Kdo souhlasí, aby § 174 zněl podle návrhu sen. Hartla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby §§ 174 až 180 odst. 1. zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Kdo souhlasí, aby odst. 2. §u 180 zněl podle návrhu sen. Hladika a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby odst. 2. §u 180 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby odst. 3. §u 180 zněl podle návrhu sen. Hladika a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby odst. 3. až odst. 5. §u 180 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.).

To je většina. Přijímají se.

Kdo souhlasí, aby § 181 a odst. 1. §u 182 zněl podle návrhu sen. Hladika a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 181 a odst. 1. §u 182 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Kdo souhlasí, aby odst. 2. §u 182 zněl podle návrhu sen. Hladika a soud., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby odst. 2. §u 182 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby přijatý odst. 2. §u 182 doplněn byl ve smyslu návrhu sen. Hartla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 183 zněl podle návrhu sen. dr Hilgenreinera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 183 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby § 184 zněl podle návrhu sen. dr Hilgenreinera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby §§y 184 až 189 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Kdo souhlasí, aby přijatý odstavec 1. §u 189 doplněn byl ve smyslu návrhu sen. HartIa a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby §§y 190 až 207 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby § 208 zněl podle návrhu sen. Hartla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby §§y 208 až 223 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby přijatý § 223 doplněn byl ve smyslu návrhu sen. Hartla a soudr. novým odstavcem čís. 4., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby §§y 224 až 230 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Kdo souhlasí, aby přijatý odst. 1. §u 230 doplněn byl ve smyslu návrhu sen. Hartla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 231 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby přijatý odstavec 1. §u 231 doplněn byl ve smyslu návrhu sen.Hartla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby §§y 232 až 273 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby §§y 274 až 277 škrtnuty byly ve smyslu návrhu sen. Hladika a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 274 až odst. 1. §u 287 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Kdo souhlasí, aby odst. 2. §u 287 zněl podle návrhu sen. Hladika a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby odst. 3. §u 287 a § 288 přijaty byly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Kdo souhlasí, aby § 288 doplněn byl ve smyslu návrhu sen. inž. Klimka a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s nadpisem zákona, pak s nadpisem jednotlivých částí, oddílů a paragrafů v osnově vyznačených až k §u 141 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby nadpis oddílu IV. před §em 141 změněn byl ve smyslu návrhu sen.dr Herzigové a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s nadpisem oddílu IV. před §em 141, pak s dalšími nadpisy částí, oddílů a paragrafů až k §u 288 a s úvodní formulí osnovy zákona podle zprávy výborové nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis, nadpisy jednotlivých částí, oddílů a paragrafů a úvodní formule jsou přijaty ve čtení prvém ve znění tisku 1963. (Dlouhotrvající potlesk.)

Přikročuji k dalšímu bodu, jímž jest:

Druhé čtení zprávy výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1971) o vládním návrhu zákona o mimořádných úlevách při placení přímých daní. Tisk 1988.

Táži se pana zpravodaje sen. dr Fáčka, navrhuje-li nějaké textové změny. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Navrhuji změnu. V poslední řádce, ve druhém odstavci §u 1 je tisková chyba. Místo ťsníženíŤ má státi ťsníženímŤ - instrumental. Nic jiného.

Předseda: Prosím pány, aby zaujali místa (Děje se.)

Přikročíme k hlasování ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, s přednesenou změnou textovou také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Zmíněná osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Přikročíme k hlasování o resoluci sen. Spiese.

Prosím pana zpravodaje, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Již v referátě jsem se zmínil o tom, že resoluce stejného obsahu byla rozpočtovým výborem zamítnuta, poněvadž finanční správa prohlásila za neúčelné, aby komise daňová spolupůsobila při povolování slev vzhledem k rychlosti, které je k vyřízení věci potřebí, a také prohlásila, že nemůže dovoliti, aby povolené slevy byly publikovány. Tedy tyto dva body jsou obsahem resoluce pana kolegy Spiese a navrhuji, aby resoluce nebyla přijímána.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s resolucí sen. Spiese, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Na denním pořadu dále je:

Druhé čtení zprávy rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1969) k vládnímu návrhu zákona, kterým se zmocňuje vláda republiky Československé převzíti státní záruku za úvěr poskytnutý Československé plavební akciové společnosti Labské v Praze. Tisk 1987.

