Předseda: Prosím pana zpravodaje, aby přednesl ještě referát o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o příročí a ochraně peněžních ústavů a jejich věřitelů.

Zpravodaj sen. dr. Procházka: Vážený senáte! Moratorium nebo příročí. Až do starověků sahá instituce moratoria a dnes je ještě velmi moderní. Moratoriem rozumíme poshovění dané dlužníku aktem státní moci ke splnění splatných povinností.

Již podle konstituce císaře Konstantina z roku 325 mohlo býti dáno tzv. specielní moratorium a zákonem císaře Justiniana bylo povoleno po válce s Franky dlužníkům v Itálii a Sicílii generální moratorium pětileté. Od té doby opakují se stále generální moratoria zejména po delších válkách.

Když vypukla světová válka, tu již císařským nařízením z 31. července 1914, čís. 193 ř. z., bylo vyhlášeno generální moratorium pro pohledávky soukromoprávní, které bylo pak prodlužováno a doplňováno až do roku 1918, resp. bylo přeměněno roku 1916 v soudcovské moratorium. Také naše republika byla nucena zabývati se s otázkou moratoria a to ihned roku 1919.

Totiž nutnost mimořádných opatření k ochraně peněžních ústavů, ohrožených ve svém trvání důsledky válečných i poválečných poměrů finančních a hospodářských vyvolala nařízení vlády republiky Československé ze dne 19. prosince 1919, čís. 660 Sb. z. a n., a pak další vládní nařízení čís. 468/1921, čís. 393/1922 a čís. 231/1923, podle nichž na základě zákona ze dne 24. července 1917, č. 107 ř. z. a zák. čl. LXIII z r. 1912.a čl. I. z r. 1914, dáno bylo zmocnění státní správě, by u peněžních ústavů, k přijímání peněžních vkladů oprávněných, jichž finanční stav jest proto neujasněný, že tyto ústavy umístily majetkové hodnoty v cizině, anebo že nad své síly upsaly nebo v zástavu přijaly rakouské neb uherské válečné půjčky, učinila všechna opatření vhodná k ochraně zájmů ústavu i jeho věřitelů, zejména zákazem plnění závazků - tudíž udělením příročí.

Uvedená vládní nařízení byla však časově obmezena, posledně do 3. prosince 1924, jejich působnost zakládá se na předpřevratových zmocňovacích zákonech a týká se jen určitých důvodů, pro které může býti nařízeno příročí.

Zkušenosti posledních let a události u nás i v cizině nastalé u finančních ústavů, případně finančně i velmi silných, ukázaly však nutnost, aby k ochraně finančních ústavů a tím i jejich věřitelů, zejména vkladatelů, pro dobu jejích krize finanční vydána byla zákonná ustanovení časově neobmezená.a vztahující se na peněžní ústavy různých druhů, podle nichž by příročí nařízeno býti mohlo vůbec, žádá-li toho obecný zájem.

Osnova vládní, která přidržuje se vládního nařízení z 19. prosince 1919, čís. 660 Sb. z. a n., a dalších shora citovaných vládních nařízení jako vzoru - pokud toho dovoluje specielní účel osnovy a se změnami a doplňky potřebnými vzhledem k nabytým zkušenostem - vyhovuje jinak shora uvedeným požadavkům a obsahuje veškerá nutná ustanovení k provedení příročí a pro náležitosti s ním související.

Příročí podle osnovy zákona může býti nařízeno, žádá-li toho obecní zájem, jak jsem uvedl, a může býti uděleno zásadně jako specielní moratorium pro jednotlivý ústav finanční.

Avšak zajisté není vyloučeno, že by k žádosti celých skupin neb svazů pro určitý druh peněžních ústavů bylo nařízeno generelní moratorium.

Zákon přesně uvádí typy peněžních ústavů, u nichž může býti příročí zavedeno. Příročí má býti nařízeno jen pro dobu nutně potřebnou. Příročí nařizuje pro spořitelny ministr vnitra a pro ostatní ústavy ministr financí. Nutno příročí řádně vyhlásiti a opověděti soudu k poznamenání v příslušných rejstřících. Dozor nad ústavem, jemuž povoleno příročí, vede stát dozorčím komisařem, případně komisařem vládním. Příročí stíhá toliko pohledávky, které vznikly před jeho účinností a nepožívají přednostního pořadí v konkursu. Účinky příročí vztahují se na splatnost, žalovatelnost, zajištění a nucené vymáhání pohledávek, pak na výpověď a výplatu členských podílů. Jinak za zákonných předpokladů a obmezení může ústav svými majetkovými hodnotami volně nakládati a svou obchodní činnost dále vykonávati.

Příročí pomíjí uplynutím lhůty, zrušením příročí, zahájením vyrovnávacího řízení, neb prohlášením konkursu. Zrušení nutno opět řádně vyhlásiti a opověděti soudu k poznamenání v rejstříku. Vzhledem k tomu, že příročím podstatně jsou obmezena práva věřitelů a dána jest možnost, že orgánové ústavu, pro který bylo příročí nařízeno, poruší ustanovení zákona, bylo nutno ustanoviti též soukromoprávní a trestně-právní sankce. Vyslovuje se totiž jednak solidární ručení zmíněných orgánů věřitelům ústavu za vzešlou škodu, jednak stanoví se, že trestá se soudem porušení ústavního zákona, stalo-li se v úmyslu, aby dotyčný orgán ústavu, neb jiný z toho měl prospěch.

Jelikož zákona tohoto za nynějších poměrů a též pro budoucnost jest nutně potřebí, doporučuje rozpočtový výbor senátu, aby.přijal zákon tak, jak na něm usnesla se poslanecká sněmovna. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Slovo má pan sen. K. Friedrich.

