Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Vlček, Valoušek.

114 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr Markovič, inž. Novák, Tučný; odborový přednosta ministerstva vnitra dr Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dodatečně dovolenou pro pondělní a pro dnešní schůzi sen. Jesserovi, pro dnešní schůzi sen. Sáblíkovi a Huclovi.

Prosím, aby bylo přečteno, co bylo.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 1772. Zpráva I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje zmocnění dané vládě v §u 2 zák. ze dne 4. července 1923, čís. 158 Sb. z. a n., o prozatímní úpravě obchodních styků s cizinou (tisk 1770).

Tisk 1773. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., o dávce z majetku a z přírůstku na majetku (tisk 1767).

Tisk 1774. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se povoluje dodatečný úvěr k podpoře nezaměstnaných (tisk 1766).

Tisk 1776. Zpráva I. výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o dalším vybírání zdravotní přirážky ku přímým daním státním, podléhajícím přirážkám, a o veřejném fondu pro podporu veřejných nemocnic a ústavů léčebných v Československé republice (tisk 1771).

Tisk 1777. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona z 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 482 Sb. z. a n., a zákona ze dne 21. prosince 1922, č. 400 Sb. z. a n. o podpoře nezaměstnaných (tisk 1765).

Tisk 1778. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru zahraničního o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Dodatečná úmluva k Labské plavební aktě se závěrečným protokolem sjednaná v Praze 27. ledna 1923 (tisk 1763).

Tisk 1779. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o dani z uhlí (tisk 1764 a 1325).

Zápisy o 179. a 180. schůzí senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 4. prosince 1923.

Těsnopisecké zprávy o 179. a 180. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 4. prosince 1923.

Předseda (zvoní): Přikročuji k projednávání denního pořadu, na jehož prvém místě je:

1. Druhé čtení zprávy I. výboru branného, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1728) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje pro přechodnou dobu platnost dosavadní úpravy placení náhrady při trvalém ubytování vojska. Tisk 1750.

Zpravodaji jsou: za výbor branný sen. Kouša, za výbor rozpočtový sen. Kroiher.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Kouša: Nenavrhuji.

Zpravodaj sen. Kroiher: Nikoli.

Předseda: Prosím, račte zaujmouti místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Dalším bodem denního pořadu je:

2. Druhé čtení zprávy I. výboru branného, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1729) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje platnost dosavadní náhrady za vojenskou přípřež v míru. Tisk 1751.

Zpravodaji jsou: za výbor branný sen. Kouša, za výbor rozpočtový sen. Kroiher.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Kouša: Nikoli.

Zpravodaj sen. Kroiher: Nenavrhuji.

Předseda: Není tomu tak, přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Přikročíme k bodu následujícímu, jímž je:

3. Druhé čtení zprávy I. ústavně-právního výboru, II. rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1723) o ukládání soudních deposit a deposit poručenských (sirotčích) úřadů u poštovního úřadu šekového v Praze. Tisk 1746.

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní sen. dr Witt, za výbor rozpočtový sen. dr Procházka.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Witt: Nikoli.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Nikoli.

Předseda: Není tomu tak, přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Jako další bod je:

4. Druhé čtení zprávy rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 1716), kterým se mění § 2 a doplňuje § 27 zákona ze dne 26. května 1882, č. 55 ř. z., a § 2 a § 26 uh. zák. čl. ze dne 25. května 1882, č. XVIII, o dani z minerálních olejů, a kterým se mění poznámky ke třídě XXI celního sazebníku československého. Tisk 1748.

Zpravodajem je pan sen. dr Karas.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Karas: Není žádné změny.

Předseda: Není tomu tak, přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem, a úvodní formulí přijímají se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Přikračujeme k projednávání bodu dalšího, jímž je:

5. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. živnostensko-obchodního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1643) o vládním návrhu zákona, kterým se upravuje výroba, prodej a přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jakož i dovoz jejich z ciziny. Tisk 1749.

Zpravodajové jsou: za výbor ústavně-právní pan sen. Lukeš, za výbor živnostensko-obchodní sen. Lisý.

