Čtvrtek 15. května 1924

Místopředseda dr Soukup: Pane kolego inž. Klimko, neračte vyrušovati.

Sen. Niessner (pokračuje): Prosím, pánové, máme zde dva případy Svrakovy. Byly nám však v poslední schůzi předloženy tři zprávy imunitního výboru. Táži se, proč ve dnešní schůzí předloženy byly jen případy Svrakovy, nikoli však též třetí zpráva, případ Duchajův. Nevěřím, že se to stalo bez úmyslu. Bylo by to bývalo příliš nápadné, kdyby se v téže schůzi v jednom případě bylo navrhovalo vydání pro politický delikt, poněvadž se jedná o oposičního senátora, a kdyby se ve druhém případě bylo navrhlo zamítnouti vydání, ačkoli se jedná o soukromý delikt, o urážku na cti a osočení, ježto jde o příslušníka vládních stran. (Sen. Havlena: Náš Zimák byl třikrát vydán. Není pravda, co povídáte!) Pane kolego, jest vás nedůstojné, že se ujímáte takovýchto nespravedlivých věcí. Věc jest přece úplně jasná, měl byste si svojí horlivost schovati pro jiné věcí. Faktum jest, že se v jednom případě jedná o politický přečin, o přestupek zákona na ochranu republiky, ve druhém případě, který ovšem dnes nemá býti projednáván, o urážku na cti. Tu se táži: Oč se jedná v posledním případě? Musím o tom promluviti, abych ukázal na nespravedlnost a nerovnoměrnost imunitní praxe. Jistá učitelka žaluje pana sen. Duchaje, poněvadž prý vypravoval - zda to je pravda či nikoli, to nemám zkoumati ani já ani imunitní výbor - že prý ve škole pořádala orgie, že se chovala nemravně, že školních místností používala ke všem možným ohavnostem. Nestojí to sice ve zprávě, je sepsána velice opatrně a vlídně, a velmi diskretně zabarvena. Tu jsme velice diskretní; tu se přistoupilo dokonce na to, že se věc zkoumala, že pan sen. Duchaj byl slyšen o tom, co tomu říká. Sen. Duchaj prohlásil, že dotyčnou učitelku vůbec nezná, na to bylo navrženo ho nevydati. Pomyslete si, že by se v tomto případě jednalo o dceru některého senátora; jednali byste pak také s touže blahovůlí, s touže laskavostí? Stáli byste v případě žaloby dcery některého senátora - ovšem z koaličních stran, při ostatních by se případ posuzoval patrně jinak - také na stanovisku, že dotyčný senátor, který se toho dopustil, se nemusí zodpovídati, že se nemusí věc přezkoumati před soudem? Myslím, že přec jen nikoli. Ale zde se vše přikryje, zde se řekne: to my nechceme přezkoumávati, není zde dosti důkazů, že to Duchaj řekl. Jest imunitnímu výboru možno přezkoumati všechny svědky? Nemá snad žalobkyně přivésti ještě více svědků? Spokojili jste se jednoduše tím, čeho bylo lze dosíci, a na tom byl založen návrh na nevydání. To přece samo sebou jest nespravedlností, neboť to musí v obyvatelstvu vzbuditi domněnku: je-li někdo vládním senátorem, pak se může také beztrestně dopouštěti soukromých urážek na cti. Ale nyní s tím srovnejte případ Svrakův. Co pak řekl sen. Svraka tak strašného? Byly parlamentní volby v Podkarpatské Rusi, obecní volby na Slovensku, i stalo se tam, jak víme z četných případů - každý z nás to ví - že sta a tisíce voličů nebyli zapsáni do voličských listin, a při tom se ukázal nápadný zjev, že to většinou byli voličové, u nichž se bylo obávati, že by mohli voliti oposičně, buď německy, komunisticky, maďarsky, anebo oposičně slovácky. Co tu jest povinností dotyčného senátora, přijde-li do nějaké schůze? Přece zajisté to, aby upozornil na tyto nešvary, na nezapsání, aby na tyto okolnosti poukázal. A pánové, táží se každého jednotlivce z vás: Komu se ještě nestalo, aby byl někdy nepřestřelil? Ale i kdyby tomu v tomto případě bylo tak, kdyby to byl pan sen. Svraka tak řekl - řekl prý, že byly vydány tajné pokyny správním úřadům v Podkarpatské Rusi, aby se komunisté, Němci a Maďaři nezapisovali do voličských seznamů - má to býti deliktem, pro který nejen vůbec má býti zahájeno politické stíhání, nýbrž dokonce má býti porušena také imunita senátora? Má za to pykati v žaláři. Úřady v Podkarpatské Rusi: jak plné nevinnosti a andělsky čisté! Nikdy nezakalily vody, nikdy nikomu nezkřivily vlasu, volební podvody: to přece neexistuje, nejméně v Podkarpatské Rusi anebo na Slovensku, tam se všechno děje čistě a šlechetně, to jsou samí šlechetní lidé, kteří vykonávají administrativu v Podkarpatské Rusi! Nemáte nám přece namlouvati takové věci. Chápu, proč byl vyhledán právě tento případ. Vůdčím motivem je zlost nad výsledkem voleb v Podkarpatské Rusi. To jest pohnutkou, to jest projev zlosti, že jest nyní snaha pronásledovati a trestati, kde se někdo vyskytne, aby tuto náladu projevil. Ale což se domníváte, že když kolega Svraka bude odsouzen - což přece ještě jest otázkou, snad soud bude spravedlivější a demokratičtější nežli většina tohoto senátu - ale i když bude odsouzen, domníváte se, že bude jen jediný člověk přesvědčen o tom, že se v Podkarpatské Rusi a na Slovensku pří volbách vše dalo správně? Že nebylo spácháno žádné bezpráví, že se úřady nedopustily žádných přehmatů? Četli jsme dosti v tisku, a je-li pravdou jen setina toho, co jsme slyšeli o přehmatech a hanebnostech při volbách, pak musíme říci, že zbývá tohoto stále ještě dosti, aby se jevilo oprávněným, když toto jednání kritisujeme. Ale tento případ byl vyhledán právě proto, že se spoléháte na to, že pan sen. Svraka tento tajný výnos, o němž jest řeč, nebude moci sehnati. Voličové v listinách scházeli, a bylo pácháno bezpráví a volební podvody, ale tajný výnos nebude snad možno sehnati. Vše se projevovalo, skutečnosti každý viděl, nosem na to narážel, jak to tam, šlo, ale nebude to lze přesně a jasně dokázati, a na to se spoléhají, když žádají odsouzení a vydání sen. Svraky.

