Místopředseda dr Franta: Uděluji slovo panu sen. Jakubkovi.

Sen. Jakubka: Slavný senáte! Projednávaný zákon očekává dělnictvo již celá desetiletí. Je to malá splátka na jeho starý dluh. Je zajímavo, že tomu je právě 20 roků, co ve starém Rakousku přišla vláda Beckova s návrhem na starobní a invalidní pojištění a my vidíme, že dodnes není toto pojištění v Rakousku uzákoněno. Tedy u nás děláme značný krok ku předu. Tento zákon má odstraniti ten hrozný stav, aby dělník, který věnoval celý svůj život práci, nemusil, když ztratí výdělečnou schopnost, zemříti hladem. Je to samozřejmá povinnost společnosti ke svým pracovníkům, ale přece vidíme, že tento zákon má také dosti odpůrců: Jedni v něm vidí zatížení výroby, druzí uklidnění dělnictva.

Dnešní poměry pracují přímo do rukou živlům, které nemají zájmu na spořádaných poměrech dělnických. Stoupající drahota, bytová tíseň, nízké mzdové výdělky, nezaměstnanost, nezabezpečené stáří a invalidita, to vše dělníka činí nespokojeným. Zákon tento má aspoň v jednom směru přinésti uklidnění.

Je zajímavo, jak na pohled nevinné zprávy někdy dělnictvo velmi dráždí. Před krátkým časem prošla novinami malá zprávička: ťHrdina práce. Jakub Janoušek, pracuje již 71. rok u firmy Ant. Wendler a dosud pracuje plných 8 hodin denně přes to, že je mu plných 83 roků.Ť Tato zprávička vyvolala mezi dělnictvem značné roztrpčení. Dělnictvo poukazovalo na to, že za 71 rok práce nezbylo dělníku ani tolik, aby nemusil do posledního dechu pracovati. Zpráva zajisté zajímavá.

Jak působí pak na dělnictvo zprávy, které se velmi zhusta objevují, že dělník vzal si život pro ztrátu výdělečné schopnosti? Pak ať se nikdo nediví, že dělnictvo se dá svésti na nesprávnou cestu.

Že zákon tento je nutný, toho důkazem je, že v republice bylo napočteno 690.000 osob starších 65 let a z těchto 100 tisíc těch, kteří již ztratili svoji výdělečnou schopnost a podpory by potřebovali. I o ty má býti postaráno zvláštním zákonem, načež bylo svého času povoleno 130 milionů korun.

Slyšel jsem námitky proti tomuto zákonu, že prý dělník když pracuje, má pamatovati na stará kolena. To může říci ovšem jen ten, kdo nezná dnešní dělnické poměry. Jen málo je jedinců, kteří dík své dovednosti mají o nějaký haléř více, který by mohli uspořiti, ale ohromná většina dělnictva má mzdu tak vyměřenou, že sotva stačí k uhájení holého života. Kdo sleduje dělnické hnutí, vidí, že dělnictvo svádí se zaměstnavateli ohromné zápasy o pár haléřů větší mzdy přes to, že je prokázáno, že mzdy a tím i životní úroveň našeho dělnictva je daleko nižší nežli ve státech západních. Tedy o nějakých úsporách na stáří nemůže býti ani řeči a přihlížíme-li k tomu, že dělník je pronásledován ještě jinými příčinami, kdy ztrácí výdělečnou schopnost - je to zejména nemoc, úraz, nezaměstnanost - přijdeme k přesvědčení, že život dělníkův není utěšený.

Pro některé případy ztráty dělníkovy výdělečnosti máme opatření. Je to hlavně pro případ nemoci a úrazu.

Roku 1888 bylo v Rakousku zavedeno pojištění nemocenské a to s nárokem na léčebnou péči a 20ti nedělní podporu ve výši 60% výdělku, který ovšem tehdy byl ohraničen tak zvanou obvyklou denní mzdou, která byla občas politickými úřady okresními stanovena tak, že mnohdy nedosahovala ani 40% skutečného výdělku.

Jak se vedlo nemocným dělníkům, viděl jsem sám na vlastní oči jako bývalý kontrolor nemocných. Spořádané poměry rodinné přímo byly ruinovány. Hůře bylo, když došla 20tinedělní podpora. To přivádělo přímo rozvrat do rodiny. Manželka musila nechati nemocného a děti doma a jíti za výdělkem, což znamenalo zkázu rodiny. To ukázalo se býti neudržitelné a přece zákon tento trval v Rakousku 28 roků nezměněn. Teprve r. 1917 byla podpora nemocenská prodloužena na 26 týdnů. Naše mladá republika zákon nemocenský značně zlepšila, ba možno říci zdokonalila tak, že je nejlepším v celé Evropě, ba i na kontinentě. R. 1919 15. května prodloužila nemocenskou podporu na 39 týdnů, zavedla pojištění zemědělského dělnictva. Další zlepšení nastalo zákonem z r. 1920, kdy podpora prodloužena na 1 rok a zvýšena na 66%. Vedle individuelného pojištění dělníka zavedeno pojištění příslušníků rodin. Tito požívají nejen léčebnou péči, ale také pohřebné, podporu při porodu a premie za kojení. Také v podporování v mateřství členek učiněn značný pokrok. Členky mají nárok na podporu 6 týdnů před slehnutím a 6 týdnů po slehnutí, 12 týdnů premii za kojení.