Uděluji slovo prvému zpravodaji za výbor ústavně-právní panu sen. Lukešovi.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Již delší dobu, snad od projednávání zákona na ochranu republiky, nebyl podroben žádný zákon již předem takové kritice, jako jest návrh zákona, který se má projednávati, jímž upravuje se výroba prodej a přechovávání a dovoz z ciziny radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení. Ačkoliv zákon tento pouze doplňuje zákon ze dne 23. března t. r., číslo 60 Sb. z. a n., o telegrafech a ač hlavní jeho zásady již byly stanoveny tímto zákonem, přece vynořila se celá řada novinářských více méně útočných článků, memorand a kritik proti tomuto zákonu, jako by šlo o nějaký pro občanstvo naší republiky nebezpečný nebo škodlivý zákon. (Sen. Matuščák: Jest tomu tak!) Německé noviny, což nebývá ani zvykem, přímo nekvalifikovanou výtku uštědřily referentu osnovy tohoto zákona toliko proto, že referát o tomto zákoně přijal. (Sen. dr Spiegel: [německy]: Kde? Kde?) >Prager Tagblatt<. Jedním z největších odpůrců tohoto zákona jest říšskoněmecký radiotelegrafní průmysl, jehož expansivnost v celém světě je známa, a který též u nás různým způsobem chce ovládnouti trh. Na bezohlednou expansi říšsko-německého průmyslu, která spoluzavinila poslední světovou válku a nynější finanční rozvrat v Německu a která zahájila a vede kampaň proti tomuto zákonu z důvodů čistě konkurenčních, nutno zvláště upozorniti. Netřeba zvláště zdůrazňovati, že je povinností naší podporovati rozvoj domácího průmyslu radiového, jakož i chrániti jej v prvých počátcích jeho vývoje z důvodů hospodářských, avšak my potřebujeme vlastní průmysl radiotelegrafní a radiotelefonní též z důvodů státních a nesmíme připustiti, aby cizí konkurencí již v zárodku odvětví tohoto průmyslu bylo udušeno. (Sen. Matuščák: Náš průmysl můžeme podporovati i bez radiotelegrafie!) Pane kolego, to si povíme potom dále. Zkusili jsme ihned v prvých dnech naší samostatností, jak nepříjemno a nebezpečno je pro náš stát býti odkázánu na cizí výrobu různých pro stát potřebných věcí. Připomínám jen přístroje telegrafní a telefonní, jichž výrobu z důvodů politických soustředila rakouská vláda pouze ve Vídni. Když Československá republika chtěla své potřeby telegrafní a telefonní ve Vídni nakoupiti, utvořilo tam sedm velkých firem, které zařízení ta vyráběly, proti nám kartel, odpíraly nám prodej svých výrobků, a prodaly-li přece něco, tedy jen za vysoké ceny. Jinde pak nemohli jsme nakupovati. (Sen. dr Heller [německy]: To jsou novinky, jež vám vyprávěli v ministerstvu!) To jsou fakta, a já vám pak ještě přečtu něco pěkného z německých odborných rakouských listů. Jinde nemohli jsme kupovati proto, že zařízení jiných států byla jiných vzorů, typů či systémů, s nimiž nebyl náš personál obeznámen, a jichž součástkami nemohla býti již stávající zařízení doplňována.

Následkem toho byla Československá republika povinna se osamostatniti a zříditi s urychlením vlastní výrobu telegrafních a telefonních přístrojů. Tak došlo k založení továrny zvané >Telegrafia<, jejíž zřízení usnadnil stát tím, že přispěl 51% potřebného kapitálu a že vyslal do správy některé své úředníky, aby tam jednak zastupovali zájmy státu a jednak pomáhali svými odbornými vědomostmi. V dílnách továrny >Telegrafia< provádějí se též různé vědecké pokusy a nejsme proto nuceni pro nejnovější poznatky obraceti se do ciziny.

Cizí, kapitálově silné firmy v Německu a Rakousku podnikly proti naší firmě >Telegrafii< bezohledný konkurenční boj, avšak ta útok šťastně přestála a dobře prosperuje.

Podobně chce zmařiti cizí kapitál říšsko-německý domácí výrobu přístrojů radiotelegrafních a radiotelefonních a, aby si usnadnil konkurenci, útočí proti projednávanému zákonu, který výrobu, přechovávání, prodej a dovoz radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení dává pod přísnou kontrolu státní správy.

