Místopředseda Kadlčák (zvoní): Žádám pana řečníka, aby pokračoval.

Sen. Egry (pokračuje): Ku štátnym prácam zjednajú cudzích podnikateľov, cudzích robotníkov. Na poli zužitkovania lesov, tohoto najväčšieho pokladu Podkarpatskej Rusi, prevádzajú nesmyselnú politiku. Využitkovať chcú všetko, k čomu sa ľahko dostanú. Ako sa dozviedame, straší americký kapitál pustošením. Všetko chcú naraz vykácať, vykynožiť a krajinu karstom urobiť, aby tam ľudský tvor viacej domova nenašiel, avšak nielen tu, ale aj v dolných krajoch s lepšou pôdou, bo prirodzeným následkom toho zkarstovania, budú povodne, ktoré urobia celé dolné územie nepoužívatelným. Už to vidíme teraz, ač bude-li vláda tak láskavá a povšimne si poplašných zpráv o tamojších povodniach. Ale čo bude po tom, až prestanú lesy vodu pohlcovať a rozdeľovat? Regulovanie riek prestalo; na to nieto peňazí, avšak k iným účelom je ich nadostač.

Poplatné občianstvo stone pod nesnesiteľným bremenom daní, ichž rôznym druhom nerozumie ani ten, kto ich robil. Žiaden system, žiadna spravodlivosť, nikdy nikto nevie, čo ho očakáva, kedy bude na okraji hmotného úpadku. Úver, obchod je vo smutnom položení. Úžera, neistota, úpadok všade. Naše úverné družstvá sú zrušené, k úveru, k peniazom, nedostane sa nikto. Záležitost válečných pôžičiek je neusporiadaná, naše peniaze vymemila vysoká vláda svojho času v pomere 1:4 a 1:10. Nuž, čo myslíte, pánovia, zdali nie sú oprávnené sťažnosti a hnev tých, ktorí následkom tohoto prišli na žobrácku palicu?

Tí premnohí prenasledovaní úradníci, ktorí poctive slúžili svojej vlasti, títo otrhaní a hladní, nuž, čo bude s týmito? A čo bude sa starými penzistami, ktorí niekdy dobre žili, a teraz nemajú ani suchého chleba? A čo s tými, ktorým bez akejkolvek závažnej príčiny odopierajú nároky na penziu. Pánovia, z klatby sa títo síce nenajedia, avšak štátna správa, ktorú vlastní občania preklínajú, nemôže obstát pred svetom a pred svojím vlastným svedomím! Kde je spravedlnosť, že tých, ktorí tu pre verejné blaho pracovali, nechajú hladoviet a dovážajú sem veľa nových ľudí, 4 až 5krát toľko, než bolo tých starých. Otázka štátneho občianstva je zponížená na ničomný prostriedok k šikanovaniu a terorizovaniu občanov, na ničomnú zbraň politickú. Každého vypovedajú, každého mžu vypovedať, kto sa im nepáčí. (Sen. Babka /maďarsky/: Kto není dobrým vlastencom!) Kto je poctivý, je dobrýrm vlastencom.

Mítopředseda Kadlčák (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že lhůta čtvrt hodiny je dávno vyčerpána.

Sen. Egry (pokračuje): A ten úbohý, nešťastný občan, poneváč ho možná za hranicami nepríjmú, môže visiet medzi nebom a zemou.

Na menšinové práva neberie sa zreteľ. Pardon, ja práva menšinové ani neuznávam; ja priznávam každému len práva rovné, aby mohol nažívať svojim spsobom, podľa svojich zvykov a svojej vle. Len to bych vyhradil, aby ži1 poctive, neškodiac iným, k blahu spoločenstva. Ale keď na nás žialajú v našej materinskej reči len dane a všetko iné nám odopierajú, to nie je demokracia, to nie je spravedlnosť.

