Zmírnění dávky z přírůstku na majetku neodstraňuje nepoměrně ostrou progresu původního zákona, nýbrž rozšiřuje ji novou progresí, při čemž dlužno také vzíti v úvahu, že se v novele nebere zřetele na znehodnocení peněz způsobené válkou a poválečnými poměry. Dávka z přírůstku musí zdaňovati nikoliv číselný, nýbrž skutečný přírůstek na majetku a sice by měl býti za panujících poměrů počátečný majetek s konečným majetkem přepočítán na paritu ve zlatě. Že toho zákon nečiní, jest největší krutostí a nespravedlností, která nikterak není odstraněna ustanovením § 5, neboť zmírnění ustanovené v tomto paragrafu závisí úplně od volného uvážení úřadu, a co to znamená, víme velice dobře my, kteří stojíme v německém hospodářském životě. Otevírají se brány dokořán neobjektivnosti a tím i nespravedlivosti, a jest nutným požadavkem, aby tento paragraf novely dostal nové, úplně přesné znění a budu proto hlasovati pro pozměňovací návrh dr Hellera, jenž si tento paragraf zcela zvláště a úplně oprávněně vyhledal pro svůj pozměňovací návrh. Tento paragraf ve většině případů vůbec odstraňuje dobrodiní novely. Bylo pozorováno zvláště při předpisech dávky z majetku, které byly vydány v posledních měsících, že vyměřující činitelé zmenšovali původní majetek proti skutečnému stavu o značnou částku, přihlížejíce zajisté k tomuto ustanovení uvedeného paragrafu, čímž velmi četným zvláště menším podnikům byla vzata možnost, dosáhnouti úlevy nepoměrně vysokého zdanění. Bylo by úkolem finanční správy, aby po této stránce věc napravila.

Úlevy zaručené v §§ 10 a 11 stran placení jsou při hospodářském stavu, v němž se dnes nachází většina průmyslu, nepostačitelné, a musilo by se připustiti, že právě fiskus, jenž ví, jak těžce jest hospodářským podnikům možno platiti berní dávky, měl se vysloviti pro úlevy platebních podmínek, aby do celého hospodářského života neuvedl ještě více zmatku. Tyto poměry jsou však také v celé fiskální soustavě této republiky neboť možno klidně tvrditi, že hospodářství tohoto státu se neřídí finančním plánem, nýbrž že zde finančního plánu vůbec není. Byl jsem včera svědkem události v poslanecké sněmovně, mohl jsem náhodou prodělati spolu tyto věci, a musím tvrzení v této větě vyřčené úplně potvrditi. Tak důležitý zákon, jako jest zákon o dani z obratu, o němž bylo včera jednáno v poslanecké sněmovně, způsobil takový zmatek, že se v něm na konec nevyznali ani pan zpravodaj ani osoby jemu přidělené a musili nepokrytě přiznati, že poznámky přednesené v rozpravě posl. Kostkou jsou správny, ale nikdo nenalezl odvahy a snad ani svědomí, aby přiznal, že tato novelisace zákona o dani z obratu, jak také tato zde, byla provedena povrchní formou, co konečně vedlo právě k tomuto nedostatku plánu, k tomuto zmatku tam ve druhé sněmovně. Přál bych si v zájmu veškerého hospodářství tohoto státu přece ještě v poslední minutě, aby se povolaní činitelé senátu pokud možno zabývali tímto zákonem o dani z obratu, aby zde na konec zítra nebo pozítří nezavládly podobné poměry.