Sen. K. Friedrich (německy.) Slavný senáte! Již při tvoření zvláštního fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů tázali jsme se, kdo asi jsou ti šťastní, pro něž a k jejichž prospěchu se dělá zvláštní zákon. Neboť jest přece jasné, že tyto ztráty, pro kteréž předloha byla podána, již dávno byly ohlášeny. Jen veřejnost ještě o tom ničeho neví, a nebude tomu asi jinak, nežli že jest úmyslem tímto zákonem krýti a pohřbíti určité věci,které potřebují obnovy, aby to nevyšlo na veřejnost. Ale ještě více potřásáme hlavou, podíváme-li se na druhou předlohu o všeobecném fondu. Fond, který má býti zřízen, jest zajisté něčím, čeho v žádném státě na světě ještě nebylo. Účelem tohoto fondu jest podle §u 14 členům fondu poskytovati pomoc, jestliže utrpěli ztráty, anebo pozbyli vlády nad svými movitými prostředky tou měrou, že jejich existence jest ohrožena. Čteme-li to, pak táže se každý, co to má znamenati, zda má býti každý podporován, každý člen, také člen, který vlastní vinou anebo korupcí anebo špatným hospodařením se octl v nouzi? Kam bychom tu dospěli? O tom zákon mlčí. Jest faktem, že fond slouží také - ba snad hlavně - k sanování takových ústavů a snad tanula právě Moravsko-slezská banka anebo banka Bohemie tvůrci na mysli při sepisování zákona. Pánové, pro něco takového nás nezískáte. Ostatně žádaly také české spořitelny na svém sjezdu v Brně dne 5. října 1924 zamítnutí zákona, pravíce, že zákon chová v sobě nebezpečí demoralizace při vedení peněžních obchodů. A skutečně bude takový fond podporovati jen lehkomyslnou spekulaci u všech těch, kdož mají přátele u vlády, to jest, tento fond vytvoří politické dobrodružství; ale kdo má nějakého přítele u vlády, jest ovšem strašným a neodolným konkurentem neboť ví, nezdaří-li se obchod, že za ním stojí fond. To zdržuje a poškozuje každou zdravou konkurenci, škodí poctivému a solidnímu obchodníkovi. Jest nemorální věcí tvořiti tento fond, dává přece přímo prémie za odvážné spekulace a ty přece podle zkušenosti vždy jsou spojeny s korupcí. Kde tu zůstává morálka? A na něco takového mají všechny, také dobře spravované poctivé ústavy platiti příspěvky? Již z tohoto důvodu musíme hlasovati proti předloze. Ale zákon škodí také přímo národnímu hospodářství, neboť zákon musí přinésti a přinese zvýšení úrokové míry, neboť ústavy, které musí platiti příspěvek, nebudou tyto příspěvky platiti z vlastního, přesunou je na své dlužníky a následek toho jest zvýšení úrokové míry z dluhů se všemi svými následky pro národní hospodářství. Zákon znamená dále nesmírné zasažení do soukromého hospodářství, neboť podle §u 7 řídí fond 12.členné kuratorium, kteréž jest jmenováno vládou. Dozorčí orgánové vlády mohou plně nahlížeti do obchodů každého ústavu kdežto členové fondu, kteří mají platiti, nemají vůbec žádného vlivu volbu kuratoria To všechno, krátce řečeno, neznamená nic jiného, nežli že státní správa přejímá dozor nad celým soukromým peněžním hospodářstvím, že takřka všechno přejímá do nejvyšší správy, poněvadž přece prostřednictvím členů kuratoria, kteréž jmenovala a prostřednictvím dozorčích orgánů má plný vliv na každý ústav. Ale myšlenka, převzíti veškeré peněžní hospodářství státu, jest přímo nehorázná. To je vyloučeno! Nikdo na světě nemůže něco takového vykonati a musel by sestoupiti pánbůh s nebe, kdyby to chtěl vykonati. Člověk, ani ministerstvo, ani ministerstvo financí nemůže to provésti. Následek toho však bude, že skutečný, meritorní a úspěšný vliv vlády nebude možným,že naopak státní orgánové budou slepě tápati v peněžním hospodářství finančních ústavů. Požehnání s tím nemůžete přinésti, zajisté však v každém případě natropíte mnoho zla.

Nejvíce ovšem musí se tohoto vlivu obávati naše německé peněžní ústavy. Vůbec stává se zákon stále nepřijatelnějším, díváme-li se naň se stránky národnostní. Zákon nebere nikterak zřetel na národnostní poměry. Německé ústavy nemají žádného národnostně stanoveného zastoupení. Do kuratoria lze jmenovati kohokoli a podle dosavadních zkušeností musíme se bezpochyby obávati, že tohoto zákona bude využito k účelům počešťovacím, ba že to vůbec jest hlavním účelem celé akce, dostati německé ústavy vždy více do rukou vlády. Prostředek k tomu poskytuje tento zákon ve spojení s jinými zákony o revisích peněžních ústavů. Obzvláště famosní § 19 tohoto zákona poskytuje přece přímo právo sloučiti německý ústav s ústavem českým.

Velectěné dámy a pánové! Nechejte na pokoji soukromé hospodářství, nemůžete za žádných okolností snísti všechno to, co zde sbíráte. Jest utopií domnívati se, jak kdysi řekl dr Rašín, že na troskách německého hospodářství povstane nové české národní hospodářství, tak jako snad tráva roste na louce sama. To se může poštěstiti v jednotlivých malých případech, ve velkém se to nikdy nezdaří, neboť průmysl a podnikání nevytvoří se na povel a nejméně nějakými manévry politického dobrodružství. Průmysl a podnikáni vytvořují se jen z poměrů potřeby průmyslu a z reální a zdravé práce zdatných obchodníků.

Z těchto důvodů nemůžeme hlasovati pro předlohu. (Souhlas na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo má pan sen.dr Horáček.

Sen. dr Horáček: Slavný senáte! Máme před sebou skupinu tak zvaných finančních předloh - já bych je přiléhavěji nazval bankovně - politických předloh - které mají za účel vyrovnati se jaksi s těmi některými nepříznivými důsledky poválečných poměrů a také nám poskytnouti záruku do budoucnosti pro uklidnění našeho bankovního a úvěrového hospodářství.

Možno jistě říci, že celkem, s většinou těchto předloh lze plně, souhlasiti, a jistě není oprávněna námitka pana předešlého řečníka, že by tyto předlohy řešily tyto otázky s nějakého nacionálního stanoviska. Naopak, myslím, že je mnoho pravě německých ústavů peněžních, kterým tyto předlohy mají přijíti vstříc a které těmito předlohami mají býti sanovány. Není pochybnosti, že válečné poměry zavinily velké škody v našem úvěrovém hospodářství. Ovšem musíme zde dobře rozeznávati mezi takovými škodami zaviněnými a nezaviněnými. Mluví se například mnoho o tzv. deflaci, že následkem deflace vznikly veliké ztráty. Nepochybuji o tom, ale vážení pánové, před tou tzv. deflací měli jsme velkou inflaci, a jestliže tou deflací vznikly ztráty, tedy tou inflací vznikly zase u mnohých podniků velké zisky a tu se táži: Kde jsou ty veliké zisky, které tenkráte vznikly? Jistě byly opatrné a moudré podniky, které již tenkráte počítaly s tím, že ta vysoká konjunktura nezůstane stále, a jež z těch velikých zisků opatrně tvořily si své fondy, aby z nich mohly také hraditi pak ztráty, které jim později snad vzniknou. Tak jednaly podniky opatrné, ale ty ostatní si prosím tyto zisky rozdělily a utratily, takže jim nezbylo snad ani na daně, a dnes nalézají se ovšem v takové velmi choulostivé situaci.

