Místopředseda dr Franta: K slovu je přihlášen pan sen. Spies. Uděluji mu slovo.

Sen. Spies (německy): Slavný senáte! Při poradě o tomto zákoně musím konstatovati, že ani jediné hospodářské organisaci nebyla dána příležitost, aby se o této osnově radila, aneb o ní podala své dobrozdání. Neboť, zabýváme-li se theoreticky a prakticky blíže tímto zákonem, musíme si říci, že tato osnova zákona úplně se míjí s účinkem a zdá se mi, jako by touto předlohou se finanční ministr zříkal jen těch daní, kterých také tehdy již nebylo by lze vydobýti, kdyby tento zákon nebyl přišel, a dělá to na mne dojem, jako by byl vytvořen jen pro ty, kdož vůbec nechtějí žádných daní platiti, anebo pro ty, kde vůbec již ničeho nelze nalézti. (Výkřiky (německy): Velmi dobře!) Není pro nás Němce v tomto státě žádným potěšením býti poplatníkem, poněvadž nynější daňový system nebéře žádného zřetele na hospodářskou sílu každého jednotlivce a všechny výrobní stavy pod nesnesitelným daňovým břemenem trpí tak těžce, že tím jest podlomena jakákoli tvůrčí síla a chuť k práci, a každý se ptá: ťPro koho vlastně pracuji? Pro stát, který mi béře má hospodářská a národnostní práva a u kterého jsem pátým kolem u vozu.Ť (Souhlas na levici). Znáte zde jen jediný cíl, úplné vyplenění poplatníků, a finanční správa tohoto státu rozumí tomu mistrně, vyplniti ony mezery v dřívějším starorakouském zákonodárství a zaváděti vždy nové těžko tížící daně, jako na příklad daň z obratu, která nevynáší jen 2%, nýbrž všechno zboží o 8-10% zdražuje. U každého výrobního odvětví můžeme zjistiti, že se co nejostřeji zdaňuje, a že v tomto státě skutečně ničeho více není, co by již nebylo zdaněno, a finanční správa rozumí tomu znamenitě vyháněti daně netoliko co do rozsahu, ale také co do výše. To můžeme nejlépe dokázati tím, že zdražení u různého zboží jest jen sedmi až osminásobné, naproti tomu zvýšení daní jest deseti až dvacetinásobné. (Výkřiky (německy): Slyšte! Slyšte!) To vidíme nejzřetelněji také u dani z příjmu, kterou skoro všichni musí platiti, ježto existenční minimum 6.000 Kč ročně stanoveno jest příliš nízko. Daň z příjmů jest dnes 25-27krát vyšší nežli dříve, dosáhla sice svého nejvyššího stupně v předpisech roku 1922, a i když předpisy za rok 1923 jsou nižší, jsou přece stále ještě tak vysoké, že nejsou v žádném poměru ke skutečným příjmům zemědělce a živnostníka. Od náhlého poklesu cen roku 1922 vede zemědělství a živnostnictvo tuhý zápas o svoji existenci, jenž obzvláště zostřen jest ještě tím, že daňové zákonodárství, místo aby učinilo pořádek, vyvolává jen ještě zmatky. Řádného předpisu daní vůbec nelze dosáhnouti a při dani z příjmů proveden byl předpis za berní rok 1921, 1922 a 1923 teprve v roce 1924. Daňové rekursy se tak nahromadily, že na nějaké vyřízení nelze pomýšleti. Přes to se daně bezohledně vymáhají, což vyplývá již z toho, že exekuční poplatky, které v roce 1923 byly praeliminovány částkou 18 milionů korun, pro rok 1924 jsou v státním rozpočtu praeliminovány 57 miliony korun. (Výkřiky (německy): Slyšte!)

Ke všemu přistupuje ještě obrovská výše nepřímých daní, takže mluviti lze přímo o šílené daňové politice tohoto státu, která se stává tím nesnesitelnější, ježto na podkladě státních daní svoje přirážky vybírají ještě obce, okresy a země. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví).

