Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.

101 senátor podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: inž. Bečka, dr Franke, Habrman, dr Hodža, Stříbrný; odborový přednosta ministerstva financí dr Vlasák, odborový přednosta ministerstva vnitra dr Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi p. sen. Reyzlovi, Petříkovi a K. Friedrichovi.

Žádám, aby byly sděleny věci, které byly tiskem rozdány.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 1650. Návrh sen. Jelinka, dr Spiegela, Fahrnera, dr Naegle, dr Mayra-Hartinga, Zulegera a soudr. na zavedení povinného starobního a invalidního pojištění samostatných živnostníků o obchodníků.

Tisk 1674. Zpráva I. ústavně právního výboru, II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny, kterým se prodlužuje platnost zákona o vyvlastňování k úpravě asanačního obvodu hlavního města Prahy a povolují se daňové výhody pro stavby v tomto obvodu (tisk 1638).

Výboru iniciativnímu:

Tisk 1650. Návrh sen. Jelinka, dr Spiegela, Fahrnera, dr Naegle, dr Mayra-Hartinga, Zulegera a soudr. na zavedení povinného starobního a invalidního pojištění samostatných živnostníků a obchodníků.

Na základě usnesení iniciativního výboru ze dne 7. června 1923 přikázáno:

Výboru národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 1583. Návrh sen. Donáta a spol. na poskytnutí podpory zemědělcům okresu dobříšského, který loňského roku postižen byl katastrofálním suchem.

Tisk 1661. Návrh sen. Hrubého a spol. na poskytnutí vydatné a rychlé pomoci zemědělcům v obcích Buková, Pičín, Kotenčice, Rosovice, Dlouhá Lhota, Obořiště, Suchodol, Občov, Hluboš, Paseky, Drahlín, Lhota v okresu Příbram a Dobříš, kdež úroda kusy ledu byla úplně zničena, dále na úlevy placení daní a dávek z majetku.

Tisk 1662. Návrh sen. Hrubého, Donáta, Hucla a spol. na poskytnutí dostatečné pomoci zemědělcům v okresích: Kouřim, Benešov, Vlaším, Kutná Hora, Český Brod, Blatná, Plzeň, Písek, Milevsko a Strakonice, kdež dne 26. května průtrž mračen, krupobití a kusy ledu zničily úrodu, snesly ornici a zanesly půdu kamením a bahnem.

Tisk 1663. Návrh sen. Donáta, Hybše a spol. v záležitosti živelních pohrom v obci Vracovicích, okres Vlaším.

Výboru imunitnímu:

Žádost okresního soudu pro přestupky v Praze za svolení k trestnímu stíhání sen. dr Malinského pro přestupek proti bezpečnosti cti.

Předseda (zvoní): Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Prvním bodem je:

Zpravodajem, za výbor zahraniční jest pan sen. dr Krupka, za výbor rozpočtový pan sen. dr Karas.

Táži se pánů zpravodajů, zdali mají nějaké textové změny.

Sen. dr Krupka: Nikoliv.

Sen. dr Karas: Nemám.

Předseda: Není tomu tak. Budeme hlasovati.

Konstatuji, že je senát schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí, aby bylo přijato ve čtení druhém ratifikační usnesení tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedené usnesení ratifikační se přijímá ve čtení druhém.

Přistoupíme k bodu druhému, jímž je

Zpravodajem za výbor technicko-dopravní jest pan sen. dr Brabec, za výbor zahraniční pan sen. dr Krupka.

Táži se pánů zpravodajů, zda mají nějaké textové změny.

Sen. dr Brabec: Nemám.

Sen. dr Krupka: Ne.

Předseda: Není tomu tak, přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí, aby bylo přijato ve čtení druhém ratifikační usnesení tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedené usnesení ratifikační přijímá se ve čtení druhém.

Dalším odstavcem denního pořadu je

Zpravodajem je p. sen. dr Daxner.

Táži se pana zpravodaje, zdali má nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Daxner: Nieto.

Předseda: Není tomu tak. Dám hlasovati.