A vážení pánové, byly i ztráty mnohdy zaviněné, a to způsoby, přes které by nemělo býti přecházeno k dennímu pořádku. Je to jistě odiosní volati snad po nějakých trestních opatřeních, ale nezbývá nic jiného, má-li se jednou vzduch očistiti a spravedlnosti učiniti zadost tam, kde trestní činy byly spáchány. Pokládám za velmi nepřípustné takové omluvy, že by v cizině snad dělalo to špatné oko, kdyby u nás jednou také spravedlnosti byl dán průchod. Myslím právě naopak, cizina očekává, aby tam, kde vina byla, ti, kteří tu vinu spáchali, také za ni pykali.

Ovšem ohledně některých těch předloh mám také své pochybnosti. Týká se to zejména právě fondu pojišťovacího pro budoucí ztráty. Je zajisté správnou zásada pojišťovací, ale tato zásada, řekl bych, povinného pojišťování, je jen tam správnou, kde jde o jisté škody, které vznikly následkem tzv. vis major, nepředvídaných a nezaviněných okolností. Ale při hospodaření v peněžních ústavech nebývá to vždycky vis major, tam to právě bývá někdy individuelní zavinění anebo aspoň neopatrnost. A tu ovšem, mají-li ústavy, ve kterých se hospodaří dobře a správně, býti povinny ručiti za ústavy, ve kterých se tak neděje, zdá se mi to býti do jisté míry nespravedlivé, zvláště když jisté kategorie ústavů u nás velmi osvědčených a dobře spravovaných, jako jsou spořitelny, které, když někdy docela vyjímečně se nějaké nekorektnosti u nich staly, samy je také zase sanovaly, zásadně se proti této předloze vzpírají. Není nic platné, pánové, dnešní náš řád hospodářský spočívá přece jen na principu své odpovědnosti v hospodářském podnikání, a pokládal bych za velikou chybu, kdybychom měli tímto principem nějak hýbat, kdybychom chtěli nějakým nivelizováním špatně hospodařících a dobře hospodařících ústavů snad tuto odpovědnost nějak v budoucnosti omezovati. Myslím, že tím bychom našemu poválečnému hospodářství neprospěli a spatřoval bych v tom veliké nebezpečí a velikou škodu pro budoucnost.

Prosím za prominutí, že jsem těchto několik pochybností zde projevil. Nečiním si žádných ilusí, že bychom zde v senátě na těchto předlohách něco změnili. Jak dnes situace je, víme, že této možnosti nemáme, ale pokládal jsem tento projev za nutný, abych tím dal výraz svému přesvědčení a abych tím upokojil své.svědomí. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo má dále pan senátor Polach.

Sen. Polach (německy): Slavný senáte! Finanční předlohy, pokud se vztahují k bankám, ke kontrole bank a k zabezpečení spořitelních vkladů, vděčí za své podání zkušenostem, které náš stát již v krátké době svého trvání učinil, pokud jde o bankovnictví. Velmi rychle počal československý stát prodělávati s sebou onen proces, který známe jakožto koncentrační proces bankovního a finančního kapitálu. Všechny ty pěkně a krásné vedlejší zjevy tohoto vývoje poznali jsme v krátké době dějin našeho státu. Říkáte v zákoně, o kterém chci obzvláště mluviti, v zákoně o fondu, že chcete chrániti střádaly a vkladatele proti opětování příliš známých zjevů minulého roku. Chci jen zkrátka upamatovati na něco z toho. Víte, že Moravsko-slezská banka po tom, co před více než jedním rokem pan ministr financi v poslanecké sněmovně sám vypravoval, ztratila 170 milionů Kč, že banka Bohemie měla ztráty 176 milionů. I po srážce akciového kapitálu, reservního fondu a očekávaných zisků činily tyto ztráty obou bank stále ještě dohromady 220 milionů Kč. Jest také známo, že ztráty těchto obou bank strhly s sebou také Pozemkovou banku a že vedly k tiché likvidaci této banky. Pan ministr financí tehdy, byť i se zdrženlivosti, kterou jeho vysoký úřad s sebou přináší, něžným způsobem charakterizoval bankovní obchody, které vedly k tomuto úpadku bank. Zřetelněji nežli pan ministr financí, s menšími koncesemi řeči, která má skrývati myšlenky, místo aby je jasně projevovala, vyjádřili se revisní orgánové různých bank. Vrchní ředitel dr Bublík projevil velmi zřetelně, že příčinou úpadku bank nikterak nebyla hospodářská krize, nýbrž špatné hospodářství, lehkomyslnost a nesvědomitost vůdčích činitelů. Továrník Vohanka řekl na valné hromadě Pozemkové banky, že část ředitelů a velká část úředníků spekulovala a že sestavovala falešné bilance. Je vám také známo, že ředitel filiálky plzeňské banky uprchl V souvislosti s tím učinil dřívější ministr financí dr Engliš předmětem nejprudších útoků, že tísně Moravskoslezské banky bylo použito k tomu, že pražské banky s nemorální bezohledností využily této situace, a mluvil o hrabivosti a konkurenční zášti pražských bank. Vidíte zde projevy lidí, kteří věru nemají příčiny snad z oposičních důvodů posvítiti na věc, kteří tedy sami se svého stanoviska, které se jinak celkem identifikuje s hospodářskou politikou státu, museli říci, jak strašlivé poměry panují v tomto směru. V této souvislosti chtěli bychom se otázati: co se stalo se všemi těmi zločinci, které lidé ve vysokém sociálním postavení a vysoké odpovědnosti označili za zločince? Jaké konkrétní výsledky má posud soudní vyšetřování všech těchto událostí? Je pravda, co se zde v Praze vypravuje, že jeden ze šťastných spekulantů, jenž se tehdy obohatil obchody, které v bance byl učinil, již na pražské půdě - relata refero - zřídil vlastní banku? Je skutečně možno - pravím to s výhradou, kterou vnucuje pocit odpovědnosti, ale vypravovali mně to seriosní lidé - že tento člověk, označený jakožto zločinec a spekulant, skutečně ztratil všechen cit pro svůj zločin a pro nebezpečnost svého činu a že již zařídil banku?

