Jednání s hrab. Bethlénem v Ženevě nám dává jistou naději. Bylo to pro nás i pro ostatní mezinárodní svět veliké zklamání a neposloužilo by to Uhrám, kdyby se ukázalo, že tato nová politika, uherská není dosti upřímná a opravdová, nebo že vnitřní poměry uherské nedovolí jí provádět. Mělo by to jistě veliké důsledky především pro Maďarsko samotné. Zatím pokračují naše přímá jednání s vládou uherskou o otázky mezi námi dosud nevyřešené, plynoucí ze smlouvy trianonské, na př, otázky státního příslušenství, archivu úředníků atd. Jednání celkem pokračuje dobře a doufám, že konečně všechny naše sporné věcí budou definitivně vyřízeny, takže do-jdeme k normálnímu dobrému styku sousedskému.

Druhá otázka v Ženevě projednávaná týkala se sporu o Javorinu. Je známo, že právní stránka věci předána byla ku vyjádření mezinárodnímu soudu v Haagu. Nebudu se tudíž meritorně věcí zabývati, chci k tomu jen připojit několik slov o našem poměru k Polsku.

Náš poměr k Polsku vyjde, doufám, už brzo z fáse citového rozčilení a zbytečných sporů. Polsko a Československo jsou dva státy vysoce na sebe odkázané, politicky pro sebe nezbytné, existence jednoho je druhému předpokladem a nutností, společenství zájmů politických, hospodářských mravních a kulturních veliké, je řada nedorozumění a zejména plno vzájemné nedůvěry. Mezinárodní situace je taková, že přímo volá po nutnosti dohody a všechny rozumné elementy u nás, a soudím, i v Polsku, si to uvědomují. Zdá se mi, že blíží se okamžik, kdy odpovědní činitelé obou stran budou moci zasednouti ke stolu, rozeberou podrobně, klidně a objektivně všecky otázky, stanoví, kde jsou zájmy totožné, kde jsou zájmy paralelní a kde mohou býti zájmy protichůdné, stanoví v totožných zájmech postup společný, v paralelních vzájemnost a loyálnost, v eventuelních otázkách protichůdných rozumný a definitivní postup kompromisní, takže se tím poměr obou států bude moci definitisovat.

Obtíže československo-polské dosud byly více nechávány k řešení rozčilené poválečné veřejnosti, nežli klidu a rozumu odpovědných politiků obou stran. Mezi námi a Polskem nejsou a nemusí býti obtíží zásadních, jsou to obtíže spíše časové a přechodné. Bude možno skončiti s nimi, zmi-zí-li z naší vzájemné politiky otázka prestyže a otázky oceňování, kdo koho více potřebuje a budou-li nahrazeny upřímnou touhou dohodnout se a vědomím zodpovědnosti před historií obou států a národů. (Výborně!)

Cesta pana presidenta do Paříže, Bruselu a Londýna byla první oficielní cestou šéfa našeho státu, kromě první návštěvy Itálie hned po skončení války. Už tím byla politicky důležitou. Byla však důležitou svými cíli a politickými projevy, jež při té příležitostí byly učiněný. Nebudu je opakovat, odkazuji na ně a o jejich politickém významu ještě se zmíním. Zdůrazňuji však, že ze všeho, co v tyto dny se udalo, možno učiniti jeden krásný závěr, krásný a důležitý pro nás jako stát: Zájezd pana presidenta ukázal, že náš stát po pětileté existenci získal si ve společnosti států a národů své čestné místo, že práce jeho je uznávána a ceněna, že představuje důležitého mezinárodního činitele politického a že bral se ve své politice směrem, jenž všude nalezl pochopení a uznání. (Výborně!) S hrdostí můžeme také zaznamenat to, jak se dívá rozhodující cizina na osobnost presidenta Československé republiky, jak cení jeho životní dílo, hodnotí jeho filosofické zásady a váží si jeho politické prakse. Vzdává v tom uznání také celému národu. (Hlučný potlesk. Výborně!)

Z konkrétních otázek v dnešním svém výkladu chci uvésti ještě několik dat o naší obchodní politice. Naše zahraniční politika nikdy nespustila s očí, že musí býti zároveň politikou hospodářskou; dnes po válce vůbec každá zahraniční politika jest přeplněna problémy hospodářsko-finančními. Uznávám, že na tomto poli je nám třeba větší jednotnosti a zvlášť definitivního směru politiky obchodní.

Důsledky poválečného nedostatku potravin, surovin a zboží byly příčinou, že v Československu, tak jako v řadě jiných států byl bezprostředně po válce dovoz a vývoz regulován povolovacím řízením skoro výlučně. V tomto období styky zejména se sousedními státy byly upravovány téměř jen kompensačními smlouvami. Avšak již tehdy proniklo plné vědomí, že předním úkolem naší obchodní politiky jest včleniti se do evropského a světového hospodaření v celé jeho souvislostí a vzájemné závislosti.

Touto snahou bylo diktováno uzavírání obchodních smluv, počínaje první smlouvou s Jihoslovanskem ze září 1919, založenou na nejvyšších výhodách. Poznání, že naše obchodní politika nemůže býti prohibiční a že celní ochrana nemůže překročiti hospodářsky odůvodněnou nezbytnou míru, (Výborně!) řídíc se při jejím vyměření jen zájmy celku, vedlo k tomu, že již na podzim r. 1921 nebylo daleko rozhodnutí zrušiti úplně povolovací systém. Vývoj však byl zadržen důsledky inflační finanční politiky některých států, zejména sousedních, jež vážně ohrožovaly celý náš hospodářský systém.

