NS RČS 1920-1925, Senát, 202. schůze, část 6/6 (25. 4. 1924)

Pátek 25. dubna 1924

>Hotové výrobky barev a past, obsahující přes 2 % olova, je povinen vyrabitel označiti předepsanou jednotnou rozpoznávací známkou.< Pak zaměstnavatel i dělník, jak by začal pracovati a barvu vzal do ruky, viděl by, že je lidskému zdraví škodlivá a že je potřebí, aby se chránil a byl opatrným. Na druhé straně zase zaměstnavatel by byl jaksi zproštěn odpovědnosti, poněvadž se může státi, že by skutečně některá barva měla více než 2 % olova a on by to nevěděl a mohl by býti trestán.

Z toho důvodu sociálně-politický výbor navrhuje, aby zákon takto pozměněný byl vrácen poslanecké sněmovně. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Jarolim.

Sen. Jarolim [německy]: Slavný senáte! Zákon, kterýž poslanecká sněmovna přijala na ochranu života a zdraví osob zaměstnaných v živnostech lakýrnických,. natěračských a malířských, vděčí za svůj vznik popudu mezinárodního úřadu práce u Svazu národů.

V mezinárodní konferenci dne 25. října 1921 v Ženevě, kterou zmíněný úřad svolal, došlo ke konvenci, podle níž užívati se smí běloby olovnaté a jiných barev, obsahujících olovo, v živnostech natěračských, lakýrnických a malířských jen s jistým omezením. Vlastní zákaz bílých a olovo obsahujících barev má se ovšem vztahovati pouze na vnitřní nátěr.

Nad tuto míru dovoluje však ženevská konvence používati olova obsahujících barev až do 2 % olova. K této konvenci nyní přistoupila také československá vláda s jistou výhradou. Konečná ratifikace této konvence má nyní být provedena vyřízením zákona, kterýž projednáváme.

Především chtěl bych poukázati nejdříve na okolnost, že se zástupcové Československa na konferencí mezinárodní organisace práce přespříliš nenamáhali, aby boj proti otravám z olova nabyl větších rozměrů. Tak právě vláda tohoto státu učinila výhradu, že se předpisy, stanovené v ženevské komisi proti otravám z olova, omeziti mají jen na živnost lakýrnickou, natěračskou a malířskou.

Československá vláda proto přispěla spolu k tomu, že konvence na ochranu, zdraví a života osob zůstala omezena, skutečně jen na osoby zaměstnané v živnostech lakýrnických, natěračských a malířských.

Ačkoliv vítáme každou, mezinárodní úmluvu, která se sjednává na ochránili zdraví a života dělníků, musíme přes to přece vysloviti, že konvence ze dne 25. října 1921 bohužel nedosahuje toho, čeho si dotyční dělníci v několika státech již před několika lety pro svojí vlastní ochrániti dobyli. To platí také pro živnost lakýrnickou, natěračskou a malířskou v Československu, poněvadž nebyly dosud zrušeny předpisy, vydané ve strém Rakousku.

(Místopředseda Klofáč ujímá sa předsednictví.)

To, co tedy v ženevské konvenci jest nové, jest předpis, že tam, kde se připouštějí barvy obsahující olovo, jejich obsah olova nesmí přesahovati 2 %. Při své skromnosti chceme tuto část mezinárodní úmluvy velmi rádi uznati jakožto malé zlepšení proti dosavadnímu stavu.

Když tedy vládní osnova byla projednávána v poslanecké sněmovně, snažili se naši soudruzi o některá zlepšení zákona. Většina sociálně-politického výboru poslanecké sněmovny, jakož i poslanecká sněmovna, sama návrhy německých sociálních demokratů krátce zamítla.

Nyní má senát projednati zákon, na kterém se poslanecká sněmovna usnesla. Vzhledem k tomu podali jsme rovněž při poradách zmíněného zákona v sociálně-politickém výboru senátu několik návrhů na zlepšení. Návrhy naše nelze podle jich obsahu považovati ani za politikum ani za národnostní problém, neboť se zde jedná pouze o návrhy směřující k tomu, aby se osobám, zaměstnaným v živnostech lakýrnických, natěračských a malířských dostalo v rámci zákonitých předpisů velmi skromné ochrany.