Nyní, pánové, pokusili jste se touto předlohou zákona vytrhnouti jedovatý zub této bankovní nestvůře, této bankovní bestii, která všechno pohltí, pokus to, který by asi bylo srovnati s pokusem malého slabého chlapce přemoci a zkrotiti živoucího netvora, neboť domnívati se vážně, že stát s nějakým dosazeným kuratoriem by byl s to, čeliti tisícerému umění bankovních velikánů a tisícerým vlivům veřejného mínění v jejich prospěch, tohoto nového pochopení my, kteří jsme měli příležitost sledovati vývoj bankovního kapitálu, věru nemáme i domníváme se, že tato osnova zákona znamená pokus s prostředky naprosto nedostatečnými. Prohlašuji zde výslovně, že se nemůžeme ztotožňovati s názorem, který zde projevil německo-občanský řečník, ani s názorem, který byl originálem této řeči, totiž s názorem německo-občanského řečníka v poslanecké sněmovně, jako by nebylo právem, ba dokonce povinností státu, vměšovati se do soukromého hospodářství a zasáhnouti, je-li to v zájmu všeobecnosti a s předpokladem, že to skutečně jest vůle státu, která zasahuje, a že se toto zasažení děje správnými činiteli a s příslušnými prostředky. Místopředseda Valoušek převzal předsednictví.) V kuratoriu, které po slyšení zájemníků k návrhu pana ministra financí jmenovati bude vláda, nemůžeme spatřovati orgán státní, jak my chápeme stát, totiž jakožto organisaci pečující o zájmy veškerenstva. Vytvoření kuratoria, u kterého vlastní zájemníci nemají skoro žádného vlivu, jest výstřelem na plano, jest bílou mastí použitou na strašné onemocnění společenského těla, jež vykazuje pathologické zjevy bankovního a finančního kapitálu. Jsme naopak pro socialisaci, pro sestátnění veškerého bankovnictví, aby se zase dosáhlo toho, čím banky ve svém původním národohospodářském významu byly dříve, totiž prostředkem k usnadnění a zvelebení hospodářského života, kdežto dnes jsou jeho znesnadněním. Ve skutečnosti však staly se banky samostatným hospodářským tělesem, houbou, která každou kapku vsaje, moci, která není snad nástrojem státní, sociální vůle, nýbrž která jest opanováním této vůle.

Nemáme za to, že tento zákon to může zlepšiti.Naopak, je celá řada ustanovení velice pochybné ceny v tomto zákoně, která však - nechci říci, že si vláda toho byla vědoma, nechci popírati morální pohnutku - spíše mohou tyto smutné poměry stupňovati, na místě aby jim ulevila. Především, na co již všichni oposiční řečníci poukázali, toto ustanovení §u 19, které vyslovuje donucení k fusi, k fusi malých ústavů s velkými. To jest ustanovení, které pociťují v první řadě nikoli národnostně, nýbrž sociálně. Jest to ustanovení, které velkým bankám dává možnost opanovati a pohltiti malé banky, které jest s to, aby zcela obzvláště napomáhalo koncentračnímu procesu v bankovnictví, kterémuž v kapitalistickém vývoji jdeme vstříc. Kdo tedy bude míti prospěch z takovéto nucené fuse? Tytéž veliké úvěrní ústavy, které znamenají neštěstí pro národní hospodářství našeho státu. Kdo potom na konec bude poslední, v jehož svazu se bude fusionovati, co jest slabé a bezmocné? Bude to zase koncern Živnobanky a bank, které k němu patří, Eskomptní banka, banka Union, a zmizí zase morální pohnutka, která snad toho, kdo zákon sepisoval, vedla anebo spoluvedla, jestliže při této solidarisaci zájmů všech bank přestane rozdíl mezi ústavy reelními a nereelními. Neboť, jestliže se někdo snad domnívá, že nastane větší bezpečnost vkladatelů: psychologicky má se věc tak, že si vkladatelé řeknou: nyní přejímá toto sdružení bank, tento veliký příště shromážděný úvěr odpovědnost za to, co se stane, a pocit, že musí kontrolovati, pocit odpovědnosti za vlastní majetek a své vklady, u vkladatele spíše bude oslaben, nežli posílen, ježto složení tohoto kuratoria neposkytuje žádné záruky za to, že účelu bude dosaženo. Co učiní potom úvěrní ústavy vzhledem k nutnosti, složiti část svých výtěžků za účelem zabezpečení? Budou přece přes to pociťovati potřebu, aby k sobě lákaly nové vkladatele a nové střádaly. Se všemi možnými prostředky rozvine se nesmírná agitace, aby lidé byli lákáni slibem zvýšené úrokové míry. Motivem spekulace stane se právě to, co chceme učiniti její překážkou. Jest tedy naším přesvědčením, že tento zákon, kterýmž se před cizinou chcete objeviti s morální škraboškou, anebo v morálním rouše, ve skutečnosti bude vědomým anebo nevědomým klamáním obyvatelstva vlastního státu. (Sen. Holý: Nevědomý! Lepši něco než nic! Jaký prostředek máte vy?) Není ovšem žádných malých prostředků. Jest smutno, pane kolego, že vy jako člen strany, která se také nazývá socialistickou, nevíte, že již existují prostředky pro boj proti kapitalismu, u něhož spekulace není pathologickým vedlejším zjevem, nýbrž podstatným hlavním zjevem.

Pokus, který zde činíte, dlužno srovnati s pokusem, hrbatému operací odníti hrb. Hrbatý na to zajde. Ale tuto operaci bude nutno provésti, a bez této operace, při které bankovnímu kapitálu půjde o hrdlo, pouhými všelikými malichernými prostředečky, domluvami a hezkými slovy, nedosáhneme toho nejmenšího. Nemůžeme tedy hlasovati pro zákon, o kterém jsme přesvědčeni, že není způsobilý odstraniti veliké nebezpečí, jakým jest bankovní kapitál v hospodářském životě, a které hrozí nájemníkům a vkladatelům.(Potlesk na levici.)

Místopředseda Valoušek (zvoní): Slovo má pan sen. dr Brabec.

Sen. dr Brabec: Slavný senáte! Naše vláda si stanovila úkolem a důkladně provádí program uzákonění osmi předloh finančních, dále sociálního pojištění a předlohy živnostenského řádu pro Slovensko. Ve všech předlohách se jeví pregnantní snaha po realisaci zásad sociální spravedlnosti, po pomoci třídám majetkově slabším, snaha vzbuditi vzájemnost mezi jednotlivými třídami společenskými a hospodářskými a ukládají se útvarům silnějším značné oběti ve jménu těchto jistě krásných pokrokových myšlenek. S tím vším musíme souhlasiti a rádi tak činíme, jak vidíte z urychleného tempa a z hladkosti debaty v tomto váženém sboru. My projednáváme všechny tyto předlohy s hlediska, abychom je nemuseli měniti, a hledáme všechny možné důvody, zejména důvod i omluvení pro jejich nezměněné schválení. To však nesmí jíti tak daleko, abychom se docela i odmlčeli a z obavy neříci něco nepříznivého k předlohám nedebatovali vůbec, nebo jen lichotili. Na základě těchto úvah jsem se přihlásil a přiznám se, po jistém váhání a přemýšleni, přece jen ke slovu, neboť cítím povinnost neodbytnou přednésti kritiku jedné z předloh, k níž přes veškerou vůli se přizpůsobiti nemohu nabýti důvěry a kterou bych si přál míti ještě znovu propracovánu, přeměněnu a doplněnu. Prosím tudíž, aby mně to bylo dovoleno a aby v tom nebylo spatřováno žádné nedůvěry vůči vládě a zejména vůči našemu panu ministrovi financí, jehož poctivé snahy uvésti a zachovati náš rozpočet a naše finanční hospodářství vůbec v rovnováze rád uznávám a chci také ho ze všech sil podporovati. Ale i mezi nejlepšími přáteli je někdy potřebí si říci trochu odlišných názorů, jinak by to nebylo přátelství, nýbrž licoměrnictví.