Táži se pana zpravodaje, zdali navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Havlena: Nikoli.

Předseda: Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se ve čtení druhém.

Navrhuji, aby odstavec 4. a 5. denního pořadu, které se týkají téže materie, byly projednány v jediné debatě. Není námitek? (Nebyly.)

Není jich budeme tak postupovati.

Je to:

Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1972) k vládnímu návrhu zákona, kterým se zřizuje Zvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů. Tisk 1992.

Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1967) o vládním návrhu zákona, jimž se vláda zmocňuje převzíti pohledávky vzniklé z dodávek za doby války. Tisk 1980.

Zpravodajem je pan sen. Kroiher.

Zpravodaj sen. Kroiher: Slavný senáte! Přechod z válečného hospodářství do mírových poměrů nemohl se přirozeně obejíti bez různých otřesů, které byly způsobeny jednak tím, že nastal zvýšením ceny koruny přelom cen zboží, jednak také tím, že zde byl nedostatek morálky jak ve správě jednotlivých ústavů, tak také u jejich komitentů. Za války totiž stalo se, že banky neměly téměř žádných obchodů bankovních, tedy peněžních, poněvadž všichni jejich dlužníci, ať to byl velkoprůmysl, anebo velkoobchodníci nebo dlužníci zemědělští, splatili jim svoje dluhy a banky a vůbec peněžní ústavy byly plny peněz, s kterými nevěděly, co si počíti. Vypravovalo se, že pražské banky měly v pokladnách ohromné peníze, o kterých se nám v době předválečné ani nezdálo a z těchto peněz nedostávaly ani haléře úroků. Jestliže tyto peníze ležely ladem a režie tu byla dosti značná, není divu, třeba to nemůže nikdo schvalovati, zvláště nyní, když vidíme, kam to přišlo, když banky a jiné ústavy hleděly sobě obchodů jiných, ke kterým nebyly zřízeny, když se daly do obchodování se zbožím. To šlo docela dobře dokud nebylo k obchodování potřebí nežli zboží najíti a koupiti, a dokud bylo dosti lidí, kteří byli ochotni platiti každý obnos za zboží, které se k prodeji nabízelo. Jest přirozenou věcí, že vedle tohoto momentu, který zde byl, aby totiž hlad po zboží. který po válce byl docela přirozený - vždyť mnohé domácnosti byly skoro nahé - scházelo přemnoho věcí - se ukojil, byl tu zajisté ještě také moment spekulační, který se popírati nedá, a myslím, že také nikomu ani nenapadne, aby ho popíral.

(Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.)

Na druhé straně je ovšem pravda, že zájem státu sám toho žádal, aby naše občanstvo bylo co možná těmi potřebami zásobeno, neboť občanstvo si představovalo, jakmile přešla válka, že je rázem po následcích války, že je snadno možno obstarati všecko, jak se dělo v dobách mírových. Dovážely se velké partie různého zboží z ciziny, pro pohodlí obecenstva byly zřizovány různé filiálky a to jak u peněžních ústavů, tak také u našich družstev skladištních a konsumních, zkrátka každý, kdo měl co dělati se zbožím, snažil se, aby se obecenstvu přišlo co možná nejvíce vstříc, aby kupující měl co možno největší pohodlí, neboť to nedělal prodávající zadarmo. Ale tyto snadné poměry obchodní vzaly, jak se to státi musilo, jednou konec. Naše koruna začala v cizině stoupati, u nás doma nastal pokles cen, třeba ne ze začátku tak znatelný, ale občanstvo, jakmile se dozvědělo, že ceny počínají klesati, zastavilo nákupy, poněvadž očekávalo pokles cen větší a ti nešťastní majitelé zboží, nechtějíce se hned odhodlati k větším ztrátám, upadali prodlením času do ztrát, o kterých se nikomu vůbec nezdálo. To je osud, který stihl jak ústavy peněžní, v prvé řadě banky, tak také naše družstva a konečně i jednotlivé obchodníky a průmyslníky.

