Pánové, nemám rozkaz, abych se dnes šířil o těchto věcech, podali jsme v té příčině naléhavou interpelaci stejného znění jako v poslanecké sněmovně a vyzvali jsme v ní vládu, aby se také zde vyjádřila o této aféře, ale důkladněji nežli naproti v poslanecké sněmovně, kde pan ministerský předseda hlavní zřetel obrátil k tomu, aby obviňoval žalobce, místo aby vyvrátil žalobu, aby velebil všechnu krásu, kterou koalice vytvořila, ale pomlčel o skandálních aférách, za které se sami stydíte. (Výkřik na pravici: Této řeči nerozumím!) Nerozumíte tomu, myslím, že mluvím zřetelně.

Zde v senátě dostali jsme následkem lihové aféry jiného předsedu, ale prohlásili jsme již, že lihová aféra novým předsedou vyřízena není. (Sen. Ackermann: Co má to co dělat s tím zákonem?) Máte pravdu! Poněvadž však jindy o tom nemůžeme promluviti, musíme se vyjádřiti při této příležitosti. Jinak přece se nám k tomu příležitost nenaskytne.

V Mariánských Lázních vyjádřil se jistý ministr, že koalici víže morální pouto. Pánové, za takovouto morálku děkujeme, když se jedna strana musí obávati druhé, že odhaleny budou její skandální aféry. To jest morálka moci, jejíž svědkové kolkolem v zemi leží pochováni v 56 hrobech ze 4. března 1919. A když naši lidé v tomto roce obvyklým způsobem, nikoli způsobem pobuřujícím, nýbrž klidně v tento den chtěli táhnouti ke hrobům, tu byl hřbitov kolem dokola uzavřen četníky z Prahy. A obyvatelé města ani odpoledne, ač nebyl se čeho obávati; nemohli přijíti ke hrobům. Byla nám na př. v Kadani, kde jsem sám byl, namlouváno, že přišla 200 cizích legionářů do města, že jest obava před krveprolitím. Lež byla záminkou úřadům. Když se tam během dopoledne ukázalo, že netřeba se obávati nejmenší výtržnosti - čtyři pánové z menšiny, mezi nimi rada státních drah, representovali na náměstí všechno české obyvatelstvo v Kadani, když bylo viděti, že se ničeho nestane, žádalo nás 5 poslanců a senátorů, aby se odpoledne obyvatelstvu kadaňskému dovolilo navštíviti hroby. Nikoli, ani to ne; došel z Prahy, prý od ministra vnitra, pokyn, že se hřbitov nesmí otevříti, od téhož ministerstva, o kterém jsme v sobotu slyšeli, že proti slavnosti není námitek. To jest morálka moci, na které tento stát byl založen, při níž však,to nemůže trvale zůstati, jest to morálka moci, proti které vždy protestujeme. Protestujeme-li proti tomu, nesmíte nás líčiti jako odpůrce státu, neboť jest nepřítelem státu, kdo žádá, aby stát byl vybudován na právu a mravnosti, nikoli pouze na moci.

Přicházím nyní k předmětu denního pořadu, omlouvaje se zároveň, že jsem mluvil o věci, která k věci nepatří; ale vy odmítáte všechny návrhy na politickou debatu, mnohem přísněji nežli naproti v poslanecké sněmovně, kde dnes debata byla připuštěna. Předložený zákon má zjednati přechod od stavu státních stavebních podpor ke stavu volného stavebního podnikání. Měli bychom se domnívati, soudíce alespoň podle předloženého zákona, že tento přechod bylo by lze provésti již koncem roku 1924. To jest jistě klamem, a pan zpravodaj rozpočtového výboru zdůraznil, že to jest vyloučeno, že koncem r. 1924 žádným způsobem již nelze povoliti podpory na stavbu. Obdržíme nový zákon; slibuje se nám, že se při tom má vzíti zřetel na potíže které se objevily u zákona na ochranu nájemníků. Uvidíme tedy. Prozatím znamená předložený zákon zhoršení dřívějšího zákona, jednak že z nových podpor vyloučeni jsou ti, kdož do konce r. 1923 nepodali žádné žádosti a se stavbou do konce dubna 1924 nezačali, jednak tím, že se příspěvky zmenšují jak co do záruky za výpůjčku, tak také co do podpory státu, jde-li o ztracený náklad stavební. Dovoláváte se pro toto snížení hlavně toho, že se levněji staví, takže by bylo nespravedlivo nynějším podnikatelům staveb poskytovati výhody stejnou měrou, jak se to činilo dříve za ztížených podmínek. Index pro stavební výlohy není připojen. Referentka sociálně-politického výboru mluvila o 6- až 7násobných stavebních nákladech ve srovnání k dobám mírovým, kdežto tyto náklady na začátku působnosti zákona o stavebním ruchu byly desetinásobné. To jsou domněnky, které nemají podkladu v bezpečných číslicích.

