Schůze zahájena v 11 hodin 30 minut.

Přítomni:

Předseda: Donát.

Místopředsedové: dr Franta, Klofáč, Niessner, dr Soukup, Valoušek.

Zapisovatelé: dr Přikryl, Löw.

111 senátorů dle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: inž. Bečka, dr Dolanský, Habrman, inž. Novák, Udržal; odborový přednosta ministerstva financí dr Vlasák, odborový přednosta ministerstva vnitra dr Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi p. sen. Hartlovi, na dobu jednoho týdne p. sen. A. Jiráskovi.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tiskem rozdáno:

Tisk 1993. Zpráva I. živnostensko-obchodného výboru, II. sociálne-politického výboru o usnesení poslaneckej snemovne k vládnemu návrhu živnostenského zákona pre územie Slovenska a Podkarpatskej Rusi (tlač. 1970).

Zápis o 224. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 30. září 1924.

Na základě usnesení výboru iniciativního ze dne 7. října 1924 přikázáno:

Výboru národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 1953. Návrh sen. Práška, Križko, Zavorala, dr Procházky, dr Soukupa, Petříka, Pánka, Lisého, dr Franty, dr Němce a spol. na poskytnutí státní podpory poškozeným krupobitím a průtrží mračen na okrese dolnokralovickém.

Tisk 1974. Návrh sen. Spiese, Zulegera, Lipperta a soudr. na zahájení a provedení nouzové akce pro rolníky volebního kraje karlovarského a okresů Teplé a Mariánských Lázní, kteří katastrofální nepohodou byli poškozeni.

Předseda: Přikročuji k projednávání dnešního denního pořadu, a to k bodu

Pokračování v debatě o zprávě I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1963) k vládnímu návrhu zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Tisk 1989.

Slovo dále má pan sen. dr Reyl.

Sen. dr Reyl: Slavný senáte! Moderní výroba kapitalistická vytvořila již do 50 let minulého století v dělnictvu zvláštní třídu lidí, t. zv. proletářů, kteří byli vyřazeni ze společnosti lidské. Sombart ve svém spise o proletářích vykládá a popisuje zvláště tento druh lidí, který neznal ani úsměvu ostatních spolubližních, ani snad úsměvu přírody, poněvadž byl omezen od svého mládí na úzkou ulici, znal snad nebe jen z toho místa, kde prožil své mládí na dvorečku a ulicích velkoměsta.

Již starověk znal proletáře a nazýval ty občany proletáři, kteří státu přispívali pouze svým potomstvem. Moderní proletář slouží společnosti svou prací, nemaje kromě tělesných sil svých žádného majetku. Pokud proletář může pracovati, zabezpečují jeho tělesné síly jemu také životní existenci. Když se však jeho tělesné síly vyčerpají, stává se mu ve stáří nebo neschopnosti k práci život obtížným a připadá za obtíž svému okolí, obci a státu.

Nedivno, že trpce pozoruje proletář, kterak z hmotných hodnot, které po celý život tvořil, nedostává se mu podílu ke stáru ani na skromné živobytí. Sociální tato nespravedlnost vedla dělnictvo i soucitné lidi ke snahám, aby pracujícímu lidu byl zajištěn jistý důchod i v době, kdy nemůže dělník pracovati, tedy po čas nemoci, úrazu, dočasné nebo trvalé neschopnosti k práci a ve stáří. Toto pojištění jistého důchodu dělníkovi zove se sociální pojištění a je předmětem předloženého zákona.

Jestliže hodnotíme osnovu zákona po stránce formální, shledáváme v ní jisté přednosti a také vady. Jedna vada vězí v tom, že vztahuje se pouze na zaměstnance v námezdním poměru a zahrnuje asi 2 1/2 milionu lidí v republice. Nevztahuje se na samostatně výdělečné malé lidi středních stavů, kterých je asi 1 1/4 milionu. I střední stavy, malí rolníci a maloživnostníci trpí zajisté tíživými poměry nynějšího peněžního hospodářství a proto zajisté zaslouží i oni státní sociální péče. Útěchou nám je ovšem slib vlády, že se počalo již s přípravami k tomuto sociálnímu pojištění středostavovskému.

Jiný nedostatek v předloze spatřuji v tom, že zákon nezahrnuje též úrazové pojištění. Je však pravda, že úrazové pojištění je jiného rázu, nežli nemocenské, ale přece souvisí úraz s pojištěním invalidním a proto musí býti časem přiřazeno i úrazové pojištění k sociálnímu. Tím se jistě zjednoduší režie správy, získají se zapracovaní odborníci do správy a bude lepší přehled pojištěnců.

