Pokud se týká rozpočtu ministerstva zemědělství, seznáváme s bolestí, že na budoucí rok zařazeno je pro ně 650,366.344 Kč, tedy oproti běžícímu roku 1923 méně o 118,592.964 Kč. I když přiznáme potřebu šetření, musíme se pozastaviti nad redukcí u některých položek, která postihuje samu podstatu účelu, pro nějž ty které položky byly určeny.
Přihlédneme-li k položkám, určeným k zvelebení výroby polní, zahradnictví, vinařství a výroby živočišné, nemůžeme potlačiti obavy, že veškeré důležité podnikání a práce v tom kterém oboru zemědělské výroby bude ohroženo, ano podlomeno.
Jednotlivé položky jsou sníženy takto: Na zemědělské vyučování pro r. 1923 bylo v rozpočtu 42,207.879 Kč, a na rok 1924 je nouze 37,891.210 Kč, tedy rozpočet je zredukován o 12 %.
Ve vinařství, ovocnictví, zahradnictví a zelenářství bylo preliminováno v roce 1923 1,400.000, pro rok budoucí 620.000, sníženo o 55,7 %. Pěstování rostlin polních, vyjma pícnic, pro letošní rok 480.000 korun, pro rok budoucí 240.000, sníženo o 50 %. Nákup originálního osiva a sadby pro rok 1923 2,325,000 korun, pro budoucí rok pouze 1,500.000, snížení o 35,3 %. Pěstování pícnin polních a lučních pro rok 1923 620.000 korun, pro budoucí 310.000, snížení o 50 %. Pěstování vrby košikářské pro rok 1923 55.000, pro budoucí 28.000, snížení o 49,09 %. Lnářství pro rok 1923 470.000, pro rok budoucí 235.000, snížení o 50 %. Bramborářství pro rok 1923 320.000, na budoucí rok 160.000, snížení právě o 50 %. Léčivé a aromatické rostliny pro rok 1923 80.000, pro rok budoucí 40.000, snížení o 50 %. Výroba hnojiv - pokusnictví - pro rok 1923 385.000, pro budoucí rok 193,000, snížení o 49,87 %. Zakládání a zvelebování ovocných školek pro rok 1923 770.000 korun, pro budoucí 200.000 korun, sníženy o 74,02 %. Zakládání a vydržování révových školek pro rok 1923 590.000 Kč, pro budoucí 100.000 Kč, snížení o 83,05 %. Na chov hovězího dobytka je preliminováno na rok 1923 5,492,000 korun, pro rok budoucí 1,393.600, snížení o 74,6 %. Mlékařství a chlévní kontrola pro rok 1923 3,180.000, pro rok budoucí 600.000, snížení o 81,13 %. Chov drobných hospodářských zvířat, vepřů, ovcí a koz pro rok 1923 2,680.000, na budoucí 500.000, snížení o 81,34 %. Rybářství, včelařství, hedvábnictví a drůbežnictví na rok 1923 1,295.000 korun, pro budoucí 200.000 korun, snížení o 84,55 %. Pastvinářství a salašnictví pro rok 1923 bylo preliminováno 5,220.000 korun, pro rok budoucí 1,000,000, snížení o celých 80,84 %. Na chov koní v roce minulém, preliminováno 43,000.000 korun, pro budoucí 28,600.000 korun, snížení o 35 %.
Zmenšením státních prostředků, věnovaných pěstování rostlin polních, nákupu originálního osiva a sadby, výrobě hnojiv - pokusnictví - postiženo bude stejně zemědělství jak v rovinách, tak i v horských krajích. Pronikavým však restringováním položek určených na pěstění pícnin polních a na péči o louky, lnářství a bramborářství, bude postiženo zejména zemědělství horské, neboť mu bude vzata možnost býti zlepšovánu hmotnou podporou státu, jak se až dosud dělo.
V horách odměňuje drsná příroda velmi skoupě zemědělce za jeho práci a námahu. Pozdní jaro vystřídáno bývá letem, přecházejícím v deštivý, chladný podzim, tedy nedovoluje rozvinouti vegetaci rostlin, předčasně ji zkracuje, stlačuje výnosy rostlin, ať již se jedná o obilniny, brambory, či o len, nebo o pěstění píce na poli, lukách nebo pastvinách.