My Němci pochodili jsme při celém stavebním ruchu celkem špatně, ovšem; jak přiznávám, částečně vlastní vinou, poněvadž naši lidé se svými žádostmi přicházeli příliš pomalu, dále pro vinu, která postihuje naše spořitelny, poněvadž jednak nemohly a jednak také neměly ochoty podporovati dostatečně stavební ruch. Zde opět největší úlohu hraje válečná půjčka. Kdyby naše německé spořitelny neměly před sebou neustále strašidlo válečné půjčky, kdyby věděly, co se s ní stane, byly by snad bývaly spíše ochotny poskytnouti také stavební úvěry. Když se nyní stavební činnost končí, alespoň pokud jde o žádosti, pak postihuje to v prvé řadě německé obyvatelstvo jakožto následek jinakého špatného zacházení, na kteréž my Němci během pěti let jsme si musili zvyknouti.

Co se nyní týče státní podpory stavebního ruchu vůbec, jest to přece v moci vlády, podporovati. stavby netoliko podporami a zárukami za úvěr. Důležitou úlohu hrají především daně. Daňové úlevy měly by se poskytovati co nejvíce a nejsnáze, měly by se eventuelně ještě rozšířiti, nikoliv však časově omezovati jako nyní. Důležité jest dále další rozšíření nových pramenů úvěru tím, že vláda přiměje všechny pokladny nějakým způsobem k tomu, aby přispěly k tomu, čeho ke stavebnímu ruchu jest potřebí. Máme zajisté banky, máme úvěrní ústavy, které se stavebním úvěrem vůbec nezabývají. Rovněž zde bylo by zjednati možnost poskytovati také hypotekární úvěry stavební. Dále bylo by lze soukromé pojišťovny při nostrifikaci klidně přiměti k tomu, aby ze svých fondů obzvláště přispěly též na podporu stavebního ruchu. Sociální pojištění v nové předloze zaměstnává se v §§ 180-184 stavebním úvěrem. Tyto paragrafy však nepostačuji, dlužno je ještě rozšířiti, aby veliké reservy sociálního pojištění také zde, jak tomu jest již v Německu, pokud možno byly na prospěch stavebnímu ruchu.

Bytová nouze není nouzí, která nastala teprve válkou, byla válkou pouze zostřena. Každý, kdo má co činiti se sociální politikou, ví, že také před válkou ve městech a dokonce na venkově namnoze byla nouze o byty, resp. že naše obyvatelstvo naprosto nevydávalo na byt tolik, co by bylo odpovídalo jeho pokročilým poměrům. Nemluvím o Slovensku, mluvím o našich krajinách, kde v této příčině jsme ještě velice pozadu a kde, co se týče bytů, jeví se beznáročnost, která vzdělání obyvatelstva daleko již nevyhovuje. S rokem 1924 nebude bytová otázka ještě dlouho odbyta, stavební ruch bude po dlouhá léta hráti důležitou úlohu. Proto také nemyslím, že poskytování podpor tímto zákonem jest odbyto. Musíme se snažiti, aby veškeré úvěrnictví se zajímalo o stavební činnost, která ovšem se stanoviska výnosnosti a pohodlí naprosto není lákavou. Musíme ať již donucením, anebo slibem výhod přiměti lidi k tomu, aby nahromaděného kapitálu nepoužívali toliko pro podniky, které přinášejí vysoký úrok, nýbrž také tam, kde vyplývá sice menší úrok, ale poměrně jistější uložení kapitálu, totiž ve stavbě bytů. Na to chtěl bych při této příležitosti upozorniti.