A přece i v tak dokonalém zákonu viděli jsme mezeru! Když pojištěnec vyčerpal celou roční podporu, byl zanechán úplně bez pomoci. Jsa vyčerpán dlouhou nemocí, ocítal se bez prostředků a bez pomoci bídě na pospas. Zákon tento má tomuto hroznému stavu odpomoci. Má takovéto nešťastníky vzíti do podpory invalidní. Co dělali až dosud tito nešťastníci? Shledávali jsme se s nimi v různých situacích. Zpravidla byl dělán pokus o získání členství u jiné pokladny a tím povstal spor o nároky členské. Právních nároků, když byla vyčerpána podpora v jednom ústavě, v krátké době zde nebylo, ale zpravidla rozhodovalo vyšší právo - ťprávo na životŤ a podpora přiznána v pokladně druhé a tak staly se pokladny bezděky invalidními pojišťovnami.

Je otázkou, zdali podpory podle tohoto zákona stačí, aby to nejnutnější v rodinách bylo uhájeno. Dosud nemocenský zákon poskytl v nejvyšší třídě Kč 10.192 ročně na podporách vedle léčebné péče. Nyní podpora invalidní v nejvyšší třídě po 4 létech má obnášeti 1.352 Kč ročně, po 10 letech 1.880 Kč. V této výši je také podpora starobní. Po 20 létech 2.760 Kč, po 30 letech 3.640, po 40 létech 4.520, po 50 létech 5.400 Kč, v předpokladu, že bude platiti dělník aspoň 54-48 ročních příspěvků.

Tu vidíme, že v prvých létech podpora invalidní bude činiti velmi málo a že pokusy invalidní o získání nového členství v pokladnách z počátku se budou opakovati. Ovšem pro ty, kteří jsou v takovém stavu, že pokus tento činiti nemohou, znamená i to málo, co se dává, velmi mnoho.

Podpora starobní v pozdějších letech pro ty, kteří nyní vstupují do pojištění počínaje 15. rokem a konče v 65 létech byla by slušná, počítaje s tím, že kupní cena koruny se nezmění, neb že v tomto věku nebývá již tolik starosti o dítky.

Zákon sám přináší další podpory, a to podpory invalidní vdovám ve výši poloviny důchodů manžela. Bohužel, že nemohly být: podpořeny všechny vdovy tak, jako je to u pojištění soukromých zaměstnanců, neb aspoň vdovy, které se musí starati o více dětí. Zákon dále zavádí pojištění sirotků. Již důchodce má nárok na zvýšení důchodu o 10% na každé dítě, o které se stará do věku 17 let. Každé osiřelé dítě má 1/5 důchodu živitele a oboustranně osiřelé dítě má 2/5 důchodu živitele též do 17 roků, a to platí i pro vnuky, kterým byl zesnulý živitelem.

Zákon sám je výsledkem dlouhého jednání v poslanecké sněmovně; byl v jednotlivých směrech značně zhoršen oproti návrhu odborníků a nese stopy různých kompromisů. Hlavně organisace pojištění doznala značné změny. Odborníci navrhovali jednotné okresní pojišťovací ústavy. Co však vidíme ze zákona? Vedle pojišťoven okresních vidíme pojišťovny zemědělské, bratrské, závodní, společenstevní, které měly 1. ledna 1924 4.000 členů, gremiální, které mohou míti jenom 2.000 členů 1. ledna 1924, spolkové také se 4.000 členy a zapsané pokladny pomocné také se 4.000 členy. Tedy všecky tyto ústavy, které měly tento počet členů 1. ledna 1924, mají býti zachovány, ale mají býti nemocenské pojišťovny. Jaké škody tato roztříštěnost přinese, ukáže brzká budoucnost. Jen ve velké Praze je rozpočteno, že zůstane 14 pojišťoven. Co to znamená? Ústřední pojišťovna podle zákona bude pro Prahu jmenovati 14 ředitelů, 14 účetních, 14 pokladníků. Kolik dalo by se na tomto ve prospěch pojištěnců ušetřiti. Vedle toho při kontrole nemocných třebas do jednoho místa přijde místo jednoho několik kontrolorů, kdežto kdyby bylo jedno pojištění, obstará to v jednom místě jeden kontrolor. Tedy v tomto směru jistě je to veliká vada zákona. Vedle toho při této roztříštěnosti musí vésti každá pojišťovna katastr členů a při fluktuaci členstva bude veden katastr jednotlivého člena několikrát, a co hlavního, při jednotlivých ústavech, stačilo by, kdyby katastr vedla okresní pojišťovna. Takto k vůli přehledu musí vésti katastr též ústřední pojišťovna, což pokládáme za těžkou vadu zákona.

