Přítomni:

Předseda: Donát.

Místopředsedové: dr Franta, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Přikryl, Löw.

116 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: Kallay, Malypetr, dr Markovič, Udržal; odborový přednosta ministerstva vnitra dr Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemík dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. K. Friedrichovi a dr Herzigové.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tiskem rozdáno:

Tisk 1888. Zpráva rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona, jímž se uděluje zmocnění ke zcizení státních nemovitostí v Lánech a ve Východné (tisk 1876).

Tisk 1889. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona, jímž se státní správa zmocňuje ke zcizení a postoupení státních nemovitostí v obvodu zrušené pevnosti Josefovské (tisk 1877).

Tisk 1895. Zpráva výboru technicko-dopravního k vládnímu návrhu zákona o zrušení části okresních silnic I. třídy Prostějov-Boskovice-Svitávka a Sloup - Valchov (tisk 1878).

Zápisy o 204. a 205. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 13. a 15. května 1924.

Předseda: Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Navrhuji, aby odstavec 1. a 2. dnešního denního pořadu projednávány byly ve společné debatě.

Není námitek? (Nebylo.) Námitek není.

Návrh můj je přijat.

Budeme tedy projednávati společně:

Zprávu ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1858) o vládním návrhu zákona, kterým se doplňuje a mění zákon o volebním soudě. Tisk 1887 a zprávu ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1857) o vládním návrhu zákona o inkompatibilitě (neslučitelnosti). Tisk 1885.

Uděluji slovo sen. dr Fáčkovi jako zpravodaji stran vládního návrhu zákona o volebním soudě.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Navazuji svůj referát na zprávu podanou v poslední schůzi o zákonu inkompatibilitním. Zákon inkompatibilitní přikazuje rozhodování o případech inkompatibility volebnímu soudu. Není to pro volební soud obor působnosti docela nový. Volební soud již podle původního zákona rozhoduje v případech do jisté míry podobných, totiž kde se jedná o ztrátu mandátu následkem toho, že člen sněmovny odpadl od své strany, když to učinil z důvodů nízkých a nečestných. Nyní přikázání inkompatibilitních věcí volebnímu soudu bylo příčinou podání této novely k zákonu o volebním soudu, ve které jsou dány podrobnější zásady.pro řízení před soudem.

Vykl bych jako pozoruhodnou věc zejména, že soud může také vysloviti, že částka, o kterou se člen Národního shromáždění neslučitelnou činností obohatil, připadá ve prospěch chudinského fondu jeho obce, Vedle ztráty mandátu je v tomto odsouzení ještě jakýsi dodatečný majetkový trest pro viníka.

Na druhé straně je výhodné pro členy sněmovny, že náklady řízení nese stát i v těch případech, kde konečný nález soudů vyzněl proti dotyčnému členu sněmovny. Ovšem tento nález má sice mnoho příbuzného s odsuzovacím rozsudkem trestním, ale je to přece věc povahy jiné a tím je odůvodněno toto zvláštní ustanovení.

Když se už měnil zákon o volebním soudu, považovala vláda za účelné navrhnouti některé jeho změny, které přímo s novou jeho funkcí v oboru inkompatibility nesouvisejí. Zejména se zavádí novelou instituce náhradníků. Vedle 12 posavadních členů volebního soudu bude voleno 12 náhradníků. Dále pamatovala vláda na to, aby volební období členů volebního soudu a náhradníků bylo přizpůsobeno volebnímu období sněmovny, která je podle posavadního zákona volí, totiž poslanecké sněmovny. Kdežto byli voleni dosud na 10 let, mají býti voleni příště jen na období poslanecké sněmovny a s tím souvisí přechodně ustanovení, že jakmile tento zákon vejde v účinnost, pominou staré mandáty členů volebního soudu a budou voleni znovu.

Končně, aby byla zabezpečena jistá stabilita v judikatuře volebního soudu, pojato do novely ustanovení, že tenkráte, chce-li se volební soud ve svém rozhodnutí o konkretním novém případě odchýlit od právního názoru, na kterém spočívá jeho starší rozhodnutí o jiném konkretním případě, je k tomu potřebí jisté kvalifikované většiny, jednak přítomností většího počtu členů, než bylo poprvé a jednak většího počtu hlasů. (Sen. dr Heller: Když nepřijdou?). Tato pochybnost se nám vyskytla ve výboru a je vyvrácena v poznámce, která je připojena v tištěné zprávě ústaně-právního výboru. Když nepřijdou a proto nedocílí se požadované většiny, nebude to než jako v jiných případech soudního rozhodování, dát hlasovat znovu nebo rozdělit hlasování na jednotlivé otázky a tím způsobem dojíti k cíli.

Zákon o volebním soudě v posavadním svém znění § 13, vyvolal pochybnosti tenkrát, když se rozhodovalo o ztrátě poslaneckého mandátu následkem vystoupení poslance ze strany. Zákon totiž požadoval, jako podmínku pro ztrátu mandátu, aby byly dokázány nízké a nečestné důvody - oboje zároveň: nízké i nečestné - takže podle mínění některých potom nestačily pouze důvody nečestné, které nebyly zároveň nízké. Tato pochybnost se pro příště odstraňuje tím, že se tato textace mění. Bude tam státi: ťDůvody nízké, nebo nečestné.Ť Snad by bylo také stačilo říci pouze nečestné, jak to bylo v původní vládní osnově, poněvadž není sice všechno, co je nečestné, také nízké, ale co je nízké, je nečestné. Poslanecká sněmovna považovala za účelné uvést ve své zprávě obě alternativy vedle sebe. Je to nanejvýše pleonasmus, který nemůže škoditi. Běželo také o to, zabezpečiti členy sněmoven při projednávání jejich inkompatibilitních případů před volebním soudem proti zaujatosti, která by byla možná u členů volebního soudu volených ze sněmoven politickými stranami, zejména tenkrát, když by se rozhodovalo o věci jen v 5tičlenném senátě, jako doposud. Proto novela navrhuje, aby příště tyto případy staré podle §u 13 i nově přikázané případy inkompatibilitní byly rozhodovány před plným soudem 12tičlenným a nad to ještě novela rozšiřuje toto plenum o 4 soudce z povolání, které bude jmenovat president soudu t. j. první president nejvyššího správního soudu. V zákoně samém není sice výslovně řečeno, odkud mají býti tito votanti bráni - mluví se pouze o votantech - z motivů vládní předlohy i z důvodové zprávy poslanecké sněmovny vyplývá však, že jsou míněni radové nejvyššího správního soudu.

Jménem ústavně-právního výboru navrhuji, aby senát přistoupil k usnesení poslanecké sněmovny beze změny. (Souhlas).