Také čeští odborníci, např. odborový přednosta Valníček, správce berních věcí v ministerstvu financí, uznávají, že daňová soustava a vše, co s tím souvisí, musí býti pronikavě změněna, aby vyhověla požadavkům hospodářských činitelů a tím i státu samému v jejich nejživotnějších zájmech. Daňové předpisy jsou úplně roztříštěny, berní úřady pro spletité daňové předpisy nezřídka nestejnoměrně zdaňují, což se projevuje nejprotivnější formou v hospodářském životě. Přímé daně volají po reformě, rovněž poplatky a nepřímé daně; také odborový přednosta Valníček považuje za nutné, aby celá daňová, poplatková a dávková soustava byla upravena v široce založeném dávkovém řádu, v němž společně a jednotně musí býti upraveno celé řízení. To jest více než správné. Neboť každý, kdož stojí v hospodářském životě, ví z vlastmi zkušenosti, jak se v jednotlivých okresech berní správy od sebe odlišně a při tom co nejpovrchněji pracuje, již v základně procentového vyměřování výdělkové daně. V jednom rozvrhovacím okresu se předpisují 3%, v jiném 4% atd. K jakým poměrům vedou takové rozličné předpisy, o tom zajisté nepotřebuji zvláště mluviti. Daňové úlevy dosud poskytnuté jsou nedostatečny a trvale není možno, aby se vysokými daněmi bralo výdělečným stavům příliš mnoho provozního kapitálu, a aby tato část provozního kapitálu cestou veřejných pokladen byla převedena do rukou z části neproduktivních. Tím se mimořádně zužuje schopnost výroby průmyslu, na konec však ovšem také pohyblivost hospodářství v samém státě. To jsou slova, vážení pánové, jež pocházejí od samotného dr. Valníčka, a skutečnosti, kterých nelze popírati. Praví to hlavně v referáte hodném seznání, jejž měl v Liberci, také však přiznává, jak veliké škody působí berní inflace. A více než seznání hodno jest slyšeti z jeho úst, že v roce 1919 bylo naděláno příliš mnoho zákonů a toto mene tekel měl by si také zde zapamatovati parlament a senát a při povolování zákonů zatěžujících stát postupovati mimořádně obezřele.

Avšak jednoho dr. Valníček neřekl, tomu se vyhnul, ačkoliv se úplně nenuceně vyjádřil o finanční správě tohoto státu, a to jsou ohromná břemena vojenská, pod nimiž stát sténá, která na naše poplatníky uvalují strašná břemena a na konec mimořádně škodí veškerému národnímu hospodářství tohoto státu. Bohužel jsme musili slyšeti z úst jednoho z pánů předsedů tohoto senátu, že pravděpodobně zůstane ještě dlouho u vojenských břemen, neboť studijní cesta, kterou tento pán vykonal do Švýcar, aby tam studoval lacinější miliční soustavu, prý ukázala, že se tato soustava prozatím v tomto státě nedá vůbec provésti. (Sen. dr Horáček: A jak to patří k dávce z majetku?) To vše souvisí s finanční správou a také s majetkem každého jednotlivce, má to vliv na pohyblivost majetku, proto tedy v jistém ohledu také na dávku z majetku. V této myšlence postupujeme úplně jednotně se správcem daňového oddělení ministerstva financí, velice se však obáváme, ze za politických poměrů panujících v tomto státě se tak brzy přikročí k uskutečnění zdravých náhledů pana odborového přednosty. To jest právě osud v této republice, že se na vše pohlíží pod zorným úhlem národní nenávisti se strany samovlády >pětky< a konečně se strany vlády.

Žádáme unifikaci, to značí sjednocení nynějších daňových předpisů, pokud jest to vůbec možno za nynější hospodářské soustavy, nepřipojujeme se však k fysiokratům v jejich požadavku jednotné daně. Tuto myšlenku dlužno odmítnouti, neboť při bližším pohledu obsahuje v sobě ohromné škody pro jednotlivé hospodářské třídy, jejichž dosahu nelze dohlédnout! To jest také důvod, proč se o této otázce ve většině států jen diskutuje, avšak v žádném státě návrhy nedosáhly mocí zákona. Při klidné rozvaze nelze ani radikálně odstraniti nynějších daní z výnosu a všechny přímé daně spojiti v jednu daň důchodovou. Zajisté dlužno uznati, že založené důchody musejí býti silněji zachyceny, než nezaložené. Avšak návrhy odborového přednosty Valníčka a obsažené také později ve směrnicích pro příští berní reformu, vydaných ministerstvem financí, totiž aby se vyšší zdanění založeného důchodu provedlo běžnou daní z majetku, dlužno bezpodmínečně zamítnouti. Ve směrnicích ministerstva financí se uvádí, že tuto daň z majetku pro fysické osoby z úhrnného čistého majetku má stanoviti každá tříletá berní komise, a to v progresivní sazbě až k jednomu promille. Mluví se sice o tom, že, ježto se uznává nemožnost zavésti již nyní tuto daň, má býti zavedena teprve od roku 1925. Avšak také vyměření surtaxy naráží na těžkosti, poněvadž jednu část důchodu výdělečných stavů nelze uznati za čistý důchod z práce a druhou část za čistý důchod z kapitálu.