Z námitek, jež proti této osnově zákona nejvíce jsou pronášeny, uvádím jednak, že zákonem tím se má vytvořiti u nás výrobní monopol, ba že monopol ten zabezpečen jest již určité firmě >Radioslavii<. Dále, že zákonem tím se stíží vědecké badání, že stíží se získání radiotelegrafních stanic a konečně, že zákon jest poměrně velmi přísný.

Pokud se monopolu týče, není zákonem nikde stanoven - naopak ze zákona jest zřejmo - že koncese výrobní udělena bude více podnikatelům. Zástupci vlády opětovně a zejména v ústavně-právním výboru prohlásili, že nikdy na zavedení monopolu se nepomýšlelo a nepomýšlí. (Výkřiky sen. dr Spiegla.)

Když máme zákon a takové autoritativní prohlášení, tedy myslím, že to musí každého loyálního občana uspokojiti. (Sen dr Spiegel [německy]: To nemá žádné ceny!)

Rovněž obavy zástupců vysokých škol, aby zákon nestěžoval vědecké bádání, nejsou odůvodněny. Již ze zákona - § 4 - je patrno, že státní správa má úmysl vědu neomezovati a v dotyčných prováděcích nařízeních ministerstva pošt a telegrafů, jak nám bylo zástupci vlády výslovně prohlášeno, jest uvedeno, že vysokým školám dává se možnost, vyráběti si ve vlastních laboratořích radiotelegrafní zařízení, úplná volnost při zřizování vysílacích i přijímacích stanic, omezená jedině ustanovením, že nesmějí rušiti provoz státních radiotelegrafních stanic.

Tím jsou všechny domněnky, jakoby školství mělo být zákonem tímto omezeno, vyvráceny. (Hlas: Ale věda je naprosto omezena tímto zákonem!) V zákonu to nestojí, pane kolego, to je jen domněnka, kteráž je vyvrácena. (Hlas: Vezměte na vědomí, že dnes už zabavují vysokoškolským úředníkům a profesorům tyto předměty!) Jisté omezení, které se stalo u jednoho pana asistenta, který bez dovolení státní správy si odvezl radiotelegrafní zařízení jinam, netřeba uváděti, neboť případ ten sem nespadá a až budeme míti zákon, tedy beze všeho, když dotyčný zažádá, takové povolení, nebude-li překážky, se mu od státní správy dá. Není ani obavy; že vláda nebude dávati větší měrou koncese na přijímací stanice. Vyslovená obava byla vyvolána novinářskými články, jež si zaměňují zřizování radiotelegrafických stanic vysílacích s přijímacími a výrobu s přechováváním. V zákoně není řečeno, že jest úmysl přijímací stanice omezovati, a jsem povinen opakovati prohlášení zástupců vlády, kteří řekli, že nechtějí (pokud se týče udělování. (Výkřiky německých senátorů. - Sen. Matuščák: To bude jako při lichvě, bude zase protekce! - Předseda zvoní.) .koncesi pro přijímací stanice, tyto koncese bezdůvodně omezovati. Naopak bylo prohlášeno, že v tom směru se bude postupovati co nejliberálněji. Tím mohou býti i interesované širší kruhy naší veřejnosti a zejména radioamatéři uspokojeni.

Konečně se vytýká projednávanému zákonu veliká přísnost. Je pravda, že zákon je přísný. Proto též ústavně-právní výbor resolucí žádá, aby výklad zákona, při provádění se dál tak, aby zákon byl vykládán liberálně. Zákon je přísný proto, že důmyslný vynález za určitých okolností může též býti nebezpečným státu a zejména potud, pokud poměry v okolních státech Evropy nejsou urovnány a dokud ještě může odtud hroziti naší republice nebezpečí. Jak tyto neklidné poměry přestanou, myslím, že nebude žádného důvodu, abychom zákon, který dnes projednáváme, neznovelisovali a některá přísnější ustanovení, jak ukáže praxe, nezmírnili.