Předseda: Slovo má dále pan sen. dr Heller.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Každého roku, když se vlašťovky navrací ze svého zimního pobytu, podivují se změnám, které v československém státě se dějí: ty se rozhlížejí, když se zase vracejí! Když se navrátily loňského roku, nalezly zákon na ochranu republiky, když se letos navrátily, nalezly nový tiskový zákon, imunitní zákon, zákon o inkompatibilitě, změnu zákona o sestavení a příslušnosti volebního soudu, zkrátka, každého roku novou změnu. A podivno, čím více takovýchto změn během času nastává, nejsou to nikdy změny k lepšímu, nýbrž pravidelně a vždy změny k horšímu, jest to vždy znovu opouštění demokratických zásad tohoto státu, jsou to vždy znovu nové koncese pokračující reakci. (Výkřiky). Připadá mi to zde v tomto státě tak podobně jako kdysi, když během války předložena byla německému říšskému sněmu známá mírová resoluce a když tehdejší říšský kancléř Michaelis mírovou resoluci akceptoval s dodatkem: ťJak já jí rozumím.Ť Také zde v tomto státě máme demokracii, jak jí rozumíme, vykládáme si ji, jak chceme, a domníváme se, že zásadám demokracie vyhovují také takové zákony, jaké předešlého a letošního roku zaměstnávaly parlament. Jest také nápadno, že příčina pro předkládání takovýchto zákonů jest vždy táž, to jest, že to jsou vždy určité události, které ve státě nastávají a které pak poskytují záminku, aby se zákonodárství odklonilo od svých demokratických zásad. Loňského roku bylo to zavraždění tehdejšího ministra financí, které vytvořilo zákon na ochrana republiky. Letošního roku byly to známé korupční aféry v tomto státě, které v dalším svém důsledku vedly k podání těchto zákonů, kterými jsme se zabývali předevčírem a kterými se dnes zase zabýváme. Byli bychom očekávali, když se objeví korupční aféry, že se budou vyšetřovati, že úplně budou vysvětleny. To se ve všech těchto nesčetných případech, které pronikly na veřejnost, nikdy nestalo, ani v jednom jediném případě. Ovšem však se pokoušíte, znemožňovati odhalení těchto korupčních afér, tím že se omezuje svoboda tisku, tím že se, jako loňského roku bylo potlačeno pronášené slovo, nyní přistupuje k tomu, aby se potlačilo také tištěné slovo. Aby se tedy jak jsem již řekl, znemožnilo odhalení korupčních afér, byl novelisován tiskový zákon. Aby se však obyvatelstvu přece nasypal písek do očí, aby se ukázalo, že se přece něco musí státi i proti těm, kteří tyto korupce provádějí, byl předložen sněmovně zákon o inkompatibilitě. Nastává jakýsi druh rozdělení práce. Na jedné straně znemožňuje se veřejný rozhovor o korupcích novelou tiskového zákona, na druhé straně však poskytuje se očím a potřebám obyvatelstva něco tím, že se předkládá tento zákon, o kterém zde dnes jednáme. Zákon stává se tiskovou novelou již předem úplně bezcenným, jest již předem zbaven jakéhokoli obsahu tím, že znemožňuje tisku zabývati se těmito případy, nemůže-li do poslední tečky dokázati, co píše. Jinak hrozí mu žaloby pro urážku na cti a veřejné žaloby všeho druhu, zkrátka znemožňuje se tisku o těchto věcech jednati. Na druhé straně však si dopřáváme tento zákon o neslučitelnosti. V §u 1, v prvním odstavci zákona, jest přece překrásně řečeno, že s členstvím v Národním shromáždění není slučitelno ani vlastnictví podniků výdělečných, ani účast na vedení nebo správě jejich, jsou-li ony podniky nebo sdružení v poměru dodavatele nebo odběratele, pachtýře nebo propachtovatele ke státu, ústavu, podniku nebo fondu státnímu nebo státem spravovanému, nebo poskytují-li jim po živnostensku úvěr, nebo domáhají-li se, aby některý z poměrů zde vedených byl založen. Po mém názoru jest přece pro zástupce lidu zcela samozřejmo, že se nikdy nesmí takovýchto věcí zúčastniti, že svého mandátu nikdy nesmí využíti k osobním výhodám anebo k výhodám jiných, jemu blízkých anebo také vzdálenějších osob. Ale ten trošek, tato samozřejmost v prvním odstavci §u 1 pozbývá zase úplně ceny druhým odstavcem §u 1, jenž praví, že zde není neslučitelnosti, kde zákon nebo podmínky obecně platné nebo napřed vyhlášené umožňují i jiným zájemníkům, aby za stejných podmínek vstoupili v poměr v prvním odstavci uvedený, anebo jde-li o podniky obcí atd. To jest právě to podstatné! Poslanec nebo senátor smí tedy intervenovati - jak zní všeobecný výraz - ve všech věcech, kdy se může zasazovati o věc za stejných podmínek jako jiní zájemníci. Ale v tom právě jest nebezpečí zneužívání mandátu, že ten, kdo jest členem Národního shromáždění, odvolávaje se na tento mandát a používaje tohoto mandátu za stejných jinak okolností, jest vůči třetím osobám ve výhodě. A právě v tom, pánové, měla by spočívati podstata neslučitelnosti mandátu, poslancova s jistými intervencemi a obchodními podniky, aby jeho nositelé byli vyloučeni z intervencí a z účasti na tom, poněvadž jsou poslanci, poněvadž jsou senátory, poněvadž jim jejich mandát již předem vůči třetím osobám přináší výhody, poněvadž takovéto využitkování mandátu po našem názoru jest nemorální a nemělo by býti dovoleno. To, čemu prvním odstavcem §u 1 má býti zabráněno, jest přímým využitkováním mandátu, o jakém u každého slušného člověka nelze mluviti, a které u něho jest nemožno. Podstaty dotýká se teprve druhý odstavec tím, že zrušuje to, co řečeno v odstavci prvním, ba že naopak využitkování mandátu sankcionuje. Sankcionuje všechny výhody, které právě dotyčnému poslanci nebo senátorovi jsou mandátem dány, a umožňuje mu také nadále těchto výhod využitkovati. Navrhli jsme tudíž škrtnutí odstavce 2, aby toto využitkování mandátu nebylo možno. Bohužel nemůžeme doufati a očekávati, že by senát tomuto návrhu vyhověl, neboť pak by zjednal skutečný zákon o neslučitelnosti, kdežto zákon, tak jaký jest dnes, využitkování mandátu k osobním účelům naprosto nebrání. Připadá mi to tak, jako když se někdo žene na druhého se zaťatou pěstí - to jest odstavec 1 - a když pak stojí před ním, řekne: ťale vždyť to není tak zle myšlenoŤ - to jest odstavec 2, který zase znehodnocuje vše, co stojí v odstavci 1.

Zcela obzvláště zábavná, skoro bych řekl, jsou ustanovení §ů 6 a 7, která se vztahují na takové členy Národního shromáždění, kteří mají nějaké zaměstnání, hlavní nebo vedlejší zaměstnání, jež jim zavdává podnět k zakročování u úřadů. V těchto paragrafech se neříká nic jiného nežli: ťty nesmíš za žádnou cenu již intervenovati zadarmo a bezplatně, ty si musíš dát zaplatiti za každou intervenci - to se týče hlavně advokátů a jiných stavů - nesmíš si dát zaplatiti tak, jak chceš, nýbrž podle sazby, kterou nadřízený anebo příslušný úřad předem určil.Ť Musím již říci, že tato tarifovaná korupce, jak to bylo nazváno, mně právě zvlášť neimponuje, a že bych již byl dal předrost tomu, kdyby také členové těchto stavů byli bývali pojati pod všeobecná ustanovení, která se týkají poslanců a senátorů.

Jediné jasné ustanovení, které bohužel nejde dosti daleko, obsahuje § 8, jenž předsedům, ale pouze předsedům obou komor parlamentu, avšak nikoli již jejich zástupcům, zakazuje býti členy dozorčí rady anebo představenstva akciových společností a jiných podobných podniků. Jest to, jak to bylo nazváno, lex Prášek specialis; neboť toto ustanovení bylo učiněno na základě zkušeností, které byly učiněny s bývalým předsedou senátu, a dlužno-li celý zákon označiti jakožto lex Prášek vůbec, pak jest § 8 ještě jakýsi lex Prášek specialis, který se týká jen předsedů obou komor. Zdá se nám, že to nejde dosti daleko; proč právě jen předsedové obou komor nesmějí býti členy představenstva anebo dozorčí rady akciových společností? Snad jen proto, poněvadž takový předseda byl obviňován, že zneužil svého úřadu ve spojení s jinou funkcí, kterou měl jakožto předseda jistého družstva? Myslím, že by tento předpis měl býti rozšířen na všechny členy sněmovny, aby netoliko předseda, nýbrž všichni členové sněmovny měli míti volbu, zdali chtějí vykonávati funkci takovýchto členů představenstva anebo dozorčí rady, anebo zdali chtějí vykonávat svůj mandát. Bylo by však ovšem těžko, aby jen ti, kdož něco mají, jak pan sen. Prášek v poslední schůzi senátu řekl, mohli se státi členy sněmovny.