Doufali jsme tudíž, že sociálně-politický výbor senátu naše návrhy vesměs přijme. V tom jsme se ovšem zmýlili. Z naších návrhů přijal sociálně-politický výbor senátu jen dodatečný návrh k §u 5 odst. 2. Všechny ostatní návrhy však výbor zamítnul.

Návrh k §u 5, odst. 2., jejž sociálně-politický výbor přijal, praví, že hotové výrobky barev a past, obsahující přes 2 % olova, jest povinen vyrabitel označiti předepsanou jednotnou rozpoznávací známkou. Toto ustanovení vyplývá vlastně jakožto nezbytná nutnost, pokud dosaženo býti má účelu kontroly, kterýž má na mysli § 2, odst. l. Neboť jest přece jasno, že barvy, které výrobce uvede na trh, jen tehdy lze kontrolovati co do percentuálního obsahu, jsou-li podle předpisu označeny.

Z čeho mohou dotyční dělníci poznati procento obsaženého olova? Přece jen z toho, že barvy jsou podle předpisu označeny. Jiného kontrolního prostředku dělníci zpravidla nemají. Poněvadž jest již jednou faktem, že nejkrásnější předpisy na ochranu máme na papíře, jsou-li odňaty kontrole dělníků, je jasno, že také předpisy stran přípustného obsahu olova by zůstaly bez účinku.

Všechny zkušenosti právě učí, že podnikatelé z vlastního popudu dbají předpisů na ochranu dělníků jen potud, pokud to nezmenšuje jejich zisk. Konečně v Rakousku platila povinnost označovati barvy obsahující olovo již od 1. května 1909. Tehdy vydala vláda na základě článku 7 celní smlouvy ze dne 13. února 1906 nařízení ze dne 26. dubna 1909 a to v dohodě s vládou uherskou, že do obchodu uvedeme barvy a pasty, obsahující olovo, podléhaly v Rakousku-Uhersku povinnosti označovací. Toto nařízení jevilo se právě potřebným, poněvadž tehdejší porada expertů živností lakýrnických, natěračských a malířských vynesla na povrch úžasné poměry.

Když celý sociálně-politický výbor senátu byl ochoten přijmouti jakožto nutný doplněk zákona náš návrh stran označovací povinností barev, jež obsahují olovo, činili zástupcové súčastněných ministerstev pouze formální námitky, ve věci byli také oni toho názoru, že označení původu barev jest velmi účelné a nutné, a mínili, že toto ustanovení bylo by lze přijati do prováděcího nařízení, čímž bychom se vyhnuli vrácení, zákona poslanecké sněmovně.

To, co zástupcové vlády ve věci samé přiznali, míjí se vsak úplně s účinkem, poněvadž nejvyšší správní soud rozhodl již častěji, že vydaná prováděcí nařízení nesmějí obsahovati více nežli záhon, má který se vztahují. Proto východisko, jež zástupcové vlády navrhovali, nebylo žádným řešením této samo sebou velmi důležité otázky. Konečně přijal výbor náš návrh k §u 5. Zbývá tedy jen vrácení zákona poslanecké sněmovně. Nějaké potíže tím naprosto nenastanou. Když tedy sociálně-politický výbor senátu náš návrh na dodatek k §u 5, odst. 2. přijal, smíme zajisté doufati, že bude přijat také v poslanecké sněmovně.

Chtěl bych nyní také ještě doporučiti senátu, alby přijali další návrhy, které sociálně-politický výbor senátu zamítl. Proto předkládáme tyto návrhy slavnému senátu ještě, jednou, aby o nich rozhodl.

