Kdo souhlasí s touto osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule se přijímají ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Páni zpravodajové nemají žádných textových změn?

Zpravodaj sen. Ackermann: Nejsou žádné.

Zpravodaj sen. Zimák: Nikoli.

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Není jich, budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se také ve čtení druhém.

Přikročíme k hlasování o resolučním návrhu sen. Heckera, Linka a soudr.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina, Resoluce je zamítnuta.

Přikročíme k projednávání dalšího bodu denního pořadu, a to ke

Navrhuji, aby věc tato projednána byla v celkové lhůtě půl hodiny se stanovením řečnické lhůty na čtvrt hodiny.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh tento je přijat.

Zpravodajem za výbor zahraniční je sen. dr. Krupka, za výbor národohospodářský sem. Petřík.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor zahraniční p. sen. dr. Krupkovi.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Slavný senáte! Již roku 1919 se objevila potřeba, aby byly upraveny obchodní styky rychlejším tempem. Obchod vyžaduje rychlost a svěží činnost a proto zákonodárství, které spočívá na parlamentárním jednání, je příliš těžkopádné a tu nezbývá nic jiného, nežli aby obchodní smlouvy, jichž výhoda může kolikráte postupem času značně ztratiti na ceně, byly co nejdříve dojednány a ujednány,

Tak stalo se, že byl vyloučen zákonodárný aparát, pokud se jedná o prozatímní uvedení v platnost jednotlivých smluv obchodních. Stalo se tak zákonem z roku 1919 pro obchodní smlouvy uzavřené roku 1919 a roku 1920, načež zákon ten byl opětně prodloužen pro rok 1921 a vládě dáno zmocnění upraviti prozatímní obchodní styky pro léta 1921 a 1922.

Nynější zákon, který se předkládá Národnímu shromáždění, se vztahuje na týž předmět a má za účel, aby byla vláda zmocněna upraviti prozatímní obchodní styky mezi cizinou také pro léta 1923 a 1924. Je to zcela, přirozemo. Ale jak jsem jíž pravil, je potřebí mnohdy rychlého, zákroku, aby výhody ze smluv těch plynoucí nepřišly na zmar. Pokud se týče kontroly, zůstává vždycky parlamentu právo, aby buď zamítl nebo přijal tuto smlouvu, neboť vláda je povina předložiti takový zákon ke schválení Národnímu shromáždění, jak se také vždycky stává.

