Čtvrtek 7. června 1923

Schůze zahájena v 16 hodin 40 minut.

Přítomni:

Předseda: Prášek:

Místopředsedové: Klofáč, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Přikryl, Löw.

112 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministr Šrámek; odborový přednosta ministerstva financí dr. Vlasák, odborový přednosta ministerstva spravedlnosti dr. Polák; odborový přednosta ministerstva národní obrany dr. Heller, odborový přednosta ministerstva vnitra dr. Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní a zítřejší schůzi sen. Kadlčákovi, Slavíkovi, Zulegerovi, dr. Mudroňovi, Dúrčanskému, Ferd. Jiráskovi, dr. Kovalikovi, Matuščákovi, dr. Kloudovi, Šťastnému.

Prosím, aby bylo přečteno, co bylo tiskem rozdáno.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Tiskem rozdáno:

Tisk 1660. Zpráva I. branného výboru, II. národohospodářského výboru, III. rozpočtového výboru o návrhu sen. Lukeše a druhů na reorganisaci státních hřebčinců (tisk 1459/1).

Tisk 1661. Návrh sen. Hrubého a spol. na poskytnuti vydatné a rychlé pomoci zemědělcům v obcích Buková, Pičín, Kotenčice, Rosovice, Dlouhá Lhota, Obořiště, Suchodol, Občov, Hluboš, Paseky, Drahlín, Lhota v okresu Příbram a Dobříš, kdež úroda kusy ledu byla úplně zničena, dále na úlevy placení daní a dávek z majetku.

Tisk 1662. Návrh sen. Hrubého, Donáta, Hucla a spol. na poskytnutí dostatečné pomoci zemědělcům v okresích Kouřím, Benešov, Vlaším, Kutná Hora, Český Brod, Blatná, Plzeň, Písek, Milevsko, Strakonice, kdež dne 26. května průtrž mračen, krupobití a kusy ledu zničily úrodu, snesly ornici a zanesly půdu kamením a bahnem.

Tisk 1663. Návrh sen. Donáta, Hybše a spol. v záležitosti živelních pohrom v obci Vracovicích, okres Vlaším.

Tisk 1664. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru živnostensko - obchodního, III. výboru rozpočtového k zprávě členů senátu dr. Brabce a dr. Soukupa o VIII.Mezinárodní parlamentární konferenci obchodní v Paříži.

Tisk 1665. Návrh sen. dr. Herzigové a soudr. na zřízení německé školy pro porodní asistentky v Liberci.

Tisk 1666. Zpráva I. technicko-dopravního výboru, II. zahraničního výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění >Labská plavební akta< se závěrečným protokolem, sjednaní v Drážďanech 22. února 1922 (tisk 1626).

Tisk 1667. Zpráva I. technicko-dopravního výboru, II. zahraničního výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění >Úmluva a statut o svobodě transitu<, sjednaná v Barceloně 20. dubna 1921 (tisk 1530).

Tisk 1669. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny ohledně vládního návrhu zákona o nabytí Buštěhradské železnice státem (tisk 1646).

Tisk 1670. Zpráva I. kulturního výboru, II. ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se upravuje vyučování jazyku státnímu, jakož i jazykům národních menšin na školách středních a ústavech učitelských (tisk 1642).

Tisk 1671. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru živnostensko-obchodního, III. výboru národohospodářského k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění prozatímní obchodní dohoda mezi republikou Československou a Řeckem, podepsaná v Athénách dne 10. ledna 1923 (tisk 1625).

Tisk 1672. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o uplatnění nároků vůči ústřednám, komisím, ústavům, po případě jich odbočkám (expositurám) a jiným hromadným útvarům, které spolupůsobily při státním hospodaření předměty spotřeby (tisk 1644).

Tisk 1673. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona o soudním řízení ve věcech občanských, o exekučním řízení, o pozůstalostním řízení a o poručenských věcech (tisk 1648).

Těsnopisecké zprávy o 164., 165. a 166. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze ze dne 29. a 30. května 1923.

