Místopředseda dr Soukup (zvoní): Dále má slovo pan. sen. Knesch. Prosím, aby se ho ujal.
Sen. Knesch (německy): Slavný senáte! Mluvím-li k zákonu o ochraně nájemníků, musím především předeslati, že zákon o ochraně nájemníků považuji za bezprávný. Zákon o ochraně nájemníků jest bezprávím, poněvadž představuje jednostranné nadržování nájemníkům. Nuže, zákon o ochraně nájemníků omlouváme tím, že právě pochází z doby válečné, a že právě tak jako tehdy v době válečné bylo nucené hospodářství přiměřeným, že tomu také tak jest s ochranou nájemníků. To může sice z části býti pravdou. Ale nežijeme jíž v době válečné, a právě tak jako padnouti musilo nucené hospodářství, poněvadž se nehodí do dnešní doby, musí také padnouti zákon na ochranu nájemníků, poněvadž jest bezprávím a žádným právem. (Sen. Albert Friedrich [německy]: Ještě dlouho ne! - Výkřiky německých sociálních demokratů.) Zákon na ochranu nájemníků padne, i když ne letos a také ne příštího roku, tož přijde přece doba, kdy padne, poněvadž padnouti musí. (Výkřiky německých sociálních demokratů.) Ale jako pro každé bezpráví jest charakteristickým, že vždy plodí nové zlo a nové bezpráví, tak tomu jest také u zákona na ochranu nájemníků. Následky zákona na ochranu nájemníků jsou strašlivé a jeví se v tom, že bytová nouze nesmírně vzrostla. Směstnáni na malém místě, dospělí i děti, tak musí lidé bydleti, poněvadž se naprosto nedostává bytů. (Výkřiky německých sociálních demokratů.) Nečistota, dětské nemoci atd, jsou toho následkem. Tato bytová nouze jest tak veliká, že také zákon o vyklizení bytů, který přece jako příští bod našeho dnešního programu bude projednáván, nemůže býti prováděn, a různé městské obce jíž prohlásily, že nebude možno opatřiti místnosti pro movitý majetek osob, z bytu vyklizených. Vinu na tom má právě zákon na ochranu nájemníků, který takovéto poměry způsobil. (Nepokoj. Výkřiky německých sociálních demokratů.) Půjde-li to tak dále, bude-li bytová nouze takto dále pokračovati, budeme bydleti jako v předhistorických dobách, kdy lidé žili v jeskyních a na stromech, neboť bída bude stále větší. (Výkřiky.)
Ale také vláda a stát mají spoluvinu na tom, že tak daleko došlo. (Výkřiky německy: Velmi dobře!) Místo aby stát stavěl budovy pro své úředníky a pro svůj správní aparát, skupují se ještě činžovní domy, takže se právě tím bytová nouze ještě zvětšuje. Poukazují v této příčině na Bernartice a Žačléř v trutnovském okrese. Mluvím jménem malých majitelů domů, takových majitelů domů, kteří svojí pílí nabyli nějakého domku, kterýmž právě zákonem na ochranu nájemníků nejhůře bylo ublíženo. Právě tak jako byla doba, kdy se bojovalo proti absolutní moci tyranů a pro konstituční ústavu, právě tak jest nyní na čase, aby náš střední stav se bránil proti umělé většině a proti její tyranii. Tato tyranie jest právně tak špatná jako svého času. (Hluk. Různé výkřiky německých sociálních demokratů a německých občanských stran. - Místopředseda dr Soukup zvoní.)... tyranie absolutních vládců. (Výkřiky. Hluk. - Místopředseda dr Soukup zvoní.) Přijde doba, kdy tato pouta padnou, tato doba přijde a snad již není daleka. (Výkřiky.) Prohlašuji tudíž, že tento zákon v prvé řadě jest nesociálním a že jest bezprávným, poněvadž tím právě jest utlačován střední stav, malí majitelé domů, stav živnostníků. (Sen. A. Friedrich [německy]: Ten beztoho již neexistuje!) Nikoli! Ten tu ještě jest a stane se vám ještě jednou strašným. Slunko spravedlností jednou vzejde, to se bude musit státi, a uvidíme, kdo má pravdu, zda vy, se svojí většinou, anebo my s naším stanoviskem práva. (Sen. Link [německy]: Chudákům brát byty! Viďte?) To nikoho nenapadá. Nemůže se přece vůbec nikomu vzíti byt, poněvadž ho zákon chrání.