Též zhoršení nemocenského pojištění těžce neseme. Až dosud byla hranice výdělková 42 Kč, napříště má býti pouze Kč 36. Tím klesne podpora nemocenská z Kč 28 na Kč 24, t. j. o 4 Kč denně méně, t. j. ročně o Kč 1460, to rovná se důchodu invalidnímu v nejvyšší třídě po 4 letech.

Příspěvek nemocenský má býti snížen z 6.6 na 5%, to znamená, že dosavadní týdenní příspěvek, který činí u člena Kč 16.80, sníží se na Kč 12.60 - úspora je zde Kč 4.20. Jelikož příspěvek starobní a invalidní má činiti v nejvyšší třídě Kč 8.80, je skoro z poloviny hražen úsporou na nemocenském pojištění. Připláceti se bude pouze Kč 4.60 týdně, a to z poloviny zaměstnavatel a z poloviny pojištěnec. Bude to činiti Kč 2.40 týdně na jednoho v nejvyšší třídě. Celkem má býti ušetřeno na pojištění nemocenském 226 milionů Kč ročně, takže námitky, že zvýší se značně náklady výrobní, skoro pod tímto úplně mizí, poněvadž zatížení toto ani nedostoupí 1% výrobního nákladu, což nemůže býti brzdou našeho podnikání.

Další zhoršení nemocenského pojištění ukazuje se v tom, že první tři dny nemocenská podpora se nemá vypláceti. I v tom je určitá nespravedlnost.

Změnou občanského zákona § 1154 nebyla dělnictvu přiznána v nemoci za prvých 14 dnů žádná mzda, teprve třetí až čtvrtý týden 10%, pátý až šestý týden 20%, sedmý až osmý týden 30% mzdy, a zatím zákon o obchodních pomocnících přiznává těmto mzdu za celý měsíc i s nemocenskou podporou, což jim plně přejeme, ale těžce neseme, že dělník je takto odstrkován. Dosud měl dělník, byl-li déle 4 dnů nemocen, podporu od počátku nemoci. Nyní za prvé tři dny nemá podporu vůbec dostati.

To zdálo se i poslanecké sněmovně velmi krutým a proto při nemocech děle 14 dnů trvajících snížila tuto dobu na dva dny, což bude míti při administrativě pojišťoven určité potíže, poněvadž v prvních čtrnácti dnech odečte se pojištěnci za tři dny a bude-li déle 14ti dnů nemocen, má se mu zpětně jeden den dopláceti.

Totéž je s podporou za neděle. Prvních čtrnáct dní se podpora za neděle nevyplácí a při delších nemocech ano.

Toto zhoršení má býti vyváženo při dlouhodobých nemocech tím, že má býti poplatek zvýšen při nemocech déle 13 týdnů trvajících o 10%, při nemocech trvajících déle 26 týdnů o 20%, při nemocech trvajících déle 39 týdnů o 30%. To jistě by vyvážilo ty tři, event dva dny. za které pracovní podporu dostati nemá, přihlížíme-li k tomu, že vedle toho může býti podpora zvýšena ženatým o 10%, těm, kteří pečují o 4 člennou rodinu o 20% a těm, kteří pečují o více jak 4 člennou rodinu o 30%. To by vyvážilo ztrátu jednoho dne, kdy dělník tak vyčerpán není, když při dlouhodobých nemocech by mu podpora zvýšena byla.

Ovšem má toto ustanovení vadu proto, že zvýšení může býti zavedeno, ale když nebudou prostředky, tedy zavedeno býti nemusí. Že bylo o tyto prostředky tak málo postaráno, je viděti z toho, že příspěvek má činiti pouze 5% mzdy.

Také neseme těžce zasahování do autonomie nemocenských pokladen proto, že budou jmenováni vedoucí úřednici. Musíme ale přiznati, že z určitých ohledů je to nutné.

Přes to uznáváme, že tento zákon je veliké dílo na poli sociální politiky státu a přes jeho některé vady jej vítáme, poněvadž má pomoci těm nejpotřebnějším.

Na tomto díle má velikou zásluhu pan ministr sociální péče Habrman a referent sociálně-politického výboru poslanecké sněmovny dr Lev Winter. Jim náleží náš dík za jejich práci, kterou tomuto zákonu věnovali.

Náš klub bude pro tento zákon hlasovati. (Pochvala).

Místopředseda dr Franta: Slovo má nyní pan sen. Chlumecký.

Sen. Chlumecký: Slávny senát! Vládny návrh zákona o t. zv. sociálnom poistení stane sa tedy skutočne zákonom. A neni pochyby o tom, že tento návrh, tak ako bol schválený v poslaneckej snemovni, bude odhlasovaný bez všetkých zmien aj tu v senáte.