Kdo souhlasí, aby byla přijato ve čtení druhém osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule tak, jak byla přijata ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se ve čtení druhém.

Odstavcem dalším je

Zpravodajem je p. sen. dr Daxner.

Táži se pana zpravodaje, zdali má ně jaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Daxner: Nemám.

Předseda: Není tomu tak. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí, aby byla přijata ve čtení druhém osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule tak, jak byla přijata ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se ve čtení druhém.

Dalším odstavcem jest:

Zpravodajové jsou: za výbor ústavně-právní sen. dr Veselý, za výbor rozpočtový sen. dr Fáček.

Táži se pánů zpravodajů, zdali mají nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Jsou zde nějaké.

Předseda: Prosím, aby byly předneseny.

Zpravodaj sen. dr Veselý: V §u 2, při označení odstavců (1), (2), (3), (4) prosím, aby závorky byly odstraněny, tak aby zůstaly jenom číslice 1, 2, 3, 4. - Kromě toho v odstavci 4. na řádce 2. za slovem >firmy< a v řádce 3. za slovy >peněžní vklady< odpadají čárky.

V §u 9, řádka 3. místo >ku spáchání< má býti >ke spáchání<. Za slovem >činů< ve 4. řádce od zdola, čárka odpadá.

Dále v §u 10, odst. 3., řádka 2. za slovem >zákona< a v řádce 3. za slovem >cizince< odpadají čárky.

V §u 11, řádka 2. místo >je< má býti >jest<.

V §u 12, řádek 1. místo >u zločinců< má býti >u zločinů<.

V §u 14, odst. 2., v 1. řádce místo >trestná< má býti >trestní<.

V §u 16, odst. 4. poslední řádka, za slovem >povinnost< čárka odpadá.

V §u 18, 3. řádka za slovem >přestupovány< čárka odpadá. Rovněž odpadnou čárky v řádce 7. od konce za slovy >k tomu<, pak za slovem >oprávněny< - t. j. řádka 4. od konce - ve 3. řádce od konce za slovem >znalcům< a 2. řádce od konce za slovem >úřadem<.

Pak v §u 19, 3. odstavec, ve 4. řádce zdola místo >pro přečiny< má býti >jako přečiny<. To slovo >jako< je ve všech osnovách usnesených poslaneckou sněmovnou a jen omylem se dostalo slovo >pro< do zprávy ústavně-právního výboru.

Předseda: Přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí, aby byla přijata ve čtení druhém uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém i s textovými opravami, jak byly právě předneseny, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se i s opravami p. referentem přednesenými ve čtení druhém.

Dalším odstavcem denního pořadu je:

Při všech těchto věcech doprchává v nejkratší době lhůta daná jejich parlamentnímu projednání. Jest tedy třeba, aby byly projednány jednáním zkráceným.

Kdo souhlasí, aby byla všem těmto věcem přiznána pilnost podle §u 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj se přijímá.

Přikročíme tedy k bodu následujícímu, jímž jest:

Navrhuji, aby byla věc tato projednána v celkové lhůtě půl hodiny se stanovením řečnické lhůty na čtvrt hodiny.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Můj návrh jest přijat.

Zpravodajem je p. sen. Hucl. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Hucl: Slavný senáte! Ústavně-právní výbor senátu Národního shromáždění projednal ve své schůzi konané dne 6. června 1923 osnovu vládního návrhu zákona o uplatnění nároků vůči ústřednám, komisím, ústavům, po případě jich odbočkám - expositurám - a jiným hromadným útvarům, které spolupůsobily při státním hospodaření předměty spotřeby, jak usnesena byla ve sněmovně poslanecké Národního shromáždění ve schůzi její 214. dne 15. května 1923.

Ježto nebylo proti osnově podáno námitek ani připomínek, usnesl se ústavně-právní výbor navrhnouti plenu senátu, aby osnovu tu schválil ve znění usneseném sněmovnou poslaneckou.

