Místopředseda dr Franta (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Jesserovi.

Sen. Jesser (německy): Slavný senáte! Vybízí-li nějaký zákon již svým názvem ke kritice, pak jest to ťzákon o inkompatibilitěŤ, na jehož jméně si můžeme zlomiti jazyk. Slovo a pojem vznikly z maďarské parlamentní latiny, tedy z prostředí, ve kterém se středověká oligarchie smísila se západní korupcí, což bylo možno jen v uherském státě, poněvadž si klika maďarského lidu hrála na pány a majitele státu. Jménem maďarského státního národa chtěla se tato klika zmocniti výlučného držení politické, finanční a hospodářské moci. Jak veliká jest podobnost s domácími poměry, pro to chceme uvésti jednou český hlas jakožto korunního svědka. Šalda praví v českém listě: ťV theorii jsme parlamentární demokracií, v praxi však se povážlivě blížíme oligarchii. Naše první vystoupení neobešlo se bez hospodářských katastrof a nečistých finančních machinací. Myslím, že jednou těchto prvních pět let republiky bude nazváno t. zv. zakladatelskými anebo špinavými lety. Budou se psáti pekelné tragikomedie o tom, jak myšlenky státních hospodářů, kulturních filosofů a národohospodářských myslitelů byly převáděny do praxe.Ť Zcela podobné poměry panují přece, jak známo, také v řadě jiných států, připomínám to, že bezprostředně po válce roku 1870 v Německu vznikla zakladatelská perioda, vzpomínám na velkolepé korupční aféry v Americe, vzpomínám na panamskou aféru ve Francii. Využitkování mandátu pro obchodní účely není tudíž žádným specifickým československým zařízením. Čím se však domácí politická korupce liší od zahraniční, jest národnostní maska, která se jí dává. Americký korupčník provádí svoje řemeslo bez jakéhokoli okrašlování, on nepředstírá žádných veřejných zájmů. Domácí korupčník však chce obyvatelstvu namluviti, že mu především jest směrodatným zájem státu a českého národa. Ale vy, pánové, toto posílení českého postavení, které jest zde předmětem snahy, nevidíte v tom, že snad čeští podnikatelé zjednávají na příklad nové prameny síly, nýbrž v tom, že pokud možno oslabují německý majetek, co možná nejvíce si ho přivlastňují, vy toto posílení spatřujete v převodu německého majetku, v pokud možno nejlacinějším vyvlastnění takovýchto zařízení, která byla vytvořena německou pílí, jedním slovem: obyvatelstvo není vedeno k tomu, aby svoji budoucnost zakládalo vlastní prací, nýbrž využitkováním politické konjuktury. Tak se tedy českému Iidu namnoze utvářilo mínění, že mocenské prostředky státu náležejí jemu jakožto příslušníkům státního národa, na příklad za tím účelem, aby vyloučena byla nepříjemná soutěž.

Kdo však byl původcem této hospodářské politiky, vybudované na protekcionářství, která nutně ovšem vésti musí ke korupci? Vláda sama. Když na příklad šéf moravské zemské správy svého času řekl, že neloyalní státní občané mají nárok jen na holé právo, loyalní však také na to, aby se jim vyšlo vstříc, pak se tím úplně obrací povaha politické a hospodářské správy. Po mém názoru má správa jen dvojí úlohu: Odmítati vše, co jest proti zákonu, a podporovati vše, co usnadňuje plnění povinností státního občana a co prospívá všeobecnému, sociálnímu, hospodářskému a kulturnímu vývoji obyvatelstva, tedy státních občanů. Co však bylo výsledkem tohoto podivného pojetí zemského šéfa? V Brně jak známo utvořila se nová německá strana, a jest na celé Moravě veřejným tajemstvím, že lze mnohého dosíci, čeho by jinak nebylo lze dosíci, použijeme-li služeb této nové strany, která zde v parlamentě ještě ani není zastoupena. To jsou ti loyalní státní občané, kteří podle názoru zemského šéfa mají nárok nejen na holé právo, nýbrž také na to, aby se na ně bral zvláštní zřetel. Nuže, tato podpora a pomoc záleží ovšem nejen v laskavostech, nýbrž také něco stojí. Jsem dalek toho tvrditi, že tito pánové béřou něco pro svoji osobu, nýbrž pro podporu strany, pro podporu listu anebo v některé jiné formě. Táži se vás: není to vyslovená politická korupce, využitkování politické situace, řekněme v tomto případě: pro účely stranické? Jestliže ministr obchodu zde, myslím že to bylo zde v senátě, veřejně jakožto svoji úlohu, jakožto úlohu vlády - byl to tehdejší ministr obchodu dr Stránský - označoval nadržování českému průmyslu, pak otevřel přece parlamentární korupci dvéře dokořán. Láme především jiným vaz poctivým úředníkům. Jestliže člen parlamentu na příklad intervenuje pro méně schopnou českou firmu u nějakého úřadu a při tom poukáže na tyto intence ministra obchodu, pak také úředníku, který co nejvíce dbá svých povinností, zbude sotva něco jiného, nežli přisvědčiti a poskytnouti dotyčnému přiměřenou podporu. Ale zhoubný účinek takovýchto ministerských projevů sahá ještě dále. Jest příčinou tvoření pochybných podniků, nereelnosti v obchodním jednání, nejodvážnější spekulace, neboť tyto hospodářsky nekalé živly počítají právem na úřední podporu a v nejhorším případě na úřední blahovolné jednání pro případ hospodářského shroucení, jak jsme to viděli u celé řady bank, u nichž státní zástupce zamhouřil obě oči a ještě si je zakryl. Pokud vláda a většina bude se držeti zásady znárodnění hospodářství, a dokud vynikající osobnosti jako dr Kramář veřejně tyto zásady budou hájiti a vláda tomu v praxi pomáhati, potud bude korupce neodvratným průvodním zjevem, potud také bude trvati spojení mandátu s obchodem a bude činiti zákon o inkompatibilitě bezcenným.