Ostatně nemělo by žádného účelu navrhovati nějaké změny. Vždyť ani koaliční strany, jak ve výboru výslovně konstatovaly, nebyly s to něco změniti, neřku-li oposice. Jest to právě smutným údělem senátu, že polyká předlohy, jak přicházejí odnaproti, tak jak jsou, a k tomu ještě opožděně Tento smutný los jest nám také při této předloze údělem. Následkem toho mohu jen prohlásiti, že vítáme, pokud v zákoně obsažena jsou ustanovení pro podporování staveb, a budeme vyzývati náš lid k použití. Na druhé straně zůstává mnoho přání nesplněno, nežli najdeme takovou podporu, jakou bychom si při tak důležité věci měli slibovati.

Místopředseda Kadlčák (zvoni): Ke slovu je dále přihlášena paní sen. dr Herzigová.

Sen. dr Herzigová (německy): Slavný senáte! Bytový problém souvisí co nejúžeji s celým vnitřním vývojem státu, a také předložený zákon o stavebním ruchu ukazuje zřetelně panující protivy, pod jejichž tlakem vznikl. Prozrazuje mezi řádkami různé názory; v důvodové zprávě se praví, že tento zákon má býti počátkem likvidace státních podpor. Zdá se to býti velice předčasným, přihlédneme-li k názoru, který v celém světě panuje o stavebním ruchu. Neboť nové. zákony na ochranu nájemníků na př. v Anglii a Italii ukazují, že se protivy spíše přiostřují,nežli sbližují a vyrovnávají. Ani silná osobnost Mussoliniho nedovedla v Itálii zachovati staré poměry na ochranu nájemníků, které naopak, pod tlakem veřejného mínění doznaly silného přiostření. Dlužno tedy míti za to, že zamýšlené odbourávání státních podpor nebude trvalé. Neboť zde se jedná, o řešení problému, který se stále víc a více stává otázkou moci v parlamentě. Nedostává se bohužel ve stavebním ruchu tvůrčí síly, která by byla dovedla organisovati novou uspokojivou svépomoc. Nejvýhodnější posud řešení problému opatření bytů ukazuje ještě osazovací akce ve Vídni v úzké souvislosti se stavebními družstvy, kteráž organicky jsouce učleněna; obcí jsou financována. U nás podpora stavebního ruchu záleží ve starém obvyklém schematu státních subvencí, jejichž odbourání se nová předloha usilovně domáhá, ve vyvlastnění, v přikazování půdy, v ulehčení platebních podmínek a ve velice problematickém osvobození od daní. Stížené opatření peněz brání také mnohým lidem domáhati se státních podpor. Velkokapitál, obzvláště banky a velké obchodní domy nepostaraly se ani o opatření bytů pro armádu svého úřednictva. Hlavní otázce v bytové politice, zda jest stát povinen pečovati o přiměřenost bytových poměrů svých občanů, nepřiblížili jsme se ani při zmenšení počtu a rozlohy bytů, na jejichž místě anebo jejichž blízkosti by se byly musily zjednati byty pro stejný počet osob. Veliký počet státních úřadů rovněž neposkytl žádné náhrady za byty, které byly jimi okupovány; nedostává se tedy také příkladu obětavosti se strany státu, což ovšem nemůže zůstati bez účinku.

Co pomůže všechna sociální hygiena, co pomohou všechny zákony a zdravotnická opatření, když jest nemožno zasáhnouti, poněvadž se vše rozbíjí o bytovou nouzi. Bytová nouze nejhoršího způsobu, hromadné bydlení rodin s osobami cizími, dětí s dospělými atd. má za následek silný pokles morálky. Nesnesitelné zjevy bytové nouze spíše rostou, než aby jich ubývalo. Domníváte se, že stavebnímu ruchu pomůžete zájmem na losové výpůjčce, když ubohým majitelům předválečných rent část splatných úroků vyplácíte ve stavebních losech? Ti budou samozřejmě míti větší zájem na stavebních losech, nežli na stavebním ruchu. Losová půjčka vynesla prý dosud asi 70 milionů, vy však se svými disposicemi jdete podle osnovy zákona daleko nad tento výsledek, disponujete částkou přes 600 milionů, které se v roce 1924 mají vydati za stavby pro státní zaměstnance.