Na základě těchto oprávněných myšlenek dlužno se především pokoušeti a usilovati, aby byla odstraněna těžkopádná ukládací technika. Vyměřovací řízení při všeobecné dani výdělkové a při dani z příjmů by se mělo rozumě spojiti. Pak ovšem by musila toto vyměřování prováděti jednotná komise a poplatník byl by pak jen nucen předložiti jediné přiznání a dostal by pak jen jediný platební rozkaz. Právě tak by se mohlo zjednodušení vztahovati na sjednocení odvolacího řízení.

Směrnice pro berní reformu obsahují také slib, že válečné přirážky budou zponenáhla odstraněny, nemluví však o tom, že dlužno také omeziti samosprávné přirážky k všeobecné dani výdělkové na jistou částku původní berní sazby, která se musí určiti a může býti nanejvýše šestinásobná. 400% státní berní sazby mělo by býti nejvyšší výměrou samosprávných přirážek. Naprosto nutným jest reaktivování daňových úlev pro společnosti s omezeným ručením, neboť jak zde bylo několikráte řečeno, zdanění jejich jest tíživé. I když poslední dobou nařízením byla nejvyšší daň stanovena na 80%, jest toto nařízení pouze na papíře, v praxi se nevykonává a zdanění může býti rozšířeno tak dalece, že dochází ke konfiskací veškerých zakládacích vkladů společnosti a tím se způsobuje úplné porušení rovnováhy těchto společností. Jest věcí samozřejmou, aby při předpisování osobní daně z příjmu nebo při jejím vyměřování byly slyšány vhodným způsobem rozhodující obchodnické vrstvy. To také vhodně vysvětlil řečník přede mnou, pan sen. dr. Vetter. Se vším oprávněním poukázal manifestační sjezd obchodnictva, konaný v polovici května v Praze, mezi jiným na to, že ministerstvo financí musí bezprodleně přikročiti k reformě revisního oddělení. Ministerstvo financí má hleděti na to, že revisory musejí býti jen definitivní úředníci tohoto ministerstva, v každém ohledu vybrané, kvalifikované síly, aby se zlořády, které se zahnízdily při revisích, i když ne znemožnily, přece aspoň podle lidského dohadu odstranily.

To jsou ve velkých rysech nedostatky, které lpí na našich berních zákonech a které naléhavě vyžadují nápravy. Se všemi prostředky musí státní správa provésti zlepšení poměrů, nesmí zůstati u krásných řečí rozhodujících činitelů tohoto státu, nýbrž se musí v tomto smyslu také jednati. Dlužno z kořene odstraniti to, že největším zdražovatelem všech životních potřeb jest stát, jenž se nejméně přizpůsobil změnám valuty. Se zadostiučiněním slyšíme, když dnes pánové z českého tábora, kteří jsou v hospodářském životě, jak na př. dr. Kramář a dr. Schuster, přišli k názoru, jejž jsme před rokem vyslovili zde v senátě a na jiném místě, jejž jsme vyslovili s výstrahou; pánové dr. Kramář a dr. Schuster nedávno litovali, že se v tomto státě neprovozovala. hospodářská politika podle těchto směrnic. Dr. Kramář pravil, že podle jeho mínění jest úplně nesprávné, že se daně vyměřují jako dříve, a to se zřetelem na 100% stoupnutí naší koruny, neboť koruna jest dnes něčím zcela jiným, než před 2 léty. Zatížení berních úředníků způsobuje, že se dnes ještě nezaplacené daně rozvrhují za poslední dvě léta podle poměrů z let 1921 a 1922, avšak musejí býti placeny valutou z r. 1923. To má velice dalekosáhlý vliv a velice nepříjemné účinky na kalkulaci cen. Dokud budeme platiti takové daně, které takto zatěžují výrobu, nebudeme ovšem s to, abychom se dostali z nynějších těžkých hospodářských poměrů. Státní správa se musí zlevniti, neboť naše výroba, naši živnostníci a zemědělci nebudou moci déle snášeti dosavadních břemen.