Náš hospodársky život vzal vzkazu. Vinárstvo a chov dobytka staly sa hračkou v rukách neznámych faktorov. Prijmy žiadne, požadovaných dávok však celé legie. Na poli zahraničnej politiky medzi súsednými a na seba odkázanými štáty udomácnila sa politika negácie, hnevu a nenávistí, na miesto kľudnej dohody. Takto nemožno hospodariť, takto nemožno žíť, takto nemožno opierať sa na ukľudnené národy a zakladať silné štáty. Dajte nám, pánovia, čo je naše, dajte nám to, k čomu ste smluvou zaviazaní, čím ste pred bohom i svetom povinní. Dajte nám našu autonomiu a my vám ukážeme, že dovedieme žiť, prosperovať a kľudní byť. Vypíšte čo najskr voľby do sojmu, dajte nám možnosť, aby sa ľud poctive mohol prejavíť o svojom osude. Dokíaľ sa tak nestane, prehlašujem tni najväčšiu nedveru vči každému počínaniu vlády a predložené návrhy ani teraz ani nabudúce príjímať nemžem. (Souhlas a potlesk na levici.)

Mistopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Matuščákovi.

Sen. Matuščák: Slávny senát! Môj predrečník, p. kol. Egry, dal prehlásenie z Podkarpatskej Rusi ako nove zvolený senátor o všetkých pomeroch a ústne mienku tuná dával nám v maďarskej reči, ako najlepší opozičník. Ale práve vo svojom prehlásení sa hodne splietol, poneváč práská do vlády i do komunistov, o komunistoch vraví, že chceli republiku prevrátiť, a v republike není tiež s ničím spokojný. Bolo mu škoda vziať na seba to meno autonomista, lebo autonomiu požaduje len pre maďarskú národnosť, kdežto my, komunisti, požadujeme autonomi pre celý svet, pre každú národnosť. Keď on ako opozičník tu hovorí, má pravdu v niektorých bodoch, že priemysel je zničený, že hospodárska kríza je samozrejmá. My to uznávame. (Sen. Roháček: Komunisti to zničili!) S vašou pomocou. (Veselost.) Máte ešte 30 % plus, ale uznávame, že kriza je v celej Europe, všade, ale je taktiež pravda, ako pripomenúl kol. Egry vo svojom prehlásení, že o tej štátnej príslušností sa nesprávne jedná. Kol. Babka pripomenúl, že nemže dostať šťátnej príslušnosti ten, kto bol prv dobrým vlastencom. Len v krátkosti sa dotknem toho, že kol. Babka ešte pred válkou i za války bol maďarským učiteľom a pravil: >Nagyságos asszonyom kezeit csókolom.< A teraz takýto človek bude hovoriť o druhom, že je špatný vlastenec! Každý človek, nech je Slovák, Maďar, Čech, má práva svoju národnoť hájiť, to musíme uznávať, ako komunisti. My to uznávame, ale kol. Egry nemže tak ako opozičník hovoriť, a preto nás práska, že my chceme štát prevrátiť, preto búcha do tejto republiky a není spokojen so žiadnym zákonom. (Sen. Babka: Vy to chcete rozvrátiť!) My nechceme republiky rozvrátiť, ale nechceme takých falošných vlastencov ako vy, my chceme vlastencov pre celý svet.

Ja sám pre vládny návrh, v tom smysle, ako ho predniesol pán zpravodaj, hlasovať nebudem.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Bodnarovi.