Dokáží vám, ještě, jak daleko to šlo, že nikoli nájemníci, nýbrž majitelé domů jsou otroky svého domu. Ano, poměr se značně změnil. Domácí páni by se vlastně neměli jmenovati pány, nýbrž podomky svého domu v pravém slova smyslu. (Sen. A. Friedrich [německy]: To je přehnané!) Nikoli. To není přehnané. (Sen. Link [německy]: On si to nechá také zaplatit!) Jak skvěle si majitelé domů nechávají i platiti byty, to vám hned dokážu. Za byt o třech pokojích platí se 45 Kč, částka to, kterou dotyčná rodina vydá týdně za biograf. Jest to spravedlivý poměr? (Sen. A. Friedrich [německy]: Tento případ jest zajisté ojedinělý!) Nikoli, tento případ není ojedinělý, nýbrž v malých městech všeobecný. Zmíním, se vám ještě o několika případech, ve kterých nájemné jest dokonce ještě mnohem nižší. Lidé mají přece trojí potřeby: byt, oděv a potravu, a tyto životní potřeby musí býti k sobě ve spravedlivém poměru cenovém. Ale za byt neobnáší výdaj jednu šestinu životních potřeb, jak by to bylo přiměřeno, nýbrž méně než jednu desetinu a ještě méně. To přece není spravedlivé! Za byt se právě vydá nepatrná částka, mnohem méně nežli za lehké nicotné zábavy. Nájemník právě ví, že se mu nic nestane, a vžil se již do těchto poměrů, domnívá se, že jest samozřejmé, že byt stojí jenom nepatrnou částku, která nestojí za řeč v poměru k ostatním životním potřebám. Mám za to, že nájemné se má vyměřovati individuelně. Jest zcela neoprávněné, že na př. bohatí lidé s velikým služným za svůj byt platí totéž co chudý člověk, relativně tedy mnohem méně. Činže má býti vyměřována na podkladě příjmů dotyčného nájemce. Takto však jest to veliké bezpráví, když bohatí a majetní mají za svůj byt platiti nepatrnou částku, která pro chudého znamená těžké zatížení.
Uvedu vám ještě několik příkladů. V jisté vesnici ve Slezsku obývá strana celý domek s místem na skládání dříví, zelinářskou zahradou a hnojištěm a platí 10 Kč. Majitel by se rád nastěhoval do domku, ale nemůže, poněvadž mu je nemožno opatřiti pro nájemníka rovnocenný byt. Jiný nájemník to udělal ještě lépe: Neplatí v posledních letech vůbec, až věc konečně přišla před soud a soudce vynesl šalamounský rozsudek, že by strana přece mohla platiti měsíčně 2 koruny, takže by během let nedoplatek mohl býti uhrazen; kdyby majitel domu, čehož mu jen přejeme, dosáhl stáří Methusalema, pak se snad toho může dožíti, že nedoplatek bude splacen. (Sen. A. Friedrich [německy]: To je zvláštní případ!!) Zajisté máte pravdu, zvláštní jsou všechny tyto případy. Právě tak vidíme, že rodiny o 4 členech obývají byty o 6 pokojích. Proč by to také nečinily, vždyť byt nic nestojí. Bytový úřad také jednal zvláštním způsobem a rozlišoval mezi pokoji a kabinety. Ale pod kabinetem rozumí se tolik jako pokoj, také pokoje do ulice. (Sen. Löw [německy]: Vždyť bytové úřady již neexistují! Zdá se, že máte falešný zákon!) Nikoli, mám správný zákon. Osamocené dámy obývají 4-6 pokojů. (Sen. Hladík [německy]: To asi nebudou textilní dělnice!) Ne, to nejsou žádné textilní dělnice. Jest to nespravedlivý zákon, i konstatuji, že