Předseda: Slovo má referent za výbor rozpočtový pan sen. Klečák.

Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Když 23. září poslanecká sněmovna Národního shromáždění schválila osnovu zákona o sociálním pojištění, v té chvíli jistě statisíce otců dělnických rodin si oddychlo, neméně pak učinily tak i statisíce matek. Sen pracujícího lidu, ideál, za který jsme se bili celá desetiletí, ideál, který nám byl signálem k zápasům za práva československého proletariátu, stal se skutkem. Dnes zbývá již jenom, aby též senát Národního shromáždění republiky Československé podle svého práva potvrdil platnost tohoto zákona.

Nemáme příčiny, abychom otevřeně neřekli, že navržený zákon neznamená palác blahobytu. Také jsme toho nikdy před naším občanstvem nezapírali. Měli jsme vždy tolik odvahy, že jsme řekli našemu lidu, že navržený zákon jest jenom splátkou veliké povinnosti státu oproti širokým vrstvám pracujícího lidu. Aby později dostalo se dělnictvu plného práva, bude záležeti jenom na něm a nikom jiném. Bude míti tolik práv, kolik jich získá silou železných organisací, silou cílevědomého socialistického světa v republice Československé.

Zákon o sociálním pojištění má nejenom veliký význam, pokud se jedná o částečné zajištění pro případ stáří a invalidity, pokud řeší též otázku chudinskou, ale má dalekosáhlý význam, pokud se jedná o zlepšení zdraví našeho lidu. Kolega Jaroš jako referent sociálně-politického výboru vyzvedl osnovu zákona též po stránce zdraví. Budiž také mně dovoleno, abych po této stránce pronesl snad poněkud šířeji několik slov, poněvadž jsem si plně vědom, že hlavní význam zákona jeví se právě v tom, jak již řekl kolega Jaroš v upevnění a zesílení zdraví našeho lidu (Sen. dr Hilgenreiner (německy): Komu to pravíte? Vždyť zde nikdo není. Z Vaší strany zcela nikdo! Sen. Šťastný: Jen se dobře podívejte!)

Se zdravým lidem možno dělati divy, s lidem, jehož zdraví jest otřeseno, jehož zdraví je poškozeno na tolik, že není možno vůbec vážně s ním počítati, přirozeně divy dělati nelze. Sociální politika Československé republiky řeší zákonem o sociálním pojištění i velkou otázku zdraví. Osnova zákona jest uspořádána mistrným duchem právním a též i hospodářským. Nemohu však nepoznamenati, že je naprosto nutně třeba, aby následná její sociální prakse zdravotní byla prostoupena a živena právě tak mistrným duchem i zdravotním. Sociální politika snaží se zabezpečiti lidu život zdravý, dlouhý a usmířený. Čím větší zdravotní pohromy rodí se v pospolitém životu, čím jsou tu větší rozpory mezi nedostatečnou péči zdravotní a mezi velkými oprávněnými zdravotními potřebami, tím mocněji a bouřlivěji vyrůstá zdravotní otázka. I vytyčují se v oboru zdravotním nové vznešené příkazy rozumu a srdce, nová vznešená práva a povinnosti sociální péče zdravotní; právo na zdraví, povinnost zdravotní ochrany. Je třeba věnovati přiměřenou část národního ducha zdravotní ochraně. Je třeba uspořádati příslušnou zdravotní ochranu. V rozvoji civilisace a kultury je sociální otázka zdravotní přímo životní politikum státu i národa. Zdraví všech je nejcennějším a nesmrtelným kapitálem nejen civilisace a kultury, ale i státu a národa. Ve zdraví je zdroj usmíření a štěstí života. Společnost lidská, pokud je svazem opravdu lidským, nemůže býti opravdově zdravá a šťastná, kdyby nezabezpečovala zdraví a štěstí každého člověka zdravím a štěstím všech, zdravím a štěstím člověka bližního Zdraví jedince je zdravím všech.

Sociální politika slouží k veřejnému zdravotnímu blahu přímo sociální therapií. Sociální therapie právě svojí včasnou zdravotní ochranou je tu nejmocnějším a nenahraditelným sociálním lékem: odstraňuje příčiny chorob, zdravotní závady, ničí zárodky chorob, utužuje soustavu lidského těla a zabezpečuje příští zdravé potomstvo.

