Místopředseda Kadlčák: Račte pánové zaujmouti místa. (Děje se.)
Budeme hlasovati. (Sen. dr. Spiegel (německy): Nejsme schopni hlasováni! Veselost.) Jest přítomen značný počet senátorů.
O navržené osnově zákona, nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Kdo souhlasí s osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Navržená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímají se ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táži se p. zpravodajů, mají-li nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. dr. Krupka: Nemám.
Zpravodaj sen. Petřík: Nikoliv.
Místopředseda Kadlčák: Není žádných pozměňovacích návrhů. Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Navržená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se také ve čtení druhém, čímž tento odstavec denního pořadu je vyřízen.
Následuje bod
10. Zpráva výboru národohospodářského a rozpočtového k usneseni poslanecké sněmovny (tisk 1702) o vládním návrhu zákona o zřízení fondu pro účely veřejného živelního pojištění. Tisk 1708.
Navrhuji, aby byla tato věc projednána v celkové lhůtě půl hodiny se stanovením řečnické doby na čtvrt hodiny.
Kdo souhlasí s návrhem tímto, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj je přijat.
Budeme podle něho postupovati.
Zpravodajem za výbor národohospodářský je p. sen. Hybš, za výbor rozpočtový sen. Klečák.
Uděluji slovo p. sen. Hybšovi.
Zpravodaj sen. Hybš: Slavný senáte! Předložený návrh zákona o zřízení fondu pro účely veřejného živelního pojištění má, věcný obsah tento: Má se zříditi fond obnosem 50 milionů korun pro účely veřejného živelního pojištění proti živelním pohromám. Částky této, kdyby nebylo přikročeno k organisaci veřejného živelního pojišťování v r. 1923, bude použito k náhradě škod, jež v tomto roce zemědělství budou způsobeny. (Sen. dr. Heller (německy)? To je něco jiného!) Vzpomeňte si na váš zákon o nezaměstnaných. Vládní návrh zákona je nám velice vítán, poněvadž je prvním krokem k uskutečnění požadavku, po němž již naše zemědělství po celá desetiletí touží. To jest provedení organisace veřejného pojišťování proti živelním pohromám. Nemine roku, aby nepřikvačila nějaká katastrofa na zemědělství, a jistě že páni senátoři se pamatují na četné hrozné katastrofy. Nechci se o všech zmiňovat, ale o jedné zvláště se zmíním, která řádila právě před 20 lety r. 1903 u nás.
Tenkrát živelní pohromou, krupobitím a silným vichrem zachváceno bylo 52 okresů v jižních, jihozápadních a jihovýchodních Čechách. Pohroma tato přišla těsně přede žněmi a zemědělec, který těšil se již na výsledek své klopotné a mozolné práce, zbaven byl za hodinu veškeré naděje na sklizeň. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Soukup.)
V živé paměti jsou jistě pohromy, které byly způsobeny roku loňského i roku letošního. Jistě, že byli také požádání kolegové senátoři, aby šli shlédnout všechny škody a důsledky živelních katastrof. Byly to srdcelomné výjevy, jež se odehrály. Katastrofou jsou stiženy všecky složky zemědělství, jak veliký, střední a ovšem nejtížeji nejmenší zemědělec. Měli jsme příležitost viděti, že právě ti lidé, kteří loňského nebo předloňského roku dostali příděl půdy na základě zákona o pozemkové reformě, a kteří se vydlužili na osení a setbu, čekali s toužebností na úrodu, byli katastrofou o všecko připraveni. Mohl bych případů hrozných katastrof vyjmenovati mnoho, ale nechci zbytečně jednání prodlužovati, chci jen poukázati na to, že podle statistiky u nás průřízem ročně živelními katastrofami je způsobena škoda na 200 milionů. Těchto 200 milionů není jenom škoda zemědělců, ale z toho má škodu také celé národní hospodářství, a stát - finanční erár - neboť mu ubíhají zdroje, a to značné, příjmů.