Při tom vycházel výbor ústavně-právní z úvahy, že osnovou tou urychlí se likvidace jednotlivých ústředen a jiných hromadných útvarů, jež spolupůsobily při státním hospodaření předměty spotřeby, čímž uspíší se také likvidace poválečných poměrů a upraví se cesta k přechodu do normálních hospodářských poměrů. Osnovou docílí se také ve značné míře ochrana státních financí tam, kde stát ručí za schodky jednotlivých ústředen, neboť osnova umožňuje ještě před projitím všeobecné lhůty promlčecí postaviti na jisto všecky právo platné nároky vůči ústřednám těm, a uchrániti tak stát v pozdější době před obtížnou obranou vůči fingovaným nárokům jednotlivců uplatňovaným v době, kdy obrana ta byla by stížená tím, že po likvidaci ústředny dotyčné nebylo by vždy po ruce ani pamětníků z řad likvidujících orgánů a úřednictva ústředny, ani po letech materiálu listinného, kterými by nároky ty před soudem mohly býti vyvráceny.

Způsob řízení v osnově navrženého pak skytá záruku, že legální nároky jednotlivců vůči ústřednám budou moci býti bez obtíží a nebezpečí pro oprávněné uplatněny v plné míře.

Proto si dovoluji učiniti slavnému senátu návrh, aby osnova předložená byla schválena v plném znění tak, jak byla usnesena poslaneckou sněmovnou. Zároveň doporučuji ke přijetí tištěné resoluce výboru ústavně-právního, první i druhou. (Potlesk.)

Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen. Přikročíme ke hlasování.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebylo námitek.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou vyznačeny v usnesení poslanecké sněmovny tisk 1644 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Táži se p. zpravodaje, má-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Hucl: Nemám.

Předseda: Není tomu tak.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení druhém.

Dám hlasovati teď o tištěných resolucích výboru, první a druhé.

Kdo souhlasí s těmito resolucemi, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Obě resoluce jsou přijaty.

Přikročíme k dalšímu bodu, jímž jest:

Navrhuji, aby byla tato věc projednána v celkové lhůtě jedna a půl hodiny se stanovením řečnické lhůty na půl hodiny. Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Můj návrh jest přijat.

Zpravodaji jsou za výbor kulturní sen. dr Krejčí, za výbor ústavně-právní sen. dr Veselý.

Uděluji slovo zpravodaji kulturního výboru p. sen. dr Krejčímu.

Zpravodaj sen. dr Krejčí: Vážený senáte! Znalost státního jazyka je obecně uznávaným požadavkem státní administrativy a stejně obecně a živě pociťovanou potřebou veřejného života. Znalost jazyka národní menšiny je v soukromém zájmu každého jednotlivého příslušníka státu, kde jsou na sebe odkázáni občané různé národnosti. A odtud plyne požadavek zcela pochopitelný a přirozený, aby již ve školské výchově byla příležitost poskytnuta, opatřiti si znalost státního jazyka a jazyka národní menšiny. Zákon přijatý poslaneckou sněmovnou, o kterémž mám čest referovati jménem kulturního výboru, vyhovuje této potřebě, ovšem jenom tam, kde se tomu zákonem vyhověti dá, totiž v oboru školství středního a v ústavech učitelských, poněvadž na nich je právě v důsledku jejich organisace možno vyučování jazyku, o který běží, upraviti způsobem jednotným, prostřednictvím zákona, kdežto na jiných školách, jak přání v tom smyslu bylo v kulturním výboru proneseno, na školách obecných a na školách odborných, není takové příležitosti, čili organisace jejich neposkytuje takové příležitosti, aby jednotným způsobem vyučování to upraveno bylo. Na těchto školách - v užším jaksi smyslu na školách středních - a na ústavech učitelských zavádí se tedy také státní jazyk jakožto předmět obligátní, rozumí se, že jen potud, pokud není již jazykem vyučovacím. Co se týče pak jazyků národnostních menšin, tedy je vyučování také stanoveno jakožto povinné, ale je ponecháno ministerstvu rozhodnouti, zdali vyučování toto má býti obligátním nebo neobligátním předmětem a to proto, poněvadž lokální poměry v této příčině jsou různé a vyžadují případně také různého opatření.