Rozvojem civilisace a kultury, proměnami, ano převraty, zvláště národohospodářskými, v průmyslu a živnostech, v obchodu a dopravě, v zemědělství a v různých oborech tělesné a duševní práce, proměnil se a stále se proměňuje veškeren život člověka a celé lidské společnosti. Mění se tu přírodní prostředí, místní jeviště života a místo pobytu. Mění se přirozeně potřeby výživy. Mění se pracovní obory, mění se povolání životní. Mění se společenské prostředí. Mění se obyčeje, zvyky a mravy, touhy, ideály, mění se vniterní život, mění se i charakter člověka. Mění se prostředky, jimiž snažíme se ukojiti své potřeby, splniti nové své požadavky. Mění se hospodářský blahobyt. Mění se život rodinný, domácí, pospolitý vůbec. Mění se konečně životospráva jedince i celé lidské společnosti. Jmenovaným rozvojem, proměnami a převraty rodí se v pospolitém životě nové uměle škodliviny. Je velmi nesnadno ve víru života vystopovati odděleně, jak která z nich poškozuje lidské zdraví. Zápasíme dnes o přirozenou potřebu života, o hojný přímý paprsek sluneční, který by prozařoval náš život v obydlí, pracovně, v každém místě našeho pobytu. Zápasíme dnes o zásobu a úpravu svého šatu, zápasíme o množství, o jakost, o úpravu pokrmů a nápojů, o výchovu a praksi hospodaření výživového a kuchyňského. Zápasíme dnes o zdravotní volbu povolání, o zdravotní ochranu každé takořka práce tělesné i duševní. Zápasíme dnes o zlepšení mravní úrovně, o mravní svědomí, o mravní charakter porušovaný zvláště nedostatečnou osobní mravní odpovědností, nedostatečným sociálním cítěním, předstíranou jen láskou k bližnímu - peněžní morálkou. Zápasíme dnes o ušlechtilý mravní život přirozené základní sociální družiny, rodiny, aby v něm zapustila kořeny zdravotní výchova a zdravotní životospráva. Zápasíme dnes o novou zdravotní kulturu, která by ochraňovala nejen již žijící, ale i příští pokolení, o návrat k ušlechtilému životu, osobnímu, rodinnému i společenskému, o život přírodě bližší, prostý, poctivě družný, živený pravou kulturou ducha a srdce.

Sociální zdroje choroboplodné zaplavují všechen náš život, ohrožují přímo ohromnou většinu národa, nepřímo každého člověka, sdružují se s přirozenými zdroji choroboplodnými, upravují jim půdu, pohoršují je, posilují je, pomnožují je: seslabují tělesnou soustavu naší, vydávají ji takořka v plen rozmanitým poruchám a chorobám, zhoršují choroby, jimiž již trpíme, maří léčebná snažení a docílené již léčebné úspěchy. Ukracují život a zvětšují počet úmrtí. Roztrpčují a ničí radost ze života, šíří rozvrat všech sociálních ústrojí společenských, státních a národních. Jsou nejen projevem, ale i dalším zdrojem bídy duševní a národohospodářské. Poruchami zdraví rodičů oslabují i příští potomstvo.

Zákon o sociálním pojištění pracujícího lidu, bude-li prováděn důsledně a do poslední písmeny, jistě přinese zdravé ovoce. Jen několik slov o zdravotní situaci naší před prováděním tohoto zákona. Z každého sta našich kojenců umírá ročně asi 18 dítek. Z dětí útlého věku trpí až 5% křivicí. Mezi školní mládeží je duševně oslabených asi 2%. Skrytou tuberkulosou mízních žláz ohrožených je asi 30%, celkem různými vadami a chorobami trpí asi 1/3 dítek. Toť obraz ze života našich nejmenších. Z každých 1.000 našich žijících umírá ročně tuberkulosou průměrně 38 osob, tuberkulosou churaví asi 300. Mezi našimi 1.000 žijícími je hluchoněmých asi 9, slepců 6, duševně oslabených a těžce churavých asi 40, epileptiků asi 15, opilců asi 10 až 20. Lvím podílem jsou tu dále súčastněny choroby pohlavní, choroby matek, trachom, rakovina, jakož i jiné choroby sociální a choroby sociálním chorobám blízké. Zdraví asi 2/5 našich lidí je porušeno. Toť zase obrázek zdravotních poměrů v naší generaci.

Sociální pojištění je nejmocnějším a nejpovolanějším zdravotním hospodářem svých pojištěnců. Pojištěnci tu sami přímo hospodaří na svém zdravotním statku, sami přímo spolurozhodují o sociálních léčivech a o sociální službě zdravotní.

Sociální pojištění je vybaveno a zabezpečováno státní autoritou a důvěrou lidu. I může svými zdravotními pracovníky mocně a svobodně šířiti zdravotní kulturu do všech hlubin a zátok osobního, rodinného a pospolitého života, kam cizí služby nikdy neproniknou.