Tohoto zákona není potřebí. Máme-li před sebou zjevnou korupci ve formě podvodu, klamání anebo úplatků, pak má trestní zákon dostatek paragrafů, aby státního návladního zaměstnaly. Oficielně schvalovaná tendence znárodnění však dovoluje členům parlamentu, kteří jsou zdatnými v obchodě, dáti svým intervencím formu, kteráž jejich činnost jeví ještě jakožto slučitelnou s mandátem, při nejmenším však nikoli jakožto nečestnou. Kdyby se většinovým stranám a vládě vážně jednalo o čistotu parlamentární činnosti, pak musily by se úzkostlivě starati o to, aby tu nebylo ani zdání, že by členství u některé strany bylo výhodou anebo nevýhodou pro obviněného. Působení tohoto zákona na veřejnost, bude-li přijat v této formě, lze již dnes dosti přesně předvídati. Žaloba vznesena bude jen v těch případech, ve kterých se neslučitelnost objevuje zjevně a jasně, jinými slovy: kdo dovede svoji obchodní politiku zastříti a zachovati dobré zdání, ten může klidně spáti. Obzvláště však musí se snažiti, aby svým obchodům dal formu, která jim nedává zdání nečestnosti anebo obohacení. To pánům, kteří z politiky činí obchod, není za těžko, neboť tito pánové, kteří dělají takovéto obchody, jsou všemi mastmi mazáni a mají na své straně podporu nepoctivých úředníků, kteří mají velikou znalost spisového materiálu a kteří do jisté míry celý vývoj věci mají ve svých rukou.

Nelze míti za to, že by tvůrcové tohoto zákona byli nepoznali nepostačitelnost tohoto zákona. Z toho ovšem nesmíme souditi, že by byli chtěli podporovati korupci jakožto takovou. Ale pánové byli tehdy ve zlém dilematu. Na jedné straně chtěli skutečně vystoupiti proti vyložené a množící se korupci, na druhé straně musili bráti zřetel na poslední cíle české politiky, totiž ohled na podporování vlivu českého obyvatelstva na veškeré hospodářství ve státě. A tak, aby tomuto dilematu unikli, vytvořili dvoje síto, jedno, hrubé síto, jest předsednictvo, druhé, jemné, jest imunitní výbor. Tím chtějí všechny případy, u kterých po případě lze ještě říci, že slouží jedině tendenci znárodnění, vyjmouti ze skupiny korupčních afér. Hospodářství není žádné politikum, ale v tomto státě jest hospodářství politikum národní, a pokud se držíte této zásady, dotud každý zákon, který zde vznikne, bude úplně bez ceny. Pokud budete činiti rozdíl mezi národem státním a národy menšinovými, dokud z příslušenství ke státnímu národu budete tvořiti výhodu a z příslušenství k některé menšině nevýhodu, dokud jedním slovem nezměníte systém a z národního státu učiníte to, čím skutečně jest, totiž stát národnostní, pokud nepřibéřete menšiny ke kontrole většiny, dotud budete vésti správu bez kontroly a dotud korupce budou trvati. (Potlesk na levici).

Místopředseda dr Franta: Slovo dále má pan sen. dr Hilgenreiner.

Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! ťNebát a nekrástŤ! to bylo heslo, jež vydal president tohoto státu. ťKrást a se nebátŤ!, to jest ozvěna, která mu z mnohých kruhů zní vstříc. Lihová aféra, benzinová, aféry s koňmi, cukerní aféra, cikorková aféra, snesmírné množství skandálů, jež právě koaliční listy co nejvíce rozšlapávaly. My Němci stáli jsme tu vlastně jako překvapení diváci, my byli do rodinných tajemství koalice zasvěceni jen českými listy. Ale co se vždy stalo: nejdříve obrovský skandál na celé čáře, pak bylo stále více ticho, a konečně se všechny tyto skandální aféry ztratily klidně v písku. Ministerský předseda Švehla předstoupil na začátku zasedání před poslaneckou sněmovnu a co řekl na vysvětlení těchto událostí? ťKrade celý svět, proč by se u nás také nemělo krásti?Ť K tomu asi směřovaly jeho vývody, máme-li je krátce shrnouti. Současně však ohlašoval pro totéž zasedání předložení tiskové novely, dožili jsme se jí v posledních dnech. Směřuje hlavně k tomu, aby donutila redaktory, by při tiskových útocích proti osobní cti jmenoval autora, Iist se jinak octne v nebezpečí, že bude zastaven. Tímto způsobem se domněle chrání osobní čest, a toho jest nepochybně potřebí, ale je zcela jasno, že za těchto okolností diskrétní sdělení tisku stanou se velice řídkými, sdělení, která často výhradně mohou vésti k tomu, aby viník byl objeven. To jest přece také systém, jehož užívá policie. Policie zasílá tisku často zprávy, které se nezakládají na prokázaných skutečnostech, nýbrž pouze na indiciích. Policie při tom někdy řekne více, nežli pak vyjde najevo při konečném líčení. Ale v policejních zprávách riskuje se čest jednotlivých obžalovaných věcmi napolo dokázanými, aby se obecenstva o věc zajímalo, aby obecenstvo sdělilo další, a tak přivodilo úplné odhaleni zločinu.

Potlačování tisku bylo prvním činem vlády, aby zakročila proti skandálním aférám, pokusila se o to, aby žalobce umlčela. ťPrávo LiduŤ a ťRudé Právo a všechny ostatní listy budou si muset příště více rozmysleti, vznesou-li tu nebo tam nějakou obžlobu proti některé koaliční anebo některé jiné straně; proč? Poněvadž se musejí obávati, že se octnou v konfliktu se státním zástupcem. (Sen. Smrtka: On musí dokázat!) Důkaz není vždy tak jasný, aby bylo lze uvésti všechny důkazní okolnosti, ale veřejnost, která se o věc zajímá, jest někdy s to, aby vysvětlila obžalobu tisku. A proto musí býti žurnalistovi také dovoleno, i když tu není plného důkazu, aby řekl nutné indicie, právě tak jako policie uvádí indicie, aby dosáhla úplného odhalení zločinu.

Druhá rána, kterou vláda zasahuje proti skandálům, zdá se býti upřímnější a účinnější, jest to dnešní zákon o inkompatibilitě, zákon o neslučitelnosti politického mandátu s různými živnostenskými podniky. Tento zákon musíme všichni v jeho tendenci z plna srdce uvítati, neboť musí býti osobním srdečným přáním každého z nás, aby povolání poslance a senátora se jevilo důvěryhodným, aby poslanec a senátor jakožto takový stál před veřejností s čistýma rukama, s poctivým smýšlením. Chytrým mezi námi nemůže býti každý (Sen. Smrtka: To je dobře, že to uznáváte!) a řečnického daru také nemůže míti každý, za to on nemůže; aby někdo byl sociálně samostatným, také to není každému z nás dáno. Ale poctivým může býti každý a čisté ruce může míti každý a musí také každý z nás míti. A tento zákon, který k tomu směřuje, může nám býti jen srdečně vítán, jeho tendenci, myslím, celá sněmovna bez výjimky vítá.

