To tedy není jistě takový úvěr, jaký byl před válkou. Známo také, že v oboru úvěrním, banky, zejména následkem zvýšení své režie - a snad se k tomu ještě vrátím - byly nuceny k docela abnormálním poměrům úrokovým. Zisk bank v normální době spočíval v rozpětí mezí úrokovou mírou aktivní a pasivní. Před válkou to rozpětí obnášelo ^l/₂-1% zejména při velkých bankách. Dnes to rozpětí obnáší 3-5 % (Hlas: Ještě více!), snad ještě více při menších ústavech, to jsou také zajisté nezdravé poměry. Pánové, před válkou censura směnek, to jest zkoumání bonity směnek, to byla více méně mechanická věc, každý ředitel bankovní a censor znal všecky ty firmy a klienty banky, věděl, tolik mohu půjčit tomu, tolik mohu půjčiti onomu, to je úvěr bezpečný atd. Dnes, pánové, to není tak jistá věc, dnes máme ku př. nejednu kdysi dobrou firmu předválečnou, která přišla docela na mizinu a máme naproti tomu zase dnes milionáře, kteří před válkou neměli nic. V tom se vyznati není tak jednoduchou věcí a my se nesmíme pak diviti, když potom banky právě v takovémto úvěrním obchodu přicházejí k tak značným ztrátám. Ovšem ty ztráty souvisejí také ještě s jinou věcí. Souvisejí s tím nezdravým ruchem podnikatelským, jak se po válce vyvinul. Víte všichni, jaké podniky vznikly, co všecko se vyrábělo, na co jakživ člověk ani nepomyslel. Společnosti výrobní a obchodní rostly jako houby po dešti, samá společnost s obmezeným ručením, samá firma import-export, nevím jaké názvy, všichni bohové Olympu jsou na těch firmách, samá >sekuritas<, >fidelitas<, >fiducia< a >bonitas< -pravý opak toho, co to vlastně bylo. (Veselost.) To jsou poměry, pánové, které také i pro banky staly se, a musely se státi kritickými. Jest někdy s podivením, že to některé banky tak dlouho vydržely, než došlo k tomu, k čemu dojíti musilo.

Co banky všechno ještě dále dělaly? Mimo obor své působnosti počaly provozovati jisté obchody, které vlastně neměly s bankovní činností nic společného. Staly se obchodními domy a prodávaly všechno možné, v každé bance bylo oddělení uhlí, obilí, tuku, petroleje, hospodářských strojů, banky prodávaly vše možné, parcelovaly statky, exploitovaly lesy atd., to vše banky prováděly. Takové obchody snad v normálních poměrech mohou býti dobrý obor činností, ale v době rychle klesající a stoupající konjunktury, kdy se miliony investovaly v takových obchodech, kdy se kupovalo na vagóny, musilo to míti pro banky jisté velice nepříznivé následky v zápětí. Víme, že banky šly ještě dále. Co samy nepodnikaly, financovaly, a víme, když dnes uveřejňují své bilance, že na konci je takový ocas všech společností a podniků, které ty banky v život vyvolaly. Jest jich spousta, zase s milionovými kapitály a na konec všechny ty podniky souvisejí tak úzce s bankou, že každá nehoda, která snad stihne ony společnosti, stihne stejně i dotyčnou banku. Je to takový řetěz, který souvisí dohromady.

Zmínil bych se snad ještě o některých příčinách, které způsobily trapné zjevy, které dnes u nás máme. Vidíme, že banky vedle zakladatelských obchodů zabývaly se čistě spekulačními, valutovými a devisními obchody. To souviselo s našemi poměry měnovými, s kolísáním měny, s tou nestálostí měny atd. Jestliže se snad tvrdí - kdysi četl jsem to - že bankovnímu kapitálu záleží na stoupání naší koruny, jest to snad z jisté části pravda, ale není to tak docela pravda. Bankovnímu kapitálu bude po případě záležeti ještě více na klesání koruny - přijde na to, jak spekuloval, zda-li a la hausse či a la baisse. Banky na př. nejvíce vydělávaly, když naše valuta nejvíce klesala. To byla, řekl bych, zlatá doba bank, kdy právě měly své největší zisky.