právě jest nespravedlivý. Tím se bytová nouze stále jen zvětšuje. Bylo by si právě leccos přáti, pokud jde o zákonitá ustanovení. Zákon na ochranu nájemníků vychází z falešných předpokladů, že totiž na všechny zjevy našeho hospodářského života působiti lze nařízeními a zákony. Tak se tímto zákonem na ochranu nájemníků ochromuje stavební podnikavost. (Sen. A. Friedrich [německy]: To je falešný názor!) Kdo pak bude stavěti, i když má peníze na postavení činžovního domu.? (Výkřiky.) Zbývá jen jedno: Zákon na ochranu nájemníků zrušiti, ne sice najednou, ale přece tím, že se zmírní. [Sen. Low [německy]: Vždyť se zmírňuje!) Nikoli, nezmírňuje se. Musíme zákon zmírniti tak, jak se to stalo a ještě děje v Uhrách. Pak teprve povznese se stavební ruch, pak teprve bude se skutečně stavěti, a stavební ruch bude více pobádán a podporován, nežli umělými snahami, subvencemi, kterýmiž u nás chceme napomáhati stavební činnosti. (Místopředseda Klofáč ujímá se předsednictví.) Nic přece tomu tolik nepřekáží, jako mnohá ta nařízení a zákony. Málo zákonů a moudré zákony jsou přece pýchou státu, ale mnoho a nemoudrých zákonů překáží jen správě, a jedním z těchto mnohých nemoudrých a nespravedlivých zákonů jest právě nynější zákon na ochranu nájemníků. Bylo by mnohem lépe, ponechati volnou vůlí hospodářským zákonům, které nad námi stojí jako zákon přírody, a nepůsobiti na ně umělým způsobem. Pak se bytová otázka dá upraviti právě tak, jako se řídí ceny podle zákona o nabídce a poptávce. Tak také nájemné dosáhne pravé míry, pravé výše, když nabídka a poptávka po bytech bude volná. (Sen. A. Friedrich [německy]: To jest stanovisko >laissez faire, laissez aller Zajisté, toto stanovisko je právě také zde na místě, a jest v hospodářském ohledu vždy lepší, nežli když právě zde... (Sen. A. Friedrich [německy]: Se staráme o svůj měšec!)... ne o svůj měšec, nýbrž o všechny. To by bylo správnější stanovisko, nežli tvořiti zákony, kterými se svoboda stěsnává na Záhořovo lože. (Sen. Hladik [německy]: Váš kolega dr Hilgenreiner je poněkud jiného názoru, nežli vy!) Mluvím zde jménem své strany, totiž svazu zemědělců. Zdá se, že nevíte, že nepatřím ke straně křesťansko-sociální. Právě tak jako se cena přirozeně řídí podle nabídky a poptávky, bylo by tomu také pří nájemném, kdyby proti tomu nebyla učiněna umělá opatření. Jest jen jeden prostředek proti tomuto bezpráví, a tím jest odbourání ochrany nájemníků. Podívejte se do Maďarska. (Výkřiky německých sociálních demokratů: Poměry v Maďarsku by vám hodily! Je to hanba, že něco takového říká Němec! Maďarsko patří do Sibiře!) Odbourání zákona na ochranu nájemníků v Maďarsku jest také pro nás vzorem a stanoví toto: Od l. května 1926 není tam žádné ochrany nájemníků v místech, která mají méně než 4000 obyvatel. Ochrana nájemníků existuje tudíž již jen ve 49 městech a 283 obcích. Za druhé lze vypovídati byty bez udání důvodů od l. května 1925, obchodní místností od 1. listopadu 1926. (Výkřiky.) Od 1. listopadu 1923 nastalo šestinásobné zvýšení nájemného pro nájemné domy a