Místopředsedové: Klofáč,Niessner.

Zapisovatelé: dr Přikryl, Löw.

108 senátorů podle presenční listiny,

Zástupci vlády: ministři: dr Dolanský, Habrman; za ministerstvo vnitra odborový přednosta dr Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, drTrmal.

Místopředseda Klofáč: Zahajuji schůzi.

Tvůrce naší republiky (Shromáždění povstává.), naší samostatnosti, milovaný náš president, dovršil dnes 74. rok svého plodného, krásného života. Používám této příležitosti, abych jménem celého senátu vyslovil přání, aby náš milý president ještě zůstal dlouho ve prospěch republiky živ a zdráv. Předseda našeho senátu pan Donát odebral se k panu presidentovi, aby mu naše přání také ústně tlumočil. (Hlučný, dlouhotrvající potlesk.)

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi panu sen. dr Koperniczkymu, sen. Fahrnerovi, dr Veselému, Hartlovi, dr Soukupovi a Kadlčákovi.

Tiskem byly rozdány některé věci. Prosím pana sekčního šéfa, aby je přečetl.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 1818. Odpověď vlády na interpelaci sen. Kotrby a soudr. ohledně poskytnuté subvence akciové společnosti Hostivařských mlýnů a pekáren (tisk 1804).

Zápisy o 191. a 192. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Česko slovenské ze dne 14. února 1924.

Na základě usnesení iniciativního výboru ze dne 6. března 1924 přikázáno:

Výboru rozpočtovému:

Tisk 1744. Návrh sen. Hartla, K. Friedricha, dr Herzigové a soudr., aby na roveň byli postaveni všichni státní pensisté, vdovy a sirotci.

Výboru sociálně-politickému a rozpočtovému:

Tisk 1757. Návrh sen. dr Hellera, A. Friedricha, dr. Wiechowskiho a soudr. na novou úpravu výslužného a zaopatřovacích požitků obecním a okresním zaměstnancům, kteří byli dáni na odpočinek před účinností zákonů ze dne 23. července 1919, čís. 443 a 444 Sb. z. a n., po případě jich pozůstalým.

Tisk 1758. Návrh sen. dr Hellera, A. Friedricha, dr Wiechowskiho a soudr. na novou úpravu výslužného a zaopatřovacích požitků obecním a okresním zřízencům, kteří byli dáni na odpočinek před účinností zákonů ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 a 17 Sb, z. a n. z r. 1920, po případě jich pozůstalým.

Výboru národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 1802. Návrh sen. Knesche a soudr. na bezodkladné a vydatné zlepšení odpočivných požitků staropensistům na velkém majetku pozemkovém.

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 1807. Návrh sen. Zavorala, dr Soukupa, dr Krouského, Hucla, dr Brabce a druhů na změnu §u 5 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 326 Sb. z. a n., o jednacím řádu senátu Národního shromáždění.

Tisk 1808. Návrh sen. K. Friedricha a soudr. stran obnovení okresních správních komisí.

Místopředseda Klofáč: Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Prvním bodem dnešního denního pořadu je:

1. Druhé čtení zprávy I. výboru sociálně-politického, II. rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1798) o vládním návrhu zákona o stavebním ruchu. Tisk 1810.

Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický sen. Ecksteinová, za výbor rozpočtový sen. dr Karas.

Táži se pánů zpravodajů, zda mají nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Ecksteinová: Nemám.

Zpravodaj sen. dr Karas: Rovněž ne.

Místopředseda Klofáč: Nikoliv. Není tomu tak. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí, aby předložená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule byly přijaty ve čtení druhém tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se také ve čtení druhém.

Nyní je nezbytno hlasování o resoluci pana sen. Löwa.

Kdo souhlasí s resolucí pana sen. Löwa, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Na denním pořadu dále máme:

2. Druhé čtení zprávy I. technicko-dopravního výboru, II. živnostensko-obchodního výboru a III. rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1799) o vládním návrhu zákona, jímž se upravuje poměr československé státní správy k Československé plavební akciové společnosti Oderské. Tisk 1811.