Rozumí se jaksi samo sebou, že ministerstvo bude dbáti hlasů zástupců toho jazyka, o jehož zavedení vyučování jde. Toto přání bylo také proneseno p. sen. dr Naeglem a kulturní výbor tomuto přesvědčení dává ve své zprávě výraz.

Mimo to předkládá kulturní výbor ke schválení resoluci, týkající se úpravy vyučování jazyku menšinovému, aby se vyučování dálo ve skupinách, a nikoli tak, jak tomu bylo dosud, v rámci obecného programu vyučovacího.

Myslím, že není potřebí uváděti důvody, proč se tato resoluce podává, a podotýkám jenom, že bylo o této věci v kulturním výboru velice důkladně rokováno a že vláda prohlásila s resolucí souhlas a že její znění bylo přijato v kulturním výboru jednomyslně.

Vzhledem k tomu všemu kulturní výbor doporučuje, aby senát schválil osnovu zákona ve znění tak, jak bylo přijato poslaneckou sněmovnou a jak je obsaženo v tisku č. 1642, aby ji přijal beze změny, a žádá za schválení navržené resoluce.

Předseda: Další referát má za výbor ústavně-právní p. sen. dr Veselý.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Se stanoviska ústavně-právního nečiní výbor ústavně-právní námitek proti předloženému zákonu, naopak projevil s ním souhlas. Ústavně-právní otázky byly zde uvedeny dvě. Předně otázka, zdali tento zákon může býti také uveden do Podkarpatské Rusi na dobu, dokud sněm Podkarpatské Rusi se neusnese na samostatné úpravě vyučování jazyku státnímu a jazykům ostatním.

Ústavně-právní výbor projevil přesvědčení, že není překážky ani zákonné ani ústavní proti tomu, aby v době, kdy na Podkarpatské Rusi není vůbec zákonné úpravy vyučování jazyku státnímu a jazykům menšin národních, toto vakuum bylo vyplněno zatímně, až do doby, kdy sněm Podkarpatské Rusi sám se usnese, ustanovením zákonným, které bude platiti v ostatních částech republiky.

Kromě toho si dovoluji projeviti jménem ústavně-právního výboru povděk nad tím, že nám zmizela námitka rakouská, která proti vyučování jazykům se vyskytovala, že prý my nesmíme ukládati povinné vyučování, řekněme němčině na českých školách anebo češtině na německých školách, protože v základním zákoně státním je nařízení, že nikdo nesmí býti nucen k učení se jinému jazyku.

Jsem tomu opravdu rád a konstatuji to, že při projednávání ani v poslanecké sněmovně, ani u nás v ústavně-právním výboru a v senátě tato námitka se nevyskytla a že tedy toto staré rakouské strašidlo zmizelo.

My jsme všichni přesvědčeni o tom, že znalosti jazyků je potřebí, že zejména je prospěchem státu, aby občané státní znali jazyky národních menšin a aby také znali jazyk státní, oficielní. Právě neznalost jazyková uvádí předsudky a přehrady mezi občany, a znalost jazyka i literatury národů, kteří s námi žijí, jistě prospěje i českému národu, Slovákům i ostatním menšinám národním.

Já bych při této příležitosti jen ještě chtěl říci, že zejména národ československý má důležitý zájem na tom, aby znal jazyky všech národních menšin, a že jistě všichni příslušníci československého národa budou míti snahu, aby se těmto jazykům menšin učili, poněvadž na tom závisí budoucnost národa a vývoj republiky. Chceme-li býti prvními mezi rovnými, musíme znát aspoň jazyky těch, se kterými žijeme.

Není tedy žádných námitek proti navrženému zákonu a já jménem ústavně-právního výboru navrhuji, aby senát tento zákon přijal tak, jak výborem kulturním a ústavně-právním byl schválen.

Předseda: Zahajuji debatu. K slovu jsou přihlášeni pan sen. dr Naegle a sen. Polach.

Uděluji slovo p. sen. dr Naeglemu.