Zcela cize se vyjímá mírnost, s jakou zákon postupuje proti těm, jimž dokázány byly neslučitelné, tedy inkompatibilní poměry. Kdežto jindy, když někdo jest obviněn ze zakázaného činu, anebo když se mu zakázaný čin dokáže, musí utrpěti trest za to stanovený, může si člen Národního shromáždění, jenž usvědčen byl z inkompatibility zvoliti, zdali chce odstraniti neslučitelný stav a zůstati členem Národního shromáždění, anebo zda raději se chce zříci mandátu. Myslím, že, je-li jednou dokázáno, že se člen Národního shromáždění prohřešil proti zákonu, že se dopustil inkompatibility, že by se mu pak bezpodmínečně měl odníti mandát, a to aniž by se mu ponechávala nějaká volba.

Nyní ještě několik slov o volebním soudě. Můžeme-li nazvati zákon o inkompatibilitě lex Prášek, pak můžeme zákon o volebním soudě nazvati lex Vrbenský. (Výkřiky). Tak jako v prvém případě pan sen. Prášek, tak ve druhém případě zavdal bývalý posl. Vrbenský podnět k oněm změnám zákona o volebním soudě, které nejsou v bezprostřední souvislosti se řízením, obzvláště ono ustanovení, ve kterém u nízkých a nečestných důvodů se nyní řeklo, že to musí býti nízké anebo nečestné důvody, které způsobily ztrátu mandátu. Tam byl zcela přímo případ Vrbenského, i když to také není zcela přesně vysloveno, vzorem pro toto nové ustanovení. Snad bylo přece pociťováno něco jako trochu studu nad tím, že se musily někomu, poněvadž nechtěl hlasovati proti svému přesvědčení, podkládati nízké důvody, aby byl zbaven mandátu. Aby nyní pro budoucnost vystoupení z některé z koaličních stran ještě snáze bylo lze učiniti záminkou pro odnětí mandátu, dalo se na místo slova ťaŤ slůvko ťaneboŤ, aby pánové, kteří patří ke koaličním stranám, a kde snad všichni nepociťují obzvláštní radost z této příslušnosti, pevně byli připoutáni ke stranám, aby se jim hrozilo ztrátou mandátu, kdyby se snad pokoušeli odskočiti si stranou a vystoupiti ze své strany. To jest skutečná, byt ovšem nevyslovená příčina toho, že se místo o ťnízkých a nečestnýchŤ důvodech mluví o ťnízkých anebo nečestnýchŤ důvodech. Že při této příležitosti změněno bylo také sestavení volebního soudu, tím že zavedeni byli 4 votanti ze stavu soudců z povolání, odpovídá zcela tendenci našeho zákonodárství, neboť jest přece nesmírně příznačno, že se porotní soudy v tiskových věcech odstraňují v tom okamžiku, ve kterém netoliko příslušníci měšťáckých tříd jsou členy porotních soudů; nýbrž kdy také příslušníci třídy dělnické se mohou státi porotci. Kdežto do okamžiku, ve kterém pouze příslušnici měšťáckých tříd byli porotci, ponecháno bylo ve věcech tiskových soudnictví porotám, odstranili jste je v tom okamžiku, kdy se také dělníci tohoto soudnictví zúčastnili a musím již říci, že účastenství dělnických tříd při tomto odstranění se mne dotklo obzvlášť bolestně. (Souhlas). Nevím, zdali zkušenosti, které jste učinili v pěti letech trvání republiky s těmito příležitostnými zákony, mohou býti pro socialistické strany tohoto senátu tak povzbuzující, abyste po cestě jednou započaté šli dále. Připomínám následky zákona o teroru, kterýž jste tehdy rovněž vytvořili jako příležitostný zákon, a pod jehož následky nikdo netrpěl více nežli právě vy. (Výkřiky). Nepotřebuji pamatovati na události ve Škodových závodech v Plzni, na jisté události v Moravské Ostravě, abych vám řekl, jak se takovéto zákony v prvé řadě musí obrátiti proti vám, proti nám, proti socialistickým stranám. A zkušenosti se zákonem na ochranu republiky za jeden rok jeho trvání, jsou snad takové, aby mohly pobízeti k tomu, by se tvořily nové zákony na ochranu, nové vyjímečné zákony, nové příležitostné zákony? Pod pláštíkem těchto ochranných zákonů roztahuje se v tomto státě klerikalismus. Pod pláštíkem tohoto zákona dožili jsme se nesčetných obžalob pro rušení náboženství v případech, ve kterých by za starého Rakouska nikdy nebývalo možno vznésti obžalobu! A přes to vše zase tento nový tiskový zákon, kterého - říkám vám to zde dnes a přesvědčíte se, že znám pravdu - především bude použito proti socialistickým stranám v tomto státě.

Pánové, tážeme-li se, kde u nás jest základní zlo, kterým se umožnilo, že rok od roku, skoro měsíc od měsíce zákonodárství pokračuje v reakcionářském směru, musíme za základní zlo tohoto státu považovati stávající koaliční vládu a ťPětkuŤ, tuto oligarchii, která tento stát ve skutečnosti ovládá. Neboť spojení stran s programem navzájem naprosto si odporujícím, pokus sjednotiti neslučitelné protivy, nemůže způsobiti nic jiného nežli vítězství koalice, postup reakce v tomto státě. Konec konců jest koalice stran s naprosto vzájemně si odporujícími programy a zásadami výhradně tím vinna, a výsledek nemůže býti jiný, nežli pro socialistické a pokrokové strany ve státě velmi nepříznivý.

V souvislosti právě se zákony, kterými se v těchto dnech zabýváme, mluvilo a psalo se velmi mnoho o postavení senátu v tomto státě. Když jednu dobu většinové strany tohoto senátu se chystaly změniti tyto zákony, obzvláště tiskový zákon, jenž jak známo občanským stranám kolice obzvlášť přirostl k srdci, tu se jim ihned vyhrožovalo rozpuštěním senátu, a české listy většinových stran nadhodily otázku, zdali senát vůbec ještě má nějaké existenční oprávnění čili nic. Považuji nadhození této otázky za zcela odůvodněné. Také já stojím na stanovisku, že se stalo pochybným, zdali senát má ještě nějaké existenční oprávnění, zdali jeho existence jest nutnou, byla-li vůbec kdy nutnou. Čím v této krátké době, v těchto několika letech vážnost senátu tak nesmírně utrpěla, lze snadno zjistiti. Především jest to vlastní jednání senátu a většinových stran v této komoře, jež dokázalo jeho zbytečnost. Jestliže tato sněmovna ukáže, že není ničím jiným nežli strojem; který říká: ťanoŤ, shromážděním, které se neodvažuje projeviti sebe menší odpor proti usnesením druhé sněmovny, zejména tehdy, jde-li o politické věci, jestliže toto shromáždění tak selže, že nejdříve nadělá mnoho ruchu, že chce zákon změniti, pak ale ustoupí, jak jste to učinili s tiskovým zákonem, s imunitním zákonem a také se zákonem o neslučitelnosti, přes bezvýznamné změny, které jste provedli na tomto posledním zákoně, pak se musí podkopati vážnost senátu, pak není jinak možno, nežli že se v obyvatelstvu objeví otázka: ťK čemu ještě potřebujeme tuto sněmovnu?Ť Aby se říkalo, ťanoŤ k tomu stačí jedna komora, uspořme si peníze a odstraňme senát. Jako pouhý skroj k tomu, aby říkal ťanoŤ, přijde nám senát trochu příliš draho.