Namítne se prosím, proč se zemědělci nepojišťují? Vždyť máme spoustu pojišťoven jak domácích tak i cizích. To je ta nejbolavější stránka. Prosím, pánové, u nás pojištění, ať se to týká kteréhokoliv druhu, zvláště pak krupobitního a pádu dobytka, je tak drahé, že se naši lidé vůbec, malí, střední i velcí, ani nedávají pojistiti (Sen. dr. Heller (německy): Ale vy jste přece zvýšili prémie! Vždyť jste usnesli přirážky!), poněvadž pojišťovací prémie jsou tak značné, že kdyby se dal pojistiti, nepotřebují ani tlouci kroupy, a pojištěnec je potlučen finančně. Následek toho je (Sen. dr. Heller (německy): Velmi správně!), že naší lidé nedávají se pojistiti.
Uvedu jen podle statistiky, mnoho-li, prosím, u nás je proti živelním nehodám pojištěno našich hospodářů. Pojistná hodnota veškerých dnes pojistitelných zemědělských plodin, když se béře bursovní cena z ledna r. 1923, odhaduje se na 12 a půl miliardy korun. Z toho připadá na obilniny půl jedenácté miliardy a v roce 1922 byla ani ne jedna miliarda, tudíž ani ne jedna desetina veškeré hodnoty těchto obilnin pojištěna. A prosím, ono je to také nemožné, poněvadž my máme tarify, na příklad u nás v Čechách 6,50 ze sta. A je také prokázáno, že zisky soukromých těchto pojišťoven v desetiletí od roku 1912 až do 1921 obnášejí více než jednu třetinu průměrné prémie.
Ve Slezsku je ještě poměr horší; tam pojišťovaly vzájemné pojišťovny v tomto desetiletí od roku 1912 až do roku 1921 se ziskem 3/4 celé prémie. Já se nedivím, že se za takové dobrodiní, nabízené našimi výdělečnými a vyděračnými pojišťovnami poděkují - a v tom neděláme my rozdílu, jsou-li to cizí nebo vlastenecké naše domácí. To není žádné dobrodiní, ale je to veliká finanční přítěž. U dobytčího pojištění máme v celé republice 11/2 mil. kusů skotu, který by se mohl dáti pojistiti podle pojišťovacích norem, to jsou kusy přes l rok staré. Když počítáme, že by jeden kus podle dnešní ceny stál asi 2000 Kč, je to 3 miliardy korun a z toho je pojištěno pouze 27 tisíc kusů s pojistnou hodnotou asi 53 milionů Kč. U koní počet pojistitelných kusů je v republice asi 202 tisíc. Počítáme-li cenu jednoho koně za 5000 Kč, je to hodnota něco přes miliardu, a pojištěno bylo celkově jenom něco přes 4000 koní v ceně asi 20 milionů Kč. Teď vezmeme, jakou škodu hynutím u nás my trpíme: u skotu jest to kolem 4 %, to znamená nějakých 100 milionů Kč, u koní to obnáší přes 3,5 %, tedy nějakých 40 milionů Kč. A pojišťovací sazba obnáší u koní od 2 až do 6 %, u hovězího dobytka od l až do 2 %. Za takových poměrů je těžko pojištovati. Uvedu případ praktický: Vezměme hospodáře, který má 80 korců polí, t. j. 120 měr. Kdyby hospodář chtěl býti chráněn proti všem živelním pohromám jak proti krupobití, tak i proti pádu dobytka atd., musil by platiti strašné pojistné. Takový hospodář má pár koní, kdyby vzal průměrnou pojišťovací prémií 4 %, musí za ten pár koní zaplatiti jistě kolem 800 Kč prémie. (Sen. dr. Heller: 400 Kč!) Za pár koní, za dva koně.