osminásobné zvýšení pro obchodní místnosti. Nájemné lze od 1. února 1924 čtvrtletně zvyšovati o 20%, dnem l. listopadu 1926 přestává vůbec ochrana nájemníků. (Sen. dr Heller [německy]: Co je se mzdou dělníků, se mzdou zemědělských dělníků? Ty se také zvyšují?) Následek tohoto odborání ochrany nájemníků v Maďarsku jeví se v tom, že všeobecná činnost stavební vzrostla a že také domy stouply v ceně. U nás však, za nynějších poměrů, nemůže žádný rozumný člověk stavěti, to by musil býti blázen. (Sen. dr Heller [německy]: Ale co pak nevíte, že pro nové domy již není žádné ochrany nájemníků?) To je právě to velké bezpráví, že se tvoří takováto propast mezi nájemným ve starých a v nových domech. Co mají domácí páni z nových, nyní vystavěných domů, do kterých namnoze vůbec se nelze nastěhovati? Takovéto vyumělkované zákony, nemohly dosud pomoci a také nadále nepomohou. (Sen. Stark [německy]: Rád bych viděl zákony, které by dělala vaše strana!) Ty by byly zcela určitě spravedlivější. Alespoň by neznamenaly takovéto utlačení jakékoli občanské svobody, jak vy tomu chcete. (Sen Stark [německy]: Vy chcete vykořistění!) My nikdy nevykořisťujeme, vykořisťování musíme hledati na druhé straně. (Sen. dr Heller [německy]: Svobodná lichva, to jest vaše svoboda!) Nikdy nebyla. (Sen dr Heller [německy]: Právě nyní přece hájíte nájemní lichvu!) Bylo již řečeno, že by zákon o lichvě musil zníti jinak, poněvadž přece nastalo mnoho případů, kde se právě tohoto zákona, o lichvě používalo obzvláště proti rolníkům. (Sen. dr Heller [německy]: Právě nyní postavena byla nájemní lichva pod lichevni zákon, právě před půl hodinou byl zákon přijat! Zdá se, že o tom nevíte! - Sen. dr Oberleithner [německy]: Celá hádka je zbytečná, poněvadž my Němci přece vůbec do toho nemáme co mluviti! - Sen. dr Heller /německy]: Také stanovisko! - Sen. Stark [německy]: Je lépe, že vy do toho nemáte co mluviti, tu by bylo ještě hůře!) Přijde doba, kdy my budeme míti větší slovo.
Co se týče jednotlivých paragrafů zákona na ochranu nájemníků, tu chci se především zabývati těmi, které jednají o výpovědi. Praví se,zde, že neplacení nájemného může míti za následek výpověď. Poněvadž však není přípustné, aby nájemník beze všeho byl vysazen na ulici, jest toto ustanovení a jsou všechny tyto paragrafy o výpovědi zcela bezcenné, poněvadž je přece nelze prováděti. (Výkřiky.) Není právě jiných bytů, není žádných náhradních bytů. Ustanovení, že dotyčnému může býti dána výpověď, opatří-li se ekvivalentní byt, jest proto bezcenným, poněvadž právě žádných ekvivalentních bytů není. Jinak bychom přece žádného zákona nepotřebovali. Následkem toho je zcela nemožno a zbytečno, přejímati do zákona takováto ustanoveni, která nikdy nelze prováděti. Celý zákon na ochranu nájemníků se přece doposud jen velmi málo změnil. Neboť možnost zvýšiti nájemné při bytě větším nežli o 5 pokojích, nepřichází pří poměrech v malých městech vůbec v úvahu. Ustanovení odstavců 9., 12. a 16. v §u l o náhradních bytech jsou právě jen na papíře, neboť náhradního bytu nelze vůbec opatřiti.