Ale je-li druhá okolnost s to, aby podkopala vážnost senátu v obyvatelstvu, pak jest to způsob, jakým v tomto senátě se projednala známá aféra lihová. Bylo by po mém názoru bývalo věcí cti senátu, aby tuto věc plně a zcela vysvětlil. V okamžiku, ve kterém se proti předsedovi senátu vznáší obvinění, že politické strany korumpoval penězi, v tomto okamžiku jest samozřejmou povinností cti senátu, aby dosadil komisi, aby úplně vysvětlil, zda a pokud tato obvinění proti předsedovi senátu se zakládají na pravdě. Pánové, připomínám vám onu schůzi předešlého podzimu, když jsme zde, ihned jak vypukla lihová aféra, ke které se v dalším průběhu svých vývodů ještě vrátím, žádali dosazení vyšetřující komise, a situaci, která tehdy v tomto domě tím vznikla. Na osm hodin musila býti schůze přerušena, a teprve v pozdní hodině noční, kolem půlnoci, jste pak náš návrh zamítli. Proč? Poněvadž také mezi vámi byla veliká část těch, kteří nahlíželi nutnost vysvětlení této věci, poněvadž také mezi vámi byli mnozí, kteří považovali za nemožné, aby předseda senátu byl tak těžce obviňován, a aby senát potom sám klidně přes věc přešel s bezobsažným prohlášením předsedovým. Proto musilo tehdy nastati osmihodinové přerušení, a vlivy zvenčí to byly, pánové z ťPětkyŤ, z vlády, kteří teprve zvenčí... (Sen. Matuščák: ťPětkaŤ a ťDesítkaŤ je stejná kompanie!) Jsou ještě jiné kompanie v tomto státě, pane kolego! Tehdy tu byla chvíle, ve které by byl měl senát prokázat svoje existenční oprávnění, ve kterém senát, senátoři, byli by měli alespoň říci, zdali jsou ochotni hájiti čest senátu a svoji osobní čest. A poněvadž jste tehdy podlehli vlivům zvenčí, poněvadž jste tehdy tento samozřejmý návrh, který jste vlastně měli podati vy, nikoli my, zamítli, podkopali jste postavení senátu tímto zamítnutím více, nežli to kdy mohou zmoci všechny řeči oposice, podkopali jste vážnost senátu a vážnost senátorů v obyvatelstvu úplně. Nade vše musí nám každému jíti naše osobní čest, a vznáší-li se obžaloba proti osobní cti předsedy našeho senátu, pak jest naší zatracenou povinností, zkoumati tuto žalobu, dokázati bud' její neudržitelnost, anebo ukáže-li se tato žaloba oprávněnou, tohoto předsedu odstraniti nejen s tohoto místa (ukazuje na předsednictví), nýbrž také s tohoto místa (ukazuje na lavice). To bylo by bývalo věcí senátu, který na sebe drží. Že jste toho neučinili, že jste toho neučinili z nějakých politických důvodů, z důvodů koalice, nevím z jakých důvodů ještě, bylo těžkým prohřešením, kterého jste se dopustili na státě, také na senátě a na sobě samých. My, víme, nejsme tím vinni. My jsme tehdy tento návrh podali, vina stíhá jedině vás, kteříž jste náš návrh zamítli. (Předsednictví převzal místopředseda dr Franta).

A nyní považoval pan sen. Prášek ve středu za vhodné, aby zde vystoupil a pronesl řeč, která zároveň byla obhajobou a obžalobou. V části, která byla obhajobou, konstatoval, že na lihové aféře ničeho nebylo a ničeho není. Pánové! My, kdož jsme obhájci z povolání, vidíme každého dne v soudní síní, že obžalovaný zapírá. To není žádným důkazem, to žádný soud na světě nepovažuje za důkaz, a jestliže sen. Prášek konstatoval, že na lihové aféře ničeho není, konstatujeme my oproti tomu, že toho nejmenšího nevysvětlil, že ani v jediné části své řeči ničeho nedokázal. (Výkřik německy: Velmi dobře!) Pouhé tvrzení není žádným důkazem, že lihovarnické družstvo - a to bylo předmětem výtky - nepoužilo žádných peněz na korupci politických stran. Vypravoval nám zde, že byly dány 3 miliony korun pro Masarykův fond. Ostří tohoto tvrzení leží na snadě. Proti komu se toto tvrzení obrací, to víme my všichni. Jeho pozdější vývody to přece ukázaly ještě mnohem jasněji. Vypravoval, že dáno bylo, myslím, 6 milionů korun na nějaký zemědělský ústav v Praze; ale nevypravoval ničeho o tom, že byly dány také 3 miliony jisté straně na sanaci kina. Možná - to nevíme - jako zápůjčka, někteří tvrdí, že jakožto dar, mně zde není možno rozhodovati. Také při zápůjčce - předpokládám, že to byla zápůjčka a žádný dar - podívám se nejprve velmi dobře na toho, kdo půjčku poskytuje. Ale nechci o tom vůbec mluviti, nýbrž jen o tom, že všechny ty cifry, které zde uvedl, zhola ničeho nedokazují. Dejme tomu, že byly dány 3 miliony Masarykovu fondu, dejme tomu, že dáno bylo 6 milionů nějakému zemědělskému ústavu. Co třeba dokazovati, jest to, že nebylo použito žádných peněz na korupci politických stran. Tento důkaz možno jen podati buďto před soudem tím, že by byl pan sen. Prášek musil žalovati noviny, které ho tehdy vinily z korupce, anebo tím, že by se byl podrobil vyšetřující komisi v tomto domě. (Sen. Matuščák (německy): Páni se mezi sebou velmi dobře znají!) Tak jest, samé velmi dobré známosti. Nuže, on však nežaloval, on to byl, který se zde v tomto domě co nejvíce opřel proti vyšetřující komisi, i musím vám říci: tehdy, v oné konferenci klubovních předsedů, když jsem podával návrh na dosazení vyšetřující komise, a když předseda senátu, proti kterému výtky směřovaly, prohlásil, že tuto komisi nechce, tu zmocnil se mně pocit skleslosti, pocit toho, co vše jest možno, že někdo, jemuž se takovéto věci vytýkají, se brání proti tomu, aby tyto věci byly vyšetřeny. (Výkřiky!) Nuže, což pak není samozřejmo, pánové, že jednoduše člen tohoto shromáždění, ano každý člověk, i když není poslancem nebo senátorem, vznášejí-li se proti němu takové výtky, činí vše, aby dokázal, že tyto výtky jsou nepravdivy? Pan sen. Prášek se každému takovémuto pokusu od prvního dne až do dnešního dne s veškerou důsledností vyhýbal. Ještě ve středu nám prohlásil, že se cítí povznešeným nad členy senátu, že stojí příliš vysoko, aby se podroboval takového vyšetřující komisi. Nuže, nevěřím, že existuje člen tohoto senátu, který stojí příliš vysoko, a zdali právě pan sen. Prášek jest tím, kdo něco takového muže tvrditi, přenechávám vašemu posouzení. Ale pánové, domnívá-li se pan Prášek, že věc jest odbyta jeho novým prohlášením, že nebylo žádné korupce, mýlí se. V této věci musí býti zjednáno úplné jasno, bez rozdílu, zda se to jednotlivcům hodí čili nic. Není možno, aby se klidně pracovalo ve státě, ve kterém se tak odpovědným funkcionářům vytýká korupce politických stran. Proto zde není klidu, nemůže býti klidu, ani pro vás, dokud tato záležitost úplně nebude vyřízena. Až do té doby musíme odpor pana sen. Práška proti vysvětlení věci v celé veřejnosti považovati za přiznání pana senátora k vině. (Souhlas).