Ale jiná otázka: odpovídá zákon, který nám dnes byl předložen, odpovídá také tomuto úmyslu, bude míti úspěch? Bylo již s více stran zle zdůrazněno, že zákon vypadá jako rána na plano anebo jako my Němci říkáme: umyj mi kožich a nezamáčej mi ho! Co se na jedné straně odsuzuje, na druhé straně se zase namnoze připouští. Musíme se vážně tázati, v kolika případech asi zákona vůbec kdy prakticky bude použito. Nikoli proto, poněvadž skutková podstata zákona by nebyla někdy dána. nýbrž, poněvadž při odhalení takovýchto zločinů jest řešiti tolik otázek, že sotva jednou dojde k takovémuto trestnímu řízení. Skutečně také ve sněmovně naproti a zde zpravodaj a ministr sám poukázali na to, že zákon bude míti méně praktického významu, jako spíše preventivní význam, a že pro jednotlivce jaksi bude jen výstrahou, aby se ve své výdělečnosti a ve svém obchodním egoismu neodvažoval příliš daleko, i tehdy, když vlastní svědomí nepostačuje, aby si zachoval čisté ruce. Zákon vylučuje poslance a senátory z vedení anebo ze zprávy výdělečných podniků, které mají stálé dodávky pro vládu, vylučuje poslance a senátory z právního zastupování při takovýchto smlouvách se státem, vylučuje je ze zprostředkování takovýchto obchodů se státem a omezuje placení takovýchto obchodů na sazby, pro dotyčné povolání platné, co obzvláště směřuje proti advokátům; chce poslance a senátory jako takové vůbec zdržovati od zištného zabývání se soukromými obchody věc to, která beztak již ústavou předem byla vyloučena, aniž by se v praxi plně zachovávala. Provádí se snad ustanovení toto při zprostředkování u vlády tak, jak jest úmyslem ústavy? Nikterak, snad také proto, poněvadž toto ustanovení sotva lze prováděti. Neboť jestliže některý poslanec anebo senátor se snaží některému spisu, který se nechce dostati ku předu, který po celé měsíce se nemůže dostati ku předu, pomoci na nohy tím, že intervenuje u dotyčného úřadu, odporuje to vlastně, poněvadž jest to soukromá věc, znění ústavy, praxe však, pokud vím, neřídí se dle ústavního paragrafu, a takovýchto pochůzek jest nesčetné množství. Nejzřetelnějším v zákoně jest § 8, předsednický paragraf, abych tak řekl Práškův paragraf, kterým se předsedům poslanecké sněmovny resp. senátu zakazuje, býti členem představenstva anebo správní rady výdělečných společností.

Musíme se nyní jednou otázati; kdo pak konstatuje, zdali některý z nynějších anebo z budoucích poslanců nebo senátorů se nějak prohřeší proti tomuto zákonu? Bylo by nejpřirozenějším, kdybyste nám všem dali podepsati prohlášení, že naše obchodní postavení zcela a úplně vyhovuje zákonu. Tomu však tak není a nebude tomu také u poslanců a senátorů, kteří příště budou vzati do slibu. A tak zákon po této stránce visí úplně ve vzduchu. Tažme se dále: kdo konstatuje neslučitelnost? Tu slyšíme: inkompatibilitní výbor dotyčné komory a s konečnou platností volební soud. Nuže, pánové, to mi věru připadá tak, jako bychom chtěli učiniti kozla zahradníkem. Neboť obchody, které se u nás mají vyloučiti, nečisté obchody, ziskuchtivé obchody s vládou nečiní přece členové menšiny, oposice, nýbrž členové většiny, nyní tedy členové koalice. Tito členové koalice budou míti inkompatibilitním výboru většinu, opa které jedině závisí předvésti případ inkompatibility před volební soud. Bylo by zvláštností, kdyby se nedovedlo nějaké nečisté věci dáti pláštík koalice, aby se věc nepřivedla před inkompatibilitní výbor anebo před volební soud, právě tak jako se tomu nyní rozumí, rozprostříti široký plášť koaliční přes celé množství skandálních afér, aby jen různí Svátkové byli chránění před soudem. Po této stránce nebude zákon zajisté tak účinným, jak by si to poctivý člen parlamentu od takovéhoto zákona přál. To jest právě to zlo, pro kteréž se v tomto státě tolik korupčních věcí zakrývá. Nejsou snad v koalici celé strany, které také dle našeho přesvědčení mají čisté ruce? Anebo jest snad v koalici tolik mužů, kteří musí pro špinavé aféry zalézati před veřejností a kteří tudíž musí býti odpovědnými za všechny korupční případy? Nikoli, ale věc má se tak: jste, chcete-li udržeti fikci národního státu, na život a na smrt na sebe odkázáni. Nikdo nesmí vystoupiti z klubu, žádný klub nesmí vystoupiti z koalice, sice jest veta po většině a v témž okamžiku také pochována vidina, ze kteréž bohužel žijí politicky z valné části také české socialistické strany, vidina ryze českého státu. A tak musíte za každou cenu zůstati pohromadě v koalici a musíte voliti všechny možné prostředky, abyste nepohodlné žalobce umlčeli. Jest snad paragraf Vrbenského v dnešním zákoně o volebním soudě vnuknut jinou myšlenkou, nežli tou, připoutati jednotlivce ještě pevněji ke klubu: neboť tím, že se nyní řekne, že může býti zbaven svého mandátu také tehdy, když nejednal z nízkých, nýbrž jen z ťnečestných důvodůŤ vydáván jest přece úplně všanc nátlaku svého klubu. Právě volební soud prohlásil v případě Vrbenského, že spatřuje ťnečestnéŤ jednání v tom, že se poslanec necítí býti vázán předpisy a zásadami klubu, a že již v tom, když se někdo proti klubu prohřeší, spatřovati dlužno ťnečestné důvodyŤ. Nový paragraf každému členu koalice takřka úplně znemožňuje vystupovati jako veřejný žalobce, jestliže jeho klub chce nějakou skandální aféru potlačiti, a odsuzuje členy koaličních klubů, proti kterým nelze ničeho namítati, k tomu, aby se zatušováním věci stali spoluvinnými s viníky.