Při nedostatku tepla a nadbytku srážek v době jarní a podzimní jest hospodaření v horách daleko obtížnější a vyžaduje, má-li býti provozováno se zdarem, dobrého vyzbrojení zemědělcova.
Proto je třeba pěstovati ony druhy obilnin, které poskytují při nevyhovujících podmínkách vegetačních dostatečný výnos, proto je třeba voliti vhodné a výnosné odrůdy zemáků.
Má-li se zemědělství naše státi v těchto. odvětvích zemědělské výroby soběstačným, je mu třeba věnovati pravidelnou a systematickou péčí. Této péče postrádalo zemědělství v horských krajinách za Rakouska všeobecně a proto naše ministerstvo zemědělství počalo mu věnovati zvýšenou péči a starost. Proto pečovalo o tato všecka odvětví zemědělské výroby zvýšenou měrou, což bylo pouze na místě a jen spravedlivo. Letošní rozpočet pamatuje na tyto účely měrou úplně nepostačující, takže veškeré akce bude třeba omeziti a mnohé z nich téměř úplně zastaviti.
Louky musí býti řádným způsobem založeny, a nikoliv nechány přírodě, aby na nich nechala narůst sama traviny, které jsou vesměs malé hodnoty výživné. Je třeba dobrého pohnojení umělými hnojivy a zpracování řádným, účelným lučním nářadím a stroji.
V horských krajinách, zvláště na moravském Valašsku a Slovensku, nachází se hojně pastvin, na kterých se pase dobytek, který je zdravě odchováván, takže horská hospodářství zásobují hospodářství v rovinách mladým dobytkem, dojnými kravami a dobytkem tažným. Příjem horského rolníka záleží hlavně v příjmu, kterého dociluje chovem dobytka, ať vepřového, hovězího, nebo skopového. Tyto pastviny nejsou ve stavu uspokojivém a poskytují nepatrný výnos a nedostatečnou výživu. Vyžadují proto systematického zlepšování. Toto zlepšování pastvin spojeno jest však se značným nákladem, vyžaduje velké námahy a práce a značných výdajů, takže jest nemajetnému hospodářskému zemědělci z vlastních prostředků těžko je hraditi. Je proto třeba zajistiti pro pastevnictví dostatečné prostředky, ale letošní rozpočet postihuje je naopak velmi pronikavě a snižuje dotace na pastevnictví z 5,220.000 na pouhý l milion korun, t. j. o celých 81%. Má-li se státi zemědělství horské rentabilním, jest třeba, aby těmto horským krajům byla věnována zvýšená péče, a abychom nepostupovali račím pochodem nazpět, zmenšujíce svou péčí i náklady věnované tomuto zvelebování.
Poměrně dosti značná potřeba hnojiv v našem zemědělství poklesla rapidně během války a nezotavila se ani během prvních let poválečných. Aby konsum umělých hnojiv byl zvýšen, pamatovalo ministerstvo zemědělství v rozpočtu na rok 1923 zařazením obnosu 385.000 Kč na výrobu hnojiv a pokusnictví.
Rolník jest, jak pánové víte, element velmi konservativní, který nerad upouští od zděděných zvyklostí a jen pomalu zavádí ve svém hospodářství novinky. Tuto v mnohém ohledu velmi dobrou vlastnost pro rolnický stav jest však třeba v zájmu pokroku přemáhati a přesvědčovati jej o tom, že třeba pokračovati na dráze pokroku. Ježto však slovo bývá málo kdy účinné, jest třeba přesvědčovati jej skutky, prováděti názorné a srovnávací pokusy s umělými hnojivy, které ho přesvědčí o tom, že jejich použití jest účelné a že zvýší znamenitě jeho příjem. K tomuto účelu sloužily také prostředky z této položky, která však pro rok 1924 jest zredukována skoro o celou polovinu na pouhých 193.000, takže se bude musiti omeziti dosavadní činnost na míru jenom nejnutnější.
Jestliže položky výše uvedené jsou v letošním rozpočtu zredukovány, tím hůře jsou postiženy položky určené na zvelebení chovu hospodářského zvířectva. Chov hovězího dobytka, skýtající v horských poměrech základ obživy a výdělku rolníka, ať středního čí malého, postižen je redukcí rozpočtu na rok 1924 o 75 %, neboť byl snížen z 5 a půl milionů určených pro rok 1923 na pouhých 1,400.000 Kč pro rok 1924, čili snížen na pouhých 25 %.