Především navrhujeme, aby odstavec c) v §u 2 byl škrtnut. Poněvadž se používání olovnatých barev za jistých podmínek na základě §u 2, odst. b) dovoluje, nelze nahlédnouti, proč se v odstavci c) zmíněného paragrafu má vysloviti, že se podle odstavce c) provádění nátěru v místnostech, ve kterých jest nátěr často vydán vlivu vodních nebo jiných par, bezpodmínečně má připustiti. Tímto ustanovením se ženevská konvence ve skutečnosti poněkud seslabuje.

U §u 4 navrhujeme, aby ve 2. a ve 4. odstavci na místě počtu 15 dělníků stanoven byl počet 10 dělníků. Tím se má dosáhnouti toho, aby se předpisů, stanovených v §u 4 užilo pro větší počet podniků, nežli tomu ve skutečnosti jest podíle nynějšího znění zákona, na kterém se usnesla poslanecká sněmovna. Živnost malířská, natěračská a lakýrnická jest velíce roztroušena, i nepřeháníme, jestliže předpokládáme, že asi u 2/5 všech podniků na jeden podnik připadá méně nežli 15 dělníků. Z toho nyní vyplývá smutná skutečnost, že opatření na ochranu dělníků v §tu 4 uvedená, neexistují asi pro 80 % těchto podniků z části vůbec a z části jen v míře velmi ztenčené.

Na základě předpisů obsažených v §u 4 ukládá se každému podnikateli, v jehož podniku jest zaměstnáno alespoň 15 dělníků, pečovati o místnosti k mytí a oblékání. Mimo to jest podnikatel povinen opatřiti dělníkům pracovní oděv a jeho čistění na vlastní útraty. Tyto předpisy však se nevztahují na takové podniky, ve kterých jest zaměstnáno méně než 15 dělníků. V tomto případě se jen praví, že jest podnikatel povinen pečovati o to, aby si dělníci vedle oděvu pro ulici opatřili také ještě pracovní oděv. Tím jest opatření, zamýšlené jakožto opatření na ochranu, skutečně zrušeno, neboť mzda dělníků věru není taková, aby si mohli dopřáti dvojí pracovní oděv. Dělnicí budou tedy jednoho oděvu používati na cestě k práci a z práce a také při práci samotné. Tyto olovem prosáklé pracovní oděvy však neohrožují jen zdraví dotyčného dělníka samého, nýbrž stávají se nebezpečnými také pro jiné osoby, zejména však pro rodiny těchto dělníků.

Ale i v tom případě, přijme-li slavný senát náš návrh, podle něhož zvýšená ochrana proti nebezpečí otravy olovem nastává již, je-li tu deset dělníků, zbývá stále ještě velmi veliký počet podniků, ve kterých dělníci budou postrádati jakékoliv téměř ochrany.

Konečně navrhujeme k §u 8, odstavec 2. tento dodatek: nemocenské pokladny jsou povinny každé oznámení předložiti příslušnému živnostenskému inspektorátu.

Většina sociálně-politického výboru senátu má za to, že dodatku, který navrhujeme, není potřebí, poněvadž zákon ukládá každému podnikateli, aby ihned poslal k pokladničnímu lékaři každého dělníka, u kterého se objeví známky otravy olovem. Zjistí-li vyšetřující lékař otravu olovem, jest podnikatel povinen oznámiti toto onemocnění příslušnému živnostenskému úřadu. Těmto postup pokládáme však za velmi nespolehlivý. Neboť každý praktik ví ze zkušenosti, že se podnikatelé velmi rádi vyhýbají tomu, udávati něco proti sobě samým. Poukazuji zde jen na mnohé nepřístojnosti, které se jeví, pokud jde o neoznámené úrazy v podnicích.

Jinak shledáváme také ve zprávách živnostenských inspektorů mnohý zajímavý doklad toho, co jsou povinni oznamovati a co ze sobeckých zájmů opomíjejí. Zajisté jest také takových podnikatelů velmi poskrovnu, kteří z vlastního popudu a ze šlechetných pohnutek posílají dělníka k pokladničnímu lékaři, aby zjistil jeho zdravotní stav.