Podal jsem jménem své strany 2 návrhy. (Sen. Hladík [německy]: Proč dva návrhy? Stačí přece jeden: Zrušení ochrany nájemníků!) To se nenavrhuje, nýbrž mluvil jsem stále jen o zmírnění a nikoli o zrušení ochrany nájemníků.
Návrh zní: Vláda se vybízí, aby se.postarala o to, aby zákon na ochranu nájemníků pro venkovské obce a venkovská města do 3000 obyvatel pokud možno byl zrušen. Dále dodatečný návrh k §u l odst. 2...
(Sen. Hladík [německy]: Lidé musí míti byty!) Budou také míti byty, až vy již nebudete u vesla, až vaše strana nebude v tom míti takové slovo. (Sen. Stark [německy]: To můžete sestárnoutí jako Methusálemův osel!) Takového věku se nechci dožíti, ale doufám, že se toho přeci dožijí, ve dvou letech, až přijdou nové volby, a pak budeme míti jiné časy.
V §u l odstavci 2, budiž škrtnut bod 3. a na jeho místo dáno: Má-li dělník byt, který v odevzdací smlouvě výslovně jest označen jakožto součást selského výměnku, a když ho potřebuje výměnkář sám anebo člen rodiny, který v odevzdací smlouvě přesně jest jmenován.
Vím dobře, že výklady k zákonu o ochraně nájemníků nemají žádného účelu. Zákon na ochranu nájemníků se přijme, naše návrhy padnou pod stůl, na to jsme již zvyklí. Ale právě tak, jako padající kapka vyhloubí kámen během doby, tak podaří se také vytrvalostí středního stavu zlomiti jednou toto pouto, které falešná většina uložila jako tyranií střednímu stavu. (Různé výkřiky. Sen. Stark [německy]: Bylo by smutné, kdyby vaše návrhy byly přijaty!)
Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je dále příhilášen pan sen. Löw.
Sen. Löw (německy): Slavný senáte! Měl jsem již častěji příležitost ujati se slova k tomuto zákonu, a vždy mne to sem nahoru táhlo s jistými obavami, poněvadž jsem věděli, že všechna námaha nepřivodí zlepšení zákona, který jednou byl předložen. Ale musím již říci: To, co jsem nyní slyšel z úst dvou vážených pánů řečníků přede mnou, to přesahuje vše, co tu posud bylo. Kdyby mělo ještě význam přísloví, že nás má Bůh opatrovati před našimi přáteli, poněvadž se před svými nepřáteli dovedeme ochrániti sami, pak bylo by to zajisté oprávněnou příležitostí, použíti tohoto přísloví hned na začátku debaty o tomto zákoně. Neboť to, co se zde odehrávalo, je již tím nejvyšším, co jsme slyšeli. Podle mínění těchto obou pánů musilo by se přece majitelům domů vésti dnes tak špatně, že bychom rychle měli přikročiti k vytvoření zákona, kterým bychom pánům majitelům domů přikázati musili značné přídavky ze štábní pokladny, anebo že bychom dělníky musili přitočiti k tomu, aby veškeren výdělek, který mají, dávali majitelům domů, tak jako jste si to dali napsati v letáku od dr Forstra, který prohlásil, že by nebylo potřebí, abychom dnes měli tak bídné poměry; dělníci že by jen potřebovali více pracovati a méně jísti, pak že jim bude možno platiti mnohem větší nájemné, nežli platili posud. Co psal dr Forster v tomto letáku, který rozdáván byl v celé Československé republice, to dnes, jen poněkud jinými slovy reprodukovali pan sen.. Knesch. Jeho celý rozum vrcholí v tom, že se malému, vlastníku domu vede špatně, při čemž přehlíží, že malý majitel domu vůbec nemá žádných nájemníků, že mu vůbec není (možno... (Výkřiky sen. Knesche.)