Přítomný zákon také současně sjednocuje celé zákonodárství a ruší staré zákony, poněvadž je potřebí, aby předpisy, které zde jsou, vztahovaly se na všechny smlouvy, které ještě snad nebyly ujednány a dojednány, a aby se také vztahovaly na prodloužené smlouvy z dřívější doby. Stává se totiž za nynější doby, za doby rychlé změny obchodních a valutárních poměrů, že obchodní smlouvy nemohou býti ujednány na příliš dlouhou dobu, nýbrž na dobu co možná nejkratší; obyčejně se smlouvy uzavírají na 5 až 6 měsíců, zřídka kdy na l rok. A tu ovšem bohužel musím zcela otevřeně říci o našem zákonodárství, že poslanecká sněmovna není příliš dbalá, pokud se týče schvalování těchto smluv, neboť se nám stalo, že některé smlouvy schválení došly teprve po třech čtvrtích roku, načež teprve přišly do senátu a následkem toho jsme mnohdy stáli před faktem, že vlastně jsme schvalovali smlouvu, která již fakticky neplatila. (Německé výkřiky.) Tím celé zákonodárné řízení se stává ilusorním. Pánové, jsem vždycky přítelem ústavy a stojím na půdě ústavy, protože ústava je nám zárukou pořádku a protože jsem toho názoru, že stát a zejména náš nynější stát ve svých začátcích má potřebí náležitého pořádku. Nicméně jsou okolnosti tak výjimečného rázu, a zejména obchodní poměry jsou tak výjimečné, že je potřebí, abychom často okamžitě mohli jednati, A ať to vezmeme tak či onak, ať to vezmeme s toho či onoho stanoviska, třeba by i senát dostal dříve takovou smlouvu k projednání a pak teprve poslanecká sněmovna by se mohla o ní usnášeti, vždycky je to spojeno s dlouhou mezerou časovou, než smlouva dojde k platnosti, takže nezbývá, něž aby vláda - jak se také děje v jiných oborech, na příklad v živnostensko-obchodních a finančních věcech - měla zmocnění k uzavírání smluv. To je docela účelné. Osobně stojím na stanovisku tom, že vládě takové zmocnění by mělo býti dáno vůbec, že není potřebí, aby vládě se dávalo zmocnění jenom na dvě léta. Jistá úzkoprsost u parlamentu zdá se mně zde poněkud neodůvodněna, neboť máme plnou záruku, kautelu, v tom, že každá taková smlouva musí býti předložena Národnímu shromáždění, a když Národní shromáždění jí neschválí, že pozbývá platnosti. My dnes právě tím, že neustále musíme takové smlouvy obnovovati a že vždycky jenom na 2 léta zmocnění vládě opatřujeme, ocitáme se v situaci, že musíme volati těžký zákonodárný aparát každá 2 léta ke spolupráci. Musí to přijíti do tisku, nejprve v poslanecké sněmovně se to musí přijmouti a pak u nás to musí přijíti do tisku a pracovati se na tom, takže se zde nejeví skutečně žádný hospodárný pokrok, pokud se týče parlamentní techniky. (Sen. dr. Hilgenreiner (německy): Velmi dobře!) Ale míním, že se tím neoctneme nikterak v žádném nebezpečí jako parlament, kdybychom vládě dali takový pouvoir na neurčitou dobu a že by si tím parlament nezadal. Kautela právě spočívá v tom, že smlouva se musí předložiti Národnímu shromáždění. Ovšem že nemůžeme býti papežštějšími než papež, a když vláda žádá od nás zmocnění jenom na dva roky, že jí je jenom na dva roky dáme.

Mimo to obsahuje zákon ustanovení bližší, které je souhlasné celkově s dřívějšími ustanoveními týchž zákonů se týkajícími, aby totiž do uzákonění autonomního celního tarifu vládá upravila celní sazby pomoci koeficientů, čímž má býti vyhověno dnešním častým přesunům měnovým a cenovým. Víme dobře, že nemůžeme pracovati se starými cly, a že při nynějším stavu valuty musí cla doznati zvýšení. Toto zvýšení musí někdo provésti, a to je vláda a její vlastní orgány. Její vlastní výkonné orgány uzavírají tyto smlouvy a musí jako v každém státě při každém parlamentárním jednání míti ke svým výkonným orgánům, které jsou ostatně odpovědny, tolik důvěry, že také budou v rámci zákonů si počínati.

Z té příčiny domnívám se, že je tento zákon úplně účelný, ačkoliv pro svou osobu byl bych býval pro delší lhůty časové a navrhuji schválení jeho tak, jak byl usnesen poslaneckou sněmovnou. (Pochvala.)

Místopředseda dr. Soukup: Zpravodajem za výbor národohospodářský je p. sen. Petřík. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Petřík: Slavný senáte! Národohospodářský výbor jednal ve včerejší schůzí o právě projednávané osnově zákona o prozatímní úpravě obchodních styků s cizinou a usnesl se osnovu tu doporučiti ke schválení slavnému senátu. Vedly ho k tomu důvody, které právě v důvodové zprávě vládní i v důvodové zprávě zahraničního výboru jsou uvedeny a to, že vláda potřebuje určité volnosti k tomuto uzavírání obchodních smluv, protože celkové poměry i v našem i v jiných státech, dále dopravní poměry, které jsou neustále neupravené, nepevné, vyžadují toho, aby byly uzavírány obchodní smlouvy se lhůtami krátkými. Každá smlouva za poměrně krátkou dobu potřebuje stále nových změn, revisí, a proto je potřebí tohoto zmocnění, které má trvati do konce roku 1924.

