Místopředseda Valoušek (zvoní): Slovo má dále pan sen. dr Ledebur-Wicheln.

Sen. dr Ledebur-Wicheln (německy) Velevážené dámy a pánové! Vláda nás obmyslila pěti finančními předlohami, které poslanecká sněmovna vyřídila rychlým tempem, patrně, aby odložila, dříve, než napadne první sníh, dnešní sezoně již neodpovídající jarní roucho, které senát ještě nosí. Ani v senátě nebylo možno zákon důkladně uvážiti a probrati. Patrně to také nebylo vůbec žádoucno, neboť vždy věrná koalice se usnesla, že zákon bude přijat en bloc, a stane-li se takovéto usnesení, musí misera plebs mlčeti. Podle zkušeností, učiněných v dřívějších zvláštních případech, víme, že jest zcela zbytečno navrhovati změnu zákonů, které v nevyzpytatelné radě koalice našly zalíbení. Upustili jsme tedy od toho, podávati nějaké návrhy a chceme se omeziti jen na kritiku zákona, jakožto celku a na kritiku myšlenky, ze které vznikl. Co předložené zákony charakterisuje formálně, jest jejich povrchnost. Co do obsahu mají, jako skoro všechny hospodářsko-politické zákony státu, oficielní účel, který se jeví v jejich nadpise, a neoficielní úmysl, který ovšem vyčísti lze jen mezi řádkami. Oficielním účelem předloženého zákona jsou předně bezpečnost ukládajícího obecenstva, ať se již jedná o vkladatele, anebo věřitele z deposit. Za druhé pokud možno vyloučiti možnost úpadku úvěrních ústavů. Za třetí úprava požadavků soukromých zájemníků z doby válečné vůči bývalému státu, tzv. vojenských pohledávek, a za čtvrté úleva tísnivého daňového břemene.

Pánové, musíme se tázati, zdali zamýšlených účelů také skutečně předloženými zákony bude dosaženo, a zdali zamýšlené prostředky jsou s to těmto účelům napomáhati. Čistě věcně, t. j. podle znění slov vzato, je zákon o peněžních vkladech a o revisích bank, jakož i zákon o ukládání cenných papírů, způsobilý, aby tohoto účelu dosáhl. Chceme-li proti těmto zákonům něco namítati, pak byl by to leda nesmírně těžkopádný aparát, který jejich provedení vyžaduje, aparát, který opětně stupňuje režii bank a spořitelen a který znamená zvýšené výlohy, ztížení úvěru v okamžiku, kdy pro usnadnění poskytování úvěru se banky snaží provésti snížení výloh zmenšením aparátu úřednického. Ale s prováděním zákonů má se věc jinak, nežli s jejich zněním. Provádění zákonů jest otázkou čistě osobní. Na osobách, které revisi provádějí, záleží, zdali revise bude skutečně v dotyčném ústavě působiti na pořádek příznivě, anebo rušivě. Sama sebou musí každá, a to nejpřísnější, revise býti vítána řádnému úvěrnímu ústavu. Revise však, provádějí-li ji neschopné a nezodpovědné osoby, může velmi snadno uvolniti kázeň v dotyčných úvěrních ústavech a poškoditi obecenstvo, jež úvěrnímu ústavu důvěřuje. O osobě revisorů není v zákonech dostatečného ustanovení. Není řečeno, jaké schopnosti musí míti tito revisoři, zdali musí podati nějaký průkaz způsobilosti, není také zmínky o nějaké inkompatibilitě, která by tyto osoby mohla postihnouti a jest především úvěrnímu ústavu, který jest revidován, vzata možnost, odmítnouti toho, nebo onoho revisora, jakožto předpojatého.

Pánové! My Němci nechceme a nemůžeme říci, že zamýšlené revise německým úvěrním ústavům za všech okolností a v každém případě musí škoditi. Ale zkušenost učí, že v republice každá osobní otázka ihned se stane otázkou strany a otázkou národně-politickou, a proto máme také vážné pochybnosti, pokud jde o výsledek těchto revisí pro německé ústavy.