Dále pravil dr. Kramář v poslední schůzi meziparlamentní obchodní konference: Československo nemá chuti hnáti do výše kurs koruny, poněvadž zkušenosti naučily, že taková politika jest úplně zbytečná a pro obchod a průmysl škodlivá. Snahou Československa musí býti, udržeti kurs koruny, pokud jen možno, na jisté úrovni. Dr. Schuster zase uváděl: >V Československu panuje v každémprůmyslu osudná stagnace, kdežto skorem ve všech zemích, zvláště v Americe,průmysl, zvláště textilní průmysl dosáhl nikdy netušeného rozvoje. Deflačníkrise učinila nutným výprodej zásob daleko pod výrobními cenami. Všeobecný stavhospodářský jest špatný. Lehkovážně hozené slovo o odprůmyslněníČeskoslovenska jest neštěstím. Kdo s lehkým srdcem mluví o odprůmyslnění průmyslu,jakož i o zavírání podniků, musí logicky souhlasiti také s vystěhováním většíhodílu obyvatelstva.< To co praví dnes dr Kramář a dr Schuster, říkali jsme již před rokem. Co nyní říkají tomu oni páni senátoři, kteří se nemohli dosti rychle dočkati vzestupu kursu koruny a s tím související deflace, a kteří stejně s dr. Rašínem mluvili o skleníkovém průmyslu, čímž mínili německý průmysl, kterého nelze nikterak udržeti aniž by při tom, jak se neostýchali svobodně pronésti, nepůsobil rušivě na československý průmysl nebo hospodářský život, nebo aniž by ho nepoškozoval. Tyto veličiny českého nebe zapomněly na to, že by bylo nutno zabíti milion lidí, kdyby se vyhovělo tomuto požadavku odprůmyslnění. Kdyby toho nebylo, zničil by se stát naprosto hospodářsky podporami nezaměstnaných a jinou péčí.

Průvodním zjevem těchto národohospodářských chyb jest, že stát chce pomoci spolupostiženému českému průmyslu a obchodu tím, že při státních dodávkách úplně vylučuje německé hospodářství a ve všech případech bez výjimky uděluje zakázky českým dodavatelům, při čemž nezávadně v mnoha případech lze dokázati, že se to nikterak nestalo k užitku národního hospodářství tohoto státu, nýbrž na jeho škodu. Tyto chyby se uplatňují způsobem pro finanční správu velice nepříjemným ve příjmech z daní, takže poslední dobou ministerstvo financí bylo nuceno přibrati banky, nikoliv naposled také německé banky, k nuceným výpůjčkám.

Rozumu, pánové z pravice této sněmovny, musíte nabýti, chcete-li konsolidovati poměry v tomto státě. Musíte nahlédnouti, že se německý hospodářský život nedá odloučiti od českého nebo naopak, a že když neobjektivnost správy zavinila poruchy v německém hospodářském životě, tato nenávistná opatření způsobují ihned také následky nejnepříjemnějšího druhu v českém národním hospodářství. To byste měli věděti vy a zvláště vaši páni národní hospodáři a podle toho rozumně se vší nestranností a spravedlností jednati ve všech odvětvích národního hospodářství, také ve finančním zákonodárství.