Pan sen. Prášek dopřál si však ve své středeční řeči také zvláštní výlet tím, že mluvil netoliko o lihové aféře, nýbrž také o jiných věcech, které se ho týkaly. Nuže, pánové, chápu řeč pana sen. Práška v této druhé části, kterou jsem před tím nazval obžalobou, jakožto výzvu k reakcionářským živlům v tomto státě, aby se semkly proti živlům socialistickým a pokrokovým. Řekl to přece zcela jasně, a zdůraznil protivu mezi ťpravičákyŤ, jak je nazýval, a mezi ťlevicíŤ, v prvé řadě mínil tím socialistické strany národnosti, ke které náleží, a řekl to jasně, že si toto semknutí přeje; a kdo se podíval na český tisk posledních dnů, vidí již, že nalézá na straně tohoto českého měšťáckého tisku vlně pochopitelný zájem. Nenaleznete ani slova odsouzení toho, co pan sen. Prášek zde řekl netoliko o aféře lihové, nýbrž o zcela jiných věcech a osobách. Četl jsem české noviny včera dobře. Nalezl jsem nejvýš jen zcela tiše naznačeno, že byl poněkud neopatrný. Přímého slova odsouzení jsem nenalezl, vyjímaje ovšem listy socialistické. Pánové! To zavdává podnět k přemýšlení. Musíme proces, který zde ve středu byl zahájen, uvítati jen s radostí; neboť doufáme, že vnese jasno do tohoto státu, a že roztřídí mysle zase tak, jak vždy měly býti roztříděny, podle světových názorů, podle zásad a nikoli podle jednotlivých okamžitých potřeb nějaké koalice, která právě panuje. Vítáme toto semknutí reakcionářských živlů a doufáme, že po něm stejně rychle následovati bude semknutí socialistických živlů v tomto státě. Ovšem, zdali právě pan sen. Prášek - nejen jeho morální osoba, míním zde také jeho osobnost vůbec - jest nejschopnějším, aby vystupoval jakožto vůdce takovéto semknuté strany, nevím, není to také mojí věcí. Kdybych měl posuzovati jeho řeč jen tak podle obsahu a tónu - pánové, nejsem Čech, rozumím bohužel příliš málo českému jazyku, ale tolik jsem slyšel, že způsob, jakým pan sen, Prášek mluvil, neodpovídal požadavkům vzdělané české řeči. Ale nehledě k tomu, musili bychom se domnívati, že muž jako sen. Prášek, činí-li zde takovéto útoky, má pro ně alespoň věcně jakési předpoklady; a tu nám tedy mezi jiným také vypravoval o marxistických řečech, které prý promlouval pan president. Myslím, že někdo, kdo se do jisté míry cítí jako vůdce, někdo, kdo se chlubí, že vlastně jíž nemá co očekávati, že dosáhl již všeho, čeho smrtelník může dosáhnouti, jenž zdá se býti názoru, že skutečně patří mezi vůdce národa, že by vlastně měl věděti, že pan president Masaryk není žádným marxistou. Ze všech jeho spisů vychází na jevo opak. (Sen. Zavoral: President Tomášek!) Ne, ne, pardon, to je omyl, Masaryk! U Masaryka není o marxismu ani stopy, to by měl vědět. (Sen. dr Hilgenreiner (německy): On mluvil o Tomáškovi, nikoli o presidentu Masarykovi, to není pravda, to je nedorozumění!) Pane kolego (K sen. prof. dr Hilgenreinerovi.) Vy jste přece již ve středu byl ex offo zástupcem pana Práška, myslím, že dnes tuto úlohu hrajete dále. (Různé výkřiky.)

Místopředseda dr Franta (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Heller (pokračuje): Já to místo v ťNárodní PoliticeŤ ještě najdu. To tedy měl věděti. Že to neví, dlužno litovati. Ale pan sen. Prášek slyšel tak něco zvoniti, že v jiných zemích a částečně také u nás nastává jakési semknutí reakcionářských stran pod heslem ťboj proti marxismuŤ, a tu se nyní domnívá, že také zde u nás jest čas a příležitost, napsati boj proti marxismu na svůj prapor. Nuže, nemůžeme sobě přáti lepších odpůrců v tomto boji o marxismu jako pana sen. Práška. (Souhlas).

Páni senátoři agrární strany podali nyní ke konci poslední schůze prohlášení, které se zabývalo důvody pana sen. Práška. Prohlášení, ťže se bránil, jest jeho právem, že mluvil proti tiskovému zákonu, neodpovídá usnesení klubu. Jeho ostatní vývody podávají jen názor jeho osoby.Ť Pánové, pozorujte to odstupňování? Hlasovati proti tiskovému zákonu jest prohřešením proti klubovnímu usnesení, ostatní vývody podávají jen názory jeho osoby, a když jsme četli včerejší a dnešní ťVenkovŤ, tu vidíme, že se tam ani nepolemisuje proti vývodům pana sen. Práška. Prohlášení agrární strany bylo nesmírně mdlé, a můžeme si právě nyní, kdy prohlásila boj proti vládě pro cla a obchodní smlouvy, představiti, že jí snad ani není tak nežádoucím, jestliže existuje strana, která dělá oposici proti vládě.

Pánové! Neobáváme se boje o marxismus, vítáme toto třídění duchů, Uvítali bychom ze srdce, kdyby se jednou skutečně pravičáci všech národů sešli, aby potom, což přece od prvního dne bylo našim srdečným přáním, čímž také jest ještě dnes, nastalo třídění, takže by na jedné straně bojovali zástupcově kapitalismu, na druhé straně socialisté všech národů. Jestliže řeč pana sen. Práška přispěla k tomu, aby přivodila a uspíšila toto třídění, pak se zase jednou stalo to, co se tak často stalo, že totiž sice zlé bylo jeho úmyslem, ale že dobro přivodil; pak tuto jeho činnost dokonce uvítáme. Myslím, že by v tomto státě bylo nejvýš na čase, nechcete-li reakci nechat úplně bujeti, nechcete-li, aby se tvořil zákon za zákonem, jenž slouží reakci, kterého reakce zneužívá, aby konečně jednou nastal obrat, aby konečně jednou také v tomto státě se strany roztřídily podle zásad a nikoli podle osobních výhod. (Potlesk na levici).

Místopředseda dr Franta: Udělují slovo panu sen. dr Spiegelovi.

Sen. dr Spiegel (německy): Slavný senáte! Myslím, že nebude nikoho, kdo by chtěl popírati, že český parlamentarismus churaví. Je-li pro to potřebí důkazu, lze ho podati tím, že poslanecká sněmovna - senát přece jest jen přívěskem, pan řečník přede mnou má zcela pravdu, že vážnost senátu zcela mimořádně byla podkopána - kdykoli se sejde, zůstane jeden až dva dny pohromadě, pak ale zase musí jíti na prázdniny. Není právě za nynějších poměrů vůbec možnou normální zákonodárná práce. Lékař zde musí zakročiti a činí to, co jinak lékař činí, chce-li zase oživiti ducha v těle: dává pacientovi občas morfiové injekce anebo jinaké drastické prostředky a pak může si pacient zase nějakou chvíli pomoci. Takovými injekcemi byly loňského roku ochranné zákony, zejména zákon na ochranu republiky, letos jsou to t, zv. poslanecké zákony, které právě nyní projednáváme. Snad, myslíme si, to něco pomůže, a nepomůže-li to, ut aliquid fecisse videatur, zdá se, jako by se něco dělalo.