Z cizích parlamentů ročník IV. číslo 5-6 z. r. 1923.

Jednací zápisy o 164.-166. schůzi vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným pp. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 1661. Návrh sen. Hrubého a spol. na poskytnutí vydatné a rychlé pomoci zemědělcům v obcích Buková, Pičín, Kotenčice, Rosovice, Dlouhá Lhota, Obořiště, Suchodol, Občov, Hluboš, Paseky, Drahlín, Lhota v okresu Příbram a Dobříš, kdež úroda kusy ledu byla úplně zničena, dále na úlevy placení daní a dávek z majetku,

Tisk 1662. Návrh sen. Hrubého, Donáta, Hucla a spol. na poskytnutí dostatečné pomoci zemědělcům v okresích Kouřím, Benešov, Vlaším, Kutná Hora, Český Brod,

Blatná, Plzeň, Písek, Milevsko a Strakonice, kdež 26. května průtrž mračen, krupobití a kusy ledu zničily úrodu, snesly ornici a zanesly půdu kamením a bahnem.

Tisk 1663. Návrh sen. Donáta, Hybše a spol. v záležitosti živelních pohrom v obci Vracovicích, okres Vlaším.

Tisk 1665. Návrh sen. dr. Herzigové a soudr. na zřízení německé školy pro porodní asistentky v Liberci.

Předseda (zvoní): Přistupuji k projednávání denního pořadu, a to k bodu prvému,

1. Zpráva I. zahraničního výboru, II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1577) k vládnímu návrhu, kterým se předkládají Národnímu shromáždění ke schváleni Protokoly o změnách úmluvy o Společnosti národů, dané v Ženevě dne 5. října 1921. Tisk 1609.

Zpravodaji jsou za výbor zahraniční sen. dr. Krupka, za výbor rozpočtový sen. dr. Karas.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor zahraniční panu sen. dr. Krupkovi.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Slavný senáte! Poslanecká sněmovna schválila ve své schůzi ze dne 9. března 12 protokolů daných z Ženevě dne 5. října 1921, týkajících se změn jednotlivých článků Úmluvy o Společnosti národů, a vzala na vědomí resoluci Shromáždění Společnosti národů ze dne 30. září 1922, kterou se zavádí nové rozdělení nákladů Společnosti.

Úmluva o Společnosti národů tvoří první část všech, po světové válce sjednaných mírových smluv. Brzy po sjednání těchto smluv vynořily se snahy změniti jednotlivá ustanovení této Úmluvy o Společnosti národů. Resolucí Rady Společností národů z 21. února 1921 byla jmenována komise pro změnu Úmluvy. Její návrhy byly projednány Shromážděním Společnosti národů v r. 1921. Výsledkem tohoto jednáni bylo přijetí shora zmíněných 12 protokolů. Změny tyto týkají se článků 4., 6., 12., 13., 15., 16. a 26. Úmluvy.

Změna v čl. 4. stanoví, že Shromáždění většinou 2/3 určí pravidla o volbách členů, kteří nejsou v Radě trvale zastoupeni, a obzvláště ta, jež se týkají trvání jejich mandátů a podmínek znovuvolitelnosti.

Kdežto původní čl. 6. stanovil, že náklady tajemnického úřadu nesou členové Společnosti podle klíče stanoveného pro mezinárodní kancelář světového spolku poštovního, určuje změna jiný základ pro vyměření těchto nákladů. Podle této změny ponesou náklady Společnosti členové Společnosti podle klíče, o němž rozhodne Shromáždění. Takovéto rozhodnutí stalo se provisorně zmíněnou již resolucí na rok 1923.

Změny čl. 12., 13, a 15. týkají se postupu při sporech mezi jednotlivými státy. Tu byl vnesen nový způsob vyřízení takovýchto sporů. Vedle řízení rozhodčího zavádí se řízení soudní před Stálým dvorem mezinárodní spravedlnosti nebo před jiným soudem, na kterém se strany dohodnou, nebo který byl smluven dřívějšími jejich úmluvami.