Všeobecná hospodářská krise působila takovým způsobem, že mnozí poplatníci při nejlepší vůli již nemohou dostáti svým povinnostem. Prodlužení tedy vůčihledě přibývá, ale také roztrpčení poplatníků, nejen v německém území, nýbrž také čeští poplatníci nejsou nadšeni, obdrží-li berní archy. Při tom však musím konstatovati ještě toto: Nikdo nyní ve skutečnosti neví, mnoho-li má platiti na daních a jaký jest jeho dluh na daních. V tom panuje úplný zmatek, a lidé jsou zcela vydáni libovůli berních úřadů. Jsou tím více roztrpčeni proti nynějšímu daňovému systému, ježto ještě po 6 letech po válce se vybírá t. zv. válečná přirážka, zaostalost to, kterou nelze dosti odsuzovati. Jsme pro reformu veškerého daňového systému, jenž musí býti jednodušší a přehlednější, aby také rolník a jednoduchý muž z lidu věděl, na čem jest. Ale nynější daňová politika co nejhůře ohrožuje jakoukoli práci a tvořivost.

Má-li tedy tato osnova zákona skutečně splniti svůj účel a je-li určena četným poplatníkům zjednati úlevu, pak sobě na druhé straně nemohu zatajiti, že právě tímto zákonem také obecní hospodářství a okresy těžce jsou ohroženy, neboť stane se ve stu případech, že obce a okresy musí vrátiti své přirážky, kde bylo vyhověno rekursu proti výměře daní, a jest úplně pochopitelno, že prakse nového zákona způsobí disharmonii v rozpočtech a citelné poškození obcí a autonomních okresů.