Včasná zdravotní ochrana a její sociální prakse zdravotní proniká vítězně do všech oborů sociální politiky i do všech ústrojí sociální therapie úřední i dobrovolné. Jak by neměla zakotviti i v sociálním pojištění? Anglické dělnictvo již v prvých letech devatenáctého století volalo po včasné zdravotní ochraně žen a dětí, po boji proti sociálním zdrojům choroboplodným. Engel Dolfus již r. 1867 se snažil, aby včasně byli ochráněni tovární dělníci, a snažil se, aby každý dělník, který nastupuje do práce, byl napřed důkladně lékařem vyšetřen a aby byl, objeví-li se u něho určité příznaky té či oné choroby, nebo nemoci, napřed řádně vyléčen. V Anglii je již od r. 1910 ustanoveno několik tisíc sociálních lékařů, jichž jedinou prací je, vyšetřovati zdraví dělníků, zejména dělníků mladých, nebo dělníků nastupujících teprve zaměstnání nebo práci.

V Belgii konají sociální lékaři služby zdravotní nejen živnostenští lékaři, ale i praktičtí lékaři jako jejich pomocníci.

Nizozemsko již od r. 1909 a poté r. 1921 po stránce lékařské služby vykonalo tolik, že my s úctou a vážností můžeme se dívati zase opětně na malý stát, Nizozemsko, ovšem pokud jej máme na mysli u nás v Evropě, co po této stránce dovedl vykonati.

V Německu rozkvetla už celá soustava sociální péče se strany lékařské ve všech odvětvích. Lennhof a Becher již roku 1899 na mezinárodním sjezdu se dovolávali včasné zdravotní ochrany v sociálním pojištění. A naše sjezdy všech svazů nemocenských pokladen vždy měly na paměti volati po úpravě sociální péče a sociální služby, zejména proto, že my všichni, kteří jsme praktiky, kteří celá desetiletí jsme zaměstnáni v nemocenských pokladnách, jsme si velmi dobře vědomi, co by znamenalo nejenom pro tyto ústavy, ale co by také znamenalo pro celé naše národohospodářství, kdyby zavčas všude, když jedná se o prvé onemocnění u našich pojištěnců, bylo ihned rázně a svědomitě zakročeno.

Ve Francii dispensářový zákon z r. 1916 je výslovně založen na preventivní ochraně zdravotní. Ve Francii Leon Bourgeois dovolával se vždy zdravotní včasné ochrany a v boji proti tuberkulose jasně vyslovil, že člověk tuberkulosní je vždy obětí sociálních závad zdravotních.

Co nebylo možným za bývalého státu, dnes napravujeme v republice Československé. Co za několik uplynulých let bylo vykonáno v nemocenských pokladnách na prospěch zdraví našeho lidu, to nebylo vykonáno dříve v Rakousku za celá desetiletí. Jsme si vždy vědomi, co na příklad učiní škod tuberkulosa. Škody ty jsou úžasné, přímo nezměrné. Již lehce nemocní na tuberkulosu jsou těžkým břemenem. Nemocní pak, kteří umírají tuberkulosou, trpí touto chorobou průměrně až 5 i 7 roků. Hřbitovní pole tuberkulostní a ohromná družina jeho čekatelů jsou i sociálnímu pojištění zoufalými vykřičníky, volajícími po včasné zdravotní ochraně po nové záchranné práci, kterou právě vidíme v navrženém sociálním pojištění. (Výborně!)

Vykoná-li příští sociální pojištění tuto povinnost po této stránce, tedy bude tím vykonán kus veliké práce na prospěch nejenom pracujícího lidu, ale též na prospěch ostatních vrstev lidské společnosti u nás. To bude potom to veliké plus k lepšímu, plus, které nechtějí viděti dočasní nepřátelé celé navržené osnovy. To bude potom to veliké plus na prospěch celého národohospodářství, když pracovati se bude se zdravým lidem.

Veliké úkoly ukládá nám navržený zákon. Jest si jen přáti úkoly ty zdolati za pomoci všech povolaných činitelů. Ochrana zdraví, péče o skutečně nemocné, zajištění skrovné existence invalidům práce, skromné zajištění pracujícího lidu v té chvíli, kdy pro stáří nemožno již zápasiti o skyvu denního chleba, částečná péče o vdovy a sirotky, toť obraz navržené osnovy zákona o sociálním pojištění. Odpůrci zákona smějí se malým rentám, činitelé z kruhů průmyslových chovají obavu ze značných nákladů potřebných k uskutečnění a provádění sociálního pojištění.

(Místopředseda dr Soukup ujal se předsednictví.)

Souhlasím, pokud se jedná o navržené renty, že tyto jsou na dnešní poměry hospodářské, sociální i existenční nevelké. Možno však jíti výše, když marně hledáme úhradu, když marně hledáme nové příjmy? Nemožno! Co nedává doba přítomná, jistě dá budoucnost. Jenom neztrácejme naději v lepší budoucnost.