Je celá řada případů, kde má býti nová smlouva uzavřena. Týká se to deseti států: Maďarska, Dánska, Holandska, Anglie, Japonska, Kanady, Řecka, Belgie, Portugalska a Austrálie. Revise se má týkati Francie, Itálie a Švýcarska.

Vzhledem k těmto okolnostem doporučuje národohospodářský výbor znovu slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona tak, jak je schválena poslaneckou sněmovnou. (Souhlas.)

Místopředseda dr. Soukup: Zahajuji debatu. Ke slovu je přihlášen především p. sen. Hladík. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Hladík (německy): Slavný senáte! Předložený zákon patří k takovým zákonům, které my sociální demokraté ze zásadních důvodů odmítáme. Jedná se o zmocňovací zákon, kterým se vládě ukládá, aby všechny obchodní smlouvy, které během dvou let, to jest od roku 1921 do 1924 byly anebo budou uzavřeny a ve kterých se cizím státům proti přiměřeným vzájemným výhodám poskytují úlevy z platných autonomních celních tarifů, uváděla v prozatímní platnost. (Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák.) Naše stanovisko ke zmocňovacím zákonům bylo opětovně s tohoto místa ve známost uvedeno a mohu tudíž upustiti od bližšího výkladu. Dlužno jen se zmíniti, že pan zpravodaj se domnívá, že by bylo lépe nedávati vládě jen omezenou plnou moc, nýbrž kdyby se vládě v tomto směru dala všeobecná plná moc, jedním slovem aby na všechny časy mohla bez dotazu Národního shromáždění uzavírati obchodní smlouvy a dávati jim moc zákona. Stojíme na stanovisku, že všechny zákony, které začínají slovy: >Vláda se zmocňuje.< nemají valné ceny, ovšem se zcela nepatrnými výjimkami. Domníváme se... (Sen. dr. Hilgenreiner (německy): My také!)... že když vláda obdrží plnou moc v tom nebo onom smyslu, že to jest absolutistická methoda, která nemá nic společného s demokracií. Jestliže se, jak jsem se již zmínil, v úvodě zákona praví: >Vláda se zmocňuje.<, znamená to, abych to vyjádřil jasně, že se má na započaté cestě pokračovati. Především má projednávaný zákon takovýto význam. Bylo by nutně potřebí, abychom konečně dospěli k tomu, aby se v tomto státě pěstovala positivní obchodní politika. Hlasujeme-li proti tomuto zákonu, pak děje se tak, jak jsem prohlásil, ze zásadních důvodů. Jako sociální demokraté nestojíme na stanovisku, že by nebylo potřebí navazovati obchodní styky s ostatními státy, naopak se domníváme, že, jak s této strany opětovně bylo prohlašováno, nebylo by došlo k této hospodářské krisi v tomto státě, kdyby byla vláda dovedla zavčas navázati obchodní styky se všemi těmi státy, které pro naše výrobky přicházejí v úvahu jakožto odbytiště. Máme za to, že se má pěstovati celní a obchodní politika, která by byla s to přivoditi byť také nikoli úplné odstranění - to není jen tak beze všeho možným - tedy přece zlepšení bídných hospodářských poměrů v tomto státě. Ani tato, aniž která z předcházejících vlád nepodnikla ničeho, aby tyto strašlivé poměry odstranila. Ačkoli byly činěny v různých dobách různé návrhy, neshledala vláda toho potřebu, aby podnikla kroky na zlepšení hospodářských poměrů. Zdá se, že si směrodatní činitelé v tomto státě říkají: Máme aktivní obchodní bilanci a proto není potřebí udržovati existující snad