My členové německé národní strany vidíme sice v novele k zákonu o dávce z majetku krok k lepšímu. Byl učiněn pokus odstraniti touto novelou několik krutostí. Jelikož však tato novela ještě úplně nevyhovuje požadavkům národního hospodářství, musíme bohužel tuto novelu k zákonu o dávce z majetku a o dávce z přírůstku na majetku označiti za nevyhovující. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Lukschovi.

Sen. Luksch (německy): Slavný senáte! Jelikož mám podle našeho jednacího řádu jen poměrně krátkou řečnickou lhůtu, chci připomenouti, že nepoužiji úvodních slov, nýbrž že se hned budu zabývati zákonem, abych přednesl to, co chci říci. Připomínám, že se budu přísně držeti věci.

Zákon ze dne 8. dubna 1920 o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku jest jedním z oněch zákonů, proti nimž skoro všechny hospodářské organisace zaujaly co nejostřejší stanovisko. Nyní pravím: Proti dávce z majetku nebylo by zajisté ničeho namítati, v předpokladu, že se výnosu z ní užije k zaplacení dluhů státu a k upevnění měny. Také my zemědělci to pravíme, my kteří jsme tímto zákonem ze všech stavů byli nejostřeji postiženi. Jiným stavům bylo možno, že při soupisu leccos nedaly sepsati, u zemědělce však to nejde. Majetek jest zde a musí úplně býti přiznán. Neměli bychom také ničeho proti dávce z majetku, kdyby stát - jenž přece převzal také aktiva od starého rakouského státu, a také později ještě sebral miliony daní ze starého Rakouska - kdyby také zaplatil státní dlužní úpisy, které jsou dnes zde v držení státních občanů, především však válečné půjčky. To jest jisto: Válečné půjčky a dávka z majetku se nedají naprosto roztrhnouti, patří dohromady. Bohužel nyní se znovu novelisuje jen dávka z majetku a to, jak vyložím později, naprosto nedostatečně, aniž by současně byl také novelisován zákon o válečných půjčkách ze dne 24. června 1920, ačkoliv zvláště jeho § 11 bezpodmínečně vyžaduje změny. Válečná půjčka musí býti zaplacena, poněvadž jí byly kdysi placeny dodávky, podpory rodin nastoupivších vojínu atd., především dodavatelé, kteří dosáhli zisků, jež nyní stát vlastně chce dávkou z majetku a dávkou z přírůstku na majetku znovu vybrati, kteréžto zisky však pro mimořádně zvýšené daně a pro nesplnitelná břemena zemědělců stát si již přivlastnil.

Jestliže sledujeme ustanovení zákona, zvláštně pokud jde o účinky v praxi, musíme vlastně žasnouti a diviti se tomu, že občanské strany - míním české občanské strany - při vypracování tohoto zákona spolupůsobily. Kolébka takového zákona, jakým byl starý zákon, mohla státi v nejrudějším sovětském Rusku, nikoliv však u nás ve vyšším Švýcarsku, jak u nás rádi republiku jmenují. A poněvadž jsem se zmínil právě o Švýcarsku, o skutečném demokratickém Švýcarsku, pak víte, že se tam přece asi před 3 měsíci konalo hlasování lidu o dávce z majetku, a švýcarský národ velkou většinou svým hlasem zřetelně projevil odmítnutí takového bolševického útoku.

Novela, kterou nám dnes předložili k poradám a která má býti zlepšením zákona, nemůže nás naprosto uspokojiti. Neboť oproti všemu očekávání jest jen zcela nepatrnou ochotou vlády. Vlastně by se mohlo říci, zvláště přihlíží-li se k účinkům zákona, a přihlíží-li se s druhé strany, jaký povyk byl dělán, než novela vyšla: Hory pracovaly k porodu a narodila se maličká myška. Jest jisto, že tisíce a tisíce těch, kteří těžce musejí bojovati o svoji existenci, a kteří toužebně čekali na skutečné zmírnění břemen jsou zklamání, poněvadž naprosto nemohou, také při nejlepší vůli, sehnati peněz na dávku z majetku a na dávku z přírůstku na majetku a na jiná ohromná břemena, která jim byla uložena. Co jest následkem? Že dnes stav rolnický, jak tomu bylo dříve, bezpodmínečně upadne a musí upadnouti do dluhů. Bude-li tato novela vydána, budou lidé touto novou úpravou úplně zklamání. Také na této novele lpí vlastně znamení kompromisu, jež bohužel nesou všechny zákony hospodářského a také finančního druhu v tomto státě.

