Úterý 11. prosince 1923

Předseda: Zahajuji debatu. K slovu je přihlášen sen. dr Heller. Uděluji mu slovo. Lhůta řečnická obnáší 20 minut.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Předloženou osnovou zákona prodlužuje se platnost zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471, do konce roku 1925 a rozšiřuje se také na zločin zpronevěry při ob nosech do 1000 K, pokud § 182 trestního zákona za tento zločin stanoví trest těžkého žaláře od 5. do 10 let, tedy kde sama sebou by byla dána příslušnost poroty. Dále se zařaďuje zločin veřejného násilí spáchaný poškozením cizího majetku podle §u 85 lit. a) trestního zákona a přečin zmaření, exekuce mezi ty trestné činy, které vzhledem na nízkou cenu předmětu mohou býti kvalifikovány jako přestupky. Konečně má býti prodloužena do konce roku 1925 platnost zákona z 18. prosince 1919, čís. l, v těch bodech, které snižují počet přísedících.

(Místopředseda Kadlčák ujímá se předsednictví. )

Účel novely jest dvojí: přizpůsobiti trest znehodnocení peněz a uleviti soudcům. I když novela v prvém ohledu nevyhovuje všem našim požadavkům a i když se domníváme, že by stabilisace naší měny přece již připouštěla konečnou úpravu ve smyslu přizpůsobení se znehodnocení peněz a změněným poměrům vůbec, tož přece, doufajíce, že v dohledné době přece nastane moderním zásadám vyhovující změna, zastaralého, příliš krutého trestního zákona, upouštíme od podávání pozměňovacích návrhů a předlohu přijímáme.

Přímo neudržitelnými však staly se poměry u našich soudů i myslíme, že ani snížení počtu soudců při jednání před sborovými soudy nepřivodilo kýžený výsledek v takovém rozsahu, jenž by stál za řeč. Útěk od stavu soudcovského nabyl netušených rozměrů, dorost daleko nepostačuje. Stipendia a podobné ochranné prostředky, jakéž uvedeny jsou v resoluci, se kterou ovšem souhlasíme, nemohou zjednati nápravu. Bylo by zajisté třeba, jíti po příčinách nechuti právníků proti vstupu do státní služby vůbec a do služby soudcovské obzvláště.

Příčin jest několik. Především nezaujímá soudcovský stav již onoho výlučného po stavení, jaké měl před válkou a kteréž mnohému idealistovi bylo náhradou za existenci, která materielně nikdy nebyla skvělou. Poměry přivodily jistou novelisaci, úcta před autoritou vůbec klesá, kritický duch vzrůstá, čehož nelitujeme. Přes to způsobily tyto okolnosti, že odpadá tento více ideální půvab pro vstup do stavu soudcovského, a že materielní příčiny hrají větší úlohu nežli doposud. V této příčině však stav soudcovský jest na tom mnohem hůře nežli služba politická. Tato jest přece spojena s mnohými legálními vedlejšími příjmy následkem komisí atd., kteréž u soudce nehrají vůbec žádnou anebo žádnou podstatnou úlohu.

K tomu přistupuje nesmírné přetížení soudců jak u sborových, tak také u okresních soudů. Agenda vzrostla, počet soudců se spíše zmenšil. V této souvislosti dlužno také vzíti v úvahu bídu kancelářských úředníků. Ustanovení byli zhusta lidé zcela neschopní, spoří se při objednávání psacích strojů a spoří se při počtu kancelářských úředníků. Mohl bych uvésti případy, ve kterých jako zapisovatelů použito bylo vězňů anebo topičů, ve kterých exekuce nebyly provedeny po celé měsíce, knihovní zápisy více nežli rok. Soudní výměry, rozsudky, liteře si strany anebo advokáti nenapíší sami, vůbec se nevydají, spisy se hromadně ztrácejí, zkrátka: desorganisace jest u mnohých soudů úplná. Všechny stížnosti přednostů soudů a obecenstva, jež se domáhá práva, jakož i advokátů, rozbíjejí se o slepě a bezmocně prováděný úsporný systém, jenž použit na výkon práva vede k důsledkům naprosto nesnesitelným.

