Jest tedy zajisté systém a jistá plánovitost v tomto způsobu, jehož také formulování zákona jest způsobilé, aby chtělo klamati veřejnost o pravých pohnutkách a skutečné povaze. Tento zákon ovšem přijmete, tak jako jste přijali druhé zákony. Není snad nemožno, že také v tomto případě se zpravodaj právě tak jako zpravodaj o zákoně na ochranu republiky odváží psychologicky zajímavého výroku, že se s nadšením zasazuje o tento zákon, s oním nadšením, k jehož psychologickému výkladu dlužno mysliti na poutníka, který jde lesem a hlasitě si zpívá, aby zakryl vlastní svoji bázeň. Neboť nelze míti za to, že by zde ve skutečnosti bylo toto nadšení pro tento zákon. Pro tento zákon budou hlasovati koaliční strany; s dobrým svědomím a s pevným přesvědčením, jak jsem přesvědčen, občanské strany. Neboť není žádné pochybností, že tento zákon jako všechny jiné zákony na ochranu odpovídá třídnímu zájmu občanských tříd a že skutečně s radostí a s nadšením budou hlasovati pro zákon, který v každém stupni příštího vývoje bude moci chrániti občanský třídní zájem proti proletariátu a proti všem oposičníkům. Socialisté, ty strany, které se v této sněmovně nazývají socialistickými stranami, budou pro tento zákon hlasovati ze zaslepenosti, se kterou okamžitou konjunkturu považují za nejdůležitější ve své politické činnosti, jsouce slepými vůči nesmírnému nebezpečí, jež tento zákon v budoucností pro ně samotné znamená. My víme, že nemůžeme vám v tom zabrániti, my víme, že nemůžeme zabrániti, abyste také tento zákon nepřijali, ale jako u jiných zákonů, které náležejí do tohoto komplexu zákonodárství, pozvedáme také zde svého varovného hlasu a poslušní jsme svého socialistického a svobodomyslného svědomí, jestliže také proti tomuto zákonu hlasujeme, kterýž jest spíše vším jiným, nežli zákonem, jenž odpovídá technické a kodifikační nutnosti telegrafního provozu, jenž naopak ve skutečnosti není ničím jiným, nežli důstojným zakončením onoho zákonodárství, proti kterémuž co nejrozhodněji protestujeme jménem socialismu, ale také jménem svobod státních občanů. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo p. sen. Pánkovi.

Sen. Pánek: Slavný senáte! Pan referent a také i němečtí senátoři nazvali tento zákon třetím zákonem na ochranu republiky. Ačkoliv je to pouhou náhodou, že tento zákon časově projednáváme současně se zákonem na ochranu republiky, nemám v úmyslu vyvraceti tuto domněnku. Materielně patří ovšem tento zákon také do oněch opatření, kterými chceme chrániti republiku před všemožnými úklady. Tímto zákonem chceme chránit stát proti špionáži, která je umožněna zřizováním soukromých tajných radiotelegrafických stanic, tímto zákonem chceme chrániti občanstvo před možnou nekalou obchodní soutěží rozšiřováním tajných zpráv obchodních, tržních a bursovních, což také jest umožňováno soukromými radiotelegrafickými stanicemi, a konečně chceme také chrániti náš domácí průmysl zabývající se výrobou telegrafních zařízení před cizozemskou konkurencí.