§ 2 sice stanoví, aby při šetření o snížení anebo o odpisu daní, které podléhají obecním přirážkám, slyšena byla také obec s poradním hlasem; ale zdali se ten hlas uplatní, jest ovšem jiná otázka, neboť v tomto případě zúčastněno jest tolik jiných zájmů, že bude velmi za těžko v takovýchto případech nalézti správnou cestu; proto se vážně obávám, že naše obecní hospodářství jest vážně ohroženo a že také u okresních správ nastanou asi komplikace ve finančním hospodářství, které by částečně mohly míti v zápětí velmi nepříjemné následky a účinky na rozpočet a jeho sestavení. Oproti tomu bylo by lze zjednati jen odpomoc, kdyby zvýšené příděly, na příklad vyšší procento daně z obratu, ulevily kritickému stavu obcí a okresů v jejich financích. Co se však na tomto zákoně jeví jako zvláštní nedostatek, jest skutečnost, že pro tyto daňové úlevy není žádné zákonité normy, nýbrž že rozhodnutí a zjištění zásad, pro to směrodatných, jest ponecháno jen uvážení vlády, a že v zákoně nejsou výslovně označeny ani finanční úřady, které mají rozhodovati, a že také spolupůsobení berních komisí jest úplně vyloučeno. Jestliže tedy vláda zamýšlí, v prováděcím nařízení vložiti rozhodnutí podle výše nedoplatků resp. odpisů do rukou berní správy, finančního zemského ředitelství aneb ministerstva financí, pak jest poplatník, který žádá o odpis, vydán úplně do rukou těchto tří činitelů, možnost rekursu jest vyloučena, a také přibrání berních komisí se označuje jakožto neúčelné. Takovýto postup dlužno zcela rozhodně odsouditi. Od let upírá vláda se svolením parlamentní většiny, aby konečně předsevzaty byly nové volby do berních komisí, a předstírá všechny možné potíže, ačkoliv se mezi tím konaly dvakrát všeobecné volby do obcí a jednou volby do Národního shromáždění. Užívá se vždy nových vytáček, aby k volbě nedošlo, ba vznikla myšlenka nové organisace berních komisí, aby členové komisí jednoduše byli jmenováni, což přirozeně naprosto odporuje myšlence berních komisí, jichž členové přece mají býti jen důvěrníky svých soudruhů v povolání. Pokud tedy ohledně předpisu daní nebude zjednán pořádek, a obcím tím také dána možnost, aby své přirážky a jejich vymáhání postavily na pevnou základnu, potud také bude těžko výhody tohoto zákona správně a bez závad prováděti, a i když bude nařízeno, aby při šetření o odpisu, nebo snížení daní, které podléhají obecním přirážkám, nejedná-li se o odpis obecních přirážek v očekávané výši 100.000 Kč, slyšena byla o tom, zda jsou tu okolnosti ohledu hodné, také finanční komise resp. obecní rada dotyčné obce, pak všechno to přinese obcím a zájemníkům jen málo úlevy, neboť v tom právě záleží nehoráznost československého daňového hospodářství vůči obcím, že se obcím odňalo samostatné vybírání jejich přirážek a přeneslo na státní berní úřady, že však při tom pro hojnost nových daní a přetížení berních úřadů obce byly zbaveny možnosti opatřiti si svědomitý rozpočet přirážek. Pokud jsme posud mohli konstatovati, nepřinesl tento státní centralismus obcím v jejich hospodaření žádného požehnání, ba působil dokonce rušivě na jejich finanční hospodářství. Předpokládáme samozřejmě, že vláda finančních úřadů nařídí, aby si při provádění tohoto zákona počínaly blahovolně, nestranně a pokud možno objektivně. Bylo by však také povinností vlády, aby nám řekla, jakým způsobem poskytneme obyvatelstvu jistotu, že tento duch také ve skutečnosti se projeví a že také bude zabráněno těm zlořádům, kterých se vláda podle své důvodové zprávy obává. Víme, že tento zákon vznikl z důvodů nutnosti a účelnosti, jsme pro tento zákon, přes různé nedostatky, již z toho důvodu, poněvadž není možno vléci s sebou všechny ty četné nevypracované daňové nedoplatky; žádáme, aby konečně jednou zjednán byl pořádek v tomto zmatku, neboť, pokud se tak nestane, jest také daňovou reformu velmi těžko prováděti. Bude však také naší snahou vážně kontrolovati a bdíti nad blahovůli, nestranností a spravedlností finanční správy při provádění tohoto zákona, poněvadž minulost a přítomnost nás dosud stále vedly k tomu, abychom chovali oprávněnou nedůvěru oproti všem sebe lépe míněným zákonům a nařízením.

Na základě toho dovoluji si navrhnouti tento resoluční návrh: ťPřes tísnivé podmínky, za kterých daňové úlevy mají býti poskytovány, hrozí nebezpečí, že úřady budou zaplaveny nesčetnými žádostmi, jakož i nebezpečí nestejnoměrné praxe. Odpomoc od toho bylo by v prvé řadě hledati v takovém řízení, které by také poplatníkům zabezpečovalo spolupůsobnost při rozhodování. Za všech okolností dlužno žádati, aby slevy na daních podle zákona hned po jejich povolení byly uveřejňovány a to netoliko v okrese dotyčného poplatníka, nýbrž obzvláště při větších částkách, o kterých rozhoduje finanční ředitelství po případě ministerstvo financí, ve všech daňových okresech. Veřejná kontrola může zabrániti zneužití, jakož i nestejnoměrné praxi v zájmu berní správy, jakož i poplatníků.

Prováděcí předpisy bylo by včas před jejich vydáním zaslati povolaným korporacím, aby se o nich vyjádřily.Ť (Souhlas na levici).

Místopředseda Klofáč (zvoní): K slovu je dále přihlášen pan sen. Hrejsa.

