Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. dr Ledebur.
Sen. dr Ledebur-Wicheln (německy): Slavný senáte! Dámy a pánové! Dnešní den není žádným čestným dnem v dějinách tohoto mladého parlamentu. Projednávaný zákon jest, upřímně řečeno, vysvědčením chudoby pro stát a společnost, neboť většina ustanovení, obsažených v tomto zákoně, nebyla by možnou ve státě a ve společnosti, kde pojmy o poctivosti a počestnosti přešly do masa a do krve každého jednotlivce. Musíme konstatovati s politováním, že nastala nutnost vytvořiti takovýto zákon, a v této skutečnosti, v této nutnosti jeví se politováníhodný a zahanbující fakt pro náš parlament. Ovšem ustanovení tohoto zákona nejsou v žádném poměru k tomu, čeho jsme se zde v poslední době v oboru korupce.dožili. Ustanovení zákona jsou v tomto ohledu velice slabá. Snaží se zachytiti a znemožniti zjevy, kdežto kořen zla tkví zcela jinde a mnohem hlouběji. Tento kořen, to jest ducha systému, jenž jest příčinou politování hodných zjevů, nelze však se světa odstraniti ani tímto ani jiným podobným zákonem, nýbrž jen úplnou změnou tohoto systému. Meritorní ustanovení zákona, o řízení nechci vůbec mluviti, jsou upřímně řečeno, velice slabá. Ustanovení obsažená v §§ 1 a 2 zákona, která by stejně dobře mohla státi v Knigge-ově ťObcování s lidmiŤ pod kapitolou ťChování ve veřejném životěŤ, jsou samozřejmá, neboť jest zcela samozřejmo, že každý, kdo ke státu jest v poměru dodavatele, pachtýře, odběratele anebo propachtujícího, oproti vládě svoji neodvislost ztrácí do té míry, že nemůže býti svobodným zástupcem svého lidu. Totéž platí o odborných poradcích zmíněných v § 2. Jest věcí voličů dbáti neodvislosti svých poslanců, a jest věcí poslanců, aby věděli, zdali mají potřebnou neodvislost, aby mohli býti zástupci svého lidu. Z následujících paragrafů zákona obsahuje jen § 8 jasné ustanovení, totiž ustanovení, že předsedové obou komor nesmějí býti účastníky výdělečné společnosti. Zdali tento paragraf vyjadřuje vše, co vlastně jest zamýšleno, a zdali v této formě jest možným, o tom nechci rozhodovati, poněvadž se vztahuje jen na výdělečné společnosti. Jsou však - theoreticky lze to předpokládati - zajisté soukromé podniky, které jsou mnohem větší než leckterá malá společnost. Jestliže předseda sněmovny nebo senátu nemůže býti členem správní rady nějaké společnosti, pak se táži, zda-li může sám vésti soukromé hospodářství, které snad jest větší nežli akciový podnik, zejména proto, poněvadž soukromý obchodní egoismus v soukromém podniku přirozeně jest mnohem větší, nežli v některém akciovém podniku, jehož jsme členy.
Paragrafy 3-7 nelze po mém názoru považovati za nic jiného nežli za urážku stavu členů parlamentu, neboť co se zde s nepokrytou zřetelností označuje jakožto neslučitelné s poslaneckým mandátem, nepřihází se mezi slušnými lidmi a spadá vlastně pod pojem obsažený v trestním právu a zneužití moci úřední. Slovo ťneslučitelnýŤ není zde na místě. V tomto paragrafu nejedná se o věci neslučitelné, nýbrž neslušné a zakázané.
Zákon se snaží, definovati pojem inkompatibility způsobem, jenž jest přizpůsoben poměrům, které u nás nastaly, nedovede však uchopiti vlastní příčinu zla.
Pánové! Máme u nás bohužel jiné, skutečné a jak hospodářský tak i politický život rdousící inkompatibility, na př. skutečnost, že správní radové jisté banky mají do jisté míry právo fideikomisární successe na ministerské křeslo financí. Důležitější by bylo stanoviti, že na př. správcové anebo správní radové větších společností, kteří zaujímají postavení ministra anebo vyšších úředníků, nikdy by nesměli zase nastoupiti místo u podniků, ze kterého vyšli a naopak, že státní úředník, který přejde na vůdčí místo některého akciového podniku, nikdy nesmí zase býti přijat do státní služby. Tak by tato zásada intimních vztahů mezi vůdčími státními úřady a určitými úvěrními ústavy, která se stala systémem, i kdyby nebyla se světa odstraněna, přece by do jisté míry byla ztížena.
Pro úřad poslance, a jen tento úřad přichází podle nynějšího zákona v úvahu, existuje po mém náporu jen jedna inkompatibilita, a tou jest ta, která všeobecně platí pro každého civilisovaného člověka, který činí nárok na to, aby ubyl plnocenným členem lidské společnosti a za takového byl považován. Inkompatibilita pro poslance záleží v nedostatku poznání toho, co jednotlivec veřejnosti dluhuje na povinnostech. Podle mého názoru není inkompatibilita pojmem formálním, nýbrž na výsost mravním. Dámy a pánové, všechny politování hodné zjevy, kterých jsme se v poslední době dožili, kterých se denně dožíváme, a jak se obávám, ještě dožijeme, odůvodniti dlužno právě zmíněným, politováníhodným zmatením pojmu o povinnostech vůči veřejnosti. Jest to sice všeobecný.poválečný zjev, ale nehledě k Balkánu, musím bohužel říci, že se tyto zjevy nikde tak zřetelně neprojevovaly, jako právě zde v našem státě. Nemá býti vylíčeno jako zvláštní zásluha německé menšiny, má jen jako skutečnost býti konstatováno, že dosud žádný příslušník německého lidu nebyl zapleten ani do jedné z mnoha skandálních afér, ve kterých se osobní egoismus hleděl obohatiti na úkor veřejnosti.