Tuto přechodnou motivaci povolovacího řízení nelze ani dost zdůrazniti. Z tohoto názoru také vláda odvozuje důsledky v jednotlivých obchodních smlouvách, postupujíc tak, že státům, jež samy nemají dovozních omezení, jichž výrobní podmínky jsou normální a jež nediskriminují československý obchod, prakticky zaručuje ve formě kontingentu volnost dovozu jejich zboží. Není ovšem nejmenší pochyby, že k úplnému odstranění povolovacího systému, jehož rozsah nemůže přesahovati jen absolutně nezbytné a odůvodněné minimum, musíme přikročiti všeobecně co nejdříve, to jest ihned, jakmile také všeobecně zmizí příčiny jeho existenci odůvodňující.

Ostatně listina onoho zboží, jež požívá dovozu volného, stále se zvětšuje, i mimo jednání o smlouvy obchodní.

Pokud jde o odbor celní, zmínil jsem se již, že ani v tomto směru nemůžeme dělati politiku prohibiční, vycházíme-li ze správného zřetele k hospodářské struktuře našeho státy. Naše nynější celní ochrana, naposledy upravená v prosinci 1921, bude přizpůsobena změněným poměrům. První důležitý krok v tomto směru stal se letos v srpnu v obchodní smlouvě s Francií, v níž byla snížena cla u 150 ze 657 položek celního tarifu. V důsledku smluv, jež ještě letos budou provedeny, docílí se slevy asi u 450-500 položek dalších od 25 až do 75 %. Celý náš systém vzhledem k přirozeným podmínkám našeho státu nemůže být a priori ani volnoobchodní, ani prohibiční. Podstata a ráz našeho státu, jakož i dnešní poměry cenové vyžadují systém, kombinující oba principy, systém velmi pružný, vyžadující stálé bdělosti a aktivity obchodní, naše obchodní politika jest svými důsledky zároveň do veliké míry i politikou sociální.

Zahraniční naše politika, pokud je účastna na vedení naší obchodní politiky, zastávala vždy tato hlediska. Se zadostiučiněním můžeme uvésti, že jsme v Evropě státem, který po válce největším počtem obchodních smluv upravil své mnohostranné a složité hospodářské vztahy a zájmy vůči cizině. Nemusím je všechny vypočítávati. Stačí, konstatuji-li, že dosud uzavřela Československá republika 25 obchodních smluv, mezi nimi až na Japonsko, Čínu a Turecko jsou všecky velké státy světa a s těmito třemi státy právě se jedná.

Mimochodem řečeno, regulovala tato politika za posledních pět let asi 200 miliard Kč obratu v našem vývozu a dovozu. Sjednání těchto smluv, sdělaných ve spolupráci s ministerstvem obchodu a zemědělství bylo i technicky prací ohromnou.

Naše obchodní smlouvy jsou z největší části záloženy rámcově na doložce o nejvyšších výhodách. Smlouvou s Francií položili jsme základ ke svému smluvnímu tarifu, který dalšími připravovanými smlouvami rychle chceme vybudovati a který klausulí o nejvyšších výhodách se stává de facto tarifem běžným. Po tarifním jednání italském, k němuž dojde v nejbližších dnech, přistoupí se k jednání o tarifní smlouvu s Rakouskem, jež bude v oboru celním znamenati první další krok našeho programu k zajištění mimořádně důležitých hospodářských zájmů v nástupnických státech.

V červenci byla podepsána obchodní smlouva s Velkou Britanií. Dává nám možnost úpravy našich obchodních styků se všemi dominiemi a državami světové britské říše a včera právě došlo k výměně not o úpravě obchodních styků se Spojenými Státy Americkými. Pracuje tudíž vláda cílevědomě pro náš zahraniční obchod, jak patrno, ve všech směrech.

Naší politiky zahraniční dotýká se přirozeně přímo i nepřímo dnešní stav reparačního problému a události v Německu. Hospodářský a finanční rozvrat Německa dostoupil dnes již míry nečekané, politicky poměry se komplikují v takových formách, že problém Německa v celku je dnes dominujícím problémem mezinárodní politiky evropské a světové. My v této situaci zůstáváme neutrálními, plníce k Německu své závazky mírové. Do eventuelních dalších událostí německých nebudeme se vměšovati, ať berou ráz nějaké akce z leva nebo z pravá. Žádáme jen, aby žádné podobné akce nedotýkaly se našich hranic, zájmů a práv, aby nepřesahovaly také hranic států sousedních, zejména Rakouska, k němuž jsme vázáni úmluvami, zejména úmluvou ženevskou.

Centrální moc říše Německé ztrácí sice postupně na své intensitě a vlivu, sotva však dojde v krátké době k silným převratům politickým a sociálním, dotýkajícím se existence celé jednotné říše a dnešního jejího režimu. Nepřejeme si chaosu v Německu, stejně tak, jako jsme si ho nepřáli v Rakousku a Uhrách. Zdá se ovšem, že dnešní desorganisace hospodářská, finanční a politická je vrcholem krise poválečného Německa a že v této situaci bude se potáceti patrně dosti dlouho. Již dnes uvažuje se o tom, že na konec, aby Německo zaplatilo to, co zaplatit musí, bude třeba na počátku mu přispět, jako se to stalo s Rakouskem a Maďarskem. Zde ovšem problém je mnohem těžší. Vždyť se jedná v Německu především o prudkou mravní krisi velikého národa a o živelní boj o bytí či nebytí demokracie v jeho středu. Německo svou pravou revoluci dosud neprovedlo, trpí tím dnes a bude tím trpět ještě dlouho. A krisi svou nepřekoná, pokud svou mravní a politickou revoluci v té či oné formě plně neprovede.