Sen. Hrejsa: Slavný senáte! Podání předlohy zákona o mimořádných úlevách při placení přímých daní litujeme se stanoviska státu, neboť provádění tohoto zákona bude znamenati pro stát ztrátu velikých milionů daní, kterých bude státní pokladna jistě s bolestí velmi postrádati. Než poměry se vyvinuly tak, že podání a přijetí tohoto zákona jest nutné. Zvyšováním berní a pozdním předpisováním dosáhly daně u jednotlivého poplatníka takové výše, že nejsou naprosto s to bez ohrožení své existence tyto daně zaplatiti. Předpisující úřady nejsou při tom bez viny, jak pan zpravodaj rozpočtového výboru blahovolně připustil. Velký počet berních správ zabýval se předpisováním drobných daní a proto neměl času na předpisování daní velkých poplatníků, z nichž mnozí mezi tím se svým majetkem do ciziny ušli, anebo svůj majetek ztratili a dnes nejsou schopni, aby daně zaplatili. Některé berní správy zase předpisovaly daně nesprávně, proti duchu i proti liteře zákona. Tak na příklad berní správa v Holešově na Moravě předpisovala daň z příjmu tím způsobem, že násobila výměru půdy libovolným fingovaným číslem, jako čistým výnosem, počítajíc z jedné míry čistého výnosu 120, 150, 180 až 200 Kč a k takto vzniklému součinu připočetla poplatníkem přiznanému tržbu za dobytek, ovoce, dřevo a pod. a na základě toho potom poplatníka zdanila. Ať měl poplatník dobrou či špatnou půdu, ať hospodařil racionelně či extensivně, ať měl vlastní pracovní síly či najaté, ať byl rok úrodný či neúrodný, vždycky měl a musil míti stejný čistý příjem a vždycky byl stejně poměrně podle výměry svých pozemků i zdaněn. To jest nesprávně a přímo protizákonně předepsaná daň z příjmu, neboť zákon předpisuje, že za základ daně má se vzíti skutečně dosažený čistý výnos v roku berní rok předcházejícím. Takto nesprávně předepsané daně zaviňují, že poplatníci podávají množství odvolání, čímž jsou potom finanční úřady prací zahrnuty. A tuto zbytečnou práci zaviňují často mnohé berní správy samy. Kdyby byly použily toho času takto zbytečně vynaloženého na včasné předepsání daní velkým i malým poplatníkům, nebyl by stát ztratil dnes tak veliké obnosy daní. Berní správy hrozí na příklad živnostníkům pokutami, nepodají-li přiznání k dani z obratu, ač to již dávno učinili a daň z obratu také zaplatili. Tím zase ztrácí zbytečně množství drahého času, který stojí republiku velké peníze. Berní úřady upomínají, ano exekvují pro daně dávno zaplacené a když poplatník prokáže složenkou poštovního úřadu šekového, že daň již zaplatil, tu se omlouvají, že se stal omyl. Zdá se, že zavedení amerického účetnictví u berních úřadů se neosvědčilo, buď že se nehodí, nebo že není dostatečně úředníky ovládáno.

Maličký příklad další. Kolega Sáblík, předseda melioračního svazu na Moravě, dostal exekuci pro nezaplacení 6 Kč 50 hal. ekvivalentního poplatku, který měl zaplatiti moravský meliorační svaz. Aby byl tento nepatrný poplatek zaplacen a vymožen, byl uveden v pohyb celý aparát úřední, kdežto bylo by stačilo pouze poslati melioračnímu svazu v Brně složenku a ten by byl zaplatil. Stát by byl dostal asi 6.50 Kč. Takto je sice také dostal, avšak výlohy vymáhání vyžadovaly několikanásobného obnosu, než co vymoženo bylo.