K tomu přistupuje bídné hmotné postavení soudců. Musili studovati 12 až 13 let, nežli byli ustanovení, nevydělají si ani potom, čeho k živobytí potřebují, mají za sebou namáhavé a nákladné studium, při čemž vrstvy, z nichž namnoze pocházejí, jsou přece takové, že jen těžce mohou snésti oběti, které jim ukládá studium jejich synů. Naši soudcové s nepatrnými nechvalnými výjimkami - nepodlehli svodům doby, zůstali objektivními a věnují svému povolání všechny své síly. Žaloby, jež dělnictvo jiných zemí dnes vznáší již proti stavu soudcovskému vůbec, přihodily se u nás jen v jednotlivých případech, a počet soudců, kteří ukazují sociální porozumění a cítění, není nepatrný. Také náš personál kancelářský celkem vyhovuje. Požadavky kladené však přesahují síly jednotlivce. Podporujeme snahu soudců po zlepšení jejich existence,

kteráž již ve dlouhé době jejich studia jest plně odůvodněna, a žádáme, aby doba vysokoškolského studia a soudcovské přípravné služby započítána byla do služební doby. Znám soudce, kteří ve prostřed měsíce již nevědí, od čeho mají žíti se svými rodinami, a kteří musí dělati dluhy. Akce na vybavení soudcovského stavu z dluhů za státní pomocí byla by naléhavě na místě.

Jestliže tedy již neblahá hmotná situace vyhání soudce z jejich povolání, dorostu pak soudcovské povolání nejeví se nijak lákavým pak přicházejí zde v úvahu ještě jiné příčiny. Český průmysl, český obchod, český bankovní kapitál dosáhly v 5 letech od trvání státu netušeného rozmachu a tvoří nyní pole, na kterém se mladý muž s mnohem lepšími vyhlídkami pro svoji hmotnou existenci může uplatniti, nežli mu to soudcovský stav a státní služba vůbec poskytuje. To má za následek, že česká inteligence tato povolání zanedbává a před nimi dává přednost výnosnější službě soukromé.

Němce od vstupu do státní služby odstrašují netoliko nesmírně skrovné hmotné vyhlídky, nýbrž také jazykové potíže. Kdo jazyk považuje za prostředek dorozumívací a nikoli za prostředek ke zřízení národnostního cizího panství, musí přiznati, že se zde dějí chyby, které se mstí na konání spravedlnosti, V území, s převážně německým obyvatelstvem jest pro úřední potřebu plné ovládání českého jazyka u všech soudců právě tak zbytečným, jako jest zbytečnou znalost německého jazyka u všech soudců v území s převážné českým obyvatelstvem. Přímo nesmyslnou jest vnitřní česká úřední řeč, která jest napodobením stejně nesmyslné vnitřní německé úřední řeči v Rakousku. Jaký účel má, když německý soudce, řekněme, v Děčíně ve věcí veskrz německy vedené, musí si dopisovati s německým soudcem v Chebu v jazyce českém? Co času a námahy se zde zcela zbytečně vynaloží. Zde nenastalo odrakouštění, nýbrž přerakouštění. Tím se však také do řad německých soudců vnáší nesmírná a zbytečná trpkost. Stejnou trpkost zavinil způsob přikazování výpomocí pro obzvláštní služební výkony, t. zv. odměny za více-práce, jež se naprosto nedálo nestranně.

Justiční správa nepodniká praničeho, aby odpomohla soudcovské bídě a nedostatku soudců, nepodniká ničeho, aby zlepšila přímo zoufalé postavení kancelářských úředníků - znám ženaté kancelářské úředníky se dvěma dětmi, kteří mají měsíčního platu 500 až 700 Kč. Justiční správa zavedla t. zv. jazykové kursy, které spočívají v tom, že se němečtí soudcové přikazují na dobu 6 měsíců českým soudům, aby se tam naučili česky. To samo o sobě dlužno uvítati. Avšak přídavek denních 25 Kč, který se za to ženatým poskytuje, nepostačuje na dvojí byt a dvojí domácnost, i měl by býti přiměřeně zvýšen.

Dále bylo by nezbytně nutno snížiti hranici stáří, pro kterou se vyžaduje osvojení si českého jazyka v plné míře. Mám za to, že lidé, kteří překročili 40. rok věku, kteří po celý den namáhavě musí pracovati ve svém povolání a mají ještě dětí, jichž výchově se musí věnovati, nemohou se již naučiti cizímu jazyku. Z toho však nesmí jim vzniknouti škoda, poněvadž přece nic nemohou za změnu státoprávních poměrů a do soudcovské služby vstoupili za zcela jiných předpokladů. Od mladých lidí, kteří se domáhají vstupu do soudcovské služby, anebo v této službě jsou dobu poměrně krátkou, možno požadovati úplnou znalost služebního jazyka, ačkoli také zde požadavek úplné znalosti jazyka, do posledních důsledků provedený, má svůj původ spíše v nacionalistických pohnutkách, nežli v požadavcích výkonu spravedlnosti.