Jinou příčinou krise bank byla jistě veliká režie. Jsem poslední, který by záviděl zaměstnancům bank slušné platy, které dnes skutečně mají a přál bych, aby platy stejné mohl také stát svým zaměstnancům poskytovati. Ale režie bank je následkem toho opravdu taková, že velice těžko se dá potom vydělávati. A jiné ještě příčiny hrají zde roli - račte se podívati na př. na Příkopy nebo do hlavních ulic pražských. Stojí tam řada paláců; a to jsou banky. Musí to býti, aby každá banka za dnešní bytové tísně a nedostatku bytů bourala činžovní domy a stavěla paláce s velikým přepychem? To, myslím, že také to částečně přispělo ke kritickému jich stavu.

Dále bych poukázal na jistou roztříštěnost bank. Máme v roce 1921 dvakráte tolik bank, než jsme měli před válkou. To je opravdu zase divná věc; což skutečně musí míti každé povolání, každý stav svoji banku? Nevím ani jaké všechny banky máme. Máme >Lesobanku<, >Pivobanku<, >Dřevobanku<, >Masobanku< a snad budeme míti také >Krejčobanku< a >Ševcobanku<.

To jest přece snad také zbytečné, tím se také práce a režie velmi zvětšuje.

Mluvilo se zde také, a to právem, o schopnosti a neschopnosti vedoucích orgánů bank. Musíme rozeznávati mezi správní radou, zejména když jest to akciová společnost a mezi ředitelstvím. Ohledně správní rady, to jest ovšem zvláštní věc. Byl jsem také ve svém životě ve správní radě jedné banky, již je tomu mnoho let, a byl jsem mezi zakladateli této banky a vydržel jsem tam zrovna rok ve správní radě. Když jsem viděl, co se tam děje, že se tam ve správní radě referuje, o čem se chce a o čem se nechce nikoliv, že se usiluje o co největší rozpjetí a rozmach banky, ať jest zdravý neb ne, že dělají se milionové obchody v Uhrách, Haliči, Bukovině, Jugoslávii, Tramtarii a nevím kde všude, když jsem viděl, že se hned chce kupovati palác, že se chvatně rozmnožuje akciový kapitál, pak jsem řekl, má úcta, pánové, já to nebudu dělati s sebou a odešel jsem z té banky. Ta banka ještě dnes existuje, ale měla před válkou velmi na mále a jen válečná konjunktura tuto banku, nechci ji tu jmenovat, zachránila. A když uvážíme, když takoví správní radové - nechci se nikoho dotýkat a nezávidím jím to, když jsou v 10, 20, a 40 správních radách, pak je těžko, aby skutečně mohli dohlížeti. a o všechno se starati, všechno viděti a o všem věděti. To jest potom pochybnost, lze-li mluviti skutečně o jejich odpovědnosti a přece dle mé-ho názoru, když někdo má z něčeho prospěch, má nésti také odpovědnost za to.

A, vážení pánové, jsem již starší člověk a pamatuji mnoho. Takoví ředitelé bankovní před 20, 30 léty, takový Urbanec, Mastný, Osterman, Engländer, to byli úctihodní muži, všechna jim čest, to byli lidé, kteří měli také veliké životní zkušenosti, velký rozhled atd., ale dnes jako takový bankovní ředitel objeví se nějaký mladíček a řekne: Já jsem generální ředitel nějaké universální neb internacionální banky atd., té a té banky atd. (Veselost.)Prosím, ten člověk, který vyšel před dvěma roky z nějaké obchodní školy a byl snad v nějaké malé záložně, dnes jest generálním ředitelem banky! (Sen. dr. Heller [německy}: Synovec nebo dokonce syn!) To nevím, jak se tam tím ředitelem stal, ale jest jím. Pak se člověk nesmí diviti, když se dozví, že někteří takoví páni ředitelé měli na cizí jména konta a pak když to dobře dopadlo, strčili pe-níze do kapsy a když to špatně dopadlo, pak to šlo na účet banky. (Hlas: To zaplatí stát!) Na to ještě přijdu.