... přijmouti někoho do svého domu, poněvadž v něm má sotva místo pro sebe. (Sen. Knesch [německy]: Každý majitel domu nemá tak krásnou vilu, jako vy!) Poněvadž jsem sám majitelem domu, právě proto považují se v prvé řadě za oprávněna říci, že není většího lichváře a většího vykořisťovatele lidstva, a obzvláště chudých lidí, nežli hrabivý majitel domu, který z toho žije, který svůj kapitál uložil do domovního majetku, aby z toho mohl míti zisk. (Sen. Knesch [německy]: Při dnešních činžích nemůže z toho nikdo žíti!) Ukáží vám, že to také při nynějších činžích jest možno, že není pravda, co vy říkáte. Dokáží vám, že u nás zvýšena byla činže o 500 a více procent, a že se lidé při tom vždy opírají o § 12 tohoto zákona a každou malou opravu, i když je sebe nepatrnější, uloží nájemníkovi a že nikdo nebere zřetele k tomu, že zákon vlastně praví, že jen větší výlohy za opravy lze započítati. Mohu vám jmenovati takovéto případy, a chcete-li, pak volejte za svědka pana Zulegera, jehož zeť bydlí v Chebu. Tam dal majitel domu strhnouti eternitovou střechu, poněvadž prý propouštěla vodu, a dal zříditi novou střechu, lepenkovou, jen za tím účelem, aby náklady za tuto lepenkovou střechu napočítal nájemníkům, a aby eternit zvlášť draho prodal. To učinil, ptejte se na to svého pana kolegy. Anebo si majitelé domu dali zaříditi svoji zahradu, dali ji oplotiti, zříditi besídku, nájemníkům zahradu uzavřeli, ale útraty byly započteny nájemníkům. Tak věcí vypadají. (Sen. Knesch [německy]: To není pravda!) Prosím, ptejte se svého kolegy, ten muž je přece v Chebu znám, kde se to stalo.
A nyní dokonce chcete mluviti o poměrech na venkově. Mohl bych vám napočítati sta obcí, nikoliv jednotlivé statky, nýbrž sta obcí, a tu shledáte, když se nějaký byt uprázdní, co se pak děje. Není přece zatěžko, vyprázdniti nějaký byt, i při nynějším zákoně nikoliv; jest právě v § l, který nyní byl rozmnožen o dva body, tolik háčků, že se každý nájemník v tom může zaplésti. Máme-li k tomu ještě soudce, kteří se ani trochu nedají vésti svobodomyslným stanoviskem, kteří nemají odvahy, aby také vůči majetným ladem se ukázalí býti muži anebo soudci, pak je nájemník již ztracen. Řekl jsem již v sociálně-politickém výboru, že jsme velice uvítali, když od pana sekčního šéfa dr Kubisty vyšlo pojednání k zákonu na ochranu nájemníků. Tím přece dáno bylo soudcům několik pokynů, jak by mohli postupovali! Ale dlouho to nepomáhalo, brzy se zase změnili. Mohl bych prokázati, že jest mnoho obcí, kde se byty uprázdnily. Tu se však neprovede žádný další pronájem, a není možno dotyčného k tomu donutiti. Máme sice zákon o zvláštních opatřeních bytových, kde se praví: Každý uprázdněný byt dlužno ohlásiti. Ale ptejte se na venku, zdali se ohlašují uprázdněné byty, ptejte se, zdali to je zavedeno; tam o tom nechtějí ničeho věděti. A tu se domníváte, že by tu ještě bylo potřebí ochrany. Mám za to, že toho vůbec není potřebí, že se sami dost chráníte. Ale jest potřebí zabrániti tomu, aby se říkalo, že byt uvolněný se musí zase pronajmouti; ne že se tam zanese staré harampádí, jen aby tam něco bylo, anebo že se tam postaví jeden nebo dva pytle žita a tím se prokazuje, že dotyčný potřebuje bytu pro sebe, poněvadž podle zákona o zvláštních opatřeních bytových dlužno byt zase pronajmouti, >jestliže dotyčný neprokáže, že ho potřebuje pro sebe sama<. Toto >potřebuje pro sebe sama< může každý prokázati, a v tom je ten háček.