Domnívali jsme se, že, když svého času v případě Práškově bylo s Hradčan učiněno morální novoroční gesto, že toto gesto vzešlo z vynikajícího citu pro počestnost. Ale předevčírem jsme se dozvěděli, že se toto gesto stalo jen z osobního příkoří, poněvadž se tam nahoře nesneslo, že jednou někdo pronesl zelenou řeč, když jeho kolega z poslanecké sněmovny opětovně pronášel rudé řeči. Tedy ani v tomto případě nebyl morální cit pro počestnost rozhodujícím, nýbrž jiné, osobní momenty. Věc byla zde vyslovena před celou veřejností, ze žádné strany nebylo odporu. Proto máme plnou příčinu míti za to, že to spočívá na pravdě, že nahoře bylo úmyslem z našeho předsedy nejen učiniti školáka a jeho sešity opravovati, nýbrž také při veřejném vystoupení pomstíti se na nepohodlném předsedovi senátu osobně. Všechny tyto události nás přesvědčují, že se také u tohoto zákona jedná jen o zdání, kterým se před českou veřejnosti chcete nějak ospravedlniti. Tímto zákonem se pro budoucnost ničeho nemění a nezmění ničeho potud, pokud koaliční strany mezi sebou zůstanou a zůstati musí. To jest právě to nemorální, že musí zůstati pohromadě! Koalice musí býti při systému poměrného zastoupení, to jest samozřejmo; neboť při různých směrech, které se v lidu projevují, není možno, aby jedna jediná strana utvořila většinu. Musí se tedy tvořiti politické spojenectví. Ale jest pro stát škodlivé a zhoubné, může-li býti ve státě jen jedna většina, poněvadž stát již předem směřuje k jediné politické myšlence. Kde se koalice mohou střídati, mohou se škůdcovécové zaměniti, tam koalice naprosto nepůsobí zhoubně, nýbrž povede k rozumným kompromisům. Ale běda, nemohou-li strany od sebe! Proč nemohou od sebe? Poněvadž jedna se musí obávati druhé, poněvadž se vzájemně musí krýti. Takováto nemorální koalice kazí nejen strany, nýbrž také celý stát. A tak se to má zde v tomto státě. Proč jste na sebe poukázáni? Poněvadž se bojíte Němců, poněvadž se domníváte, že se celý stát rozpadne, dojdou-li Němci příslušného podílu na vládě, příslušného podílu, který sobě vykoupili svými daněmi a vojenskou službou. Opětně to pravím: za tři miliony sloužíme my Němci a za tři miliony platíme, máme tedy také za tři miliony poroučeti s sebou. Nyní však se má věc takto: platiti smíme, ale mluviti s sebou nesmíme, vojáky musíme dávati a mlčeti jako vojáci; nad námi panuje tajný soud Pětky. To jest nemorální.

Co chce tento zákon? Nepořídíte s ním ničeho, i když jeho tendence jest sympatická. Ale vy jste přece rozdělili všechno podle stran, děláte z republiky obchodní dům koalice. Jděte na nádraží: knihkupectví jsou rozdělena dle stran. Jděte do Pozemkového úřadu: přidělení dle koaličních stran, při čemž některé strany koalice posud špatně pochodily, a nyní křičí. Jděte do ministerstev: tu máme království Stříbrného, království Živnostenské banky; království Šrámkovo snad neexistuje, lidovci přišli také zde zkrátka. Podívejte se na kategorie úřednické: to vše jest rozděleno dle stran, a jen jeden tam nesmí, to jest Němec. Dejte dnes do směrodatných ministerských referátů také Němce a žádný český koaliční poslanec se neodváží pokusiti se o nekalé obchody. Když my Češi a Němci máme již tolik sporů a roztržek mezi sebou a trpíme jimi, pak chceme přece míti také vzájemnou výhodu z toho, že bychom se vzájemnou kontrolou vychovávali k veřejné počestnosti a mravnosti, a to by bylo na prospěch celému státu a jeho národům. Bez této kontroly tento zákon ničeho nezmění a nejkrásnější pozměňovací návrhy a návrhy sociálních demokratů, které se dnes podávají, po mém názoru v některých bodech daleko přestřelují a ničena v tom nezlepší. A celá Práškova aféra, která nyní zase byla vzata na přetřes, nechá vše při starém. Kdyby přece tyto události jednou vedly k tomu, aby se poctiví lidé mezi vámi tázali, zdali všechno tak musí býti! Bylo by již pokrokem, kdyby došlo k novému seskupení stran. Mluvilo se dnes pro rozlišení dle kapitalismu a socialismu, tak jednoduchou tato věc není. Ale každá změna většinových poměrů vyřídila by v témže okamžiků množství skandálních afér, po pří-padě by jim zabránila, Pak by se stalo také nutným, aby také jednou vyřízen byl případ, který v tomto domě otravuje atmosféru, totiž případ Práškův. Také my musíme říci: lihová aféra není vysvětlena středečními vývody dřívějšího předsedy Práška. Samozřejmě považuji toho, kdo peníze bral, za většího viníka ještě nežli toho, kdo peníze dával. A ti, kdož v tisku byli žalobci, koaliční socialisté na české straně, měli by za úlohu věc provésti do konce; oni jsou vinni, že v Práškově případu nemůže dojíti ke klidu. Stále ještě zapáchá to zde v senátě a venku lihem, a bude zapáchati tak dlouho až tato věc bude vyšetřujícím výborem anebo soudem objasněna.

Mám-li ku konci charakterisovati stanovisko své strany; jest náš názor tento: tendence zákona sama sebou jest šlechetná a dobrá a musíme ji všichni uvítati. Ale zákon sám jest planou i hračkou: v tomto zákoně neprojevuje se žádná vážná vůle po veřejné počestnosti, a proto nemáme žádného zájmu na tom, zdali k tomuto zákonu dojde čili nic. Zůstane při starém, zůstane také přes tento nový zákon při starých skandálech. (Potlesk na levici).

Místopředseda dr Franta: Slovo má nyní pan sen. Bodnar.

Sen. Bodnar (rusky): Slavný senáte! K dennímu pořadu v bodě 2. navrhuji toto: Mnoho jest v naší republice úředníků, kteří zastávají nejen jednu činnost, nýbrž i více, jak n. p. županové a více úředníků. Přeji si, aby tato zásada byla změněna a aby každý úředník zastával jen jednu funkci. V tom směru vidíme, že v nynější správě imunita slouží vládním stranám a to je přímá cesta ke korupci.