Jednotlivci byli na tom nejlépe. Ti mohli přenésti narovnacím řízením ztráty, které utrpěli, buď přelomem cen nebo tím, že za války a po válce příliš draho investovali, na svoje věřitele, a těmi věřiteli byly ze značné části právě peněžní ústavy, v největším počtu banky, které takto utrpěly ohromné ztráty, na které však nikdo ve veřejnosti upozorněn nebyl. Pamatujeme se, že sem tam ozval se v novinách hlas, který upozornil, že v Úředním listě je tolik a tolik sloupců narovnání, po případě bylo vypočítáno, kolik narovnání a konkursů se stalo, ale nikde jsme nepřišli,na statistiku, ve které by se řeklo, o kolik set milionů přišli věřitelé dotyčných narovnávajících se obchodníků, průmyslníků a jiných a jiných lidí. Tedy tyto ztráty byly pozorovatelny pouze skutečnému národohospodáři, který se s úzkostí na to díval, jaké to bude míti následky. (Sen. dr Witt: Také je předvídal!) Také předvídala možná, že i varoval, ale každý člověk varující má obyčejně osud Kasandry, že bývá sice slyšen, ale nebývá dbáno jeho hlasu a lidem se obyčejně zdá, že poměry budou trvati věčně. Málokdo se rád loučí s poměry pro něho příznivými, jako byly, řekněme, poměry obchodní, než u nás nastal přelom, než přišly následky. Nepovídám že to byla jen narovnání - to byla jen jedna ze složek, které přivedly naše peněžnictví do takových nesnází, když se objevily následky toho přelomu a veškerého toho nedostatku morálky, v bankách tu nastal, pánové, ohromný hluk. Pochopují to do jisté míry, ale přece jen musím říci, že se tu dála našim bankám do jisté míry křivda. Ne že bych chtěl tím krýti něco, co nebylo v bankách správného, naopak, já bych vyslovil to přání, aby každý, kdo se v bankách na jmění národa a vedle toho také na přirozeném poklesu důvěry v našem peněžnictví provinil, byl bez jakýchkoliv ohledů potrestán, ale byl bych na druhé straně také rád, aby se bankám nevytýkalo paušálně a aby se důvěra v naše peněžnictví nepodrývala.

Jsem také družstevník a největší vlastně část mého veřejného života je věnována družstevnictví a proto dovolte, abych zde zase poukázal na velké ztráty našich družstev v republice vůbec, nejvíce však na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Tyto ztráty vznikly z toho důvodu, že právě na Slovensku byla snaha, dáti lidu co možná všechno, po čem byla touha, že rychle jmenované vládní orgány samy do toho zasahovaly a našim družstvům přímo nařizovaly, že je potřebí do toho nebo onoho okresu dodati to nebo jiné. Ty orgány nebyly zvyklé náležitému pořádku, takže se stávalo, že se o některém vagonu vůbec nikdo nedověděl, kam přišel a také nebyl zapsán ani zaplacen. Slovensko jsouc rozsáhlé, potřebovalo zboží mnoho, a když přišel pokles cen, tu ztráty na Slovensku byly enormní, mnohem větší než u nás.