A nyní krátce několik poznámek k jednotlivým ustanovením tohoto zákona, § 1 praví, že se dávka z majetku a dávka z přírůstku na majetku snižuje o 50%, jestliže konečné jmění nepřesahuje 50.000 Kč. Nuže, 50.000 Kč jest dnes vlastně zcela nepatrnou částkou. Tato částka odpovídá, jak již zcela správně pravil dr. Heller, mírové ceně asi 7-8000 K. To jest zajisté mimořádně nízká částka. Očekávali jsme, že 50% ní snížení v §u 1 bude ve prospěch všech, jejichž konečné jmění nepřesahuje 100.000 Kč.

Veliké poškození obsahuje § 3, že se slevy z dávky z přírůstku na majetku poskytují jen v těch případech, kde dávkou povinný přírůstek na majetku nečiní více než 200% počátečního majetku. Jelikož jest známo, že finanční úřady, berní úřady, které prováděly toto oceňování, sice ne u polí a domů, kde rozpětí činí 65 a 75%, nýbrž u nářadí a u živého a mrtvého inventáře vypočítaly přírůstek na několik set procent, bude toho ovšem následkem, že vlastně z tohoto zákona, bude míti prospěch jen zcela málo rolníků. Očekávali jsme tedy nejméně rozpětí 400%. Vážení pánové! V zemědělství a také při majetku domovním se provedl výpočet 75%ní nebo 60%ní přirážkou k počátečnímu majetku. Stalo se to, ačkoliv v mírových dobách byla pole v dobrém stavu, kdežto po válce byla vyssáta a vydrancována. Byli jsme přece všichni nuceni, vykořisťovati za války svá pole; jelikož jsme neměli potřebného dobytka, nemohli jsme ani kvantitativně ani kvalitativně vyráběti živočišného hnojiva; totéž bylo s umělým hnojivem, jehož vůbec nebylo lze dostati. Ačkoliv dobytek kvalitativně v r. 1914 byl mnohem lepší - právě u mne tomu bylo tak, moje mladé koně z r. 1914 byli v r. 1919 již úplně strhaní a staří - přes to se béře při tomto majetku zvýšení několika set procent. Hospodářské budovy byly většinou přímo na zboření. Pro pokles cen zemědělských výrobků od té doby a také ještě dnes ceny polí zcela značně klesly. Proč již tenkráte nebyly zaplaceny válečné půjčky? Tehdy byly by snad stačily dvě krávy, aby z jejich prodeje byla zaplacena dávka z majetku. Dnes se k tomu potřebuje 8-10 kusů dobytka. Také ceny dobytka podstatně klesly. Na zlepšení hospodářských budov, na správu strojů musily býti vzhledem k vysokým výdajům za stavební materiál, jako cihly, cement, vápno atd. vydány tak veliké částky, že většina rolníků, kteří si za války sice uspořili několik haléřů, již dávno je vydala. Je jisto, že dnes naše zemědělství jest v mnohem horším stavu, než tomu bylo v r. 1914 před válkou. Možno tedy zjistiti, že nejen nelze mluviti o přírůstku hodnoty, nýbrž že se u nás došlo přímo k zmenšení hodnoty.