Pokud se jedná o zatížení našeho průmyslu, neb živností, tu možno poukázati k tomu, že kdyby celá osnova o sociálním pojištění byla budována na podkladě jednotné organisace, nebylo třeba míti příliš velkých obav z nového zatížení. Konečně oběti ty budou vyváženy spokojeností těch, jichž se sociální pojištění týče. Jak velkým bylo by zde celé to dílo, kdybychom měli vše pěkně pohromadě. Takhle jsou to opětně jenom trosky, které vyžadovati budou značných nákladů administrativních. Nebylo dbáno rady praktiků, vše bylo dáno v plen podle politického stranictví, nebo podle toho, jak se nesprávně díváme na skutečnou demokracii. Věříme, že doba příští napraví i zde chyby doby přítomné.

Pod dojmem všeho toho přejal jsem referát o sociálním pojištění v rozpočtovém výboru. Rozpočtový výbor pojednal o usnesení poslanecké sněmovny, o vládním návrhu zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří ve schůzi konané dne 4. října. Projednána osnova zákona, jehož účelnost objeví se teprve v době příští. Již dnes však možno poznamenati, že projednán byl zákon, jakého nemá a nebude míti v dozírné době žádný jiný stát. Rozpočtovému výboru připadla povinnost pojednati o osnově zákona jedině s hlediska finančního, jedině zastaviti se u těch paragrafů, jichž obsah dotýká se financí státu, případně hluboko zasahá do finančního stavu všeho občanstva. Právě tato část navrženého zákona má hojně svých otevřených i skrytých nepřátel. Jedni mají obavu, že průmysl náš bude znovu značně zatížen, druzí se zlobí, že hlavní účel zákona, podpory, budou jeviti se nedostatečnými. My za dnešní situace, pokud jedná se o uskutečnění sociálního pojištění, nemáme již v senátě tolik moci, abychom mohli odstraniti výše uvedené stesky. Pracující lid, tyto široké vrstvy občanstva našeho státu, po celá desetiletí volá po uskutečnění sociálního pojištění. Dnes, kdy uskutečněno má býti to, zač jsme pracovali celá desetiletí, nemůžeme jinak, než doporučiti slavnému senátu ke schválení zákon, jak byl přijat poslaneckou sněmovnou. Aby zákon byl lepší, bude záležeti vždy jenom na širokých vrstvách našeho lidu, jak jsem již jednou řekl. Netřeba k tomu dodávati příliš mnoho slov. Ušlechtilá duše pracujícího člověka nám jistě dobře porozumí.

Zákon má 288 paragrafů rozvržených v 6 dílů. Je dílem pracovníků, na něž republika Československá může býti hrdá. Zlatým písmem zůstanou zapsáni všichni, pokud pracovali na tomto zákonu za vedení bývalého ministra sociální péče prof. dr Grubera a pana ministra Gustava Habrmana, jemuž sociální pojištění zanechá v duši pracujícího lidu na věky světlou památku. (Výborně!)

Ať politikové, aneb pracovníci na poli sociální politiky, všichni měli snahu vykonati veliké dílo.

Jak jsem již poznamenal, bylo povinností rozpočtového výboru, pojednati o tomto velikém díle se stanoviska finančního. Část první od §u 1 do 22, část druhá od §u 23 až 94 dotýkají se činnosti sociálně-politického výboru. Činnost rozpočtového výboru jeví se teprve v části třetí, počínaje §em 95.

Ustanovení osnovy poslaneckou sněmovnou přijaté o dávkách vůbec ovládána jsou zřejmě starostlivostí, vyjde-li se s příspěvkem stanoveným pro nemocenské pojištění nejvýše 5%. Podle toho jsou ovšem jednotlivé dávky úsporným způsobem vyměřeny. Pokud mé osoby se týče, řekl bych, že těch 5% bylo vyměřeno příliš nízko. My praktikové všichni máme obavu, že s těmito 5% nevystačíme. Říká-li se nám, abychom šetřili na simulaci, tedy jsme si všichni vědomi toho, že nemá býti činnost simulantů podporována. Řekl bych však při tom, že žádný z úředníků nemocenské pokladny nemá tolik moci ani práva, když lékař někoho uzná nemocným, aby o něm řekl, že je zdráv. Tedy otázka simulace neleží v rukou úředníků a zaměstnanců nemocenských pokladen, otázka simulace jedině a výhradně leží v rukou našich lékařů, ač plně chápu těžké postavení lékařů za dnešních značně choulostivých poměrů. (Zcela správně!)

Nejtvrdším ustanovením v části o dávkách nemocenského pojištění zdá se býti ustanovení o absolutní třídenní čekací lhůtě, na kterou je poskytnutí nemocenského vázáno Musíme očekávati, že absolutní karenční třídenní lhůta vynese nositelům pojištění nemocenského značné úspory na úkor dnes platného stavu, kdy podle dnešního nemocenského zákona má pojištěnec nárok na nemocenské od prvního dne nemoci, trvala-li tři dny. Ale nesmíme si zapírati, že dnes zavedená relativní karenční lhůta otvírala dokořán dvéře simulaci, vůči které často jak úředník, tak i lékař jsou úplně bezmocní.