ještě obchodní styky s těmi státy, které by byly novým odbytištěm pro naše výrobky. Jest ovšem pravda, že s vynikající strany byly brány v pochybnost číslice o t. zv. aktivní obchodní bilanci, a věci mají se dnes tak, že jest konečně možno, že všechny číslice, jak jsou obsaženy v obchodní bilanci, neodpovídají úplně skutečnosti. Ale ať je tomu jakkoli, zdali je všechno správno nebo nesprávno: Povinností vlády by bylo pečovati o to, abychom hospodářsky nezhynuli. Vláda především by nesměla podporovati politiku, jejíž konečným cílem jest hospodářské zničení Německa, do kteréžto země jak známo prodáváme více nežli polovinu svého zboží. Při této příležitosti chci poukázati na to, že na příklad není více možno za dnešních poměrů vyvážeti skleněné zboží do Německa, především proto, poněvadž politikou, kterou zahájila Francie a kterou Československo podporuje, značně klesla kupní síla v Německu a poněvadž znehodnocení marky přispělo s sebou k tomu, že Německo ze světového trhu vytlačilo československé skleněné zboží; dnes vývoz do Německa rovná se nule. Totéž platí také pro Francii. Máme sice dnes ještě smlouvu s Francií, ale tato spěje ke konci a my také dnes nemůžeme vyvážeti sklo do Francie. Jest tomu tedy tak, že se na své přátele nemůžeme spoléhati. Mluvím zajisté ve vašem smyslu, pánové z většiny, jestliže Francií označuji jako přítele Československa. Ale věci mají se tak, že Francie o tomto přátelském poměru vůči Československu v hospodářském ohledu nedává ničeho znáti. Chtěl bych poměr mezi Československem a Francií uvésti na zcela krátkou formulku: politicky znamenáme pro Francií podle mého mínění dojnou krávu a hospodářsky jsme vůči Francii pastorkem. Francie snaží se jen, aby z Československa pokud možno nejvíce měla, kdežto se nemůže odhodlati k tomu, aby tomuto státu poskytla nějakou podporu, která by měla hospodářský význam. (Sen. dr. Hilgenreiner (německy): Pastorek je řečeno příliš!) Snad jest výraz ještě slabě volen. Dnes mají se věci tak, že smlouva s Francií v nejbližších dnech vyprší, poněvadž Francie nechce s Československem vejíti již ani v poměr největších výhod. Jiný kolega zde jíž vypravoval, že Belgie a Holandsko vydají zákaz dovozu proti Československu, že dále Rumunsko, a to jest velice příznačné, zakazuje zákonem, aby obchodníci neplatili zboží, které odebrali, stav to, o kterém by směrodatní činitelé tohoto státu měli přemýšleti. A měli bychom se domnívati, že se podniklo všechno, aby udrženy byly obchodní styky s těmito zeměmi, poněvadž přece každému jednotlivci musí býti jasno, že Československo již nesmí ztráceti některá odbytiště. Jinak nastane stav, že jíž nebude možno odstraniti podpory v nezaměstnanosti; budou následkem těchto poměrů vždy více stoupati, bída pracujících tříd bude tím ovšem stále větší. Bylo by bývalo povinností ministra obchodu, aby použil příležitosti a dnes sem přišel, aby při podání tohoto zákona podal zprávu o eventuelním jednání o smlouvách. Ale o všem tom není žádné řeči. Vše, co se v tomto směru děje, jest úplně zahaleno v temno, důkaz to, jak zákonodárné sbory, tedy také senát, se k tomu chovají. K jakým důsledkům vede celní a hospodářská politika, kterou nyní naši státníci provádějí, chci vám ukázati na jednom příkladě. Není vám neznámo, že před asi 2 lety stalo se usnesení o clech z automobilů. Tehdy náš soudruh dr. Heller použil této příležitosti a poukázal k tomu, jak škodné následky bude míti toto opatření. A nyní můžeme konstatovati skutečnost, že tehdy názor soudruha Hellera byl úplně správný. Prohibiční clo, kteréž tehdy poskytnuto bylo domácí výrobě automobilů, má za následek, že dnes na příklad za francouzský aneb americký vůz, který representuje cenu 20 až 25 tisíc korun, platiti se musí u nás 45 až 50 tisíc korun. Z toho můžete poznati, k jakým důsledkům vedou takováto opatření, z toho můžete poznati, jak - a to přece byla jedna z hlavních příčin, která byla uváděna - domácí průmysl jest chráněn. A tak jako v této věci má se to také ve všech jiných věcech. Pro každého objektivně smýšlejícího jest úplně jasno, ze takováto opatření vedou jen k ochraně zájmů velkokapitalistů tohoto státu, kdežto široká veřejnost tím přichází jen ke škodě, poněvadž na takováto opatření cizina reaguje a stanoví totéž, což, jak jsem vyložil, samozřejmě zase má za následek ztrátu odbytiště, nedostatek práce atd. Jako mnohé jiné v tomto státě, nepostrádá také celní a obchodní politika obojakosti. Včera jsme na příklad slyšeli zprávu o osmé meziparlamemtární konferenci, která se konala před nějakým časem v Paříži, při které ovšem pouze zástupcové Velké a Malé Dohody byli přítomni. Zástupcové Československé republiky používají takovýchto příležitostí, aby vzbudili zdání, jako by se v Československu pěstovala naprosto nezávazná celní a obchodní politika, ba jdou tak daleko, že se pří takovýchto příležitostech přiznávají jako zástupcové systému volného obchodu. Ve skutečnosti jest tomu ovšem, jak figura ukazuje, zcela jinak. Ale také v tomto případě je tomu tak, jak můj kolega Hecker při předchozím bodu denního pořádku řekl, že se vůči cizině líčí poměry v tomto státě v nejrůžovějších barvách, kdežto skutečnost jest zcela jiná. Bude-li se dále pracovati tak, jako posud, nesmí se nikdo diviti, dojdeme-li k úplnému zastavení obchodu. Nejen příčiny, které jsem zkrátka uvedl, přispívají k tomu, že, pokud jde o obchodně-politické styky s jinými státy, dostáváme se do pozadí, jest ještě celá řada jiných, smím-li tak říci, malých šikan, na příklad pří zjednávání dovozních a vývozních povolení, zařízení ta, která velice zavánějí protekčním hospodářstvím a která naprosto nejsou podle toho, aby mohla zmírniti neblahé poměry v tomto státě. Čeho potřebujeme, jest zdravá celní, obchodní a hospodářská politika, smluvní styky obchodní, především otevření cesty na Východ - toho jsme si všichni jasně vědomi - jedním slovem, aby se učinil pokus zjednati a otevříti našim výrobkům nová odbytiště. Pak bude možno pustiti se v zápas s panující hospodářskou krisí, aby zmírněna byla nezaměstnanost a aby rozřešeny byly všechny otázky, s tím související. Pokud se to nestane, nemůžeme míti důvěry ani k nynější ani k některé budoucí vládě, i zamítáme podobné zákony, jako jest zákon předložený. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo p. sen. Hartlovi.