Tohoto zákona bylo skutečně již nejvýš třeba, protože nám soukromé radiotelegrafické stanice rostly v naší republice jako houby po dešti a to v důsledku velikého pokroku na poli radiotelegrafie a v důsledku toho, že z cizozemska sem snadno a nenápadně mohla býti dopravována telegrafická zařízení. Jest totiž velice snadno zříditi si přijímací radiotelegrafickou stanici, opatřiti ji tak zvanými rámovými anténami a umístiti ji zcela, nenápadně v soukromých budovách a tak umožnili špionáž, nekalou obchodní soutěž a jiné podobné nepřístojnosti. Proto jest třeba postaviti zřizování soukromých radiotelegrafických stanic pod přísnou státní kontrolu a evidenci. Jak se u nás soukromé a tedy tajné radiotelegrafické stanice v poslední době rozmnožovaly, toho přímo klasický doklad podává malá obec Tuchlovice poblíž Lán, sídla pana presidenta republiky, kde v poslední době odkryto bylo osm, pravím osm, soukromých radiotelegrafických stanic, jejichž činnost se vymykala jakékoliv kontrole a jakékoliv evidenci. (Sen. dr. Spiegel [německy]: Jaká z toho vzešla škoda?) Prosím, máme-li zde soukromé telegrafní stanice, myslím, že je zcela správné, abychom je měli v evidenci a pod státní kontrolou. Proč tam byly zřízeny, jest pro nás ještě záhadou. Možná dost, že jde o pouhý sport, jak má asi na mysli pan dr. Spiegel, ale ten sport by se nám mohl jednou v mimořádných dobách pro případ války a pro případ veřejných nepokojů zle vyplatiti, zvláště uvážíme-lí, že máme na hranicích občanstvo, které to vždycky nejloyálněji nesmýšlí s tímto státem. A proto z toho důvodu je třeba tohoto zákona, kterým se stanoví, že zřizovati a udržovati a provozovati telegrafy je výsostným právem státu a že výjimky z tohoto zákona, koncese, může povolovati jen a jen telegrafní sprána, čímž je umožněna kontrola, evidence těchto soukromých telegrafních stanic, čímž se znemožní také samozřejmě zřizování tajných stanic.

Telegrafní zákon existuje ve všech kulturních státech, všude státní správa zákonem si zabezpečuje telegrafní provoz a kontrolu nad ním, ano i v Americe, kde jistě po té stránce panovala veliká svoboda, v poslední době se tato svoboda omezuje.

Tímto zákonem nemá býti však jenom chráněna bezpečnost státu a občanstva, nýbrž chceme také zvýšeným způsobem chrániti telegrafní tajemství, a to je přece v zájmu občanstva, jak již bylo řečeno panem referentem, poněvadž podle dosavadních předpisů mohlo býti proti provinilci-úředníku zakročeno jenom disciplinárně, tedy způsobem administrativním, kdežto nyní bude zahájeno také trestní řízení, což je daleko účinnější. Tedy myslím, že to je v zájmu samotného občanstva, abychom toto ustanovení do zákona pojali.

Kromě toho má zákon také na mysli, aby chránil domácí průmysl, který se chce zabývati zařizováním radiotelegrafických stanic. Proto právě vážeme výrobu a dopravu těchto součástí radiotelegrafických na státní povolení. Těm, kteří se u nás zabývají prodejem radiotelegrafických zařízení v cizozemsku vyrobených, šlo ovšem nejvíce o to, aby tento zákon nestal se skutkem. Je to známá, tuším říšskoněmecká firma >Telefunken<, která sem nenápadně dopravovala radiotelegrafická zařízení, a této firmě šlo nejvíce o to, aby se tento zákon nestal skutkem. Zapřáhla do svých služeb dokonce i Masarykovu Akademii práce a vysokou školu technickou a namluvila jim, že prý chceme tímto zákonem brzdili a znemožniti badatelskou práci na poli radiotelegrafie, což ovšem není pravda. My chceme pouze docíliti, aby náš domácí průmysl mohl krýti úplně domácí potřebu, abychom nemusili sahati po cizích výrobcích. Anglie, to jíž učinila a chrání zvláštním zákonem domácí průmysl a v poslední době učinilo to i Německo. Já nenahlížím, proč by to nemohlo býti i v Československé republice.

My nebudeme nijak brzditi a nechceme tímto zákonem brániti zřizování soukromých rádio telegrafických stanic - ani nám nenapadá - tím méně, kde se toho ukáže odůvodněná potřeba, tím méně chceme brzditi vědecké a badatelské práce, naopak chceme po této stránce poskytnouti všem, kteří se o věc zajímají, nejširší pole působnosti, ale chceme omeziti jenom soukromé zřizování radiotelegrafických stanic, které vážeme na určité podmínky. Kdo bude žádati o zřízení soukromé radiotelegrafické stanice, tomu se povolí, ale jenom v určité formě. Jestliže na př. někdo bude žádati o radiotelegrafickou stanici, poněvadž ho zajímají zprávy meteorologické, budiž, dostane ji, ale jenom v té formě, aby mohl přijímati pouze zprávy meteorologické, ale také nic jiného, a to, myslím, že je zcela správné a rozumné.