A to bylo hlavní příčinou zavedení absolutní karenční lhůty na př. v původním našem nemocenské zákoně z roku 1888 nebo v říšském německém pojišťovacím řádu z roku 1911, nebo v anglickém nemocenském zákoně taktéž z roku 1911 a rovněž i v naší osnově. My také nezavíráme očí před tím, že absolutní karenční doba strašně těžce dolehne na pojištěnce, zejména v nejnižších mzdových třídách, neboť u těchto nejbídněji placených zaměstnanců má právě nemocenské ohromný hospodářský význam, nahrazujíc jim nemocí ušlý výdělek a jediný zdroj obživy, která by jim zvlášť v době pracovní neschopnosti měla býti umožněna.

Avšak má-li sociální pojištění dostáti všem zamýšleným úkolům z prostředků pro začátek skromně vyměřených, nelze aspoň zatím absolutní karenční lhůtu odsuzovati.

Naproti tomu jest velmi litovati, že nezůstalo při ustanovení původního elaborátu odborné komise, podle něhož i manželka nebo družka pojištěnce měla nárok na stejné zaopatření před porodem a po porodu, pokud jde o peněžité dávky, jako přímá členka pokladny. Vzhledem k tomu však, že už dnes ochrana matek a kojenců pokladnami poskytovaná je vybudována na nejmodernějších zásadách, lze doufati, že nedostatek peněžité podpory i mateřského pojištění manželky pojištěncovy nebude zvlášť tíživě pociťován, ač očekáváme, že v dozírné době napraveno bude bezpráví na stech ušlechtilých žen-družek.

§em 96 obmezuje se okruh rodinných příslušníků oproti stavu dnes platnému v nemocenském pojištění tím, že vylučuje z rodinných příslušníků družku pojištěnce, že děti nad 17. rok, pak sourozenci, rodiče, děda a bábu, tchána a tchýni pokládá za rodinné příslušníky, jen když žili s pojištěncem ve společné domácnosti aspoň 6 měsíců, za to však zahrnuje osnova do okruhu rodinných příslušníků i osvojence, adoptované děti a t. zv. schovance a těmto, jakož i dětem manželským a nemanželským i nevlastním zajišťuje nárok na dávku z rodinného pojištění až do dokonaného 17. roku, kdežto dnes jest hranicí rok 16.

Je viděti, že osnovou má rodinné pojištění doznati ohromného zlepšení, zvláště pokud jde o pronikavou péči o mládež.

§§y 109 až 112 jasně naznačují důchody starobní a invalidní. §§y 114 až 117 naznačují roční důchody vdovský a vdovecký. §§y 118 až 120 označují důchod sirotčí.

dávkách pojištění invalidního a starobního lze povšechně uvésti toto: Zdánlivě nízké důchody invalidní a starobní nemohou překvapiti, ježto se přes nepříznivé hospodářské poměry v přítomné době počítá s jejich pronikavým zlepšením v budoucnu na předválečnou úroveň.

Podle §u 158 bude činiti týdenní pojistné pro pojištění invalidní a starobní ve třídě A Kč 4.30, ve třídě B Kč 5.70, ve třídě C Kč 7.10, ve třídě D Kč 8.80. Tento systém nejspravedlivějším způsobem rozděluje břemena na přítomnou a budoucí generaci, a jeho výhody jsou vyzvednuty na str. 18 až 22 ve zprávě výboru sociálně-politického a výboru rozpočtového poslanecké sněmovny.

Stát poskytovati bude příspěvek jen k důchodu zákonnému ve výši Kč 500.- ročně, u důchodu vdovského a vdoveckého obnos 250 Kč, u důchodu jednostranně osiřelého dítěte 100 Kč, u důchodu oboustranně osiřelého dítěte 200 Kč. Je-li více sirotků po jednom pojištěnci, nesmí státní příspěvek převyšovati úhrnem 500 Kč ročně.

Celkové zatížení státu státním příspěvkem k důchodům po pěti letech má činiti 6,664.000 Kč, po deseti letech má to činiti již 75,674.000 Kč, po dvaceti letech zatížení státu má činiti 178,967.000 Kč. Jsou to obnosy značné, ale potřeby našeho lidu a zájem o budoucnost nejenom našeho národa, ale o budoucnost celého našeho státu nám velí a přímo káží, abychom se těchto obětí nebáli.

Další zatížení státu bude plynouti z pojištění vojínů, jichž bule pojištěno ca 76 tisíc. Za tyto bude platiti stát ve třídě A ročně ca 17 milionů korun.