Jest to, jak řečeno, zlost nad výsledkem voleb a zlost nad vzrůstem komunistické strany. Pánové z koaličních stran by přece měli raději přemýšleti o tom, zdali volati policii na pomoc jest dobrými prostředkem, anebo zdali by snad přece nebylo lépe, kdybyste jednou přemýšleli o tom, proč se komunistům tak daří a proč na př. se jim v českém táboře daří podstatně lépe nežli v německém. Měli byste o tom přemýšleti a dospěli byste k poznání, že právě takovéto jednání, jak je zde pan zpravodaj navrhuje, jest nejlepším prostředkem komunisty vypěstovati, poskytovati jim přímo potravu pro jejích agitaci. To činíte, neboť zjednáváte mučedníky tohoto hnutí. Uškodilo již někdy zjednávání mučedníků nějakému hnutí? Co se stane? Pan sen. Svraka bude eventuelně zavřen na několik dnů, jeden nebo dva týdny nebo snad déle, on to vydrží, on tím nezahyne. Ale nevím, mám za to, že demokracie státu to nevydrží, toto jednání také leckteré strany z koalice trvale nevydrží. Vypěstujete komunistické hnutí tím více, čím více takovýchto návrhů po dáte, čím více takových method budete používati. Myslím, že zkušenost, politická a dějinná zkušenost by vám přece musila říci, že jest to prostředek nejméně způsobilý, proti sociálnímu, politickému, hospodářskému hnutí chtít bojovati státním zástupcem a policií. Hnutí se musí vyžíti, musí samo prokázati buď svojí oprávněnost nebo neoprávněnost, ale nesmí se do toho vpadnouti s policejním obuškem, nesmí se chtít přívržence některého učení nebo vyznání uvězniti. To není žádné jednání.