Sen. Hartl (německy): Slavný senáte! V posledních týdnech bylo mnoho o tom šuškáno a pan profesor Hilgenreiner zde před chvílí zcela otevřeně a jasně mluvil o tom, jak bezohledně se Francie proti nám staví v otázce vzájemných obchodních styků. V tomto jednání Francie, ze kterého také pří nastávajícím vyjednávání stran obchodní smlouvy očekávati lze, že s naším státem naloženo bude pokořujícím způsobem, jenž ostře kontrastuje s naší bezpodmínečnou oddaností vůči vysokému protektoru, dlužno zajisté hledati hlavní příčiny toho, že projednávanou předlohou mají pokud možno ona vyjednávání býti odňata světlu veřejnosti. Ale ať je tomu jakkoli, jest naší ústavní povinností, s největší rozhodností se postaviti proti pokusu, vyloučiti parlament z vyjednávání o smlouvách. Opětovně jsem se pokoušel hnouti koňští tučním svědomím tohoto shromáždění, když se zase chystalo vládní mocí vydati ústavní práva zákonodárná, jež každý vznešený parlament žárlivé střeží, a když se chystalo dát upraviti nařízením to, co podle ústavy jen zákonem dlužno upraviti. Bohužel nemělo moje napomínání ani v jediném případě výsledku, a tak došlo k tomu; že není skoro oboru v zákonodárství, ve kterém by se Národní shromáždění nebývalo dopustilo v naznačeném smyslu morálního sebezmrzačení. (Sen. dr. Hilgenreiner (německy): Podívejte se to svědomí! Žádný ministr zde není) Tomu jsme přece zvyklí! Vždyť přece v posledních letech usneseno bylo jen málo zákonů, ve kterých by se vládě nebylo udělilo-ústavou neospravedlněné >zmocnění<; ba jest celá řada zákonů, ve kterých jest takovýchto zmocnění na půl tuctu.