Z tohoto obnosu jest třeba hraditi příspěvky na státní a odborné úředníky zemědělských rad v Praze, Brně, Opavě a Bratislavě, jejich exponované orgány na venkově, konsulenty, inspektory a podobně. Dále umožněno z těchto podpor zakupování řádných býků, ať již tuzemských nebo z ciziny dovezených za tím účelem, aby bylo docíleno potomstva vyhovujících užitkových vlastností. Pečováno o účelné a vyhovující, byť jednoduché stáje pro plemenníky v obcích, o krmiva, o konservování píce, důležité zejména v letech nadbytečné úrody nebo špatného počasí. Věnována dále pozornost výstavkám a přehlídkám hovězího dobytka, které jsou vzpruhou zemědělcům k další chovatelské práci doma. Všecka tato činnost ke zvelebení chovu hovězího dobytka musí býti omezena následkem úplného nedostatku prostředků a v některém směru bude jí třeba vůbec zastaviti. Chovem drobného zvířectva hospodářského zabývá se každý zemědělec, i ten nejmenší, ať již v krajích, či v horách. Zemědělec střední i malý, chalupník i nejmenší domkář chová vepře, drží si pro mléko kozy a na Slovensku ovce. U každého z nich najdeme také i chov drůbeže. Chov těchto hospodářských zvířat nebyl v mnohých krajích na stupni žádoucím a doznal zejména válečnými poměry značného úpadku. Proto bylo pamatováno, aby za stálé péče odborných orgánů a za podpory hmotné z prostředků státních bylo umožněno jeho zlepšení. Zejména nemalého významu třeba přičítati péči o chov vepřového bravu, ve kterém ještě nejsme dlouho soběstačnými. Ale následkem nedostatku masa vepřového, domácího původu, jsme odkázáni na dovoz zejména ze zahraničí, a najmě ve výrobě tuků nekryjeme svoji potřebu, takže jsme závislí v tomto tak důležitém konsumním artiklu na cizině. Proto v rámci péče o chov drobných hospodářských zvířat byla věnována ministerstvem zemědělství zvýšená pozornost chovu vepřového bravu. Pamatováno dále na chov koz, které bývají označovány za krávy chudých, pamatováno na drůbežnictví i na ovčáctví a zařazeno proto v rozpočtu na rok 1923 na ně celkem 3,975.000 Kč. V novém rozpočtu pamatováno však na tyto účely pouhými 700.000 Kč, takže se zmenšuje státní podpora na chov vepřů, ovcí a koz o více jak 81%, na drůbežnictví, včelařství a rybářství a na ostatní drobné zvířectvo o více jak 84 %.
Dosavadní péči o zajištění řádných plemenníků, ať již kanců, kozlů, beranů a pod. za účelem osvěžování chovu, zlepšení jich užitkových vlastností a zamezení pokrevní plemenitby, která zejména u drobného hospodářského zvířectva způsobuje veliké škody, vyvolávajíc jejich degeneraci, zchoulostivění a snižujíc jejich resistenci proti nakažlivým nemocem, bude třeba omeziti na míru nejnutnější.
Tím spíše ostatní činnost na prospěch drobných hospodářských zvířat, jako péči o plemenivo vůbec, přidělováním zdravých, nosných a těžkých kmenů drůbeže, péči o včelařství, výstavnictví a přehlídky drobných hospodářských zvířat, drůbeže a pod. bude třeba omeziti až na úplné její zastavení.
I specielní odvětví zemědělské výroby, jako jest vinařství, ovocnictví, zahradnictví a zelinářství trpce pocítila úspornou ruku, neboť prostředky jim věnované redukovány jsou z 1,400.000 Kč r. 1923 na pouhých 620.000 Kč r. 1924, t. j. o více jak 55 %, čili na necelých 45 %. Ovocné školky byly zásobárnou stromků takových druhů, které vyhovují určitým poměrům půdním a klimatickým. Pamatováno proto na ně v rozpočtu letošního roku 770.000 Kč, kdežto v rozpočtu na rok 1924 pouhými 200.000 Kč, takže zredukovány o více jak 74 %, na necelých 26 %. Stejně na zakládání a udržování školek révových, na které pamatováno bylo r. 1923 550.000 Kč, pamatováno jest roku 1924 pouhými 100.000 Kč, t, j. o 83 % menším obnosem.
l ona odvětví zemědělské výroby, která s hlediska povšechného zemědělství bývají označována za podřadnější, která však v určitých krajinách mívají význam dosti značný, jsou postižena poměrně v malých obnosech, které na ně r. 1923 byly věnovány, dosti značně, a to o 50%. Tak jest tomu u pěstění vrby košíkářské, kde položka zmenšena z 55.000 Kč na 28.000 Kč a pěstění léčivých bylin z 80.000 Kč na 40,.00 korun.