Kdyby měl 15 kusů dobytka a počítal se jeden kus na 3000 Kč, musil by u toho skotu zaplatiti na nějakých 950 Kč pojistného. A teď, prosím, krupobití. Z těchto 120 měr nemá všecko obilím oseto, má jenom jistou část. Z.těchto 120 měr, je to asi 24 hektarů, on má nějakých asi 16 nebo přes 16-17 ha oseto obilím. Kdyby si dal všecko pojistiti, musí při nejmenším za-platiti pojistného 4500 Kč. Teď, račte povážiti, že on musí také platiti pojištění požární, pojištění na skládku ve stozích, a pojistiti také dobytek proti požáru. (Sen. dr. Heller: 1000 Kč!) Ale teď platíme ještě jiná pojištění. Uvažte, mnoho-li zaplatil 80 korcový rolník, kdyby platil všechno pojistné. Pojištění krupobitím činí 4500 Kč, požární 800 Kč, pro pádu dobytka 1750 Kč, nemocenská 960 Kč, dohromady přes 8000 Kč. Není možno, aby se mohl dáti pojistit, není možno takového břemene vydržeti. Proto vítáme tuto předlohu zákona, poněvadž je prvním krokem k organisaci veřejného pojišťování, a ten krok necílí k ničemu jinému, nežli k tomu, opatřiti našim zemědělcům lacinější pojišťování. To je ten celý cíl. Teď uvažte: Rolník není pojištěn, potlukou mu kroupy, přijde pád dobytka, jako bylo roku loňského, nebo jako roku letošního, a to vše sahá na kořen existence jedince. Těžko se pak postižený vzpamatovává, a mnohý to skutečně také finančně a hospodářsky odnese. K čemu potom postižený sáhne? Jde na nás, na své zástupce, abychom intervenovali, aby dostal odpis daní, aby mu byly posečkány daně, posečkány dávky, aby se mu dostala nouzové výpomoci. Vy jistě všichni tyto tortury při intervencích jste prodělávali a víte, co to znamená. Nejdříve se žádá, aby byla vyslána komise ke zjištění škody. Pakli se jedná o odpis daní a posečkání daní, musíte se obrátiti na berní správu. Pakli se jedná, o vyšetření, škody k vůli nouzovým výpomocem musíte se obrátiti na okresní politickou správu. A všichni jste byli svědky a zažili jste: Když někde v červnu potluče, kdy přijde taková komise? Komise od berního úřadu, která je určena, aby zjistila tu škodu, a potom aby podala návrh na slevu daní, ta jakživa nepřijde, když ještě škodu je viděti. Přijde nejdříve v listopadu, v prosinci, kdy na poli již nic není. A stejné je tomu s komisemi u politických úřadů. Jeden se vymlouvá: >Prosím, my musíme dostati příkaz se shora<, a když přijdete nahoru, řeknou vám: >To je jejich věc, když oni vidí škodu, mají tam jeti.< Ale kdo je to, kdo všechno u zemědělce odhaduje; kdo je tím faktorem vůdčím a rozhodujícím? Nikdo jiný nežli četník. Co ten napíše, to platí. A to je, prosím, nespravedlivé a je to našim lidem líto, když vidí, dojde-li ke katastrofě v některém jiném odvětví našeho hospodářství, v průmyslu, že se sjedou hned a nemusí v tom směru býti ani žádných intervencí zástupci a šéfové všech instancí, první, druhé i třetí. Ale u nás nepřijde ani prvá instance,tím méně aby přišla druhá. (Hlas: Jedná se mnohdy o lidské oběti!) Prosím, já neříkám, že v takových případech není to povinností úřední. Je to povinností, zvláště když se jedná o životy, ale mnohdy se nejedná ani o životy, mnohdy jde o katastrofu, která způsobila jenom škody věcné.
Pak intervenuje se za účelem získání nouzových výpomocí! Kam jdeme? Jdeme k ministerstvu zemědělství a k ministerstvu vnitra. Ministerstvo zemědělství nemělo ani žádné kredity, aby mohlo něco hraditi. Do r. 1922 mělo pro ty chudé a postižené zemědělce následující kredity: Pro Čechy, Moravu a Slezsko mělo ministerstvo 90.000 Kč, pro Slovensko 38.000 Kč a pro Podkarpatskou Rus 23.000 Kč. Račte mi říci, co se tam můžete dočkati? Vždyť je to jen žebrácká almužna, co mohou dáti. Vždyť teprve loňského roku ministerstvo zemědělství, když katastrofa byla přílišná, sáhlo na jiné fondy a vypůjčilo se z fondu melioračního 12 mil. Kč a teď sbírkou z fondů různých ministerstev 5 mil. Kč, aby mohlo hraditi největší škody, a ty nejmenší naše lidi, drobné zemědělce, uspokojiti.