Konečně prováděcímu nařízení jsou vyhrazeny bližší podrobností a ministerstvo pošt má také v úmyslu svolati anketu, nebo již svolalo anketu interesovaných kruhů, aby prováděcí nařízení bylo pokud možno nejliberálnější. U nás bylo takového zákona nejvíce potřebí, poněvadž u nás nemáme zákona telegrafního. U nás totiž to bylo nahrazeno kabinetním listem z r. 1897, doplněným později různými a různými ministerskými nařízeními. Vada všech těchto nařízení spočívala v tom, že tu není naprosto žádné sankce proti těm, kteří telegrafní regál obcházeli. Jestliže někdo si zřídil soukromou telegrafní stanici a jestliže tato se odhalí, tak mohla býti pouze jen zničena. Pouze na Slovensku byla mu uložena menší peněžitá pokuta, ale jinak trestán býti nemohl.

Telegrafní regál nutno však chrániti daleko účinněji, a daleko účinněji je nutno postupovati proti rušitelům jeho. Tresty nutno samozřejmě stupňovati - to má na mysli zákon - pro případ mimořádných poměrů, tedy pro případ válečný a pro případ veřejných nepokojů.

Jak již zde bylo řečeno, předložený zákon je zákonem pouze rámcovým, který upravuje alespoň nejpalčivější otázky telegrafního provozu. Není dokonalý, to já říkám a zde to bylo řečeno, poněvadž se to vyhrazuje na pozdější dobu, až jak rozhodne mezinárodní telegrafní konference, od které se očekává, že provede určité změny zásadního rázu. Ale novinkou je, že pokud se týče telegrafního tajemství, rozšiřuje se sankce také na osoby stojící mimo svazek úřední a služební. Já prohlašuji, že je to ustanovení poněkud choulostivé, a jistě že není možno, aby byl stejným způsobem trestán úředník, tedy zaměstnanec telegrafního provozu, jako osoba přímo nesúčastněna, jako osoba, která není v žádném služebním poměru ke státu. Já mám za to, že nebude použito tohoto ustanovení snad vexatoricky, nežli sáhne telegrafní správa k mimořádným opatřením, tedy k mimořádným úředním, k mimořádným disciplinárním opatřením, že jistě uváží vždycky zlý úmysl - dolus.