Sen. Bodnar (rusky): Vážený senáte! Nejsem tak vysoce učený, jsem pouze z hospodářství, nevychodil jsem nějaké vysoké školy, nýbrž jen obecnou. Dovolte mi, abych vyslovil několik slov před vámi. Mám v srdci velikou lítost. Ještě dříve nežli Češi byli u nás na Marmarošském území, byl jsem oním, který trpěl a pracoval pro slovanské sjednocení, jak jste slyšeli a četli v novinách. Když ještě na naše území v Marmaroši Češi nepřišli, četli jste již, jaké služby jsem dělal pro naší milou Českou republiku. Když na našem území byli Rumuni, mučili náš ubohý lid, lid naříkal a zvolil mne delegátem Podkarpatské Rusi. Účastnil jsem se každé schůze. Lid cítil onu bolest, pocházející od toho, že všichni jsme byli utlačováni, nejdříve byli jsme utlačováni Maďary, pak Rumuny. Po tom dobrovolně jsme se připojili k Československé republice. Domnívali jsme se, vážený senáte, že i my též dosáhneme toho o čem se mluvilo. Nestalo se to tak, jak jsme myslili. Neboť v prvé řadě byl jsem již v roce 1920 na audienci u pana presidenta Masaryka. Já a pět členů delegace: viděli jsme ono násilí Rumunů, jak nás tam mučili, loupili, a z tohoto hoře byli jsme vysláni z Podkarpatské Rusi, a byli jsme u pana presidenta přijati 5. února odpoledne na audienci. A tam jsme vyložili svou bolest panu presidentovi. Byl tam pan ministr Beneš, a všechno jsme tam vylíčili. Cítil jsem z těchto řečí a hluboce ve svém srdci jsem uschoval to, co jsem slyšel z úst pana presidenta, i povinen jsem hrdě říci, ačkoliv byl jsem před smrtí, neboť jsa zajat Rumuny, byl jsem pod šibenicí, ona slova, jež řekl mi pan president, že jsme bratři Slované, že cílem naším je to, abychom vybudovali takovou Podkarpatskou Rus, na silných základech, kterážto Podkarpatská Rus bude mostem, přes který podáme ruku Rusku, a tenkráte až podáme Rusku, ruce tenkráte žádná síla nás nerozbije. (Výborně!) To jsem si hluboce ukryl ve svém srdci. Když jsme přišli do domovů přes rumunskou frontu a toto jsem sdělil našemu 1idu, lid měl z toho velikou radost. Všichni jsme se radovali, neboť Slovanstvo pouze tímto způsobem se může osvoboditi, nebude-li hranic, bude-li jednota. Kdyby se Slovanstvo spojilo, bude tak silné, že žádná síla ani maďarská ani německá nebude moci nás rozbíti, protože jsme my, Slovanstvo celé Evropy, svázáni od samého východu až k Jihoslavii proti nepříteli. Vážený senáte! Tenkráte, když Češi přicházeli k nám v roce 1920, byl jsem velikým činitelem ve prospěch Československé republiky. Od té doby ještě lépe jsme začínali pracovati, a bylo nás několik činitelů v Podkarpatské Rusi, kteří jsme pracovali pro sjednocení Slovanstva. Tak je tomu 29. června 1920 měla přijíti česká vojska a měla obsaditi Maďarsko. K této radosti i slavnosti v naší vesnici udělal jsem slavobránu, a slavnostně jsme očekávali své bratry a vítali jsme vojska české republiky. Byl tam pan major Tomáš, a uvítal jsem ho srdečně jménem karpatoruského lidu i naší vesnice, a tam celá vesnice byla slavnostně oděna na uvítání našich bratří Čechů. Tak se věc má. Tenkráte pravil pan major Tomáš: Bratři Karpatorusové, přinesli jsme vám svobodu, autonomii, budeme usilovati, aby jsme vás pozvedli kulturně i hospodářsky, pozdvihli z temné noci, abychom vás vyvedli na svět, abyste se cítil lidmi a ne žili tak jako v Africe nebo v divokých krajinách. Velmi jsme se radovali z československých vojsk a žili bratrsky. Avšak za nějaký čas naší někteří maďaroni i někteří reakcionáři a někteří svůdcové, kteří již viděli onu lásku bratrskou, začali rozbíjet jednotu i začali náš lid jednoho proti druhému popuzovati. A tak jsme viděli, že Češi se již mění a že bratrství, jež mělo by býti a které dosud bylo, již schladlo. Tak jsme šli dále i dívali se, co z toho bude. A tak jsme viděli, že náš lid, když se již dopracoval k svému kousku chleba, jak cítil, že je již svobodný pod Československou republikou i dobyl si svůj kousek chleba - co následovalo? To, že čeští četnici zavírali lid do vězení, když lid žádal chleba, půdy, aby mohl žíti, neboť hranice byly uzavřeny, práce nebyla, továrny zavřeny, daně veliké a není odkud platit, avšak každý člověk požadoval země, neboť jinak bylo třeba umříti hlady. Ale co bylo? Náš lid sám nedostal té země, kterou jsme již Maďarům dříve zaplatili, avšak zápisu do knih jsme nedostali, neboť nastala světová válka a každý šel na vojnu. A tak jsme přišli z vojny, svoboda již začala, naši bratři praví, že jsme chránili zemi před útokem, a že ji máme užívati.