A nyní, pánové, ještě se chci zmíniti o něčem. Mnoho se u nás vyčítá a vysmívá se našim zemědělcům, že podávají žádosti za odpisy daní v každém případě, a každý rok, ať je sucho, ať mokro, ať hezky anebo špatně. Toto se nám vyčítá. Ale doposud nám žádný neřekl, mnoho-li a jak byly ty žádosti vyřízeny. Lituji pro krátkost času, že neměl jsem možnosti, opatřiti si u ministerstva financí a hlavně u finančního ředitelství materiál, mnoho-li za léta po převratu u nás bylo odepsáno na dani pozemkové. Měl bych jen jednu žádost na ministerstvo financí. Já jsem totiž již před časem, když jsem po této věci pátral - bylo to na konci roku 1922 - zjistil, že v Čechách za rok 1920 na všechny žádosti nebylo odepsáno ani 1000 Kč na dani pozemkové. (Slyšte!) Roku 1921 nebylo odepsáno na dani pozemkové v Čechách ani 50Kč. Věděl bych rád, jestli je také pravdou, že za 3 léta, totiž za rok 1919, 1920 a 1921 v Čechách, na Moravě a Slezsku nemělo býti odepsáno ani 50.000 Kč daní. Považte si, naše zemědělství právě této daně pozemkové i s válečnými přirážkami platí přes 150 mil. korun. Potom se nemůže mluviti o žádném protěžování a vycházení vstříc. My zemědělci, zvláště pokud se týče finančních úřadů, nemůžeme říci, že by nám přicházely vstříc. Tam máme nejlepší své přátele, ale s otazníkem, od berních správ, finančních ředitelstev až k ministerstvu financí. Tam se nedočkáme ani nějaké naděje na podporu!
Nechci déle, slavný senáte, zdržovati. Chtěl jsem jen tímto vylíčiti, jaké doposud poměry jsou. Náš zemědělec nemůže se dáti pojistiti proto, poněvadž je to pojištění příliš drahé. Náš zemědělec, když se domáhá na státu finančních úlev, setká se s velikými chikanami a věřte mi, že, když se na mne tito postižení obrátí, a přijdou ke mně se slzami v očích, abych se jich zastal, rád to učiním, ale vždy mám pocit studu a hanby, že jdu, abych jim vyprosil ne nějakou podporu, nýbrž žebráckou almužnu.
Proto my vítáme tento návrh zákona a jsme vděční ministerstvu zemědělství za to, že se o tento zákon přičinilo, poněvadž, jak jsem řekl již na počátku své řeči, je to první krok k nápravě, k zveřejnění našeho živelního pojištění v tom směru, aby se našemu rolnictvu dostalo levného pojištění.
Národohospodářský výbor jednal o této osnově a ve své debatě také vyslovil přání, aby vzhledem k tomu, že mají býti škody živelními pohromami vzniklé hrazeny z fondu v osnově zákona uvedeného podle zásad a směrnic stanovených vládou, bylo v zásadách těchto pamatováno hlavně na malozemědělce a podpory aby byly udělovány ve srozumění s interesenty. Toto je požadavek oprávněný, poněvadž právě živelními pohromami trpí náš malý a nejmenší zemědělec nejvíce, a já bych se přimlouval za to, aby slavný senát tuto předlohu zákona schválil tak jednomyslně, jako ji schválil národohospodářský výbor. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Soukup: Referentem za výbor rozpočtový je p. sen. Klečák, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Kdo z nás stál na zříceninách zničeného života našeho zemědělce, je si vědom, že taková chvíle v životě člověka náleží mezi chvíle nejtěžší. Sedlák, malozemědělec po celý rok těší se na ovoce své práce. Přijde bouře, déšť, oheň, všechno je zničeno a on stojí na hřbitově všech svých nadějí. V přítomné chvíli u nás jde o to podati pomocnou ruku těm, kteří přišli v pravém slova smyslu o všechno, případně byli tak poškozeni, že těžko možno u nich očekávati, že by jejich poměry příštím rokem mohly se zlepšiti. Mezi námi jistě není nikoho, kdo by z duše si nepřál, aby každý, kdo pocítí na sobě poškození, kdo stojí na zříceninách svého očekávání, došel pomoci. Naopak, my jistě, kteří náhodou, nenáležíme ke stavu zemědělskému a jsme příslušníky jiných stavů, velmi dobře cítíme a velmi dobře jsme si vědomi toho, co znamená taková katastrofa.