Dovolte mi nyní, abych uvedl několik zvlášť příznačných příkladů. Jsou tu především úřednické zákony z prosince 1921 a 1922. V prvém zákoně šly obě komory tak daleko, že expressis verbis vládu zmocnily pozměňovati stávající zákony nařízením, a ve druhém zákoně spokojil se parlament tím, že zákonem stanovil 20%ní snížení nového jednotného drahotního přídavku, že však odbourání zbývajících 80 %, jakož i odbourání přídavků na děti přenechal libovůli vlády. To není, odpusťte mně kruté slovo, přece ničím jiným nežli samozohavením parlamentu. Není divu, že za takovýchto poměrů, pří takovém nedostatku pýchy a důstojnosti zákonodárných sborů vláda sobě sem a tam sama dovolila strhnouti na sebe výhradná práva zákonodárství. To stalo se na příklad v říjnu 1920, když vláda drahotní přídavky válečným poškozencům zákonitě do konce roku stanovené, z vlastní pravomoci, kterou sobě osvojila, povolila pro další rok, a to s libovolným omezením, že invalidům s výdělečnou neschopností méně než 35% tento přídavek, má býti od 1. dubna zastaven. A jest pro nás dvojnásob zahanbující, že tento zásah vlády do zákonodárství jsme neodrazili my, nýbrž že ztroskotal o organisovaný odpor tím postižených válečných poškozenců. To se stalo, ačkoli jsem tehdy v poradách výboru a v plenu této sněmovny důrazně žádal, aby tento protiústavní přehmat vlády odmítnut byl s náležitou rozhodností. Uvedené příklady týkají se věcí vnitřní politiky. Ale také ve velevýznamných otázkách zahraniční politiky vzdal se parlamenat své ústavní prerogativy. Tak na příklad, když vládu >zmocnil<, aby podle vlastního uvážení, bez dalšího dotazu Národního shromáždění ve skutek uvedl jistá opatření obsažená ve smlouvě o Svazu Národů, A že se to stalo právě v době, kdy loupežný vpád do Poruří a brutální, řádění francouzsko-belgických okupačních vojsk přiblížilo možnost takovýchto opatření, zvyšuje jen význam věcí a tím také morální a politickou váhu vzdání se práv parlamentu, jež v tomto zmocnění se projevilo.

Na tomto místě, poněvadž jsem se dotekl ohavností v Poruří, nemohu si odepříti, abych se nevrátil, k několika výrokům, které pan kolega Ackermann před chvílí nevraživým způsobem pronesl proti německé říši. Protestuji rozhodně proti tomu, aby slavně vybojované poctivé vítězství německých vojsk roku 1871 srovnáváno bylo s t. zv. vítězstvím Dohody nad Německou říší, jež vymámeno bylo velikým světovým podvodem. Protestuji co nejrozhodněji proti tomu, aby Frankfurtský mír, k němuž došlo cestou loyálního vyjednávání, kterého se také Francie s plným oprávněním zúčastnila, aby tento poctivý mír srovnáván byl s brutálním mírovým diktátem ve Versailles, jenž byl vymámen tím, že důvěřivé Německo bylo podvedeno a svedeno k odzbrojení, aby pak proti bezbrannému národu puštěna byla veškera brutálnost a bestialita, jejichž trnoucím svědkem jest dnes svět! Rozumíme tomu ovšem, že se nadchnete pro ony muže a že jásáte vstříc těm, kdož jsou odpovědnými pachateli zločinů v Poruří. Neboť vy nemůžete zatracovati vpád do Poruří, toto loupežné přepadení uprostřed míru, poněvadž víte, že jste před několika lety vlastně zcela podobně jednali svým vpádem do německých Čech a do Sudetských zemí, jakož i následujícími krvavými událostmi v oněch zemích, která tehdy podle samého názoru pana dra Beneše v říjnu 1919 právně ještě patřila k německému Rakousku. Dovolte, abych se zase vrátil k věci. (Sen. dr. Horáček: Nejvyšší čas!)