Ovšem zase také množství času zbytečně bylo tím ztraceno. Těchto několik málo dokladů z mnohých, které mám po ruce, uvádím jen proto, abych poukázal, že finanční úřady daně předpisující zavinily často své přílišné přetížení samy a při tom poškodily a poškozují státní pokladnu o veliké obnosy, neboť ten čas platíme my a ztrácíme naše peníze. Úbytek schopných sil, o nichž mluví pan referent ve své zprávě, úplně připouštím. Poměry dnes jsou takové, velectění pánové, že vyžadují mimořádných úlev při placení přímých daní, a s tohoto hlediska tuto předlohu vítáme. Přejeme si jen, aby ustanovení tohoto zákona byla prováděna stejně, ať se jedná o průmyslníka, či obchodníka, nebo živnostníka, anebo také snad o rolníka. Nejen průmyslník, obchodník a živnostník je ohrožen, praví zákon, vzniklým poklesem cen zboží a hodnoty investic, nebo ztrátami z pohledávek a jinakými následky poválečných poměrů, na příklad snížením mezd, platů a pod., jak praví § 1, odst. 2. předlohy, nýbrž také i zemědělec. Ztráty ty byly způsobeny u zemědělců krupobitím, neúrodou, která zvláště letošního roku postihla většinu okresů naší republiky, požáry, pádem dobytka, poklesem cen zemědělských produktů a pod. Zadluženost mezi rolnictvem počíná úžasným způsobem stoupati. Jest velký počet zemědělců větších i malých, kteří mají dopláceti dávku z majetku a přírůstku, platiti daň z příjmu za 3 až 4 roky vyšroubovanou na nemožnou výši a jiné a jiné daně.

Kdyby musili zaplatiti nyní za několik roků nazpět jim předepsané daně, musili by jim jejich usedlosti v exekuční dražbě býti prodány.

Na Slovensku na př. zase nebyly daně od převratu vůbec zemědělcům předpisovány a měli by tedy zemědělci platiti najednou daně za 6 až 7 roků. U velké části jich znamenalo by to ohrožení jejich hospodářského podnikání a zničení existence. Jelikož o povolování slev pak bude finanční úřad rozhodovati s konečnou platností, bez odvolání, žádáme ministerstvo financí, aby prováděcím nařízením bylo finančním úřadům ať berním správám, nebo berním finančním ředitelstvím uloženo, aby postupovaly s největší svědomitostí a odůvodněné žádosti zemědělců blahovolně také vyřizovaly.

Povážlivé je při tomto zákoně, že vzniká nebezpečí, že ti, kteří unikli placení daní, budou ještě nyní činiti nároky na slevu těch daní. Je mnoho průmyslových závodů, které zatajovaly zisky falšováním bilancí, aby unikly zdanění. Uvedu doklady některé ke svému tvrzení. Tak na př. větší počet průmyslových závodů ve Slezsku používal jistého Samuele Baumgartena v Krnově, který se vydával za generálního ředitele, a byl opětovně též pro podvod několikráte trestán, aby podplácel v ministerstvu financí úředníky revisního oddělení, aby tito uznali bilance jim sestavené za správné a vyměřily se pak dotyčným průmyslovým závodům nízké daně.

Byli prý získáni revisoři a superrevisoři a finanční ředitelství v Opavě bylo prý proti tomuto postupu úplně bezmocno.

Jedná se o milionové poškození státu u firem, jen pokud mi známo: 1. Troppauer, Zucker-Raffinerie v Opavě, 2. Tuchfabrik, Aktien-Gesellschaft in Jägerndorf, 3. Marburg und Söhne in Freudenthal, 4. Brankaer - Eisenwerke v Bránce u Opavy, 5. Wavrowitzer Zuckerfabrik ve Vávrovicích u Opavy, 6. Firma Weisshun, Papierfabrik v Opavě, 7. Hell a Companie, Medikamenten Fabrik v Opavě. Samuel Baumgarten neměl před 4 roky žádného majetku a teď zjištěny asi 3 miliony. Usvědčující materiál má velkoobchodník Alfred Fuchs v Opavě.

V takovýchto a podobných případech očekáváme, že finanční úřady budou s největší rigorosností postupovati a nepovolí nejen žádných úlev, nýbrž budou vymáhati daně, o něž chtěly firmy stát připraviti a nebo připravily.