Co se z toho stalo? Když náš lid si dobýval ty kousky chleba, tentokráte přišli čeští četníci a místa chleba začli ubíjeti lid, takže tekla krev ruského lidu, lila se krev potoky. (Výkřik: Kde to bylo?) To bylo v Hrušově, interpelace byla podáno v roce 1922, viděli jste, že tu interpelaci podal náš poslanecký klub, to jste viděli. Čekali jsme, očekávali, a dosáhli jsme bajonetů, vězení. (Výkřik: Tak si jděte k Maďarům!) Teď mluvím o dnešní vládě. Co teď vidíme? Vidíme, jak také schladla bratrská česká láska, ve vězení praskají stěny od lidí. A proč to je? Za naše právo; jak se dovoláváme svého kouska chleba, máme místo toho vězení, pevnost. S takovými dárky nemůžeme býti spokojeni a žádáme, aby naše svoboda byla vybudována na těch základech, jak s námi byla uzavřena úmluva, chceme dosáhnouti své autonomie (Tak jest!); toho žádáme a toho se nevzdáme. Budeme bojovati, pokud budeme míti síly proti reakci, korupci, proti veškerému útoku. (Výkřik: A víte, co je korupce? Špiritus, líh, rum!) A tak můj drahý, slavné senáte, měl bych ještě mnoho co říci, avšak vidím, že mají mluviti ještě jiní kolegové a končím řeč: buďte zdrávi.(Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo k věcné poznámce panu sen. Roháčkovi. (Hluk.) Prosím o klid.

Sen. Roháček: Slávny senát! Nerád sa púšťam do tejto polemiky, ale kol. Babka bol napadnutý sen. Matuščákom, že vraj bol Maďarom pred vojnou, že mad'arsky vyučoval. Chcem to korigovať pred tvárou celého senátu a kol. Babku osvetliť ako dobrého Slováka predválečného, ktorý vykonal pre slovenský národ veľmi mnoho v slovenskej škole.

Slávny senát! R. 1901 bol maďarskou vládou vydaný zákon, na základe ktorého musel každý učitel učiť maďarsky, z toho však nenasleduje, že by ducha slovenského bol pozbudol, že by bol deti slovenské mučil maďarským slovom. Boli mnohí učitelia, nechcem ich menovat ani udáváť, do ktorej kategorie patrili, ktorí vyučovali za 30 strieborných, ale tomuto človekovi, ktorý písal knihy Slovákam, ktorý vydával hospodársky časopis 10 rokov Slovákom, deje sa krivda, od takového človeka, ako je sen. Matuščák, ktorý nemá ani pochopenia, čo ta znamenalo byť Slovákom pred válkou.

Ja pred celým senátom dávam kol. Babkovi svedectvo, že bol vždy korektným, dobrým Slovákom a čestným človekom. Týmto končím.(Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji závěrečné slovo panu sen. dr Procházkovi.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Nějakých věcných námitek proti projednávanému zákonu nebylo podáno. V tom směru nemám povinnosti dále hájiti návrh tohoto zákona, resp. osnovy.

Ovšem, bylo tohoto podnětu použito k debatě politické. Pokud se týká stížností, které byly předneseny se strany ctěné oposice, a to od pánů z Podkarpatské Rusi; zajisté je to přirozené, že oni jako oposice hlavně se obírají svými přáními a tužbami.

Velevážený senáte! My zajisté přicházíme vždy obyvatelstvu Podkarpatské Rusi vstříc s tou nejčistší snahou jim všude pomoci a zajisté kdykoliv a kdekoliv. Něco, co se nesrovnává s našimi zákony, nebo dalo by vůbec podnět k nějakým stížnostem, již vláda sama bude hledět odstraniti a také my budeme vždy odstraňovati, tak, aby bylo skutečně odstraněno vše, co by mohlo obyvatelstva Podkarpatské Rusi činit nespokojeným.