Konečně bude stát hraditi podle §u 234 náklad spojený se zřízením a činností pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu. Naproti tomu ušetří stát náklady dozoru nad nemocenskými pokladnami, poněvadž dozor ten bude vykonávati ústřední sociální pojišťovna. Můžeme tedy s klidem tvrditi, že celkové zatížení státu sociálním pojištěním vzhledem k jiným velikým miliardovým položkám státního rozpočtu bude velmi nepatrné.

Část IV. od §u 157 do §u 185 dotýká se rozpočtového výboru jen částečně.

V §u 180 se praví, že jmění sociálních pojišťoven lze ukládati v cenných papírech se sirotčí jistotou, v investičních zápůjčkách státu, zemím, župám, okresům a obcím, v investičních zápůjčkách veřejnoprávních korporací, bylo-li vyhověno požadavku, aby národohospodářství neutrpělo náhlým odlivem peněz.

Z §u 180 jasně plyne, že peníze nesmí býti ukládány v bankách, za jichž veškeré závazky neručil by buďto stát, nebo země, župy, okresy nebo obce.

Směrnice pro ukládání jmění vyžadují schválení ministerstva sociální péče a financí.

Jmění sociálních pojišťoven a ústřední sociální pojišťovny bude činiti asi tyto obnosy: v prvním roce 522,786.000 Kč, ve druhém roce 1.071,041.000 Kč, v roce desátém 5.983,178.000 Kč, po třiceti letech má jmění těchto pojišťoven činiti 16.306,660.000 Kč.

V části V. od §u 186 až do §u 239 dotýká se rozpočtového výboru § 257.

Paragrafem 257 má se umožniti pro první dobu účinnosti zákona, aby zvláštní státní dotací, byla umožněna řádná léčebná péče, kteréžto péči ve svém referátě dovolil jsem si dopřáti trochu více místa. Již kolega Jaroš řekl, že za těch 100 milionů, které se nám v osnově zákona dávají, příliš mnoho divů nevykonáme. Lze ovšem žádati, aby ministerstvo financí se vžilo do toho, bude-li v zákoně obnos 100 milionů schválen, že je třeba aby ten obnos skutečně byl dán a ne, aby byl vyplácen několik desetiletí, poněvadž jsme si vědomi, že by za obnos malý nebo nepatrný příliš mnoho léčeben vybudováno nebylo.

Konečně v VI. části od §u 240 až do §u 288 dotýká se rozpočtového výboru pouze § 285. Ten říká, že přípravný sbor má připraviti všecko tak, aby s prováděním zákona mohlo býti po uzákonění pojištění samostatně činných ihned započato. Za tou příčinou poskytne stát zvláštní zálohu, která však do tří let musí býti státu vrácena zpět.

Sociální pojištění, jak již bylo řečeno mým předchůdcem, jest otázkou, která dotýká se ne statisíců, ale milionů duší v republice Československé. Neměl jsem důvodů a příčin, abych nepoukázal na závady, s kterými v návrhu zákona se setkáváme. Neměl jsem příčiny báti se říci, že i před veřejností naší jsme poukazovali na to, že to, co se má proletariátu v republice Československé dostati, je příliš málo, že je nedostatečné. Obráceně, každému, kdo přišel s opravnými návrhy, zejména aby byly renty větší, nebáli jsme se říci: ťAno, my pro to budeme, jen když nám řeknete, kde je pro to také nějaká úhrada.Ť (Sen. Matuščák: V militarismu!) To by snad bylo dobré, kdyby kolega Matuščák tento lék doporučil do Moskvy, aby kolem Moskvy bylo více spokojenosti a měně bídy a hladu mezi nešťastným slovanským lidem v ruské říši. (Sen. Matuščák: Kdybyste vy tolik prožili, co Rusko, tak byste nebyli tady!) To je jisté, kdybychom každého, kdo má trochu rozumu, stavěli ke zdi, že bychom nestáli tam, kde stojíme dnes. (Zcela správně!)

Tedy, jestliže jsme měli odvahu každému, kdo přišel s opravnými návrhy - pro které my bychom jistě za poměrů jiných sami hlasovali, nebo bychom je jistě byli sami navrhli - říci, aby nám pověděl o úhradě, tedy jsme tak činili proto, že jsme si vědomi jednoho: Mluviti našemu lidu pravdu! (Výborně!) A jestliže nyní v tyto dny, kdy doporučujeme schválení tohoto zákona, třeba i s těmi určitými nedostatky, se o nás mluví jako o lidech, kteří nemáme na práci nic jiného, než zrazovati zájmy pracujícího lidu, tedy promiňte, řeknu-li: Tam, kde pracuje demagogie, může se slibovati všechno možné, ale kde je rozum, kde je rozvaha, tam možno pracovati jen podle toho, jaké jsou poměry, jaký je život. (Sen. Matuščák: Vy jste také moc slibovali, ale málo jste dávali!) Hlavně dejte, kolego Matuščáku, pozor na každé slovo, by v každé schůzi senátu nemusili jsme býti svědky, jak určití lidé v senátě místo skutečné nějaké plodné práce musí býti vydáváni soudu jen proto, že zlehčují kde koho. (Správně!)