Do předložené osnovy zákona pojato bylo ustanovení o vyvlastnění ve staré jeho ostré formě. Sociálně politický výbor poslanecké sněmovny projevuje v důvodové zprávě naději, že netoliko určité t. zv. privilegované obce a ty, které ministerstvo k tomu ustanoví, nýbrž také ty osoby mají používati výhod státních subvencí, kterým byla přikázána vyvlastněná půda.Vidíme, že tu vzrůstá řada protekčních dětí na útraty jiných státních občanů. Poškozování poplatníků poškozuje však trvale konečně také stát samotný, což jest rozhodně na pováženou.

O opožděném vyřizování žádostí za subvence zmínili se téměř všichni řečníci. Poněvadž každý z nás byl více nebo méně s to konstatovati toto opožděné vyřizování, anebo vůbec žádné vyřízení, je samozřejmo, že se každý vrací zvlášť k tomuto bodu. Tímto opožděným, vyřizováním znesnadněna byla osobám a stavebním družstvům stavební činnost, i nutno žádati, aby se tomuto zlu konečně odpomohlo, aby do nového zákona nebyly zase pojaty staré paragrafy zákona a tím ospravedlněn byl také starý způsob projednávání, nýbrž aby se změnou nalezla se nová forma rychlého vyřizování. Obzvláště však nemají na konec přijíti ke škodě všichni ti, kdož včas zažádali a snad nemohli se stavbou začíti, nežli dosáhli státní subvence, nýbrž mají subvenci obdržeti v té výměře, jako by byli se stavbou započali.

Přes všechnu bytovou nouzi existuje silná záliba v tvoření malých bytů. Jakkoli bychom to za normálních poměrů mohli vítati, tak pochybenou jest tato myšlenka právě nyní. Malé domky s 1-2 rodinami zdražují domácnost a ukládají hospodyni větší práci nežli byt v nájemním domě. Nikoli pro sto, nýbrž pro statisíce lidí máte opatřiti byty. V Praze na příklad máte nejhroznější bytovou nouzi, jakou si můžeme pomysliti, a pomocí malých bytů mohli bychom byty opatřiti jen stům anebo tisícům, nikdy však statisícům lidí, ježto obzvláště pohotových prostředků zde není v potřebné míře. A tyto statisíce mají právo od státu, zejména je-li to stát demokratický, žádati přístřeší, byty člověka důstojné. Bylo by se tedy doporučovalo a doporučuje se také ještě nyní, přikročiti ke stavbě velkých, hygienicky nezávadných nájemních komplexů, u nichž by se kasárnické vzezření velmi dobře mohlo zastříti architektonickým rozčleněním. Byla také doba, kdy lékaři horovali pro systém pavillonů, školským příkladem toho byla nemocnice v Eppendorfu u Hamburku. Dnes jsme se vrátili k vícepatrovým komplexům budov pro umístění moderních klinik, poněvadž se nemůžeme uzavírati před výhodami vyšších poschodí, pokud jde o sluneční světlo a suchost místností. K tomu přistupují výhody zahrad na střechách.

Na konec chtěla bych jen co nejnaléhavěji žádati, aby ministerstvo sociální péče vybudovalo a ostře provádělo bytovou inspekci. To se nemá státi jen ve prospěch jednotlivců, nýbrž má to sloužiti všeobecnému blahu. Otázka bytová jest také pro budoucnost otázkou osudu. Jedná se o zdraví a blaho obyvatelstva, lhostejno které národnosti. Skutečnou nouzi však nelze odstraniti zdánlivými prostředky. Problém bytové nouze a bytové tísně nemůže býti rozřešen touto osnovou zákona; takovýmito předlohami se naopak ještě přiostří a myslím, že podle všeobecné bytové nouze v Evropě mohu míti za to, že místo likvidace, místo zmenšení podpor na stavební ruch musí přijíti zvětšení těchto podpor, mnohem účinnější potírání bytové tísně a bytové nouze. Bez státní podpory jest dnes stavební ruch nemožný, i budeme tudíž přes nedostatky zákona hlasovati pro tento zákon. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák:Uděluji slovo panu sen Löwovi.