Tím však není řečeno, že můžeme všem jejich stížnostem a přáním vyhověti. Máme také vaše zdejší země,. kde se také se všech stran obyvatelstvem přednášejí přání a chce se to a ono změniti. Můžeme to jen tak činit, pokud stačí naše finanční možnosti. Na to musí pánové hleděti a vzíti zřetel. Jen to se může učiniti, co se podle daných prostředků dá učiniti, ale dobrá vůle je zde a bude zajisté vždy vyhověno oprávněným přáním. (Předsednictví převzal místopředseda dr Soukup.)

Dovoluji si ještě několik slov připojiti k řeči veleváženého pana sen. prof. dra Spiegela, který mluvil všeobecně o tom, že se tu jedná o předloze, která je vlastně reakcionářským zákonem. Prosím, na jedné straně také velevážený a vysocectěný p. sen. prof. Mayr-Harting mluvil o tom, že máme špatný zákon, a na druhé straně, když tyto zákony hledíme zlepšiti, zase mluví velevážený pan sen.prof. dr Spiegel o tom, že je to zákon reakcionářský. Co máme tedy jiného dělati, než jíti svoji cestou? To je jediné správné.

Naříká se také, že klesá moralita, že jsou zde korupce, aféry atd. Prosím, když my chceme těmto korupcím přijíti na kloub a odstraniti tyto věci, a také tento zákon jedná o tom, aby se proti státním zaměstnancům, úředníkům, i tenkráte, když jsou podmíněně odsouzeni., provedlo nutné řízení disciplinární, jestli zde podmínka je k tomu, pak je to reakcionářský zákon?! Podle toho bychom měli všecky zákony reakcionářské. Mám za to, když zde je poctivá snaha, aby podle nynějších poměrů byl zákon zlepšen, že nelze mluviti o reakcionářském zákonu. Také nevidíme v zákoně tom, tím že jsou v něm ustanovení, kterými se dává ministerstvu spravedlnosti, resp. ministerstvu národní obrany možnost, aby v určitých výminečných případech vyžádalo si spisy nebo sdělení, že zde je sáhnuto na neodvislost soudcovskou. Neodvislost soudcovská spočívá v tom, že soudce pronese rozsudek, a ten rozsudek zní, že dotyčný se odsuzuje podmíněně. V tom je neodvislost soudcovská a není nikterak snad tangována, když později za řízení porozsudkovém se vyžadují spisy. To bychom musili při ostatních ustanoveních zákona., když se jedná o výkony trestu v době po rozsudku, kdy jedná se případně o ochranný dozor, také říci zde zasahují jiní činitelé, zde jde o neodvislost soudcovskou. Tímto zákonem není neodvislost soudcovská nikterak tangována a trvám na tom, aby slavný senát přijal zákon tak, jak je navržen ústavně právním výborem. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup: Debata je skončena, račte zaujmouti místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli (má 2 články) hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou. Budeme tedy tak postupovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jest obsažena ve zprávě výborové tisk 1825, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Přikročíme nyní k dalšímu bodu denního pořadu, jímž je:

3. Druhé čtení zprávy I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1800) vládním návrhu zákona, kterým se stanoví hranice příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců podle zákona ze dne 20. února 1920, čís 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, čís. 39 Sb. z. a n. Tisk 1827.

Zpravodajem za výbor sociálně-politický je pan sen S1avík.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Slavík. Nemám, ale jsou zde resoluce.

Místopředseda dr Soukup: Žádám pana zpravodaje, aby přečetl resoluci výborů sociálně-politického a rozpočtového.

Zpravodaj sen. Slavík: Slavný senáte, ke zprávě o návrhu, o němž jsem měl čest v předešlé schůzi referovati, byla usnesena výborem sociálně-politickým resoluce, o níž jsem se také v posledním svém referátu zmínil. Resoluce tato zní:

>Resoluce I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1800) o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví hranice příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.. Tisk 1827. <

>Vláda se vyzývá, aby dosud nevyřízené žádosti o důchod válečných poškozenců byly co nejdříve vyřízeny a aby prováděním tohoto zákona nebylo zdržováno vyřizování dosud nevyřízených přihlášek.<

Doporučuji slavnému senátu, aby tato resoluce byla schválena.