Stejně je tomu, velectění pánové, s dotací na meliorace půdy, včetně zemědělské regulace a hrazení bystřin. Půdní meliorace patří dnes ve všech hospodářsky vyspělých státech k hlavním prostředkům, sloužícím k povznesení zemědělské výroby; tím větší pozornost musí jim býti věnována v naší republice, aby ve vážných případech s ohledem na její geografické položení bylá zabezpečena její soběstačnost vyživovací a její neodvislost. Nejen v zájmu čistě zemědělském, nýbrž i celostátním je potřebí, aby práce meliorační u nás byly prováděny s největší intensitou a aby stát tyto práce co nejvíce podporoval. Vedle přímého prospěchu zvýšení půdních sklizní a zvýšení potence státu v oboru zásobovacím přispívají podniky meliorační, zejména v nynější době poválečné, též ke konsolidaci sociálních poměrů ve státě, poněvadž při jejich provádění dostává se zaměstnání po všech oblastech našeho státu a právě v obcích nejchudších krajů tisícům dělníků, kteří by jinak musili býti odkázáni na státní podpory v nezaměstnanosti. Při této důležitosti staveb melioračních je tudíž odůvodněným, abychom náklady na ně věnované pokládali za nejprospěšnější investice státní a abychom jejich provádění umožnili ve všech krajích naší republiky.
Jest známo, že dosud a hlavně před válkou nejvíce odvodňovacích podniků bylo stavěno v úrodných krajích nížinných, kde současně s úpravou toků a řádným opatřením odpadu vody byly rozsáhlé do tisíců ha čítající plochy mokrých pozemků zmeliorovány. Netušený rozmach naší nejvýnosnější zemědělské výroby, našeho cukrovarnictví v historických zemích českých, byl umožněn právě tím, že stavbami odvodňovacími a melioračními byly získány pro pěstování cukrovky nové plochy pozemků, kterých před tím bylo možno užívati jen jako kyselé louky a které často jako bažiny ležely úplně ladem.
Meliorace pozemků jeví se však stejně potřebnou i v krajích horských, kde složení půdy vykazuje těžké, jílové a jílovité, místy i skalnaté, nepropustné vrstvy a kde následkem toho veliké plochy pozemků, prostírajících se buď na úbočích a stráních, anebo na náhorních rovinách a v úvalech trpí mokrem. Při nepříznivých poměrech klimatických a celkem i všeobecně hospodářských je povznesení těchto krajů horských v prvé řadě podmíněno prováděním prací odvodňovacích a zavodňovacích. Žádoucímu rozšíření těchto prací je však překážkou jejich vysoký stavební náklad, který následkem dražších prací zemních v těžkých jílových půdách a následkem dražší dopravy drenážního materiálu ze vzdálených tratí železničních jeví se nepoměrně vyšším a rentabilitu více zatěžujícím, nežli je náklad na podobné práce v rovinných krajích řepařských.
Ministerstvo zemědělství a zemské správní výbory uznaly oprávněnost vydatných podpor melioračním podnikům v horských oblastech a některým podnikům v horských oblastech dostalo se vyšších podpor. Avšak v poslední době bylo, bohužel, více případů, kde vyšší příspěvky státní žádajícím vodním družstvům z horských okresů jsou odpírány.
Poněvadž v návrhu státního rozpočtu na rok 1924 je položka úvěrní na podporování meliorací proti loňskému snížena z 12 milionů na 9,800.000, a chováme nejvážnější obavy, že by v důsledku toho snižováním výše podpor, zejména podnikům v krajích horských, mohl být meliorační ruch nejen podvázán, nýbrž úplně zastaven, Z toho důvodu se obracím na přítomného pana ministra zemědělství a hlavně na nepřítomného pana ministra financí, aby nadále byly meliorační podniky v horských hospodářsky slabších krajích, jako jsou okresy českého jihu, na Českomoravské vysočině, slovácké, valašské okresy na Moravě a horské okresy slovenské, podporovány státem nejvyššími přípustnými příspěvky. (Ministr financí Bečka se řečníkovi ukloní.) Odpustíte, těší mne to tím více, přišlo to na pravou adresu.