Dále představuji vám živý obrázek, jaké zdivočilosti se nynější koaliční vláda dopouští na Podkarpatské Rusi. Rozvažte, zdali to tak může jíti,dále, jak to šlo dosud.

Obyvatelstvo obce Goronda utrpělo velké ztráty od vlády a v této věci já i posl. Sedorjak byli jsme vysláni na šetření. Chudí lidé obce Gorondy byli dlužni urbariální daň státu, avšak nechtěli ji zaplatiti a usnesli se, aby se prodalo 400 dubů, 100 dubů mohl koupiti ten, kdo chce dáti více v dražbě za každý dub zvláště neporažený. Ostatních 300 dubů měl v dražbě koupiti jen obyvatel gorondaňský zvlášť a mohl koupiti tolik dubů, kolik potřeboval pro svoji stavbu. Cena získaná ze všech 400 dubů měla býti složena dohromady a z toho měla býti zaplacena daň. Toto rozhodnutí oznámila obec vrchní lesní správě, aby je vzala na vědomí. Avšak obyvatelé se dověděli, že správa prohlásila, že jejich les prodá tak, jak bude chtíti a komu bude chtíti prodati vše dohromady, a obec nebude věděti, kdy se prodej uskuteční. Lidé byli ostražití a přemýšleli, jak se to vše stane, avšak správa se o tom dověděla a 3. 5. 1924 přišel vrchní lesní úředně a sepsal zápis a ustanovili lhůtu dražby na 15. října, s čímž lidé souhlasili. Avšak dne 5. 5. 1924, t. j. dva dni později, již obec viděla, že nadlesní, důvěrník hlavnoslužnovského úřadu,četníci a lesní kupci přišli potajmu koupiti les. Obec to uviděla a lidé se začali sbíhati do dvora obecního úřadu a křičeli, že správa jedná proti zákonu a neprávem chce zciziti jejich majetek. Pánové viděli, že nebude příjemnou věcí konati toho dne licitaci, uklidnili lid, že odcházejí a že se dražba bude konati 15. X. 1924. Lidé se rozešlí po domech a na pole do práce. Téhož dne odpoledne přišlo do vsi asi 1-15 četníků a zastavili cestu před obecním úřadem a kdo šel s pole domů, maje v rukou nářadí, kterým pracoval, každého zahnali do obecního dvora se slibem, že pan guvernér chce s nimi jednati. A tak tam každého, kdo šel s pole z práce, drželi až do 10 hodin v noci. Po desáté hodině lidé uslyšeli, že jede automobil a četníci uklidnili lid, že již jede pan guvernér. Lidé klidně čekali. Automobil se zastavil na konci vesnice a z něho vysedlo 70 pendrekářů a četníků a obklopili tam stojící lid, v noci počali do něho nemilosrdně býti gumovými obušky a lidé se polekali, dali se do křiku a utíkali. Nedaleko byla voda a každý utíkal jak mohl, neboť pendrekáři hnali se za nimi k vodě a koho zasáhli, že bez vědomí upadl do vody, toho vytáhli zase z vody, jiné schytali, svázali a odvezli do vězení do Užhorodu, asi 4 nevinných lidí. To jest demokratická t. zv. republika. To jest hanba! To se může státi jen v temné Africe.

Druhá věc jsou velké daně, jež chudý národ nemůže platiti, neboť není výdělku, chudý člověk nemá kouska chleba. Z této příčiny notáři a exekutorové násilně chudým lidem, kteří pracují na poli, rozbíjejí zamčené domy a tomu chudákovi seberou poslední kus obleku, aby zůstal i nahý, nejen hladový. Zde dokazují fakty, že v Hrušově chudým lidem, kteří na poli pracovali o kousek chleba, Fedorovi Dambajovi a Michalovi Mihalkovi starosta s notářem prolomili dveře a vzali těmto chudákům oděv a prodali jej v dražbě.

Dále protestuji proti tomu, aby nám nynější koaliční vláda -bránila užívati slané vody, jež jest majetkem národa od dědů a pradědů a jíž užíváme pro svůj dobytek. K tomu nemá žádného práva.

Žádáme ihned, aby se co nejdříve konaly volby do sněmu Podkarpatské Rusi. Nechceme býti otroky několika českých a zahraničních buržoů a korupčníků. Vidíme, že se od nynější koaliční vlády nedočkáme ničeho dobrého, že jen bojem dosáhneme svých práv. Žádáme úplně své autonomie podle smlouvy Saint-Germainské, aby se uskutečnilo, co pan president republiky a ministr zahraničních věcí dr Beneš podepsali a co se mělo státi již dávno.

Žádáme odluky církve od státu.

Pánové! V Podkarpatské Rusi panuje již 4-5 let v oboru hospodářském, politickém i kulturním diktatura korupce, byrokracie, Ehrenfeldů, Rozsypalů a Frankenbergerů. Každý krok československé vlády, každý její systém v naší zemi jest pronásledováním. Ven s lotry z naší země!

Pohleďte pánové na vraždu našeho soudruha Bodaka, která se stala dne 28. dubna letošního roku. Zde podle důkazů a faktů jest původcem vraždy pop, kněz, člen agrární strany Fencik, jenž svedl vraha Fedeleše a jiné jeho pomocníky. Téhož dne spáchali vraždu, kdy pop v hněvu na soudruha Bodaka, otevřeně téhož dne před obecenstvem prohlásil, že mu mezi čtyřma očima postřelí nohy. Pop skutečně sám pobil mnoho lidí. Hle, takýto nástupce Kristův, nástupce čertův. Jako původce vraždy až dosud jest na svobodě, místo ve vězení. Jako agrárník žije volný až do dneška.

V okrese Rahovském v Bohdaně agrárníci a sociální demokraté s četníky chodili kolem našich soudruhů komunistů, násilím je přivedli do obecního úřadu a zapřísahali je, aby se odřekli své strany, neboť jinak práce nedostanou a zemrou hlady. To je svoboda! Dolů s korupcionáři a s takovou vládou!

V hustském okrese ve vesnici zle četníci potloukli naše soudruhy, kteří žádali svého vezdejšího kouska chleba.