Změny čl. 16. podávají přesnější ustanovení postupu v případech, kdy některý člen Společnosti porušil své závazky, které na se vzal podle čl. 12., 13. nebo 15.

Čl.26. v nové redakci řeší otázky, které se vynořily na základě kusých ustanovení původního článku 26. o způsobu nabytí působnosti změn Úmluvy o Společnosti národů.

Jelikož jde o změny původní Úmluvy o Společnosti národů, jež lze hodnotiti jako důležité pro další vývoj Společnosti národů, navrhuje zahraniční výbor:

Slavný senáte, račiž schváliti beze změny usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, kterým se předkládají Národnímu shromáždění ke schválení protokoly o změnách Úmluvy o Společnosti národů, dané v Ženevě dne 5. října 1921, číslo tisku 1577 sen.

Předseda: Uděluji slovo zpravodaji za výbor rozpočtový p. sen. dr. Karasovi.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Slavný senáte! Stran krytí nákladů Společnosti národů má pakt Společnosti jediné ustanovení ve čl. 6. odst. 5., který praví, že náklady Společnosti, totiž kanceláře její, rozvrhnou se na jednotlivé členy. Pro léta minulá 1920, 1921, 1922 byl za základ rozvržení těchto nákladů vzat t. zv. poštovní barem. Veškerá potřeba rozvrhla se na 544 jednotek a tyto jednotky na jednotlivé členy, státy, které jsou přihlášeny za členy Společnosti. Vypočítaly se podle rozlohy toho státu a podle počtu obyvatel. Tak na příklad na stát náš připadá takových jednotek 15, když veškeré náklady tvoří 544 jednotky. Dělalo to za loňský rok 20,873.945 zl. fr. Jako my 15 jednotkami přispívají podle poštovního baremu také Švýcary, Belgie, 25 jednotkami na př. Polsko, Čína, Brasilie, Japonsko, Italie, Francie a Anglie.

Poněvadž se poukazovalo k tomu, že úkol Společnosti národů je jiný, než úkol poštovní Unie a že tedy pro rozvržení její nákladů musí býti směrodatným jiné měřítko, má býti pro Společnost národů směrodatným počet obyvatetstva a finanční síla toho státu, tedy výnos veškerých daní na území toho státu vybíraných. A podle toho, pak ovšem také podle velikosti obchodu mezinárodního rozvrhne se rozpočet na 944 jednotek. Ale tyto jednotky, které tvoří Společnost národů, rozvrhly se mezi 42 států jinak, a tu na náš stát připadlo nyní 35 takových jednotek.

Rozpočet na r. 1923 činí asi 251/2 milionů zl. fr. (vzat je za základ švýcarský frank) a tedy náš stát má přispívati 35 jednotkami, čili 35/944 tohoto rozpočtu. To dělá podle dnešního stavu kursu 9,600.000 Kč, tedy uspoříme něco, poněvadž mezi tím švýcarsky frank se přiblížil naší koruně. To není ta relace, která byla před sděláváním rozpočtu na letošní rok. My tedy získáme asi 4 miliony korun.

Tímto novým návrhem, jak jsem již upozornil, připadlo na náš stát 35 jednotek, ačkoliv podle dosavadního způsobu mělo na nás připadnouti pouze 27 jednotek. Tedy na nás bylo uvrženo vyšší břemeno, než které by podle dosavadního poměru na náš stát mělo připadnouti. Je tedy patrno, že jsme jaksi za hranicemi hodnoceni materielně vysoko, zejména uvážíme-li, že naše povinnost je stejně vysoká, jakou má na př. Brasilie, Kanada; tedy státy zajisté mnohem bohatší i také rozlohou větší než my, i když obyvatelstvem svým snad by se nám Kanada nevyrovnala. V tom směru byl nám určen nesprávně vysoký příspěvek, zejména když to srovnám s Polskem, které má jenom 25 jednotek. Zdá se nám to býti skutečně nepoměrným zatížením našeho státu. Maďarsko na příklad platí pouze 4 jednotky, a Rakousko dokonce jen 2. Tedy v tom ohledu je to zajisté velmi nízké hodnocení.