Vytýká se nám vždy nedostatek státoobčanské loyality. Že se tak děje neprávem, o tom se dnes vůbec nechci zmiňovati: Chtěl bych se jen naopak tázati, co si máme mysliti o loyalitě dnešních representantů státního národa, kteří ve státě, jenž má přes 4 miliony příslušníků jiných národností, chápou vlastenectví tak, jako by je měli spachtováno, a kteří, mluví-li o vlastenectví, ve svém nitru míní egoistické anebo stranické vykořisťování státu ve prospěch svých vlastních zájmů, anebo projeviti chtějí nespravedlivé odstrčení příslušníků menšin anebo jejich poškození. Toto smýšlení, neupřímnost, úkladnost a ziskuchtivost, to jsou vlastnosti, které s mandátem zástupce lidu jsou neslučitelny.
Že tyto politováníhodné vlastnosti, o kterých jsem zde mluvil, veřejný život otravují, není vlastně žádným divem. Jest to přirozený následek klamů, které již při pařížském vyjednávání ex offo byly prováděny, jsou to následky způsobu, jakým se zákonodárství provádělo v provisorním Národním shromáždění. Jsou to následky nacionálního stranického fanatismu, na který již poukázal řečník přede mnou kolega prof. Hilgenreiner. Jsou to následky oné zvůle, která konečně zkalila všechny pojmy o právu a bezpráví a o tom, co moje a co tvoje. Zda se jednou dočkáme konce těchto zjevů, které jako houby bují ve tmách? To závisí od toho, zdali mužové, kteří si také v době revoluční zachovali dřívější pojmy o cti a slušnosti, zde v tomto státě nabudou zase směrodatného vlivu.
Pánové, znám český národ, se kterým jsem v nejužším styku po celý život - a život senátora nelze bohužel nazvati krátkým, nýbrž pohlíží zpět již na jistou řadu let. Znám jej příliš dobře, abych nevěděl, že také v českém národě jsou mnozí lidé, kteří ve svém nitru zůstali stejnými. Jsou mezi vámi mnohé tisíce těch, kteří s dnešním systémem nejsou spokojeni, kteří ve státě nespatřují jen dojnou krávu a ve svých německých spoluobčanech nevidí jen kořist. (Výkřiky německy: Velmi dobře!) Jsou lidé, kteří si upřímně a poctivě přejí míru a pořádku a to pro všechny, netoliko pro státní národ. Kdyby tito mužové, kteréž kruh dnešní koalice uzavírá před veřejným vlivem koalice, která přece ve vůli obyvatelstva nemá více žádné opory, kdyby tito mužové, dnes z jakéhokoli vlivu vyloučení, přišli do parlamentu, pak by nebylo více možným porušování veřejného a soukromého práva, prováděné na úkor národnostních menšin. Pak nebylo by více možno prohlašovati soukromé vlastnictví jako mimo zákon stojící, úrodnou ornou půdu děliti a rozkouskovati. Pak nebylo by možno, aby se proti našemu německému průmyslu podnikaly zjevné loupežné výpravy. Pak by také nebylo možno, aby se těžce nastřádané jmění učinilo bezcenným, jak se to stalo s válečnou půjčkou, pak nebylo by možno, aby se staropensistům pod různými záminkami odpíraly jejich beztak skrovné požitky. Pak by také nebylo možno, aby se důležité osnovy zákonů, jako novela o válečných půjčkách, novela k dávce z majetku, sociální pojištění atd. vždy znovu odkládaly na dlouhé lokte, mezi tím co se parlament zabývá tím, aby morálku svých vlastních členů pod trestní sankcí zvedal na vyšší úroveň. Kdyby sem vešli jiní mužové, kteří dnešního vládního systému jsou vzdáleni, bylo by snad také časem jednou možno dorozumění obou národů. Ale, jak se věci dnes mají, musíme chtíc nechtíc uvítati tento zákon jako nesmělý pokus, ve veřejném životě zjednati zase trochu čistoty. Avšak systém, jenž měl za následek tento zákon, systém, ze kterého tento zákon vznikl, odmítáme dnes stejně jako dříve.
Místopředseda dr Soukup: Debata je skončena.
Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací návrhy sen. dr HelIera, Niessnera a soudr. k osnově zákona, kterým se doplňuje a mění zákon o volebním soudě, jakož i osnově zákona o inkompatibilitě.
Žádám pana tajemníka senátu, aby je přečetl.
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
ťNávrh sen. dr Hellera, Niessnera a soudruhů k vládnímu návrhu tisk č. 1885.
Ku §u 1.