Velikou vadou jest, že se za soudce, kteří absolvují jazykové kursy, nedává náhrada, že naopak soudcové, kteří u dotyčného soudu zůstanou, musí převzíti také agendu absolventů těchto kursů. Tím nastává nové větší zatížení, kterého beztak přetížení soudcové nesnesou. Zatížení soudců jest, jak vím z vlastní zkušenosti, velíce značné. Bylo vystupňováno tím, že místa kancelářských úředníků byla podstatně omezena, a že soudcové byli nuceni konati práce, jež náleží úředníkům kancelářským. Tak například scházelo u okresního soudu v Teplicích někdy 16 kancelářských úředníků, kteří dodnes sotva z polovice a z části naprosto nedostatečně byli nahrazeni. Je doslova pravdou, že hrozí obava, že starší, zkušení a zdatní kancelářští úředníci fysicky a duševně klesnou pod tíhou práce, a že z části již také klesli. Není naprosto žádnou vzácností, že tito ubozí, špatně placení lidé doma musí do noci pracovati, aby vykonali práci jim svěřenou. Soudcovská služba doznala zákonem na ochranu nájemníků, opětovným přikázáním pozůstalostí soudům, nesčetnými novými zákony značného rozšíření, že se jí dostalo nové a těžké práce. Obzvláště německým soudcům vzata byla jakákoli možnost dalšího vědeckého vzdělávání soudců,jež přece jest tak nutné, a jež podle jednacího řádu se má díti v době služebních hodin, poněvadž se jim rozhodnutí nejvyšších soudů nečiní přístupným v německém jazyce a poněvadž z materielních důvodů nemohou si předpláceti odborné časopisy >Archiv< a pod. Pozorujeme nyní, jak mnoho ubylo na spolehlivosti a kontinuitě naší judikatury, znalostí zákona, na schopností použíti zákonů ve smyslu toho, co zamýšlejí. Následkem toho jest pak nejistota v soudnictví, dobře odůvodněné rozhodnutí stalo se téměř výjimkou. Neostýcháte se však ani toho, poškozovati německé soudce tím, že se jím takřka uzavírají místa přednostů soudů, vždy s odvoláním na nedostatečnou znalost českého jazyka. Systemisování míst VI. hodnostní třídy u okresních soudů vedle přednosty soudu se pro německé soudy zamítá, pro české, jako na příklad v Pardubicích, se povoluje. Postrádáme k svému politování spolupráci justiční správy se svazy a organisacemi soudců a kancelářských úředníků. Ze špatného placení soudců a kancelářských úředníků vůbec, z poškozování německých úředníků pro jejich národnost obzvláště, které se děje pod záminkou nedostatečné znalosti jazyka, hrozí výkonu spravedlnosti, která přece má býti základem států, těžké nebezpečí, a jestliže někde, pak zde platí slova: >Caveant consules, ne quid detrimenti capiat respublica!< (Souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji závěrečné slovo zpravodaji pan sen. dr Wittovi.

Zpravodaj sen. dr Witt: Slavný senáte! Původně jsem se omezil jen na to, abych zde tlumočil přání, které ústavně-právní výbor vyslovil ve své jednomyslně přijaté resoluci. Chci dodati několik slov k vývodům soudruha dra Hellera. Pokud se jeho nacionálních stesků týče, nechci na ně reagovati, poněvadž nejsem k tomu povolán. Ze své praxe a z osobních znalostí poměrů mohu pana dra Hellra ujistiti, že alespoň u nás, v obvodu krajského soudu v Mor. Ostravě a také v Opavě, nemohou si Němci ani dost málo stěžovati, že by byli nějakým způsobem pomíjeni. U nás v Mor. Ostravě máme presidenta krajského soudu, který je národnosti německé, rovněž tam máme větší počet vrchních radů národnosti německé. Avšak stalo se opravdu, že byli někteří němečtí soudcové u nás opomenuti, ale byli to právníci obou národností, zejména také čeští právníci, kteří se jednomyslně zasadili o to, aby nastalá křivda byla odčiněna. Tedy důvod k takovým stížnostem, jak je přednášel dr Heller, nebyl správný. (Sen. dr Heller [německy]: U vás umějí všichni německy, ale u nás ne česky. To je ten rozdíl!) Oni jsou shovívaví k nám a my jsme shovívaví k nim. Je to jakási vzájemnost. Jistě však pan kolega Heller bude souhlasiti s tím, že právě mladší právnický dorost, který chce vstoupiti do státní služby, u nás má dveře otevřeny. Nevím, jak je to jinde, ale každý, kdo nastupuje nějaký úřad, musí se vyzbrojiti náležitými znalostmi; a k tomu patří jazyková kvalifikace.