Skladištní družstva přišla také k velkým ztrátám následkem poklesu cen obilí v r. 1922. Na podzim nakoupila obilí, a musila je koupiti, poněvadž, když členové přivezou obilí do družstva, družstvo nemůže je odkázati na dobu pozdější. Družstva obilí koupila, neměla na ně odbytu hned, a když potom v lednu a únoru začínaly ceny obilí klesati - já nyní ovšem bych mohl říci ťměli jste prodati včasŤ - ale nesmíme se diviti, že členové představenstev tenkráte báli se ztratiti 10 Kč a potom za půl léta ztratili na 1 q obilí průměrně 200 Kč. Tenkráte byla to největší bída, která přišla na naše družstva, když úplně beze své viny, jen z toho důvodu, že chtějíce vyhověti svým členům nakoupila obilí a včas je neprodala, utrpěla ohromné ztráty.

Ztráty tyto nepřišly tak na veřejnost, jako ztráty bankovní. Bankovní ztráty vzbudily neobyčejný rozruch v našem národě. Ohromné bylo mravní rozhořčení, ale byl bych si přál, abychom také v tomto případě tak, jako by to mělo býti v případech jiných, méně se rozhořčovali, ale více uvažovali a správně potom jednali. Bylo mi to při jedné debatě zde dosti trapné, když s německé strany nám bylo řečeno, že německý tisk tyto určité věci tak nenafukoval, jako náš český tisk. Z toho plyne, že tyto věci vůbec byly nafukovány a neměly toho významu, jaký jim byl přikládán. To ovšem bylo na škodu věci. Bylo opomenuto rozlišovati ztráty zaviněné a nezaviněné. Bylo dále opomenuto rozlišovat ústavy, případně lidi, kteří na těch škodách měli vinu, a potom věřitelé těch ústavů a to jsou v prvé řadě drobní vkladatelé. My jsme, pánové, zapomněli tenkráte včas rozvážiti, že naše banky nejsou takový činitel, který by stál sám o sobě jako na ostrově, nýbrž, že jsou jedním z článků celého řetězu našeho národního hospodářství, že jsou, beze sporu řečeno, článkem národního hospodářství nejdůležitějším.

Pánové, také na družstva bylo se díváno s jistou škodolibostí, jako by to byla záležitost dotyčných představenstev, dozorčích rad a řiditelů družstev, a lidé se škodolibostí čekali, co si počnou. Zapomnělo se, že ta družstva - a to pánové nejsou jen zemědělská, ale to jsou i vaše konsumní a zemědělská družstva zrovna tak nejsou jen záležitostí několika soukromníků, nýbrž že je to neobyčejně důležitá složka našeho hospodářského života kteréhokoliv oboru, ať v našem zemědělském nebo ve vašem výrobním, nebo prodejním. Nebylo uváženo, že ten poplach, který byl vzbuzen při pádu některých ústavů, způsobil potom, že také z mnohých lepších bank byly peníze vybírány a to v ohromných obnosech, že ty peníze zůstaly částečně doma thesaurovány, částečně dávány do ústavů, které nebyly schopny, aby dávaly úvěr obchodu a velkoprůmyslu. Důsledek toho byl přirozeně, že, když se tolik set milionů - ba můžeme říci 2 až 3 miliardy - peněz vybralo z našich bank, tyto peníze scházely pak v provozu který nutně o peníze se ucházeti musil. Důsledek toho byl, že se nabízel libovolný úrok za úvěr a přirozeně také banky přicházely s nezdravými, to si musíme říci, nabídkami úroků z vkladů Také jsme opomenuli si rozvážit včas, že kdybychom dělali méně hřmotu při příležitosti pádu těch bank - nebyly jen tři, bylo jich více - kdybychom více rozvážili důsledky, které tento poplach vzbudí, že bychom byli si počínali poněkud jinak. My jsme zapomněli, že ten poplach byl příčinou toho, že solidní podnikání nemohlo dostati dostatečný úvěr, a následkem toho že tímto způsobem bylo ublíženo nejen těm vkladatelům, nýbrž také pracujícím vrstvám.