Povážlivým jest také ustanovení §u 4 předlohy, podle něhož jakákoliv změna ve výši nedoplatků přímých daní má v zápětí také změnu všech přirážek k nim vybíraných. Má-li takováto úleva při placení daní míti význam, pak je ovšem také nutno, aby obecní, okresní a zemské přirážky byly sleveny. Avšak touto slevou bude těžce ohroženo hospodářství obcí, okresů a zemí. Bude nutno, aby se jim za úbytek přirážek dostalo nějaké náhrady, neboť jinak byly by ohroženy a plnění jich úkolů jim znemožněno. Poměry, velectění pánové, jaké nastaly poklesem konjunktury, změnou valutní, elementárními pohromami a jinými příčinami, vyžadují toho, aby poskytnuty byly mimořádné úlevy při placení přímých daní. Tyto úlevy při placení daní budou míti také značný morální význam. Naše občanstvo je dosti spokojeno s našimi úřady, ať již soudními, politickými, poštovními a jinými, avšak postup mnohých finančních úřadů při předpisování a vymáhání daní dráždí občanstvo, budí v něm roztrpčenost a vhání je do řad extremních politických stran, které obratně v této roztrpčenosti využívají ke svým účelům. Doufáme, že tento zákon přinese jakési uklidnění i po této stránce. Z těchto důvodů budeme hlasovati pro tuto předlohu v pevné naději, že všem, jichž existence je ohrožena, bude stejnou měrou měřeno. (Potlesk).

Místopředseda Klofáč (zvoní): Žádám, aby byla přečtena resoluce pana sen. Spiese a soudr.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

ťResoluční návrh sen. Spiese a soudr. k vládnímu návrhu č. t. 1971 o mimořádných úlevách při placení přímých daní.

Přes tísnivé podmínky, za kterých daňové úlevy mají býti poskytovány, hrozí nebezpečí, že úřady budou zaplaveny nesčetnými žádostmi, jakož i nebezpečí nestejnoměrné praxe. Odpomoc od toho bylo by v prvé řadě hledati v takovém řízení, které by také poplatníkům zabezpečovalo spolupůsobnost při rozhodování. Za všech okolností dlužno žádati, aby slevy na daních dle zákona ihned po jejich povolení byly uveřejňovány a to netoliko v okrese dotyčného poplatníka, nýbrž obzvláště při větších částkách, o kterých rozhoduje finanční ředitelství po případě ministerstvo financí, ve všech daňových okresech. Veřejná kontrola může zabrániti zneužití jakož i nestejnoměrné praxi v zájmu berní správy jakož i poplatníků.

Prováděcí předpisy bylo by včas před jejich vydáním zaslati povolaným korporacím, aby se o nich vyjádřily.Ť

Místopředseda Klofáč: Přeje si pan zpravodaj slovo k doslovu?

Zpravodaj sen. dr Fáček: K navržené resoluci uvádím, že resoluce podobného obsahu byla podána již v rozpočtovém výboru, která se domáhala jednak součinnosti komisí při povolování slev a která žádala povolení slev. To je podstatný obsah této resoluce a po vyjádření zástupce ministerstva financí rozpočtový výbor tuto resoluci zamítl a v důsledku toho nemohu se také přimlouvati za resoluci přítomnou.

Místopředseda Klofáč: O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Je námitek. (Nebyly). Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou vyznačeny v č. t. 1971 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se).

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Dále budeme jednati o zprávě výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1969) k vládnímu návrhu zákona, kterým se zmocňuje vláda republiky Československé převzíti státní záruku za úvěr poskytnutý Československé plavební akciové společnosti Labské v Praze. Tisk 1987.