Víme, že zde dnes kážeme hluchým uším. Vy přece nechcete míti ve svém státě přímých lidí, vy chcete míti lokajské duše. Protestujeme proti takovému jednání, protestujeme proti zneužívání imunity, protestujeme proti tomu, aby zde v tomto státě svoboda byla šlapána nohama, a budeme jako posud vždy také nyní v tomto případě hlasovati proti vydání. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr Soukup: Slovo má pan zpravodaj sen. Lukeš.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Divím se, proč pan kolega Niessner se zde tak rozčiloval a že nám zde chtěl vytýkati jakýsi nestejnoměrný postup při vydávání senátorů soudu, zejména imunitního výboru.

Kdyby byl pan kolega Niessner mluvil pravdu a vzal projednávané právě obě předlohy a je prohlédl, tedy by viděl, že se týkají obě komunisty pana Svraky; v jednom se vydává a v druhém se nevydává. (Sen. Niessner [německy]: V prvém případě bylo by přímo směšným vydávati ho! - Hluk.)

Místopředseda dr Soukup: Pánové, nerušte pana zpravodaje.

Zpravodaj sen. Lukeš (pokračuje): Tedy tu je viděti, že imunitní výbor skutečně zkoumal, jestli zde jsou důvody pro vydání nebo proti vydání soudu.

V případě, kde jde o věcnou kritiku, o politický projev, se poslanec nevydává. V případě ovšem, kdy člen Národního shromáždění dopouští se urážek, osočování, pak je věc jiná; tu není důvodu imunitou jej chrániti, nýbrž naopak, dotyčný má žádati sám za své vydání, má říci: "Ano, já jsem to řekl, co jsem řekl, to dokážu." Pak je charakter, pak je muž; ale když je jen venku veliký, a tady se chce krýti a vyhnouti odpovědnosti, pak není muž, pak není pravý charakter a není důvodu ho imunitou chrániti. (Sen. Niessner [německy]: Vy jste charaktery! Vy jste rozeným policajtem! Vy jste policejní charakter! - Sen. dr Heller [německy]: Právě vy máte toho potřebí, takto mluviti! - Sen. Stark [německy]: Vy sám sabotujete justici osobně! - Sen. dr Heller [německy]: Neslýcháno! Zpravodaj uráží senátory! - Sen. Stark [německy]: Sprostoto se strany zpravodaje! To chcete být soudcem? - Hluk a výkřiky oposičních senátorů.)

Pan kolega Svraka řekl, že za vinu mu kladené výroky neřekl. (Vřava trvá.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím, panové, račte zachovati klid.

Zpravodaj sen. Lukeš (pokračuje): Pan kolega Svraka řekl, že ty výroky neřekl. Když je neřekl, je to věcí... (Sen. Niessner [německy]: Vydávati oposici, jo je charakter?) Pane kolego, prosím, dávejte pozor, co budu mluviti. Já jsem pana kolegu Niessnera nepřerušoval. Divím, se, že on teď nepostupuje stejně. Když jsem nedomluvil, nemohu býti kritisován, dokud nedomluvím.

Řekl jsem, že pan kolega Svraka prohlásil, že to neřekl. Když pan kolega Svraka to neřekl, potom je věcí těch, kteří mají o této věci rozhodnouti, aby rozhodli, jestli to řekl nebo neřekl, a to je soud a ne vy. Můžeme jen posuzovati, jestli on proto, co řekl, může býti vydán nebo nevydán. (Hluk a výkřiky.), má-li zůstati následkem své imunity neodpověnými.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím o klid, takto není možno dále jednati.

Zpravodaj sen. Lukeš (pokračuje):

Myslím, že není nikomu tajno, že náš veřejný život není takový, jaký by měl býti, a že je tu jistá zdivočilost. Velevážení pánové, myslím, že je v prvé řadě povinností Národního shromáždění, aby tento veřejný život hledělo zlepšit. (Sen. dr Spiegel [německy]: Ale jen na straně oposice! - Sen. dr Heller [německy]: Myslíte, že pronásledováním oposice očistíte veřejný život? - Sen. Stark [německy]: Vy jste se minul povoláním! Měl jste se státi četníkem, ale ne soudcem! Jste špatným soudcem! - Hluk.) Zlepšení může nastati tehdy, když se nepředchází špatným příkladem. Tedy jen to jsem chtěl říci. (Hluk a výkřiky na straně oposice).