Zpravodaji jsou: za výbor technickodopravní sen. Šťastný, za výbor živnostensko-obchodní sen. Lisý, za výbor rozpočtový sen. Havlena.

Táži se pánů zpravodajů, zda mají nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Šťastný: Textové změny nejsou.

Místopředseda Klofáč: Kdo souhlasí s předloženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení druhém tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule schvalují se také ve čtení druhém.

Dalším bodem je:

3. Druhé čtení zprávy I. zahraničního výboru, II. živnostensko-obchodního v ýboru o vládnom návrhu (tisk 1691), ktorým sa predkladá Národnemu shromaždeniu obchodná smluva medzi republikou Československou a republikou Litevskou, podpísaná v Prahe, dňa 27. apríla 1923. Tisk 1791.

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. Svěcený, za výbor živnostenskoobchodní sen.Lisý.

Táži se obou pánů zpravodajů, mají-li nějaké textové opravy.

Zpravodaj sen. Lisý: Nikoliv.

Místopředseda Klofáč: Nejsou.

Kdo souhlasí, aby bylo přijato schvalovací usnesení tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se také ve čtení druhém.

Na denním pořadu dále je:

4. Zpráva ústavno-právneho výboru o usnesení poslaneckej snemovne (tlač. 1794) ohľadom usnesenia senátu Národ. shromaždenia R. Čsl. k vládnemu návrhu zákona o presunu príslušnosti vo veciach vyvlastnenia na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi podl'a z. čl. XLI:1881. Tisk 1809.

Zpravodajem je pan sen. dr Daxner. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Daxner: Slávny senát! Poslanecká snemovňa prijala návrh zákona prijatý senátom, ale s tou zmenou, že bod 5. vynechala a to tedy rovná sa odmietnutiu usnesenia senátu. Z tej príčiny prišla predloha poznova před senát. Otazný bod pojednáva príslušnost úradov v záležitostiach dočasného vyvlastnenia výčapného práva. Poslanecká snemovňa vychádza z toho stanoviska, že § 81 zákona o vyvlastnení na Slovensku bol svojho času zrušený, ale toto pochopenie je mýlne, ten zákon zrušený nebol, len sa stal bezpredmetným skrze to, že výčapné práva prestaly, lebo boly vyvlastnené pre štát. A vždy ešte sú možné pády, že je treba riešit nejaké zastaralé nevybavené prípady a že treba uložit archív o týchto veciach k tým úradom, u ktorých tieto veci sú upravené. Tu tedy neide o to, že by výčapné práva boly vyvlastnené ďalej, ale ide len o príslušnosi týchto záležitostí a uschovaní archívu.

Nuž, je to pravda, že nové prípady tákého vyvlastnenia nemôžu sa už vyskytnúť; ale poneváč ešte môžú byt nevybavené prípady, treba je tento archív niekam odložiť. Tedy je to naskrze nesprávne stanovisko, že tento bod sa vynecháva a že ho poslanecká snemovňa škrtla. Ona ho bezpečne mohla prijat, ten bod nikomu nebol závadný, nikomu neškodil, jestli i neni potrebný, ale jestli je potrebný, tak tam môže byť, treba že snáď je v tom i chyba, že ten bod tu je. Tak tedy máme rozpor v náhľadoch s poslaneckou snemovňou. Ona tvrdí, že bod 5, je zbytočný, škrtla ho. Poďla pojímania senátu neni ten bod tak cele zbytočný a bezpečne môže zostať v zákone, lebo obsahuje celé usporiadanie tejto záležitosti, príslušnosti na každý prípad. Ale v skutočnosti táto záhada nezaslúži žiadneho lámania hlavy, poneváč predsa je nemožné, aby nové prípady vyvlastnenia sa stávaly a poneváč podľa osvedčenia zástupcov vlády, také prípady nie sú, ktoré by boly nedokončené a poneváč archív o týchto veciach i tak nie je u nás, ale v Mad'arsku, Budapešti a keď dostaneme niečo väčšieho, je to bezpredmetné a škoda by bolo pre tento rozpor v smýšľaní odročovat riešenie iných dôležitých vecí.