Tedy my jistě s láskou a z přesvědčení budeme pro tento zákon hlasovati. Pouze jenom prosíme, aby se stejně postupovalo, když je potlučeno u dělníka, abychom, když on je vykázán z práce a octne se bez své viny v nezaměstnanosti, tedy dívali se na něho jako na člověka, který má také pojem o své cti a životě a ne abychom se na takovou ztracenou existenci v podobné chvíli dívali jako na něco, co je méněcenného v lidské společnosti. (Výborně!) Máme-li smysl a pochopení pro ty, kteří pomocné ruky potřebují, prosím, aby tento smysl a pochopení byl i v takových případech, kdy dělník se octne ve chvílích velmi těžkých, velmi bolestných, poněvadž si můžeme říci otevřeně: bohudík v našem státě máme občanstvo, kterému je milejší čestná práce, nežli, almužna vyplácená ve formě nějaké podpory v nezaměstnanosti.
Z důvodů těch rozpočtový výbor našeho senátu, projednav vážně celý návrh, navrhuje jednomyslně, aby slavný senát osnovu zákona schválil ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou. Rozpočtový výbor připojil se v plném dosahu k rozhodnutí výboru národohospodářského a prosí, aby návrh byl schválen. (Pochvala.)
Místopředseda dr. Soukup: Zahajuji debatu. K slovu je přihlášen především p. sen. Stark, jemuž udělují slovo.
Sen. Stark (německy): Slavný senáte! Ačkoliv budeme pro předložený zákon hlasovati, je přece nutno, abychom podle dosavadních zkušeností, jichž jsme při podobných náhradách škod nabyli, vyslovili své pochyby. Příkladem toho je zákon o náhradě za dobytčí mor, ke kterémužto účelu bylo povoleno 45 milionů. Pouze zlomek tohoto obnosu dostal se však do rukou hospodářsky slabých, kdežto větší část tohoto obnosu připadla jiným účelům. Musíme proto také i při tomto fondu 50 milionů Kč, který má býti zřízen, vysloviti své pochybností a žádati, aby tohoto fondu se dostalo především hospodářsky slabým a malým zemědělcům. Požadavek náš není nespravedlivým, povážíme-li, že malý zemědělec, který vlastní pouze několik málo strychů, může se státi následkem živelní pohromy žebrákem. Tomuto malému zemědělci musí býti v prví řadě poskytnuta státní pomoc. Dosud státem povolované odpisy daní nemají téměř žádného účinku, poněvadž se zpravidla povolují pouze z přímých daní a tak se malým zemědělcům nepomůže. Zkrátka řečeno, dbá se o bytí malého rolníka velice málo a právě tento je následkem špatné polohy svých pozemků, jež mu jsou velkostatkářem nebo velkorolníkem milostivě za vysoké ceny pronajaty, neúrodou a katastrofami mnohem více ohrožen. K tomu se ještě přidruží, že malý zemědělec je různými dávkami a daněmi percentuelně výše zatížen, než velcí a největší majitelé pozemků. Stejně je tomu s dávkou z majetku, která zatěžuje malého zemědělce nesrovnatelně více a výše než velkého majitele. Kdyby vláda konečně měla více ohledů k desetitisícům malých zemědělců, k čemuž jest ostatně povinna, kladli bychom jí naléhavě na srdce, aby konečně už zlevnila železniční dopravu za krmiva a umožnila také nákup krmiva v cizině. Bohužel musíme konstatovati, že veškeré dosavadní vlády v tomto státě měly sluch a štědrou ruku jen pro třídy majetné, pro mocné, kdežto pro dělníky, pro malé zřízence a řemeslníky, jakož i pro malé zemědělce, zkrátka pro potlačované, zbylo velice málo. (Sen. dr. Hilgenreiner (německy): Vždyť sedí ve vládě sedm socialistů!) Bohužel.Vzhledem na naše zde vyslovené pochyby, musíme žádati od vlády toto:
Žádáme od vlády přesné vyúčtování o tom, jaké obnosy byly zadrženy pro účely pojištění a jakých obnosů bylo použito na náhradu škod živelních. Celkem jsme se sestátněním tohoto pojištění srozuměni, žádali jsme to na vládě již často a i dnes žádáme opět, aby nejen toto pojištění, nýbrž všechna ostatní pojištění byla sestátněna.