Pánové, také bylo opomenuto, že nelze taková družstva jen tak hnát do konkursu, že konkurs takového družstva neznamená pouze ztrátu peněz lidí, kteří jsou na tom družstvu interesováni jako podílníci, nýbrž obdobně jako při bankách, znamená to poškození myšlenky družstevní, která potom, ať je to v kterémkoliv oboru našeho podnikání, jednou jsouc otřesena těžce se znovu obnovuje.

Nyní konečně přišla vláda s návrhy, abych tak řekl, sanačními, z nichž některé mají za úkol starati se o minulost, jiné se obrací na veřejnost. Pravím ťkonečněŤ a jistě, že mnoho a mnoho lidí souhlasí s tím, že se to zdá býti pozdě, když vláda teprve nyní přichází, a na druhé straně musíme uznati, že kdyby vláda přišla s takovými návrhy dříve, nebyla by našla dostatečného porozumění mezi občanstvem, které bylo svým rozhořčením zavedeno na nesprávné cesty usuzování. Pánové, již tak dlouho jsme měli možnost, abychom uvážili tyto věci. Tyto předlohy nebyly novinkami, když přišly do poslanecké sněmovny.

tom se rokovalo se zástupci veškerého našeho peněžnictví a přece vidíme, že ještě nyní jsou rozpory ve veřejnosti, že se ozývají hlasy, že tyto předlohy jsou vadné, a jiné hlasy praví: My vůbec těchto předloh nepotřebujeme, my žádáme, abychom z nich byli vyňati. Pánové, může býti, že tyto předlohy mají své vady. Každý zákon má svou vadu, jako vůbec všechno, co vychází z rukou lidských, ale má to zase tu dobrou stránku, že máme možnost, abychom opravovali zákony, když se praxi ukáže, že to neb jiné ustanovení není správné. Ostatně častokráte se udělá nějaké usnesení, které se neobyčejně líbí a v praxi se projeví potom jako dobře míněná chyba.

Byl bych rád, kdyby naše peněžnictví bez ohledu na druh pochopilo, že by jednou mělo hleděti vystoupiti jako celek a nehleděti na jednotlivé složky našeho peněžnictví jako na samostatné instituce, které nikoho jiného nepotřebují a na nikoho jiného se ohlížeti nemusí. Jsem přesvědčen, že musí veškerému našemu peněžnictví záležeti na tom, aby vrcholná instituce peněžnictví, to je banky, byla jednou uvedena do pořádku a aby přestala skepse, se kterou se na naše banky jistá část spořivého obecenstva začala dívati. (Sen. Matuščák: Pane kolego, nezapomeňte, že v bankách dovedou dobře účtovati! Buďte s nimi spokojen, a nehajte banky!) Já vím, a byl bych jen rád, aby ty banky účtovaly jako dosud a aby nepřišel do jejich účtování nějaký východní zvyk (Hlas: Rusko!), kde se k tomu účtování přidávala řada nul a kde se potom revidovalo jednoduše tím způsobem, že dali ty lidi, kteří tomu rozuměli, na věčný odpočinek, ovšem tak, že to nic nestálo ani vládu, ani ten dotyčný ústav. (Veselost.)

Pánové, byl bych rád, aby tato skepse přestala, a to proto, poněvadž nechává značná část obecenstva své peníze thesaurované a nedává je do žádného ústavu, poněvadž, když jednotliví naši veřejní činitelé proti bankám vzbuzovali pochybnosti, tedy přišli na přemnohé naše lidi, kteří říkali: ťTato spořitelna, tato okresní hospodářská záložna, tato občanská záložna, kampelička atd. jsou samy o sobě snad ústavy spolehlivýmiŤ, ale když konečně musejí dávati peníze někam, to je do banky, a té bance věřiti nemohu, tedy přirozeně přestala důvěra také k těm podřízenějším typům našeho peněžnictví a to je ovšem škoda.