Ale vlastním předmětem této interpelace jest, jaká jest na těchto poměrech vlastně vina státu resp. ministerstva financí a jaké jsou jeho povinnosti. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Velmi správně!) Já myslím, pánové, když si dobře přečtete odpověď pana ministra financí, že nemůžete dnes státu vytýkati ničeho, co by zanedbal. Na př. v otázce banky Bohemie, co se stalo? Stát dle dnešního zákonodárství, není povinen banky revidovat. Bohužel, je to snad chyba. On tam má jen svého zeměpanského komisaře. Takový zeměpanský komisař nemůže ovšem proniknout celé hospodářství takového velikého ústavu. Víte, že finanční ministerstvo banku Bohemii ale přece revidovalo, ovšem k její vlastní žádosti. Bylo revidováno a shledáno, že jest zde něco závadného, že jest zde manko 19 milionů. Co udělalo finanční ministerstvo? Ono to oznámilo docela loyálně správní radě.

Co mělo dělati víc? Mělo to dáti všechno do novin, mělo to dáti na buben, že v Bohemií schází 19 mil., že banka je insolventní? To přece bylo vyloučeno. Teď bylo věcí správní rady, aby udělala pořádek. Nevím, jak správní rada ten pořádek udělala. Snad se snažila ho udělati, ale známo, že potom převzalo tuto banku jiné konsorcium, jiní pánové, ti dali provésti jinou revisi a žádali, aby za účelem sanace této banky bylo jí povoleno rozmnožení akciového kapitálu o 10 mil. Co tu měl zase stát dělati? Měl to odmítnouti? Pak by se mu řeklo: >Ty jsiznemožnil sanaci, poněvadž jsi nedovolil rozmnožení akciovéhokapitálu, následkem toho musíme ohlásiti konkurs!< Proto nezbylo státu nic jiného, než povoliti rozmnožení akciového kapitálu v důvěře, že sanace tím bude provedena. Některé ústavy prý byly vyrozuměny, aby tam neukládaly. To byly spořitelny, které podléhají dozoru ministerstva vnitra a jimž se každoročně dává seznam bank a ústavů, kde mají své vklady ukládati. To je obyčej. V tom seznamu banka Bohemia uvedena nebyla, nemohla tam býti uvedena, poněvadž následkem té revise vláda viděla, že ta banka není taková, jaká má býti. Měla vláda tu banku do toho seznamu dáti? To nebylo možno. Zde není tedy také docela žádného zavinění se strany státu. Vážení pánové, co má ale vlastně stát dělati? Byly proneseny v některých kruzích také názory, že stát má ty banky sanovati. Prosím, to je velmi nebezpečné, aby se něco podobného žádalo, kdyby některá banka se dostala do nesnází, aby stát to vkladatelům za ni zaplatil. To znamená, že by stát z prostředků veškerého občanstva, z daní, platil za jistá nedopatření, nebo dokonce zavinění určitých soukromých osob. Uznávám, že je taková banka něco jiného, než nějaký hokynář, že úpadek banky má dalekosáhlé účinky, že vrhá další nebezpečné vlny. Ale přes to s principem sanování každé snad bankrotní banky státem musíme býti velmi opatrní, poněvadž by to bylo prémií, aby jiné banky to dělaly také.

Ovšem jedná se dále o to, aby stát chránil vkladatele nějakým zvláštním zákonem. Dobře! S tím úplně souhlasím, ano, budiž takový zákon vydán, souhlasím také s tím, aby byla zavedena nucená revise bank. Máme nucenou revisi již u spořitelen, u záložen, proč by nemohla také býti u bank? Ovšem, ani u spořitelen, ani u záložen neprovádí tu revisi státní úředníci, nýbrž jsou tu zvláštní orgány, liteře si vydržují svazy spořitelen a záložen samy, liteře tu revisi provádějí a provádějí ji k úplné spokojenosti již od r. 1903, od které doby existuje zákon o nucené revisi hospodářských a výdělkových společenstev, a velmi se osvědčil. Jistě osvědčil by se i zde. Já bych velmi odporučoval, kdyby takový zákon o nucené revisi bank, zejména, akciových bank, byl přijat.