Řeknu upřímně, že se mně nezamlouvá předloha o všeobecném fondu a to ne proto, že ukládá jisté značné oběti zejména dobrým a prozíravě spravovaným ústavům hospodářským, ústavům silným, nýbrž proto, že tyto oběti se mohou státi snadno marnými a že zákon může býti zneužíván, aniž by v něm byla obsažena ustanovení, která by těmto neblahým následkům zabránila. (Sen. dr Heller [německy]: Zcela správně!) Jsem pro každou snesitelnou obět, ale musí býti už příslušným ji ukládajícím zákonem zabezpečeno, že nebude marnou - a to nepostrádám v této předloze a proto jsem ještě v poslední chvíli chtěl docíliti její odloučení od ostatních předloh a odkázání k zvláštnímu důkladnějšímu projednávání subkomitétem výboru po slyšení odborných znalců z kruhů peněžních, zejména záloženských a spořitelních, po případě, kdyby se jevilo účelným, po slyšení hospodářského sboru. (Sen. Holý: To je zakázáno!)

Aby se nečinila však výtka, že činím tak opožděně, tedy poukazuji ještě na to, že čas na projednávání těchto všech předloh v senátě je nemožně krátký, že před jich konečným stylizováním v poslanecké sněmovně nedalo se dobře nic podnikati. A budiž mně prominuto, když o tom činím také zmínku, že já osobně byl jsem nucen právě letos velmi často prodlévati v cizině a to v záležitostech veřejných a že tedy jsem jistě nepromeškal nic svou vinou, neboť ihned po návratu svém koncem září jsem věnoval plnou pozornost těmto důležitým věcem. Ale ostatně mám za to, že členové senátu a slavný senát sám má právo a povinnost (Sen. Thoř: Ten to neudělá!) do poslední chvíle prováděti potřebnou kritiku na předlohách jemu.svěřených, (Sen. Thoř: Změny také!) a v každém stadiu snažiti se o nápravu, když mu to káže jeho svědomí.

Předloha o všeobecném fondu po mém skrovném soudu vykazuje některé nedostatky a to tvořený fond co do svého rozsahu a povahy nemůže stačiti, aby znamenal skutečné pojištění, a přece se jedná o pojištění, jak v §u 1 osnovy se praví; o zvýšení bezpečnosti vkladů a o zabezpečení příznivého rozvoje peněžnictví. Tedy snaha zákonodárcova je vší chvály hodna, ale těžko je si mysliti, že zákon ten dosáhne svého účelu, a přece se jim ukládají různým druhům peněžních ústavů oběti značné, které, jak se obávám, budou marnými, a že to pojištění bude jenom zdánlivým.

Také velmi dobře možno na základě této předlohy zákona resp. budoucího tohoto zákona operovati s nadějí na výpomoc, ačkoliv povolení výpomoci je závislé na mnoha různých podmínkách. Jak je viděti z předlohy, může býti takové povolování výpomoci a bude také často odpíráno. A táži se, co pak? Vkladatelé budou zklamáni a ústavům se nepomůže prostě proto, poněvadž to nebude možným. Tedy zákonem tím sledované pojištění vkladatelů je velmi pochybným, a i kdyby podmínka povolení zde byla, může se státi, a je tu vážná obava také s mnoha stran již projevená, že tento fond bude malý, ačkoliv se klade v §u 26 předlohy značně těžká povinnost příslušníkům fondu, aby přejímali fondové dluhopisy 4%ní za jmenovitou hodnotu až do 1/4 všech svých vkladů, což znamená jistě ztrátu 40% převzaté ceny těchto cenných papírů, obzvláště když uvážíme, jaký je kurs šestiprocentních státních dlužních úpisů.

Avšak již dnes, kdy ještě nevešel zákon v platnost, vlastně ani není projednán a schválen, jeví se jisté demoralisační účinky. Zneužívá se jej k nekalé soutěži za účelem získání vkladů mezi důvěřivým občanstvem, chodí agenti zejména ústavů slabých a nevhodně hospodářsky vedených, nebo špatně hospodařících a tvrdí, že teď budou všechny ústavy stejně dobré, že je to všechno jedno, poněvadž je tu fond (Veselost.) a vybízí ke svěřování vkladů jejich ústavům, ovšem, že při tom se tajně nabízí vyšší míra úroková, než jak odpovídá rozumnému hospodařeni peněžnímu. Tím se arciť nejen ohrožují vkladatelé, ale zdražuje se také úvěr a působí se na všeobecné zvýšení drahoty. (Tak jest!)

Jak ten zjev zesílí po nastalé účinnosti zákona, možno si lehce představiti, když v zákoně samém není ani příslušných ochranných opatření. Tomu by se dalo ovšem čeliti zvláštními trestními sankcemi, ale těch bohužel postrádáme v obsahu předlohy. Odkaz na všeobecné normy trestní nám nemůže postačiti, to jest ony normy šíření nepravdivých, mylných zpráv, neboť víme z praxe, že tyto dosud nám nevyhověly, a jak to bylo dosud, obáváme se, že tomu tak bude i na příště.