Přednosti zákona jsou mnohé, takže budí naději, že časem, po získaných zkušenostech v budoucnosti vhodnou novelisací zákona budeme míti dokonalé sociální pojištění. Přednost zákona spatřuji v tom, že slučuje nemocenské pojištění s invalidním a starobním. Zajišťuje za jistých podmínek také důchod vdovský a sirotčí a podporuje populaci a zdraví ženy - matky. Zákon zjednodušuje dále režii, snižuje náklady nemocenské a to, co ušetří se na nákladech nemocenských, věnuje se starobnímu a invalidnímu pojištění.

Přednost navrhovaného sociálního pojištění je také v tom, že není žádným zaopatřením, žádnou almužnou, nýbrž pojištěním, které je založeno na základech svépomoci, soběstačnosti čili ekvivalence a na společenské solidaritě. Pojištěnec nebude bráti žádné almužny, nýbrž obdrží svým časem důchod, na který si sám platil. Tento právní nárok na důchod povznáší jistě sebevědomí dělníka a odpovídá také modernímu názoru na povahu sociální péče.

Zásada soběstačnosti a ekvivalence odůvodňuje předpoklad, že pojištění bude u nás prospívat v budoucnosti, protože renty nebudou větší než placené příspěvky a určité příspěvky státní. Není tedy žádné obavy před zhroucením tohoto díla v budoucnosti. Proto také při přípravě osnovy zákona o sociálním pojištění měli hlavní slovo odborníci, pojistní matematici, na něž plně spoléháme. Matematika je jistě jediná věda, která ještě nemusila své výsledky odvolávat. Mimo to jmění sociálního pojištění bude spočívat hlavně v živých pojištěncích a ty nelze vůbec defraudovati. Tento kapitál živý se nám vůbec nikdy ztratiti nemůže.

Užitek z pojištění bude míti zvláště příští generace a proto důvodně břímě sociálního pojištění bylo také uvrženo i na příští generaci. Velikým ziskem pro zákon o sociálním pojištění jsou bedlivé matematicko-pojistné výpočty odborníků, kteří každý možný nepříznivý případ v budoucnosti, jako na př. pokles valuty nebo vznik epidemií vzali v úvahu svých výpočtů a tím dali zákonu takový základ, že málokterý zákon dosud přijatý v republice má tak bedlivě propočtené finanční výsledky. Z těchto odborných výpočtů a ze svrchu uvedených zásad plynou logicky dále některé důsledky a to stylisace paragrafů zákona, pak stylisace o organisaci léčebné péče i správy, takže skutečně nelze na předloženém zákonu nic měniti, nechceme-li zvrátiti vůbec celé dílo. Tentokráte senát jistě s dobrým svědomím může schváliti v plném znění usnesení poslanecké sněmovny.

Jestliže oceňuji vnitřní hodnotu a význam podané předlohy o sociálním pojištění, shledávám, že toto dílo je dílem sociální i politické prozíravosti a zároveň sociální spravedlnosti k pracujícímu lidu. Nebylo by jistě zdrávo společnosti vůbec a státu našemu zvláště, kdyby dělník stále byl udržován v mimořádném a výlučném postavení proletáře bez práva na lidskou existenci. Sociální pojištění je jistě jedním z prostředků který směřuje k odproletarisování dělnictva a zařazení jeho mezi ostatní společenské třídy. Sto milionů lidí v Evropě nesmí býti ponecháno v zoufalé situaci a dva a půl milionů lidí v republice nesmí býti vháněno do tábora komunistického. (Tak jest!) Také dělník má právo, aby svou práci konal radostně u vědomí, že po vyčerpání tělesných sil bude prožívati konec svého života v klidném odpočinku při slušném zaopatření. Společnost tím získá nesporně na sociálním smíru a stát získá oddané příslušníky mezi dělníky, kteří budou míti vždycky zájem na udržení státu, jenž svými příspěvky přispívá na jejich starobní důchod. V rozervaném státě neměl by dělník jistě žádné naděje na starobní důchod ve stáří. V tomto ohledu je pravdou, že sociální pojištění prospěje i buržoasii a že zabije vlastně komunismus. Odtud pozorujeme také tu nerudnost, kterou přivítal komunismus sociální pojištění.

Po stránce hospodářské bude míti sociální pojištění blahý vliv na zdárný vývoj výroby průmyslové, neboť bude udržovati zdraví a tělesné síly pojištěnců a bude míti také jistě vliv na šetrnost a spořivost v kruzích dělnických. Sociální pojištění včasným léčením zachrání zdraví a život tisícům dělníků, čímž zachrání průmyslu lidskou drahocennou sílu výrobní, bez níž zdar průmyslu je vůbec nemožný. Oč více vydá výrobce na sociální pojištění, o to více získá na ušetření drahocenného materiálu pracovního. Také nesdílím obavu, že sociální pojištění podlomí spořivost mezi dělnictvem. Naopak soudím, že povzbudí chuť ke spořivosti.