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Poněvadž kol. Niessner byl v klidu slyšen, prosím o totéž právo pro pana referenta. (Sen. Matuščák: Na Slovensku by byl za dobrého četnického rotmistra!) Prosím, aby pan referent pokračoval. (Zvoní.) Kolega Niessner nemá slovo. Kolego Jirásku, prosím o klid. (Hluk a výkřiky.)

Pan kolega Niessner mluvil způsobem velmi bezohledným a drsným. Prosím, aby také pan referent, odpovídaje na tyto výroky, byl stejně slyšen.

Zpravodaj sen. Lukeš: Jestli předešlý pan řečník, kolega Niessner, zde řekl, že se dělá v imunitním výboru i zde v senátu rozdíl mezi členy senátu a klubů a podle toho se rozhoduje, potom, slavný senáte, to není pravda. Imunitní výbor zkoumá skutkovou podstatu. V tom případě, když jde o urážky na cti, o křivé obviňování, o bezdůvodné osočování, pak nemůže krýti člena Národního shromáždění imunitou, a ten, o jehož vydání se žádá, musí dokázati, že to neřekl, nebo pravdu, co řekl. Nelze připustiti, někoho těžce obviniti a pak prohlásiti, že je imunní. Ten smysl imunita míti nesmí a nemá. (Hlas: A co ta učitelka...) To je případ, o kterém bude mluviti kolega dr Krouský po mně. Myslím, že se má referent omeziti na svoji věc. (Výkřiky.) Jestli v tomto případě se imunitní výbor usnesl vydati sen. Svraku, učinil tak jenom proto... (Výkřiky.) Pan kolega Niessner necitoval totiž všechno, kdyby byl řekl všechno, co řekl, pak by to vypadalo jinak, on citoval jenom část závadné věty, a neřekl její začátek; kolega Svraka řekl totiž více, obviňoval administrativní úřady i vládu z trestných a nedovolených skutků. Myslím, když má tu odvahu obviniti... (Sen. dr Spiegel [německy]: Proto jsme zde, abychom na takové věci poukázali!) Řekl, že byly vydány tajné předpisy, že se nemají určití voličové zanášeti do listin volebních. Jestli to řekl, dobře, pak musím se domnívati, že je to pravda; vyžádaný předstoupí před soud a řekne: Prosím, řekl jsem to, a zde jsou důkazy. Jestli to neřekl, řekne: Já to neřekl, vedu ty a ty svědky a ti prokáží, že jsem to neřekl a nemůže býti v žádném případě odsouzen. (Sen. Matuščák: Ale ten notář přivede více svědků proti Svrakovi! - Sen. Niessner [německy]: K čemu je zde imunita?) Imunita je pro politické projevy nebo věcnou kritiku. (Sen. Niessner [německy]: To není politický projev?) Ale když někdo těžce obviní úřad, pak to není politický projev ani kritika. (Hluk.) Slavný senáte, již jsem řekl, že úřednictvo má dnes velmi těžké postavení (Hluk. - Místopředseda dr Soukup zvoní.), nemluvím ani o hmotném. Je-li tomu tak, nemáme důvodu, zejména členové Národního shromáždění, těžké postavení úřednictva ještě ztěžovati. Jestli je zde čest úřednictva napadena, je podle mého mínění povinností naší, se ho zastati. Z toho důvodu nemohu nic jiného udělati, poněvadž se nejedná ani o věcnou kritiku, ani o politický projev, než navrhnouti, aby pro tento případ dán byl souhlas k tomu, by vydán byl sen. Svraka. Vydání neznamená ještě odsouzení, to znamená jenom, že se tento případ projedná u soudu, a nic více. (Výkřiky. - Na pravici potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Jednání je skončeno, budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem imunitního výboru, aby sen. Svraka v obojím směru vydán byl k trestnímu stíhání, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. (Výkřiky německých sociálně demokratických senátorů: Pfuj! Pfuj!)