Provádění meliorací a regulací právě v tomto roku dostoupilo velmi potěšitelného rozvoje. Kdežto roku 1922 bylo na melioračních úvěrech vyplaceno na stavby meliorační, regulační nebo zemědělské 26 milionů, v tomto roce 1923 vyplacen obnos okrouhle 35 milionů a nově povoleny státní příspěvky v obnosu 40 milionů na úhrnný stavební náklad 113 milionů.
Zvláště na Moravě jevil se velice živý meliorační ruch. V době před převratem za 26 roků bylo zmeliorováno na Moravě 35 tisíc ha pozemků, po převratě za 5 roků 21.000 ha. Je třeba pak ještě zmeliorovati 340.000 ha. Kdybychom pokračovali v tom tempu, jako posavad, trvalo by to asi 450 roků, než bychom veškeré mokré pozemky na Moravě odvodnili, případně zavodnili. Že to, pánové, nejsou vydání zbytečná a vyhozená, o tom svědčí, že výnos obilnin na těchto 21.000 ha odvodněných na Moravě zvýšil se nejméně o 1000 vagónů obilnin, počítáme-li mírně, že výnos obilnin na l ha odvodněných pozemků stoupl o 5 q. Vidíme z toho tedy, že tato vydání na meliorace nejsou vydání neproduktivní, nýbrž nejvýše produktivní, a je to nejen v zájmu zemědělství, ale i v zájmu státu, jeho soběstačnosti a zvýšení státních příjmů. Uvážíme-li pak, že v příštích letech meliorační ruch bude ještě větší, hlavně následkem toho, že přijde na řadu větší počet připravených podniků melioračních a regulačních ze Slovenska, tu musíme míti už dnes záruku od státní správy a hlavně od pana ministra financí, že oprávněné návrhy ministerstva zemědělství na zajištění podpor všem žádajícím podnikům, třeba i v nové formě půjčky, nebo zákonnou cestou ve smyslu zákona melioračního budou se souhlasem přijaty.
Bude třeba, aby, když ne jinou cestou, tedy cestou povolování půjček v dostatečných obnosech, tento meliorační ruch nebyl v naší republice podvázán, ale co nejvíce vystupňován.
Vedle těchto otázek finančního zajištění melioračního podnikání pro nejbližší dobu musí se státní správa zabývati také účinně otázkou zajištění výkonných sil inženýrských, V posledních letech je totiž všeobecné citelný nedostatek kulturních a vodohospodářských inženýrů jak pro veřejné úřady zemědělskotechnické, tak také pro civilní inženýry, takže by při trvalejším jejích nedostatku mohlo býti ohroženo úspěšné provádění velkého programu prací melioračních a vodohospodářských, čítajíc v to také kommassační práce v naší republice, nebereme-li ani ohled na urychlené provádění pozemkové reformy.
Inženýrský dorost pro stavby zemědělskotechnické před převratem byl vychováván u nás na všech vysokých školách technických ve zvláštních odborech kulturně-inženýrských, z nichž nejstarší na české technice pražské byl založen už v roce 1891 na popud a za podpory českého zemského sněmu, který pochopil nutnost získati tak zvlášť odborně vychovaný technický personál pro zahájené tenkráte práce meliorační v zemích českých. Kromě toho přicházeli k uplatnění i absolventi kulturně-technického studia na vysoké škole zemědělské ve Vídni.
Až do převratu byl dostatek kulturních inženýrů. Po převratě však velikou jejich spotřebou u ministerstva zemědělství i veřejných prací a to pro vodohospodářskou službu na Slovensku a při státním pozemkovém úřadu, kromě značného počtu těch kulturních inženýrů, kteří zůstali ve službách vojenských, jeví se nejen nedostatek absolvovaných inženýrů kulturních, ale také i posluchačů a studijního dorostu pro tento odbor na našich vysokých školách technických a to v důsledku nepříznivé reformy, která byla bez zákonitého souhlasu provedena na vysokých školách technických, pokud se týče studia stavebního a kulturně inženýrského.