Dále se stanoviska pojišťování ocitáme se zde před pojišťováním nikoliv proti nějaké nahodilosti, nýbrž proti důsledkům zlého jednání, špatného jednání, (Výborně!) a myslím, že by bylo lépe na to použíti trestního zákona, a že již, když se mluví v kruzích, které jsou do toho zákona zvláště zamilovány, že se současně zavádí důkladná kontrola, a že tudíž nedojde k valnému používání fondu, tedy, že nelze ubrániti se myšlence - byl by to ovšem jakýsi circulus vitiosus - že tedy ten fond snad bude zbytečný, že ovšem také zbytečné budou oběti, kterých se tu žádá. Ale nechci jíti tak daleko a ujišťuji, že máme jen snahu učiniti ten zákon co nejdokonalejší a ani se nestavím docela proti jeho základnímu principu. Dále však mám také pochybnost, zda je dobře zavazovati a nutiti k zakupování určitých cenných papírů, je-li to zdravé pro hospodářství národní, dále mám pochybnost, zda zákon ten byl koncipován teprve po důkladných výpočtech všeho, co je mu základem a předpokladem. Myslím, že takových výpočtů není a že také není možno tak snadně a rychle si je opatřiti. Pak táži se, je-li dobré a účelné, jedná-li se o pomoc některému peněžnímu ústavu - jak již zde, myslím, také bylo vzpomenuto - činiti tak oficielně, veřejně a zda by se nedoporučovala spíše diskrétní a intimní taková pomocná akce, která již se v některých případech dosti dobře osvědčila. Nebo jest snad možno mysliti, že někdo udrží vkladatele, když se rozkřikne, že některý ústav žádá o výpomoc?

Co se týče otázky moratoria, to se mi nezdá býti dostatečnou zárukou, nehledě k tomu, že je to vždycky vážná porucha hospodářského života, To vše tedy, co zde říkám, nebo z největší části, není pouze mým osobním názorem, naopak, jsou to názory v odborných kruzích často pronášené a ještě včera vám všem, nebo alespoň velmi mnohým byl doručen spis vyšlý z valné schůze spořitelen, konané 5. října 1924 v Brně, z něhož alespoň na některé věty bych jen jako na doklad pro své vývody dovolil si upozorniti. Mluví se tam o nebezpečí demoralizace. Mluví se tam, aby ještě osnova o všeobecném fondu byla podrobena klidně odbornému posouzení, a kdyby kromě očekávání - ovšem tedy já nesdílím tento idealismus - zákon ten byl přece schválen, mají odborníci takové obavy, že se dožadují, aby pan president ho nepodepsal. Dále mluví se tam o trestních sankcích, o kterých jsem se zmínil, a o žádosti, aby všeobecná osnova o nekalé soutěži, upravující také ony zjevy v oboru peněžnictví zmíněné, stala se co nejdříve předmětem zákonodárné práce, aby tak alespoň bylo čeleno všem těmto nebezpečím.

Podobné mínění jako v kruzích spořitelních, je také v kruzích záloženských, které mně jsou arciť nejbližší, a jichž zájmy mám za svou povinnost hájiti až do poslední chvilky. Měl jsem v úmyslu a také vlastně byl ten návrh ve výboru učiněn, nebo alespoň námitky v tom smyslu byly předneseny kolegou dr Fáčkem jakožto členem dotyčného výboru na můj popud, ale bohužel ve jménu celé vlády pan ministr financí zaujal stanovisko, že předlohy ty činí celek, že na nich jest vybudován další plán, a že všechno musí býti projednáno najednou, současně a beze změny. Tento požadavek projednávání beze změny může býti sice někdy vysloven a může se mu také někdy z důležitých politických příčin vyhověti, ale u nás v senátu se stává pravidlem a to je nepřípustné a nesrovnatelné se zdravým parlamentarismem. My nejsme již nyní v takových mimořádných poměrech - abychom stále užívali takových mimořádných metod. Vznáším důtklivou prosbu k naší vládě, aby tohoto postupu bylo již jednou zanecháno a aby se snažila i v senátě šetřiti všech dobrých zvyklostí zdravého parlamentarismu. (Výborně! Tak jest!) Jsem pevně přesvědčen, kdyby tato předloha o všeobecném fondu byla odloučena od ostatních a podrobena novému zvláštnímu zkoumání, že by to bylo jen dobré, že bychom docílili značného zlepšení a podstatného doplněni, a že by se v ničem, zejména státním zájmům, neublížilo, naopak byl by podán důkaz, že máme víru v parlamentní formu a že jest nám zdravý parlamentarismus nadevše. Mám ovšem velké pochybnosti, že by toho v daných okolnostech bylo možno docíliti, a proto bych doporučil slavnému senátu schválení této resoluce: ťVláda se vyzývá, aby osnova zákona o nekalé soutěži byla co nejrychleji předložena a byla tam zařazena zvláštní přísná opatření proti získávání vkladů nekalými prostředky.Ť (Sen. dr Heller Bravo!)

Místopředseda Valoušek (zvoní): Slovo má pan sen. F. Jirásek.

Sen. F. Jirásek: Velevážení panové a dámy! S tím, co uvedl řečník přede mnou pan dr Brabec, možno souhlasiti všeobecně, všichni stěžujeme si na to, že senát jest zde stavěn před řadu hotových fakt a událostí a musí se prostě spokojiti s úlohou přikývnouti k těmto faktům a událostem. Ale nesmíme zapomenouti, že jsme v senátě i v poslanecké sněmovně příslušníky určitých politických stran a nedovedl bych chápati, jaká by to byla politická strana, aby jedna její část souhlasila s určitým zákonem a druhá část nikoliv. Pak bychom došli k tomu, co tak mnohoslibně bylo započato v našich politických stranách: k drobení sil a drobení politických stran, a jestli to prospívá potřebám a zájmům státu, je jiná otázka. My jako příslušníci strany sociálnědemokratické považujeme rovněž celý soubor těchto předloh za předlohu jedinou, a jestli jsme někde s dosti těžkým srdcem povolili a hlasovali pro určité návrhy zákona, pak jsme to učinili jen v předpokladu, že má vláda skutečně na mysli jedno: Postaviti celý hospodářský život na pevný a zdravý podklad. Pánové, kteří se obrání tomu zásahu státu, nesmí zapomínati, že máme co dělati s lidmi a poměry novými a že v tom směru také v budoucnosti můžeme se setkati s velice nepříjemnými zjevy. Doba čestných odpovědných ředitelů zmizela, my jsme příliš rychle zasahovali... (Sen. dr Brabec: Snad docela ne!) Docela ne, pane doktore, ale řekněme z 90% nemáme odpovědných činitelů, pravých osob na pravých místech a právě to zavinilo neúspěchy hospodářského podnikání. Či to není lehkomyslnost, když Moravsko-slezská banka v té době, kdy veřejnost ví, že je deficitní, pustí se do stavby, resp. opravy domu ve Spálené ulici, která stála několik milionů Kč, a kupuje pro pana ředitele automobil za 220.000 Kč? To je lehkomyslnost, to je zločinnost, a brániti hospodářský život proti těmto lidem je povinností státu a všech, jimž záleží na tom, aby stát přišel do klidných poměrů. My jsme jako strana nebyli nikterak nadšeni tím, že se honorovaly válečné půjčky, a nebyli jsme nadšeni tím, že se zde honorovalo 700 milionů korun válečným dodavatelům, a domnívám se, kdyby vláda předložila seznam všech těch věřitelů rakouského státu, že by ani 50% hlasů nesehnala z vládních stran poslanců a senátorů, kteří by zvedli pro to ruku, poněvadž mezi nimi jsou zajisté ti, kteří již vydělali dávno v době války a kteří skutečně, jak z některé strany bylo již řečeno, popoháněli dělníky, kteří museli pracovati za 2 K 20 hal. Pražská železářská společnost v době války měla největší vězení z celého Rakouska, kde 42letý dělník, poněvadž z hladu nemohl pracovati, byl uvazován jako ve vojsku. V tomto směru nemáme žádné povinnosti, abychom tyto lidi chránili, nebo těmto lidem snad dávali miliony ze státních prostředků. Když ale projevila vláda snahu, aby celý náš hospodářský život byl postaven na pevný podklad, přirozeně že jsme v tomto směru dali svůj souhlas. Chci jen říci, že celá akce vznikla ze snahy vlády, pomoci do jisté míry družstvům ať živnostenským, dělnickým nebo obchodnickým a zemědělským a my také, poněvadž jsme stoupenci družstevního podnikáni, jako strana jsme za to nejvíce trpěli. Neútočilo se zejména v listech středostavovských proti tomu, že se dává 500 milionů bankám, ale proti tomu, že se mělo vypomoci družstvům dělnickým, případně zemědělským.