Sen. Löw (německy): Slavný senáte! Projednávaná předloh a byla ve druhé komoře naproti vyřízena již dne 14. prosince. A kdyby se bylo správně jednalo podle jednacího řádu, byl by musil senát předlohu vyříditi již koncem ledna. Nastal však veliký průtah, a tak dostalo se této předloze velikého osudu anebo řekněme velikého významu pro senát. Nastal stav ex lex, kterého se chtělo použíti k tomu, aby zákon v obyvatelstvu se stal neoblíbeným. Ale jiné, mnohem větší příčiny byly vinou průtahu. Víte přece, že z lihovarnického družstva vystupovaly kalné páry, které rušily všechnu možnost jednání. Musily dřív býti vyměněny osoby, a tu se tvrdí, že sice jména byla změněna, že však systém zůstal stále ještě týž, na systému že se naprosto ničeho nezměnilo. A když to, co se později vyvinulo, když k tomu ještě analysujeme benzinové výpary; musíme míti za to, že to mu skutečně tak bylo, že skutečně se změnily jen osoby, že však zápach a jeho příčiny zůstaly stejné. Zápach byl tak veliký že nejen nebylo možno tuto předlohu dále projednávati, nýbrž že dokonce také pan ministerský předseda byl dotčen na svém zdraví a musil se odebrati do lázeňského místa Mariánských Lázní. A kdo pana ministerského předsedu v Mariánských Lázních pozoroval, jak tam pokulhával na berlích koalice, ten musil skutečně míti dojem, že ministerský předseda byl zachvácen velice těžkou nemocí, ze které se mohl vyléčiti jen v těch lázeňských místech, která také na dřívější velké muže a diplomaty, kteréž vladařové vysílali, vykonávala tak znamenitý účinek, že z toho vznikly války z roku 1866 a 1870. A věru Mariánské Lázně vykonaly také na pana ministerského předsedu magickou moc, mohl odhoditi berle a nastoupiti s lehkostí cestu do Prahy, a kdo dnes naproti ve druhé komoře měl příležitost pozorovati pana ministerského předsedu - nemohu říci poslouchati, poněvadž jsem mu bohužel nerozuměl - ten musí věru uznati, že pan ministerský předseda tam nalezl plné uzdravení; neboť jak tam hájil návrh, který má sloužiti k tomu, aby zápach lihu a benzinu byl odstraněn se světa, to věru byl znamenitý výkon. Že tím chce odstraniti věc samotnou, tomu nevěřím. Myslím, že chce odstraniti jen zápach. A proto mu byl na druhé straně dokonce i podán dárek ve formě lahvičky naplněné lihem. Trvalo tedy velmi dlouho, nežli jsme došli k tomu, abychom projevili svoje mínění k tomuto zákonu a abychom předlohu vyřídili. Před tím by to bývalo nebylo možné, neboť nebyli bychom mohli těžce nemocného pana ministerského předsedu dostati z Mariánských Lázní bez berlí domů. Tak tedy vyřízení tohoto zákona, nechalo na sebe čekati 3 měsíce.

Ještě jiného dojmu jsme dnes nabyli o panu ministerském předsedovi, že se totiž ukázal jako silný muž. Ale činilo to zvláštní dojem, jak pan ministerský předseda tam nahoře mluvil s diktatorskou silou, a nevím, nemohu to posouditi, poněvadž jsem tomu nerozuměl, zdali věc byla dobrá, ale mohu sotva míti za to, nebo to, co mu řečeno bylo od samotných českých stran, to nebyl souhlas, který má býti dán, mluví-li ministerský předseda. Ale pozorovali jsme při tom ještě něco jiného. Myslím, že se ještě nikdy nepřihodilo v dějinách parlamentu, aby ministerský předseda, úředník vlády, hájí-li nějakou předlohu, dostal se na pole, které jinak patří oposici. Dělal tak, jako by na svoje strany mohl působiti potřebným dojmem anebo tlakem, že to byl on, jenž vynesl na povrch tento zákon, který po 3 týdny ležel u ledu, takže nyní snad přece něčím můžeme přispěti ke stavebnímu ruchu.