Máme dnes, když jsme v předešlé schůzi vyřídili zákon o imunitě a tiskový zákon, debatu o zákoně o inkompatibilitě a o volebním soudě. Co se týče zákona o inkompatibilitě, mám za to, že jest lépe, když stát zákona o inkompatibilitě vůbec nepotřebuje, neboť nejlepší ochranou proti korupci jest právě cit pro povinnost dotyčných zástupců lidu, svědomitost zástupců lidu. Je-li tento cit pro povinnost a tato svědomitost kompasem pro činnost jednotlivého poslance nebo senátora, pak nepotřebuje žádného imunitního zákona, pak i tehdy, má-li různá postavení, dostojí svým povinnostem a nezneužije svého postavení v neprospěch jiných. Řekl jsem zde již v poslední době jednou v jiné debatě: Pessima res publica plurimae leges. Čím horší jest stát, tím více má zákonů, nejhorší stát má nejvíce zákonů. Zdejší stát touží po slávě míti nejvíce zákonů, a řekl bych také, míti nejhorší zákony. Není tedy již žádným dobrým znamením, když některý stát má potřebí zákona o inkompatibilitě. Nejsem také bezpodmínečným přívržencem příliš dalekosáhlé inkompatibility, a to proto, poněvadž tím podstatně může býti omezen výběr, pokud jde o volby do lidového zastupitelství. Nesouhlasím zde snad úplně s názory váženého pana řečníka přede mnou. Pan kolega Prášek vyslovil věc ve středu po svém způsobu poněkud drasticky, řka: Což chceme snad míti členy parlamentu, kteří ničeho nevědí, ničemu nerozumí, kteří nemají žádných zkušeností a kteří ničeho nemají? Nevím, zdali pan kolega Prášek ví; že se zde velmi blízko dotkl veršů jistého německého básníka, který řekl: ťNeboť právo žíti, darebáku, mají jen ti, kdož něco majíŤ. Ale poznamenávám, že Heine to ovšem myslil ironicky. Tak jak to vyslovil kolega Prášek, nechtěl bych to vysloviti, tak obhrouble, ale v jistém smyslu jest v tom správné jádro. Nemáme přes příliš omezovati kruhy, ze kterých se parlament tvoří, mají nejen ti, kdož nemají ničeho, nýbrž také ti, kdož něco mají, míti v parlamentě své zástupce, všechny třídy obyvatelstva mají býti v parlamentě zastoupeny. V tomto směru může zákon o inkompatibilitě působiti velice neblaze. Ale konečně, mají-li se věci tak jako u nás, když ani jednotlivec neví, jak daleko smí jíti jako poslanec a ve svém druhém povolání, aniž by tato obě zaměstnání nepřišla do kolise, jest zákona o inkompatibilitě potřebí, a do té míry má zajisté svoje oprávnění zákon, o kterém jednáme.

Ale tak, jak zákon zní, nemůže naprosto uspokojiti. Tento zákon není žádným dobrým zákonem, není to, odvážil bych se tohoto výroku, žádný poctivý zákon, neboť není míněn vážně. Není míněn vážně, jak říci musí ten, kdo ho pročte od začátku do konce.

Čteme-li prvních 8 paragrafů, máme dojem, že zákon jest přísný, skorem příliš přísný, při čemž ovšem přicházejí v úvahu zadní dvířka, o kterých mluvil kolega Heller. Ale nepřihlédneme-li k těmto zadním dvířkám, pak jest to zajisté zákon přísný, příliš přísný zákon. Upozorňuji na to, že se zde na př. praví: Nikdo nesmí býti poslancem anebo senátorem, anebo s úřadem senátora anebo poslance jest neslučitelno, aby někdo se zúčastnil vedení nebo správy.podniku, jenž se státem dělá obchody. To by, vykládáno jsouc doslova a do písmene, znamenalo, ježto slovo ťsprávaŤ jest zcela všeobecné, že ani poslední dělník takovéhoto podniku nemůže býti poslancem nebo senátorem, poněvadž tento podnik jest se státem v obchodním spojení. Také jinak jsou tam obsažena nesmírně přísná ustanovení. Na př.: advokát, který zastupuje nějakou banku, která dělá se státem obchody, nesměl by pracovati ani pachtovní smlouvu, jedná-li se o pacht se státem, ačkoli to jest jen nevinná věc, poněvadž zde přicházejí v úvahu pouze právnické vědomosti. Ale tato veliká přísnost prvních 8 paragrafů jest jen divadlem. Po osmém paragrafu dojdeme ke zcela jinému úsudku, obzvláště dlužno poukázati na § 10. To jest zázračný paragraf, možno říci, paragraf, který má pomoci přes všechny nejasnosti. Zákon tvoří inkompatibilitní výbor, anebo podle změny, kterou předsevzal senát, dva výbory, jeden pro poslaneckou sněmovnu a leden pro senát, a tyto inkompatibilitní výbory jsou zde k tomu, aby zákon teprve interpretovaly, vykládaly, jsou zde k tomu, aby teprve stanovily zásady pro skutečnou inkompatibilitu. To znamená jinými slovy: leje se mnoho vody do vína prvních osmi paragrafů, ba možno říci, že celý zákon se tímto §em 10 stává vlastně bezpředmětným. Pan zpravodaj projevil velmi hluboké pochopení pro úmysly zákona, řka, že zákon bude především míti účinek preventivní. Vyslovil bych to správněji tak, že zůstane na papíře, že se v daném případě, bude-li vznesena výtka korupce, bude moci poukázati na tento zákon a říci: vždyť máme přísný zákon o inkompatibilitě, a tím se výtka korupce odstraní. § 10 praví zřetelně: nebojte se zákona, nikomu se nic nestane! (Veselost. - Sen. A. Friedrich (německy): Vám tam se nic nestane!) Ano, zákona lze také různě použiti vůči jednomu a vůči druhému.

Pan zpravodaj rozeznává v zákoně absolutní a relativní důvody inkompatibility, to jest případy, kdy máme před sebou bezpodmínečnou inkompatibilitu, a případy, kde takovéto bezpodmínečné inkompatibility není. Nemohu nalézti v celém zákoně skutečně absolutní inkompatibility. Pan zpravodaj shledává takovouto absolutní inkompatibilitu v §u 8, který již řečník přede mnou citoval. Tam se praví, že předseda poslanecké sněmovny anebo senátu nemůže býti zároveň správním radou a pod. To zní velmi absolutně, to jest správné, a pan zpravodaj poukazuje na to, že se tím ustanovení, které již jest obsaženo v ústavě, totiž § 74 ústavní listiny, jenž dosud platil jen pro ministry, rozšiřuje nyní na oba předsedy poslanecké sněmovny a senátu. Ano, čteme-li tato ustanovení, § 74 ústavní listiny na jedné straně a § 8 našeho zákona na druhé straně, pak dělá to dojem, jako bychom tu na obou stranách měli stejná ustanovení. Ale také zde platí věta: si duo faciunt idem, non est idem. Jestliže dva činí totéž, není to totéž. Praví-li ústavní listina totéž co zákon o inkompatibilitě, dlužno tomu rozuměti po každé jinak. Neboť musíme čísti také pozdější ustanovení zákona, a tu se praví obzvláště v § 14 zákona o inkompatibilitě: volební soud rozhoduje jen k návrhu, jenž podán byl předsedou té neb oné komory. Pánové mohou kontrolovati po mně, zdali jsem správně citoval; volební soud rozhoduje jenom k návrhu podanému předsedou příslušné sněmovny. To znamená, má-li býti předseda Prášek - může se ostatně jmenovati také jinak - stíhán volebním soudem, musí volební soud vyčkati, až pan president Prášek podá návrh. Myslím, že pak může čekati dlouho. Tak se u nás.dělají zákony! Zajisté podá předseda návrh na základě usnesení předsednictva, ale budiž, předsednictvo nemůže podati návrh samo, nýbrž musí vyčkati, až předseda návrh podá, a předseda nechá předsednictvo zabývati se věcí teprve potom, až bude ochoten podati návrh. Takovéhoto ustanovení v ústavě ohledně ministrů neshledáváme, shledáváme je pouze zde v zákoně o inkompatibilitě, a tím § 8 ztrácí veškeren význam a všechnu vážnost. Vidíte již z tohoto jednoho ustanovení; že zákon není míněn vážně. Jest smutné, že se u nás dělají takovéto měkýšovité zákony. Zákon jest takový, že se ho užíti může, chceme-li, že se ho však užíti nemusí, když nechceme, tak že ho lze použíti proti neoblíbeným oposičníkům, ale nemusí se ho užiti, když nechceme, proti členům koaličních stran. Jinými slovy: Zákon, který se chystá potírati korupci a protekci, otevírá sám korupci a protekci dvéře dokořán.