Důchod invalidní i starobní značí zajisté jisté jmění, a učí zkušenost, že jenom ten člověk šetří, kdo již malý kapitálek má. Kdo vůbec nic nemá, tu se mu zdá, že malá částka peněz nic neznamená, a proto nešetří. Kdo však již má nějaký malý vklad uspořený, má radost z každé přebývající koruny a snaží se ji uložiti. Dělník bude jistě šetřiti, aby si zlepšil důchod starobní, a jistě také dnes vedení dělnické třídy bude jistě nabádati k šetrnosti, nežli se to dálo dosud v minulosti.

Mravní význam sociálního pojištění byl již vzpomenut, když jsem uváděl vůdčí zásady osnovy zákona, který nebude dávati almužny, nýbrž uspořený a zákonem zaručený důchod. Zákonitý důchod povznese sebevědomí dělníkovo, když sezná, že jeho práce nerozmnožuje pouze mamon, ale i tvoří záruku životní existence. Tím se blížíme k tomu ideálu sociálnímu, aby práce byla spojena s kapitálem.

I stránky hygienické lze si zde povšimnouti. Člověk jedinec je ohrožován nemocemi svých spolulidí, jakož zase sám ohrožuje jiné občany nemocemi, které si přivodil. Bude-li sociální pojištění zvýšenou nemocenskou péčí dbáti o preventivní prostředky proti chorobám dělnickým, bude tím také dbáno o hygienu celého národa. Sociální pojištění ulehčí také obcím, okresům i státu v nákladech na léčebné, nemocnice a zdravotní ústavy. Co dáme sociálnímu pojištění, obdržíme zpět úsporou na dávkách a daních pro hygienická zařízení.

Sociální pojištění nemocenské, úrazové, invalidní a starobní je v Německu zavedeno již od r. 1885, a přetrvalo toto pojištění i zhoubné následky světové války. Za 20 let, v letech 1885-1905 toto sociální pojištění mělo příjmů 7345 milionů marek, k tomu přispělo. dělnictvo 3000 miliony marek, podnikatelé také 3000 miliony marek, stát přispěl příspěvkem 386 milionů, na úrocích se získalo 670 milionů. Sociální pojištění vydalo v těch 20 letech dělnictvu 5267 milionů marek, 10% vyžadovala režie. Zisk činil 1722 miliony marek, z čehož 2/3 připadly pro invalidní a starobní pojištění.

Přes tato blahodárná opatření v Německu shledáváme tam mezi dělnictvem i jisté sklony ke komunismu, z čehož plyne, že nesmíme v sociálním pojištění spatřovati nějaký všeobecný lék nějakou takovou Panuceu pro pokojné sociální soužití v budoucnosti, protože hmotné zaopatření nestačí člověku k plné spokojenosti.Vedle těla má člověk i duši, vedle potřeb hmotných má potřeby také duchovní i ideální; ne samým chlebem živ je člověk. Bylo by potřebí snad ještě sociálního pojištění pro ideální kulturu mezi dělnictvem. V té příčině připadá státu i stranám, které vedou dělnictvo, vážná povinnost, aby pečovaly o náležitou mravní a společenskou výchovu dělnické třídy. Dnes, po 76 letech od vydání Marxova komunistického manifestu, mohlo by býti již uznáno, že materialistické zásady v něm vyslovené, nejsou vhodnou methodou pro vedení dělnické třídy. Ne třídní boj, ale třídní soužití a vyrovnání musí býti heslem přítomné doby. Jestliže kde jinde, pak jistě v našem mladém státě musí býti praktikována zásada součinnosti všech tříd a vrstev národních, neboť jinak nebude moci samostatný náš stát splniti své povinnosti a naděje v něj kladené.

Vítám v předloženém zákoně o sociálním pojištění cenný příspěvek k třídnímu dorozumění i sociálnímu smíru a prohlašuji za lidovou stranu, že budeme ochotně pro přijetí zákona hlasovati. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo má dále paní sen. dr Herzigová.

Sen. dr Herzigová (německy): Slavný senáte! Dílo tak široce založené, jako jest zákon o sociálním pojištění, každý sociálně smýšlející člověk dnes uvítá a v každém ohledu se bude snažiti je podporovati. Základem každé pokračující sociální politiky jest kvetoucí národní hospodářství. Chceme doufati, že si toho vlády republiky vždy více budou vědomy a že si také při potírání německých hospodářských sil podniků atd. uvědomí, že tím škodí nejen německému lidu v Československé republice, nýbrž také sobě samým; škody to, které se dříve nebo později citelně vymstí. Ochrana výrobních sil ve smyslu Bedřicha Lista jest smyslem každé národní a sociální politiky - a tím nastává zařadění sociální politiky do všeobecné hospodářské politiky. Sociální pojištění vyžaduje silné zatížení nynějšího pokolení v péči o budoucí pokolení. Bude tudíž sociální pojištění, čím šíře je založeno, tím větší oběti žádati od nás a od každého státního občana, jejichž výše nám dnes vůbec není jasná.