Nyní několik slov k předloze samotné. Tu jest již hned ustanovení v §u 3, kde se praví - o tom mluvil, již řečník přede mnou - že vláda chce použíti 600 milionů z losové výpůjčky samotné na zřízení bytů pro státní úředníky a státní zřízence, kdežto však se mluví v nejvyšším případě o 70 milionech. Tvrdilo se zde 70 milionů, myslím však, že jest to trochu více V rozpočtu uvedena jest částka 200 milionů, tedy něco více. Přece však vidíme, že se nedostává celé řady obnosů, jichž nelze sehnati a nelze tedy dobře rozuměti, jak byla suma dřívějšího zákona zvýšena na 600 milionů, když na druhé straně jest snaha vládní podpory snížiti o 20 a více procent. Na jedné straně se zmenšují státní podpory, které chceme poskytnouti obecně prospěšným stavebním družstvům, na druhé straně vidíme nikterak odůvodněné zvýšení výdajů.

Jest příznačno, že se ukázalo pravdivým to, co jsem dovozoval, když jsem k tomuto zákonu s tohoto místa mluvil poprvé, co jsem tehdy řekl ministrovi financí - totéž, co řekla paní doktorová přede mnou. Prohlásí jsem tehdy, že pokud nezaplatíte válečné půjčky, nebude vám nikdo více důvěřovati; poněvadž nevěříme více dlužníkovi, který svých dluhů neplatí a který je popírá. Co jsem tehdy řekl, dostavilo se plně a zcela. A proto myslíme, že jest správné, co říkáme již dnes, že nemůžeme patrně tomuto zákonu přičítati velikou cenu,který nám jest tím nesrozumitelnějším, když vláda z losové výpůjčky chce použíti 600 milionů.

Nejhorší jest to v §u 4. Tam se obzvláště poukazuje na § 11 nařízení ze dne 19. července 1923, na zvláštní opatření pro bytovou péčí atd. Nejhorší jest, že lhůta pro počátek stavby stanovena byla dnem 30. dubna. Když tedy někdo použíti chce ještě tohoto zákona, musil předně podati žádost do 30. června 1923 a musí potom do 30. dubna 1924 také skutečně započíti se stavbou. Řekli jsme již tehdy, jak to působilo Zákon ze dne 25. ledna 1923 vyšel teprve 23. února v jazyce českém, v německém jazyce teprve dne 28. dubna, a 30. června mělo již býti započato se stavbou. Prováděcí nařízení v zákoně vyšlo teprve v srpnu, je sice datována z června; ale do 30. června musily žádosti již býti podány. Vidíte, jak se věc bere vážně. Tu se již chci tázati, k čemu se dělají zákony, když již předem víme, že těchto zákonů nelze použíti ani prováděti, poněvadž v době, kdy se dostanou do veřejnosti, nelze jich použíti, jsou již dávno zastaralé.

U nynějšího zákona jest tomu právě tak. Dnes máme 6.března, do 30. dubna má býti začato s prací! Než zákon vyjde v českém a německém jazyce, můžeme býti úplně jisti, že do té doby uplyne polovina měsíce dubna. Tu se vás táži, jak to může býti možno; že se se stavbou musí začíti do 30. dubna, kdy dnes ještě nikdo neví, jak to se zákonem bude, zdali bude přijat, zdali nabude moci zákona čili nic. Je pochopitelné, že si dnes nikdo při tomto stavu věci netroufá podniknouti něco řádného, že každý naopak čeká, co se stane. I když dnes přijmeme, zákon v této formě, nevíme ještě, co se s tím stane.