Návrh imunitního výboru je přijat. (Sen. Stark [německy]: Policejní duše! - Hluk. - Místopředseda dr Soukup zvoní.)

Přikročíme dále k bodu

5. Zprávě imunitního výboru o žádostí sedrie jako trestního soudu v Nitře z 13. února 1924, č. B 1383/24/7, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Svraky pro přečin ve smyslu §1 14 č. l. a zločin ve smyslu § 15 č. 3. zák. ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z, a n. (č. 8690/24). Tisk 1869.

Zpravodajem je pan sen. Lukeš, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Lukeš: Dne 25. listopadu... (Hluk.).

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Pánové, prosím, račte tento případ vyslechnouti.

Zpravodaj sen. Lukeš (pokračuje):

... minulého roku, pořádala místní organisace komunistická v Tornoku veřejnou schůzi, na které mluvil sen. Svraka o událostech v Německu, o zahraniční, vnitřní a hospodářské politice. Mimo jiné se při této příležitosti vyjádřil, že se po válce utvořily všelijaké menší a větší státy, že menší státy... (Hluk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj sen. Lukeš (pokračuje):.. nejsou života schopny.... (Výkřiky sen. Ferd. Jiráska.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Kolego Ferd. Jirásku, prosím o klid.

(Zvoní.) Kolego Zimáku, prosím, neračte debatovati. Slovo má referent pan sen. Lukeš.

Zpravodaj sen. Lukeš (pokračuje): Tyto menší státy, že však nejsou života schopné, poněvadž nezachovaly sliby, které měly zachovati, a že též náš stát nesplnil to, co jsme od něho očekávali. Náš president že jest největší socialista, ministr zahraničí též, ba i naše republika jest demokratická, přece však to jest jen na papíře. Kdyby byla naše republika demokratická, tak by se lidé mohli svobodně shromažďovati, mohli by svobodně mluviti, ale když on dělá takto, tedy ho jednoduše zavrou. Právě proto se musí tyto poměry zrušiti, aby ti neměli právo, co nepracují, totiž velkokapitalisti, nýbrž lidé, kteří pracují, t. j. komunisté, proletariát, kterých jest 80 %, kdežto kapitalistů 20 %. Třeba si bráti příklad od soudruhů Rusů, kteří trpěli, byli nazí a přece si těch 80 % vydobylo svá práva. (Hluk. Výkřiky jednotlivých senátorů.)

Místopředseda, dr Soukup (zvoní): Pánové, zde jest druhý referát, týkající se kolegy Svraky, co mluvil v jiném případě a proč se nevydává. Prosím pana zpravodaje Lukeše, aby pokračoval.

Zpravodaj sen. Lukeš (pokračuje):

To se stane za nedlouho v Německu, pak přijde řada na Polsko a na nás ostatní hodina, teď třeba spoludržet, neboť teď jsme tak pevní, že za nedlouho přijde čas, ve kterém budeme s to za jednu hodinu nynější poměry změniti a pak budeme v stavu i presidenta Masaryka a jeho celý systém odmésti.

Pro tyto výroky místní notář Vladislav Teregeszi, který na schůzi dělal komisaře, schůzi rozpustil, avšak sen. Svraka, ačkoliv ho třikráte vyzvali, aby přestal řečniti, mluviti nepřestal, až byli povoláni četníci a tu teprve na jejich zakročení přestal mluviti.

Na základě podaného trestního oznámeni žádá sedrie, jako trestní soud v Nitře, aby pan sen. Svraka byl vydán pro přečin rušení obecného míru ve smyslu §u 14, čís. l. zákona na ochranu republiky, zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n., a v posledním odstavci jeho výše citované řeči >Alebo teraz by bolo možno i presidenta Masaryka i celý jeho systém odmiesť<, pro zločin ve smyslu §u 15, čís. 3. citovaného zákona.

