Schůze zahájena v 16 hodin 10 minut.
Přítomni:
Předseda: Prášek.
Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Vlček, Valoušek.
110 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři: dr Dolanský, dr Hodža, odborový přednosta ministerstva spravedlnosti dr Polák, odborový přednosta ministerstva financí dr Vlasák, odborový přednosta ministerstva vnitra dr Bobek.
Z kanceláře Senátní: senátní tajemník dr Šafářovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Kneschovi, sen. Jesserovi, na 4 dny sen. Dulovi, pro dnešní a zítřejší schůzi sen dr Schmidtovi a na 10 dní sen. dr Přikrylovi.
Prosím, aby bylo přečteno, co bylo tiskem rozdáno:
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tisk 1746. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona o ukládání soudních deposit a deposit poručenských (sirotčích) úřadů u poštovního úřadu šekového v Praze (tisk 1723).
Tisk 1748. Zpráva rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění § 2 a doplňuje § 27 zákona ze dne 26. května 1882, č. 55 ř. z., a § 2 a § 26 uh. zák. čl. ze dne 25. května 1882, č. XVIII, o dani z minerálních olejů a kterým se mění poznámky ke třídě XXI celního sazebníku československého (tisk 1716).
Tisk 1749. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. živnostensko-obchodního výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se upravuje výroba, prodej a přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jakož i dovoz jejich z ciziny (tisk 1643).
Tisk 1750. Zpráva I. výboru branného, II. výboru-rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje pro přechodnou dobu platnost dosavadní úpravy placení náhrady při trvalém ubytování vojska (tisk 1728).
Tisk 1751. Zpráva I. výboru branného, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje platnost dosavadní úpravy náhrady za vojenskou při přež v míru (tisk 1729).
Tisk 1752. Zpráva výboru živnostensko-obchodního k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o zákazu prémiových obchodů předměty denní potřeby (tisk 1725).
Tisk 1753. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké, sněmovny o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1924 (tisk 1745).
Tisk 1754. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona, jímž se mění některá ustanovení o přímých daních a stanoví se válečné přirážky ku přímým daním na rok 1924 (tisk 1724).
Zápisy o 176. a 177. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 27. a 28. listopadu 1923.
Těsnopisecké zprávy o 176. a 177. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 27. a 28. listopadu 1923.
Zápisy o 179. a 180. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným pp. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru imunitnímu:
Žádost vrchního státního zastupitelství v Košicích s žádostí sedrie košické za souhlas k trestnímu stíhání sen. Matuščáka pro přečin utrhání na cti dle §u l, 3, č. 2., 9., 61. 1. zák. čl. XLI z r. 1914 a přečin dle §u 18, č. 2. zákona na ochranu republiky č. 50/23.
Předseda (zvoní): Přikročuji k projednávání denního pořadu.
Prvním bodem je:
l. Druhé čtení zprávy výboru kultur ního o vládním návrhu zákona (tisk 1712), jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 17. února 1922, č, 75 Sb. z. a n., upravujícího organisaci odborných škol pro ženská povolání a poměry učitelstva těchto škol v republice Česko slovenské. Tisk 1735.
Zpravodaj je pan sen. Smrtka.
Táží se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Smrtka: Nemám žádných změn.
Předseda: Konstatují, že senát je schopen se usnášeti. Prosím o zaujetí míst. (Děje se. )
Kdo souhlasí, aby byla přijata osnova zákona, jeho nadpis, nadpisy jednotlivých hlav a úvodní formule tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku.(Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých hlav a úvodní formulí přijímají se ve čtení druhém. Nyní dám hlasovati o resoluci výboru kulturního, otištěné v tisku 1735. Kdo s tímto vytištěným návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se. )
To je většina. Návrh se přijímá.
Přikročíme k hlasování o resoluci sen. Perthenové a soudr.
Kdo s ní souhlasí, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se. )
To je většina. Resoluce tato se přijímá.
Přikročíme k bodu dalšímu, jímž je:
2. Zpráva ústavno-právneho výboru o usnesení poslaneckej sněmovny (tlač. 1726) ku vládnemu návrhu zákona, kto rým predlžuje sa účinnost, zákona zo dňa 8. února 1922, č. 50 Sb, z. a n., o obmedzení pôsobností porôt na Podkarpatskej Rusi. Tisk 1740.