Odstavec 1 budiž změněn takto:
ťS členstvím v Národním shromáždění není slučitelna jakákoliv účast na podniku výdělečném jako vlastník, společník, družstevník, jednatel nebo v jeho vedení a správě:
je-li onen podnik v poměru dodavatele či odběratele, pachtýře nebo propachtovatele ke státu; nebo
poskytuje-li onen podnik státu po živnostensku úvěr nebo domáhá-li se, aby takový poměr byl založen; nebo
zabývá-li se podnik zprostředkováním obchodů se státem; nebo
má-li podnik koncesi, následkem které je v obchodním styku se státem, aneb domáhá-li se takové koncese; aneb
je-li určování cen zboží po případě úkonů, které jsou předmětem podniku, závislé od státu aneb určuje-Ii stát tyto ceny, pokud nejde o určování cen podle § 51 živn. ř.Ť
Návrh sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. k č. t. 1885.
K §u 1.
Odstavec 2. budiž škrknut.
Návrh sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. k č. t. 1885.
K §u 2.
Slova ťleč by šlo o případy podle §u 1 odst. 2.Ť buďtež škrtnuta.
Návrh sen. dr Hellera, Niessnere a soudr. k č. t. 1885.
Za §em 2 buďtež vsunuty tyto nové paragrafy:
§ 3 (nový).
Neslučitelnost s členstvím v Národním shromáždění jest zde i tehdy, když smluvní anebo obchodní styk podle §u 1 mezi státem, ústavem, podnikem nebo fondem státním anebo státem spravovaným a podnikem, na kterém má člen Národního shromáždění účast v § 1 uvedenou, není přímý, nýbrž nepřímý tím, že nastoupí osoba třetí, jestliže člen Národního shromáždění věděl, anebo při náležité pozornosti věděti musil, že jde o obchodní styk se státem, ústavem, podnikem anebo fondem státním nebo státem spravovaným.
§ 4 (nový).
S členstvím v Národním shromáždění je neslučitelna jakákoli přímá nebo nepřímá účast na obchodech třetích osob, které by byly pro dotyčného člena Národního shromáždění neslučitelny.
§ 5 (nový).
Člen Národního shromáždění nesmí nabýti jakékoli koncese a nesmí zakoupiti pozemek státem zabraný nebo pozemek, který patří státu, ústavu, podniku nebo fondu státnímu nebo státem spravovanému. Tento zákaz platí i pro manžele (manželku), rodiče, děda a bábu, děti, sourozence, tchána a tchýni člena Národního shromáždění.
Veškerá právní jednání tomuto zákazu se příčící jsou neplatna.
Návrh sen. dr Hellera, Niessnere a soudr. k č. t. 1885.
§ 3 vzhledem k navržené změně §u 6 budiž škrtnut.
Návrh sen. dr Hellera, Niessnere a soudr. k č. t. 1885.
V §u 5 škrtnuta buďtež slova ťza přímý nebo nepřímý hmotný prospěch.Ť Návrh sen. dr Hellera, Niessnere a soudr. k č. t. 1885.
K §§ům 6 a 7.
§§ 6 a 7 se spojí a mají změněny zníti takto:
ťS členstvím v Národním shromáždění je neslučitelno zneužívati tohoto členství jakýmkoli způsobem, a to zejména
vykonávati povolání nebo zaměstnání ať hlavní ať vedlejší způsobem, jímž se mandátu zneužívá k získávání odměn,
zakročovati u veřejných úřadů, děje-li se zakročení s úmyslem opatřiti sobě, manželovi (manželce), rodičům, dědovi nebo bábě, dětem, sourozencům, tchánovi nebo tchýni osobní výhody.Ť
Pozměňovací návrhy k osnově zákona o změně volebního soudu:
Návrh sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. k č. t. 1858.
K článku I.
Odstavec ťV §u 6 odst. 1 za slova ťstálí referentiŤ vsune se ťi votantiŤ (§ 9 odst. 2.) se škrtne.
Návrh sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. k č. t. 1858.
K článku I.
Odstavec počínající slovy ťZa odst. 1. tamže vsune se nový odst. 2 tohoto změníŤ........ se škrtne.
Návrh sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. k č. t. 1858.
K článku I.
Odstavec počínající slovy ťV §u 13 v odst. 1. písm. b)........ Ť budiž škrtnut.
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji nejprve k zákonu o inkompatibilitě a pak k zákonu o volebním soudu.
Zpravodaj sen. dr Fáček: Všechny podané pozměňovací návrhy znamenají dalekosáhlé zpřísnění navrženého zákona. Nemohu žádný z nich doporučiti z důvodů, které byly vyjádřeny již ve zprávě ústavněprávního výboru, zejména z té zkušenosti, že zákon příliš přísný nejvíce zvyšuje pravděpodobnost, že by nebyl na konec proveden. Z téhož důvodu není třeba; abych na vývody pánů řečníků odpovídal. Tím více ovšem jsem prost povinnosti odpovídati na vývody, které nesouvisely vlastně s projednávaným zákonem, nýbrž týkaly se včerejších událostí v této sněmovně.