To rozvržení rozpočtové je i jinak zajímavé. Společnost národů tvoří 42 státy a každý z nich vysílá jednoho zástupce do t. zv. Shromáždění národů, které se koná jednou za rok na počátku září v Ženevě. Toto shromáždění volí radu užší, skládající se z 9 členů, která vykonává běžnou agendu, kdežto Shromáždění je reservováno důležité zásadní rozhodování a stanovení rozpočtu. Tato Rada národů se má skládati z 9 členů, ale dnes je jich jen 8, poněvadž devátý člen je reservován Spojeným Státům Severoamerickým, až také vstoupí do Společnosti národů. Těchto 8 členů dnešních je rozvrženo takto: 4 trvalé členy mají 4 čelné velmoci Anglie, Francie, Italie a Japonsko. Těchto ostatních 38 členů Společnosti národů mají také 4 členy, kteří však jsou voleni Společností národů pouze na jisté období 3-4 let. Je právě zajímavo, jak tito volení členově jsou rozvrženi na ostatní národy. Tyto 4 velmoce, které mají 4 stálé členy, platí z těch 944 jednotek pouze 307 jednotek a mají polovinu všech zástupců, ty druhé, malé státy - minorum gentium - přispívají 637 jednotek a mají také 4 členy a to volené, nikoli trvalé. A je to tedy t. zv. societas 1eonina, jak se říkává, když jedna strana má jen výhody a druhá strana jen nevýhody.

Jest zajímavo, že je ustanoveno, že mezi těmi 4 volenými členy mají býti aspoň zástupce ostatní Evropy, východní Asie a jižní Ameriky. Jsou tam tedy 2 zástupci z Evropy. Zde nemohl jsem ten počet osob zjistiti, něco jiného říká ministerstvo zahraničí a něco jiného mluví úřední rozpočet ženevský, že ostatní Evropa má 3 členy a Brasilie 1 člena. Při tom je nápadným, že Malá Dohoda nemá vůbec žádného zastoupení v této Společnosti národů. Bylo by vhodno, aby rozpočtový výbor vyslovil přání, aby naše zahraniční ministerstvo se postaralo o to, aby Malá Dohoda, jejíž jsme členem a jejíž politický význam je uznáván celým světem, byla hodnocena tím způsobem, že by tam měla svého zástupce.

V této Radě národů je veliký počet úřednictva. Vždyť rozpočet vyžaduje skoro 27 milionů zlatých franků. Je zajímavo, že zejména anglické časopisy si stěžují na to, že prý tato kancelář Společnosti národů je zaopatřovacím ústavem pro schudlé anglické šlechtice a gáže, které berou, nasvědčují tomu, že jsou to lidé velkého slohu.

Je přirozeno, že rozpočtový výbor se zajímal o to, zda náš stát je tam zastoupen. A tu jsme vzali s povděkem na vědomí prohlášení vlády, že máme tam i ve vyšších třídách relativní zastoupení, jak by na naši poplatnost připadalo.

Rozpočtový výbor vyslovil přání, aby vláda hleděla, aby jednak ten vysoký rozpočet Společnosti národů byl snížen pro příští teta, poněvadž povážíme-li, že máme platiti 5 a půl milionů korun ročně, je nutno, aby tam také nastala restrinkce platů, jaké jsme byli svědky u nás, a dále, aby rozvržení nákladů mezi jednotlivé státy odpovídalo více spravedlnosti, než jak se zdá dosud, a konečně, aby se naše zahraniční ministerstvo domáhalo toho, aby Malá Dohoda byla ve Svazu národů zastoupena.

S touto výhradou navrhuje rozpočtový výbor, aby slavný senát schválil jednak protokoly Společnosti národů, o nichž se zmínil zpravodaj zahraničního výboru, jednak aby vzal na vědomí resoluci Společnosti národů ze dne 30. září 1922, kterou se rozvrhuje státní rozpočet Společnosti národů na rok 1923.

Předseda: Přistoupíme k hlasování.