Zpravodajem je pan sen. dr. Daxner. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Daxner: Slávny senát! Zákonom zo dňa 8. února 1922, čís. 50 Sb. z. a n. boľa obmedzená pôsobnost porot na Podkarpatskej Rusi při súdnej stolici, v Užhorode, Berehove a v Husté a to v istých případoch ohľadom zločinov vraždy, zúmyselného zabitia, ťažkej telesnej urážky so smrteľným výsledkom, vyloženia a ulúpenia dieťaťa, podpaľačstva a lúpeže. Vo vyňatých trestných veciach súdil 4 členný súdny senát. A to tak zdárné a s takým výsledkom, že tento zákon omedzenia porotného prekonávania se osvedčil úplne, lebo súdy takmer cele zpracovaly od dávnejška nahromaděný materiál okolo 30 nedokončených trestných pravot a obecenstvo sa uspokojilo, keď vidělo, že súdnictvo pracuje a konečné i zaujmu previnilcov sa vyhovělo, keď ich trestná záležitost došla rozriešeniu a nepreťahovala sa do nekonečna. Ale tento zákon schodí teraz koncom tohoto roku a příčiny omedzenia porotného pokračovánia naskrze nepřestaly, ale trvajú i ďalej. Príčiny tie sú z väčšiny tie, že trestné případy, ktoré tvoria předmět tohoto pokračovanie, na Podkarpatskej Rusi sú tak neúměrné početné, že riadne súdy porotné by ich nemohly zpracovať. Takmer na každý druhý den pripadne jeden případ trestnej žaloby a ťažkopádne porotné po kračovanie by ich nezvládlo. A následkom toho počet nevybavených trestných prípadov zase by sa len hromadil. Druhá príčina je tá, že na Podkarpatskej Rusi následkom bývalých maďarských a maďaronských škôl je veľký nedostatok ľudí písma i čítania znalých a tí, ktoří písať a čítať vedia, neovládajú zase reč ľudu a tak neni dostatok osob, ktoré by mohly byť pritiahnuté k pokračovaniu porotnému. A konečne i tá příčina rozhoduje, že přísúdných stoliciach v Užhorode a Husté není náležitých miestností k porotnému liečeniu a novostavby sotva budú pred dvoma rokmi hotové; z týchto príčin tedy škodlivé a neodôvodnené by bolo prerušiť priaznivý terajší priebeh súdnictva a preto ústavno-právny výbor uvážiac tieto příčiny odporúča senátu schváliť návrh zákona, ako bol přijatý poslaneckou sněmovnou v tlačič, 1726, ktorým účinnost, zákona o obmedzení posobnosti porôt na Podkarpatskej Rusi predlžuje sa ešte na dva roky.
Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen, přikročíme k hlasování.
O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou. Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly. ) Nejsou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, to jest ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou a vyznačeném v tisku 1726, nechť zvedne ruku. (Děje se. )
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se v naznačeném znění ve čtení prvém.
Dalším bodem je:
3. Zpráva ústavno-právneho výboru o vládnom návrhu zákona (tlač. 1734), ktorým sa mení § 113 odst. 3. uh. zak, čl. zo dňa 9. prosinca 1894, č, XXXI, o manželskom práve a §§ 51 a 59. odst, 2. uh. zák. čl. zo dňa 9. prosinca 1894, č, XXXIII, o štatných matrikách, potom § 30 zákona zo dňa 22. května 1919, č. 320 Sb. z. a n., o obradnostiach smluvy manželskej, o rozluke a o prekážkách manželstva. Tisk 1741.
Zpravodajem je pan sen. dr Daxner. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Daxner: Slavný senát! V terajšich poválečných dobách veľmi sú časté prípady, že sňatky uzavierajú takí ľudia, ktorí sú príslušníkmi do krajov ďaleko od seba ležiciach. Sú to dialky, siahajúce až na štvrtobjemu zemegule. Rozumie sa, že v takýchto prípadoch ľudia často nemajú zákonom požadovaných listin - a potrebujú úradné preminutie rozličných zákonných formálností.
Najčastejšie snád jsou to príslušníci zo vzdialených části Ruska, ktorí potrebujú preminutie predpísaného úradného preukazu - a naopak naši příslušníci v ďalekej cudzine potrebujú vysvědčene, že zamýšľaný sňatok neprotiví sa našim zákonom.
Keď sa jedná o to, že ktorý úrad má riešiť v týchto záležitostiach a vystavovať spomenuté listiny, rozhoduje ten vzhľad, že na čo kladie sa hlavnejšia váha, či na znalost cudzých zákonov, alebo či na bezprostředné poznanie osobných pomerov žiadateľa?