Silné nahromadění kapitálu, na které bývalý ministr dr Engliš v poslanecké sněmovně skvěle posvítil, jest sice silnou oporou, ale to, čeho sociální pojištění jedině potřebuje, jsou v prvé a poslední řadě živé síly jednotlivce, kterýž je drží a nese. Vlády musí vždy býti pamětlivy veliké odpovědnosti, kterou při provádění tohoto zákona přejímají. Jde také o to, chrániti nashromážděný kapitál; dlužno tedy věnovati největší pozornost stabilisaci jmění a to zajisté bude míti také silný vliv na zahraniční politiku.

Starobní pojištění tak vybudované jakým jest v Německu, stojí dnes před závažnou otázkou, z čeho má platiti starobní důchod, ježto celé nastřádané jmění znehodnocením peněz se ztratilo a zmizelo. Jest v tom jakási ironie, že první skutečné zákony o sociálním pojištění dal a vybudoval Bismarck a to za tak mnohého závažného odporu, jaký shledáváme dnes. Dnes však nejedná se při sociálním pojištění pouze a výhradně o dělnické pojištění, nýbrž ono zavírá v sobě mnohem širší vrstvy lidu. Nejjasněji projevuje se tato zněna v osnově zákona ve Švédsku z roku 1920, podle které všichni muži a ženy od 16. roku věku mají podléhati pojistné povinnosti, pokud nejsou trvale neschopni k práci anebo zaměstnání ve veřejné službě, anebo pokud nemají pracovní výdělek 540 K anebo přes 8100 korun, anebo kapitálové jmění alespoň 25.000 švédských korun.

Všichni řečníci zdůrazňovali, že tato osnova zákona nemůže býti definitivní, ale že jest nutno dostati ji pod střechu. Bylo potřebí mnohaletých příprav, aby vytvořena byla osnova zákona, a v mnohých paragrafech zračí se rozpaky jakožto účinek boje uvnitř koalice. Jednu z největších chyb předlohy vidíme v silném centralismu a zbyrokratisování. Tuto silnou náklonnost ke zbyrokratisování vytýkáte jinak jenom nám Němcům, nechci míti za to, že tato chyba jest následkem německých vlivů. Předloha se pokoušela vtlačiti vše již do příliš pevných forem. Zamýšlená centralisace znamená však také národnostní a hospodářské nebezpečí pro náš německý lid. Při zjednání potřebných peněz zvolen byl systém úhrady, který s sebou přináší veliká nebezpečí. Nejen běžné, nýbrž také budoucí důchody kryjí se kapitálově, což vede k obrovskému nahromadění kapitálu. Dr Korkiš odhaduje, že ve 20 letech kapitál vzroste na 12 miliard, a důvodová zpráva neodhaduje mnohem méně. Tyto obrovské sumy uniknou národnímu hospodářství, poněvadž třetina má býti uložena ve státních papírech, třetina hypotekárně a poslední třetina podle ustanovení zákona může býti uložena v peněžních ústavech, důvěry hodných. Tím mají ústřední pojišťovna a vláda k disposici nesmírné sumy. My můžeme pro naši početnost a hospodářské postavení jakožto Němci žádati, aby tato pojišťovna byla rozdělena ve dvě národnostní oddělení, podobně jako tomu jest u Všeobecného pensijního pojištění soukromých zaměstnanců. To by nám bylo zárukou, že jak zájmy dělnictva, tak také všeobecné zájmy německého hospodářství dojdou náležitého zřetele. Poněvadž naše návrhy, k tomu směřující, již v poslanecké sněmovně byly zamítnuty, omezili jsme se na to, že jsme ve výboru protestovali proti této nadbytečné centralisaci a podali jsme různé k tomu směřující návrhy, které se domáhají práva německého jazyka u rozhodčích soudů atd. Veliké národnostní nebezpečí, které spatřujeme v této osnově zákona, znemožňuje nám hlasovati pro tento zákon v předloženém znění.