V poslaneckej snemovni blahopriali si páni k tomuto veľkolepému dielu na poli sociálnej pečlivosti. ťKonečne podarilo sa nám ten pracujúci ľud uspokojiť; dali sme mu to, o čo sa domáha už po 20 rokov; čo mu rakúska vláda sľubovala a nedala a čo všetky vlády Československej republiky mali v sozname svojich postulátov a nemohli splniť, to sa podarilo vláde Švehlovej.Ť Tak s jásotom prehlašujú koaličné strany. A keď človek číta orgány štátotvorných strán, nazdál by sa, že sa skutočne narodilo niečo veľkého, niečo báječného (Sen. Matuščák: Mesiáš!), nazdal by sa, že od dnešného historického dňa bude mať robotná trieda už tu na zemi hotový raj. Posl. Winter vravil: ťPoistenie robotnictva pre prípad invalidity a stárobi není požiadavkom, ktorý by diktátorsky chcela vynucovať trieda, dostavšia sa prechodne k moci. Není to požiadavok, ktorý by táto trieda chcela vynucovať proti vôli celého národa, ale je to požiadavok, ktorý je preniknutý jednomyselnou vôlou celého národa, opretý o mravný súhlas všetkych jeho vrstiev.Ť

A hlučný aplaus koaličných poslancov odmenil rečníka za jeho krásné vývody. Táto predloha má úplný súhlas tedy všetkých tried. Súhlasia s ňou klerikáli, velkoagrárníci, bankári, keťasi, sociálpatrioti atď. atď. Len jedna trieda sa z nej neraduje; je to trieda pracujúca, ktorá má ohromnú väčšinu v národe. Práve za to, že sa všetko panstvo raduje, nemá sa čo radovať chudoba. To, čo páni s radosťou dávali, ešte nikdy velkú cenu nemalo. Robotníctvo cítí, že je zase ráz strašne oklamané, že sa mu hodila zase jedna suchá kosť, aby sa len na nejaký čas utíšilo.

Som presvedčený, že takých suchých kostí buržoazia je ochotná za pár sto rokov tisíce a tisíce hodiť a že je úplne istá, že sa jej privilegované postavenie nezhorší, čo znamená, že sa postavenie robotníctva nezlepší. Pán kol. Knesch volal na našu adresu, že my komunisti sme vinní, že jeho strana je prinútená tak planý zákon, ako je tento, odhlasovať. Není to pravda. My sme soc. demokratickú stranu nerozbili, rozbili ju ťvodcoviaŤ, ktorí opustili triedny boj proletariátu a pracujú s buržoaziou na udržovaní robotníctva v otroctve. S tými spoločne sme nemohli ďalej ísť, to by bolo znamenalo, že schvaľujeme zradu.

Robotníctvo musí bojovať a nie prosiť. S prosbou by nikdy nič nedosiahlo. Buržoazia dá len toľko, koľko musí.

Sama pre seba vie si buržoazia, pravda, vždy tučné kusy predhadzovať. Tak vidíme, ako páni nechajú vyplatiť válečné pôžičky bankám a sami sebe. Ohromné sumy zaplatí tedy pracujúcí ľud tým, ktorí dávali peniaze na zotročenie československého ľudu, na udržanie Hohenzollernskej a Habsburgskej dynastie. Zákony na ochranu bankárov alebo veľkostatkárov, tie sa nerobia tak polovičate ako zákony pre robotnú triedu. Keď už páni siahnu poplatnictvu do vačku, tak to už stojí za to.

Návrh zákona o sociálnom poistení robotníctva je tak nedostačitelný, že komunistickí poslanci boli prinutení podať 169 pozmenujúcích návrhov, ktoré boly ovšem štátotvornými stranami voskrz zamietnuté. Československá republika nemôže vraj viac pre robotníctvo učiniť - niet toľko peňazí, kolko by chceli komunisti na takéto ciele povoľovať. Ale na válečné dlžoby starej monarchie máme peňazí dosť. V tomto ohľade sa dohodujú českí agrárníci a továrníci aj s ich nemeckými kolegami. Aj keď sa jedná o to, zachrániť zkrachované banky, dohodnú sa páni medzi sebou veľmi dobre. Na sanáciu takých chorých firiem máme peniaze, máme k dišpozicii stá milionové obnosy, ktoré sa po korunkách ušetria na invalidoch, na starých zodretých proletároch.