Tedy přes všechnu tu tíhu našich poměrů budeme hlasovati pro osnovu tohoto zákona. Jménem rozpočtového výboru našeho senátu prosím, aby osnova zákona byla schválena ve znění přijatém a schváleném poslaneckou sněmovnou. Prosím, aby se tak stalo všemi těmi, kteří svůj lid cení nejvýš, kteří náš stát a svůj lid milují. Senát svým hlasováním vykoná jen povinnost, nic více oproti širokým vrstvám lidovým, jimž sociální pojištění stává se jedním ze základních pilířů spokojenosti našeho života. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup: K slovu je přihlášen pan ministr sociální péče Habrman. Uděluji mu je.

Ministr sociální péče Habrman: Slavný senáte! Dámy a pánové! Předloha zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří po schválení poslaneckou sněmovnou očekává své projednání v senátě. Vy, pánové a dámy, jste povoláni, abyste přijetím této osnovy dovršili veliké dílo sociálního pokroku a spravedlnosti.

Tato osnova, jak připoměl jsem v sociálně-politickém výboru slavného senátu, je první částí souboru zákonů, jež zoveme sociálním pojištěním. Po ústavním projednání první části, pojištění zaměstnaných,bude projednána druhá část, zabývající se pojištěním samostatně výdělečně činných osob: řemeslníků, živnostníků, domkařů a chalupníků. Přípravy ke zpracování této osnovy jsou již hotovy. Dnes sešel se výbor, ustanovený ministerstvem sociální péče z řad odborníků a zájmových vrstev z kruhu samostatně výdělečně činných, aby započal své práce. Po dohodě o zásadních směrnicích tohoto pojištění bude přikročeno k vypracování předlohy, aby v době pokud možno nejkratší mohla býti předložena ústavnímu projednání, aby obě předlohy současně mohly býti uvedeny v účinnost. Osnova zákona, jíž se má poskytnouti příspěvek z prostředků státních všem osobám, které pro výši svého stáří nemohou býti pojaty do okruhu pojištěnců obou uvedených předloh, jest hotova.

První osnovou zaručeno bude pojištění pro uvedené případy nezaviněné nezpůsobilosti k práci 2 1/2 milionu osob, okruh pojištěnců druhé předlohy dostoupí výše 1 1/4 milionu osob a s.příspěvkem z prostředků státních osnovou o přestárlých pamatováno asi na 100.000 nemajetných osob, neschopných výdělku a bez jakýchkoliv příjmů. S pojištěním horníků a státních i veřejných zaměstnanců, o něž je pro uvedené případy nezaviněné nezpůsobilosti k práci a ve stáří stávajícími již zákony postaráno, dostoupí počet osob zajištěných zákony o sociálním pojištění přes 4 1/2 milionu. V republice Československé tudíž bude pojištěním postaráno o veškeré obyvatelstvo.

Předlohou zákona, projednávanou slavným senátem, nastupuje se cesta k uskutečnění díla velikého dosahu, díla sociálního pokroku, a spravedlnosti. S beder pracujícího člověka a téměř všech vrstev výdělečně a výrobně činných bude sejmuta starost o vezdejší chléb v různých případech nezaviněné nezpůsobilosti k práci a výdělečnosti. Za poctivou práci a přičinění zbaven bude pracující člověk obav, jak s ním bude, až nebude moci pracovati. Duch moderního sociálního práva uchrání výrobní vrstvy pro příště očekávavší je žebrácké hole, nedůstojného almužnictví a nedostatečného milosrdenství. Nastoupí vymoženost vyšší vzdělanosti, mravnějšího společenského a státního pojetí přiznáním nároku na důchod pro případ nezpůsobilosti k výdělečnosti a k práci, zákonem zajištěného, bez ponížení a bez ústrku, na podkladě zákonitého práva.