Budeme tedy, jak jsem se již v úvodu své řeči zmínil, ačkoliv máme své pochybnosti, pro tuto osnovu zákona hlasovati, očekáváme však, že vláda použije tohoto zákona spravedlivě ve prospěch onoho zemědělského obyvatelstva, které stihlo neštěstí a bylo živelními pohromami zasaženo. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. Soukup: Dále má slovo p. sen. Petřík.
Sen. Petřík: Slavný senáte! Každým rokem opakují se případy živelních pohrom, a jak již pan referent národohospodářského výboru uvedl, průměrně odhadují se asi má 200 milionů korun.
Letošního roku myslím, že bylo způsobeno více škod, než činí průměr, o kterém mluvíme. Byly to časté případy velmi prudkého krupobití, a při tom průtrže mračen, povodní a jiné a jiné. Na příklad na českém západě byly v několika dnech tři případy velmi silné a to 25. května na Nepomucku v obcích Soběsukách a Nové Vsi, měli silné krupobití a povodeň, takže krupobitím bylo zničeno žito a povodeň odplavila ornici. Zvláště na svahovitých pozemcích - a tam jsou pozemky ponejvíce svahovité - bylo mnoho škod způsobeno.
Druhého dne 26. května byla ještě větší pohroma u Blatné v několika obcích. Největší škoda, myslím, je v Laciné, ve Dvoreticích a Vahlovicích. Nikdy jsem nic podobného dosud neviděl. Silnější stébla žitná byla krupami přímo utlučena a pořezána a jen nejjemnější stébla, která nemohla býti utlučena, zůstala státi nebo ležeti. Tentýž den byla pohroma krupobitím v několika obcích okolo Strakonic, Sušic a Horažďovic, v cípu, kde se tyto okresy sbíhají a postihla zvláště obce Nezamyslice, Frimburk, Kalenice a Kejnice, druhého června, v obci Šimanově u Kašperských Hor.
Tyto pohromy byly slavnému senátu oznámeny podáním návrhů a bylo v jednotlivých návrzích žádáno, aby pro postižené bylo opatřeno nějaké odškodné, nějaká pomoc. Dosud podaných případů je 13 a vím ještě o třech případech, které nebyly ještě podány, týkalo by se to tedy 16 případů již nyní a možná že by jich bylo ještě více,
Bylo tedy opravdu nutno, aby již jednou zaveden byl nějaký systém spořádaný do tohoto podpůrnicíví, aby to dostalo zákonitý poklad. K dosavadnímu způsobu podporování při těchto škodách nebylo důvěry zvláště mezi drobným lidem na venkově a to z různých příčin.
Pohleďme, jakým způsobem vznikají tyto pohromy. Dobře řekl p. kol. Hybš, že někdo se směje, když se žádají podpory na všechno, na mokro i na sucho. To se objevuje zvláště kriticky u malého člověka. Malý člověk má pozemků málo a ponejvíce lehčích; je-li sucho, jistě to postihne všechny jeho pozemky. Druhý má třeba pozemky vlhké a škody menší, ale utrpí zase více, když přijde mokrý rok. Malý člověk nemá dvojí pozemky, jedny ve vyšší a druhé v nižší poloze, aby když utrpí škodu na jedněch, mohl se aspoň částečně odškodniti na druhých. Mívá obyčejně všechny pozemky v jedné poloze.