Nemocenské pokladny, na kterých sociální pojištění bylo vybudováno, utrpěly, pokud jde o samosprávu a volný pohyb závodících sil, největší škodu a nejtěžší ránu; ránu, která nás Němce obzvláště těžce postihuje a která nás zbavuje veškeré samostatnosti v této věci. A to zajisté také bylo účelem tohoto jednání. Nadšenci pro jednotnou pokladnu, kteří vládě s přílišnou ochotou pro určitou theorii napomáhali, pocítí brzy na vlastním těle, co různé paragrafy znamenají také pro ně. Považují poškození naší samostatnosti, ba zničení její v nemocenském pojištění za věc obrovského rozsahu. Na vedoucí místa nových a starých německých nemocenských pokladen dostanou se zajisté převážnou většinou Češi, a představenstvo jest sestaveno, voleno a jmenováno tak, aby nemělo žádného významu. Chceme doufati, že při propůjčování úřadů nebude vládnouti pouze šovinismus a stranictví. Tvůrcem a nositelem moderní sociální hygieny jest lékař; kde, slavný senáte, shledáváte to vyjádřeno? Naopak, nedbajíce toho střežíme se dáti lékaři v předsednictvu, rozhodčím soudě atd. postavení člena s hlasem poradním. Lékař jest oceňován jen jako zaměstnanec, ba čtvrtý díl předlohy mluví místo o lékařské činnosti jen o lékařské službě. Právem se lékaři proti tomu ohražovali, neboť vědí, že není žádných služek, nýbrž jsou jen pomocnice v domácnosti atd. Tento výraz ťslužbaŤ vyjadřuje tedy přímo to, na jaké místo chceme lékaře postaviti, ale existuje státní nebo soukromé nemocenské pojištění bez lékaře jakožto nejdůležitějšího člena pojištění? Okolnost, že se přeceňuje poskytování nemocenských premií a nemocenského, vedla k tomu, že se vůbec může s lékaři takovýmto způsobem jednati. I když to dosud bylo možno, pak jest to v sociálním a demokratickém státě trvale nemožné a vyloučeno, aby pro blaho lidu tak významný intelektuální stav byl pomíjen a aby ho nebylo dbáno. Také názory zákona o závodních radách odpadají při těchto zaměstnancích. Jsem přesvědčena, že nebude lze udržeti to, že se obchází ministerstvo zdravotnictví. Neboť příliž potřebujeme lékaře a jeho činnost. Nemocný přece chce býti ošetřován, když jest nemocen, a jen simulanti budou míti více namířeno na peníze. Následkem toho bude lékař vždy hráti důležitou úlohu. K volbě lékaře do některého představenstva atd. může vésti jedině jeho postavení jakožto zaměstnavatel. Poněvadž však lékaři většinou mají jen pomocnici v domácnosti, není-li žena nucena dělati si všechno sama, odpadne také tato možnost. V §u 93 jest zřizování léčeben a lékáren zabezpečeno sociální pojišťovnou. Chtěla bych se v zájmu poplatníků tohoto státu postaviti proti tomuto ustanovení. Zdá se mně mnohem důležitějším udržovati lékárny a léčebny, kde již existují, a nemocnice vypraviti a přivésti na takovou výši, aby právě částečně měly povahu léčebných ústavů, nežli zřizovati vedle toho nové ústavy, které konečně více nebo méně má udržovati stát. Obzvláště lékárny byly by mimořádným způsobem ohroženy, anebo utrpěly by značné ztráty, kdyby nově zřízené lékárny byly učiněny všeobecně přístupnými. Vy ovšem řeknete, že to přece nebylo úmyslem, ale jsem přesvědčena, že se tak dříve nebo později stane, nejprve ve výjimečných případech a pak všeobecně. Ale zde byli by poškozeni poplatníci, kteří vlastně musí sehnati peníze na sociální pojištění. Příspěvky státu budou velmi vysoké a ty právě dlužno sehnati daněmi anebo vyvlastněním, ale na konec nebude zde ničeho k vyvlastnění, poněvadž nikdo nebude ničeho více míti. Já, jakožto lékařka bych také myslila, že nad léčebnými ústavy, tedy nad ústavy, které se zabývají léčením lidí, přísluší kompetence jen ministerstvu zdravotnictví, neboť to něčemu z toho rozumí. Neboť ani nejlepší pokladní anebo správní úředník si nemůže osvojovati žádný úsudek o lékařských věcech, stejně jako se také lékař nebude míchati do správních záležitostí.