Odpůrci tohoto zákona odvolávají se zejména na cizí státy a uvádějí v prvé řadě Ameriku a Anglii. My však nemůžeme náš stát srovnávati s těmito státy, neboť tyto státy mají již od přírody zcela jiné hranice, jsou daleko mocnější než naše republika, a nemůže jim od sousedů hroziti tak snadno nebezpečí, jako jest tomu u nás. Ale slyšíme, že i v těchto státech a to jak v Americe, tak i v Anglii chtějí zákonodárství, pokud se týká právě zařizování radiotelegrafických stanic, upraviti a to přísnějšími ustanoveními, než jsou dosud. A když již pan kol. Heller není spokojen s Anglií a Amerikou, připomínám mu, že zákony německé o radiotelegrafii jsou ještě přísnější než naše (Sen. dr. Heller [německy]: Myslíte?) a že zákony rakouské, které teprve se tam mají vydati, budou stejné, jako naše, neboť se tam klade náš zákon za vzor. (Sen. dr Heller [německy]: To věřím, že křesťanští sociálové v Rakousku udělali ještě přísnější zákon!) Právě němečtí kolegové, kteří zákon o radiotelegrafech potírali, mohou čísti v odborných listech německých, které jsou vydávány nikoliv od křesťanských sociálů, nýbrž od odborníků - po ruce mám na příklad >Radiorundschau für Alle< - tam výslovně stojí, že si přejí náš výborný zákon míti za vzor. (Sen. dr Heller [německy]: To je smutné!) Výslovně se tam uvádí, že přísná opatření, která jsou uvedena v našem zákoně, jsou na místě a že budou v Rakousku nuceni je zavésti též u nich. Tedy, páni kolegové z oposičního tábora, nejenom velké státy západní, nýbrž i Německo a Rakousko nebude míti liberálnějšího radiotelegrafického zákona, pokud jde o zájmy státu, nežli máme my. Z toho důvodu, že lze zprávy radiotelegrafické a radiotelefonické vysílati bez ohledu na vzdálenost a bez ohledu za hranice a též bez součinnosti a za ztížené kontroly státních orgánů a úřadů, je radiotelegrafie sice prostředkem pro pokrok a rozvoj lidstva velmi důležitým, ale nesmíme si též zapírati, že je za jistých okolností prostředkem pro stát nebezpečným. Bez náležité kontroly státu, kdyby různí pochybní živlové mohli zneužívati radiotelegrafie a radiotelefonie, mohla by býti bezpečnost našeho státu ohrožena. Mimo to je třeba přísné úpravy zákonné též proto, že by se jinak radiotelefonní provoz státní mohl rušiti. Konečně myslím, že jest pánům též známo, že se má v příštím roce konati mezinárodní kongres, který má otázky o radiotelegrafii a radiotelefonu upraviti, pokud má význam širší, mezinárodně. Též z toho důvodu bylo potřebí zaujati stanovisko přísnější, neboť snáze se zákon zmírňuje, než zpřísňuje.

Různé a četné útoky proti tomuto zákonu zahájily, jak jsem již uvedl, jednak firmy konkurenční, které mají jistě velký zájem na tom, aby i v našem státě průmysl tento dobře nezakotvil, a jednak neinformovanost naší veřejnosti. Mnoho, co se o tomto zákoně zlého vykládá, není vůbec pravda. Je jenom potřebí, jak jsem již řekl, aby byl tento zákon v praksi správně a mírně vykládán. (Místopředseda Kadlčák ujal se předsednictví.)

Byla též projevená přání, že by bylo lépe, aby svolení k výrobě, prodeji a přechovávání i dovozu radiotelegrafických a radiotelefonních zařízení bylo vyhrazeno zemským vládám, místo ministerstvům. To však by nebylo výhodou již proto, že tyto instance nemají dosud kvalifikovaných odborníků, a mohly by proto býti nuceny obraceti se na ministerstva, kde odborníci jsou; tím by se vyřizování jenom zdržovalo. (Sen. dr Spiegel [německy]: Proč zamlčujete, kdo ten návrh učinil. Byl to přece některý pán z koalice! Kdo vlastně byl původcem návrhu, aby rozhodovaly na místě ministerstev zemské vlády?) To mně není známo. (Sen. dr Spiegel [německy]: V subkomitétu Vám to musilo býti známo!) Já jsem nebyl členem subkomitétu a ve zprávě jeho nejsou žádná jména uvedena a zejména ne, kdo a jaké podal návrhy. (Sen. dr Spiegel [německy]: Subkomitét to sám navrhl. Vypadá to tak, jako by to byl navrhl nějaký nepřítel republiky!) Poněvadž si tedy pan kolega dr Spiegel přeje, abych výslovně uvedl, že návrh ten přijal subkomitét, tedy to potvrzuji, že v jeho zprávě jest návrh ten uveden. Já jsem tomu nepřikládal významu. Výbor ústavně-právní byl jiného mínění a přijal za své ustanovení zákona a ne subkomitétu. Zákon jest dobrý a v zájmu bezpečnosti státu nutný, a proto jako referent mohu jej k přijetí doporučiti z důvodů mnou zde a v mé zprávě uvedených.