Každý nerad vydává a pochopuji tedy také, že některé ústavy nerady to nesou, když budou musiti přispívati k fondu pro zmírnění ztrát ústavů a samy z toho nemají ničeho, samy ničeho nežádají, ale jsem toho názoru, že naše družstevnictví a naše peněžnictví musí míti samo tolik citu, kolik má pro ně stát, republika. A když republika dává až do 50 milionů ročně, tedy že mají i ty ústavy hleděti svépomocnými příspěvky ochotně skládanými celou tuto bolest našeho peněžnictví zahojiti. Je to sice trapné musit dávati za něco, co jsem sám nezavinil. Ale pánové, pro mne, kdybych jako činitel v našem družstevnictví nebo v našem peněžnictví měl přijíti do té situace, že bych musil za pomoc prositi, bylo by to o moc trapnější. A tak se také domnívám, že ty ústavy, které budou sanovány, jsou na tom mravně hůře, a že toto jejich mravní utrpení je větší, než utrpení toho, kdo se musí rozloučiti, řekněme s 10% čistého zisku, když mu ještě 90% čistého zisku zbude, anebo s jistou částí svého zisku odstupňovaného tak, jak je to pro akciové společnosti.

Pánové, v družstevnictví máme také složky peněžní a to neobyčejně siné. Já sám mám čest býti náměstkem starosty Ústřední jednoty hospodářských družstev, kde naše kampeličky nám svěřily přes 800 milionů korun. A, pánové, mohu říci, že tyto naše kampeličky budou platiti, ač nepotřebují samy ničeho. Naše kampeličky, bohudíky, jsou dobře spravovány a ztrát nemají. A tak je tomu, myslím, také v ostatních zemích mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus, kde bohužel, značná část úvěrních družstev, existovavších ještě za Uherska, měla a má dosud svoje přebytky v Budapešti. A proto, poněvadž nemají prostředků, aby mohly svým vkladatelům vklady, kdykoliv si toho oni přejí, vraceti, nemohou také žádati, aby jiní tam vklady přinášeli. Důsledek toho je, že tato úvěrní družstva na Slovensku neprospívají. (Sen. inž. Klimko: Ale o to sa mala vláda postarať!) Myslím, že jste pane kolego názoru autonomistického a že jste se měli o to starati vy, Slováci. A taky jste měli možnost, abyste se o to starali. Vy nemáte nic jiného na mysli, než na vládu strkati psí hlavu, ale když se jedná o to, aby se něco udělalo, tak to musí přijíti z Prahy. Myslím, že jste tu slyšeli nedávno také názor pana ministra zdravotnictví, který vám řekl, že si neumíte autonomii udržeti ani v nemocnici a že ji strkáte centralismu. (Sen. inž. Klimko: Keď máte vládu v rukou, musí vláda naše nemocnice spravovat!) Měl jsem jednou příležitost vám ukázati, že jste měli dosti času se vycvičiti v autonomii a že jste toho nedbali.

Pánové, je přirozenou věcí, že velikými ztrátami, které utrpělo družstevnictví - ne v těchto peněžních složkách, které chválabohu dobře si stojí, ale ve složkách výrobních, prodejních a nákupních - jsou také velice poškozeny svazy a ostatní věřitelé těchto družstev. Ke komu měla ta dotyčná družstva spíše jíti pro úvěr, než k vlastnímu svazu, který poskytl konečně úvěr nejlacinější? A nyní máme velké položky těch úvěrů u našich přičleněných družstvech; řeknu-li ťmyŤ, tedy rozumím tím vůbec všechny centrály družstevní, bez rozdílu, ke které snad politické straně se přikloňují, nebo čím se zaměstnávají. A tyto naše pohledávky nemůžeme si bilancovati v plné hodnotě, toho jsme si jisti. Na zmírnění těchto ztrát budou naše peněžní společenstva přispívati úplně bez jakéhokoliv protestu, což já, pánové, považuji za jeden ze zjevů, které mne až dosud z celého mého družstevního života nejvíce potěšily, poněvadž vidím že tu vyrostla veliká družstevní solidarita. Přál bych si, aby tato solidarita byla také v jiných oborech našeho peněžnictví.