Sen. dr Naegle (německy): Slavný senáte! Předložená osnova zákona má za účel úpravu vyučování jazyku státnímu, jakož i jazykům národních menšin na středních školách a učitelských ústavech. Jádro zákona vrcholí v obou ustanoveních, že t. zv. jazyk státní musí býti na všech jmenovaných školách povinným předmětem, t. zv. jazyky národních menšin mohou býti předmětem povinným nebo nepovinným. Ministr školství a národní osvěty má konečně stanoviti, na kterých školách a jakým způsobem, zda povinně anebo nepovinně, se má vyučovati jazyku národní menšiny. Okolnost, že některý z jazyků národních menšin na školách dotyčných národností jest samozřejmě jazykem vyučovacím, předloženým zákonem dotčena není.

Především jest příznačno a musí býti nápadným rozdíl, jenž se činí mezi t. zv. státním jazykem a t. zv. jazyky národních menšin. Státnímu jazyku musí jakožto povinnému předmětu býti vyučováno na všech středních školách státu, některému jazyku národních menšin možno vyučovati povinně nebo nepovinně. Beze vší pochybnosti jest toto rozlišování s to, aby u t. zv. národních menšin vzbudilo oprávněné pochybnosti a nátlak, který se má vykonávati, pokud jde o naučení se jazyku státnímu, přímo vyzývá oposici německých kruhů. Ostatně jest nápadno - a nemohu opomenouti, abych se o tom nezmínil - že v osnově zákona se stále mluví jen o státní řeči a že patrně zúmyslně se opomíjí název >československá řeč<, v dřívějších dotyčných zákonech za oficielní prohlašovaný. Trvalo sice dlouho, ale zdá se, že znenáhla také v oficielních vládních kruzích následkem zamítavého stanoviska samotných slovanských filologů začíná svítati správné pojetí, že československého jazyka vůbec není, právě tak, jako není československého národa. Avšak nechci se zde dále šířiti o otázce, která tu již často byla projednávána.