Takto chápe záležitost túto i ústavneprávny výbor a z týchto všech príčin doporučuje, aby sa senát pripojil k mienke poslaneckej snemovne a prijal usnesenie poslaneckej snemovne bez premeny. (Pochvala.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Řečníci nejsou k této věci přihlášeni. Také pan zpravodaj nepřeje si slova.

Prosím, aby páni senátoři zaujali svá místa. (Děje se.).

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou (má 3 §y).

Je nějakých námitek? (Nebylo.) Není. Budeme tak postupovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jest obsažena ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou a vyznačeném v tisku 1794, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona jeho nadpis a úvodní formule přijímají se v naznačeném znění ve čtení prvém.

Bodem dalším je:

5. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1795) o usnesení senátu (tisk 1472) o vládním návrhu zákona, kterým se mění ustanovení trestních řádů o tom, kdo má právo býti posluchačem veřejného hlavního líčení. Tisk 1813.

Prosím pana zpravodaje sen. dr Procházku, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Velkou vymožeností moderní doby bylo co se týká trestního procesu zejména zavedení v něm, proti dřívější zásadě inkvisiční, zásady veřejnosti. Tato zásada veřejnosti ovšem jest druhu dvojího, týkajíc se především veřejnosti; pokud se týká stran, aby strany byly přítomny veškerým jednáním a najmě o tom byly zpraveny, a druhá zásady veřejnosti, co se týká osob, které nejsou súčastněny přímo hlavních přelíčení, totiž jako strany, nýbrž jen jako posluchači, co se týká obecenstva. Tato zásada veřejnosti co se týká obecenstva nemusí býti prováděna důsledně, jelikož se také v určitých případech připouští tajné hlavní přelíčení, ale má zajisté tato zásada veřejnosti veliký význam jednak pro soudce, aby konal své povinnosti, a to úplně nestranně, a jednak pro obhájce a státního zástupce, aby vždycky měli na paměti své povinnosti, dále pro svědky, aby zde byla kontrola veřejnosti, aby svědci mluvili pravdu, a pro obžalované, aby obžalovaný měl ochranu a tou veřejností zabezpečenu také ochranu zákona. Také se však vyžaduje, aby tato zásada veřejnosti měla vliv na obecenstvo a posluchače, a to ve směru výchovném, aby si vzati příklad, by nekonali trestné skutky.

Vzhledem na tuto zásadu a na tento požadavek zásady veřejnosti byly také jednotlivé trestní řády naše upraveny, jak trestní řád bývalé polovice Rakouska, § 28 tr. ř., tak také trestní řád uherský, § 295 a vojenský trestní. řád, § 257, jak pro bývalou rakouskou, tak pro bývalou část uherskou. Avšak tyto jednotlivé trestní řády mají odchylná ustanovení a proto vláda podala návrh, aby byla veškerá tato usnesení unifikována, a také z důvodu toho, by nebylo zneužíváno této zásady veřejnosti posluchačstvem jednak takovým, které bere jenom jaksi k vědomosti při konání budoucích zločinů, aby věděla, jak se má chovati před soudem, a aby byl zabráněn přístup také sensacechtivému obecenstvu. Při provádění této zásady veřejnosti, která je pod sankcí zmatečnosti, jinak přijde na to, jaký okruh osob má vlastně přístup k hlavnímu přelíčení, a v tom směru lze zajisté učiniti důležitá ustanovení. Také z důvodu toho bylo pojato do dřívějšího trestního řádu a také do osnovy vládní, že nemají přístupu osoby nedospělé, aby nebyly přivedeny před obraz bídy a zločinnosti osoby, které ještě nemají vyvinutý rozum, dále aby tam nevnikaly osoby ozbrojené a neohrožovaly tak bezpečnost soudu, pak aby se tam nenacházely osobnosti, které by také zneužívaly této zásady veřejnosti za tím účelem, aby se učily, jak mají svého času jednati.