Pánové, myslím, že tak to dále nemůže jíti. Ačkoliv jsem se, pánové, krátký čas zde účastnil mezi vámi, přece si myslím, že takovými násilnostmi, tak velikými útoky proti tomu chudému lidu nelze postupovati. Chceme-li svoji republiku udržeti ve cti, v slávě a chceme-li jí pomáhati, aby se rozvíjela, pak my všichni i vládní strany musíme aspoň lidem pomáhati. Velice dobře víme, že vláda musí míti své fondy a své výdaje. Kdo má dávati tyto fondy? Pracující lid. Avšak prosím, u nynější koaliční vlády národ nemůže dosáhnouti svých práv. Avšak národ se již obrátil na větší forum, a jestli vláda bude tak dále pokračovati, nebude se moci udržeti a náhle se může státi křik v celé republice. Abychom se toho vyvarovali, abychom v naší republice mohli žíti bratrsky a rozvíjeti se, řekl bych a prosil bych všechny, aby každý svou mysl obrátil na náš národ a pohleděl, jak ten chudobný národ pracuje, jak ničeho nemá a jak nyní hůře žije než žil za maďarské vlády. Proto soudruzi, navrhuji, abychom všichni, nejen řekněme komunisté, ale všechny oposiční strany chránili toho chudého, pracujícího, jak průmyslového, tak zemědělského dělníka, neboť my všichni byli jsme zvoleni národem, a jest naší povinností; abychom hájili opravdu jeho zájmy.

Ačkoliv jsem zde krátce a přišel jsem jako nově zvolený mezi vás staré, kteří jste v těchto věcech více kvalifikovaní než já, přece vidím, že dlužno lidem pomáhati, dlužno míti, pánové, trochu lásky, dlužno se trochu starati, aby národ dosáhl svých práv, neboť půjde-li to tak dále jako dosud, pak vám bratři ručím, že naše republika se nebude moci udržeti. Tyto poměry, které nyní u nás vládnou, musejí býti změněny, neboť to tak dále nemůže jíti. Nyní můžeme říci, že se přibližujeme k vyšší formě, k pokroku. Vidíme, že nyní chudobný lid nemá síly, aby platil veliké daně, dření, neboť všechny daně jsou tak veliké, že člověk nemůže na ně vydělati. Takovými daněmi, jako to ostatně dobře víme, jest utlačován lid nejen na Podkarpatské Rusi, nýbrž i na Slovensku, na Moravě a v Čechách. V této věci, myslím, že jsme pod jedním útiskem.

Avšak pohlédněme na obživu tohoto chudého lidu. Ten chudý člověk ve dne i v noci pracuje o tom kousku chleba. Jaký užitek má z toho ten chudý sirotek, pánové? Jest hladový, otrhaný, hubený, jsou na něm jen kosti. Proto prosím, aby naše vláda pohlédla a popatřila na tu nouzi lidu a poskytla mu možnost, aby se rozvíjel, aby nežil hůře než pod útiskem Maďarů. Maďaři nám nedali škol, nedovolili, aby se lid povznesl kulturně a hospodářsky. Myslím, že pod bratrským slovanským národem musíme míti na tyto účely fondy, abychom nebyli otroky cizinců, ale abychom vládli sami sobě. Chceme-li, aby se republika udržela, dlužno pohlédnouti na kulturní a hospodářské poměry tohoto chudého lidu a dlužno mu pomoci co nejdříve a všechny útoky a všechny ty hlouposti, kterými se dosud naše vláda obracela proti všemu lidu, dlužno zameziti, učiniti tomu přítrž, musíme zavésti lepší systém, jenž bude sloužiti lidu i naší republice, aby naše republika se povznesla, zkvétala, aby neklesala, aby nepsali všude za hranicí, že Československá republika se nazývá demokratickou a jest v ní pořádek takový, jako v temné Africe. Nyní sami zde pomyslete - a prosím vás, jak sociální demokraty tak i agrárníky - a řekněte otevřeně, zdali to tak může dále jíti, je-li možno tak na ten chudý lid útočiti, jak nynější vláda útočí. Pohlédněme na poměry toho chudého lidu,jenž nás zvolil, abychom chránili jeho zájmů, abychom přinesli dobré ovoce, abychom nebyli jeho vrahy. Tato vaše činnost, pánové, kterou provozujete, bude uskutečněna, tato věc bude zapsána v dějinách. I řeknou lidé v budoucnosti o nynějším stavu naší t. zv. demokratické republiky: To je hanba. To bude hanbou, pánové, těch správců, kteří mají býti ochranou chudého lidu a kteří dovolují odírati a loupiti našeho bratra, místo aby mu pomáhali. Proto ještě jednou se obracím k vám, bratři, se svými slovy: Pohlédněte ihned na tuto věc na Podkarpatské Rusi. Nezdravé poměry dlužno vyléčiti. Na to je potřebí nejen doktora, nýbrž i dobrého lékaře.

Na Podkarpatské Rusi najdete mnoho reakcionářů, zlodějů, vyhnaných z ciziny, kteří nyní nacházejí útulek v Československé republice. Všechny tyto cizince sebrali a poslali na Podkarpatskou Rus, uvedli je na Slovensko tehdy, když náš chudý lid zuby skřípe z hladu a vláda mu nechce pomoci. Prosím vás, bratři, může to tak jíti dále? To rozhodně dále tak jíti nemůže. Proto dlužno odstraniti všechny ty, kteří se přistěhovali do naší země, dlužno dáti na jejich místo naše svědomité lidi, které známe a kteří mohou zastávati úřad. Tyto lidi dlužno postaviti na místo těch zlodějů, kterým dlužno ukázati cestu do jejich země, aby neokrádali naší republiky a našeho bědného lidu. Táži se vás, bratři, kdybychom my jeli do ciziny, zdali by nás přijali, zdali bychom dostali takovou pomoc, jakou oni zde u nás dostávají. Ručím vám, že nedostaneme a že by nás hned z té země vyhnali. A zde vidíme, že cizinci jsou občany v naší republice. Tak to dále nemůže jíti, máme dosti svých lidí, lidí, které dlužno jen jmenovati na všechna místa.

Tak končím svá slova, že dlužno prohlédnouti a zlepšiti poměry chudého lidu na Podkarpatské Rusi, kterému jsme ručili za to, že budeme hájiti jeho zájmů. Aby hlas jeho nebyl hlasem volajícího na poušti, musíme splniti svůj slib daný lidu, musíme mu přinésti lepší ovoce své práce než dosud: osvobození kulturní a hospodářské v Československé republice. (Souhlas).

Místopředseda dr Franta (zvoní): Slovo má dále pan sen. Spies.