V roku 1920 bylo totiž studium toto ministerstvem školství a národní osvěty upraveno tím způsobem, že bylo zavedeno studium stavitelského inženýrství dvou směrů, směru konstruktivního a dopravního a pak směru vodohospodářského a kulturního. Následkem početní většiny profesorů pro směr dopravní jest směr vodohospodářský a kulturní v neprospěch tohoto odborného studia na některých vysokých školách technických majorisován a studium směru vodohospodářského a kulturního stává se posluchačům méně slibným pro zajištění existenční, hlavně následkem toho, že studium směru dopravního je vybudováno většinou profesorů jako vyhovující pro oba směry. Při velké obsáhlostí oboru vodohospodářského a pří nutnosti současného studia věd zemědělských při tomto oboru mělo by zanedbávání oboru vodohospodářského na vysokých školách technických za následek, že by nejen nebyl vychován dorost inženýrský způsobem vyhovujícím potřebám zemědělsko-technickým a zájmům zemědělským vůbec, nýbrž že by i počet absolventů tohoto studia nestačil k provádění velikého programu prací zemědělsko-technických. Je jistě pozoruhodné, že v studijním roce 1922/23 na našich vysokých školách technických bylo zapsáno v odboru stavebního inženýrství 720, kdežto v odboru kulturně - inženýrském pouze 74 tuzemských posluchačů. Aby byla zjednána náprava, musíme žádati ministerstvo školství a národní osvěty, aby zajistilo samostatnost a rovnocennost inženýrského studia směru vodohospodářského a kulturního a postaralo se o to, aby pro toto studium byly dány a splněny všecky potřeby personální a věcné, jež jsou státním rozpočtem zabezpečeny.
Jak z rozboru rozpočtu ministerstva zemědělství vidno, bylo toto ministerstvo obmýšleno přímo macešsky. Docílené úspory nejsou ničím,jiným, než mechanickým snížením všech dotací, které jsou určeny k propagaci zemědělského pokroku a k podpoře zvelebovacích akcí zemědělských. Nestane-li se náprava, utrpí tím zemědělství, nestoupne produkce ani živočišná, ani rostlinná, zarazí se mnohoslibný pokrok a rozvoj, ale utrpí tím také i stát. Heslo slavného francouzského fysiokrata Quesnaye: >Je-li chudé zemědělství, je chudým i sedlák, a je-li chudým sedlák, je chudá i říše<, bude platiti, velectění pánové, také o našem státě.
Ministerstvo veřejných prací, které participuje na rozpočtu 739,024.793 Kč, disponuje na stavby silniční a mostní, počítaje osobní i věcné výdaje, 47,710.000 Kč, a na vodní stavby 45,223.250 Kč. Při této příležitosti rád bych upozornil na některé potřeby župy uhersko-hradišťské, na Moravě.
Bývalá státní správa převzala roku 1912 silniční trať z Lipníku do Hodonína, vedoucí údolím Moravy v délce 104 km. Akce tato provedena byla za tím účelem, aby se silničním výborům ulevilo a aby se uvedená linka, na níž leží velmi mnoho cukrovarů a průmyslových závodů, řádně a soustavně vypravila. Za tím účelem byla státní správa rakouská odhodlána rekonstruovati tuto trať nákladem 1,860.000 K, z kteréhožto titulu bylo roku 1914 prostavěno 70.000 K, a provedena byla za tento obnos dlažba ve Veselí nad Moravou, Uherském Ostrohu a Hulíně. Za války byly veškeré silnice, také státní, udržovány nedbale. Po válce počala státní správa věnovati větší pozornost této silnici, věnovavši na ni roku 1919 440.000 Kč. Avšak počínajíc rokem 1921 obnos tento soustavně snižovala, takže za letošního podzimu byla tato silnice místy úplně neschůdná a nesjízdná a dělala dojem známých haličských cest. Kredit pro rok 1924 byl na tuto silnici snížen o dalších 40 %, takže obnášeti bude pouze 200.000 Kč, kdežto v roce 1913, tedy před válkou, obnášela řádná dotace 105.000 K. Je přirozené, že tyto poměry nelze dále držeti a, nestane-li se náprava, bude stát činěn odpovědným za velmi četné úrazy a nehody při dopravě, jelikož stav silnice je den ze dne horší. Je nutno, aby státní správa rekonstrukční program bývalé rakouské vlády dodržela, což se může státi tím výhodněji, že veřejnými stavbami dalo by se velmi účelně a lacině čeliti nezaměstnanosti.