Prosím, vy jste před chvílí poslouchal pana Ackermanna alespoň zrovna tak dlouho, když neslýchaným způsobem, přímo hanebně mluvil proti Německu a jeho největším mužům. Tu již musíte si dát líbiti, že se ujímáme tupeného německého národa, národa, k němuž my bratrsky a s celým srdcem náležíme a jenž vysoko povznesen stojí nad takovýmito potupami.

Řekl jsem před chvílí, že zde netoliko ve vnitropolitických věcech, nýbrž také v důležitých věcech zahraniční politiky vždy znovu se dějí pokusy cestou zmocnění vydati zákonodárství vládě. Dnes stojíme zase před takovouto věcí zahraniční politiky. Dnes máte se zbaviti své povinnosti, zjednati našemu obchodně a hospodářsky zbědačelému státu z vlastní vůle a z vlastní síly - byť také za samozřejmého spolupůsobení vlády - úpravou obchodních styků k cizině příznivější podmínky pro obchod a tím také oživení domácí výroby statků a ozdravění bezútěšných poměrů na trhu práce. Místo, aby s vážnou pílí přikročilo ke splnění této povinností, nevzchopí se zastupitelství lidu k ničemu jinému, nežli k zákonu, kterým se vláda zmocňuje, aby podle vlastního uvážení provisorně upravila tuto otázku, která hluboce zasahuje do životních zájmů veškerého obyvatelstva.

Dámy a pánové! Tento stát od svého založení s přímo podezřelou horlivostí zdůrazňoval, že bude státem přísně demokratickým. Tohoto slibu, o tom nemůže nikdo vážné pochybovati, nesplnil. Chystáte se přijetím předložené osnovy zákona znovu napomáhati nízkému ocenění demokracie v tomto státě. Nechceme míti podílu na takovémto počínaní a zamítáme tudíž s veškerou rozhodností předloženou osnovu zákona. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není dále nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Uděluji slovo p. zpravodaji k doslovu.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Slavný senáte! Nebyl bych býval reagoval na vývody německých pánů řečníků, kdyby čistě hospodářská záležitost tato nebyla bývala posunuta na politické pole.

Velectění pánové! Jsem si toho dobře vědom, proč se takové: řeči právě v nynější době vedou, a strany, které až do poslední doby negují tento stát, že i velezrádných řečí se dopouštějí, mají nejméně práva našim státním občanům v té příčině co vytýkati. (Výkřiky německých senátorů: Kdo? Kdo?) Já pravím, že byly velezrádné řeči vedeny, to nikdo nepopře. (Výkřiky německých senátorů: Kde? Kde?) Nikoli dnes, já to míním vůbec ve schůzích, pánové, vždyť přece máme imunitní výbor a víte dobře, že se takové věci stávají. Právě proto říkám, že ti pánové, kteří k této straně přináležejí, mají nejméně práva, aby nám něco vytýkali, nám, kteří po tolik a tolik letech útisku konečně svobody jsme dosáhli. (Hlučné výkřiky něm. senátorů.) Pánové, podívejte se, že čistě z věcné otázky praktické děláte, otázku politickou! Kdyby šlo o doby mírové, buďte ujištěni, že bychom zajisté stáli vždycky před tím faktem, že smlouvy by se nám jednoduše předkládaly, jako se to stávalo dříve, aniž by se musily uváděti teprve v prozatímní platnost.