Sen. Spies (německy): Slavný senáte! Jakožto zástupcové německého lidu hájili jsme vždy zásady, že mandát v zastupitelství lidu jest nejvyšším čestným úřadem, kterýž obyvatelstvo, spoluobčané mohou uděliti, a že každý, kdo takovýto mandát přijme a vykonává, musí se snažiti, aby ho zachoval čistý a neztenčený. Nesmí u žádného poslance anebo senátora dojíti tak daleko, aby tento čestný úřad pošpinil, aby z něho měl osobní prospěch, aby se obohacoval, anebo aby ho dokonce využitkoval k účelům korupčním, a jest pro nás zcela samozřejmo, že považujeme výkon mandátu za neslučitelný s jinými placenými veřejnými čestnými úřady; a má-li tato předloha býti určena k tomu, aby odpomohla korupci a hromadění úřadů a míst ve správních radách, pak můžeme s ním jen souhlasiti. Avšak tato předloha zákona jest pro nás všechny také zahanbující skutečností, neboť nám vlastně ukazuje pokles našich zákonodárných korporací, u kterých došlo již tak daleko, že dole, tedy u lidu samotného, pozbyly veškeré vážnosti.

V dřívější rakouské říšské radě chopil se boje proti korupci Všeněmec Schönerer, nesčíslněkráte žádal utvoření takovéhoto zákona nenalezl sluchu, ačkoliv poměry tam byly zcela jiné, nežli zde v tomto státě; takovéto korupční aféry se tam nikdy neodehrávaly, poněvadž jak státní úředníci, tak také poslanci měli zcela jiné mínění o výkonu svých povinností. Zde v této sněmovně jsme přece již tak daleko, že členové zákonodárných sborů sami většinou již nemají před nikým úctu. Jestliže se však vláda domnívá, že touto předlohou zákona vnikne jiná morálka, jistá čistota do celého veřejného života a do státní správy, tož o tom pochybuji. My všichni, a vláda s sebou dožijeme se zklamání, neboť to se stane a může se státi teprve tehdy, až nynější vládní systém padne. Neboť dokud v tomto státě vládne vojsko a policie, dokud trvati bude tato ústava, která je vším jiným jen ne demokratická, pokud nás budete jakožto oposici rdousiti svým jednacím řádem, pokud zachovávati budete v platnosti své reakcionářské zákony na ochranu, které se opírají o censuru a o žaláře, potud také přesnost, čistota a bezúhonnost nevniknou do správy tohoto státu. Již při stanovení státních základních zákonů zapřeli a zradili jste pravou demokracii. Pro nás znamená demokracie vládu lidu a v ústavní listině stojí výslovně: ťLid jest jediným pramenem veškeré státní moci v Československé republiceŤ. Ale co všechno tato senátní moc neudělala! Demokracii jste šlapali nohama, a dlužno označiti jakožto největší politickou nemravnost, když se porušují smlouvy, které potvrzeny jsou podpisy a pečetí, když se národům nedává zaručená samospráva a když se milionoví národové nepřibírají ke spolupráci na ústavních zákonech. Musím to označiti do jisté míry za výsměch, když ministr dr Beneš nedávno prohlásil: ťDemokracie předpokládá veřejné jednání o zákonech, veřejné vyřizování sporných otázek, stálý a přímý styk vůdců s lidem a respektování upřímné a nestranné kritiky a diskusíŤ. To podepisuji úplně; neboť při systému, který representuje, nemůže se vláda lidu vyžíti jinak, nežli v té formě, že zástupcové lidu zůstávají ve stálém vztahu a ve stálém styku s obyvatelstvem, a že jim jest dána možnost, aby o všech otázkách svobodně a zjevně diskutovali, o všech zákonných předlohách obšírně mluvili a ke každému jednotlivému bodu řekli své mínění. To právě jest odůvodněno v našem parlamentním systému, v t. zv. representativní demokracii. Ve skutečné demokracii jest tomu jinak, tam lid dělá zákony sám. Ubrali jsme demokracii již mnoho v našem nynějším systému, a tak jest to, co na př. pan ministr dr Beneš žádá, veřejné projednávání všech sporných otázek, diskuse u obyvatelstva, styk mezí zástupci lidu a jejich voliči, tím nejmenším, čeho k dosažení vlády lidu vůbec lze žádati. Když se pak dále zdůrazňuje, že se demokracie u nás teprve tvoří, že jest potřebí ji podporovati a udržovati, ba dokonce pro ni bojovati, pak táži se: co pak tedy u nás vlastně existuje, demokracie nebo oligarchie, kteréžto poslední slovo nahrazuji jiným: ťPětkaŤ? Zastáváte-li pánové z většiny této sněmovny zásadu, že budoucnost tohoto státu může býti zabezpečena jen pravou demokracií a že porušení této zásady stát ohrožuje, nuže, velevážení, jak se zde chová koalice k těmto zásadám pravé demokracie, jak se chová ke kritice a udržuje skutečně styk mezi voliči a zvolenými'? Koalice to dělá všechno velmi jednoduše, znemožňuje technicky kritiku a její oligarchie zabraňuje tomu, aby se vůbec nemohlo vniknouti do podstaty zákonů, poněvadž se zákony u nás probičují v zuřivém chvatu. To jest pro nás nesnesitelné, ano vy vůbec činíte fysicky nemožným, změřiti úplně celý dosah každého jednotlivého ustanovení. Koalice musí přece konečně jednou nahlédnouti, že to trvale jest nemožno, že se zde do jisté míry jedná o výkřik veškerého obyvatelstva, když vidí, jak se zde demokracie den ze dne šlape nohama. Zásada ústavní listiny, že lid je jediným pramenem veškeré státní moci, nemá u vás již dávno žádné platnosti, systém, který jste zavedli a se kterým děláte zákony, chcete udržeti, a když proti tomu snad namítáte a říkáte: ťObyvatelstvo venku je s tím srozuměno, ani se proti tomu nebrání, my již svůj lid podle toho vychováme a vštípíme mu pojem pravé,demokracie,Ť pak dožijete se jednou strašného zklamání, neboť nelze žádný lid vychovati donucovacími prostředky a vtěsnáním do svěrací kazajky. Tisku dáváte náhubek, občan se zavře, má tak dlouho býti nuceně vychováván, až ztratí všechnu energii a upadne v lethargii. Kdybyste, pánové, lidu nyní dali volební lístek do rukou, rozhodne se proti vašemu vládnímu systému, to přece.dokázaly volby v Podkarpatské Rusi. Svými vládními methodami dosáhnete jen jednoho: rozséváte nedůvěru v lidu, a nejen nás, oposici, nýbrž také svůj vlastní lid vychováváte v nedůvěře proti svým vládním zásadám. Lid by přece musil býti slepý, kdyby den ze dne neviděl, kam tento stát spěje a jak jedna korupční aféra stíhá druhou. Proslulý rakouský státník Menger řekl jednou: ťNedůvěra jest nejlepší, nejostřejší zbraní širokých vrstev lidu proti bujné oligarchii.Ť A to platí také plně u nás. Sjednotili jste se ve všenárodní vládní koalici, svedli jste dohromady nejrůznorodější živly a vytvořili tím něco, co trvale bude neudržitelným a co konečně propadne marasmu. Volby to přece dokáží. (Předseda Donát ujímá se předsednictví).