Pánové! Podle mého mínění nelze u výrobních stavů mluviti o přírůstku na majetku, jelikož takového přírůstku ve výrobě prostě není, a jelikož zdánlivé hodnoty pro kolísání měny nebo něco jiného nelze bráti za základ pro dávku z majetku, která tak hluboce zasahuje do našeho hospodářského života. Tento přírůstek na majetku, o němž se zde stále mluví, jest přece jen zdánlivým, fiktivním přírůstkem. Jest možno, že snad skutečně lze zaznamenati přírůstek u těch, kdož v létech 1919, 1920 nebo 1921 prodali svá hospodářství. Avšak tento přírůstek není zde postižen. Postiženi jsou ti, kdož jsou nuceni svá hospodářství dále si podržeti a dále hospodařiti přes klesající ceny. Mohu říci: U nás není přírůstku na majetku, tím spíše, že pro toto daňové zatížení a pro vysokou režii, kterou dnes máme, nejsme více s to, abychom svá hospodářství intensivně vybudovali a provozovali je v rozsahu, jakého bychom si sami přáli. Co však znamená, jsme-li dále zatěžování a musíme přecházeti od intensivního hospodářství k extensivnímu - neboť konečně k lásce nelze nikoho nutiti, nemám-li žádného výnosu ze své práce, pak musím prostě přestati - co to však z národohospodářského stanoviska znamená pro stát a všeobecnost, o tom si nikdo neučiní představy, když výnos z hektaru, místo aby byl stupňován, klesá, 75%ní přirážka k cenám z r. 1914 není ospravedlněna, poněvadž stát chce upevniti svoji měnu a chceme pomalu přijíti k zlaté měně. Jestliže nyní zaplatíme dávku z majetku, pak by nám logicky, až bude zavedena zlatá měna, musila býti znovu vrácena dávka z přírůstku na majetku. Jest tedy špatně mluviti o přírůstku na majetku, poněvadž jest přece jen rozdíl - a toho nelze se světa sprovoditi - mezi zlatými a papírovými korunami. Rozumově by se vlastně měl počáteční majetek přepočítati na české papírové koruny a konečný majetek na zlaté koruny. Ukáže se potom, že v zemědělství všeobecně nastalo zmenšení hodnoty. Máme dnes - to jest také jisto - mnohem méně, a co máme, mrtvý a živý inventář, jest horší jakosti. Také oběžný provozovací kapitál se zcela značně zmenšil.

Nechci se pouštěti do řečí o §u 5, neboť mluvil o něm již řečník přede mnou. Pravím tedy, že z tohoto zákona mají v prvé řadě prospěch jen ti nejmenší, avšak bohužel také jen zcela nepatrný prospěch. Proto nacházím tím nepochopitelnějším, že dnes prohlásil řečník sociálních demokratů, že sice budou hlasovati pro jednotlivé paragrafy, avšak proti celému zákonu. Myslím, že postavení drobného zemědělce na venkově jest nyní nanejvýš tíživé. Rozličné příčiny to zavinily. Vloni to bylo sucho, ztráta dobytka pro změknutí kostí, pokles cen všech zemědělských výrobků, proto jsou spotřebovány veškeré úspory drobných zemědělců a proto naše strana, ačkoliv - to chci zvláště zdůrazniti - považujeme tento zákon za nepostačitelný, bude hlasovati pro předlohu.