§ 95 obsahuje kaučukové ustanovení, které se může státi nesmírně nebezpečným pro lékaře. Praví se v §u 95, č. 2, že pojištěnci dávka přísluší, jestliže si nemoc nepřivodil úmyslně. Do jakého postavení budou se moci lékaři dostati při rozhodo-dování, zdali tu jest simulace anebo úmyslné přivodění nemoci. Již se simulanty přijde zcela určitě do konfliktů, které přece také již vedly k vážnému ohrožení života; dojde dále ke konfliktu při vyšetřování, zdali dotyčný získal nemoc lehkomyslně. Jestliže člen nemocenské pokladny navštíví kolegu, který má chřipku, a když se návštěvník potom nakazí, pak mohlo by se také právem říci, že si nemoc přivodil vlastně lehkomyslností. To připomíná velice ono jednání pokladen, a není tomu ještě tak dlouho, kdy pokladny lidem pohlavně nemocným nepřiznávaly žádné ošetření a tyto lidi zamítaly. (Různé výkřiky.) Dříve, před lety, odpíraly pokladny ošetřování osob pohlavně nemocných a říkaly, aby si to platily samy. To je zcela určitá pravda. Velice dlužno uvítati další péči o těhotné a šestinedělky, jakož i podpory při kojení. Všechno to má býti ještě dále vybudováno, neboť jest skutečnou zkušeností, že síla a zdraví lidu tím velmi vzrostly. Chtěla bych se obrátiti jen proti tomu, že se mluví zrovna o premiích, tohoto výrazu mělo by se více užívati v zemědělství pro chov dobytka a nikoli u lidí. Proti §u 96 máme tyto námitky. Při bodu c) se uvádí, že všechny rodiče, děti, sourozenci, prarodiče, tchán, tchyně atd., kteří s pojištěncem alespoň 6 měsíců před tím, než nastal pojistný případ, žili ve společné domácnosti, obdrží dávky. Není tu žádného potřebného omezení; zdali dotyčný snad má jmění, což přece u tchána nebo tchyně snad jest možné, anebo zdali sám ještě něco vydělává. Tento nedostatek precisnosti zasahuje silně do hospodářského postavení lékařova. Při §u 104 jest trochu příliš vysoký počet 6 měsíců, po který těhotná žena v posledních 12 měsících musila býti pojištěna, chce-li míti podporu v šestinedělí anebo v těhotenství. Mám za to, že by bývalo lze tuto dobu přece snížiti na 5 měsíců. Přichází se velmi často, že právě svobodné budoucí matky anebo chudé provdané ženy pak od pokladen jsou odmítány proto, že jim do těchto 6 měsíců schází ještě 14 dnů. Byli jsme často nuceni pomáhati potom ze soukromých prostředků, abychom těmto ženám jejich smutné postavení učinili snesitelnějším. Také slučování vdovské renty v §u 114 s invaliditou vdov neshledávám zcela správným. Vdovský důchod jest konečně vdovským důchodem a když muž zemře, myslí každá žena, že má nárok na vdovský důchod, vždyť přece muž platil s sebou vdovský důchod. Tu však musí býti invalidní a simulovati všechno možné, aby obdržela důchod. Tím jsou dokořán otevřeny dvéře hysterii za účelem nabytí důchodu, čemuž konečně se nelze tak diviti.

Musím se jakožto organisovaná lékařka samozřejmě zastávati a hlasovati pro svobodnou volbu lékaře. Snad jednou při lukrativním povolání, jakým povolání lékaře jest již dnes, dojdeme tak daleko, že bude jednou svobodná volba, poněvadž z mála existujících lékařů budou musit býti přibráni všichni. Postavení lékaře v sociálním pojištění jeví se velice správně v §u 143, ve kterém lékařský důvěrník jest zase jen zcela obyčejným kontrolním orgánem, kterého se užívá k tomu, aby špicloval svého kolegu, což ovšem obzvláště u intelektuálního povolání jest velmi nepříjemnou věcí. Když za to všechno neobdrží jinak nic jiného, nežli že to smí činiti, za jistou úplatu, pak také postavení lékařského důvěrníka není vlivným. Představovala jsem si pod lékařským důvěrníkem, že alespoň na škody nemocenské pokladny může s úspěchem upozorňovati, že může s úspěchem odborně raditi; ale tak zůstává všechno úplně mimo obor moci lékařovy. Bylo by se domáhati toho, aby nemocnice byly brzo donuceny k tomu, aby braly lepší zřetel na nemocné, kteří jsou tam poukazováni od nemocenských pokladen a aby se staraly o to, aby tito lidé také skutečně byli přijati. Panující dnes nedostatek lůžek jest velkým zlem a jest bezpodmínečně potřebí přikročiti k vybudování nemocnic, to jest důležitější než mnohé jiné věci.

§ 258, ačkoli důvodová zpráva praví, že tento paragraf má zníti ostřeji, jest ještě velice nejasný. Jest zcela neurčito, která hygienická zařízení a léčebné ústavy budou pak podléhati ministerstvu sociální péče. Zdá se mi přece, jak jsem se již zmínila, bezpodmínečně nutným, aby ústavy, které se zabývají léčením, anebo ošetřováním nemocných, patřily pod správu lékařů, a že tudíž mohou spadati jedině pod kompetenci ministerstva zdravotnictví.

Víme všichni, že předloha zákona vlastně již byla zákonem, když ji výbor koalice přinesl do poslanecké sněmovny. Můžeme se s poslaneckou sněmovnou těšiti, že právě tak jako poslanci smíme o zákonu něco promluviti, že však nemáme žádného vlivu na nějakou změnu této osnovy zákona, ba že dokonce je zakázáno něco na tom měniti. Přes to nezdá se nám tato osnova zákona, která se stala zákonem, naprosto býti nedotknutelnou, a bude musit v budoucnosti doznati dosti změn, aby zůstala života schopnou. Jakožto nejlepší částí této celé osnovy zákona se jeví, že žádá další práci na vybudování skutečně.spravedlivého a skutečně účinného sociálního pojištění pro všechny stavy a národy tohoto státu, takže všichni občané tohoto státu mají skutečně pocit bezpečnosti a ochrany bezstarostného stáří. (Souhlas.)