Co se tedy týče nátlaku, který má býti vykonáván, pokud jde o naučení se českému jazyku, na nás Němce, tož zajisté nelze míti za to, že pro původce předloženého zákona, u jehož kolébky zajisté nestály německé odborné kruhy, v prvé řadě snad bylo směrodatným hájení a uplatňování německých zájmů. Nikoli, znění §u 1 ukazuje jasně, že není ničím jiným, nežli projevem despotického sebevědomí, kterýmž se v tomto státě všude a vždy jeví prodchnutým panující národ, který vlastně, odpočítáme-li právem Slováky, jest právě tak národní menšinou jako jiné, protože nikterak netvoří většinu. Neboť čím více zde v Sudetských zemích ubývalo rasových a biologických rozdílů mezi jednotlivými národy během staletí, tím více jakožto známka rozdílu vystupovala do popředí různost jazyka, a tím více obzvláště od zřízení nového státu panství jednoho národa nad druhými se projevovalo a zhušťovalo ve fanatickém nátlaku naučiti se a užívati jiného jazyka, t. zv. státního jazyka. Potřebují na důkaz toho vzpomenouti jen na pověstný jazykový zákon z 29. února 1920, jehož § 1 zní: >Jazyk československý< - jenž, mimochodem řečeno, vůbec neexistuje - >jest státním, oficielním jazykem republiky<, ačkoli v pověstném memoiru III, jež předloženo mírové konferenci, bylo slíbeno, že německý jazyk bude druhým zemským jazykem. Slibuje sice § 8 jazykového zákona, že státní výkonná moc má vydati prováděcí nařízení, jež má obsahovati předpisy na ulehčení úředního styku se stranami, jež českého jazyka nejsou mocny, jakož i předpisy na ochranu takových stran před právními škodami, které by jim z neznalosti jazyka mohly vzniknouti. Od té doby, kdy tento paragraf byl pojat do Sbírky zákonů tohoto státu, uplynulo 3 a půl roku, a stále ještě nevyšlo slíbené povinné prováděcí nařízení k jazykovému zákonu; stále ještě, jak mně před nedávnem na můj dotaz v konferenci klubovních předsedů ubezpečoval pán ministr dr Šrámek, dumají jednotliví ministři anebo celá ministerstva nad tímto těžce řešitelným jazykovým problémem. Následek toho jest, že občané a poplatníci, kteří nejsou mocni t. zv. státního jazyka, vydáni jsou netoliko paragrafům famosního jazykového zákona, jenž jim upírá jejích přirozená práva, nýbrž ještě více fanatické zvůli podřízených úředníků. Potřebuji jen vzpomenouti na to, že nedávno právnímu zástupci obžalovaného poslance dra Baerana, advokátu a poslanci dru Raddovi, zabráněno bylo hájiti svého klienta před soudem v jazyce německém, což pro obžalovaného znamenalo veliké porušení a zkrácení práva. Anebo není to skandál, když revidující úředníci na dráze, jak si nedávno musil v jedné interpelaci stěžovati sen. Hartl, se osmělí osloviti nás nikoli německy, ačkoli jsou německého jazyka úplně mocni, nýbrž francouzsky? Odpověď, kterou pan ministr dal na naši interpelaci, nebyla naprosto uspokojivou, nýbrž byla velice šroubovanou a klausulovanou. Mně samotnému se na zdejší berní správě II Praha Nové Město již stalo dvakrát, že se dotyčný úředník spěčoval mluviti se mnou německy, ačkoli jsem ho o to zdvořile prosil pro svoji neznalost českého jazyka, a ačkoli on sám, jak se později po intervenci vyššího úředníka ukázalo, německy uměl zcela dobře. Při tom byl jsem k dotyčnému jednání ještě výslovně volán. A když jsem tehdejšího ministra financí Nováka žádal, aby pečoval o to, by jeho úředníci se aspoň chovali taktně a slušně, jak to u vzdělaných kruhů jest zvykem a mravem, tu se spěčoval. Tak vypadají ministři financí v Československé republice. Pro ně jsou němečtí poplatníci pouze dojnými kravami, kteří mají pouze povinnosti, ale žádných práv nemají. Před nedávnem dávali do úředních místností theologické fakulty telefon. Když jsem se ve své vlastnosti jako proděkan fakulty dotyčného montéra něco tázal, odpověděl mi hrubě a příkře, že jsme v Československé republice. Tak daleko jsme to tedy šťastně v této republice dotáhli, že funkcionáři university si od podřízených státních zaměstnanců, kteří se cítí jako plnocenní zástupci státního jazyka a domnělých státních zájmů, musí dát líbiti, aby se s nimi zacházelo jako se školáky. Vrchole však dosáhl beze vší pochyby jistý Josef Škaloud, důstojný soudruh pana primátora Velké Prahy dra Baxy. Tento popřává sice v Praze mimo francouzskému jazyku platnost ještě jiným, třeba exotickým jazykům, jenom ne nenáviděné němčině, pan Josef Škaloud však, podle zprávy >Prager Tagblattu< ze dne 2. června u soudního líčení v Praze prohlásil, že ovládá sice němčinu, ale v Praze že mluví pouze česky, anebo francouzsky, poněvadž frančina je řečí diplomatů. Nevím sice, zdali pan Josef Škaloud jest jedním z československých diplomatů, kteří v cizině dosáhli známé veliké slávy, na každý způsob zdá se, že tomu, podobně jako jeho vzor a mistr dr Baxa, mistrně rozumí, v očích celého kulturního světa šířiti a velebiti pověst hlavního města Prahy, jakožto kulturního střediska, všem cizincům k pilné návštěvě doporučovaného. Pan Josef Škaloud vystupoval totiž před soudem jako svědek proti německému kupci z Berlína, který ve zdejší kavárně Julišově na německý dotaz obdržel od pokladní zamítavou odpověď a který se pak prý nepříznivě vyjádřil o českém jazyce. Nemohu se dosti vynadiviti indolenci a bezcharakternosti mnohých německých kruhů, které se nestydí nésti své drahé peníze do takovýchto místností a obchodů, aby si konečně jako nevítaní hosté nechali dát kopanec.