Vedle této resoluce byly podány ještě čtyři resoluce pana kolegy Průši a jeden návrh kolegy. Friedricha.

První resoluce je souhlasná s resolucí naší až na to, že ke konci domáhá se pan kolega Průša, aby provedení této resoluce byla do tří měsíců ministerstvem sociální péče oznámeno. K tomu dovoluji si podotknouti, že sociálně politický výbor má možnost kdykoliv žádati, aby mu bylo vyřízení jeho přání dodáno a to ihned, a že tedy prodloužením na tříměsíční lhůtu bylo by vlastně toto právo výboru poněkud seslabeno.

Druh resoluce žádá, aby ministerstvo vydala zvláštní výnos ohledně prohlídek lékařských u invalidů. Dovoluji si sděliti, že takový výnos velmi podrobný byl vydán 13. listopadu 1923, takže tato resoluce se stává bezpředmětnou.

Třetí resoluce žádá, aby v úřadě pro válečné poškozence byli úředníci znalí jazyka občanů.

Podle informace dovoluji si oznámiti, že úředníci takoví skutečně tam jsou.

Čtvrtá resoluce žádá, aby ministerstvo sociální péče dohodlo se s ministerstvem železnic ohledně trafik a prodejen novin invalidům.

Dovoluji si sděliti, že ministerstva sociální péče o každém případě, kde jde o invalidu, dohoduje se s ministerstvem železnic, že však není možno v každém případě vyhověti, poněvadž o tato místa hlásí se také železniční zaměstnanci, kteří úrazem nebo nemocí stali se neschopnými ke službě železniční a. musí tedy také na ně býti brán zřetel, tedy že po této stránce musí se dohadovati obě ministerstva společné v zájmu obou těchto kategorií.

Kolega Friedrich podal návrh ohledně okresu ašského, chebského a kraslického, že celá řada žádostí není tam dosud vyřízena.

Dovoluji si sděliti, že ministerstvo sociální péče vyžádalo si návrh kolegy Friedricha, ihned nařídilo vyšetření celé záležitosti že bude panu kolegovi Friedrichovi dána ministerstvem sociální péče v nejkratší době písemná odpověď. Proto žádám, aby byla přijata resoluce výboru a ostatní resoluce jako bezpředmětné byly zamítnuty.

Místopředseda dr Soukup: Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. dr Karas.

Táži se pánů zpravodajů, mají-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen.Slavík: Nemám.

Zpravodaj sen.dr Karas: Nikoliv.

Místopředseda dr Soukup. Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tato osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímá se v uvedeném znění také ve čtení druhém.

Přikročíme k hlasování o resolucích. Nejprve je tu resoluční návrh sen. Průši a soudr. číslo první.

Prosím, aby byl přečten.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

>Senát se usnáší, aby ministerstvo sociální péče uložilo zemským úřadům pro péči o válečné poškozence, aby co nejrychleji skončily likvidaci a výplatu doplatků důchodu, na něž mají váleční poškozenci dle platných zákonných předpisů nárok. Současně budiž uloženo těmto úřadům, aby co nejrychleji provedly zákon z 25. ledna 1922, čís. 39 Sb. z. a n.

Ministerstvu sociální péče se ukládá, aby o provedení této resoluce podalo sociálněpolitickému výboru do tří měsíců podrobnou zprávu.<

Místopředseda dr Soukup: Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Resoluční návrh číslo dvě.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

>Ministerstvo sociální péče se vyzývá, aby znovu zvláštním výnosem upozornilo úřední lékaře provádějící lékařské prohlídky válečných poškozenců, že není účelem nových lékařských prohlídek válečných poškozenců ani v intencích ministerstva sociální péče, aby procenta neschopnosti byla nespravedlivě snižována, neb jakákoliv jiná újma válečným poškozencům nespravedlivě činěna. Aby se nespravedlivé taxaci válečných poškozenců úředními lékaři v prohlídkovém řízení u okresních úřadoven předešlo, buďtež v případě odvolání k zemským odvolacím komisím váleční invalidé, žádají-li o to, osobně předvoláni a zde znovu podrobně prohlíženi,<

Místopředseda dr Soukup: Kdo souhlasí s touto resolucí, nechť zvedně ruku. (Děje se.)