Osnova, kterou dámy a pánové projednáváte, jest promyšlené, odborně a vědecky propracované dílo, obsahující výsledky součinnosti, ústupků a dohody všech zúčastněných činitelů a zájmů. Výsledky této součinnosti znamenají krajní mez dnešních hospodářských poměrů a zajišťují soliditu tohoto díla pro budoucnost. Osnova spočívá na všeobecném povinném pojištění. Základem této osnovy jest zajištění důchodů všem pojištěncům. Náklad rozvržen jest na pojištěnce, zaměstnavatele a stát. Invalidní a starobní důchod pojištěnců po 150 zaplacených příspěvcích pohybuje se od 1.200 nejvýše asi do 6.000 Kč ročně. Vdovské a sirotčí důchody obnášejí příslušnou kvotu, v osnově uvedenou. Státní příspěvek na důchod invalidní a starobní obnáší, jak již zde pp. referenty uvedeno, 500 Kč, na vdovský 250 Kč, na sirotčí u jednostranně osiřelého dítka 100 Kč a u oboustranně osiřelého dítka 200 Kč ročně. Stejnoměrným státním příspěvkem má se dosáhnouti vyrovnání mezi pojištěnci ve výši získaných důchodů. Nové celkové zvýšené zatížení nepřesahuje valně 4% střední mzdy. Při snížení dosavadního nákladu na nemocenské pojištění ve výši 6 2/3% střední mzdy na 5%, jak uvedl jsem již ve slavné sněmovně, bude celkové zatížení nemocenské, invalidní a starobní dosahovati 10% střední mzdy. Celkové zatížení naší výroby invalidním a starobním pojištěním má dosáhnouti výše asi 641 milionů Kč ročně. Ježto však příspěvek na nemocenské pojištění bude o 225 milionů Kč menší, bude ve skutečnosti nové zatížení obnášeti asi 416 milionů Kč ročně, které však v prvních letech uvedení v účinnost tohoto zákona dostoupí asi 375 milionů Kč, z čehož polovici zaplatí zaměstnanci a polovici zaměstnavatelé. Toto nové zatížení dostoupí asi průměrně 1/2% veškerého výrobního nákladu, což tedy znamená, že zatížení našeho podnikání, naší výroby a naší práce nebude tak veliké, jak se za to mělo a jak se očekávalo.

Netřeba se tudíž obávati, že toto zatížení v jakémkoliv ohledu mohlo by ohroziti naši výrobu, podnikání a výdělečnost, neboť zajištěním statisíců invalidů a starců práce důchody, vrátí se počínajíc dobou splatnosti důchodů stamilionové obnosy našemu národnímu hospodářství. Osoby, ponechané dosud osudem bez jakýchkoliv prostředků na milost a nemilost příbuzných, příslušníků rodin, chudinské péče, samosprávných činitelů, obcí a okresů, stanou se konsumenty, schopnými hraditi ze svého důchodu své životní potřeby. A tak obnosy, kterými bude zatížena naše výroba, jiným způsobem opět vrátí se k zúrodnění našeho podnikání, naší práce a výdělečnosti a stanou se vlastně novým požehnáním a novým zdrojem našeho blahobytu. Veliké vrstvy poctivých pracujících lidí, kteří v případě předčasné nezpůsobilosti k práci a ve stáří připadali a dosud připadají na obtíž svým nejbližším známým a veřejným činitelům, budou uchráněny tohoto osudu a stanou se po stránce hospodářské a sociální neodvislými, rovnocennými a rovnoprávnými občany a občankami. Nastane radostnější život v rodinách. Starci a stařeny, invalidé práce nebudou více na obtíž. Naopak. Stanou se přispívateli těch, s nimiž tráviti budou poslední chvíle, a spotřebováním svých důchodů přispějí svému okolí k povznesení hospodářského blahobytu. Vyslovované obavy, že sociálním pojištěním odejmou se miliardové kapitály výrobě a podnikání a zůstanou nezužitkovány neplodně ležeti, nejsou odůvodněny, alespoň ne v tom rozsahu, jak se ve veřejnosti uvádělo. Naopak. Osnova poskytuje možnost, aby kapitálů těch bylo užitečně použito k podporování sociálních a všeobecně užitečných úkolů a potřeb. Úrazové a pensijní pojišťovny v tomto směru vykazují již značnou užitečnou a plodnou činnost poskytováním značných úvěrů k umožnění obytných staveb, čímž přispívají k řešení palčivé otázky bytové. Sociálním pojištěním umožní se v dosud netušených rozměrech podpora všeobecně prospěšných a sociálních účelů.

Nebudu se zabývati podrobnostmi po stránce organisace sociálního pojištění, právního zabezpečení nároků členstva, a jiných otázek, které se staly již všeobecně známy z debat a projednávání ve výborech a valných schůzích poslanecké sněmovny, v časopisech, revuích, v přednáškách a pod. Prosím dámy a pány slavného senátu, aby projednávanou osnovu zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří schválili.

Tím přispějí k uskutečnění, jak jsem již pravil, a jak oběma pp, zpravodaji bylo zde řečeno, velikého díla sociálního pokroku a spravedlnosti, jímž republika Československá vykoná svou povinnost vůči pracujícímu lidu a podá světu důkaz o plném pochopení svých povinností na poli hospodářském a sociálním, jako tak již učinila v ohledu politickém ve směru demokracie a svobody. Schválením této osnovy zasloužíte si vděk veškerého pracujícího lidu, který v územích našeho státu po celá desítiletí volal po splnění tohoto požadavku. Prosím ještě jednou, dámy a pánové, o schválení této předlohy! Přeji vašemu jednání mnoho zdaru. (Dlouho trvající potlesk.)