Pozornosti zasluhují také okresní silnice v chudých a poplatně slabých soudních okresích: Vizovice, Napajedla, Uherský Brod, Bojkovice a Valašské Klobouky. Poplatnost těchto okresů je tak nepatrná, že řádné udržení sjízdnosti tratí silničních je nemožným, čímž jsou tyto silnice pro dopravu přímo nebezpečné.
Uvádím zejména silnici Uh. Brod - Bánov, Uh. Hradiště - Uh. Brod - Bojkovice a Bílnice - Val. Klobouky, po níž jezdí státní autobusové vozy, kde jest život obecenstva v nejvyšší míře ohrožen, jedině v důsledku rozbité silniční trati.
Žádám, aby silniční trať Kunovice - Uh. Brod - Bojkovice - Bílnice - Vlárský průsmyk, dále trať nádraží Bílnice-Brumov, Val. Klobouky - Vsetín, Otrokovice - Zlín - Vizovice a Vsetín - Vizovice - Luhačovice byly sestátněny, čímž by se umožnilo příslušným silničním výborům, aby věnovaly větší pozornost ostatním silničním tratím. Sestátnění tratí Kunovice - Vlárský průsmyk a nádraží Bílnice - Vsetín bylo projednáváno již bývalou vládou rakouskou, která uznala, že síť státních silnic na Moravě je nepoměrně menší než síť státních silnic v Čechách.
Při této příležitosti musím podotknouti, že je kategorickým příkazem v zájmu rychlého připoutání slovenského území s jihovýchodní Moravou sousedícího, by s největším urychlením vybudováno bylo autobusové spojení Uherský Brod - Nové Město nad Váhom na Slovensku. Obyvatelstvo horských krajin Slovenska v sousedství zemské hranice prodává svoje výrobky, jako dřevěné zboží, výšivky atd. na Moravě a v Čechách, jedině takto obstarávajíc svoji výdělečnou činnost, a dochází na nádraží v Uh. Brodě, po cestách enormně neschůdných. Vybudováním zmíněné autobusové línky umožnil by se čilý styk, již po staletí pěstovaný, k prospěchu obou zemí, což však předpokládá vybudování silnice z Korytné do Strání. Bylo by nutno, aby státní správa sama trať tuto zřídila, jelikož obce jimiž prochází, ani silniční výbor nemohou přispěti většími obnosy na jejich vybudování.
V oboru staveb vodních uvádím toto: Restrinkce přídělu 43,000.000 Kč zemskému výboru na Moravě bude míti za následek znemožněni veškerých staveb regulačních a melioračních, jichž území župy uh.-hradišťské potřebuje nutně ze dvou příčin: jednak území toto Slováky a Valachy obývané jest přelidněno, takže každoročně musí velká část obyvatelstva, zvlášť z okresu val.-klobouckého, stěhovati se do okolních zemí, zejména do Ameriky, což není nikterak aktivem státní politiky. V druhé řadě jest území toto vodami Moravy, Kyjovky, Dyje, Olšavy, Dřevnice a přítoků soustavně zaplavováno, takže vyžaduje úpravy; a konečně třetihorní charakter území tohoto způsobuje četná svážná území, jichž stabilisace jest rovněž nezbytnou, Není možno, aby se kraje tyto nechaly bez ochrany, jelikož před státním převratem bylo obyvatelstvu jejich umožněno nalézti zaměstnání v cizině, což nyní odpadlo; zejména padá tu v úvahu úplné zničení živností zvěrokleštické, která umožnila existencí několika tisíc rodin v politickém okresu uh.-brodském.
Obyvatelstvu se pomůže znárodněním půdy, zvýšením jejího výnosu, ochranou půdy před živelními katastrofami, což by vyžadovalo, aby se v regulačních pracích na Moravě, Olšavě, Dřevnici, Kyjovce atd., jakož i v pracích melioračních s největším úsilím pokračovalo, jelikož brždění těchto prací jest znemožněním hospodářského vývoje celého kraje a bude se nutně jeviti ve zvýšené nezaměstnanosti a zvýšeném vystěhovaleckém ruchu.