Konečně bych odporučoval, pánové, když jsem mluvil o té správní radě, ať ta správní rada skutečně ručí majetkově, ručí po případě osobně celým svým jměním v těch případech, kde skutečně se jí dá prokázati buď přímé zavinění, neb alespoň opomenutí. Myslím, že by to nebylo nic nespravedlivého a každý by si dobře rozmyslil, než by do takové správní rady vstoupil, kdyby zde měl takovou povinnost ručení. Ale ovšem, pánové, přes to musíme si býti vědomi, že kdybychom měli sebe dokonalejší zákony, že každý zákon se dá obejíti a že na konec musíme se odvolati ke zdravému rozumu a hospodářskému vzdělání obyvatelstva. A, vážení pánové, když se jedná o ochranu drobných vkladatelů, ačkoliv velice lituji těch vkladatelů, kteří u bank přijdou o peníze, myslím, že si ti vkladatelé měli přece jen to rozmysliti, nežli určité bance své vklady svěřili. Musí si býti vědomi, že banky nejsou v první řadě k tomu, aby přijímaly drobné vklady, k tomu máme jiné ústavy, zejména spořitelny, které jsou pod státním dozorem, a kde neslyšíme tak snadno, že by vkladatelé o své vklady přišli. Když se dá někdo zlákati vyšší mírou úrokovou a honbou po vkladech, které banky provozují, pak přece jen je to především jeho věc. Jestliže se mluví o nějakých zvučných jménech těch, kteří v čele těchto bank stojí, tu to je velmi relativní pojem, takové zvučné jméno. Nechci uváděti příklady, možná, že kdyby - jistě nejzvučnější jméno z nás má náš pan sen. Alois Jirásek - pan sen. Alois Jirásek byl v čele nějaké banky, nevím, zdali by jeho slavné jméno přilákalo ty vkladatele. Ale když je tam pan Zazobaný nebo pan Břicháček, který jezdí v automobilu a má loži v divadle, to je zvučné jméno a to takovým vkladatelům velice imponuje. (Veselost.)

A, vážení pánové, také se žádá ochrana akcionářů! Je to také velmi bolestné, když akcionář přijde o to své jmění, které má v akciích, ale to je zase jakýsi nedostatek, řekl bych, národohospodářského vzdělání. Kdo koupí akcii, musí si býti vědom, že to není žádný ukládací papír, a nemají býti drobné úspory ukládány v akciích. Akcie je podíl na podniku, a akcionář je spolupodnikatel a nese tudíž risiko podnikatelské. Jestliže dostane jeden rok 20procentní anebo snad 50procentní dividendu, musí býti přípraven na to, že druhý rok nedostane žádnou a po případě, že o kapitál akciový přijde. V té věcí musíme si počínati tedy poněkud opatrně.

Já velice lituji, že pánové z německé strany tuto vážnou ryze hospodářskou věc zavedli zase na nacionální pole. Já myslím, že dokonce tam nepatří a když nám vytýkali zde snad nějaké nepřístojnosti, nějakou korupci, která je snad v našem hospodářském životě, tedy lituji, ale musím prohlásiti: jestli máme u nás nějakou korupcí v hospodářském životě, tedy ti, kdo jí zavinují, se jí naučili od vás. (Sen. dr. Heller: Na, na!) Ano, ano, pánové. Ta Vídeň a její bursa byla takové semeniště té hospodářské korupce. (Hlas: A co Berlin?) A, vážení pánové, jestliže se nám vytýká to, že chceme hospodářsky vyrůsti a hospodářsky zmohutněti, pak nezapomínejte tu naší minulost, pak nezapomeňte, že po 30leté válce to byla německá šlechta, která učinila z našich sedláků poroby (Tak jest! Výborné!), že to byli němečtí fabrikanti, kteří z naších dělníků činili otroky a že to bylo Rakousko, které chtělo, abychom byli a zůstali národem žebráků. (Výborně! Potlesk. - Sen. Chlumecký: Dnes to robi čeští fabrikanti!) Já bych prosil, aby taková vážná otázka, jako je tato - je to jistě vážná otázka a týká se majetku mnoha a mnoha - nebyla zaváděna na nacionální pole, a aby nebyla zase z ní proti nám kuta zbraň, neboť bohužel čiší z vývodů vašich ta zášť, kterou máte proti nám a našemu státu. Já bych vás prosil, abyste tuto otázku uvažovali střízlivě a přišli k přesvědčení, že tím, když poškozujete náš stát, poškozuje i své vlastní obyvatelstvo.