Imunitní výbor však nebyl toho mínění, že by zde šlo o trestní skutky, pro které jest vydání sen. Svraky žádáno. Co bylo řečeno, bylo imunitním výborem důkladně prozkoumáno a imunitní výbor nabyl přesvědčení, že výroky jmenovaného pana senátora nebyly povahy směřující, jak předpokládá skutková povaha přečinu ve smyslu §u 14, čís. l. zákona na ochranu republiky, a též pokud se týká výroku druhého, když se zde mluvilo o eventuelním odstranění presidenta Masaryka a jeho systému v případě, že by komunisté přišli k moci, nenabyl přesvědčení, že by zde byl zločin, který se sen. Svrakovi za vinu klade, a to proto, že nevidí v jeho skutku v té řeči, podněcování k násilné změně ústavy republiky, ani k neplnění zákonitých povinností, ani na pokus vraždy, anebo zúmyslného poškození na těle ústavního člena, anebo zločin, anebo přečin vojenský, jak právě zákon, pro ten případ by předpokládal, nýbrž byl, imunitní výbor toho mínění, že to byly pouze výroky všeobecné a že vlastně více se zde chtěl pan kolega chlubiti, že ta moc komunistů je veliká, poněvadž oni jsou též početně velicí. Též svědek, který byl slyšen, Albert Šoldas, který byl vylíčen jako pravdomluvný občan republiky, řekl, že dojem celé té řeči sen. Svraky byl takový, že neviděl v ní nic pobuřujícího, ani nic protistátního.

Z toho důvodu imunitní výbor navrhuje slavnému senátu, aby v tomto případě nevyhověl žádosti sedrie trestního soudu v Nitře ze dne 13. února 1924 a aby odepřel vydání sen. Svraky pro delikty inkriminované. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup: Jednání je skončeno, přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby sen. Svraka k trestnímu stíhaní v tomto případě vydán nebyl, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh imunitního výboru se přijímá.

Dále přikročíme k bodu

6. Volbě dvou místopředsedů senátu.

Podle §u 61 jedn. řádu dějí se volby neb návrhy na jmenování zpravidla hlasovacími lístky prostou většinou hlasů.

Není-li námitek, může se voliti zdvižením ruky, nebo povstáním, vyjma volbu předsedy.

Stala se dohoda, aby volba místopředsedů vykonána byla aklamací.

Jsou proti tomuto způsobu volby námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Vykonáme tudíž volbu dvou místopředsedů tímto způsobem.

Za dva místopředsedy navržení jsou páni sen. dr Bohuslav Franta a František Valoušek.

Žádám pány senátory, kteří s navrženými souhlasí, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržení pánové jsou tím zvoleni za místopředsedy senátu N. S. R. Čs.

Táži se zvolených pánů místopředsedů, zdali volbu přijímají.

Sen. dr Franta: Přijímám.

Sen. Valoušek: Přijímám.

Žádám pana zapisovatele sen. Svěceného, aby přečetl příslušnou formuli slibu, a zvolené pány místopředsedy, aby do mých rukou vykonali slib. (Senátoři povstávají.)

Zapisovatel sen. Svěcený (čte): Slibuji, že budu zachovávati zákony a svůj úřad předsednický nestranně zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Sen. dr Franta: Slibuji!

Sen. Valoušek: Slibuji!

Místopředseda dr Soukup: Přikročíme nyní k bodu dalšímu, jímž je:

7. Návrh senátu na prodloužení lhůty k projednání usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1855) o vládním návrhu zákona o účinku žádostí za souhlas sněmoven k trestnímu stíhání členů Národního shromáždění na běh promlčecí lhůty.

Jelikož uvedené usnesení poslanecké sněmovny nebylo možno vyříditi do stanovené lhůty, jest třeba, aby lhůta ta prodloužena byla o 2 měsíce.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj se přijímá.

Sděluji, že do výboru ústavně-právního nastupují za sen. dr Daxnera sen. Smrtka, za sen. dr Witta sen. Kouša.

Navrhuji, aby bylo presidium zmocněno, svolati příští schůzi podle §u 40 jedn. řádu písemně nebo telegraficky a stanoviti její denní pořad.

Jsou námitky proti tomu? (Námitky nebyly.)

Námitek není. Končím schůzi.

Konec schůze ve 12 hodin 40 minut.


Související odkazy