Já jsem tedy promluvil vážený senáte o nutnosti zvýšení ochrany telegrafního provozu a to jak k nutnému zabezpečení státu, tak občanstva a jíž tímto zákonem ukazujeme, jak je třeba, aby telegrafní provoz byl výhradně v rukou státu, a vzhledem ke svému národohospodářsky důležitému poslání telegrafní provoz jíž z důvodů těch nemůže býti výhradně monopolem finančním, nýbrž jen a jen monopolem správy. Tím více nás překvapilo, jestliže jsme v poslední době čtlí v denních listech, že poštovní provoz, kterým nutno rozuměti také telegraf a telefon, má býti zařazen mezí ony státní podniky a ústavy, které mají býti spravovány dle zásad obchodního hospodaření a kterým tedy nepřipadá plniti úkol převážně povahy administrativní. V důsledku toho - a teď prosím slyšte - by byl telegraf, pošta, telefon, pokud se týče správy, tedy administrativní struktury, pokud se týče hospodaření, bilancování a účetnictví, úplně na roveň postaven státnímu statku v Lánech, pošta byla by postavena na roveň statku v Lánech, byla by postavena na roven úředním novinám, státní tiskárně, státní zbrojovce, vojenské továrně na letadla, vojenským dřevařským podnikům, atd. atd. Že úkol pošty, telegrafu a telefonu v našem národohospodářském životu se diametrálně liší od úkolu nějakého státního statku, nebo nějakého vojenského dřevařského průmyslu, to snad chápe každý laik, že ano. A tím spíše by to měl chápati odborník, A kdo to nechce pochopiti, ten ať si přečte od prof. dr. Grubra. >Finanční principy moderních dopravních prostředků<, dále od téhož prof. dr. Grubra jeho >Dopravní politiku< a konečně i jiné národohospodáře, Saxe, Kohna a pod., kde srozumitelným způsobem se dokazuje, že pošta a tudíž i telegraf nemohou býti pokládány pouze za monopol finanční, nýbrž za monopol správní, tedy za ústav, ne za podnik, který má plniti převážně úkoly správní. Ve všech kulturních státech v celém světě - abych uvedl jaksi příklad z poslední doby - dokonce i v Habeši je pošta, telegraf a telefon spravován bezprostředně státem a nikým jiným a při tom není stigmatisován pouze za podnik jen a jen výdělečný. Nemohu přirozeně podrobně mluviti o věcí, to by zabralo příliš času, ale každému odborníku a každému občanu, který se zabývá jen poněkud veřejnými otázkami, je jistě jasno, že pošta v moderním státě může mít pouze, pravím pouze, všeužitečný, nevýdělečný charakter, že konstrukce poštovnictví, jakožto výhradně finančního regálu dnes se již dávno přežila, patří jíž dávno historii a že pošta dnes je všeobecně rozšířena v moderním státě, že vniká do každé vesnice, do každé samoty, vždyť každá samota je dnes zapojena do poštovní sítě, což není u železnice, to je velký rozdíl mezi poštou a železnicí, a proto má pošta přímo životní zájem - a ovšem také telegraf a telefon - pro všechny třídy obyvatelstva a zejména její poslání národohospodářské, sociální a kulturní vyžaduje, aby svou levností byla přístupna každému občanu; krátce řečeno pošta se vyvinula v poslední době na všeobecně užitečnou, národní dopravní instituci, která nemůže a nesmí býti podnikem jen výdělečným, aby přinášela státu jen a jen zisk, poněvadž plní, má a musí plniti úkoly daleko vyšší.

Zejména, pro národní hospodářství má obrovský význam nedocenitelný, ale má také obrovský kulturní a sociální význam. Nemusím vykládat, jaký obrovský význam má pro státní správu, pro stát samotný. Nemůžeme si představiti moderní stát bez náležité dopravy, pošty, telegrafu a telefonu, a nemůžeme si představit nejen veřejnou správu, ale ani finanční, ani vojenskou správu bez takovéto moderní dopravy.

Pošta není však pouze dopravním podnikem, ona nedopravuje jen ty dopisy, ona je také institutem peněžním, národním institutem peněžním, ona dopravuje malé obnosy, nepatrné částky za levný peníz, což by nemohly dopravovat banky, nemohly by dopravovat žádné peněžní ústavy, aspoň ne tak levně - ačkoliv to nespadá přímo do poštovního regálu. Ona dopravuje balíčky, ačkoli nevydělává při tom naprosto nic, to je úplně pasivní odvětví, ale činí tak jen v zájmu všeobecného blaha.

A nyní přihlédněme k tomu, co by na stalo, kdyby pošta, telegraf a telefon měly býti prohlášeny jen za výdělečné podniky, K jakým důsledkům bychom dospěli? Především mohli bychom snížit tarify resp. poplatky. Nemohli, neboť na př. v lokální dopravě nikdo vám nebude za 60 haléřů dopravovat dopisy. Pak bychom musili odstraniti všechny výhody, kterých požívají časopisy, a nemohli bychom se odvolávali při výdělečném podniku na kulturní poslání pošty, to by bylo vyloučeno.