U větších rolníků a zvláště velkostatkářů, kteří mají pozemky ve všech polohách, je-li sucho, utrpí snad škodu na pozemcích s lehčí půdou, ale za to na mokrých pozemcích za sucha naroste právě nejvíc, takže oč má méně na lehčí půdě, o to má víc na vlhké. To se uznává. Ale ten větší případně dostal nějakou podporu, po případě odpis daní, když nic jiného, ale podívejme se, co u malého člověka znamená odpis daně. Malý člověk má tak málo pozemků, že to nepadá při odpisu pozemkové daně na váhu, anebo má všechny nebo část pozemků najatých, takže daň z najatých pozemků nemůže mu býti odpisována, poněvadž není majitelem, pozemek patří jinému, který jej však ani neobdělával, ani nesklízel a tedy újmy neutrpěl.
Podobně je tomu při krupobití, zvláště přijde-li brzy na jaře. Takové případy jsem uvedl již dříve, že se staly dne 25. a 26. května. To se mohlo považovati ještě za jarní krupobití, poněvadž vývoj obilnin byl zpožděn vlhkem a zimou. V těchto případech bývá nejvíce postiženo žito. Je-li pšenice ještě málo vyvinutá, uchrání se, je-li již, povyrostlá, utrpí ovšem také. Malý člověk má obyčejně polovici úrody v žitě a druhou polovici v bramborách. Postihne-li jarní krupobití úrodu, postihlo ho na celo, poněvadž nejvíce utrpělo žito. Jařin má velice málo, leda kousek ovsa. Jařiny poškozeny nebývají, tu si však nemůže náhradu opatřiti, poněvadž jich má málo a sklizeň je pryč. Přijde-li k tomu ještě povodeň, pak neodplaví půdu z osetých pozemků, nýbrž z okopanin a poněvadž má takový malý člověk obyčejně 1/3 úrody v žitě, 1/3 v bramborách a 1/3 v jařinách; vidíte, že přijde krupobitím o žito a povodní o brambory. Tedy v takových případech je malý člověk více postižen než někdo, kdo má poměrně větší pozemek, neboť ten se může hojiti na částech, které potlučením neutrpěly.
Je zajisté potřebí, aby také v případech požáru, když lidé jsou tak šťastni, že jim krupobití nepotlouklo a že mohli skliditi a zase jim sklizeň shoří ve stodolách, bylo uspořádáno požární pojištění.V návrhu vládním jest také stanoveno, aby požární pojištění bylo povinné. Také sem spadají nákazy dobytčí. U těch případů je rovněž nutno bráti zvláštní zřetel k malému lidu při pojištění státním, vlastně nikoli státním. Stát může zde míti pouze dozorčí orgány, jako na př. v úrazovce, ježto by jinak byl vysazen velikému nebezpečí pomluv atd., kdyby jezdili státní úředníci na komise a brali diety. Pád dobytka, postihuje mnohem více malého člověka a drobného zemědělce, který má jeden, nebo dva kusy dobytka, než velkého rolníka nebo velkostatkáře. Když malý zemědělec přijde o jeden kus, je při tom mnohem více postižen, nežli ten, kdo jich měl patnáct a přijde o sedm, tedy také o polovičku. To postižení majetkové u drobného zemědělce je o mnoho větší, poněvadž zde byl přímo existenčně dotčen. Vím, že u velkostatkáře peněžitá škoda je větší, ale tato škoda nejde proto, tak na tělo tomu člověku, jako onomu, kdo ze dvou kusů - má třebas jedno odstávče a jednu krávu - ztratí krávu. To znamená u něj živobytí celé rodiny. Zde je opravdu třeba míti zřetel k těm malým zemědělcům. Nechci býti nikdy polemickým, ale zde toto odškodnění při nákazách dobytka, jak to bylo u nás zavedeno, nemohlo se osvědčiti. Mám na př. v rukou případy dva, kde jeden velmi chudý člověk v Oseku u Rokycan - bylo jich více postižených - měl podanou žádost a nedostal podporu, kdežto druzí zámožnější přece ji dostali. Druhý případ byl v Přetíně na Klatovsku, kde také