Ústavně-právní výbor projednal ve své schůzi dne 29. listopadu a 4. prosince osnovu zákona a navrhuje, aby senát schválil vládní osnovu zákona beze změny tak, jak byla přijata poslaneckou sněmovnou. (Sen. Matuščák: Kolik miliard to bude státi, prosím, pane zpravodaji?) Žádné. Zákon ten přinese jen užitek dělníkům a státu.

Místopředseda Kadlčák: Zpravodajem výboru živnostensko-obchodního je pan sen. Lisý. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Lisý: Slavný senáte! V poslední době rozmnožilo se používání radiotelegrafie a radiotelefonie, které se stále zdokonalují, a užívá se jich především jako prostředku dorozumívacího. Nekontrolovaná výroba, jakož i přechovávání, dovoz z ciziny radiotelegrafických a radiotelefonických zařízení chová v sobě řadu určitých nebezpečí pro stát v nynějších neurovnaných poměrech politických a zahraničních. Z důvodu toho v přítomné době není možno dovoliti zařízení tato svobodně vyráběti, prodávati, přechovávati, nebo dovážeti z ciziny, nýbrž jen na základě zvláštního úředního dovolení pod přísným dozorem státu, by zařízení těchto nemohlo býti zneužíváno na úkor a ke škodě státu. Opatření tato jsou nutná, i když jimi budou výrobě radiotelegrafických a radiotelefonických zařízení vymezeny určité meze a když výroba a obchod těmito předměty nebude míti plnou volnost a svobodu.

Svaz elektrotechnických živností pro republiku Československou obrátil se na živnostensko-obchodní výbor se zvláštní resolucí, ve které jako korporace, hájící zájmy živností elektrotechnických, upozorňuje parlament na domnělé nebezpečí tohoto zákona, který prý by, když bude přijat, jak je navrhován, nejen maloživnostenský stav ubil, ale byl by jedním z nejnespravedlivějších zákonů, neboť držel by ochrannou ruku nad monopolem dvou až tří velkotováren, které by pak diktovaly ceny, a žádá v této resoluci, aby celá řada zákonů byla změněna, přepracována liberálněji, a zejména, aby vzat byl zřetel na maloprůmysl a maloživnosti.

Živnostensko-obchodní výbor obíral se touto resolucí jemu zaslanou a uznává, že výroba radiotelegrafických a radiotelefonních zařízení je výrobou novou, že nutno, aby i při zamýšleném omezení mohla se řádně rozvíjeti a vyvíjeti tak, aby tuzemskou výrobu nahradila. V resoluci svaz elektrotechnických živností také uvádí, že zákon tento je daleko přísnější, než zákon v sousedních státech, Anglii, Francii i Německu, ba přísnější než v Anglii. A nezbývá mně, slavný senáte, nic jiného, než abych zdůraznil stanovisko, referenta ústavně-právního výboru (Sen. dr Heller: Zamítl!) totiž, že v druhých státech, Anglii, Francii a Americe, jsou zcela jiné poměry než u nás, že vnitřní i zahraniční poměry tento zákon vyžadují. Na výkřiky kolegů s německé strany uvádím ještě více, než referent ústavně-právního výboru, který pravil, že zákon týkající se radiotelegrafie a radiotelefonie v Německu je mnohem přísnější, než náš zákon. V Německu je zákon tento o to přísnější, že pod dozorem jeho jsou též vysoké školy a povolení radioamatérům vůbec jsou odpírána, což náš zákon, vážený senáte, nečiní. Zákon tento je jistě zákonem nutnosti, zákonem pro dobu, řekl bych zvláště vážnou a do jisté míry, dívám-li se na zahraniční poměry, nebezpečnou. Je to zákon dočasný, který v určité době bude novelován a zajisté bude zmírněn. Bude jistě přepracován, ovšem podle situace, jaká nastane uvnitř republiky a jaká bude ve střední Evropě. Též výrobní a obchodní poměry a význam výchovný radiotelegrafie budou působit k doplnění nebo změnám zákona. Úlevy ty mohou se státi však u nás, až se praksí ukáže jejich plné odůvodnění, ovšem bez újmy zájmů státních.