Upustili jsme od podávání pozměňovacích návrhů, poněvadž po mnoho zde sebraných zkušenostech jest bohužel přímo bezúčelnou námahou podávati zde pozměňovací návrhy. Zákon jest jednou výrobkem >pětky< a při naší demokratické soustavě pracuje a dělá zákony nikoliv tato sněmovna, nýbrž >pětka<, my zde nesmíme říci nic jiného, než ano a amen, nesmí se změniti ani čárky ani puntíku; a kdybychom tedy podávali pozměňovací návrhy, bylo by to jen mluvením na piano. A tomu přece nechceme. Stali jsme se mechanickým hlasovacím strojem, ničím více. K tomu přistupuje ještě, že nám také bylo ponecháno příliš málo času. Až do zítřka máme udělati nevím ani kolik zákonů, a se zřetelem na krátkost doby není také vůbec možno prosaditi zde nějaké pozměňovací návrhy. To dokazuje také zamítnutí všech návrhů, které Svaz zemědělců prostřednictvím našeho kolegy Windirsche naproti ve sněmovně podal. Tím jest proveden důkaz, že se o pozměňovacích návrzích zde ani nerokuje, tím méně takové návrhy bývají přijaty. Chci se tedy omeziti jen na dva resoluční návrhy a doufáme, že si je pan zpravodaj přijme za své a že se k nim potom bude přihlížeti v prováděcím nařízení k tomuto zákonu. Zákon má vlastně zcela značné mezery. Zvláště úplně mlčí zákon a nový návrh o hodnocení majetku válečných půjček, jenž u mne a v naší krajině byl kdysi hodnocen, pokud se týče připočten 40%, Pravím však: Dokud ve sněmovně, nebude vyřízena otázka válečných půjček, mělo by se předpokládati, že nelze válečné půjčky počítati do dávkou povinného majetku. Dokud válečnými půjčkami nelze platiti dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku, nelze naprosto válečné půjčky považovati za dávkou povinný majetek. Mimo válečných půjček bylo by třeba ještě také ze zákona vyloučiti staré koruny, částky v cizí měně a pohledávky u vídeňské poštovní spořitelny. Dnes, kdy 100 českých korun jest několik miliard marek, resp. kdy se za 1 korunu platí 2000 rakouských korun, nemohou přece státní občané žádati, aby jim pohledávky v rakouských korunách, v říšských markách, v polských markách, v maďarských korunách atd. byly připočítávány jako české koruny, čímž by se ovšem došlo k ohromnému přírůstku na majetku. Pan kolega Heller v jednom případě poukázal na to, k jak nesmyslnému zatížení může dojíti. Také já vím o takovém příkladě. Jistý český státní občan má ve Vídni asi 200.000 K uloženo ve spořitelně. Bydlí zde, má zcela malou usedlost, která se za mnoho nepočítá. Těchto 200.000 K musil přiznati jako pohledávku. Z této částky byla mu nyní předepsána dávka z majetku a dávka z přírůstku na majetku, nikoliv málo, nýbrž se vším všudy 24.000 K. Budou-li nyní chtíti skutečně vybrati dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku od onoho muže, musejí mu vzíti, co mu ještě zbývá, neboť majetek 200.000 K v Rakousku jest asi 100 K, těchto 100 K by mu tedy musili vzíti a 23.890 K zůstal by ještě státu dlužen. To jest nesmysl a potřebuje to tedy změny. Nelze však také plně připočítávati staré koruny, pohledávky v Rakousku, jestliže stran starých korun nebylo ještě vydáno rozhodnutí.

Za všech okolností dlužno přihlížeti k námitkám a každou žádost dlužno projednávati individuelně. U našich zemědělců v německých krajích nelze nikterak bráti za základ Brdlíkovy tabulky. Jest přece známo, že tyto tabulky byly kdysi vypracovány u zeleného stolu, snad v dobré víře, že budou správné. Avšak od té doby se poměry zcela značně změnily. Pohleďme přece na zákon. Předpoklady, z nichž se vycházelo při tvoření zákona, dnes naprosto více neexistují. Dlužno tedy dát zjistiti hodnoty zemědělskými znalci, jaké částky byly kdysi vzaty za základ předpisu, nikoliv však, jak se nyní stává, lidmi, kteří nemají ponětí o zemědělství.

Nejostřejší stanovisko dlužno ještě zaujmouti k tomu, že se jednotlivým mladým zemědělcům, kteří za války převzali hospodářství, započítává jako přírůstek na majetku zcela a plně tento dědický podíl. Tím spíše dlužno proti tomu zaujmouti stanovisko, poněvadž na bedrech těchto mladých přejímatelů hospodářství leží ještě jiná břemena. Musejí vypláceti ostatní sourozence, musejí platiti výměnek, musejí na se vzíti všechna hmotná břemena doby, jejímž znakem jest všeobecná hospodářská krise.