Místopředseda dr Soukup: Pane kolego inž. Klimko, neračte vyrušovati.

Sen. Niessner (pokračuje): Prosím, pánové, máme zde dva případy Svrakovy. Byly nám však v poslední schůzi předloženy tři zprávy imunitního výboru. Táži se, proč ve dnešní schůzí předloženy byly jen případy Svrakovy, nikoli však též třetí zpráva, případ Duchajův. Nevěřím, že se to stalo bez úmyslu. Bylo by to bývalo příliš nápadné, kdyby se v téže schůzi v jednom případě bylo navrhovalo vydání pro politický delikt, poněvadž se jedná o oposičního senátora, a kdyby se ve druhém případě bylo navrhlo zamítnouti vydání, ačkoli se jedná o soukromý delikt, o urážku na cti a osočení, ježto jde o příslušníka vládních stran. (Sen. Havlena: Náš Zimák byl třikrát vydán. Není pravda, co povídáte!) Pane kolego, jest vás nedůstojné, že se ujímáte takovýchto nespravedlivých věcí. Věc jest přece úplně jasná, měl byste si svojí horlivost schovati pro jiné věcí. Faktum jest, že se v jednom případě jedná o politický přečin, o přestupek zákona na ochranu republiky, ve druhém případě, který ovšem dnes nemá býti projednáván, o urážku na cti. Tu se táži: Oč se jedná v posledním případě? Musím o tom promluviti, abych ukázal na nespravedlnost a nerovnoměrnost imunitní praxe. Jistá učitelka žaluje pana sen. Duchaje, poněvadž prý vypravoval - zda to je pravda či nikoli, to nemám zkoumati ani já ani imunitní výbor - že prý ve škole pořádala orgie, že se chovala nemravně, že školních místností používala ke všem možným ohavnostem. Nestojí to sice ve zprávě, je sepsána velice opatrně a vlídně, a velmi diskretně zabarvena. Tu jsme velice diskretní; tu se přistoupilo dokonce na to, že se věc zkoumala, že pan sen. Duchaj byl slyšen o tom, co tomu říká. Sen. Duchaj prohlásil, že dotyčnou učitelku vůbec nezná, na to bylo navrženo ho nevydati. Pomyslete si, že by se v tomto případě jednalo o dceru některého senátora; jednali byste pak také s touže blahovůlí, s touže laskavostí? Stáli byste v případě žaloby dcery některého senátora - ovšem z koaličních stran, při ostatních by se případ posuzoval patrně jinak - také na stanovisku, že dotyčný senátor, který se toho dopustil, se nemusí zodpovídati, že se nemusí věc přezkoumati před soudem? Myslím, že přec jen nikoli. Ale zde se vše přikryje, zde se řekne: to my nechceme přezkoumávati, není zde dosti důkazů, že to Duchaj řekl. Jest imunitnímu výboru možno přezkoumati všechny svědky? Nemá snad žalobkyně přivésti ještě více svědků? Spokojili jste se jednoduše tím, čeho bylo lze dosíci, a na tom byl založen návrh na nevydání. To přece samo sebou jest nespravedlností, neboť to musí v obyvatelstvu vzbuditi domněnku: je-li někdo vládním senátorem, pak se může také beztrestně dopouštěti soukromých urážek na cti. Ale nyní s tím srovnejte případ Svrakův. Co pak řekl sen. Svraka tak strašného? Byly parlamentní volby v Podkarpatské Rusi, obecní volby na Slovensku, i stalo se tam, jak víme z četných případů - každý z nás to ví - že sta a tisíce voličů nebyli zapsáni do voličských listin, a při tom se ukázal nápadný zjev, že to většinou byli voličové, u nichž se bylo obávati, že by mohli voliti oposičně, buď německy, komunisticky, maďarsky, anebo oposičně slovácky. Co tu jest povinností dotyčného senátora, přijde-li do nějaké schůze? Přece zajisté to, aby upozornil na tyto nešvary, na nezapsání, aby na tyto okolnosti poukázal. A pánové, táží se každého jednotlivce z vás: Komu se ještě nestalo, aby byl někdy nepřestřelil? Ale i kdyby tomu v tomto případě bylo tak, kdyby to byl pan sen. Svraka tak řekl - řekl prý, že byly vydány tajné pokyny správním úřadům v Podkarpatské Rusi, aby se komunisté, Němci a Maďaři nezapisovali do voličských seznamů - má to býti deliktem, pro který nejen vůbec má býti zahájeno politické stíhání, nýbrž dokonce má býti porušena také imunita senátora? Má za to pykati v žaláři. Úřady v Podkarpatské Rusi: jak plné nevinnosti a andělsky čisté! Nikdy nezakalily vody, nikdy nikomu nezkřivily vlasu, volební podvody: to přece neexistuje, nejméně v Podkarpatské Rusi anebo na Slovensku, tam se všechno děje čistě a šlechetně, to jsou samí šlechetní lidé, kteří vykonávají administrativu v Podkarpatské Rusi! Nemáte nám přece namlouvati takové věci. Chápu, proč byl vyhledán právě tento případ. Vůdčím motivem je zlost nad výsledkem voleb v Podkarpatské Rusi. To jest pohnutkou, to jest projev zlosti, že jest nyní snaha pronásledovati a trestati, kde se někdo vyskytne, aby tuto náladu projevil. Ale což se domníváte, že když kolega Svraka bude odsouzen - což přece ještě jest otázkou, snad soud bude spravedlivější a demokratičtější nežli většina tohoto senátu - ale i když bude odsouzen, domníváte se, že bude jen jediný člověk přesvědčen o tom, že se v Podkarpatské Rusi a na Slovensku pří volbách vše dalo správně? Že nebylo spácháno žádné bezpráví, že se úřady nedopustily žádných přehmatů? Četli jsme dosti v tisku, a je-li pravdou jen setina toho, co jsme slyšeli o přehmatech a hanebnostech při volbách, pak musíme říci, že zbývá tohoto stále ještě dosti, aby se jevilo oprávněným, když toto jednání kritisujeme. Ale tento případ byl vyhledán právě proto, že se spoléháte na to, že pan sen. Svraka tento tajný výnos, o němž jest řeč, nebude moci sehnati. Voličové v listinách scházeli, a bylo pácháno bezpráví a volební podvody, ale tajný výnos nebude snad možno sehnati. Vše se projevovalo, skutečnosti každý viděl, nosem na to narážel, jak to tam, šlo, ale nebude to lze přesně a jasně dokázati, a na to se spoléhají, když žádají odsouzení a vydání sen. Svraky.