Též rektorát vysokého českého učení v Praze poslal 5. prosince resoluci anebo usnesení, ve kterém praví: >Vysoké učení technické v Praze i jiné vysoké školy nesouhlasí s vaším odůvodněním návrhu zákona, jak jej vypracovalo ministerstvo pošt a telegrafů, proto, že dotýká se svobody vědeckého bádání, průmyslového podnikání a bezpečnosti státu. Dovolím si žádat senát Národního shromáždění, aby před konečným projednáváním předložil návrh zákona vysokým školám, a akademiím k dobrozdání a vyslechnutí námitek z vědeckých kruhů o tomto zajisté důležitém zákoně.<

Tento přípis však přichází pozdě, když už živnostensko-obchodní výbor své rozhodnutí učinil. Živnostensko-obchodní výbor v dnešní schůzi uvážil tyto námitky rektorátu a podle svého usnesení podotýká, že zákonem tímto nesmí býti ohroženo vědecké bádání a průmyslové podnikání, ani nijakým způsobem znemožňováno. Aby se do jisté míry výtkám a přáním svazu elektrotechnických živností a rektorátu českého vysokého učení vyšlo vstříc, usnesl se živnostenský výbor žádati vládu, aby při projednávání prováděcích nařízení byly jak svaz elektrotechnických živností, tak rektorát vysokého učení technického přizvány a jejich přání a potřeb bylo dbáno.

Slavný senáte, živnostensko-obchodní výbor uvážil velmi pilně a vážně tento zákon a navrhuje, aby byl přijat beze změny.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni následující řečníci: >proti<: sen. dr Spiegel, Trčka a dr Heller; >pro<: sen. Pánek.

Uděluji slovo prvému řečníku >proti< sen. dr Spiegelovi.

Sen. dr Spiegel (německy): Slavný senáte! Jest smutný okamžik, když národ po dlouhém boji musí kapitulovati a když musí podepsati mír, který se mu diktuje. Takovýto smutný okamžik prodělalo Rakousko, Německo a také Uhry, Československo zůstalo od takovéhoto okamžiku ušetřeno, poněvadž se přidalo k vítězným státům. Ale mám za to, že dnes jest také takový den, kdy alespoň senát kapituluje; senát kapituluje před vládou. (Sen. dr Heller [německy]: Která zde není!) To je samozřejmé, zmiňovati se o tom není potřebí. Když byla senátu osnova předložena, ukázala se ihned také na straně většinových stran oposice. Zpravodaj sám prohlásil, že nemůže přijmouti osnovu v tom znění, ve kterém ji vláda předložila a poslanecká sněmovna přijala; bylo zvoleno subkomité, jehož členem jsem měl čest býti. Toto subkomité pilně pracovalo a vypracovalo osnovu, která zajisté také nebyla ideálem radiového zákona, jak jsem si jej představoval, která však byla podstatně lepší nežli osnova, kterou nyní máme před sebou. K této osnově subkomitétu došlo přes tuhý odpor vládního zástupce, ministerského rady dr Davida, jenž se ve skutečnosti namáhal, aby hájil osnovu ve znění poslanecké sněmovny, ale usnesení subkomitétu se stalo, a nyní by byl měl výbor rozhodnouti. Nyní však přišla vláda přece se svými požadavky, zabránila tomu, aby ústavní výbor dále nevyjednával. Po celé měsíce bylo bojováno za kulisami; co se tam dálo, o tom ovšem nevíme, to jest také věcí koaličních většinových stran; faktem jest, že když jsme se po prázdninách sešli, situace byla úplně změněna. Zpravodaj, jenž proti předloze bojoval, složil zpravodajství, zdali dobrovolně anebo z donucení, nemohu zjistiti; ustanoven byl jiný zpravodaj, a k našemu překvapení navrhl tento zpravodaj ihned, aby se jednoduše přijala vládní předloha, a nestaral se vůbec o elaborát subkomitétu; ba nepovažovalo se ani za nutné, sděliti tento elaborát, který byl již v kanceláři hotov, členům výboru; teprve na naše naléhání byly nám doručeny exempláře již hotové. Ale domnívali jste se, že lze jednoduše přejíti přes jednání subkomitétu. (Zpravodaj sen. Lukeš: To není pravda, referent ihned vzal za základ výsledek jednání subkomitétu!) Není pravda, referent řekl, že elaborát subkomitétu jest zbytečný. Pan referent dokonce řekl, že slyšel, že se na elaborát neklade ani váha, slyšel to ovšem ve vládních kruzích anebo v kruzích většiny, ale nikoli v jiných kruzích. Jest to tak neslýchané parlamentární jednání, že to zde musím sděliti.