Sociálné poistenie budú si museť proletári sami platiť a keď štát niečo k tomu priplatí, dá to zase len z peňazí, ktoré pochádzajú z práce proletariátu. A preto by mala byť správa pokladne tejto novej inštitucie v rukách robotníctva samého. To však bolo pomocnou sociálnych patriotov zamedzené. Sociálné poistenie má slúžiť k upevneniu nových korýt pre istých kandidátov na sinekúry, na miesto aby slúžilo k upevneniu pozíc pracujúceho ľudu. Chceli sme podať pozmenújúce návrhy. Poneváč ale náš klub je tak malý, že nemáme dostatočný počet podpisov, museli by sme žiadať o podporu druhých strán, čo ovšem má svoje ťažkosti. Na druhej strane je tiež isté, že štátotvorné strany odmietly by náše návrhy práve tak, ako v poslaneckej snemovni. Bola by to tedy marná námaha. Vládnucia trieda sa nepolepší; parlamentárnou cestou nedá sa nič múdreho pre ľud vykonať. Tu budú docela iné methody potrebné. Poneváč tedy pozmenovacie návrhy naších súdruhov v poslaneckej sněmovni boly zamietnuté a senát od nej schválený návrh taktiež automaticky odhlasuje, budem my, komunisti hlasovať proti návrhu zákona, tak ako naši súdruhovia proti nemu hlasovali. (Hlas: Musíte hlasovati proti němu, to je rozkazem Moskvy!) My žiadneho rozkazu z Moskvy nemáme, v Moskve sme zastúpení my tak, ako Francúzi, Angličania a iní. Keď sa tam ničo usnese, usneseme to my všetci dohromady. Vaše fráze o rozkazoch Moskvy sú docela nemiestne, nemajú docela žiadneho podkladu. Budeme hlasovať proti návrhu zákona, preto že je úplne nedostatočný, preto že chcete poskytnuť podporu len zodretemu proletárovi až vtedy, keď už leží na smrtelnej posteli, keď ste už úplne istí, že ju dlho brať nebude. Preto budeme hlasovať proti, že ste nie ochotni ani tento planý návrh zákona hneď uviesť v život, že ste spojili poistenie robotníkov s poistením samostatne výdelečných osôb a tak do nekonečna vec preťahujete, aby návrh nestal sa zákonom, ktorý je aj v činnosti, ale zostal len na papieri. Nemáme dôvery ku koaličným stranám a preto hlasujeme proti jej ideálu sociálneho poistenia chudobného ľudu.

Budeme hlasovať proti predlohe zákona sociálneho poistenia robotníctva, ktorá chce dať správu majetku robotníckeho do rúk jeho triednym protivníkom, do rúk od buržoázie odvislých byrokratov, aby títo mohli proletariát lepšie v hospodárskom a politickom otroctve udržovať.

Preto že je nemožné, aby sme mohli podporovať úmysle buržoáze k upevneniu starého zkorumpovaného kapitalistického režímu, musíme hlasovať proti tejto predlohe.

Místopředseda dr Franta: Uděluji slovo panu sen. Thořovi.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Uzákoněním předlohy osnovy zákona o sociálním pojištění chýlí se ke konci stavba sociálních úkolů našeho státu, kterým od začátku naší samostatnosti byla věnována neobyčejně veliká pozornost.

Tímto pojištěním stavíme se do nejpřednější řady všech států, které sociální úkoly řeší, i těch, které jsou finančně daleko lépe situovány, než stát náš. Je to dílo velikého dosahu a také velikých úkolů, které budou vyžadovati značné finanční pohotovosti, a teprve budoucnost ukáže, zdali na ně stačíme. Od založení republiky vyřešila se celá řada sociálních opatření a doufejme, že uzákoněním sociálního pojištění osob samostatně výdělečně činných, bude celá stavba sociálních úkolů dokončena a že bude možno se věnovati neméně důležitým otázkám, otázkám hospodářským, od kterých konec konců závisí osud všech sociálních opatření.

Nebudu se tak zabývati meritem zákona, jako spíše chci posouditi případné hospodářské důsledky a upozorniti vládu, aby včas učinila opatření, aby nová vydání dovedla nahraditi novými příjmy. Žádáme také některé nepatrné změny a doplňky, které jsou k dobru občanů, a chci současně vysvětliti některé omyly, které byly prohlášeny a publikovány a které staví naše výrobní kruhy, zejména živnostnictvo, do nepříznivého světla. Připomínám předem, že naše strana nestaví se proti sociálnímu pojištění a že budeme také pro ně hlasovati a že tedy kritika moje není namířena proti němu.

Jak jsem již uvedl, jsme pro sociální pojištění, ale zdá se mi, že tomuto sociálnímu pojištění měla předcházeti jistá mravní výchova, aby bylo pojímáno jako skutečně lidové opatření a ne snad jako zaopatřovací prostředek jedinců, po případě stran. Mělo nás toto sociální pojištění zastihnouti při vyvrcholení odpovědnosti, svědomitosti, u plnění povinností. Dnes je ještě obava, aby přejímáním risika státem za existenci občanů nebyla zastavena snaha o přičinění, aby pocit odpovědnosti neustoupil jakési bezstarostnosti a láska k práci aby nebyla vystřídána lhostejností, a konečně, aby toto sociální pojištění netvořilo na druhé straně sociální nespravedlnost, která by mohla nastati přečerpáním zdrojů příjmů.