Pánové, to je, co bych tak řekl povšechně, co se týká předlohy. Dovolte abych pojednal o podrobnostech.

Tedy pánům je všechněm přirozeně známo, že tento zvláštní fond zřizuje se z příspěvků svépomocných, které budou skládati peněžní ústavy, pro něž fond je zřízen, mimo výdělková a hospodářská společenstva, která úvěrních obchodů neprovozují a nemají čistých zisků a která také nemohou z těchto příspěvků zatím skládati. Také stát bude přispívati obnosem, který nesmí překročiti 50 milionů.

Prostředky k částečné úhradě, tedy k neúplné úhradě ztrát, mohou obdržeti: 1. akciové společnosti a společnosti s obmezeným ručením, které provozují obchod peněžní a bankovní obchody přijímající vklady na knížky nebo na běžném účtu; 2. záložny vůbec a úvěrní společenstva, které provozují úvěrní obchod jako činnost hlavní; 3. spořitelny a zemské úvěrní ústavy vydávající vkladní knížky; 4. výdělková a hospodářská společenstva neúvěrní. K těm přirozeně patří také nákupní a prodejní ústředny. První tři kategorie těchto ústavů platí svoje příspěvky roku následujícího po bilanci, která skončila ziskem, a to záložny, společenstva, spořitelny a zemské ústavy platí 10% svého čistého zisku. Společnosti bankovní pak platí příspěvky odstupňované, podle toho, jakou dávají dividendu, je-li dividenda 12%, tedy platí 1 1/4% svého základního kapitálu; jestliže klesne dividenda pod 6%, tedy platí pouze 1/4% tohoto základního kapitálu. Kdyby se nevyplácela vůbec žádná dividenda tedy se platí 0.1% ze závodního kapitálu, ale nikdy ne více než 50% čistého zisku. Není-li těch čistých zisků v některém roce, tedy se příštího roku za tento rok neplatí, ale povinnost zaplatiti příspěvek za rok minulý nepřestává. Kdyby ústav byl v likvidaci nebo byl uvalen konkurs, zaniká povinnost platiti příspěvek. Příspěvky mají býti zaplaceny za 14 dní po schválení bilance bez jakéhokoliv vyzvání, jinak se platí úrok z prodlení 2% nad eskontní sazbu cedulového ústavu.

Podotýkám, že by agendu fondu velmi zjednodušilo, kdyby ústavy, které jsou organisovány v některém svazu, platily svůj příspěvek hromadně prostřednictvím své centrály, jež by také mohla předložiti najednou bilance, případně jen výkaz zisků a ověřiti jejich správnost, ovšem by také nesla odpovědnost za to, kdyby někdy byl fond zkrácen.

Správu fondu vede 17členné kuratorium, které sestává z předsedy, místopředsedy a 15 kuratorů, které jmenuje vláda a z nichž předseda a místopředseda a 3 kuratoři jsou jmenováni z úředníků státních po případě z jiných osob, které nejsou nijak interesovány na celé této záležitosti. Ostatní 3 jsou jmenováni vládou zase z každé skupiny ústavů, pro něž tento fond je zřízen. Má tedy každá skupina 3 zástupce. Mimo to bude jmenováno 10 náhradníků. Vyžaduje se mimo kvalifikaci jenerální to, že každý kurátor musí býti volitelný do Národního shromáždění, kdyby volitelnost ztratil, přirozeně by pozbyl také členství v kuratoriu. Funkce trvá 5 roků a je čestná a bezplatná. Kuratoři jsou pak vázáni mlčenlivostí, ovšem, čeho by se dověděli ve vykonávání svého úřadu, nebo jakéhokoliv ústavu. Této mlčenlivosti by mohli býti zbaveni pouze tenkrát. kdyby příslušný ústav sám je splnomocnil, aby učinili o některé věci zmínku. Pro kuratorium se sdělá s ministerstvem financí jednací řád. Účetní, pokladní a kancelářskou službu fondu obstará Zemská banka v Praze za podmínek stanovených smlouvou, jež potřebuje schválení ministra financí. Postup činnosti fondu bude takový: Že do 6ti měsíců po schválení zákona mají všechny ústavy, které činí nárok na pomoc, podati odůvodněnou žádost přímo kuratoriu, při ústavech organisovaných v některém svazu podávají u dotyčného svazu. Ústředí samo je oprávněno posuzovati správnost této žádosti a je ovšem také odpovědno za to, že údaje v žádosti jsou správné. Z toho důvodu se žádá, aby ústředí zrevidovalo dotyčná družstva, po případě ten peněžní ústav, jehož žádost má doporučiti. Kdyby však nedávno bývalo družstvo revidováno, lze se podle poslední revise při posuzování žádosti říditi.