Kdo souhlasí, aby bylo přijato ve čtení prvém ratifikační usnesení tak, jak, jest obsaženo v usnesení poslanecké sněmovny vyznačeném v tisku 1577, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedené usnesení ratifikační se přijímá ve čtení prvém.

Přikročíme k bodu dalšímu, jímž je

2. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru zahraničního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1543), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení >Úmluva o úpravě vzduchoplavby< sjednaná v Paříži 13. října 1919 s dodatečným protokolem z 12. dubna 1920. Tisk 1614.

Zpravodaji jsou: za výbor technicko-dopravní sen. dr. Brabec, za výbor zahraniční sen. dr. Krupka.

Uděluji slovo p. sen. dr. Brabcovi.

Zpravodaj sen. dr. Brabec: Slavný senáte! Technicko-dopravní výbor uvažoval o Úmluvě stran úpravy vzduchoplavby sjednané v Paříži dne 13. října 1919 s dodatečným protokolem z 12. dubna 1920 - tedy od té doby již uplynula 3 leta - především s hlediska nutnosti, abychom co nejdříve již používali výhod mezinárodní smlouvy o tak důležitém komunikačním prostředku, jakým se po velikém rozvoji vzduchoplavectví v posledních letech objevila býti vzduchoplavba. Pravda, byla to bohužel válka, která nám tento rozvoj přinesla, ale tím spíše bychom měli pro práci mírovou z tohoto výsledku dob válečných co nejvíce těžiti.

A tu zaujal technicko-dopravní výbor stanovisko, že je především důležito, aby Úmluva se stala co nejdříve skutkem již, jak jsem vzpomenul na začátku, dosti dlouhá doba uplynula od jejího sjednání i kdyby, jak je ovšem pravděpodobno, byla již předstižena dalšími novotami ve vzduchoplavectví. Proto jsme se nezabývali ve výboru žádnými návrhy na změny, nýbrž uvažovali jsem o tom, co je v předloze dobrého, co znamená pokrok v tomto oboru, a rozhodli jsme se, uzákonění nezdržovati snahami po opravách, nýbrž zatím se spokojiti s výsledky dosaženými. A není žádnou chybou, neboť je možno potřebné změny sjednati v dodatcích a odčiniti tak poznané nedostatky, poněvadž podle čísla 43 může konvence býti na rok vypověděna a v této lhůtě dodatky opravena.

Proto navrhuje technicko-dopravní výbor, aby senát Národního shromáždění republiky Československé schválil usnesení poslanecké sněmovny učiněné ve 184. schůzi dne 19. a 20. prosince 1922 ve znění, jak v senátním tisku čís. 1543 jest obsaženo a bylo publikováno.

Předseda: Za výbor zahraniční uděluji slovo p. sen. dr. Krupkovi.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Slavný senáte! 13. října 1919 uzavřeli v Paříži zástupci 27 států >Úmluvu o úpravě vzduchoplavby<, kteráž byla podepsána 29. prosince 1919 československým vyslancem v Paříži. K této úmluvě byl sepsán smluvními státy dodatkový protokol z 1. května 1920 a podepsán pařížským vyslancem republiky Československé 1. června 1920. Cílem úmluvy jest kodifikace právních pravidel, které upravují vzduchoplavbu pro potřeby mezinárodní komunikace.

Úmluva původně omezená na smluvní státy byla dodatkovým protokolem rozšířena v tom smyslu, že za výhrad tam uvedených mohou jednotlivé signatární státy uzavírati se státy, jež nejsou smluvními stranami, samostatné smlouvy ohledně vzájemného dovolení letů nad svými územími.

Důležitá je kapitola jednající o státní příslušnosti vzducholodí. Tato určuje se podle státu, v jehož rejstříku jest imatrikulována. Duplicita státního příslušenství není přípustna.

Na zákonné úpravě vnitrostátní vzduchoplavby v mezích konvence pracuje v přítomné době meziministerská komise, jež koná své pravidelné schůze v ministerstvu veřejných prací.

Československá odbočka mezinárodního právnického komitétu leteckého pořádala anketu za účelem definitivního stanovení názvosloví pro právo letecké. Výsledků této ankety bude přiměřeně použito.