Pan ministr sociální péče prohlásil, že sociální pojištění bude zatěžovati naši výrobu pouze 1/2%. A že je to tedy vydání snesitelné a našemu hospodářství úměrné. Mluví-li se o pouhém 1/2% zatížení, pak se zdá, že to nestojí ani za to se o něm zmiňovati. Ale jestliže připočteme ke stávající přemírné přímo ohromné režii našich výrobních kruhů toto další zatížení, pak shledáme, ze to není tak nepatrným zatížením stávající režie, nýbrž naopak, značným břemenem, zejména živnostnictva, pro něž nemá při nynějších poměrech žádné úhrady. Přidává se podobných břemen po částkách, ale stále a stále, ale vždy se matematicky dokazuje, že jsou snesitelná. Může se na to velmi dobře použíti jako příkladu lidového pořekadla o tom oslu, na nějž majitel také nakládal po částech se slovním doprovodem: ťTo můj osel ani neucítíŤ, až pod tíží padl. Vždyť poslední dny jsme projednávali, anebo budou se projednávati některé zákony, které budou vyžadovati zase nákladů, tedy opětné zatížení státního rozpočtu, ale o úhradě se vůbec nemluví. Tak smlouva s Italií, na níž mají naše výrobní kruhy i dělnictvo značný zájem, ležela měsíce v poslanecké sněmovně, stále a stále se odkládala, naše výrobní kruhy ztrácely miliony a dělnictvo zaměstnání, ale vláda se o ně nestarala. Ale za to byl projednán zákon o honorování válečných půjček, za které, budeme platiti značné množství úroků, dále zákon o poskytování podpor zkrachovaným bankám a zkrachovaným družstvům, které svým hospodářstvím v mnohých případech to samy zavinily, na které stát po 40 roků má platiti po 50 milionů Kč ročně. A nyní přejímáme tento zákon, který také poplatníky zatěžuje, takže toho zatížení béře stát více, než dnešní poměry dovolují. Takovéto hospodářství se dlouho nesnese, nepostará-li se vláda o náhradu, a ohrožuje i toto sociální dílo, které by mohlo býti stavbou na písku. Vláda neuvažuje, do jaké míry snesou naše výrobní kruhy zatížení a kde a jak by se jim mohlo pomoci. Přichází s jedním vydáním za druhým a posuzuje je jednotlivě a ne celkově, a pak z takových úsudků vyjde výsledek, že je to a to vydání snesitelné. Režie, zejména u živnostníka dostoupila takové výše, že ohrožuje jeho existenci a vyčerpává jeho zisk úplně. Mám příklad, co musí všechno živnostník zaplatiti a jaké obnosy to činí. Tak živnostník, který má ročně obrat 160.000 Kč, má tato režijní vydání: Nájem z krámu a dílny 6.000 Kč, elektrické energie, světlo, pohon atd. 960 Kč, nemocenská pokladna dělnická 1.238 Kč, otop 900 Kč, dovoz z dráhy 720 Kč, dopravné, pošta, známky, kolky 1.008 Kč, tiskopisy, psací potřeby 150 Kč, reklama - to je hodně málo - 240 Kč, voda, stočné 54 Kč, pojistné požární na sklo a na sebe 350 Kč, úklid, mytí podlah, mýdlo, soda, hadry a pod. 364 Kč, daň výdělková 750 Kč, daň z příjmů a válečná 1268 Kč a daň z obratu, kterou skoro platí výhradně sám 3.200 Kč. Má tedy 16.898 Kč vydání, téměř 11 % režie. To je asi tolik. kolik se připouští celkově vydělati.

Režie tedy ztráví často celý zisk a v některých případech jde výše, a proto živnostnictvo cítí každé sebe nejpatrnější zatížení, bojí se ho, poněvadž v hustých případech dosazuje z toho, co si před válkou ušetřilo. Má tedy živnostnictvo oprávněnou obavu před následky dalšího zatížení, bojíc se o svou a svých rodin existenci, poněvadž za krátko vyčerpá poslední zbytek svých úspor a nebude z čeho dosazovati. Tak může nastati státu jiný sociální úkol, zachraňovati tisíce rodin před následkem hladu. Jak jsem již uvedl, nestavíme se proti spravedlivému a potřebnému sociálnímu opatření, ale žádáme, aby se dělo s ohledem na síly poplatnictva a aby na udržení jich byly opatřeny prostředky. Až dosud nebyla ani zde, ani v dolní sněmovně podniknuta žádná akce, aby výrobě byla získána možnost větší prosperity, aby jí byla věnována po způsobu jiných otázek náležitá péče a pozornost. Obchod a výroba, ale zejména živnostnictvo, tento důležitý činitel ve státě, jest nejen odkázán sám na sebe, ale je dokonce úmyslně přehlížen, ignorován a se strany samotné vlády poškozován, jak to ministerstvo zásobování samo dokazuje. Jestliže my tvrdíme, že živnostnictvo je dnes jako nikdy před tím ohroženo na své existenci, pak to není nic jiného než holá skutečnost. Nesčíslněkráte žádali jsme ochranu jeho zájmů, upozorňovali jsme vládu na jeho kritické postavení, ale mluvili jsme k hluchým uším. Až dosud pro živnostnictvo se ničeho neučinilo. Naopak, každá zmínka o živnostnictvu působí vládě a mnohým t. zv. demokratickým zástupcům lidu nepříjemný pocit, jakoby se jednalo o nejnebezpečnější živel v našem státu, jakoby šlo o příživníka, který nepracuje, jen lenoší a spoléhá na podporu státu, tedy jako by byl z cizí práce a z cizího kapitálu. Dokud bude vláda opanována tímto názorem a bude udržovati tento režim a nebude se starati ani o udržení, ani o zesílení produktivních vrstev živnostenských, do té doby bude každé sociální opatření papírovým, poněvadž nebude opřeno o finanční hospodářský podklad. 1/2%ní výrobní náklady zdají se na pohled nepatrnou částkou, ale v celku to činí 641 milionů. Bude tedy povinností vlády, aby se postarala o zvětšenou obchodní a výrobní činnost, aby těchto 641 milionů bylo zase tímto způsobem nahraženo. My té matematice, ve které se tvrdí, že se tento obnos z jedné kapsy béře a do druhé dává, nevěříme. Spíše můžeme tvrditi, že se to z naší kapsy bude bráti a nikdy se to tam již nevrátí.