A nyní došlo k tomu, že senát, resp. ústavní výbor, nechal elaborát svého subkomitétu skutečně padnouti, a výsledek celé věci jest: malý David z ministerstva zabil obra Goliáše, senát. (Veselost.)

Nyní musím ještě něco poznamenati oproti zprávě pana zpravodaje ústavního výboru. O celé této věci, jak jsem ji právě vylíčil, není ve zprávě ústavního výboru ani slůvka, nepodává se vůbec žádné zprávy o tom, co se dálo ve výboru. Nemluví se o faktu, že ústavní výbor zahájil nejdříve jinou taktiku, jakož i že se také na straně většiny uplatňovala silná oposice; že pánové z koalice upadli, jest jejich věcí, po tom nám ničeho není, ale my, kteří jsme neupadli, máme právo na to, aby se senát oficielně z výborové zprávy dozvěděl, co se stalo. Jest to porušením parlamentární slušnosti, když se to zamlčuje. Před chvílí, když pan zpravodaj mluvil, oslovil jsem ho a vybízel, aby přece řekl, kdo navrhl, aby střední instance platila za prvou instanci. Odpověděl na to, že to učinil subkomitét, ale teprve, když jsem na něho naléhal, i připojil, že nevěděl, že to měl přednésti. Poznamenávám k tomu, že jest příkazem parlamentární a politické slušnosti, když subkomitét vypracuje nějaký návrh a tento návrh se odloží stranou, aby se senátu o tom podala zpráva. Bylo dokonce na místě, kdyby se byl elaborát předložil, po případě s kritikou, která přece výboru jest ponechána, jak se věci měly. (Zpravodaj sen. Lukeš: O tom se nikdy nereferuje, jaké bylo jednání subkomitétu!) Nejspíše také se takový případ nikdy neudál. Poznamenávám, že se to vztahuje na všechny zprávy, všechny zprávy jsou kusé. Co řekneme my, o tom se nikdy zpráva nepodává. Čtete-li tisky rakouské poslanecké sněmovny, naleznete vždy: ve výboru bylo také opačné mínění, jež zastupovala některá menšina, ale toto mínění nedošlo platnosti. V rakouském jednacím řádu byl také zpravodaj menšiny, toho jste ve zdejším jednacím řádě odstranili. Proto vzniká pro zpravodaje povinnost, aby podal zprávu o tom, co se ve výboru dálo, a jaké mínění bylo hájeno. Pan zpravodaj zde řekl, oproti jakým odpůrcům stojíme a zvláštním způsobem líčil jakožto hlavní odpůrce říšsko-německý průmysl, o čemž dodnes ničeho nebylo známo. O vnitrozemských odpůrcích úplně pomlčel, pomlčel úplně především o oposici ústavního výboru, jednání to, proti kterému se ohražuji a kterému se, musím říci, divím tím více, ježto pana zpravodaje ústavního výboru jsem dosud znal jakožto konciliantního a ochotného pána.