Proto vláda ve svém návrhu stanovila, že nemají přístupu osoby nedospělé, že nemají míti přístupu osoby, které byly trestány pro nepolitické zločiny, že nemají tam přístupu osoby, které jsou ozbrojeny, což je náramně důležité, a kromě toho, že má býti omezen přístup, když je nedostatek místa. My jsme v senátě tento vládní návrh projednali a přijati jsme hlavní ustanovení z něho a také jsme se usnesli na dotyčné osnově zákona a to již 22. listopadu 1922. Usnesení senátu šlo pak do poslanecké sněmovny, která se teprve po roce, to jest 14. prosince 1923, usnesla na zákoně a to s podstatnou změnou usnesení senátního. Tyto změny týkají se hlavně toho, že vyloučeny případy osvědčení totožnosti, což má ovšem vedlejší význam, že vyloučeny případy, kdy byl zakázán přístup osobám, které se nacházely ve stavu nedůstojném soudního jednání, což má také takový význam, a dá se tomuto ustanovení pravomocí soudce, který řídí hlavní přelíčení, odpomoci, když je toho potřebí. Také se stala změna tím, že byly připuštěny osoby, které jsou ozbrojeny zbraní, kterou nosí podle svého stavu, kdežto jinak přijata zásadní ustanovení usnesení senátního též poslaneckou sněmovnou, a to, že může býti omezen přístup posluchačům, kteří byli trestáni opětovně, tedy nejméně dvakráte, pro zločin proti bezpečnosti majetku, mravnosti anebo života, dále že se nepřipouštějí osoby nezletilé za posluchače, leda tenkráte, když toho vyžadují vysokoškolská studia, aby mohli studující vysokých škol, když se v dotyčném předmětu vyučují, přijíti. Všeobecně se praví: studující vysokých škol.

Dále vyloučila poslanecká sněmovna také ustanovení, že se vylučují posluchači tenkráte, když je zde nedostatek místa. Toto ustanovení bylo v uherském trestním řádu, že v případě, je-li nedostatek místa, může předseda odepříti přístup dalším posluchačům. A dále je také toto ustanovení v bývalém rakouském a uherském vojenském trestním řádu, že se pro nedostatek místa může vyloučiti přístup dalším osobám. Poslanecká sněmovna však toto usnesení senátu vyloučila. Praktikuje se to a bude se to praktikovati zajisté tím způsobem, že v případě nedostatku místa buď hned předem budou vydávány vstupenky, aby do určitého počtu mohli býti přítomní posluchači, anebo že by se odepřel přístup dalším osobám. Tím není tangována zásada veřejnosti, jelikož tam budou toliko osoby, které jsou zajisté zárukou zásady veřejnosti. Tím se má zabrániti, aby nenastávalo přeplnění těchto místností.

Velevážení! Toto přeplňování místností se ukázalo drastickým způsobem právě v nedávném případě, kdy konán byl v Brně proces proti vrahům kapitána Haniky. Podle novin sběhly se takové scény, že to zajisté mluví proti veškerým praktikám, aby v tom smyslu nebylo zabráněno přístupu posluchačstvu, když je nedostatek místa. Podle novin posluchačstvo valilo se do porotní síně, vyvrátilo dveře, zatlačovalo stráž; sráželo dozorce, šlapalo po nich, kromě toho, vážený senáte, nutno také uvážiti, v jaké atmosféře musí za takové situace pracovati soud, jak soudcové, tak i porotci, obhájci i svědci, jak to působí na obžalovaného, zkrátka, že to jsou nemožnosti, aby za takových okolností mohla býti konána spravedlnost.