Jestliže bychom chtěli poštu postaviti na roven tabákové režii a jiným podnikům státním, tu tabáková režie také neodprodává svoje výrobky někomu levněji a někomu dráže, nýbrž všem stejně. My bychom musili také stanoviti jiné telegrafní a telefonní sazby, musili bychom zrušiti určité výhody, nemohli bychom dopravovati meteorologické a bursovní zprávy zadarmo a nemohli bychom poskytovati žádné výhody; když je to výdělečný podnik, tak výdělečný podnik. Ale co bychom musili okamžitě zrušiti, to by byl zákon o osvobození od poštovného. Nebylo by to neštěstí, ale právě ministerstvo financí se nejvíce brání, aby zákon, o osvobození od poštovného byl zrušen a nebylo by to možné. S tím by odpadlo bezplatné vybírání daní a dávek, bezplatné vyplácení pensí a rent. To všecko obstarává poštovní úřad zadarmo a jiné bezplatné služby vykonává poštovní úřad společně, se šekovým úřadem, A co bychom musili učiniti dále? Nevýnosné poštovní a telegrafní úřady musili bychom okamžité zrušiti. Tím by se stalo, že by chudé kraje, kde nevýnosnost jest dána slabší frekvencí, byly odříznuty od světa. To je přece přirozenou věcí. Nemohli bychom míti naprosto žádného ohledu k veřejným zájmům národohospodářským, vojenským a strategickým zájmům a nemohli bychom přirozeně zřizovati pošty tam, kde si to přeje administrativa v zájmu bezpečnosti státu, nemohli bychom zřizovati ku příkladu poštovní, telegrafní a telefonní úřady, kde by si to přála vojenská správa, když by nebyly výnosné. Také bychom musili upraviti jinak úřední hodiny, noční službu. My bychom musili noční službu docela jinak platiti jako v jiných soukromých podnicích. My službu noční honorujeme těm zaměstnancům, nechci říci velmi bídně, - za celou noc dáváme 5 K. My bychom musili samozřejmě odstraniti dopravu balíků, která byla tak nevýnosná již před válkou, a musili bychom zrušiti všude autobusový provoz, poněvadž až na nepatrné výjimky není ani jediná linie autobusová, která by se vyplácela. Co by to znamenalo zase pro chudé kraje, kde nahrazuje autobus vlastně malodráhy? My za to nemůžeme, že je pohon drahý, musili bychom zvýšiti sazby, ty sazby jsou dnes vysoké a musili bychom je ještě více zvýšiti. Musili bychom zrušiti provoz radiotelegrafický, poněvadž je nevýnosný, o letecké poště ani nemluvě. Ale dostali bychom se do konfliktu se živnostenským inspektorátem, kterému výdělečné podniky podléhají. A tu vám řeknu otevřeně. Přes 50 procent našich poštovních úřadů by nám živnostenský inspektorát zavřel pro hygienické závady. My bychom musili budovati docela jiné úřady, aby odpovídaly těm nejprimitivnějším požadavkům hygieny, jaké se ukládají provozovnám, které podléhají živnostenské kontrole. My máme nejlepší příležitost to viděti, že se to děje z úsporných důvodů, a proto máme takové špelunky, ne úřady. My bychom přišli do konfliktu s mezinárodním úřadem práce, který zakazuje noční práci ženám. Musili bychom zavříti telefonní ústředny, kde pracují jen dámy. My muži se nehodíme k telefonu, my nemáme ty nervy, tu trpělivost k tomu, k tomu se hodí jen a jen ženy. Zkušenosti, které jsme učinili s muži, byly velmi smutné. Ale my bychom se dostali také do konfliktu s mezinárodním poštovním spolkem, poněvadž jako člen jsme převzali určité povinností a určité závazky, pokud se týče dopravy a porta atd. Tedy těm závazkům bychom přirozeně jako výdělečný podnik dostáti nemohli. Také bilancování dle zásad obchodních anebo způsob účtování klíče dipického jest pro nás pro zvláštní charakter pošt. úřadů naprosto nemožný a neproveditelný. Také dipika se hodí pro veliké podniky, poněvadž podává nepřetržitý přehled pohledávek a dluhů jedné a téže osoby, ale při výdajovém hospodářství, jaké je u pošt, je to nemožné, ta výhoda odpadá. Pošta má výborně zřízené kameralistické účetnictví, vyspělé, takže není třeba na něm ničeho měniti. Poukazuje se a poukázal také pan sen, dr. Facek na Francii Je pravda, ve Francií vyloučili poštovní provoz a také telegrafní a telefonní provoz ze svazku administrativních úřadů, oni osamostatnili poštu, pokud se týče rozpočtu. Ale to bych si já přál, aby se to zde také stalo. Ale to neučinila Francie snad z toho důvodu, aby jaksi získala větší zisk, to ne. Ta to učinila proto, aby byla pošta odbyrokratisována, aby byla volnější, aby prostě všecky přebytky, které bude míti, mohla obrátiti jenom ve prospěch zdokonalení dopravy. Totiž ve Francií není poštovní, telegrafní a telefonní dopravy tak vyspělé, jako u nás v Československé republice, pak tam neznají investic v tom smyslu jako u nás; proto se chce umožniti, aby se mohlo užívati investičních přebytků, aby mohla pošta ukládati co nejvíce investicí, má-li podnik zdokonaliti, poněvadž tam ta doprava není taková, jako u nás.

