Letošní státní rozpočet byl puštěn do světa s velkou výpravou. Bylo mluveno o úsporném rozpočtu a vláda činila nárok na zásluhu, že učinila vše, co bylo jen možné, k docílení úspor. Pan generální zpravodaj ve své úvodní řeči prohlásil, že tyto úspory nemají dokonce tak velikého významu. Odhadl je na sotva 3 miliardy, a myslím, že právem mohu dodati, že tyto úspory zejména proto byly předvídány, poněvadž se dospělo k úsudku, k vědomí, že důchody z daní, které již loňského roku byly značně menší, také letos budou znovu ještě menší. Myslím, že toto vědomí vlády zejména přispělo k tomu, aby do státního rozpočtu byly pojaty úspory. Avšak jako každoročně, tak i letos se dožíváme další podívané, že velmi mnoho členů většiny dosti energicky mluví proti jednotlivým položkám rozpočtu, že však, když přijde k hlasování, ovšem se zastává státního rozpočtu. Velice lituji, že toto šetření v rozpočtu bylo provedeno zejména u tří ministerstev, a to u ministerstva školství, u ministerstva obchodu a u ministerstva sociální péče. Jelikož o školních věcech se má mluviti ve zvláštní debatě, omezuji se jen na to, abych řekl, že, dokud, vážení pánové, nezrušíte §u 9 zákona z roku 1920, jímž jste poskytli jednomu člověku možnost konečně rozhodovati o školství také jiné národnosti, tak dlouho na tomto poli nenastane potřebný klid. Lituji také velice, že položka stran ministerstva obchodu, která již v loňském rozpočtu byla mimořádně nepatrná, byla znovu snížena, a že pro rozpočet ministerstva obchodu jest zařazena částka sotva 40 milionů. Radil bych panu ministrovi obchodu, aby se nedal svými ministerskými kolegy tak velice vehnati do úzkých, pokud jde o výši položky, která jest mu k disposici, naopak bych jej pobídl, aby řekl, že právě tento obor jest ten, jenž objímá největší část státních důchodů. Není to méně než 4 miliardy, které skrze jednotlivé odbory podléhající ministerstvu obchodu plynou do berní pokladny státu, a bylo by jen slušno a spravedlivo, kdyby také ministerstvo obchodu poněkud vydatněji mohlo přihlížeti k přáním průmyslu, obchodu a živností. Také ministerstvo sociální péče jest obdařeno mimořádně slabě, a jestliže, vážení pánové, budete míti zřetel k tomu, že snad s výjimkou velkých sociálně-politických otázek, které toto ministerstvo má vyříditi, na jednotlivé menší, avšak právě tak důležité kapitoly tohoto ministerstva se zřetelem na nepatrnou dotací nebude možno míti zřetele, že u nás, zvláště v oboru ochrany mládeže, péče o mládež ministerstvo může velice málo učiniti, pak stejně se mnou vyslovíte politování, že na toto ministerstvo bylo tak macešsky pamatováno. Pohlížíme-li naopak - a byla zde v debatě také již častěji o tom řeč - jak veliké příspěvky byly povoleny ministerstvu národní obrany, dlužno zajisté říci, že vláda přikládá největší význam zdokonalení vojska, že však málo přihlíží k přáním ostatního obyvatelstva, a působí přímo komicky, když pan ministr národní obrany ve své rozpočtové řeči srovnával Československo dokonce s velikou Anglií a vyslovil přání, aby vzduchoplavectví Československa bylo alespoň přivedeno na ten stav jako v Anglii.

Avšak také naše stížnosti a naše přání jsou každoročně skorem tytéž, důkaz, jak málo se béře zřetel na přání Němců, jak bagatelisujícím způsobem se s nimi v tomto státě nakládá, jak málo vám na tom záleží, abyste nás uspokojili. Avšak jdu ještě dále a tvrdím, že vedoucí kruhy přímo úmyslně a s rozmyslem konají vše, aby nečeským národům republiky život zde ztrpčily. Dovolím si uvésti několik příkladů na důkaz správnosti svých vývodů.