Já jako předseda ústředního svazu československých družstev řeknu otevřeně: my jsme postaveni na podkladě svépomoci, a jestli někoho bolí to, že musí družstva se ucházeti o pomoc státu, pak jsme to my, poněvadž tím ztrácíme charakter svépomocného podnikání, na který jsme byli hrdí.

V ústředním svazu československých družstev je soustředěno na 1400 družstev, jež spravují 680 milionů vlastního a svěřeného jmění. Dělníci tam složili na podílech 95 milionů, na úsporách 111 milionů. Reservních fondů je 25 milionů. To vše dělo se bez pomoci státu a záchrana družstev v této těžké a kritické době jest přirozeně povinností státu. Mně bolí se stanoviska hospodářského úpadek každého jednotlivce, nebo soukromé obchodní firmy, ale řekněte mi, když znemožníme činnost osobám, jichž se počítá na 1 milion v družstvech, ať se to týká zemědělců nebo dělníků, živnostníků nebo obchodníků a my tím postihujeme milion rodin, rozvrátíme celý život hospodářský, když toto mocné a silné družstevní hnutí mělo by se dostati buďto do nesnází nebo se zhroutiti. Družstva měla určité své povinnosti a také je konala, ať jsou to družstva zemědělská nebo konsumní. Konala je v době války a také v době poválečné. A vzpomeňte si, co udělaly malé raiffeisenky na českém venkově, jak přispěly k povznesení venkova, kdy rolník závisel od jednotlivce, který mu skýtal úvěr za hrozných podmínek. Víme, že dělníci nemají tolik zkušeností, že neměli jsme školy zejména my starší, kteří jsme chodili do 2 nebo 3 tříd obecné školy, ale s hrdostí konstatuji, že máme dělníky, vyšlé z dílen, kteří nám vedou stamilionové podniky a vedou je poctivě. Jestliže tu a tam došlo k nějaké škodě, nebylo to proto, že by jednotlivci byli neschopní anebo nepoctiví, ale byly to ztráty faktické, jež plynuly z hospodářských poměrů. Mohu vám jmenovati jedno družstvo na českém západě, které odepsalo na textiliích a jiném druhu zboží 31/2 milionu korun ve dvou letech. Nebo jiné hospodářské družstvo, které zakoupilo pšenici 1 mg za 420 Kč a prodalo tuto následkem poklesu cen za 160 Kč. Tím se stalo, že jednotlivá hospodářská družstva utrpěla ztráty tři až čtyři miliony korun. V tomto směru, pánové, jest zde potřeba si uvědomiti, že tyto škody a ztráty nemohou ta družstva snésti. Ona by je snesla, tolik hrdosti by v nás bylo, ale, když se dávaly peníze na zkrachované banky, pak jsme řekli, že je zde povinnost státu vůči družstvům také. Lituji jen toho, že státní správa v tomto směru nejde tak daleko, jak zde bylo z jednotlivých stran poukazováno, aby zaviněná ztráta byla nahrazena, aby jednotlivec byl volán k odpovědnosti, nebo byl řádně potrestán. Dokud toho, pánové, nedocílíme, dotud celý náš hospodářský život bude nezdravý. Vzpomínám toho, jak strana sociálně-demokratická dovedla svého času jednoho ze svých nejlepších lidí, poněvadž si nesprávně vypůjčil 1.200 Kč, potrestati ztrátou existence a zničením jeho rodiny, a když jsme přišli k jednomu našemu pánovi s druhé strany a řekli, že jsme si nemohli jinak pomoci, řekl, že, kdyby oni měli každého, kdo zpronevěří tisíc anebo dva tisíce korun, zbavovati existence, anebo ho úplně zničiti, pak by v našem životě velmi málo osob na předních místech se nalézajících zůstalo. (Veselost.)

Pánové, naše morálka byla taková. My jsme trestali dělníka, který zpronevěřil dvacet nebo třicet korun, vyloučením ze strany a potrestali ho tím, že nesměl se již do našich řad vrátiti. Tu morálku žádáme také od vás, neboť na tom závisí další rozvoj hospodářského podnikání.

Proto, když stát přichází k určitým zásahům, pak je to vina vaše, pánové. (Sen. dr Brabec: Nemluvte o ničí vině, bude to lepši!) Neříkám, že je to vaše vina, pane doktore. Ale je to vina toho, že se stavíme proti všemu, co má za účel postaviti celý náš hospodářský život na pevný podklad. Proto také nedovedeme chápati, proč páni s takovou rozhořčeností staví se proti zavedení povinné revise našich bank. Když 10. srpna 1903 vyšel zákon o nucené revisi, my jsme ho pozdravili. (Sen. Kroiher: My jsme měli dobrovolnou revisi již před tím!) Pánové, Ústřední jednota hospodářských spořitelen má 1600 raiffeisenek a zeptejte se, zdali po tu dobu, co zákon existuje, dostala se jedna z nich do tísně a když pak, za pomoci svazu a svazových revisorů bylo jí pomoženo. (Sen. dr Brabec: Mluvíte proti všeobecnému fondu?) K tomu přijdu. Mluvím jen proti nechuti, aby byly banky podrobeny povinné revisi. Pánové, my vám ji vnucovati nebudeme. Budeme však žádati, aby se státních dodávek zúčastnil jen ten podnik,který podléhá povinné revisi. Jak vypadá to obchodní tajemství? Když jsme přišli jménem dělníků jednati do vašich továren, řekli jste: ťMy jsme páni v doměŤ a nechtěli jste dopustiti, aby odborové organizace spolurozhodovaly ve vašich podnicích. Když je možno, aby bylo revidována 15.000 družstevních podniků, spořitelen a záložen, proč by nemohly podléhati povinné revisi také tyto podniky, které stejně stojí na podkladě širším, než tomu je u soukromých podniků.