V českých zemiach posedný vzhľad je smerodajný a tedy takéto listiny vystavuje politický úrad, naproti tomu v bývalom Uhorsku považovaná bola za smerodajnejšiu známosť cudzých zákonov - a preto na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi tieto listiny vystavovalo, a i teraz ešte vystavuje, ministerstvo pravosúdia.
Prítomný vládný návrh zákona z účeľu sjednotenia pravidiel prideluje ich oboru pôsobnosti županov. Netrpí otázky, že to bude velkým poľahčením občanstvu, keď tieto veci bude si môcť vybavit doma u svojho župana a nie v centrálnom úrade. Nebude sa museť obraceti s ním k vzdálenému ministerstvu, k centrálnej vládě. (Sen. Matuščák: Proč se má župan do takových věcí míchat?) Nestane sa nič zlého. Na každý pád je obecenstvo lepšie na tom, keď sa vyrídia tieto veci u župana, nežli v ďalekej Prahe.
Tiež v článku II. tohoto vládneho ná vrhu zákona je potrebné opraviť toto nedopatrenie, ktoré sa stalo, že nebol citovaný § 26 bývalého uherského zákona o manželskom právě a taktiež aj bolo potrebné posobnosť zákona určiť nielen pre Slovensko, ale aj pre Podkarpatskú Rus, lebo toho skutočná potřeba vyžaduje a menovite záležitosti také, ktoré sú ohľadom obradnosti smluvy manželské, manželské rozluky, polom prekážky manželstva, to sú všetko predměty občianskeho práva a majú byť riešené v celej ríši jednostne.
Z týchto příčin ústavne-právny výbor keď prejednal tento vládny návrh zákona, odporučuje schváliť ho slavným senátom, ako je obsažený v tlači čís. 1724.
Předseda (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen, přistoupíme ke hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se. )
O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou (má pouze 4 články).
Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly. ) Není jich, budeme tedy tak pokračovat.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, a úvodní formulí podle zprávy výborové a to ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se. )
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se ve čtení prvém podle zprávy výborové.
Bod:
4. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1715), jímž se povoluje užíti komunálních dluhopisů, vydaných akciovou společností >Central bank der deutschen Sparkassen in der Čechoslovakischen Republik< k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů. Tisk 1743.
Zpravodajem za pana sen. Lukeše je pan místopředseda dr Veselý. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Podle zákona z 26. července 1902, č. 168 ř. z., mohla Ústřední banka českých spořitelen v Praze a Ústřední banka německých spořitelen ve Vídni vydávati na podkladě zápůjček obecních, okresních a zemských, které poskytla, zástavní listy a tyto zástavní listy požívaly sirotčí jistoty, smělo jich býti užito k ukládání sirotčích kapitálů, kaucí úředních a podobně. Když nastal převrat, tedy Ústřední banka německých spořitelen ve Vídni se stala cizozemským ústavem pro nás a proto její papíru nebylo již možno použíti k ukládání sirotčích peněz tak jako dříve Německé spořitelny v našem státě však měly velmi značný počet těchto papírů, v nich měly svoje přebytky a vklady uloženy do značné míry, a bývaly by citelně poškozeny, kdyby nebyly směly používati těchto papírů k ukládám svých kapitálů. Proto byla utvořena Ústřední banka německých spořitelen se sídlem v Praze, která byla pak ústavem domácím a která pak převzala část těchto papírů vydaných německou ústřední bankou ve Vídni a uvedla je do oběhu obchodního u nás. Je potřebí, aby také těmto papírům liteře vydává nyní Ústřední banka německých spořitelen v Praze, byla přiznána sirotčí jistota, aby bylo možno v nich i dále ukládati sirotčí peníze, kauce a pod. Tyto zástavní listy se vydávají na podkladě zápůjček, které Ústřední banka německých spořitelen skutečně vydala v našem území a liteře jsou zajištěny buď u obcí, u korporací samosprávných, po případě na nemovitostech do míry statutem Ústřední banky německých spořitelen stanovené. Tyto zástavní listy mají podobnou sirotčí jistotu jako zástavní listy vydané Ústřední bankou českých spořitelen a proto je navrženo vládním návrhem, aby zástavním listům německé banky byla povolena stejná jistota sirotčí, jakou mají zástavní listy Ústřední banky českých spořitelen.