Jistě máme překonávati ještě mnohé krise a svízele, jichž jedním výsekem jest i těžká situace některých našich bank. Ale jsem přesvědčen, že krisi tuto překonáme, vrátíme-li se k solidnímu a střízlivému hospodářskému životu předválečnému, kdy nebylo heslem lehce nabýt a lehce pozbýt, nýbrž pilně pracovat a vydělané zachovat. A postavíme-li opět celý náš hospodářský život na tuto poctivou a solidní základnu, netřeba se zneklidňovati, neboť sama příroda tak požehnala naší zemi a jejímu obyvatelstvu, že si nedovedu představiti, že by náš stát měl v budoucností hospodářsky živořiti a že by nedovedl ve světové soutěži obstáti. Proto pravím: Žádné strachy a hlavu vzhůru! (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Ve smyslu §u 68, resp. 65 jedn. řádu jest rozpravu tuto zakončiti hlasováním, schvaluje-li senát prohlášení čili nic; senát může se však usnésti, že hlasování odkládá. Prosím zaujmouti místa. (Děje se.)

Návrh na odklad hlasování podán mně nebyl.

Kdo podle §u 65 a 68 jedn. řádu schvaluje prohlášení ministra financí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Prohlášení pana ministra financí se schvaluje.

Sděluji, že do výboru ústavně-právního nastupuje za sen. dr. Kloudu sen. dr. Veselý.

Do živnostensko-obchodního výboru za sen. Ackermanna sen. Kada.

Do výboru imunitního za sen. Krepenhofera sen. Kada a za sen. Hrejsu sen. Lukeš.

Do výboru kulturního za sen. Hrejsu sen. Slavík.

Navrhuji, aby příští schůze se konala zítra dne 26. dubna 1923 o 10. hodině s tímto

denním pořadem:

1. Druhé čtení zprávy výboru zahraničního a ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1572) o vládním návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby při opatřeních hospodářského nátlaku podle čl. 16. úmluvy o Společnosti národů použila cesty nařizovací. Tisk 1599.

2. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního a národohospodářského k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1573) o vládním návrhu zákona, jímž se zrušuje zákon ze dne 18. března 1920, č, 188 Sb. z. a n., o stíhání podloudného vývozu předmětů potřeby do ciziny. Tisk 1604.

3. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního a živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1574) k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu uvedeného v platnost císařským nařízením ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z. Tisk 1603.

4. Návrh, aby ve smyslu §u 55 jedn. řádu senátu zkráceným jednáním projednány byly:

a) zpráva sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1611) o vládním návrhu zákona v příčině ochrany nájemníků. Tisk 1623;

b) zpráva sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1612) o vládním návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 11. července 1922, čís. 225 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče. Tisk 1624;

c) zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1613) o vládním návrhu zákona o odkladu exekučního vyklízení místností. Tisk 1622.

5. Zpráva sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1611) o vládním návrhu zákona v příčině ochrany nájemníků. Tisk 1623.

6. Zpráva sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1612) o vládním návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 11. července 1922, čís. 225 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče. Tisk 1624.

7. Zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1613) o vládním návrhu zákona o odkladu exekučního vyklizení místností. Tisk 1622.

Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.