To je menšina. Je zamítnuta.

Číslo tři, prosím.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

>Ministerstvu sociální péče se ukládá, aby dbalo toho, by při úřadech pro péči o válečné poškozence, pokud mají styk s válečnými poškozenci jiné národnosti, byli ustanovováni úředníci znalí jejich mateřského jazyka a všech zvláštností jejich sociálních poměrů.<

Místopředseda dr Soukup: Kdo souhlasí s touto resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce se zamítá.

Číslo čtyři.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

>Ministerstvu sociální péče a ministerstvu železnic se ukládá, aby se do měsíce dohodly o způsobu zadávání nádražních prodejen novinových a nádražních knihkupectví válečným poškozencům. O tom budiž pak ihned podána zpráva výboru sociálně-politickému.<

Místopředseda dr Soukup: Kdo souhlasí s touto resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se.).

To je menšina. Resoluce se zamítá.

Nyní návrh pana sen. K. Friedricha a soudr.

Žádám o přečtení.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte): Návrh sen. K. Friedricha k č. tisku 1827:

>Senát račiž se usnésti:

Poněvadž v okresu ašském, chebském, falknovském a kraslickém ze 4770 válečných poškozenců nyní po uplynutí 5 let příslušné zaopatřovací. požitky ani vyměřeny ani předepsány nebyly 1119 osobám, t. j. více nežli jedné čtvrtině a ze 8715 vdov a sirotků 624 osobám, t. j. asi jedné dvanáctině, vybízí se vláda, aby se bezodkladně postarala o okamžité a úplné předepsání těchto zaopatřovacích požitků.<

Místopředseda dr Soukup: Kdo souhlasí s tímto návrhem pana sen. K. Friedricha a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh tento je zamítnut.

Na konec prosím, aby byla přečtena resoluce obou výborů.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Resoluce výboru sociálně-politického a rozpočtového:

>Vláda se vyzývá, aby dosud nevyřízené žádosti o důchod válečných poškozenců byly co nejdříve vyřízeny a aby prováděním tohoto zákona nebyla zdržováno vyřizování dosud nevyřízených přihlášek.<

Místopředseda dr Soukup. Kdo souhlasí s touto resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce ta se přijímá.

Přikročíme k dalšímu bodu, kterým jest:

4. Druhé čtení zprávy I. Zahraničního výboru, II. technicko-dopravního výboru o vládním návrhu (tisk 1785), kterým předkládá se Národnímu shromáždění republiky Československé:1. Úmluva a statut o režimu splavných cest mezinárodního významu 2. Dodatečný protokol k této úmluvě; 3. Prohlášení, kterým se uznává právo států, jež nemají mořského obřeží, na vlajku. Tisk 1817.

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. dr Krupka, za výbor technicko-dopravní pan sen. dr Brabec.

Uděluji slovo panu sen. dr Krupkovi.

Zpravodaj sen. dr Krupka: Slavný senáte! Do předlohy vloudila se několik nepatrných tiskových chyb, jichž oprava je žádoucí. Jsou to tyto: V textu statutu o režimu splavných cest mezinárodního významu má býti v článku 7. první řádek místo >sur les parcours< správně >sur le parcours<, dále při podpisu zástupce Finska má státi >Přijímaje odstavec b) < místo >Přijímaje odstavec a) < a při podpisu zástupce Švédska >En acceptant le paragraphe a) < místo En acceptant le paragraphe b) <.

Místopředseda dr Soukup: Pan zpravodaj sen. dr Brabec nemá tiskových změn, budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak byla přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém s uvedenými opravami textu a statutu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Sděluji, že do výboru ústavně-právního na místo sen. dr Spiegela nastupuje sen. Jelinek a na místo sen. dr Mayra-Hartinga nastupuje sen. dr Hilgenreiner.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut po této za účelem přikázání došlých spisů.

Jsou snad námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.