Já bych se zpřátelil také s takovým vyřazením poštovního ústavu ze všeobecného rozpočtu a postavením ho na vlastní nohy, ale prosím, poštovní přebytky neodváděli finanční správě, nýbrž obrátiti je ve prospěch zdokonalení dopravy. Proč vlastně došlo k vyřazení těch podniků ze všeobecného rozpočtu? Proč k tomu došlo? Proč se tam má hospodařiti podle zásad soukromohospodářských, tedy výdělkových? Dobře to řekl svého času ministr dr. Rašín a i nynější ministr financí inž. Bečka řekl: Musíme věnovati větší pozornost podnikům! To znamená, podniky takového rázu, které by se snad nevyplácely, uzavříti a s nimi se nezabývati. U pošty, kdyby byla sebe více deficitní, nemůžeme to říci. My nemůžeme říci: poštu pronajmeme, to jest pánové vyloučeno, my musíme, pokud se týče státní správy, míti ochranu telegrafu a listovního tajemství v rukou. Stát, t. j. poštovní správa, musí to míti v rukou. Ale pošta nemá deficitu, ona má mírné přebytky, ale to jest správné, že vykazuje mírné přebytky, nechtějme, aby vykazovala veliké zisky, to jest z kapes poplatnictva, ona má býti co možná nejlevnější a proto má každý zisk i přebytek obrátiti ve prospěch zdokonalení své dopravy. Poštu nelze srovnávati se železnicí, poněvadž její působnost se omezuje jen na určitá území, kudy probíhá, kdežto pošta, telegraf a telefon zapadá do každé vísky a samoty. Pošta má zcela, jiné poslání než železnice.

Stejně i šekový poštovní úřad nemůžeme prohlásiti výdělečným podnikem, neboť i tento ústav - to všechno souvisí s tímto zákonem, to souvisí s poštovním ústavem, šekový úřad je součástkou poštovního ústavu, neboť tento ústav, poštovní šekový úřad, plní také úkoly převážně správní, byl zřízen za tím účelem, aby ve státním zájmu sprostředkoval placení bez hotových. Snad na první pohled se zdá, že snad má veliké přebytky, že by měl býti skutečně výdělečným podnikem, neboť se zabývá vedle svého vlastního veřejnohospodářského úkolu také i úkoly soukromohospodářskými, obchody bankovními a proto vykazuje ony přebytky, ale tyto přebytky jsou jenom fiktivními, jsou hrubé, poněvadž neplatí poštovnímu ústavu za úkony, které poštovní úřady pro šekový úřad vykonávají. Ty úřady jsou sběrny šekového úřadu a ony jsou také za to naprosto honorovány.

My jsme poskytli určité výhody šekovému úřadu z toho důvodu, aby mohl konati své předůležité národohospodářské funkce, to jest regulaci oběhu peněz. Nebýti těch výhod, nebylo by přebytků a šekový úřad nemohl by poskytovati takové výhody, jaké poskytuje občanstvu, ani poskytovati tak levně, jak levně je poskytuje oběh peněz, to by činiti nemohl.