Na jednu věc z řeči pana kolegy prof. sen. Spiegela bych však přece rád odpověděl. Pan prof. Spiegel litoval nás, příslušníky koaličních stran, že hlasujeme pro zákon, ačkoliv mnozí z nás vidí na něm nedostatky a vady. Pan profesor správně rozpoznal, že činíme to z povinnosti solidarity koaliční. Jestliže on nás pro tuto povinnost, podle jeho mínění, tvrdou, litoval, my naopak pociťujeme uspokojení nad tímto svým počínáním. Pociťujeme uspokojení proto, že vidíme v koalici prostředek nezbytný, který vede k zabezpečení našeho národa a k zabezpečení státu jím vybudovaného. Pracovati, jak nám pan prof. Spiegel vytkl - ad majorem nationis gloriam - je nám ve skutečnosti chloubou a.pýchou. Doporučuji proto jménem ústavně - právního výboru, aby zákon o inkompatibilitě byl beze změny přijat.
0 předloze novely k zákonu o volebním soudu činím tentýž návrh a navrhuji rovněž zamítnutí pozměňovacích návrhů podaných k této osnově. (Souhlas).
Místopředseda dr Soukup (zvoní):
Jednání je skončeno. Budeme tedy hlasovati.
Vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům hodlám dáti hlasovati takto:
Nejprve o osnově zákona o volebním soudě a pak o osnově zákona o neslučitelnosti takto:
části článku I. počínající slovy ťzákon o volebním soudě atd. až ke slovům, alespoň tři pětiny hlasů všech přítomnýchŤ podle zprávy výborové,
dalším odstavci, v němž obsažena jsou slova ťstálí referenti a i votantiŤ podle návrhu sen. dr Hellera, Niessnera a soudr.; bude-li zamítnut, o tomto odstavci, jakož i o odstavci týkajícím se §u 8 odst. 1. a §u 9 odst. 1. podle zprávy výborové,
dalším odstavci počínajícím slovy ťza odstavcem 1.Ť a končící slovy ťtohoto zněníŤ podle návrhu sen. dr Hellera a soudr.; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové,
bezprostředně následujícím odstavci osnovy pak podle zprávy výborové,
0 odst. počínajícím slovy ť§ 13 v odst. 1. písmeno b)Ť podle návrhu sen. dr. Hellera, Niessnera a soudr.; bude-li zamítnut, o dalším obsahu článku I., park o čl. II. osnovy zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové,
Ohledně osnovy zákona o inkompatibilitě nejprve
odst. 1. §u 1 podle návrhu sen. dr Hellera, Niessenera a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové,
pak o návrhu sen dr. Hellera a soudr., aby byl škrtnut 2. odstavec §u 1; bude-li zamítnut, o tomto odstavci podle zprávy výborové,
§u 2 podle návrhu sen. dr Hellera, Niessnera a soudr; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové,
pak o návrhu sen. dr Hellera, Niessnera a soudr., aby byly vsunuty nové paragrafy, totiž § 3, § 4 a § 5,
pak o návrhu sen. dr Hellera, Niessnera a soudr., aby byl škrtnut § 3 osnovy; bude-li tento návrh zamítnut, pak o §u 3 a 4 osnovy podle zprávy výborové,
§u 5 osnovy podle návrhu sen. dr Hellera, Niessnera a soudr.; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové,
pak o návrhu sen. dr Hellera, Niessnera a soudr., aby byly § 6 a 7 sloučeny a aby měly znění jimi navrhované; bude-li tento návrh zamítnut, pak o §u 6 a 7, pak o § 8 - §u 19, pak o nadpisu zákona a jeho úvodní formulí podle zprávy výborové.
Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Námitky nebyly).
Námitek není. Budeme tedy tímto způsobem hlasovati.
Přikročujeme ke hlasování ve čtení prvém, a to nejprve o osnově zákona o volebním soudě.
Kdo souhlasí s obsahem článku I. počínajícím slovy ťzákon o volebním souděŤ až ke slovům ťalespoň tři pětiny hlasů všech přítomnýchŤ podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Návrh je přijat.
Kdo souhlasí s tím, aby odst. článku I., v němž jsou slova ťstálí referenti i votantiŤ byl škrtnut podle návrhu sen. dr Hellera, Niessnera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Kdo souhlasí s tímto odstavcem, jakož i dalším obsahem článku I. až ke slovům ťo neslučitelnosti podle zákona ze dneŤ podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se).
Návrh je většinou hlasů přijat.
Kdo souhlasí s tím, aby další odstavec tohoto článku počínající slovy ťza odstavcem 1.Ť a končící slovy ťtohoto zněníŤ byl škrtnut podle návrhu sen. dr Hellera, Niessnera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Kdo souhlasí s tím, aby tento odstavec, jakož i bezprostředně následující a končící slovem ťpresidentŤ zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
Návrh je většinou hlasů přijat.
Kdo souhlasí s tím, aby následující odstavec tohoto článku počínající slovy ťv §u 13 v odst. 1. písmeno b) Ť byl škrtnut, podle návrhu sen. dr Hellera, Niessnera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je menšina. Návrh je zamítnut.
(Hluk. - Výkřiky sen. Walló a sen. Matuščáka).
Kdo souhlasí s tím, aby právě uvedený odstavec, jakož i další obsah článku I., pak článku II., pak nadpis zákona a jeho úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se).
Návrh je většinou hlasů schválen.
Přistoupíme k hlasování o osnově zákona o inkompatibilitě.