Co se nyní týče osnovy zákona samotné, očekává obyvatelstvo venku především zodpovědění jedné otázky: jest předloha způsobilá zachrániti státní život před korupcí čili nic? A tu lze jen odvětiti: jen tehdy, je-li to teprve začátkem, nejsme-li s opatřeními ještě dlouho u konce; neboť nejedná se při celé věci jen o členy Národního shromáždění - neboť bylo by velice zvláštní, kdybychom tohoto zákona chtěli užíti jen na ně, bylo by to přímo urážkou členů této slavné sněmovny - nýbrž tohoto zákona musí se použíti všude, neboť nezáleží na znění samotném, nýbrž na provádění zákona samého. Vyčistění atmosféry musí nastati všude. Podrobujeme-li tento zákon kritice, shledáme ihned, že jest výsledkem kompromisu a to mezi těmi, kdož korupci chtějí potírati poctivě a rozhodně, a mezi těmi, kteří to s tímto potíráním nemyslí tak obzvlášť vážně, to jest jinými slovy: ťumyj mi kožich a nezamáčej mi ho.Ť To přece vysvitá již z několika ustanovení zákona samého, neboť § 1 předlohy prohlašuje za neslučitelné s členstvím v Národním shromáždění každé účastenství na podniku, který jest ve styku se státem nebo státním podnikem. Proti tomu nemám co namítati. Ale v odstavci 2 se praví -dále: ťNeslučitelnosti však není, když atd.Ť a nyní v tomto odstavci všechno vypočítáváte, vylučuje se toho tolik ze zásady §u 1, škrtá se tolik, že na konec ničeho nezbude. To jest právě účelem vaší dohody. V §u 3 zákona projevuje se totéž, jest tak opatrný a tak omezený, že nelze více poznati vlastní zásady; ale jestliže §§ 6 a 7 praví, že intervenovati u úřadu jest zakázáno, leda že se to děje zdarma, naproti tomu intervenovati podle svého povolání, výdělečně za peníze, jest dovoleno, pak dlužno to označiti za tarifovanou korupci. Když objeveny byly skandální korupční aféry, prohlásil ministerský předseda, že se takové věci dějí také v jiných státech. Patrně tím myslil Německo a Rusko. Neznám poměrů v Rusku; co se však týče Německa, připouštím, že se to tam skutečně jak ve státě tak také ve společnosti zhoršilo, ale co se týče veřejné morálky, smyslu,pro celek a demokracii, tož jsou tam poměry skutečně poněkud jiné, neboť dnešní Německo oproti tomuto státu, Československu, jest stále ještě vzorným státem. Potřebujeme se jen vmysliti do utrpení a břemen německého lidu, neboť válka, revoluce a vyplenění Německa těžce poškodily německý národ. (Předsednictví převzal místopředseda dr Soukup).

Zde jest tomu zcela jinak, zde majetkové třídy českého národa vyšly ze světové války skoro neoslabeny, český národ stal se svrchovaným pánem svého osudu. My Němci byli bychom z tohoto státu učinili ostrov štěstí. Co však učinila vládní koalice z této země? Hrstka poživatelů loupí přirozené bohatství této země; co jiné stavy vytrvalou pílí shromažďují, to v tomto státě spolkne militarismus, byrokracie a korupce, a obchod a živnosti hrozí se shroutiti pod nesmírnými daňovými břemeny. Musí to skutečně vypadati již velmi špatně, když dokonce národně-demokratický list, a to ťNárodní PolitikaŤ, píše: ťŽaloby do daňových šikan a do bezohledné daňové politiky vládní jsou v celém českém středním stavu všeobecné. Neustále se konají schůze a projevy, přijímají se resoluce, poslanci jsou zaplavováni memorandy, jež všechna směřují k tomu, aby zmírnila nesnesitelné daňové břemeno a bezohledné vymáhání daní. Obzvláště nemilosrdná krutost, s jakou se vymáhají daně, vzbudila všeobecně velké vzrušení. Poplatníci zařaďují se bez jakéhokoli zkoumání svého poplatného jmění do mnohem vyšších tříd, než to odpovídá jejich příjmům. Různost daní, zejména válečné přirážky k dani z příjmů a z výdělku, obecní přirážky rostou nesnesitelně. Poplatník se vůbec nevyzná ve spoustě daňových předpisů, dopustí-li se však jediné chyby, bývá krutě potrestán. Rekuruje-li poplatník, zůstává rekurs ležeti, nenalezne žádného povšimnutí. Berní úřady nepředpisují daně včas, odhadní komise často vůbec neúřadují. Ze všech těchto důvodů jeví se naléhavá nutnost bezodkladného zakročení a nápravy.Ť Tak ťNárodní Politika.Ť

Co tyto noviny zde píší, to podepisuji doslova, jen k tomu ještě připojuji, že my Němci tím mnohem více trpíme, že nás ještě více olupují a šikanují nežli český pracující lid. Nuže, pánové z většiny, s vašim vládním uměním a s vašim systémem jde to ke konci, ale na místě abyste přišli k poznání a celý vládní systém od základu změnili, přicházíte s jedním ochranným zákonem po druhém, kteréžto zákony mají zastříti všechnu tu korupci a nemravnost, ačkoli také tento zákon svého účelu patrně nesplní, neboť všechny tyto zlořády a nepořádky dlužno vymýtiti od základu. Jako dříve i nadále najdou se všelijaké prostředky a cesty, aby se zákon obešel, korupce nevymře, a jest jen jediný prostředek, jak uniknouti z tohoto bahna: odložiti velikášství, kterým nynější držitelé moci jsou prodchnuti, přibrati ostatní národy tohoto státu ke spolupráci a přivoditi důkladnou změnu v systému, aby vnitřní a vnější politika státu odpovídala jeho poloze a jeho složení. (Souhlas).