Pokud se však týče materielního postavení, tu plně souhlasím s panem kol. Hellerem. Vím a neuzavírám se tomu nijak, že materielní postavení u všech úředníků, zejména u úředníků s vysokoškolským vzděláním, jest velice trudné. Nejhorším však to jest u soudců, a to proto, poněvadž soudcové mají nejobtížnější a nejzodpovědnější službu a konají ji často za nejhorších poměrů. Političtí úředníci mají alespoň tu výhodu, že působí ve větších místech, kdežto soudcové působí na místech velice odlehlých. Služba taková jistě je málo příjemná a zasluhuje nějakého odškodnění. Soudcové jsou také ze všech úředníků, jak se mí zdá, nejvíce prací zatíženi, poněvadž žádná agenda konceptní tak nevzrostla, jako agenda soudcovská. Nezapomínejme, že jsme soudům navalili agendu, která původně nebyla u žádného soudu, tak na příklad otázka pachtýřů atd. Zkrátka, soudcové musili tu konati velice obtížnou službu, která byla přespříliš namáhavá, a je mi známo mnoho případů, že soudcové pod tíží této práce klesali.

Jiní úřednicí, zejména konceptní, dostanou tu a tam nějaké odškodnění za komise. Mohu uvésti příklad z Moravské Ostravy. Je tam málo soudců, kteří by nějakou komisi měli. Ale když už nějakou komisi mají, jsou jejich diety daleko menší, než diety jiných kategorií konceptních sil.

Soudcové se plným právem domáhají takové pragmatiky, která veškeré jejich poměry se zřetelem k důležitosti jejich stavu a k významu jejich úředního konání náležitě zajistí. Snad finanční poměry nedovolí, aby veškeré požadavky vysokoškolského úřednictva byly řešeny hned, ale postaví-li se vysokoškoláci na to stanovisko >buď všem, nebo nikomu<, myslím, že své vlastní postavení nezlepší, poněvadž jest přece jen naděje, udělá-li se někde průlom a dá se jedné kategorii, budou potom druzí na to poukazovati, stále víc a více tímto argumentem se oháněti a mohou takovým způsobem spíše své nároky uplatniti. (Sen. Polach [německy]: Kdyby tu nebyl předcházel prosincový zákon, to seslabuje tuto skromnost!) Pane kolego, prosincový zákon, neprosincový zákon, dnes nechceme dělati žádných historických neb jiných rekriminací. Dnes mluvíme jen za tím účelem, abychom pomohli tam, kde pomoc jest neodkladná a nejnutnější.

Proto prosím slavný senát, aby tuto resoluci jednohlasně přijal.

Prosím také přítomného pana ministra, aby se náležitě úředníků svého resortu v ministerské radě zastal, aby se již o věci dlouho nemluvilo a konečně něco se jednou stalo skutkem.

Místopředseda Kadlčák: Budeme hlasovati.

Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O navržené osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou (má pouze 3 články).

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou a vyznačeném v tisku 1730 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku, (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formuli přijímají se ve čtení prvém.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra, t. j. 12. prosince o 10. hodině s tímto

denním pořadem:

1. Návrh, aby jednáním zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednána byla zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona, jímž se mění některá ustanovení o přímých daních a stanoví se válečné přirážky ku přímým daním na rok 1924.

2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1724], jímž se mění některá ustanovení o přímých daních a stanoví se válečné přirážky ku přímým daním na rok 1924. Tisk 1754.

3. Návrh, aby jednáním zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednána byla zpráva výboru živnostensko-obchodního k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o zákazu prémiových obchodů předměty denní potřeby.

4. Zpráva výboru živnostensko-obchodního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1725), o vládním návrhu zákona o zákazu prémiových obchodů předměty denní potřeby. Tisk 1752.

5. Druhé čtení zprávy výboru ústavno-právneho o usnesení poslaneckej snemovny (tlačivo 1726) ku vládnemu návrhu zákona, ktorým predlžuje sa účinnosť zákona zo dňa 8. února 1922, čís. 50 Sb. z. a n., o obmedzení pôsobnosti porôt na Podkarpatskej Rusi. Tisk 1740.

6. Druhé čtení zprávy výboru ústavno-právneho o vládnom návrhu zákona (tlač. č. 1734), ktorým sa mení § 113 odst. 3. uh. zák. čl. zo dňa 9. prosinca 1894, čís. XXXI, o manželskom práve a §§ 51 a 59 odst. 2. uh. zák. čl. zo dňa 9. prosinca 1894, čís. XXXIII, o štatných matrikách, potom § 30 zákona zo dňa 22. května 1919, čís. 320 Sb. z. a n., o obradnostiach smluvy manželskej, o rozluke a o prekážkách manželstva. Tisk 1741.

7. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1715), jímž se povoluje užíti komunálních dluhopisů, vydaných akciovou společností >Centralbank der deutschen Sparkassen in der Čechoslovakischen Republik< k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů. Tisk 1743.

8. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1730) o vládním návrhu zákona, jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 Sb. z. a n., o změně některých ustanovení trestního práva a doplňují některá jeho ustanovení. Tisk 1742.

9. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1745) o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1924. Tisk 1753.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Námitek není, platí tedy, jak jsem navrhl.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 17 hodin 5 minut.)


Související odkazy