Ještě něco jiného. Jděte jednou do nejzazších pohraničních okresů státu, Rudohoří, Středohoří atd. Shledáte, že zima letos působila tak, že bude trvati ještě velmi dlouho, nežli zmizí spousty sněhu a nežli se potom může počíti s vykopávkou základů. Kdy nastane tání, anebo kdy alespoň roztaje půda? Jak jest možno stanoviti konečnou lhůtu pro zahájení stavby dnem 30. dubna, kdy prováděcí nařízení k tomuto zákonu ze dne 19. července 1923 výslovně praví, že stavbu dlužno považovati za započatou, když alespoň vyzděny byly základy a sklepy do úrovně podlahy přízemku. Paní Ecksteinová, podívejte se dobře na prováděcí nařízení. Stavbu dlužno považovati za započatou, když vyzděny byly základy a sklepy do úrovně podlahy přízemku. Dříve nelze stavbu považovati za započatou. Když již vidíme, že to není možno, proč potom děláme takovýto zákon? (Zpravodaj sen. dr Karas: To je staré nařízení!) Mám zde po ruce prováděcí nařízení ze dne 19. července 1923. Zde se praví, v §u 11 odst. 2. >Stavba se považuje za zahájenu dnem, kterého byly vyzděny základy a sklepy do úrovně podlahy přízemku, nebo nevyzdívají-li se ani základy ani sklepy, dnem, kterého bylo dosaženo rovnosti prvního patra.< Ustanovení toto jde tedy ještě dále, nežli jen tvrdil. Na tom nemůžete ničeho změniti i když to vykládáte jakkoli, stojí ta v prováděcím nařízení a stojí také v zákoně, že prováděcí nařízení věc blíže upraví.

Žádal jsem v sociálně-politickém výboru, a také naproti v poslanecké sněmovně bylo navrhováno, aby právě toto ustanovení bylo změněno. Tento návrh byl naproti ovšem zamítnut a omezil jsem se proto v sociálně politickém výboru na resoluci, ve které se vláda vyzývá, aby toto ustanovení změnila. Tehdy to byl sen. Pánek, který v pamětním spise, jejž vydala společenstva stavitelů, chtěl míti junktim mezi stavebním zákonem a mezi zákonem na ochranu nájemníků. Žádal tehdy, aby v zákonu na ochranu nájemníků bylo také obsaženo toto ustanovení a přítomný zástupce vlády, pan odborový přednosta Kubišta, prohlásil výslovně, že vláda chce provésti také změnu zákona na ochranu nájemníků. Tehdy prohlásila zpravodajka, paní Ecksteinová, že také tuto resoluci netřeba přijmouti, ačkoli pan odborový přednosta dr Kubišta tehdy prohlásil, že vláda vyjde co nejvíce vstříc. Nyní musili jsme s podivem ze zprávy rozpočtového výboru seznati, že výbor došel k jinému názoru, neboť vláda se v ní výslovně vyzývá, aby tato ustanovení neprováděla přísně, nýbrž způsobem co nejliberálnějším. Když tedy rozpočtový výbor došel k tomuto přesvědčení, pak prosím také vás, abyste přijali naší resoluci, ve které se vláda vybízí, aby lhůty v §u 4 zákona stanovené přiměřeně prodloužila. Tím není řečeno, že má býti změněn zákon, tím se jen vláda vyzývá, aby tato ustanovení neprováděla tak rigorosně, poněvadž poměry ukázaly, že patrně ve většině případů nebude možno do 30. dubna se stavbou započíti. Nyní, však, slavný senáte, mají se poměry tak, že všeobecně nemůžeme po čítati se soukromou stavební činností, a vláda nebude mocí stavební ruch i s nejdalekosáhlejšími podporami tak oživiti, aby bytová nouze byla se světa odstraněna. Otázku dlužno, pojímati tak, že stát a obec jsou dnes povinny stavěti. Jak tedy státu a obci jest možno tyto stavby podporovati a učiniti konečně jednou úplně konec bytové nouzi? Tu potřebujeme si jen vzíti za vzor systém, kterého se používá v Rakousku a v Německu, tím že se z peněz, na dani vybraných, poukazují také peníze obcím, kterých se použije právě k těmto účelům., a jen tak bude možno dojíti v tomto státě k rozumné činnosti stavební.