Zpravodajem je pan sen. Havlena. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Havlena: Slavný senáte! Touto předlohou má se dostati vládě zmocnění, by převzala záruku za Československou plavební akciovou společnost Labskou v Praze při výpůjčce, kterou chce tato společnost uzavříti v obnosu 30 milionů čsl. korun u Zemské banky v Praze, dříve Zemské banky království Českého v Praze. Převzetí záruky má se státi i s důsledky event. plnění platebních povinností z této záruky plynoucích a zákon má nabýti účinnosti dnem vyhlášení. Československá plavební akciová společnost Labská byla jak známo zřízena na základě zákonného zmocnění a to na základě zákona ze dne 13. června 1922, čís. 188 Sb. z. a n., a byla zřízena za účasti státu s původním akciovým kapitálem 125 milionů Kč, který byl ale potom později snížen na obnos 70 milionů Kč, aby se předešlo překapitalisování společnosti. Společnost zřizovala se, pokud máme na zřeteli předběžné práce, již v roce 1921, hlavně pak v r. 1922 za doby vysokých všeobecných cen. Bylo třeba opravovati lodní park převzatý z Německa, který za války nebyl opravován, bylo třeba provésti mnoho investic na opravách a zařízeních a všechno to vyžadovalo velmi značných nákladů. Mimo to utrpěla společnost velmi značné ztráty na rapidním poklesu německé valuty. Příjmy společnosti byly ponejvíce v německých markách, kdežto výdaje dály se ponejvíce v korunách československých a poněvadž původní kapitál 70 milionů Kč byl vypotřebován tím, že byl věnován vlastně na přínosy, musila se potom společnost dlužit obvyklým způsobem u bank, jak na provedení potřebných oprav lodního zařízení, tak i ke krytí všeobecných výloh zařizovacích a také ke krytí ztrát valutových. Z těchto příčin dostoupil dluh společnosti ke konci května letošního roku obnosu 22 milionů Kč, z toho bylo právě asi polovina ztrát valutových a druhá polovina přibližně výdajů investičních. Poněvadž ale je třeba ještě dalších investic, má-li býti celý podnik náležitě vypraven a má-li náležitě sloužiti svým dopravním účelům, potřebuje společnost v této době ještě další obnosy na investice a má tedy býti uzavřena půjčka 30 milionů Kč. Obnosu 22 milionů je třeba na konversi dluhu, který společnost má u bank a zbývajících 8 milionů má býti použito na další investiční potřeby. Konverse má býti provedena ohledně obnosu 22 milionů z těch příčin, že získaný úvěr je příliš drahý, okrouhle asi 12 1/2% zúročení, což ovšem společnost velmi značně zatěžuje. Nový úvěr má býti poskytnut Zemskou bankou v Praze. Bude o mnoho levnější, poněvadž tato banka požaduje pouze zúročení o 1 % vyšší, než je obvyklá oficielní bankovní úroková míra. Zemská banka chce poskytnouti úvěr jen za záruky státu a vláda žádá za zmocnění, aby tato transakce mohla býti provedena. Státu musí záležeti na tom, aby společnost měla levný úvěr, aby také mohla své zařízení náležitě doplniti a vypraviti, aby potom své hospodářské úkoly mohla náležitě plniti. Situace společnosti se také zlepšuje, německá valuta se upevnila, není již nebezpečí ztrát, kterými byla společnost až dosud ohrožena a které měla, plavební obchody společnosti jsou celkem dobré a počítá se, že už letos dojde společnost k bilanční rovnováze. Dokonce. že v blízké budoucnosti bude míti i bilanční přebytky.

Stát sám je zainteresován na této věci již tou okolností, že sám má podle zakladatelské smlouvy 72% akciového kapitálu. Má ve výkonném výboru i v představenstvu společnosti své zastoupení. Podle smlouvy zakladatelské jsou zúčastnění účastníci společnosti zavázáni podržeti ve svých rukou 38% akcií a zbývajících 62% nesmějí soukromí účastníci společnosti nijak odprodati, dokud dříve svoje akcie nenabídli státní správě.

Státní správa není tudíž vysazena žádnému nebezpečí, že by stát při této transakci mohl přijíti k nějakým škodám. Ale mimo to státní správa je ochotna tuto záruku poskytnouti ještě za zvláštních podmínek. Podle důvodové vládní zprávy jakékoliv platy, které by musil stát konat, budou považovány za zápůjčky poskytnuté společnosti súročitelné 5%, které musí společnost splatiti státu, jakmile to její poměry dovolí. Dále společnost nesmí uzavírati po dobu záruky žádných dalších půjček ani obligačních, ani hypotekárních bez svolení státní správy. Musí tomu předcházeti zákonné zmocnění, kdyby si chtěla na př. na své hypotéky dlužiti. Obdobně je to upraveno v Německu, že si mohou plavební společnosti dlužiti na hypotéky. U nás by tomu musila předcházeti zákonitá úprava ohledně soukromoprávních poměrů majetkových této společnosti.