Slyšeli jsme ovšem ve výboru ubezpečovati - zde v senátě jsme toho posud neslyšeli - že většina jest úplně daleka toho, aby tohoto zákona používala stranicky. Takovéto ubezpečování jest velice laciné. Takovéto ubezpečování jsme slyšeli již nesčetněkráte, a přece víme, že se na ně nemůžeme spolehnouti. Co se nám už všechno v tomto státě naslibovalo a co se nesplnilo!

Nuže, předpokládám, že volební soud bude míti příležitost promluviti. Jest to ovšem případ pravdě nepodobný, že by byl podán návrh u volebního soudu. Ale dejme tomu, že volební soud bude mít příležitost promluviti; v jistých křiklavých případech může volební soud ihned vysloviti ztrátu mandátu. To jsou jen výjimky z pravidla. Pravidelně.má se věc tak, že volební soud jest povinen viníka vyzvati, aby se do určité lhůty rozhodl pro jedno z neslučitelných zaměstnání. Musí tedy voliti, zdali chce podržeti zaměstnání, které s mandátem není slučitelno, anebo zda chce podržeti mandát. Z toho zcela jasně vysvitá, že se vůbec nejedná o skutečnou inkompatibilitu, neboť později se ukazuje, že tato zaměstnání byla dosud slučitelna. Jest nyní nebezpečí, že nebude lze podržeti obě zaměstnání, a pohlížíme-li na to s jistého stanoviska, můžeme říci, že se jaksi stanoví premie pro ty, kteří vykonávají obě zaměstnání. Mohou zůstati v obou úřadech, mohou pracovati zde i tam, mohou tak činiti, aniž by se musili čeho obávati, jen když nepřeslechnou poslední zvonění, kdy se jim naposled řekne: nyní musíš přestati! Do té doby jest vždy ještě v naší moci, zda chceme přestati čili nic, neboť pak teprve nastává případ inkompatibility, pak teprve začne účinkovati zákon o inkompatibilitě.

Nechci se zabývati právnickými podrobnostmi této otázky. Vyslovil jsem již ve výboru svoje mínění o jednotlivých paragrafech. Mohu se tedy spokojiti s těmito všeobecnými poznámkami a přecházím nyní k pojednání o druhém zákoně, o osnově zákona o volebním soudě.

Návrh zákona o volebním soudu ukazuje zcela nápadné odstrčení senátu oproti poslanecké sněmovně. Síla, senátu, to jest většina senátu, sice postačila, aby při zákoně o inkompatibilitě přivodila na roveň postavení senátu s poslaneckou sněmovnou, ale tak daleko síla většiny senátu nestačila, aby takovéto rovnosti dosáhla také při zákoně o volebním soudě. V této osnově zákona zůstala v platnosti nerovnost mezi oběma komorami, ba byla ještě zostřena, poněvadž poslanecká sněmovna nyní bude voliti nejen přísedící volebního soudu, nýbrž také náhradníky, poněvadž tedy poslanecká sněmovna bude voliti více členů nežli dosud. Dosud byla věc tak, že poslanecká sněmovna sama volila přísedící volebního soudu, senát byl vyloučen, ačkoli volební soud má rozhodovati právě tak o mandátech senátorů jako o mandátech poslanců. Nerovnost byla by ve prospěch poslanecké sněmovny nyní ještě zostřena. Leželo na snadě, při této příležitosti přibrati také senát, poněvadž přece podle ústavy je korporací, která se rovná poslanecké sněmovně. Ale síla koaličních senátorů nedostačovala, aby tato zásada pronikla. Jinou změnou volebního soudu nežli právě zmíněné přibrání náhradníků jest zpolitisování volebního soudu, které pociťuji velice nepříjemně. Volební soud byl dosud volen na dobu 10 roků. Nyní jest vázán na funkční období poslanecké sněmovny. Bude-li tedy poslanecká sněmovna rozpuštěna, anebo uplyne-li volební období poslanecké sněmovny, končí také funkční období volebního soudu. Tím se, jak řečeno, volební soud zpolitisuje, to jest ve volebním soudě vždy se projeví poměr stran, jaký jest v poslanecké sněmovně samotné. Také v tom spočívá odstranění senátu, neboť se může státi, že senát zůstane a že se poslanecká sněmovna změní. To může nastati již za normálních poměrů, poněvadž období senátu je delší nežli u poslanecké sněmovny, dále také, poněvadž president může jednu komoru rozpustiti, aniž by zároveň rozpustil druhou. Podle tohoto návrhu však, změní-li se poslanecká sněmovna, musí se utvořiti volební soud znovu, což zase znamená odstrčení senátu, na kterýž se nebéře žádného zřetele.

Co se nyní týče jednotlivých ustanovení zákona o volebním soudu, nechci vypočítávati podrobnosti, nýbrž vybrati jen některé. Musím zde promluviti také o ťparagrafu VrbenskéhoŤ, na který již řečník přede mnou poukázal. Kdežto doposud pro ztrátu mandátu bylo třeba důvodů nízkých ťaŤ nečestných, stačí dle předloženého zákona uplatňovati důvody nízké ťaneboŤ nečestné. Pro ztrátu mandátu jest tedy lhostejno, zdali tu jsou důvody nízké anebo nečestné, můžeme si to vybrati, jak to právě potřebujeme, je to zcela lhostejno. Ovšem se tím zvětšuje nebezpečí ztráty mandátu, a celý účel tohoto paragrafu jest, zjednati dodatečně jaksi ospravedlnění, jistou legalisaci pro rozsudek v případě Vrbenského, rozsudek, který označiti musím jakožto pochybený rozsudek nejhoršího druhu, jakožto skvrnu pro československou justici. Ano, zákonem o volebním soudě zastrčena byla do jisté míry závora proti zlepšení volebního soudu. V zákoně jest obsaženo ustanovení, které považuji za právnicky zcela nešťastné. Nechci se zde tím blíže zabývati, poukázal jsem na to již ve výboru, a nikdo proti tomu nepodal pádného protidůvodu. Jest postaráno o to, aby volební soud jen velmi těžko anebo skoro vůbec nemohl změniti právní názor, který vyslovil v dřívějších případech. Jinými slovy: jestliže se volební soud někdy dopustil chyby, snad náhodou, která vznikla při hlasování, anebo že si neuvědomil dosah rozsudku, pak není volebnímu soudu dovoleno uplatňovati v nejbližším případě správný názor, nýbrž pro takovýto případ stanoveny jsou ztěžující požadavky, t. j. starší názor volebního soudu jest jaksi nedotknutelný oproti novějšímu, lepšímu názoru. To jest zajisté veskrze podivné ustanovení, které zcela dobře mohlo býti změněno, a to již ve výboru, kdyby právě senát nebyl býval vázán příkazem koalice, že zákon musí býti přijat beze změny.