V poslanecké sněmovně bylo posl. Johanisem řečeno, že stesky do zatížení nejsou oprávněny, poněvadž prý výroba získala již tím, že pojištění vlivem války je oddáleno příliš mnoho. Chci k tomu připomenouti, že mezi nynějším pojištěním a mezi zamýšleným pojištěním tehdejším je neporovnatelný rozdíl. Podle tehdejšího rakouského návrhu měla se platiti měsíční premie pouze 1 koruna. Uvážíme-li, že naše valuta je 6 krát znehodnocena a že průměrná roční premie u nás za každého pojištěnce bude činiti 290 korun oproti 12 korunám tehdy navrhovaným, tedy 24 krát vyšší, než bylo.v rakouském návrhu, pak je to zatížení mnohem vyšší, které nebylo nijak získáno tím, že se sociální pojištění dříve neuskutečnilo, ale právě naopak, kdyby se bylo sociální pojištění uskutečnilo za Rakouska, bylo by jistě mnohem jednodušší, jak ve svém poslání, tak i ve své administrativě. Ale tehdáž naše výroba byla dosti dobře zaměstnána, aniž by byla přetížena daněmi. Tedy tento důvod jest rozhodně slabý, avšak i druhý důvod, v němž uvádí, že prý výroba za války a po válce hodně vydělala, tedy ať něco vrátí, není silnější. Může se to snad týkati několika kapitalistů, ale celku a zejména živnostnictva rozhodně ne. Vždyť pouhé nahlédnutí do státních rozpočtů stačí, aby se poznalo, že až dosud vybral stát na daních a dávkách přes 80 miliard, tedy sumu vzhledem k počtu obyvatel úžasnou. Ale k tomu přistupují ještě všechny autonomní přirážky a dávky, které nebudou o mnoho pozadu za státními daněmi, takže bylo vráceno a mnohými ještě doplaceno z předválečných úspor, z t. zv. železné zásoby tolik, že u velké většiny poplatníků nastalo finanční vyčerpání, a o výdělku se vůbec nedá mluviti. Uvedu jeden z mnoha případů jako příklad, jak tyto výdělky ve skutečnosti vypadají.

Obuvník v jistém menším městě měl podle zjištění komise svého majetku r. 1914 38.904 Kč. Při soupisu majetku roku 1919 vzhledem k znehodnocené valutě bylo mu napočítáno, že má 253.590.91 Kč. Z toho zaplatil 92.000 Kč na dávce z majetku a přírůstku na majetku, 83.059 Kč zaplatil na daň výdělkovou, daň z příjmu a daň válečnou a nyní dostal vyúčtování za všechna léta válečná a poválečná, tedy konečné vyúčtování na 45.000 Kč, které jsou na něm exekučně vymáhány. Celkem má zaplatiti 220.095 Kč, takže by mu zbylo z předválečných 38.000 K pouhých 5.000 Kč. Tak vypadají ve skutečnosti ty omlouvané zisky. (Sen. Ackermann: To obchoduje na prázdno, ze tyto dávky nezapočítává?) Jak je může započítati z těch daní? To je viděti, že neplatíte žádnou daň.

Ostatně dokladem mého tvrzení jsou různá družstva a konsumy. Tyto požívaly výhod, o kterých se živnostníkovi ani nezdálo, měly výhody daňové, přednostní zásobování, takže bylo obecenstvo nuceno v poválečných dobách chodit nakupovati do konsumů a ačkoliv neprodávaly a neprodávají o nic levněji, než živnostníci, dnes octly se v nesnázích a mají jim ti, kteří žádných výhod neměli a ani po válce neměli co prodávati, zaplatiti jejich ztráty, které byly prý zaviněny poklesem cen.