Pan kol. Hladík tvrdí, že já míním, aby pro všechny doby bylo v té příčině dáno vládě zmocnění. Na to musím odpověděti, že mně nerozuměl, já jsem na to výslovně klad důraz a kladu ještě jednou na to důraz: >My žijeme v mimořádných poměrech, pánové - to přece je každému známo - my žijeme v mimořádných obchodních poměrech a ještě více v mimo-řádných valutních poměrech. A tu chcete, aby při každé této smlouvě ihned byl svolán parlament? Je to vůbec fysicky možné, aby tyto smlouvy, které se uzavírají na 3 až 6 měsíců, mohly býti parlamentem projednávány? To přece jsou věcné důvody, nikoli politické, které nás k tomu vedou.

Také, co se týče zmocňovacího zákona, jsem jeho nepřítelem, ale musíme hleděti k tomu, abychom našemu občanstvu pomohli. Myslím, že ty theoretické otázky jsou podřadného rázu a praktické otázky že jsou hlavní věcí, a můžeme-li našemu občanstvu pomoci, je to naší povinností a ne teprve nějakými takovými theoriemi si pomáhati. (Hlas (německy): Pomohli jste už?) Zajisté že se pomohlo. Připomínám jen živnostenské záležitosti a obchodní věcí. Byly to účelné zákony a bylo toho potřebí.

Co se týče dále otázky, bylo zde mluveno se strany pana kol. Hladíka o hospodářském zničení Německa. Já vám něco řeknu. Nynější předmět nebyl způsobilý, aby se rozvinula politická debata. Vy jste přece měli příležitost, pánové, takovou debatu zahájiti při jednotlivých smlouvách obchodních a tu by to bývalo bylo na místě, abyste svůj názor v konkrétním případě projevili. Ale tak paušálně zde mluviti, to přece není to, že by se mohlo míti za to, že takový předmět se vážně a věcně projednává. Víte dobře, kolik jsme takových smluv měli, a musím říci, že se tomu divím, že v takové krátké době jsme uzavřeli tolik smluv. Že ve všech státech všude to nejde hladce, je jisto, ale nezapomínejme, že jsme se nalézali ve zcela jiných poměrech, že byl to stát, abych se tak vyjádřil, sestávající z různých států, že poměry hospodářské, obchodní a celní byly zcela jiné, než teď. Stojíme před zbudováním nového států a před vysoce důležitými úkoly a musíme se diviti, jak se při té vážné práci, která s největším sebezapřením a s největší pílí se koná v parlamentě a se strany vlády, může něco takového vytýkati. Stále poukazujete na Francii. Přátelé, věc je taková. Když vy stále chcete, abychom byli s Francií v dobrých stycích, a při tom vytýkáte, že se kloníme ke Francii, Německo přehlížíme, a nechceme s ním býti v dobrých stycích. Upozorňuji na prohlášení ministra zahraničních věcí a na ten fakt, že jsme v nejlepším styku s Německem a s Rakouskem. Pomněte, pánové, jak jsme Rakousku pomáhali a převzali záruku pro Rakousko, které takovým způsobem se proti nám chovalo. To bylo od nás velmi slušné. (Sen. dr. Hilgenreiner (německy): To byl váš prospěch! Vždyť vy potřebujete rakouské odbytiště!) O tom se dá ještě mluviti. Jedná se o ten vývoz a povolování vývozu. Nejsem tak zasvěcen, abych si v této věci osoboval rozhodující úsudek. Ale pokud vím, jsou to otázky velice spletité a těžké. Nesmíme zapomínati, že se po případě jedná o náš stát, ve kterém ty hospodářské poměry se musí náležitým způsobem řešiti, že to není jednoduché. Byli jsme odkázáni bez nějakých celních závor na různé státy a nyní v této příčině si počínati tak, jako bychom měli všechno dokonale prováděti, jest věcí nemožnou.

Nebudu dále reagovati na různé výtky, které zde byly učiněny a které s věcí nic společného nemají a prosím za přijetí zákona tak, jak jest navržen. (Potlesk. - Sen. dr. Spiegel (německy): Vláda mlčí!)