Předseda: Slovo má dále paní sen. Perthenová.

Sen. Perthenová (německy): Slavný senáte! K rozpravě o předloze o sociálním pojištění chtěla bych především poznamenati, že již tím nastává značné poškození rodiny, že v osnově zákona jest obsaženo ustanovení, podle kterého lidé pro nemoc k výdělku nezpůsobilí teprve 4. dnem dostávají vyplaceno nemocenské, neboť každý den uniklého výdělku způsobuje citelnou mezeru v rodinném rozpočtu. Dosud bylo také v zákoně o nemocenském pojištění stanoveno, že se od počátku nemoci poskytuje lékařská pomoc, čítaje v to také pomoc při porodu a pomoc porodní asistentky. Nyní se praví, že se pojištěným ženám poskytuje bezplatná pomoc porodními asistentkami a v případě potřeby také lékařská pomoc. Pojem ťpotřebaŤ jest velmi široký a lze ho různě vykládati, i dlužno se obávati, že často bude vykládán na škodu žen resp. členů. Ohledně rodinného pojištění bylo nutně zapotřebí, aby vedle manželských také nemanželské děti měly nárok na podporu, i když 17. rok věku trochu překročily. Neboť jakmile se stanou k práci neschopnými, jsou vydány největší bídě. Velikým zklamáním jsou neblahé podmínky, kterými jest vázán vdovský důchod, jež tato předloha obsahuje. Zde se zase jednou měří dvojím loktem. Žena dělníkova jest oceňována mnohem níže, nežli vdova po státním úředníkovi, soukromém zaměstnanci, po železničáři, horníkovi. Tyto ženy dostávají po úmrtí svého muže, ať jsou nemocny, nebo zdrávy, ať mají děti čili nic, bezvýjimečně svoji pensi; není to zajisté žádný vysoký důchod, ale bezpodmínečně jest si přáti, aby také vdova po dělníku byla více chráněna, nežli se to děje touto předlohou. Anebo se snad domníváte, že jest dělníkovi možno, aby po sobě zanechal peníze, z nichž by rodina mohla žíti? Jest tomu naopak: nejčastěji stojí zde rodina beze všech prostředků. Co má takováto zena začíti? Smrtí svého muže jest teprve nucena, pracovati mnoho, pracovati tak dlouho, až klesne; pak teprve jest stát ochoten, dáti ji malý důchod. A přece mají mnohé tyto ženy za sebou velice strastiplnou minulost. Donuceny jsouce chudobnými poměry, musily tyto ženy již od 13. nebo 14. roku věku si vydělávati, mají za sebou namnoze velmi strastiplné mládí. Podvýživa, nemoc, duševní útrapy, to jsou dívčí léta těchto ubohých. Se všemi těmito starostmi a přece s nadějí v lepší dny založí si vlastní domácnost. Ale kolikerému zklamání jde vstříc mladá žena! Přijdou nyní starosti a námahy mateřství, výdělek mužův nestačí, nastane nutnost vydělávati rovněž. Následek toho jsou nemoci, povstalé z přepracování a podvýživy, přes intensivní práci zůstává výživa nedostatečnou. Tak musí ženy pracovati, až často klesnou, po celý život svůj jsou tažným zvířetem. Povážíme-li ještě, že tisíce žen mimo to musí konati mateřské povinnosti, nesmíme se diviti, že zápal plic a tuberkulosa ročně si vyžadují tisíce obětí. Bylo by tedy bývalo příkazem spravedlnosti použíti zde jiného měřítka. Jest na příklad prokázáno, že v textilních továrnách a továrnách na porculán 30% onemocnění jest způsobeno zápalem plic, protože se právě ženy nemohou šetřiti. Když nyní těmto ženám ubude vyživovatel dětí, musí se dvojnásobně vydělávati, neboť důchody pro děti pod 17 let jsou příliš malé, aby se s nimi vystačilo. Ona sama však obdrží důchod jen tehdy, když jest nemocna a když následkem žalu a přepracování tak sešla, že jest jí nemožno vydělati obživu, anebo když již při úmrtí svého muže byla invalidní. S plným oprávněním dlužno na to poukázati, že ženy podléhají nemocem a invaliditě mnohem snáze nežli muži, neboť ženy jsou ve stáří od 20 do 24 let následkem těhotenství a konání mateřských povinností mnohem dříve vydány nemocem, podléhají mnohem větším poruchám zdraví a proto potřebují dříve podpory. Vzhledem k této skutečnosti měl býti vyměřen důchod, skutečné ustanovení však se rovná trestu pro ony ženy, které za nevýslovných bolestí, útrap a nedostatků plnily povolání matky, kteréž přece všeobecně má býti svatým povoláním. Táži se jen, kde pak zůstává zde péče o matku a o dítě? A právě stát by byl povinen vybudovati tuto péči, chce-li pěstovati správnou zalidňovací politiku.