To by bylo všechno, co bychom, měli říci k tomuto zákonu, a ačkoliv víme, že jest špatný, jsme nuceni hlasovati pro něj, poněvadž nechceme, aby vůbec přestal působiti a aby v oboru stavebního ruchu nebylo vůbec ničeho podnikáno. Jestliže již řečnice přede mnou prohlásila, že se tím zamýšlí odbourání podpor v nezaměstnaností, stojím já na témže stanovisku a prohlašuji - a prohlašoval jsem to již ve Vídni - že jsem nepřítelem almužen, které se dávají dělníku. Dělník se svými zdravými a silnými pažemi má právo žádati, aby se mu dala práce, aby sobě mohl vydělati svůj chléb a všechno, čeho k životu potřebuje. Dělník odmítá býti poukázán na almužny majetných tříd a almužny státu, který se u nás ukázal jako stát čistě třídní; on chce si sám vydělati, čeho k živobytí potřebuje, a nechce dále býti pod dozorem četníků a státních policistů, nýbrž svobodným člověkem, má býti také dělník. Budeme tedy hlasovati pro zákon. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Udělují slovo panu sen. Pánkovi.

Sen. Pánek: Slavný senáte! Již po čtvrté zabýváme se zákonem o stavebním ruchu, což je nejlepším dokladem, že jsme otázku bytové tísně nevyřešili posud ani zdalek a tak, jak bychom si všichni ze srdce přáli a jak by si zejména přáli ti, kteří nebydlí. kteří nemají posud, kde by mohli složiti svou hlavu, ačkoliv stát do stavebního ruchu vložil již ohromné sumy. Dnes si to musíme říci otevřeně a jasně, že jsme v této věcí nepostupovali dosti obezřetně, že jsme nepostupovali dosti energicky. Musím také konstatovati, že jsme, pokud se týče udělení podpor, ne dosti úsporně hospodařili s veřejnými prostředky, neboť jsme v době, kdy tisíce a tisíce lidí nemá kde bydlet, obětovali za účelem, t. zv. bytové kultury ohromné kapitály. (Předseda Donát ujímá se předsednictví.) To jistě nebylo v úmyslu zákonodárce, to jistě také nebylo účelem stavebního ruchu stavět nákladně, stavěti luxusně, nýbrž účelem stavebního ruchu bylo odstraniti co nejrychleji bytovou krisi a bytovou tíseň. Nemám v úmyslu rekriminovati, co by nemělo žádného smyslu. Já se o těchto věcech a zejména o genesi-zákona a stavebním ruchu zmíním pouze potud, abych dokázal, že dnes není možno úplně likvidovati stavební ruch a že není možno, abychom, snad po ukazovali na ony značné obnosy, abychom snad chtěli vůbec zastaviti podpory, nebo chtěli je tak snížiti, že by se to vlastně rovnalo úplnému zastavení podpor, anebo abychom snad chtěli bytové krise, která by se po zastavení podpor stala latentní, využíti k nadměrnému zvyšování činží. My v senátě můžeme míti klidné svědomí. Jistě jsme chtěli ty věci řešiti docela jinak a chtěli jsme se bráti docela jinou cestou; vždyť již před 4 lety roku 1920 přišli jsme s iniciativním návrhem zákona o stavební povinnosti, který také o několik měsíců později akceptovala tehdejší úřednická vláda. Stavební povinnosti chtěli jsme uložiti kapitálově a majetkově silnějším jednotlivcům a společnostem, které také do jisté míry zapříčinily bytovou krisi, vždyť za války po převratu kupovali činžovní domy a hotely, proměňovaly je v obchodní místnosti a úřadovny, zapříčinily bytovou krisi také tím, že rozšiřovaly svoje závody, aniž by byly nuceny pro svůj rozmnožený personál stavěti příbytky. Již ta okolnost, že se tehdy o stavební povinnosti začalo mluviti, že jsme o ní jednali v senátě, že se s ní vážně zabývala vláda, sama o sobě způsobila, že sua sponte přihlásilo se na př. v Praze 18 jednotlivců a společností dobrovolně k stavbě činžáků, v Brně dokonce 63 a to bez jakékoliv státní podpory. Samozřejmě, že z těchto staveb okamžitě sešlo, když předloha o stavební povinnosti u nás v senátě padla a když se v poslanecké sněmovně přišlo se zákonem a stavebním ruchu, který chtěl ovšem za velmi vydatné státní podpory vznítiti soukromé podnikání.