Proto velice lituji, že poslanecká sněmovna v tomto směru vyloučila usnesení senátu, že pro nedostatek místa může býti odepřen přístup k soudu. Budou se zajisté tyto scény opět opakovati a bude zajisté nutno, aby se v tam směru stala zákonná opatření, neboť opatření dosud praktikovaná vstupenkami se ukázala nedostatečnými. Je to ovšem také vina, abych řekl, celé té atmosféry, která byla v Brně a která zajisté také přispěla k tomu, že se tento proces stal sensací Brna a celé naší veřejnosti. I noviny, které uveřejňovaly výtahy nebo doslovné reprodukce toho jednání, působily, že obecenstvo bylo dychtivo viděti to jednání, to obecenstvo které je rozrušováno biografy a všelijakými jinými výstupy. Obecenstvo snažilo se viděti právě tu bídu lidskou, která se jevila v tomto procesu na osobách, které byly účastny tohoto jednání.

Jinak, vážený senáte, výbor ústavněprávní vzhledem k tomu, že hlavní ustanovení, která byla zamýšlena, aby byla provedena novou novelou, jsou obsažena v usnesení poslanecké sněmovny, přijal také usnesení poslanecké sněmovny za svůj návrh a žádá senát, aby návrh zákona přijal tak, jal se na něm usnesla poslanecká sněmovna. (Pochvala).

Místopředseda Klofáč: K slovu je přihlášen pan sen. dr Stránský. Uděluji mu slovo.

Sen. dr. Stránský: Slavný senáte! Přihlásil jsem se jen k několika slovům k této předloze. Musím se přiznati, že jsem, rozhodným příznivcem veřejnosti hlavního líčení. Avšak tato předloha je důkazem toho, že i veřejnost hlavního líčení, která je přece zárukou správného a zákonitého jednání před soudem, vyžaduje jistých omezení, která jsou uvedena v tomto zákoně.

Lituji velice, že se nedá konstatovati, že veřejnost před soudem mívá ještě jednu vlastnost, a přál bych si, aby lidé, kteří tuto vlastnost mají, taktéž neměli přístupu k hlavnímu líčení. To jest sensacechtivost jistých lidí a jistých kruhů. Jsou to lidé, kteří nejdou k hlavnímu líčení, aby se dověděli, zdali justice korektně pracuje, nýbrž jsou to lidé, kteří tam jdou proto, že se chtějí pásti na duševních útrapách obžalovaného, chtějí býti účastni veškeré té sensace, kterou líčení poskytuje, a po mám názoru spíše znesvěcují, než posvěcují justici.

Avšak, velectění pánové a dámy, jestliže jsme na jedné straně pro to, aby veřejnost byla skutečně v soudní síni chráněna a aby ona poskytovala záruku, že bude jednáno před soudem tak, jak si přejeme, pak také musí býti místnost, kteréž tato veřejnost používá, podle toho zařízena.

Přihlásil jsem se ke slovu, abych upozornil zde, ačkoliv toho nemám potřebí, poněvadž pan ministr spravedlnosti je také z Brna, že není v celé republice - a já znám téměř všechny soudní síně na Moravě specielně a v Čechách, největší část z nich proto, že sám jsem v nich obhajoval - není tak špatná budova soudní, jako je v Brně. My jsme se stali svědky toho v poslední době při hlavním líčení, které by bylo bývalo lepší, bez veřejnosti, aby veřejnost nebyla slyšela, jak pan předseda to hlavní líčení vedl, aby nebyla svědkyní toho, jak se tam vrahovi, který předloživ si věc po celé týdny, svého osobního přítele úkladně zastřelil, dala jen 3 léta těžkého žaláře, tedy nejmenší trest, jaký zákon připouští, jakoby bylo bůhví co polehčujících okolností. Bylo by bývalo lépe, kdyby veřejnost nebyla svědkyní toho, co se tam dálo.