Kdo souhlasí s odstavcem 1. §u 1 podle návrhu sen. dr Hellera, Niessnera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Kdo souhlasí s tím, aby odst. 1. §u 1 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se).
Návrh je většinou hlasů schválen.
Kdo souhlasí s tím, aby byl škrtnut odst. 2. §u 1 ve smyslu návrhu sen. dr Hellera, Niessnera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Kdo souhlasí, aby odst. 2. §u 1 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se).
Návrh je většinou hlasů schválen.
Kdo souhlasí, aby zněl § 2 podle návrhu sen. dr Hellera, Niessnera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. návrh se zamítá.
Kdo souhlasí, aby § 2 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se).
Návrh jest většinou hlasů schválen.
Kdo souhlasí s návrhem sen. dr Hellera, Niessnera a soudr., aby byly přijaty jimi navrhované nové paragrafy a to 3., 4. a 5., nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je menšina. Návrh jest zamítnut.
Kdo souhlasí, aby byl škrtnut § 3 osnovy podle návrhu sen. dr Hellera, Niessnera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se ).
To je menšina. Návrh tento je zamítnut.
Kdo souhlasí, aby § 3 a § 4 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se).
Návrh je většinou hlasů schválen.
Kdo souhlasí, aby § 5 zněl podle návrhu sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Kdo souhlasí, aby byl § 5 přijat podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se).
Návrh je většinou hlasů schválen.
Kdo souhlasí, aby podle návrhu sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. § 6 a 7 sloučeny byly v jediný paragraf a ten měl znění jimi navrhované, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Kdo souhlasí, aby § 6 a § 7, pak § 8 až § 19 osnovy zákona, jeho nadpis a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se).
Návrh je většinou hlasů schválen.
Přikročíme nyní k projednávání bodu dalšího, jímž je:
Zpráva I. výboru zahraničního, II. výhoru technicko-dopravního o vládním návrhu (tisk 1838), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva, sjednaná v Paříži dne 27. května, 1923, již se schvaluje Řád, jakož i připojený Závěrečný protokol o pravomoci a působnosti Stále technické komise pro vodní režim dunajský. Tisk 1894.
Zpravodajem za výbor zahraniční jest pan sen. dr Krupka.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen.dr Krupka: Slavný senáte! Dříve, než se budu zabývati meritem věcí, budiž mi dovoleno, abych poukázal také na formální stránku, pokud se týče nynějšího návrhu. Návrh, kterým úmluva tato podána byla k schválení, zní se strany vlády v ten smysl, aby předložena byla v prvé řadě poslanecké sněmovně a pak teprve senátu. Jest to způsob, který tato vláda učinila jaksi obvyklý, který však odporuje zřejmě ústavě, poněvadž všechny takové smlouvy mají býti předloženy oběma sněmovnám ke schválení, aniž by snad ta která měla nějaké přednosti. Já jsem již dříve a také v tomto případě v zahraničním výboru poukázal na tuto nezákonnost a vláda také slíbila v tom směru návrhu tomu vyhověti. Bližší odůvodnění této zprávy ponechávám panu sen. dr Brabcovi, který na to již dříve poukázal a nyní blíže tento názor také odůvodní.
Návrh, který se vám předkládá zní:
ťNárodní shromáždění republiky Československé souhlasí s Úmluvou, sjednanou v Paříži dne 27. května 1923, již se schvaluje Řád, jakož i připojený Závěrečný protokol o pravomoci a působnosti Stálé technické komise pro vodní režim dunajský.Ť
Rozdělením Rakousko-Uherska na základě mírových smluv nastala potřeba, aby také režim týkající se Dunaje podroben byl jednotné úpravě, takové, která by měla zřetel k jednotlivým t. zv. nástupnickým státům.
Jsou to Maďarsko, Rakousko, Jugoslavie, Rumunsko a Československo. Jedná se hlavně o kanalisaci, o zavodňování, zalesňování, odlesňování, využití vodních sil a pod.
Už smlouva mírová Saint-Germainská na to vzala zřetel a vzhledem k tomu, že jevila se potřeba jednotné úpravy tohoto režimu, byl pojat do mírové smlouvy také předpis §§ 309 a 310, vedle kteréhož měly jednotlivé nástupnické státy uzavříti mezi sebou dohody za účelem jednotné úpravy vodního hospodářství.
Tato jednotná úprava vodního hospodářství měla se týkati zejména, jak tam také bylo řečeno, kanalisace, zavodňování, odvodňování, zalesňování, odlesňování, využití vodních sil a j. v. I bylo ustanoveno v čl. 309 zásadně, že nástupnické státy jsou povinny uzavříti tyto dohody.
Tento článek pojat byl také do Trianonské smlouvy a týkal se zejména dohody k tomu cíli, aby byly chráněny zájmy a zachována nabytá práva tam, kde následkem ustanovení nových hranic závisí vodní hospodářství v jednom státě na pracích provedených ve druhém státě, jakož i tam, kde užívá se na základě předválečného stavu na území jednoho státu vody neb vodních sil, které pocházejí z území jiného státu, a konečně kde běží o používání pro obecné nebo soukromé účely, a to vodní síly resp. elektřiny pro účely na jednom území, pro něž snad dotyčné zařízení nalézá se v území druhém.