Této zamýšlené i nezamýšlené zapomětlivosti mnohého podnikatele má nyní poněkud, čeliti náš návrh. Neboť jakmile nemocenská pokladna jest povinna oznamovati příslušnému úřadu onemocnění otravy olovem, která se v jejím obvodu vyskytla, zvýší se tím velmi podstatně ochrana dělníků. Tím způsobem by se právě živnostenský úřad co nejdříve a nejbezpečněji dozvěděl o nastalých otravách olovem.

Doufáme tudíž, že slavný senát přijme také náš návrh na dodatek k §u 8, odst. 2,

Nyní chci promluviti ještě několik slov o otravách olovem všeobecně. Otravy olovem, které se vyskytují v živnosti natěračské, lakýrnické a malířské, tvoří jen zlomek všech otrav.

Jest zajisté na půl sta různých podniků, kde jednotlivé skupiny dělníků jsou vydaný otravám olovem. Poukazuji zde jen na průmysl sklářský, keramický a porcelánový, jakož i na slévárny železa, elektrárenské podniky a tiskárny. V tomto oboru právě objevil svého času úřad pro statistiku dělnictva ve Vídni příšerný materiál. Tehdy sobě dělníci přes tvrdošíjný odpor podnikatelů vynutili, aby zmíněný statistický úřad konal toto šetření. Výsledek toho šetření, ukončeného v roku 1913, uložen jest v 10 silných svazcích velikého formátu. Skutečnosti tam sepsané dokazují, jak lehkovážně se v mnohých podnicích zahrává se zdravím a se životem dělníků.

Kdyby se naše vláda odhodlala obnoviti toto šetření, pak by patrně objevený materiál byl ještě příšernější, nežli tomu bylo před jedenácti lety. Důkaz této domněnky poskytují právě zprávy živnostenských inspektorů, které v době poválečné vydalo ministerstvo sociální péče.

Co máme např. říci tomu, když zde v Praze podle zjištění živnostenského inspektora existuje knihtiskárna, která místnost čtyři metry vysokou rozdělí na dvě poschodí a do těchto dvou poschodí přímo nakupí sazeče a pomocný personál. V jiné tiskárně, rovněž v Praze, připadlo na jednu zaměstnanou osobu asi šest kubických metrů prostory.

Dále se táží, co si máme mysliti o naší ochraně dělníků, když se ve zprávě živnostenských inspektorů sděluje, že jsou na Slovensku tovární podniky, které to dosud nepřivedly ani k nejprimitivnějšímu zdravotnímu opatření, tudíž k vystavění záchodů pro své dělníky? Mezi podniky, ve kterých živnostenský inspektor nenalezl žádného záchodu, nalézá se také podnik, který zaměstnává 170 dělníků. Vzhledem k této skutečnosti můžeme si také živě představiti, jak dotyčné podniky vypadají, pokud jde o jiná opatření na ochranu zdraví a života dělníků. Podniky, ve kterých živnostenský inspektor nenalezl žádných záchodů, jsou elektrárenské podniky a slévárny železa. Jediná se tedy o podniky, kde otrava olovem jest možná.

Že takovéto poměry jsou možny, jest zajisté důkazem toho, jak špatně jest postaráno o naší státní živnostenskou inspekci. Kdyby podle dnešního stavu věcí každý živnostenský inspektor prohlížel přidělené sobě podniky po řadě, pak by potřeboval 4-5 let, než by se zase mohl vrátiti k prvnímu podniku. Konstatování této skutečnosti jest zajisté samo sebou nejostřejší kritikou naší živnostenské inspekce.

Účinně může se živnostenská inspekce projeviti teprve tehdy, bude-li intensivní. Za tímto účelem nutno právě počet živnostenských inspektorů značně zvýšiti. Tento požadavek jsme také doposud uplatňovali při všech poradách státního rozpočtu, pro kteroužto věc jsme však u většiny senátu nenalezli žádného porozumění.

Ke konci žádám slavný senát ještě jednou, aby naše návrhy přijal. Zároveň prohlašují, že klub německých sociálních demokratů bude především hlasovati pro jistý počet paragrafů tohoto zákona a že při konečném hlasování bude hlasovati pro celý zákon. (Potlesk na levici.)