Opožděné parlamentární projednání omluvilo ministerstvo zahraničních věcí technickými překážkami.

Vzhledem k tomu, že proti úmluvě nebylo vzneseno žádných podstatných námitek, že ustanovení její, zpracovaná odborníky signatárních států, jeví se pro rozvoj mezinárodní letecké komunikace nutným předpokladem a že většina států signatárních úmluvu již ratifikovala, doporučuje zahraniční výbor senátu schválení úmluvy i s veškerými přílohami a přijetí usnesení poslanecké sněmovny podle senátního tisku č. 1543.

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, přistoupíme k hlasování.

Kdo souhlasí, aby bylo přijato ve čtení prvém ratifikační usnesení tak, jak jest obsaženo v usneseni poslanecké sněmovny, vyznačeném v tisku 1543, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedené usnesení ratifikační se přijímá ve čtení prvém.

Přistoupíme k bodu následujícímu a to je

3. Zpráva ústavno-právneho výboru o vládnom návrhu zákona (tlačivo 1608) o trestnom pojednávaní, konanom podľa trestného poriadku zák. čl. XXXIII z r. 1896, proti neprítomným osobám. Tisk 1635

Zpravodajem je p. sen. dr. Daxner.

Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Daxner: Ctený senát! Podľa trestného poriadku, ktorý je platný na území Slovenska a Podkarpatskej Rusi, predpísané je, že obžalovaný v každom prípade musí byť prítomný pri pokonávaní. Výjmuté je to len vtedy, keď sa jedná o peňažitý trest, vtedy pokonávanie môže sa odbyť i bez prítomnosti obvineného. Toto nariadenie v uhorskom riadu trestnom je tak prísne, že ešte je nutné, že v takom prípade, ked obžalovaný nechce sa k súdu dostaviť, alebo ked súd ani nežiada, aby sa dostavil, alebo ked je vec takého druhu, že jeho osobnej prítomnosti neni potreba, vždy je nutné, aby obžalovaný prítomný bol pri pokonávaní. Jestliže je neprítomný, býva pokonávanie spojené s veľkými obťažmi. Toto pravidlo predpísané je bez ohradu i na také pády, keď obžalovaný nechce sa brániť osobne, i keď jeho osobná prítomnosť nie je zvlášťne potrebná. I v takom prípade, keď obžalovaný by musel z daleka pricestovať, keď obžalovaný k súdu neprijde, musí sa zastaviť dalšie pokonávanie, musí sa odročiť a četníkmi dať predviesť obžalovaného. Keď sa podívame blíže na vec, prečo že je to tak zavedené, nevidíme v tom ani rozumné dôvody. Tak my, ktorí sme svedkovia bývalého maďarského režimu, dobre to vieme, že maďarský zákonodárca i v tejto oťázke robil otázku madarizácie, totiž spoločnosť, v maďarskom štáte smerodajná, bola v tom interesovaná aby vôbec v každom prípade, keď bol inorodý človek, Nemaďar, docitovaný pred súd, že by on tu videl v tom velikášstvo maďarčiny, aby cítil tu svoju maličkosť, aby videl, že jeho reč, na príklad slovenská, srbská, rumunská aká je nedokonalá, ak pred tým súdóm ničeho nezdolá, ba ani to nevie, z čoho obviňujú ho, ani nevie, ako by sa mohol brániť. To bol ciel toho nariadenia.

Nuže tento dôvod prestal. Dnes toho dôvodu nieto. Keď sa pozreme na právny poriadok trestný, platný v českých zemiach, tam toho niet. Sú pripady a práve shodné ako je to i v tomto vládnom návrhu zákona obsažené, že sa pokonávanie vybaví bez prítomnosti obžalovaného. Ale musí byť v zákone obsažená kautela v tom ohľade, že by boly chránené záujmy pravosúdia, taktiež i že by boly chránené záujmy obžalovaného; lebo keď sa nedostaví obžalovaný, tedy nemusí to byť len tá príčina že sa dostaviť nechce, ale tá príčina, že ho zvlášť docitovali alebo že sa dostaviť nemohol pre nejakú nehodu a preto musí byť postarané o to, aby obžalovaný bol chránený. A tento návrh zákona, keď kasíruje toto ustanovenie trestného poriadku, že sa pokonávanie trestné môže vybavíť i bez prítomnosti obžalovaného, obsahuje v sebe pravidlá podobné, v akých prípadoch je pripustené pokonávanie i bez pritomnosti obžalovaného.