Tak se to má i s výhodami státem poskytnutými ve slevě daní z uhlí a z propočítání tarifu. Dnes bylo již o tom mluveno. Živnostnictvo necítí žádného ulehčení v nákupních cenách, naopak nastává spíše tendence vzestupná, než sestupná a nemá z nich žádných znatelných úlev. Ostatně úlevy ty dály se z nejkrásnějších nutností k nesnesitelnosti režie a nemají toho účinku, jaký se jim připisuje.

S přijetím předložené osnovy zákona o sociálním pojištění mají také utrpěti nynější společenstevní a gremiální nemocenské pokladny. Tyto nemocenské pokladny se svým vychovaným dělnictvem, které své pokladny nijak nezneužívalo, konaly své sociální poslání s největší svědomitostí a pečlivostí a, aniž by koho na jeho požadavcích zkracovaly, zachovaly si slušné, někdy až milionové fondy, které by byly s to i při větších nahodilých požadavcích poskytnouti členstvu ochrany. A dnes pro to, že dobře hospodařily a že dávají plnou záruku své prosperity a možnost samostatné existence, mají býti zrušeny. Je to čin nespravedlivý, proti němuž musíme protestovati. Zde je proti živnostenským nemocenským pokladnám zaujato docela jiné měřítko, než proti zemědělským nemocenským pokladnám. Tam stačí na samostatnou pokladnu jen 1000 členů, ale pro nemocenské živnostenské pokladny musí býti 4kráte tolik, tedy 4.000 členů. My nežádáme, aby počet členů zemědělských nemocenských pokladen byl zvýšen, naopak stačilo by jen 500 členů, ale žádáme, aby se měřilo všem stavům v republice stejně. Demokracie nezná žádných výsad, nezná rozdílů stavů a stran a nesmí také se říditi podle politické moci. Všichni jsme si rovni a proto každá výsada je políčkem skutečné demokracie.

Uváděný důvod o unifikaci sociálního nemocenského pojištění, k vůli němuž mají se státi obětí nynější dobře vedené pokladny společenstevní a gremiální, padá již tím, že se povolují nemocenské pokladny s určitým počtem členů, a proto společenstevní pokladny plnící svědomitě a řádně svůj sociální úkol, na který se klade při celém sociálním pojištění, v celém zákoně, který právě projednáváme hlavní důraz, nemají býti rušeny. Podáváme v té věci návrh na změnu dotčeného paragrafu a žádáme, aby pokladny od 1.000 členů výše rušeny nebyly. Je-li zde pochopení pro spravedlnost, pak se toto právo živnostenským společenstevním a gremiálním pokladnám také přizná.

My nemůžeme také souhlasiti, aby nemocenské pojišťovny uznávaly a platily jen ty lékaře, kteří jsou lékaři okresní pojišťovny. Je vůbec podivným, že při projednávání tak důležitého zákona, který jedná o zdraví lidstva, nebyli slyšeni zástupci lékařské komory a že se s lékaři vůbec ani nemluvilo. Vždyť jde zde o nesmírně důležitý stav, který bohužel stálým rozšiřováním nemocenského pojištění je na své existenci ohrožen. Ubývá jím čím dále tím více placené volné prakse lékařské a po uzákonění všeho pojištění stane se z nich několik placených úředníků nemocenské pojišťovny, kteří musí potom po továrnicku, en gros, svou praksi odbývati, a ostatní budou živořiti. Pak nemůže nastati nic jiného, než že snaha po zdokonalení a láska k povolání u lékařů zmizí, umění lékařské ke škodě lidstva bude upadati. Žádáme, aby byla svobodná volba lékaře již také proto, že ve velmi hustých případech neléčí lékařem předepsaný lék, nýbrž důvěra v toho, kdo lék předepisuje - tedy důvěra k lékaři. Navrhujeme proto změnu dotčeného ustanovení.

Předložená osnova zákona o sociálním pojištění vyřídila se v senátě s neobyčejným kvapem - po továrnicku - který až zaráží. Nevím, získal-li tím senát na své již značně pošramocené vážnosti. 288 paragrafů bylo zpracováno za několik hodin. Vše dělo se ve znamení: ťNic se nesmí opraviti, vše musí se přijmouti tak, jak se usnesla poslanecká sněmovna.Ť Tak se to děje v senátě napořád, proto si již v novinách dělají z nás legraci a proto by bylo zbytečno věnovati tomu pozornost.

(Sen. Jakubka: Vzdyť to trvalo tři dny!)

Pánové, v sociálně-politickém výboru byla celá řada velmi důležitých a věcných návrhů a všechny se zamítly. To byla malá pozornost. A přece, má-li toto pojištění býti uvedeno v život, musí zde býti též přijato pojištění osob samostatně výdělečně činných. Pro toto pojištění není dosud vykonáno nic. Byla jenom jedna porada v subkomitétu a dnes byla druhá, ačkoliv zákon ten bude vyžadovati značné práce. Nedá se ani mysliti, aby jedno pojištění bez druhého bylo uvedeno v platnost.

My budeme pro tento zákon hlasovati, ale žádáme, aby pojištění osob samostatně výdělečně činných byla věnována nemenší pozornost, než pojištění dělnickému. (Souhlas).