Podle jednoho z ostatních finančních zákonů má k zabezpečení zákazníků býti zřízen fond. Tento fond má se vytvořiti z příspěvků, které činí 11/2, veškerých vkladů u těchto bank. Samozřejmě přesune se to 11/2%, které se žádá od bank, částečně na obecenstvo. Následkem toho provede se sanace nesolidních ústavů na útraty obecenstva a to právě takového obecenstva, které dává přednost solidním bankám, resp. jsou chráněni vkladatelé, kteří své penze donášejí do nesolidních úvěrních ústavů, neboť není pochyby, že skutečnost, že totiž podle zákona 80% vkladatelů má býti fondem zabezpečeno, nezabrzdí, nýbrž naopak podporovati bude lákadlo, že se u nesolidních ústavů obdrží o 3 nebo 4 procenta více, nežli u solidních. Neboť každý si řekne: nemohu-li ztratiti více nežli 20%, vezmu rád na sebe risiko a vezmu raději 7 nebo 8%, nežli 4 nebo 5 proc. Jedním slovem: tento fond jest po mém názoru prémií pro lehkomyslnost a pro nesolidní ústavy. Skutečnou pomoc však tento fond nemůže nikdy přinésti, neboť kdyby skutečně některý z největších ústavů počal se kolísati - pan sen. Polach jmenoval před chvílí sumy, o které se zde jedná - pak přece není pochyby o tom, že tyto fondy nemohou nikdy vystačiti k tomu, aby pohromu ve skutečnosti odvrátily. Totéž platí o zákonu, kterým se zřizuje fond na podporu peněžních ústavů. Zmíněného účelu má se dosáhnouti nikoli nepatrným zatížením čistého zisku všech úvěrních ústavů. Kdyby tento fond měl skutečně provésti v několika případech sanaci úvěrních ústavů, pak bylo by to možno jen na útraty solidních ústavů a jejich akcionářů. Jest to nepochybně příliš daleké zasahování do veškerého soukromého hospodářství a do soukromého práva vlastnického, když ve prospěch lehkovážných a špatně vedených ústavů mají solidní ústavy býti zatíženy 10% čistého zisku. V zákoně se praví, že těmito fondy mají býti úvěrní ústavy chráněny před neodvratnými následky doby poválečné. Pánové, kdo poněkud nahlédl do dějin úpadku bank posledních let, ví velmi dobře, že netoliko poválečné poměry samotné, nikoli deflace, nýbrž trestuhodný diletantismus, ne-li ještě horší věci, byly vinny pádem těchto bank. (Sen. Polach [německy]: Pan ministr financí to přece sám připustil!) Ano, a vy jste to přece, pane senátore, ve své řeči velmi správně dovodil.

Dalším bodem, který zavdává podnět k pochybnostem, jest vliv, který stát má na sestavení kuratoria těchto fondů. Skutečnost, že nebylo ničeho stanoveno o kvalitě kurátorů, skutečnost, že se tento fond odevzdává do správy zemské banky, národního ústavu, zavdává příčinu k těžkým pochybnostem ohledně nestrannosti při udíleni podpor z tohoto fondu.

A přecházeje nyní k oběma ostatním,.dříve jmenovaným účelům, poznamenávám: cesta, kterouž má býti vytvořeno uznání pohledávek, vzniklých z bývalých vojenských dodávek, a kterouž má býti poskytnuta výhoda daňových úlev obyvatelstvu, není dotyčnými zákony nikterak nalezena. Neboť nelze ani dávku, kterou stát na vyrovnání starých válečných pohledávek má poskytnouti, označiti jako placení v občanském smyslu, aniž poskytuje zákon o daňových úlevách poplatníkům nějakou positivní jistotu. Zaplacení starých vojenských pohledávek má se poskytnouti ve 3%ních státních dluhopisech ve výši 50% někdejší pohledávky. Stát sobě podle zákona dále vyhradil právo, avšak nemá povinnost, tyto úpisy, které vydá, přijímati na splacení daní. Přejímací kurs k účelům daňovým chce vláda později stanoviti nařízením. Stát si tedy vyhrazuje, nařízením, když se mu to hodí, také ještě co do ceny snížiti zaplacení, které dává, a které činí asi pětinu skutečných dřívějších pohledávek. Nemohu to označiti jinak, nežli jakožto hospodářskou nehoráznost.