Říkalo se zde však také, také pan sen. Knesch, že často bydlí 10 osob v jedné místnosti. To je pravda, mohl bych vám rovněž zase v průmyslových okresích uvésti ne jednu obec, ale mnoho, mnoho obcí, kde deset a více osob musí bydleti v jednom pokoji. (Sen. Knesch [německy]: Ale to je vaše vina, zákon na ochranu nájemníků jest na tom vinen!) Řeknu hned, kdo na tom má vinu. (Výkřiky německých sociálních demokratů.. - Sen. Hecker [německy]: Vy, sedláci, stáhli jste chudým lidem poslední košili s těla!) Majitelé domů mají ovšem pak všechnu příčinu, odstraniti takovouto stranu s deseti osobami, které všechny bydlí v jednom pokoji. Tu pak majitel domu hledá nějakou příčinu, hledá, který důvod by mohl uplatňovati z §u l, č, l.-18., aby skutečně mohl dáti výpověď. A když výpověď byla dána, pak teprve nastanou potíže: Pak přijde nucené exekuční vyklizení. A když jest provedeno, pak musíme se ptáti: Co se má státi? Pak nastane pro obec těžká úloha: má opatřiti byt pro rodinu, která sama nebyla s to, aby si našla byt, poněvadž rodina jest početně příliš veliká, poněvadž pro takovouto rodinu byte vůbec nelze nalézti. To ovšem ani obec nedovede. Mohl bych vám zase vyjmenovati veliký počet obcí, kde 10 a více stran bylo nucené vyklizeno, které dnes ještě jsou bez bytu. Chcete-li, přijďte do mé obce; jsme jenom malá obec, ale mám tam 5 rodin, mezi nimi jednu o 7 členech, které loňského roku byly vyklizeny, aniž mohly dodnes nalézti nějaký byt. Děti musili jsme umístiti částečně v sirotčinci, částečně u příbuzných. To jsou poměry! (Sen. Knesch [německy]: Ve vaši krásné vile je přece místo!) Pane kolego, řeknu vám jedno: Jestliže mi dokážete, že ze všech majitelů domů jednal jediný tak humánně jako já, pak vám svoji vilu daruji. (Sen. Knesch [německy]: To bylo krásně řečeno, dobře's řval, lve, bravo!) Dokážete-li mně, že někdo při zvyšování nájemného a výpovědí svými nájemníkům jednal tak jako já, pak vám svoji vilu daruji. Od roku 1906, od kterého mně dům patří, bydlí tam moji nájemníci a zeptejte se jich, jakým způsobem se dálo zvyšování činží, jen se zeptejte! (Hluk. - Výkřiky sen. Knesche, - Sen. Hecker [německy]: Nechte přec toho sedláka tam mluviti, je to obmezený sedlák!) Ano, jděme dále, pánové!