Místopředseda1 Klofáč (zvoní): Dříve než dám slovo panu zpravodaji, prosím, aby byly přečteny pozměňovací návrhy.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte:)

Návrh sen. Jarolima, Löwa a soudr. k č. t. 1860.

K §u 2.

V §u 2 budiž škrtnut odstavec 2.

Návrh sen. Jarolima, Löwa a soudr. k č. t. 1860.

K §u 4.

V tomto paragrafu budiž ve 2. a v 4. odstavci na místě číslice 15 dána číslice 10.

Návrh sen. Jarolima, Löwa a. soudr. k č. t. 1860.

K §u 8.

Dodatek k odstavci 2.:

Nemocenské pokladny jsou povinny každé takové oznámení hlasiti příslušnému živnostenskému inspektorátu.

Místopředseda Klofáč: Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. Koukal: Ano, jen zcela kratičký.

Místopředseda Klofáč: Uděluji slovo panu zpravodaji k doslovu.

Zpravodaj sen. Koukal: Slavný senáte! Sociálně-politický výbor jistě dobře o tom uvažoval a kde je nutno činí se výjimky, jako v §u 2, odst. c), kde se má podle kol. Jarolima návrh ten škrtnouti. Navrhuji, aby zůstal odstavec ten beze změny, poněvadž jest velmi často potřebné, že se skutečně nátěry tyto prováděti musí. Jest to výslovně také vyznačeno v osnově, zákona, že jest to v místnostech, ve kterých nátěr jest vydán vlivu vodních nebo jiných par, kde jiné nátěry se nemohou upotřebiti, poněvadž by na ně účinkovaly vlivy páry.

Co se týká odstavce 2. ve 4 § o živnostenských podnicích, kdyby se počet patnácti dělníků měl snížiti na deset, byli by postiženi malí živnostníci, ježto by poměry pro ně byly velmi těžké, aby mohli provésti vše, co se na nich žádá.

Rovněž v §u 8, kde se žádá po nemocenských pokladnách, aby vše oznamovaly, myslím, že stačí, když to bude oznamovati nemocenský inspektor, že by tím byly pokladny beztak příliš zatíženy a nebylo by ani možno, aby věc mohly prozkoumati a mohly to ohlašovati, to mění možné.

Trvám, aby senát přijal osnovu zákona tak, jak ji navrhuje sociálně-politický výbor, až na ty změny, jak byly usneseny poslaneckou sněmovnou s uvedeným doplňkem §u 5, odst. 2.

Místopředseda Klofáč: Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisu jednotlivých části a úvodní formuli hodlám dáti vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům hlasovati takto:

O §u l, pak o §u 2, odst. 1. a odst. 2, lit. a) a b) podle zprávy výborové,

o §u 2, odst. 2, lit. c) podle návrhu sen. Jarolima a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové,

o §u 2, odst. 2, lit., d), pak o §u 3, pak o §u 4, odst. 1., 2. a 3, podle zprávy výborové,

o §u 4, odst. 4, podle návrhu sen. Jarolima a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové,

o §u 5, o §u 6, o §u 7, pak o §u 8, odst. l. a 2. podle zprávy výborové,

pak o doplňujícím návrhu sen. Löwa k odst. 2.,

o dalším obsáhu osnovy zákona, jeho nadpisu, nadpisu jednotlivých částí a úvodní formuli, jakož i o příloze k zákonu, podle zprávy výborové.

Jsou: proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Budeme tudíž postupovati, jak jsem naznačil.

Přikročíme k hlasování ve čtení prvém.

Kdo souhlasí se zněním §u l, pak §u 2 v odstavci l, a v odst. 2. lit. a) a b) podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedené paragrafy se přijímají podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Kdo souhlasí se zněním §u 2, odst. 2, lit. c) podle návrhu sen. Jarolima a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 2, odst. 2. lit. c) zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)