Práce žen stále roste. Bylo prokázáno, že čím těžší, čím zdraví škodlivější jest povolání, tím více vdaných žen jest tam zaměstnáno. A když k tomu přistoupí ne-nebezpečí těhotenství, nuže, taková žena koná věru státu a společnosti těžké služby.

Chtěla bych promluviti také několik slov o svobodné matce. Jak se ji to ztěžuje, kteráž často neznala žádných rodičů, kteráž ponechána byla sobě samé; ta musí teprve pracovati, až klesne. Ne mnohé z těchto žen mají za sebou smutný osud života. Nelze popírati, že ani 40% žen nedosáhne vdovského důchodu.

Pan prof. dr Schönbaum řekl: ťRodina dělníkova neoctne se při úmrtí otce v takové nouzi, jako rodina státního nebo soukromého úředníka, neboť vdovy dělníků mají z valné části vlastní příjem ze své zvláštní výdělečné činnostiŤ. Tato slova musí si každá pracující žena dobře zapamatovati; pak bude míti pojem o tom, jak v tomto státě vypadá československá sociální politika. Z okolnosti, že žena musí jiti do práce, vytlouká se kapitál. Ženy, které na sebe vzaly mnohou újmu, které s nesnázemi vychovali děti, ty prof. dr Schönbaum posílá do práce.

Za důvod invalidity považují se nemoc, duševní nebo tělesné vady, když nebyly přivoděny zúmyslně. Táži se, která žena si způsobí zúmyslné poranění, aby dosáhla důchodu? Obdrží důchod teprve tehdy, nemůže-li vydělati ani třetinu. To znamená, musí se dříti tak dlouho, až upadne, a přece tato žena vychovala celou řadu dětí. Snad se namítne, že děti jsou povinny vyživovati matku. Ale nemusí děti samy často zápasiti s nouzí a starostmi? I když děti matce zajisté nedají zahynouti, jest stát povinen o tyto ženy pečovati, které po celý svůj život tomuto státu a společnosti vytvořily statky.

Také úprava podpor pro děti v mnohém nevyhovuje. Tak mají nemanželské děti jen tehdy nárok na sirotčí důchod, když otcovství bylo za života otcova soudně uznáno. Ale co bude s dětmi, kde toho není? Ty jsou vydány na pospas bídě již od svého mládí. Vtiskuje se jim znamení hanby, jak se tomu tak hezky říká v měšťácké společnosti. My však myslíme, že stát je povinen uznati také dítě nemanželské matky a poskytovati mu podpory.

Vůbec jsou důchody vyměřeny velice skoupě, a nemůže-li matka nebo příbuzní pomoci, bude za těžko s těmito obnosy vystačiti. Jakožto hranice věku byl stanoven dokonaný 65. rok. Byli bychom si přáli a také jsme navrhovali, aby se přijal 60. rok věku, poněvadž přece mnozí dělníci již v 60 letech jsou k práci neschopni.

Při této příležitosti chtěla bych promluviti ještě o následujícím a poukázati na to, že by bylo velice na čase co nejdříve odstraniti veliké bezpráví, které trvá ohledně na roveň postavení staropensistů a novopensistů, a provésti novou úpravu. Tisíce lidí žijí v nouzi a očekávají od každého zasedání parlamentu, že se vyhoví jejich zajisté spravedlivým požadavkům.Ale zůstává jen při slibech. Vyzýváme vládu, aby konečně jednou těmto ubohým pomohla, a aby co nejdříve podrobila nové úpravě toto veliké bezpráví, které zde trvá.

Ke konci chtěla bych říci toto: dělník tvoří statky pro celou společnost, on sám žije v nouzi a starostech, staví paláce a bydlí sám se svoji rodinou v bídné světnici. Dělá všechno, šperky, oděv, obuv, když ale onemocní a stane se neduživým a když ho smrt odvolá, pak bloudí často jeho žena a jeho děti bez pomoci po světě. Starost o holý život ho často zničí a žene do záhuby. Po celý svůj život konal věrně služby společnosti a vlasti, a jest tedy spravedlivým požadavkem, aby věděl, že jeho žena a jeho děti budou chráněny; nikoli aby jeho žena musila tak dlouho pracovati, až více nemůže a skoro padne. Vědomím povinnosti a sociálním duchem prodchnuta vláda měla by chrániti ženu, kterou přemáhá práce v jejím povolání, v domácnosti a mateřství. A toho postrádáme v této předloze. Bylo by si přáti, aby vláda všechny ty nedostatky, které ještě v předloze jsou obsaženy, zkoumala a aby se snažila je odstraniti, aby dělnictvo které po celá desetiletí čeká na starobní, vdovské a sirotčí zaopatření, konečně jednou obdrželo skutečné pojištění, neboť bylo by tím zbaveno veliké starosti o budoucnost. (Potlesk na levici.)