Ústavně-právní výbor zkoumal tento vládní návrh, uznal jej za vhodný a spravedlivý i také jistotu, kterou poskytují zástavní listy Ústřední banky německých spořitelen, za dostatečnou a takovou, aby v nich mohly býti ukládány sirotčí kapitály a proto doporučuje senátu, aby vládní návrh schválil.
Předseda (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen, přistoupíme ke hlasování. Prosím zaujmouti místa. (Děje se. )
O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)
Není jich, budeme tedy tak pokračovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se ve znění zprávy výborové ve čtení prvém.
Přistoupíme k dalšímu bodu denního pořadu, jímž je
5. Zpráva ústavně - právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1730) o vládním návrhu zákona, jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 22. prosince 1921, č, 471 Sb. z. a n., o změně některých ustanovení trestního práva a doplňují některá jeho ustanovení. Tisk 1742.
Zpravodajem je pan sen. dr Witt. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Witt: Slavný senáte! Vláda navrhla prodloužení článku I. zákona ze dne 22. prosince r. 1921, čís. 471, až do konce r. 1925 a zároveň doplnění tohoto článku a to tím, že ustanovení §u l zmíněného zákona má býti použito také na zločin zpronevěry, jde-li o částku převyšující 1000 Kč. Dále, že ustanovení §u 9 má býti použito obdobně i na zločin veřejného násilí, zlomyslného poškození cizího majetku podle §u 85 lit. a) trestního zákona ze dne 27. května 1852, čís. 117 ř. z., a na přečin maření exekuce podle §u l zákona ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. z.
Článkem II. navrhuje se prodloužení platnosti čl. I. čís. 3, 4 a 11 zákona ze dne 18. prosince 1919, čís. l Sb. z. n., z roku 1920 do 31. prosince 1925.
Tedy novelou zákona, kterou projednáváme, má býti dosaženo toho, aby jisté úlevy, které předchozími zákony byly u nás do trestního soudnictví zavedeny, byly nyní prodlouženy až do konce roku 1925. Těmito dřívějšími zákony nastaly v podstatě tyto změny: předně zákonem z 18. prosince 1919 byla provedena restrikce počtu soudců a to tak, že trestní senáty I. stolice nezasedají ve shromáždění čtyř, nýbrž toliko tří soudců a u trestních senátů vrchních zemských soudů zasedají místo pěti soudců pouze tří soudcové. Dalšími zákony nastal přesun v kompetenci a to tím způsobem, že mnohé delikty, hlavně delikty majetkové, na které dříve byla stanovena trestní sazba od 5ti do 10ti let, podléhají nyní nižší trestní sazbě a jsou tedy vyloučeny z kompetence soudů porotních. Dále byla zavedena instituce t. zv. samosoudců, takže tito u krajských soudů nalézají na místě senátu. Konečně byla dána státnímu návladnictví možnost, aby při jistých deliktech nečinilo návrh na potrestání pro zločin, nýbrž toliko pro přestupek. Tedy, jak již řečeno, všechny tyto instituce, které byly původně zamýšleny jen na jistou kratší dobu, mají býti nyní prodlouženy do konce roku 1925 a to hlavně z toho důvodu, že nynější soudcovský personál nestačí, aby všechny agendy zdolal, a zejména, aby zdolal agendu za takového obsazení, jako bývalo dříve za platnosti dřívějších ustanovení trestního řádu.
Vláda tudíž sama doznává podáním této novely, že má naprostý nedostatek soudců. Ústavně-právní výbor neomezil se toliko na to, schváliti předlohu vlády, nýbrž navrhuje také slavnému senátu resoluci, kterou se vláda vyzývá, aby se postarala. jednak o lepší odměnu soudcům, jednak aby se také postarala o způsobilý právnický dorost, o poslednější zejména vypsáním stipendií, podobně jako to bývá u kandidátů vojenského lékařství. Ústavně-právní výbor doufá, že senát tuto resoluci také jednomyslně příjme a že vláda nebude ji považovati pouze za platonický projev, nýbrž za vážné napomenutí, aby se jednou zabývala řešením palčivé soudcovské otázky. Statistiky, které byly uveřejněny, dokazují, že v některých obvodech soudních odchází daleko více soudců, něž jich novým nastupováním do soudcovské služby přichází. Z toho může vzejíti velká kalamita, přímá porucha v našem soudnictví a toho zajisté nutno v zájmu státu a občanstva se vyvarovati. Proto tedy očekává ústavně-právní výbor, že vláda bude také resoluci plné respektovati.