Nuže, pánové, již často s tohoto místa jsem litoval osudu menšin, Jsme zde menšinou, která jest sice oprávněná mluviti, ale kýváme při každé příležitosti bez milosrdenství přehlasováni. Ale dnes chtěl bych jednou pěti jinou píseň. Dnes chtěl bych jednou náš osud chváliti vůči vám. Jsme na tom mnohem lépe nežli vy. My zde smíme mluviti, my zde smíme hlasovati proti zákonu anebo také pro zákon, když nás právě něco k tomu ponouká. Vy však nesmíte mluviti proti zákonu, ačkoli ho vesměs odmítáte, jak zákon o inkompatibilitě tak také zákon o volebním soudě. Mluvíme-li s jednotlivcem z vás, dovede každý říci jen vše špatné o tomto zákoně, avšak zde jste vázáni, nesmíte mluviti proti zákonu. My můžeme svoji náladu projeviti, jak je nám libo. Vy však smíte nejvýš zatínati pěsť v kapsách, anebo je-li jednomu anebo druhému pánovi dovoleno, aby jednou při hlasování scházel. A proč to? Co jest příčinou, že se s vámi tak špatně jedná? Příčina jest v tom, že stojíte pod diktaturou Pětky, že senát stojí pod diktaturou poslanecké sněmovny, poněvadž nemá odvahy ji setřásti. A proč? V čem záleží tato diktatura Pětky a proč si ji necháváte líbiti? Necháváte si to všechno líbiti ad majorem coalitionis gloriam. A proč přikládáte tolik váhy koalici, která v sobě shrnuje tolik různých živlů? Ad majorem nationis gloriam. Poněvadž fikce národního státu za všech okolností má býti zachována,poněvadž se domníváte, že jste tím povinni státu, vystrojiti ho jako národní stát, poněvadž se domníváte, že musíte ve všech otázkách oproti nám býti za jedno. Právě při těchto návrzích, které nyní projednáváme, vzepřel se senát proti metle, pod kterou jest, ale senát se brzo laudabiliter podřídil, a právě tato debata má nám zase jednou předvésti před oči jednotnost koalice, má nám ukázati, jak všech pět stran jednotně hlasuje pro tento zákon a jak nedovolují, aby se do jednání nevnesl žádný rušivý ton. Vždyť se sotva kdo z koalice přihlásil ke slovu. (Sen. dr Heller (německy): Nikdo!) Nu, myslím, že sen. Prášek pokud vím, patří ještě ke koalici. Vždyť byl by to býval pěkný relief ke 40. narozeninám pana ministra věcí zahraničních, kdyby se bylo zase jednou mohlo před celým světem demonstrovati s jednotností koalice. Bylo by se mohlo německé oposici říci, jak úplně pochybené jest její jednání, když stále ještě doufá a počítá s tím, že se koalice jednou rozpadne. Tu se v poslední schůzi ve středu přihodila režii zvláštní nehoda. Kolega Prášek označil postavení předsedy senátu jakožto postavení placeného režiséra. Proč kladl důraz právě na placení, nevím. Bylo by stačilo říci: režisér. Nu, ježto ponejprv nebyl režisérem, považoval za svoji povinnost pokaziti režii. A tak svojí řečí jednotu porušil způsobem zcela zvláštním. To, co přednesl, není žádnou slávou pro koalici a pro její jednotnost, není žádnou slávou pro český lid a jeho kulturní výši, není žádnou slávou pro demokracii a parlamentarismus. A je zvláštní, že kolega Prášek, volal k pořádku z povolání, ponejprv, kdy mluvil jako bývalý předseda, byl volán k věci a k pořádku. Chci z toho, co řekl, vyjmouti jen to, co je v jistém vztahu ku věci, kterou se zabýváme, chci vyjmouti ústavně-právní otázky, poněvadž mne dle mého povolání ústavně-právní otázky obzvláště zajímají. Ex presidio byl zde činěn rozdíl mezi otázkami ústavními a otázkami taktu. Nejsem zcela toho mínění, že tyto otázky lze rozlišovati, nýbrž mám za to, že otázka taktu platí všude, že také otázka, jak jest ústavu plniti, jest částečně otázkou taktu, při čemž přiznávám, že pokud jde o použití ústavy proti nám, velmi často taktu postrádáme. Ale zůstaňme u otázek ústavních! Tu slyšeli jsme zvláštní věci. Předseda senátu přednesl presidentu republiky v oficielním proslovu svoje osobní názory, a tu nyní nastaly různé věci. Byl nejdříve podniknut pokus censurovati jeho řeč. Kým? To nevíme. Kanceláří anebo ministerským předsedou Švehlou? To nevíme. Zajisté jest věc sama sebou velice nápadnou. Stěžujeme si, že náš tisk jest potlačován. Můžeme se diviti, že se zasahuje do tiskové svobody, nemůže-li předseda senátu necensurovaně mluviti s předsedou republiky? Pak ale dále. Předseda senátu projevil presidentu republiky své soukromé politické mínění. Předseda Tomášek mluvil na levo, následkem toho mluvil předseda Prášek na pravo. Pánové, to je něco zcela zvláštního. Po mém názoru nemá předseda mluviti ani na pravo ani na levo. To znamená, že nezná svoje postavení jakožto předseda. Předseda jest neslučitelný s příslušníkem strany, předseda trůní nad stranami, stojí nad stranami, mluví nad stranami, nemá, mluví-li jako předseda, vůbec na sobě dát znáti straníka. Bylo mu ex presidio odpověděno, že by si byl měl opatřiti usnesení předsednictva. To nestačí, neboť předseda není mluvčím předsednictva, nýbrž jest mluvčím komory, on zastupuje názory komory, názory stran nepřicházejí v úvahu. My však, senát, nepřijdeme nikdy k tomu, abychom měli nějaký vliv na oficielní projevy předsedovy. Tím přicházím k základnímu zlu. Základní zlo spočívá v tom, že se vůbec nedodržují formy, které pro styk s hlavou státu a se senátem přicházejí v úvahu. Podle ústavní listiny děje se styk mezi presidentem a sněmovnou poselstvím, dle parlamentárního zvyku děje se styk mezi sněmovnou a presidentem adresami. To se však neděje, od té doby co sněmovny byly zvoleny. Dříve, v revolučním Národním shromáždění, bylo jinak. Tu byli pánové mezi sebou. Od té doby, co zasedá zvolený parlament, nedošlo k takovémuto bezprostřednímu styku mezi oběma komorami a presidentem. Stává se vždy jen, že předseda sněmovny přijde k presidentovi a přednese mu tam něco, o čemž členové sněmovny vůbec nevědí, o čemž ani před tím ani potom se nedozvědí více, než co stojí v novinách.

Tak shledáváme všude tentýž zjev. Tak jako se vůbec všechno v tomto státě děje za zadními dvířkami a tajně, tak jest také se stykem mezi parlamentem a presidentem. Není otevřeného a poctivého parlamentárního boje v tomto státě. Politika se dělá za zavřenými dveřmi, v tajnosti, kde se daří všem jedovatým bylinám korupce a protekcionářství. Tu nemůžete mysliti, že tento zákon o inkompatibilitě něco zpomůže. Nepomůže žádný zákon o inkompatibilitě, dokud neodstraníte základní zlo, dokud se budete domnívati, že fikcí národního státu, potlačováním menšin, násilnými akty všeho druhu a politikou kuloarů a zadních dvířek prospějete svému národu a svému státu. Poctivost, otevřenost a spravedlivost pro všechny, to jediné jest to, co vám, co vašemu státu může prospěti! (Souhlas a potlesk na levici).