Já jsem, vážený senáte, v krátkosti naznačil, jaký význam má pošta a telegrafní ústav pro stát a občanstvo a dokázal jsem, že by správa poštovního ústavu přišla do příkrého rozporu se svými správními úkoly, přišla by do rozporu se zájmy občanstva, zejména obchodního světa, kdyby měla býti prohlášena podnikem výdělečným, který by se měl říditi jen a jen zásadou co největšího výnosu. Poštovní správa ale nesmí býti deficitní; samo sebou se rozumí, že musí uzpůsobiti svoje příjmy a vydání tak, aby byla soběstačná a prostě aspoň část přebytku mohla obrátiti k zdokonalení dopravy, rozšíření a doplnění sítě, aby tak skutečně poštovní ústav mohl vynikati spolehlivostí, přesností a hlavně lácí. To možno docíliti jen tehdy, bude-li monopolem správním, vybudovaným na systému poplatkovém a ne monopolem finančním.

Varují před tímto experimentem, zejména v našem státě, poměrně velmi mladém, když tento experiment v žádném starém státě posud nebyl vyzkoušen. (Výborně!)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo p. sen. dr. Spiegelovi.

Sen. dr. Spiegel (německy): Slavný senáte! Teprve v poslední schůzi dovolával jsem se vaší trpělivostí, i prosím, abyste mi nevykládali jako neskromnost, když již zase stojím na řečnické tribuně. Ale jedná se přece vlastně jen o krátký dodatek k tomu, co jsem zde řekl předevčírem, jako se vůbec tento zákon o telegrafech řadí - nevím, mám-li říci důstojně nebo nedůstojně - k řadě zákonů, o kterých se zde posledně jednalo a o nichž se stálo usnesení. Jedná se také o ochranný zákon, jak přece obě strany přiznaly, o zákon na ochranu republiky proti jejím domnělým nepřátelům, A aby republika byla chráněna proti svým domnělým nepřátelům, obsahuje § 10. odst. 2, ustanovení, že poštovní a telegrafní správa jest oprávněna zcela nebo částečně zastaviti, anebo omeziti telegrafní provoz za války nebo tehdy, na-stanou-li uvnitř státu anebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost nebo jednotnost státu atd., anebo z jiných důvodů veřejného zájmu. Jest tedy celé vypočítávání zbytečno, smysl tohoto paragrafu jest ten: z veřejných důvodů, z důvodů veřejného zájmu, může tedy poštovní a telegrafní správa zcela nebo částečně omeziti telegrafní provoz - a upozorňují na to, že k tomu také patří telefonní provoz. Zvláštní důraz dlužno klásti na slovo >z části<, poštovní správa může telegrafní a telefonní provoz také z částí omezit, to jest ona může říci, že se české telegramy a české telefonní rozhovory připouštějí, německé telegramy a německé telefonní rozhovory že se nepřipouštějí, netoliko jako dnes volání čísla v centrále. To potřebuje jen ospravedlniti důvody veřejného zájmu, a my víme, že veřejným zájem jest vždy po ruce, když ho potřebujeme. Nechybíme nikdy, řekneme-li, že nějaké opatření jest zapotřebí z důvodů veřejného zájmu.

Tento zákon jest policejně-státní zákon. Tak jako všechny dřívější zákony, které zde byly předloženy, zavádí také tento zákon Československou republiku vždy hlouběji na koleje policejního státu. Je zcela neslýchané, co se zde zase od obyvatelstva požaduje. Že se připouští také telegrafní a telefonní censura atd., byť i jen v mimořádných případech, toho se zde nechci dále dotýkati, mohu se ohledně všech těchto věcí dovolávati toho, co uvedl kolega Polach. Myslím, že nelze ničeho namítati proti tomu, že tyto zákony jsou nepřijatelný pro každého, kdo má jen sebe menší pochopení pro demokracii a svobodu, A namítá-li se nám s druhé sírany: my chceme také demokracii, ale pravou demokracii, pak pravíme my: vaše demokracie není ani pravá, ani nepravá, to není vůbec žádná demokracie, nýbrž pravý opak demokracie. (Souhlas na levici.)