Jestliže by k dohodě takové nebývalo došlo, bylo ustanoveno v článku 309, že má o tom rozhodnouti Společnost národů. Jak jsem se již o tom zmínil, byl tento článek 309 pojat též do smlouvy Trianonské, a to do článku 292, k němuž však byl pojat také ještě další článek 293, kterýž má za účel provésti toto zásadní ustanovení obsažené v §u 292.
Maďaři, když běželo o návrh Trianonské smlouvy, podali dohodovým státům obšírné memorandum a v něm poukazovali na zhoubnost a škody zařízení, bude-li záležitost tato řešena nejednotným způsobem. I navrhovali, aby jednotná správa vodního režimu byla zůstavena jedině Maďarsku ohledně celého území bývalého maďarského, a kdyby to nebylo možno, aby v této příčině byla zřízena zvláštní mezinárodní komise. Ovšem na ten první návrh nebylo možno dohodovým státům přistoupiti už se zřetelem také k suverenitě jednotlivých nástupnických států, a tu právě byl to článek 293, který v této příčině ustanovil, že má zřízena býti zvláštní komise, a to Stálá technická komise pro správu vod, kteráž by se skládala z jednoho zástupce každého jednotlivého státu a v jejíž čele by stál jako předseda člen jmenovaný Radou společnosti národů. A co je nyní účelem této komise? Účelem této komise jest přivoditi uzavření jednotlivých dohod, pak také dozírati nad těmito úmluvami a konečně v případě nutnosti zajistiti též jejich provedení. Mimo to má komise tato udržovati a zlepšovati, obzvláště pokud se týče kácení lesů a zalesňování, jednotu říčního řádu, jakož i sem spadajících služeb, jako služby vodoměřičské a oznamování povodní, pak má se zabývati studiem otázek souvisejících s plavbou a konečně má podniknouti veškeré práce, neb studia a zříditi veškeré služby, které jí budou svěřeny jednomyslnou dohodou všech zúčastněných státu. Současně bylo také tímto článkem 293 Trianonské smlouvy nařízeno, aby tato technická komise vypracovala příslušné předpisy ohledně pravomoci a činnosti její, kteréž předpisy měly byti pak podrobeny schválení jednotlivých států. Na základě toho zasedala tato komise již v lednu roku 1922 v Mnichově. Na této komisi však nezúčastnilo se ani Rumunsko, ani Rakousko. Pak byla svolána druhá komise ve Vídni až v měsíci květnu a listopadu r. 1922. Byly vypracovány tyto příslušné předpisy a konečně též definitivně přijaty v květnu v Paříži a ratifikovány 25. května 1923. Tento řád zmíněné komise má název, jak jsem jíž řekl ťŘád Stálé technické komise pro vodní režim dunajskýŤ a obsahuje ustanovení meritorní, věci se týkající. Mimo to připojena jest ještě zvláštní úmluva, která se týká formálních věcí, zejména ratifikace a působnosti, kterážto působnost má nastati za 3 měsíce po závěrečném protokole, jenž byl odevzdán sekretariátu příslušné komise. Připomínám, že tato komise má svůj sekretariát, který sídlí tam, kde sídlí předseda zvolený Společností národů a která zasedá, poněvadž je to Francouz, v Paříži. Tam zasedá též sekretariát. Mimo to je připojen ještě závěrečný protokol, jak to při mezinárodních smlouvách bývá, ve kterém je také vytčen bližší výklad jednotlivých ustanovení této smlouvy.
Pokud se týče nákladů s provedením těchto ustanovení spojených, je předepsáno, že každý stát zúčastněný přispívá na dotyčné náklady stejnou kvotou, až na Rakousko. Rakousko totiž odvolávalo se na to, že nemá velkého zájmu na tom celém řádě a že také není tak finančně silné, by mohlo tyto náklady snésti. Proto prozatímně, pokud finanční poměry v Rakousku se nezlepší, byl snížen tento příspěvek Rakousku na poloviční míru.
Důležitý je § 8, který odpovídá analogicky §u 10 statutu o režimu vodních cest mezinárodních. Toto ustanovení je velice zajímavé. Každý zúčastněný stát je totiž oprávněn podati u komise návrh, aby za účelem zachování nebo zlepšení jednotnosti vodního režimu druhý stát na svém území prováděl zařízení nebo opatření a že může dotčený stát odepříti toto zařízení nebo opatření z vážných důvodů. Příslušný návrh musí býti podán této komisi a tato jej bud' schválí nebo - nejsou-li zde závažné důvody jiného státu, jehož se to právě týká - neschválí. Mimo to má ještě ten stát, který odporuje provedení těchto prací, také právo odevzdati věc Společnosti národů.
Při tom však je zvláštní ustanovení, že veškerá tato zařízení a provedení jich nejdou na finanční účet státu, kde se má provésti dotčené zařízení, nýbrž na účet státu navrhujícího. Již tehdy, když šlo o mezinárodní režim vod, bylo na to poukazováno a byly v té příčině nesmírně svízelné porady, že prý se tím zasahuje do suverenity jednotlivých států. Než už tehdy tyto důvody nebyly uznány za platné a také bylo v té příčině právem poukazováno na to, že neběží zde o nějaký nedovolený zásah do svrchovanosti státní, neboť - a to vším právem - uzavřu-li nějakou smlouvu, přebírám nejen práva, nýbrž také závazky, a tyto závazky mohou obsahovati také nějakou služebnost nebo servitus; a když všechny zúčastněné státy dobrovolně se tomu podvolují, nemůže v této příčině býti pak o nějakém omezení svrchovanosti řeči, poněvadž pak by každá smlouva, která je uzavřena s nějakým druhým státem, znamenala nějaký zásah do jeho svrchovanosti. Tedy to už samo poukazuje na to, že zde o nějakém zásahu do suverenity toho kterého státu v technickém slova smyslu nemůže býti ani řeči.