Podle statistiky z roku 1903 měly banky u nás 5.830 milionů vkladů na knížky. Spořitelny a záložny 6.427 milionů, Dále banky spravovaly 12.351 milionů vkladů na běžných účtech. Prostředky tyto jsou ze 60% uloženy v průmyslových nebo obchodních podnicích. Tu je samozřejmo, že povinností vlády je, aby chránila nejen vkladatele, ale i akcionáře. Akciový kapitál všech těchto podniků obnáší 2.741 milionů. Nedovedeme proto chápati, vážení pánové, ten odpor proti revisi, proti tonu, aby byli jak akcionáři, tak vkladatelé chráněni. V Anglii je už zavedena delší dobu instituce t. zv. chartered accountants, to jsou úřední znalci. Žádná bilance ani u konsumních spolků nevyjde bez podpisu úředního znalce. V roce 1920, v době velikých hospodářských otřesů v Anglii, tito revisoři úřední znamenali velmi mnoho, poněvadž rozptýlili nedůvěru a tím působili k uklidnění. Této vysoké vážnosti revisoři angličtí děkují ovšem v prvé řadě své kvalifikaci. Největší instituce je The Institute of Chartered Accountants in England and Wales, která čítá 16.023 členů výkonných revisorů. Představte si, že je celý hospodářský život v Anglii, bez ohledu na to, jedná-li se o soukromé podniky nebo o družstevní podniky, podléhá povinné revisi a proto, když stát s tak vyspělým národním hospodářstvím, industrií i obchodem podléhá, když chce a žádá to, tím více je toho potřebí u nás, jež jsme stát mladý, kde nemáme tolik zkušených ředitelů, tolik osob, které by rozuměly hospodářskému podnikání, a tu je potřebí, aby v tomto směru nastalo jiné nazírání.

Nejde jen o to, aby revisor přišel do podniku jako policajt nebo špion. U nás družstevní revisor nejde jako špion, nýbrž jako rádce. On radí nejen v ohledu finančním, ale také v ohledu administrativním a mnohdy technickém i konečně kalkulačním atd. A v tom směru by to prospělo průmyslu i obchodu.

Přicházím dále k tomu, o čem se zmínil pan kolega dr Brabec, pokud se týče všeobecného fondu peněžních ústavů v republice Československé. Vezměme dělníka, jenž pracuje 30 let v některém podniku a za tu dobu neměl příležitost býti bez práce, a přece platí příspěvky na pojištění, nemoc atd, a činí tak jen ze solidarity ke druhým kolegům, a mnohdy se jedná o příspěvky dosti vysoké a jež jdou do několika set ročně. Jestliže dělník cítí povinnost solidarity, je to povinností velikých hospodářských podniků, aby také tak činily. Ale co tu vidíme? Jsou to v prvé řadě spořitelny. A čím nám ty městské rady a ti ředitelé vyhrožují? Když prý budou nuceni platiti těch 9 milionů ročně spořitelny, pak jsou otevřeny dveře dokonalé demoralisaci. To mi připadá, jako když někdo má malý plat - na př. u státního úřadu - a říká, že když bude míti malý plat, že se dopustí korupce. Kde jsme pak s naší morálkou, když nám již předem vyhrožují městské rady a páni, kteří stojí svou inteligencí nejvýš, hrozí, když zde budou provedena určitá opatření vládní, že se rozvine všeobecná demoralisace. Ty argumenty nejsou tedy zrovna nejsprávnější.

Domníváme se, pánové, že co stát činí, činí ve prospěch podniků, ať peněžních, průmyslových nebo obchodních, a je nám nepochopitelno, že právě v těch kruzích je tolik neporozumění pro tyto snahy vlády. My bychom mohli snad jako sociální demokraté říci: Dobrá, my necháme celý hospodářský život zhroutiti a pak snad přijdou páni k jinému rozumu. Ale jedno je jisto, když není dostatek solidarity u podniků stejného mnohdy druhu, že pak vláda musí nastoupiti se svou mocí a vahou.

Víme, že když někde praskala některá banka, že se ozvalo radostné zachvění ve všech ostatních bankách. Když někde prasknul podnik obuvnický, všechny ostatní továrny v tom nalézaly ulehčení, že ztratily jednoho konkurenta. Pánové, když takto navzájem vy se ctíte, a když takto navzájem vy svoji nesolidaritu stavíte na odiv, máme my, nebo dělníci míti potom slitovaní anebo ohled, když vy sami ho nemáte? Domnívám se, že nebylo potřebí tohoto zákona, kdyby zde bylo pochopení a porozumění. Jestli říkají spořitelny, že toho nepotřebují, není to pravda, není daleká doba, co se kejvala Ústřední banka českých spořitelen, a byl to rakouský stát, který zachraňoval banku třemi nebo čtyřmi miliony, poněvadž se exponovala tuším v Bukovině na vykácení lesů nebo obchodem dříví, a bylo nebezpečí, že se to přenese na naše spořitelny. Ale máme přes 30 spořitelen, které mají příročí. Máme spořitelny, za které ručí obec, a leta nemůže jim ani zaplatiti 50 tisíc dlužných úroků zápůjčky, které má od spořitelny. Tedy, ono to s tím ručením nevypadá tak zvláštně a bylo by to mnohdy třeba těžkým poškozením obce, kdyby ona měla přijíti také k plnění toho ručení, které na sebe převzala. Tedy v tomto směru, velevážení pánové, jak říkám, my jako strana jsme se rozhodli hlasovati pro tyto všecky předlohy jako celek. To, co se dostane našim družstvům, toho bude po čertech málo, to bude tak minimální, že mezi družstevníky se vyskytly hlasy, které varovaly sociálně-demokratické poslance, že je otázkou, když někomu dáváme 2 miliardy a sami z toho dostaneme mizerných 60 nebo 80 milionů, abychom se do toho nepouštěli. Tedy v tom směru, velevážení pánové, nemyslete si, že my vás do něčeho ženeme, nebo že máme na tom obzvláštní zájem. Pochopili jsme dobrou vůli a snahu vlády a na základě toho - ačkoliv nám, zejména pokud se týče revise bank a jiných akciových společností - tento zákon nevyhovuje, budeme pro všecky tyto zákony hlasovati, uznávajíce je jako celek. (Souhlas.)