Vy všichni, vážení pánové, snad víte, že v poslední době bylo rozpuštěno obecní zastupitelstvo v Jihlavě a že tam byl dosazen vládní komisař. Dovolím si zcela krátce označiti, jak se toto vládní nařízení stalo skutkem. Jihlava byla jedním z několika málo německých měst, která kdysi byla s to, aby kladla odpor české záplavě. První volby do obecního zastupitelstva nedopadly podle přání vlády, bylo také tentokráte dosaženo veliké většiny Němců v obecní radě. Vláda použila tehdy zcela nicotného důvodu, aby rozpustila obecní zastupitelstvo, a od té doby bylo nasazeno vše, byly podniknuty všechny pokusy, aby se toto staré německé město, které odjakživa bylo spravováno německým obecním zastupitelstvem, dostalo do českých rukou. Teprve po pětiletém hledání se konečně vládě podařilo nalézti prostředek, jenž by byl s to, by zmenšil německou většinu v jihlavském obecním zastupitelstvu. Přišlo se na nápad spojiti sousední obec Dřevěné Mlýny s obcí jihlavskou. Zde jest zajímavé, že na vyzvání vlády jak německé obecní zastupitelstvo v Jihlavě, tak také předseda finanční komise tohoto obecního zastupitelstva se vyslovili proti tomuto návrhu. Jest však příznačné, že se také čeští zástupci Dřevěných Mlýnů vyslovili proti sloučení s Jihlavou. Ačkoliv se tedy oba činitelé, jak české obyvatelstvo Jihlavy a Dřevěných Mlýnů, tak také němečtí obyvatelé obou obcí vyslovili proti sloučení, přece vláda výnosem ze dne 12. listopadu nařídila sloučení obou obcí proti vůli obyvatelů. To jest tedy možné ve státě, jenž se nazývá demokratickým a při tom šlape po všech právech obyvatelů. Nyní však přichází na řadu otázka odůvodnění tohoto vládního nařízení. Na jaké stanovisko se mohla vláda postaviti, aby tento výnos ospravedlnila? Vážení pánové, mluví se zde vždy velice mnoho o odrakouštění a užíváte každé příležitosti, abyste hodili kamenem na staré Rakousko. Když se vám to však hodí, pak jest vám staré Rakousko dosti dobré, když chcete prosaditi svá přání, pak se neostýcháte vrátiti se k nařízení staré rakouské vlády nebo k opatření vydanému před 28. říjnem 1918. Tak tomu bylo i v tomto případě. Tak tedy vláda musila sáhnouti k nařízení z r. 1910. Tehdy skutečně obec jihlavská a obec Dřevěné Mlýny vyslovily přání, aby byly sloučeny. Žádosti podané zemskému výboru byly tímto úřadem zamítnuty. Druhá žádost obou obcí byla podána těsně před počátkem světové války a tedy, jelikož se zemský sněm více nesešel, nemohlo býti více učiněno takové opatření. Jest příznačné, že se v roce 1923 odvolává na usnesení z roku 1910, které bylo učiněno za zcela jiných poměrů a při zcela jiném státním útvaru a ovšem za zcela jiných finančních poměrů a tehdy se snad zdálo odůvodněné. Avšak jest také příznačno, že vláda, aby obci Dřevěným Mlýnům učinila stravitelným toto sloučení, pojala do výnosu nařízení, že v obci Dřevěných Mlýnech po 20 let nesmějí býti zvýšeny přirážky. Avšak vláda současně nenařídila, že obec jihlavská, která jako všechna jiná větší města, jest ve velice smutných finančních poměrech, není povinna provésti přání, jež obec Dřevěné Mlýny v této době pronese stran elektrisace, kanalisace atd.