Konečně společnost nesmí vypláceti žádnou dividendu, dokud nebude obstarána amortisační a úroková povinnost při těchto půjčkách, po př. dokud nebudou uhrazeny částky, které by stát musil z tohoto ručení platiti, nesmí býti zápůjčky použito k žádnému jinému účelu, než za jakým tato zápůjčka u Zemské banky má se uskutečniti. Konečně je to zájmem státu, aby společnost, na které je sám zúčastněn, když již potřebuje úvěru, aby tyto úvěry nebyly drahé, zejména když se může úvěr dostati levnější, i třeba za záruky státu, a když je potřebí opatřiti za přijatelnější úrokové míry další potřebné obnosy k nezbytným investicím. Jak je patrno, vyžaduje toho zájem společnosti, na které je stát zúčastněn, aby záruka byla státem poskytnuta. Společnost má sloužiti veřejným zájmům a tyto důvody mluví pro to, aby tomuto návrhu vládnímu dostalo se schválení. Poslanecká sněmovna návrh vlády schválila a rozpočtový výbor senátu, který projednával usnesení poslanecké sněmovny, doporučuje, aby předloha byla schválena i v senátě Národního shromáždění. (Pochvala).

Místopředseda Klofáč: Ke slovu není nikdo přihlášen. Pan zpravodaj si nepřeje žádné další poznámky?

Zpravodaj sen. Havlena: Nikoliv.

Místopředseda Klofáč: Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se).

osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli (2 §y) hodlám dáti hlasovati na jednou.

Jsou nějaké.námitky? (Nebyly).

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém a to ve znění vyznačeném v tisku 1969, nechť laskavě zvedne ruku. (Děje se).

To je většina. Osnova zákona. jeho nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Přerušuji jednání.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Mezi schůzi tiskem rozdáno:

Tisk 1991. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, kterým se zřizuje ťVšeobecný fond peněžních ústavů v republice ČeskoslovenskéŤ (tisk 1965).

Tisk 1992. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, kterým se zřizuje Zvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů (tisk 1972).

Zápisy o 222. a 223. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 29. září 1924.

Místopředseda Klofáč: Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 8. října 1924 o 11. hodině s tímto

denním pořadem:

Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1963) k vládnímu návrhu zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Tisk 1989.

Druhé čtení zprávy výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1971) o vládním návrhu zákona o mimořádných úlevách při placení přímých daní. Tisk 1988.

Druhé čtení zprávy rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1969) k vládnímu návrhu zákona, kterým se zmocňuje vláda republiky Československé převzíti státní záruku za úvěr poskytnutý Československé plavební akciové společnosti Labské v Praze. Tisk 1987.

Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1972) k vládnímu návrhu zákona, který se zřizuje Zvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů. Tisk 1992.

Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1967) o vládním návrhu zákona, jímž se vláda zmocňuje převzíti pohledávky vzniklé z dodávek za doby války. Tisk 1980.

Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1962) k vládnímu návrhu zákona o příročí k ochraně peněžních ústavů a jejich věřitelů. Tisk 1985.

Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1965) k vládnímu návrhu zákona, kterým se zřizuje ťVšeobecný fond peněžních ústavů v republice ČeskoslovenskéŤ. Tisk 1991.

Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1964) k vládnímu návrhu zákona o povinnostech bankéřů při úschově cenných papírů. Tisk 1984.

Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1966) k vládnímu návrhu zákona o vkladních knížkách (listech), akciových bankách a o revisi bankovních ústavů. Tisk 1990.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Návrh můj je přijat.

Končím schůzi.

Konec schůze v 17 hodin 40 minut.