Podle výsledku všech přihlášek udělá kuratorium plán. Podle množství případů bude potom možno říci, že může býti podpora tolika a tolika procentní, po případě také bude to míti vliv na zúročení případných dluhopisů, které budou vydány.

Tyto podpory, které budou v plenu navrženy, nesmí překročiti obnos, který lze při pravděpodobných příjmech fondu zúročiti 4% a umořiti ve 40 letech. Aby bylo možno poskytnouti podporu najednou, je počítáno s tím, že kuratorium vydá do výše podpory dluhopisy, které budou svědčiti majiteli a budou zúročeny nejméně 4%. Těchto dluhopisů lze užíti ve dvou směrech. Jednak je dostane dotyčný ústav, resp. centrála aby z úrokového výnosu uhradil ztráty, jednak je možno jich užíti k uložení peněz sirotčích, depositních a jiných, které potřebují sirotčí jistoty.

Je také učiněno ustanovení že ústavy, pro které je fond zřízen, jsou povinny převzíti fondové dluhopisy za 1/2% veškerých svých vkladů. Mohou tyto dluhopisy pak bilancovati v plné nominální hodnotě. Proti tomuto ustanovení bylo neobyčejně mnoho agitováno a bylo toho také využitkováno, jako kdyby nevím jak poškozovalo naše peněžnictví. Jsem přesvědčen, že 1/2% není pro žádný ústav obnos poměrně tak značný, aby mohl ochromiti činnost jeho. Podpory se vyplácejí v dluhopisech, mohou však také částečně býti vypláceny hotově. Řekl jsem již, že pro družstva hospodářská a výdělečná budou vydány jejich svazům.

Ústavu, který žádá podporu, může býti poručeno, že má býti reorganisován, případně může mu býti uložen dozor buď jednotlivým důvěrníkem nebo celou komisí.

Ustanovení ostatních není v předloze mnoho. Zajímavo je pouze, že trestá se zde pořádkovou pokutou a to dosti značnou až do 5000 Kč jen nedodání bilance včas. Pro nesprávné udání něčeho při žádosti je pokutován dotyčný tím, že nese odpovědnost za škodu, která byla fondu způsobena.

Bylo také pamatováno na to, že tristní doba našich družstev výrobních, prodejních a nákupních nebude trvati věčně a že máme některá družstva, která prozíravostí svých vedoucích se vyhnula škodám. Tedy je ministerstvo oprávněno vydati nařízení, podle kterého mají družstva ze svých čistých zisků také skládati 10% do fondu, který by se při ústředí zřídil. Byl bych rád, aby vláda s takovýmto nařízením dlouho neprodlévala a aby tento fond vstoupil co možná nejdříve v činnost, neboť se přiznám, že mně jest každá závislost na jakékoliv podpoře protivná, a nic jiného bych si nepřál tak ze srdce, jako aby veškeré naše družstevnictví bylo soběstačné a na nikom závislé.

Podle toho, jak mně bylo rozpočtovým výborem nařízeno, prosím, abyste usnesení poslanecké sněmovny, jak vám v tisku předloženo bylo, schválili beze změny. (Souhlas.)