Smlouva sama o sobě nevyhovuje snad plně ideálům našim, poněvadž u nás nemáme ani tak velikého zájmu na tom, aby smlouva zněla tak, jak byla uzavřena. Než již ta okolnost, že jde o uspořádání našich poměrů, které vznikly právě rozbitím Rakouska a že běží zase o další krok ke konsolidaci našeho státu, zajisté je plně odůvodněno, pakliže vám navrhuje zahraniční výbor schválení této úmluvy. (Pochvala).
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zpravodajem za výbor technicko-dopravní je pan sen. dr Brabec. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Brabec: Slavný senáte! Se stanoviska výboru technicko-dopravního musíme vítati uzavírání podobných smluv, jakou je ta, o níž právě jednáme. Znamená určité ustálení vodní dopravy na důležité řece, která dříve se nalézala pro nás v jediném státě a dnes dotýká se svým během celé řady států.
K věcnému odůvodnění předlohy nemám s hlediska výboru technicko-dopravního co uvésti, jenom upozorňuji, že ve článku II. odstavci 2 úmluvy vlastně průběhem doby se objevila chyba toho obsahu, že v odstavci tom se uvádí ratifikační lhůta do dne 31. března 1924. Tedy vlastně bychom jednali o té věci opožděně, ale lhůta ta byla už prodloužena do 30. června roku 1924 a bude v tom smyslu arciť stylisace dotčeného článku úmluvy musit býti změněna; my ovšem v našem tisku máme ještě staré znění do 31. března.
A tu přicházím k tomu, o čem již pan zpravodaj zahraničního výboru učinil zmínku, že se nám předkládají mezinárodní úmluvy ve formě vadné, že se s nimi zachází tak, jako by to byly předlohy zákonů, což arciť neodpovídá ústavě. Podle článku 64 ústavy náleží Národnímu shromáždění právo, schvalovati nebo neschvalovati mezinárodní smlouvy. Ale jinak v ústavě není postup při schvalování mezinárodních smluv se strany Národního shromáždění upraven, a my nemůžeme ony specielní předpisy §u 42 a násl. naší ústavy, které se vztahují jen na jednání a usnášení se o zákonech, aplikovati ze své vůle na mezinárodní smlouvy. Z toho plyne, že mezinárodní smlouvy oběma sněmovnám mají býti předkládány přímo jako vládní návrhy. Tím by se docílilo také urychleného projednávání těchto smluv a nebylo by třeba prodlužování ratifikačních lhůt, jako to vidíme v tomto případě. Tato smlouva byla do poslanecké sněmovny předložena již 17. ledna 1924 a kdyby byla současně, jak je to podle ústavy správné, předložena také do senátu - a nic tomu nevadí - tedy zajisté, jak je vám znám průběh jednání u nás, již by byla dávno schválena a mohla by býti ratifikována. Ale poněvadž vláda vyčkávala projednání smlouvy té v poslanecké sněmovně, přišla k nám smlouva teprve v dubnu, tedy po průběhu první ratifikační lhůty a nastala tu nutnost prodloužení.
Již z toho je viděti nevhodnost takového postupu. Musíme trvati na tom, aby se zde dodržovaly předpisy ústavy a aby mezinárodní smlouvy byly předkládány senátu přímo jako vládní návrhy. Vlastně bychom měli tuto předlohu pro formálně vadné předložení její odmítnouti, ale poněvadž jinak s obsahem souhlasíme, nemáme proti němu námitek, a poněvadž záleží nám na tom, aby nebylo ratifikování smlouvy zdržováno, tedy oba výbory zaujaly stanovisko, že smlouva ta předložená ve formě usnesení poslanecké sněmovny obsahuje původně vládní návrh beze změny, a jednáme o ní tak, jako by byla přímo ve formě vládního návrhu předložena.
Já ovšem mám za to, že do budoucnosti se již tento nesprávný postup opakovati nebude, poněvadž jednou bychom musili po těchto upozorněních, které dnes činíme, a které jsme již při jiných příležitostech učinili, dojíti k tomu, že zamítneme takovou mezinárodní smlouvu z toho důležitého formálního důvodu a vláda byla by pak odpovědna, kdyby z toho vzešla nějaká škoda. Tedy my varujeme, upozorňujeme a žádáme nápravu. Jinak ovšem z důvodů právě přednesených i technicko-dopravní výbor navrhuje, aby slavný senát projevil s mezinárodní smlouvou zde předloženou svůj souhlas. (Pochvala).
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Jednání je skončeno, přistoupíme k hlasování.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se).
Kdo souhlasí s ratifikačním usnesením, obsaženým ve zprávě výborové, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Tím se toto usnesení přijímá podle zprávy výborové ve čtení prvém.