Nyní chtěl bych vám říci toto. Bylo by sice bývalo možno, zjednati náhradní byty, a vláda se vydáním zákona o stavebním ruchu o to starala, převzala záruku za stavební úvěr, ale nyní jsme tu zase stáli bezradně. Tu bych se pana kol. Knesche zase tázal: Kdo je vinen na tom, že obce, společenstva a jednotliví podnikatelé nemohli stavěti? Vy jste to nebyli, vy a vaši lidé, kteří venku stáli za spořitelnami a odpírali obcím a společenstvům úvěry? (Sen. Knesch [německy]: Protože spořitelny nemají žádných peněz!) Ano, ony mají peníze jen tehdy, když je příležitost jimi lichvařiti, když z toho mohou. vytáhnouti 10-15 % úroků. Na směnky tu peníze jsou, tu o ně není žádná nouze. Mohl bych vám jmenovati spořitelny a raifeisenky, od kterých bylo lze obdržeti peníze, kdyby byly dostaly 10-15 % úroků. Tu jsme mohli míti peněz, co jsme chtěli. (Sen. Knesch [německy]: Jmenovat, takhle mluvit není žádné umění!) Ale protože mají vládě dávati peníze za 6 %, není tu peněz, tu od vás, lichvářů, kteří byste měli býti obžalování, nelze ničeho dostati. (Sen. Knesch [německy]: To je na cti utrhání, sprostota! Máte-li odvahu, uveďte jména!) A proto jsme také od dobrodiní tohoto stavebního zákona dosud pocítili tak málo výsledků. Při nejlepší vůli nemohli jsme tohoto zákona plně využíti, neboť všude, kamkoli přijdeme, slyšíme tytéž odpovědi. My přece ve spořitelnách nemáme co mluviti, tam my nezasedáme, tam dělníci nejsou zastoupení, tam sedí jen šosáci a z nepatrné části selské obyvatelstvo, které nevidí dále, než co mu nos dosahuje. Lidé, kteří nevidí na 5 roků napřed, ti tam zasedají a ti nechtějí nic jiného, nežli vydělávati; chtějí svoje peníze rychle uvolniti, rychle obraceti, poněvadž to potom velmi mnoho nese. Proto se na stavby ničeho nedává. To jest vina toho, proč jsme tak daleko. Chtěl jsem začíti již v roce 1920 stavěti u nás domy, ale bylo mi teprve loni možno začíti se stavbou, poněvadž jsem nikde nemohl obdržeti úvěr pro obec. Úvěr byl odpírán, a pak přišli, tuším, 11. září, domácí páni v jisté schůzi a vytasili se proti nám s argumentem, že chceme stavěti domy, abychom stlačili činže, abychom jim vzali možnost žíti jako majitelé domů. Pane kolego, jak se stavíte k tomu, když se jedná takovýmto způsobem?
To jest právě ten rozdíl, když se ve státě stále mluví o demokracii, ale ve skutečnosti se nic neděje, když se stále dělají zákony jen pro jednu třídu. A nynější zákon je zase jen podle toho přizpůsoben. Musím tvrditi opak toho, co přede mnou řekli kolegové Hartl a Knesch, že zákon jest v neprospěch majitetlů; pravím, že byl dělán ve prospěch majitelů, neboť všechna ustanovení, zejména § 12, jsou jen k tomu přizpůsobena, aby vzbudila nejnižší instinkty kapitalistů. Tato ustanovení ukazují cestu, jak mohou hodně mnoho pro sebe získati, hodně mnoho vytáhnouti z nájemníků. Tak je tento zákon založen, je to lichvářský zákon, a bylo by třeba jej zavrhnouti. Kdybychom jen poněkud chtěli zde v tomto slavném senátě jednati se stanoviska demokratického, pak musil bychom tento zákon zamítnouti, neboť takovýto zákon neměli bychom vlastně ani projednávati, kdybychom jednali skutečně demokraticky. (Hluk. Sen. Knesch [německy]: Sociálně demokratické stanovisko není přece demokratickým stanoviskem!) Chcete-li, mohu vám posloužiti tolika důkazy, že vám bude zatěžko dokázati opak.
Myslím však, že z hádek samotných nemůžeme žíti, i chtěl bych jen říci toto: Nejsme přece na světě sami, bytová nouze není jen v Československu, je ve všech státech, jen s tím rozdílem, že jiné státy se chystají bytovou nouzi skutečně zmírniti. Vidíme na př., jak se to dělalo ve Vídní, jak se tam sáhlo na osoby kapitálově silné, jak přinuceny byly k dávkám, a jak jim bylo možno zříditi veliký počet staveb a tím čeliti bytové nouzi. (Místopředseda dr Soukup přejímá předsednictví.)