Mám-li již slovo, nechci se přece omeziti na tyto poznámky, nýbrž upozorniti ještě na něco: jest to mým povoláním, a prosím, abyste mi nevykládali ve zlé, řeknu-li, že tento paragraf odporuje ústavní listině. Zdá se, že pánové ve vládních kancelářích - to jsem již často zpozoroval - ústavní listiny jednoduše neznají. Kdyby ji byli četli, shledali by, že v §§ 80 a 81 se výslovně praví, že vláda rozhoduje ve sboru a obzvláště ve všech věcech politické povahy.

§ 80 zní: Vláda rozhoduje ve sboru a § 81 praví: Vláda rozhoduje ve sboru zejména:.... b) o všech věcech politické povahy a § 84 praví: Každé nařízení vlády podpisuje předseda vlády, to jest vláda jakožto celek a nikoli snad ten neb onen ministr má vyřizovati věci politické a vláda vydává nařízení, nikoli však ten neb onen ministr, A nyní se zde v zákonu o telegrafech vůbec a na tomto místě zvlášť dává poštovní správě samotné tak důležitá funkce, tak důležité zmocnění; aniž by se musila tázati vlády, aniž by ostatní ministři něčeho věděli, může poštovní správa učiniti takováto opatření, může omeziti telegrafní a telefonní provoz. Jen v jednom případě, přichází-li v úvahu železniční telegraf, musí poštovní správa jednati v dohodě s ministerstvem železnic, a jde-li snad o telegrafy pro vodní službu, musí jednati v dohodě s ministerstvem veřejných prací. >Po dohodě< se praví, na dřívějším místě mluví se o >úmluvách mezi těmito ministerstvy<. Nikoli jedno, nikoli druhé a nikoli třetí ministerstvo má rozhodovati, nýbrž vláda samotná; tím, že jste zde jednoduše zapomněli, co stojí v ústavní listině, porušili jste ji. Tomu se naprosto nedivím; stalo se to také již v dřívějších zákonech. Také zákon na ochranu republiky a zákon o státním soudě odporují ústavě, a jestliže přes to k takovýmto zákonům dojde a president republiky je podpise, jest to jen známkou, jak málo se zde oceňuje ústavní listina, na které my Němci viny nemáme. Jest to známkou toho, že krásná slova Herbenovy formule, kterou jste položili před ústavní listinu, jsou mluvena do větru, vy žádným způsobem se nedržíte ústavní listiny, co tam stojí, jest jednoduše papír, kterého dále nedbáte. Jsem po zkušenostech, které jsem učinil zde v tomto domě a mimo tento dům v českém tisku, připraven na to, že. se zase řekne, že jsem nemluvil věcně, že jsem mluvil fráze. Nuže, máte-li to za fráze, nemohu vám pomoci. Jsem si toho vědom, že jsem přednesl věcné námitky. Vyčítal-li mí jistý český list nedávno, že se pokouším dáti svým vývodům nátěr věcnosti, nuže pak tento list jest patrně zvláště přísný a přijímá pouze věcné články. (Veselost.) Ale nemohu jinak a musím setrvati při tom, co jsem řekl, a mohu jen prohlásiti, že my s německé strany tento zákon přijati nemůžeme. Kolega Polach poukázal na to, že tímto policejně-státním zákonem důstojně ukončujeme podzimní zasedání. Doplnil bych to v tom smyslu, že nekončíme tím jen podzimní zasedání, nýbrž zahajujeme tím také jarní zasedání. Dnes koná se první čtení zákona, v příští schůzi, kdy začíná jarní zasedání, přijde druhé čtení. Končíme a začínáme svá zasedání takovýmito zákony. Kolega Pánek řekl přede mnou, že tento zákon jest nutným v zájmu státu a obyvatelstva. Věřte mně, obyvatelstvo netouží po tomto zákoně; nemyslím, že kdyby se uspořádalo hlasování lidu, že by snad mimo pana Pánka projevil ještě někdo touhu po tomto zákoně. Nikoli, jen byrokracie potřebuje tento zákon, nacionalisté potřebují tento zákon, aby pomocí tohoto zdánlivě čiře věcného zákona zase jednou mohli šikanovati a trýzniti vrstvy obyvatelstva, jež nepatří ke koalici. (Souhlas a potlesk na levici.)