Nyní přikročíme k projednávání bodu dalšího, jímž je:
Druhé čtení zprávy I. výboru ústavně-právního, II. výboru imunitního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1855) o vládním návrhu zákona o účinku žádostí za souhlas sněmoven k trestnímu stíhání členů Národního shromáždění na běh promlčecí lhůty. Tisk 1883.
Zpravodajem za oba výbory je pan sen. dr Procházka.
Má pan zpravodaj nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr Procházka: Nikoliv.
(Předseda Donát ujímá se předsednictví).
Předseda: Přikročíme k hlasování ve čtení druhém.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Bod
Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1856) o vládním návrhu zákona o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisů ve věcech utrhání a urážek na cti, spáchaných tiskem. Tisk 1884.
Zpravodajem je pan sen. Lukeš.
Má pan zpravodaj nějaké změny?
Zpravodaj sen. Lukeš: Není žádných oprav.
Předseda: Přikročíme k hlasování ve čtení druhém.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Budeme hlasovati o resolucích.
Kdo souhlasí s resolucí první, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Resoluce se přijímá.
Kdo souhlasí s resolucí druhou, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Resoluce se přijímá.
Kdo souhlasí s resolucí třetí, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Resoluce se přijímá.
Dále na denním pořadu je:
Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu zkráceným řízením projednány byly zprávy:
ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1858) o vládním návrhu zákona, kterým se doplňuje a mění zákon o volebním soudě. Tisk 1887,
ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1857) o vládním návrhu zákona o inkompatibilitě (neslučitelnosti). Tisk 1885,
I. výboru zahraničního, II. výboru technicko-dopravního o vládním návrhu, (tisk 1838), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva, sjednaná v Paříži dne 27. května 1923, jíž se schvaluje Řád, jakož i připojený Závěrečný protokol o pravomoci a působnosti Stálé technické komise pro vodní režim dunajský. Tisk 1894.
Jelikož lhůta jednacím řádem pro projednání těchto věcí doprchává v nejbližších dnech, je potřebí, abychom tyto věci projednali jednáním zkráceným podle §u 55 jedn. řádu. Činím tedy tento návrh a žádám pány senátory, kteří s tímto mým návrhem souhlasí, aby zvedli ruku. (Děje se).
To je většina. Návrh můj se přijímá.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém o uvedených věcech.
Táži se pana zpravodaje sen. dr Fáčka, má-li nějaké textové změny k osnově zákona, kterou se doplňuje a mění zákon o volebním soudě.
Zpravodaj sen, dr Fáček: Nemám.
Předseda: Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Uvedená osnova i s jejím nadpisem a úvodní formulí přijímají se ve čtení druhém.
Táži se pana zpravodaje sen. dr Fáčka, má-li nějaké textové změny v osnově zákona o inkompatibilitě (neslučitelnosti).
Zpravodaj sen. dr Fáček: Navrhuji v § 10 v odst. 2. čárku za slovem ťsněmovnyŤ.
Předseda: Poněvadž senát změnil v prvém čtení usnesení poslanecké sněmovny, je nutno podle §u 59 odst. 1. lit. a) jedn. řádu hlasovati podle jmen.
Podle jmen hlasuje se tak, že každý senátor odevzdá sedě na svém místě tištěný hlasovací lístek, obsahující jeho jméno a slovo ťanoŤ nebo ťneŤ.
Žádám pana zapisovatele sen. dr Krouského, aby sečetl hlasy na pravici, pana sen. Svěceného, aby sečetl hlasy ve středu a pana sen. Löwa, aby sečetl hlasy na levici a výsledek hlasování mi pak oznámili.
(Po sečtení hlasů.)
Byly odevzdány celkem 104 hlasovací lístky, z nichž 104 jsou pro předlohu.
Tím senát změnil usnesení poslanecké sněmovny 104 hlasy.
Táži se pánů zpravodajů k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva sjednaná v Paříži, jíž se schvaluje Řád a Závěrečný protokol o pravomoci a působnosti Stálé technické komise pro vodní režim dunajský dr Krupky a dr Brabce, mají-li nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr Krupka: Nikoliv.
Zpravodaj sen. dr Brabec. Nemám.
Předseda: Není tomu tak.
Kdo souhlasí s ratifikačním usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Ratifikační usnesení přijímá se také ve čtení druhém.
Sděluji, že do výboru ústavně-právního nastupuje na místo sen, dr Krouského sen. Pánek, a na místo sen. dr Franty nastupuje sen. dr Brabec.
Navrhuji, aby příští schůze konala se dne 3. června 1924 v úterý o 17. hodině s tímto
denním pořadem:
Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1877), jímž se státní správa zmocňuje ke zcizení a postoupení státních nemovitostí v obvodu zrušené pevnosti Josefovské. Tisk 1889.
Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1876), jímž se uděluje zmocnění ke zcizení státních nemovitostí v Lánech a ve Východné. Tisk 1888,
Zpráva výboru živnostensko-obchodního o vládním návrhu zákona (tisk 1793), kterým se některé obory soukromého zprostředkování prohlašují za živnost koncesovanou ve smyslu živnostenského řádu. Tisk 1880.
Jsou námitky? (Nebyly). Námitek není.
Končím schůzi.
Konec schůze ve 14 hodin 20 minut.