Predovšetkým musí to byť taký prípad, že je to trest na slobode, nie vyše predvídaný ako pätročný trest, dalej že obžalovaný musel byť už pred súdom vypočúvaný a pri pokonávaní, ked' je nepritomný, ten zápis o jeho vypočutí musí byť predčítaný. Ďalej musí byť podmienká, že dostal predvolanie, v ktorom sú všetké poučenia o jeho právach. Ďalej musí byť obžalovaný skrze súd vypočutý, zavčas doručená mu citácia, Ďalšie obsaženia zákona pojednávajú potom o právach obžalovaného ohľadom odporu. V ohľade tom, že keď obžalovaný podá odpor a súd neuzná jeho dôvody neustavenia sa za dostatočné, aké práva má k odvolaniu.

Potom je tam ustanovenie o lehotách, o rozhodnutí súdu, a taktiež i to zvláštné a potrebné dovolenie, že obžalovaný môže sa pred okresným súdom dať zastupovať skrze svojho obhájcu.

Ustanovenia tohoto zákona nevzťahujú sa na pojednávanié s maloletými. Zákon tento vzťahuje sa len na Slovensko a Podkarpatskú Rus z tej príčiny, poneváč podobné ustanovenia v trestnom poriadku v českých zemiach sú už zavedené a preto už v tomto ohľade je čiastočná unifikácia pravidiel. Celkovitá unifikácia je nemožná preto, že hmotné trestné právo v českých zemiach a platné právo na Slovensku a Podkarpatskej Rusi nie sú shodné, Toto sjednotenie právnych pravidiel trestných bude môcť nastúpiť pozdejšie. Zákon nadobudne účinnosti 15 dní po vyhlásení a jeho prevedenie sverené je ministrovi spravedlnosti.

Ústavne-právny výbor dôkladne pojednal tento návrh zákona, uznal ho za slušný, spravedlivý, odporučenia hodný a preto doporučuje slávnemu senátu schváliť ho. (Výborně!)

Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen, přikročíme k hlasování. O osnově zákona, nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení-prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, nadpis a úvodní formule přijaty jsou podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Dalším bodem je

4. Zpráva výboru ústavno - právneho o vládnom návrhu zákona (tlač. 1633), ktorým sa rozširuje úradná pôsobnost verejných notárov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Tisk 1657.

Zpravodajem jest p. sen. dr. Daxner. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Daxner: Poriadok o verejných notároch na Slovensku a Podkarpatskej Rusi obsahuje v sebe v §e 58 to pravidlo, že verejný notár nesmie napísať súkromú listinu. (Předsednictví přejímá místopředseda dr. Soukup.) V českých zemiach tohoto pravidla niet. Vieme, že v pospolitom živote veľmi často naskytne sa verejnému notárovi potreba napínať jednoduchú kvitanciu bez tej slávnostnej formy, aká je predpísaná pre úradné verejné notárské listiny. Poneváč tento zákaz v bývalom uhorskom zákone nemá žiadneho rozumného odôvodnenia a tiež z tej príčiny, aby pravidlá ohľadne verejných notárov boly v celej ríši jednotné, vláda podáva návrh zákona, podľa ktorého § 58 notárskeho poriadku má byť zrušený a má byť dovolené verejnému notárovi dľa potreby bez slávnostnej formy súkromú listinu vystaviť. Poneváč toto dovolenie shoduje sa úplne s účelnosťou tohoto úradu a poneváč sa tým prevádza aj unifikácia verejného notárskeho poriadku v celej ríši, ústavne-právny výbor odporúča, aby návrh zákona bez zmeny bol prijatý.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP