Místopředseda dr. Soukup: Debata je skončena, přikročíme k hlasování. O osnově zákona, nadpisu a úvodní formuli, dám hlasovati najednou. Námitek není? (Nebyly.)

Kdo, prosím, souhlasí s osnovou zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku.(Děje se.)

To j e většina. Tím osnova zákona, nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení prvém.

Nyní přikročíme k projednávání bodu dalšího, jímž je

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan sen. dr. Veselý, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr. Veselý:Vážený senáte! vládní návrh zákona chce způsobiti ochranu měny československé a zákonitých platidel, zejména tím, že by bylo čeleno nezřízené spekulaci s valutou československou, a to nejen srážení valuty na nižší kurs, nýbrž také tím, že má býti čeleno vyhánění valuty, protože není účelem a není ziskem naší republiky, aby naše valuta byla podrobena spekulačním změnám, nýbrž záleží na tom, aby byla stabilisována, aby se vyvíjela klidně. Proti předloženému vládnímu návrhu bylo činěno několik výtek. Zejména bylo vytýkáno, že pojmy právní, stanovené v §u 1, jsou příliš široké a že do nich může býti příliš mnoho zahrnuto a že činy, které jsou stíhány, nejsou ve vládním návrhu přesně označeny. My, právníci, cítíme všichni širokost toho ustanovení, které § 1 obsahuje. Ale přihlížíme-li ke skutečným obchodům, ke trikům spekulace bursovní, uznáváme, že bylo velmi těžko nějak určitěji zachytiti konání, které se nyní na burse děje a díti bude. Ovšem pojem stanovený v §u 1, který mluví o hospodářské potřebě; kdo bez hospodářské potřeby, nebo nad její míru kupuje cizí platidla jest dosud neobvyklý a přiznávám, že není dosud vžitý; a nejen pro obchodníky, ale i pro právníky není to ještě ustálený, přesný pojem. Ale doufáme, tak jako na př. pojem mravopočestnosti nebo pojem všeobecné užitečnosti se praxí a životem ustálil, že i tyto nově zaváděné pojmy dostanou konkretnějšího obsahu a ustálí se nejen i pro právníky, ale i pro obchodníky. Zákon řeší tu věci zcela nové, otázky kterých dříve nebývalo a nebylo potřebí v zákoně upravovati, a proto nelze ještě použíti nějakých zkušeností a nelze přesně vymeziti činy, které pod tento zákon budou spadati. Ale výtky byly činěny také proti bývalému §u 14, nyní § 15, který ustanovuje, že trestní stíhání se děje na návrh ministerstva financí, po případě orgánu, který ministerstvo financí ustanovuje. Bylo tvrzeno, že se tím zase v administrativě zřizuje nový obor velké působnosti, a to libovolné působnosti, a že tu stíhání finančních obchodů se dává do rukou správních orgánů, které mohou této své moci libovolně zneužívat.

Vážení pánové! Myslím, že výtka tato není oprávněna, a vládní zástupcové i vláda sama vysvětlovala toto ustanovení ne tak, jakoby šlo o libovůli finančních administrativních orgánů, nýbrž jako o ustanovení, které má spíše přispěti k mírnějšímu užívání zákona. Je pravda, že stíhání dává se tu do rukou k návrhu ministerstva financí, ale ministerstvo financí je nejlépe povoláno k tomu, aby posuzovalo, kde měna československá nezřízenými spekulacemi nebo bursovními machinacemi utrpěla škody. Není možno, aby kdokoliv jiný rozhodoval o tom, která spekulace, která machinace bursovní jest nedovolená a která způsobila škodu československé měně a tím také ovšem československému státu. Je jistě jen malá hrstka lidí, kteří mají spolehlivý úsudek a potřebné zkušenosti a znalosti, aby o této otázce rozhodovali. Proto myslím, že je správno, že tento návrh na stíhání spekulace byl vyhrazen ministerstvu financí, které se zajisté dohodne s bankovním úřadem a s těmi orgány, které mají dozor na stav naší měny. Ministerstvo financí kromě toho nás ubezpečilo, že nebude tohoto práva užívati k nějakému chikanování občanstva, nýbrž že mu jde o to, aby, kde pozná nějaký přestupek, kde pozná nějaký přečin o zločiny nejde -mohlo provinilce po případě zavolati a jednati s ním. Kde by provinilec projevil uznání, účinnou lítost, a kde by složil po případě dobrovolnou pokutu, o jejíž výši se s ministerstvem financí dohodne, tam by ministerstvo financí nepodalo návrhu na stíhání, nýbrž spokojilo by se s tímto tak zvaným upouštěcím řízením. Pravidla pro upouštěcí řízení mají býti ještě podrobněji stanovena a všeobecně označena, aby také tento způsob odstranění trestnosti nějakého skutku byl zákonným způsobem upraven.

Nemáme tedy příčiny obávati se, že by ministerstvo financí tohoto svého oprávnění zneužívalo, a nemáme příčiny míti za to, že se tu rozšiřuje všemocnost orgánů správních, zejména také ne proto, že Národní shromáždění i poslanecká sněmovna i senát, má dosti prostředků, aby proti přehmatům, kdyby se v tomto oboru vyskytly, rázně vystoupily a zakřikly správní orgány, které by se nějakých nesprávností anebo brutality dopouštěly.

Druhá část osnovy má za účel chrániti zákonná platidla. čelí tedy proti tomu, aby zákonná, platidla nebyla odmítána tím, kdo na příklad by si vzal nějakou záminku, že nedůvěřuje těm neb oněm platidlům, zejména jejich pravosti, kromě toho, aby nebyla prováděna nesmyslná thesaurace, také proti tomu má býti čeleno a nalezen býti prostředek, aby lidem bylo připomenuto, že je nerozumné kovové peníze schovávati a rovněž vydávání náhradních platidel, jaké se vyskytly ve válce i po válce, i za republiky, má býti učiněna přítrž, poněvadž z. vydávání těchto náhradních platidel těžili vydavatelé jejich nesprávnym způsobem nejen na újmu vážnosti státních platidel, nýbrž také na újmu lidí, kteří tato platidla přijímali a brali.

Bylo řečeno, že tu jde o otázku čistě hospodářskou, čistě finanční; tu že nelze řešiti trestním zákonem. To jest správné! Žádný zákon papírový nemůže změniti hospodářského života a obyčejně nařízení vládní nebo zákony, které by násilně chtěly běh hospodářského života měniti, nemají úspěchu. Toho jsme si dobře vědomi. My víme, že valuta československá bude míti řádný kurs a dosti vážnosti ve světě jen tehdy, když také stát bude řádně hospodařiti, když bude rovnováha v rozpočtu prováděna a když nesáhneme k tištění bankovek. To jsou jistě základy, hlavní podmínky pro úspěch československé valuty, ale také víme, že je nutno autoritativně prohlásiti: stát nebude trpěti takových machinací a takových pokusů, které by úmyslně strhovaly kurs naší koruny, anebo které by poškozovaly kurs naší valuty.

Bohužel jsou poměry takové, že toto autoritativní napomenutí musí býti řádně vysloveno, řádně publikováno, aby někteří lidé, zejména bursiáni ze řemesla, si nemyslili, že tu mají zcela volnou ruku hrát si s naší valutou, jak jim napadne. Jest zajímavo, že také v Německu se touto otázkou zabývají. A právě tyto dny stále čtete dotazy o devisovém řádu, který tam má býti vydán. Neuvádím to proto, abych snad tím, co se děje v Německu, odůvodňoval vydání našeho zákona. Také vím, že my nemáme příčin napodobiti někoho, že každý musí si své domácí poměry upraviti podle zvláštností svých poměrů, ale připomínám, že nejsme my jediní ve světě, kteří se musejí starati o to, aby byla zakřiknuta nesvědomitá spekulace.

Ústavně - právní výbor vložil do vládní osnovy ustanovení o tom uvedené v §u 15, že zaměstnanci - zejména jsou míněni bankovních a peněžních ústavů - nejsou trestni, když vykonávají rozkazy svých zaměstnavatelů, ovšem pokud tyto rozkazy nečelí k jejich vlastnímu prospěchu a úspěchu.

O vládním návrhu zákona bude debata a dovolím si ještě na některé námitky, které tu budou předneseny, reagovati, zatím jen uvádím, že ústavně-právní výbor doporučuje senátu, aby vládní osnovu zákona schválil tak, jak v ústavně-právním výboru byla upravena. (Pochvala.).

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. dr. Fáček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Fáček: Vážený senáte! Budiž mně dovoleno, abych vývody pana zpravodaje ústavně-právního výboru doplnil připomínkou, co bylo podnětem k návrhu tohoto zákona. Byl to náhlý, pokles naší valuty, který nastal loňského roku na podzim a který vyvolal dalekosáhlé účinky. Některé z nich ovšem byly jenom přechodné, zejména otřesení důvěry v naší valutu, otřesení důvěry ve státní úvěr, v naše hospodářské poměry, přešlo brzy, ale jiné účinky byly trvalejšího rázu a lze říci, že trpíme pod nimi do jisté míry doposud. Byla to ta okolnost, že se zarazil zlevňovací proces, který se tenkráte začínal velmi utěšeně vyvíjet. To mělo v zápětí, že stát na př. nemohl použíti zmocnění, které mu bylo dáno prosincovým zákonem, aby postupně snižoval dále drahotní přídavky státních zaměstnanců. Od toho snižování teprve jsme očekávali, že bude odstraněna nivelisace v požitcích státních zaměstnanců, kterou těžce neseme. Vůbec tímto zaražením zlevňovacího procesu bylo státu znemožněno, aby pokračoval značnější měrou ve snižování rozpočtených státních výdajů, alespoň na čas, a konečně celému našemu průmyslu bylo stíženo oživení výroby, které očekával od toho, že všechny životní potřeby a výrobky průmyslové budou zlevněny a že bude tím umožněno přikročiti ke snižování mezd a ke snižování výrobních nákladů na úroveň danou světovými cenami zboží. My vidíme, jak byly dalekosáhlé následky. tohoto poklesu naší valuty. Když pak bylo vyšetřováním úředním zjištěno, že vlastně hlavní příčina tohoto poklesu naší valuty byla nezřízená spekulace valutou, je přirozeno, že vláda přichází s návrhem, aby alespoň pro příště státní správa měla možnost, aby podobným útokům valutových spekulantů, mohla čeliti a mohla naši měnu chrániti.

Podle znění zákona, kde se mluví jenom o činech, způsobilých poškoditi československou měnu, mohlo by se souditi, že se zde jedná jenom o ochranu proti spekulativnímu umělému snižování kursu naší koruny, ale jistě že nepřímo poslouží tento zákon také k ochraně proti opačnému postupu, proti spekulativnímu náhlému vyhánění kursu naší koruny, jež pokládáme za stejně povážlivé pro naše národní hospodářství a pro naše státní finance. Jedna věc s druhou souvisí. Když chce někdo prodávati cizí valutu hromadně, aby zvýšil kurs naší koruny, musí ji hromadně nakoupiti a tím přichází do konfliktu s tímto zákonem. Dostalo se nám také od finanční správy ujištění, že v obou směrech zákona bude používáno. Zejména je tu § 2, který zmocňuje vládu, aby nařízením upravila obchod devisami, a který poskytne vládě možnost, aby právě tímto nařízením podrobněji zabezpečila naši valutu proti nekalým vlivům s té či oné strany, ve směru dolů anebo nahoru.

Nutno si uvědomiti, že proti útokům, které vycházejí proti naší měně z ciziny, s tímto zákonem nevystačíme. Tu zbývá jenom ochrana, kterou poskytne náš bankovní úřad tím, že účelně zakročí s nákupy nebo prodeji cizích valut na cizích trzích.

Když se již zákon dělal, byly pojaty také ještě kapitoly další, to jest ustanovení, vyplývající ze zkušenosti, které jsme učinili v posledních letech se svými měnovými opatřeními. To jsou ustanovení na ochranu nerušeného oběhu a dále ustanovení, kterými se upravuje vydávání náhradových platidel, přípustno jen se souhlasem vlády.

O podrobnostech této úpravy právní nemusím se zmiňovati po výkladu pana zpravodaje ústavně - právního výboru. Také rozpočtový výbor se pozastavoval nad tím, že trestní činy jsou v zákoně definovány velmi volně. Ale uznali jsme, že není jinak možno, že je třeba definici trestních činů vymeziti s jistou volností, máme-li dosáhnouti toho, aby všechny příště možné a dnes nepředvídatelné formy různých úskoků spekulace valutové mohly býti v budoucnosti na základě tohoto zákona stíhány. To je tedy věc, se kterou se musíme spřáteliti, ale můžeme plným právem důvěřovati našim finančním úřadům a našim soudům, že, až budou tento zákon aplikovati na život, používati ho na konkrétní případy, že jistě budou míti dostatek porozumění pro potřebu reelního obchodu a že nedopustí, aby těmito zákonnými zákazy byl také reelní obchod postižen.

Z těchto důvodů doporučuji jménem rozpočtového výboru, aby slavný senát schválil osnovu zákona. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Zahajuji debatu. Přihlášen je především pan prof. dr. Spiege1, jemuž tímto uděluji slovo.

Sen. dr. Spiegel (německy): Slavný senáte! Rok 1923 bylo lze v dějinách československého zákonodárství označiti jakožto rok zákonů na ochranu. Zákonem na ochranu republiky to začalo a s tím souvisí zákon o státním soudě, pak přišel zákon o telegrafech, pak byl v poslanecké sněmovně přijat zákon o radiotelegrafii a radiotelefonii, kterýž nyní byl předložen senátu, a nyní se zabýváme zákonem na ochranu československé měny, i nevíme, co na nás ještě čeká, jaký zákon na ochranu ještě přijde. Jsme odpůrci těchto zákonů na ochranu, poněvadž máme za to, že se tím zákonodárství dostává na šikmou plochu. Tímto způsobem se zájmy státu nechrání, tato cesta jest cesta falešná, jest vlastně zcestím.

Co se týče předloženého zákona na ochranu československé měny, nenapadá mně tvrditi, že by byl tak dalekosáhlým a tak osudným jako zákon na ochranu republiky; ba hlavní tendence tohoto zákona sama sebou není nesympatickou. Hlavním účelem jest, čeliti nekalému obchodu devisami a proti tomu, myslím, nelze ničeho namítati. Já sám nemám ani sympatie ani porozumění pro bursovní spekulaci a nemám také naprosto žádných styků s bursovními spekulanty. Z tohoto důvodu tedy neřekl bych proti tomuto zákonu ničeho. Ale tak jak jest, jak ho vláda předložila a jak ho nyní výbory přijaly, nemůže tento zákon nikdy splniti svého účelu, pracuje s neschopnými prostředky a vykazuje v právnickém ohledu nesporné vady. Jest to v první řadě zákon národohospodářský, jest to zákon významný pro státní finance, a v této věci byli by vlastně hlavně národohospodářští odborníci, jako jsme právě jednoho, totiž kolegu dra Fáčka slyšeli, povoláni, aby o něm promluvili, Ale sledujeme-li posavadní průběh parlamentárního projednávání, vidíme, že z obou výborů, které se věcí zabývaly, vlastně jen ústavně-právní výbor se zákonem zabýval blíže, přesněji a důkladněji; neboť rozpočtový výbor, který vlastně měl promluviti na prvním místě, podal zprávu, která neobsahuje ani celou řádku a která zní: >Rozpočtový výbor připojuje se k návrhuvýboru ústavně-právního< německy: >Der Budgetausschuß schließt sich dem Berichtedes verfassungsrechtlichen Ausschusses an<. To nen? žádná zpráva, to jest nedostatek zprávy a teprve před chvíli řekl zpravodaj rozpočtového výboru, pan dr. Fáček, něco o tom, ale vlastně více o vzniku zákona nežli o jeho obsahu. Uznal výslovně, že nemá příčiny, aby mluvil o podrobnostech zákona. Za takovéhoto stavu věcí prosím, abyste omluvili, chápu-li se slova o tomto zákoně na ochranu měny se stanoviska právnického.

Chtěl bych předem něco uvésti, navazuje na to, co řekl zpravodaj dr. Veselý. Mluvilo se o Německu a pan zpravodaj řekl, že naprosto nechce tvrditi, že se zde tento zákon zavádí proto, poněvadž se v Německu pomýšlí na podobný zákon. Ve výboru se mluvilo jinak. Tam bylo poukázáno na německý vzor a bylo nám uváděno na paměť, že my zde vlastně jen napodobíme to, co se v Německu ještě sice nestalo, ale co se státi má. Dělá na nás zvláštní dojem, že právě v takovýchto případech a při takovýchto příležitostech napodobíme německý vzor, že nepřebíráme z Německa to, co by bylo dobře napodobovati, nýbrž to, co zajisté jest více méně problematické. Nesmíme zneuznávati, že situace v Československu jest zcela jiná nežli v Německu. Německo vede nyní strašně těžký existenční boj, jest nesnesitelným způsobem tísněno Francií a tento útisk jeví se ve zcela neslýchaném poklesu marky. Německá valuta poklesla. Německo se rovná nemocnému s horečkou, a tu jest pochopitelno, musí-li sahati k drastickým prostředkům. Ale Československo těší se naopak přízni dohodových mocností, zejména přízni Francie, a tato přízeň Francie zpečetěna byla nedávno návštěvou maršála Focha, velikého pacifisty. (Sen. Albert Friedrich (německy): Ale s otazníkem!) To nemohu vysloviti, to si musíte mysleti! Zde, kde přece finanční správa jest pyšná na stav české koruny, zde přece nejsou tytéž předpoklady jako v Německu, a nepředvádí-li se nám zde jiný vzor nežli německý, pak musím říci, že se vám důkaz pro potřebu tohoto zákona nepodařil.

Přicházím nyní k jednotlivým ustanovením zákona. Jest to v podstatě trestní zákon; vůdčí myšlenkou moderního trestního zákonodárství jest: >nullum crimensine lege< -není skutkové podstaty zločinu bez zákona, to jest, že jednotlivec může býti trestán, jen když se dopustí něčeho, co předem v zákoně jest označeno jakožto trestné. Z trestního zákona musí nám býti dána možnost seznati, co smíme činiti a co nikoli, Jen když jsme to mohli předem poznati, můžeme pak býti trestáni, poněvadž jsme provedli něco zakázaného. To jest samozřejmá zásada dnešního trestního práva, a v této příčině není sporu, v tom jsou všichni kriminalisté za jedno. Umění zákonodárcovo projevuje se právě v tom, že se mu podaří skutkovou podstatu trestných činů vyjádřiti jasným, znatelným a pochopitelným způsobem. Z trestního zákona musí býti možno seznati, co jest vražda, co jest loupež, krádež, podvod atd., v našem případě tedy: co jest zakázaný obchod devisami. Zkoumejme v této příčině zákon. V úvahu přicházejí tři skutkové podstaty:

1. Kdo bez hospodářské potřeby nebo nad její míru kupuje cizí platidla a drahé kovy anebo je prodává, propadá trestu. To jest první skutková podstata: koupě nebo prodej cizích platidel anebo drahých kovů nad hospodářskou potřebu. Tato věta, přiznávám, není nesrozumitelna, vidíme jasně, o co se jedná; ovšem jest to kaučukový paragraf. Tento kaučuk vězí ve slovech: >bezhospodářské potřeby nebo nad její míru<. Neboť konečně: kdo to chce oceniti, který soudce může se odvážiti, u někoho, jenž stojí uprostřed hospodářského života, zjišťovati, co jest jeho hospodářskou potřebou! Ale budiž, i když jsme přesvědčeni, že se zde jedná o kaučukový paragraf - takovýchto kaučukových paragrafů jest takové nepřehledné množství v našem zákonodárství, že jsme již poněkud otužilí proti tomu. Z této příčiny samotné nemůžeme dnes zamítati některý zákon, poněvadž bychom jinak musili škrtnouti všechny moderní zákony.

Jděme dále:

2. Kdo při koupi nebo prodeji platidel anebo drahých kovů se zachová způsobem, o němž musil podle svého povolání, vědomostí nebo zkušeností poznati, že může škoditi československé měně, bude potrestán. To jest dle mého názoru zcela nesrozumitelné ustanovení. Zde vůbec skutková podstata není opsána, nemůžeme ji poznati ze zákona, jedná se o hádanku sfingy. Co si máme tím představiti, že někdo jedná tak, >že musil věděti, že můžeškoditi československé měněpodle svých zkušeností a podle svých vědomostí<, že to, co činí, může škoditi valutě, ale inteligentní člověk to musil věděti, a za to se trestá. Co měl činiti? Každý, kdo nahlédne do souvislosti národního, finančního a státního hospodářství, ví a musí věděti, že každý obchod valutami může měnu poškoditi. Není žádného obchodu, jenž měně ublížiti nemůže, byť také nikoli jednotlivý obchod sám pro sebe, ale tento obchod ve spojení s nesmírným počtem stejných obchodů na stejném místě a stejnou dobou anebo také na různých místech. Z tohoto nepřetržitého styku přece vzniká kurs, státní úvěr a pod. Na tomto místě se ani nežádá, aby se uzavíral obchod nad hospodářskou potřebu. I když někdo bezpodmínečně potřebuje valuty, kterou kupuje, a bezpodmínečně se musí zbaviti valuty, kterou prodává, tedy také, i když si nemůže pomoci, také když tento obchod uzavříti musil, bude potrestán, jestliže musil věděti, že může poškoditi měnu. To jest nemožné ustanovení. Také se snad nežádá, aby měnu skutečně poškodil, stačí, když musil věděti, že by jí mohl škoditi. Již to pouhé >může škoditi< se trestá. Tedy zcela nerozumné ustanovení. Dále: Kdo pak rozhoduje o tom, co měně škodí a co jí neškodí? Kde pak zde jest neomylný soudce? Upozorňuji na to, že právě o tom jest nejprudší spor; právě nyní, sledujete-li,národohospodářskou literaturu anebo také jen tisk, seznáte, že o škodlivosti anebo neškodlivosti deflační politiky se rozpoutal prudký spor. Jsou politikové deflace a politikové inflace. Upozorňuji na to, že zemřelý ministr financí dr. Rašín zastával zcela jiné theoretické stanovisko nežli dřívější ministr financí dr. Engliš, že tu stojí proti sobě dva proudy, a že to, co jeden považuje za škodlivé, považuje druhý za užitečné. (Výkřik: Má také pravdu!) Ale, pane kolego, chtěl bych jen věděti, jak se v jednotlivém případě máme chrániti proti takovémuto ustanovení. Myslím, že ustanovení, které zde v zákoně jest obsaženo, jest. úplně pochybené.

Nyní musím konstatovati, že zpráva ústavního výboru přiznává - a stejně učinili oba páni zpravodajové, kteří mluvili před tím - že se jedná o neurčitá ustanovení. Dovolím si přečísti toto místo ze zprávy výborové. >Ustanovení §u1 nejsou sice dosti konkrétní, nýbrž jsou široká a ponechávají značnou volnost výkladu, ale není možno předvídati všechnyformy, ve kterých se spekulace bude projevovati, a proto bylo nutno zákonu ponechati zněníširoké, aby do něho bylo možno zahrnouti všechny druhy a formy valutníchspekulací.< Praví se zde >zahrnouti<, překládám to ve spěchu slovem >hineingebracht<, Doznává se zde tedy, že zákon neudává konkrétně, co vlastně jest trestné, nýbrž že soudci přenechává pokud možno značnou volnost. To přiznává se, že soudce má značnou volnost, ale při této značné volnosti soudcově zaniká volnost státního občana. Jak má státní občan věděti, co smí činiti? Jedná se zde méně o zákon, který se obrací k obecenstvu, aby vědělo, čeho činiti nemá, jako spíše o zákon, který má soudci poskytnouti možnosti trestati, kdykoli to uzná za dobré, a to jest zajisté něco neslýchaného. Stalo se zde vůbec zvykem - slyšeli jsme to včera v ústavněprávním výboru při jiné osnově zákona stalo se zde tak zvykem, že sobě státní správa od zákonodárství dává udíleti co možno nejvíce plné moci, aby mohla zde nebo tam obecenstvo trestati. Když při tom někdy bývá trestán nevinný, je to státní správě zcela lhostejno; stačí, aby státní správa vůbec mohla trestati. To jest něco, co my přece nemůžeme akceptovati! Zásada, ze které jsem vyšel: >nullum crimen sine lege< - žádný zločin bez zákonité trestní sankce - obrací se zde v opak anebo, lépe vyjádřeno: této zásady se zde držíme jen formálně, ve skutečnosti, ve věci samé, od ní upouštíme. Zákon zříká se bližšího popisu, bližší definice skutkové podstaty a otvírá dvéře dokořán soudcovské, a jak ještě uvidíme, také administrativní libovůli.