jeden nejchudší, který měl jen dva kusy dobytka, nedostal podporu a jiní měli tři, čtyři až pět kusů a ti dostali podporu, aniž jim padlo více kusů než jemu. Jakým způsobem se to stalo, nevím, zajisté na základě vyšetřování, které prováděl četník, který zjistil, že dotyčný člověk chudý chodí na práci, kdežto druzí, poněvadž na živobytí ohroženi nejsou, vůbec do práce nikdy nejdou. Těmto nemožným výkladům musí býti učiněn konec zavedením tohoto zákona. Jest naléhavě nutno, aby zavedeno bylo povinné vzájemné pojištění pro takovéto katastrofy, aby bylo právě odstraněno toto nebezpečí, že malý člověk takovouto pohromou bude zničen kterýkoliv den. K odškodnění letos povstalých škod má býti povolena dostatečná peněžitá pomoc, než bude zákon utvořen, a mají býti zřízeny pro to komise. Žádáme, aby se skládaly ze zástupců organisací, které by postižení navrhovali. Tito by navrhovali zástupce svých organisací do těch poradních sborů, které by tyto podpory měly vyměřovati. Pokud jde o prováděcí nařízení k zákonu, žádáme, aby byl vzat zřetel na potřeby těch méně majetných těch nejchudších, pak na zastoupení v poradních sborech a komisích. Protože obě zprávy důvodové, jak poslanecké sněmovny, tak i našeho národohospodářského výboru tomuto mému požadavku resp. požadavku našeho klubu se přikloňují, prohlašuji, že i náš klub bude hlasovati pro tuto osnovu. (Pochvala.)
Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Debata je skončena. Slovo má p. kol. sen. Hybš k doslovu.
Zpravodaj sen. Hybš: Oba předešlí páni řečníci mluvili o tom, aby bylo pamatováno na malé zemědělce. Musím konstatovati, že v důvodové zprávě je také právě tento požadavek označen a že je přáním také nás všech, aby v těch případech katastrof v prvé řadě a hlavně přihlíženo bylo k těmto malým. Chci jen dodati, že slavnému senátu bylo předloženo mnoho návrhů na udělení podpory postiženým. Národohospodářský výbor se usnesl, aby všechny tyto návrhy, které byly předloženy slavnému senátu, byly postoupeny interesovaným ministerstvům, totiž ministerstvu zemědělství, ministerstvu vnitra, ministerstvu, financí a ministerstvu veřejných prací. (Souhlas.)
Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Přikročíme k hlasování.
O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.) Námitek není.
Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou obsaženy v tisku 1702, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Navržená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táži se p. zpravodaje, zda má nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. Hybš: Nemám.
Místopředseda dr. Soukup: Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se také ve čtení druhém.
Tím je tento bod denního pořadu také vyřízen.
Vážený senáte! Byl mně právě předložen protokol stenografický o řeči p. sen. Hartla z něhož vychází na jevo, že p. senátor mluvil nejenom o míru versaillském, jenž jest jedním ze základů našeho státu, nýbrž také o nutných opatřeních orgánů našeho státu v obvodu národních menšin způsobem, jenž není žádnou, kritikou parlamentární, ale nejhrubší urážkou slušností a mravů, neboť mluvil o míru versaillském jako o velikém světovém podvodu, o brutalitě a bestialitě, o přepadení lupičském a o vpádu státních orgánů československých do t. zv. Deutschböhmen a Sudettenlandu, kterážto jména v právu ústavním ani mezinárodním vůbec neexistují.
Volám proto p. sen. Hartla podle §u 50 jedn. řádu k pořádku. (Výborně! Potlesk.)