Chci se ještě vrátiti k jedné věci. Jak jsem seznal z novin, srovnával pan sen. dr Karas včera zákon o placení dluhů z válečných dodávek se zákonem o válečných půjčkách, avšak vytknul, že ohledně válečných půjček se věc má přece trochu jinak, poněvadž upisovatelé upisováním válečných půjček válku prodlužovali. Pánové! Skutečně existuje veliká podobnost mezi zákonem o placení dluhů z válečných dodávek a zákonem o válečných půjčkách. Podobnost záleží v tom, že obojí se zakládá na smlouvách, jež soukromníci uzavřeli s bývalým státem a podobnost záleží dále v tom, že v obou případech Československá republika, jakožto successorní stát, těchto smluv nedbala, a že soukromé osoby, jimž z těchto smluv vznikla práva, poškozeny byly ve svých právech způsobem, jenž odporuje mírovým smlouvám a mezinárodnímu právu. Jestliže snad sen. dr Karas poukazoval na to, že upisováním válečných půjček válka byla prodlužována, tož musím zjevně vysloviti svoje podivení v tom smyslu, že vůbec ještě člen koalice mluví zde o prodloužení války, od toho dne, kdy ministr dr Beneš, jest tomu asi půl roku, na veřejné schůzi v Olomouci řekl, že se mu roku 1917 podařilo zadržeti již vystrčená mírová tykadla a hrozící mír, poněvadž tehdy přípravy pro založení samostatného českého státu ještě nepokročily tak daleko, že by bylo bývalo lze snésti již mír. Od tohoto dne, kdybych náležel koalici, považoval bych každou zmínku o otázce prodlužování války za beztaktnost.

Co se nyní týče zákona o poskytování daňových úlev, mluví tento zákon ve své důvodové zprávě a v textu zákona samotném o mimořádných úlevách v jistých výjímečných případech. To je samo sebou již materielně falešné stanovisko. Neboť jedná se u otázky daňové a nikoli o mimořádné úlevy, nejedná se také o vyjímečné případy, nýbrž o stav všeobecný, to jest o nesnesitelné daňové břemeno. Domácí národní hospodářství je tak přetíženo, že mu mimořádné daňové úlevy vůbec nemohou posloužiti, nýbrž jen všeobecné rozumné snížení daní. Zákon však jest také formálně nespravedlivý, neboť nedává poplatníkovi absolutně žádného právního nároku na daňové úlevy, nýbrž úleva daní se mu poskytuje jen podle volného uvážení úřadu. Toto volné uvážení úřadu jest nám dobře známo. Bylo již opětovně poukázáno na to, jak špatné zkušenosti jsme učinili s volným uvážením. Víme, že volné uvážení úřadů v podstatě není ničím jiným, nežli despocií a byrokratismem, že tato despocie musí vésti k diktatuře stranického ducha, jenž tento byrokratismus ovládá. Z nejasného znění zákonů, že totiž úřady v různých případech zakročiti mohou, ale nemusí, lze jasně poznati onen neoficielní vůdčí motiv v zákoně, který jsem na počátku svých vývodů označil jakožto neoficielní úmysl zákonů. Ke splnění tohoto neoficielního úmyslu jsou finanční zákony právě tak způsobilé, jako pozemkové zákony, i když snad také nemají tak dalekosáhlého významu. Ale obě reformy budou přece prováděny ve stejném smyslu, a jsou zcela znamenitým prostředkem k tomu, aby se přes rovnost před zákonem navenek v praksi mohly uplatňovati jemné rozdíly mezi státním občanem prvé a druhé třídy.

Nehledě k vylíčenému nebezpečí úmyslného poškození národnostních menšin, chci také ještě zdůrazniti, že tyto zákony projevují často vytýkaného ducha omezování jakékoli hospodářské svobody a zdržováni jakéhokoli přirozeného hospodářského vývoje. Nechci se dále šířiti o této věci a chci se zmíniti jen o jednom: předevčírem zde byla deputace německých pěstitelů ovoce, která žádala ministra zásobování, aby dovolil vývoz jablek. Dostalo se nám v tomto roce mimořádně příznivé úrody ovoce, ovoce jest nahromaděno v takovém množství, jakého jsme dosud neznali, jedná se o sta a tisíce vagonů, které leží nahromaděny ve skladištích a hrozí shníti, nebude-li dáno povolení k vývozu. Pan ministr zásobováni zamítl přes to žádost deputace, pokud jsem seznal z novin. Osud milionů národního jmění závisí od toho, zdali se pan ministr zásobování dobře vyspal čili nic. Zasahuje se jednoduše do volného disposičního práva soukromohospodářského, tak jak se mu to hodí. Také nezdravé poměry úvěrních ústavů, jež tyto zákony mají odvrátiti, způsobeny byly neodbornickým zasahováním státu do hospodářství. To jest státní péče o ústavy života neschopné a státní brzdění jakéhokoli zdravého vývoje.

Mluvím-li o státní péči, chtěl bych slovo ťstátníŤ v jistém smyslu opraviti. Chtěl bych říci, že se toto slovo také zde kryje s národnostně-politickým hájením stranických zájmů, neboť národnostně-politické stranické zájmy to jsou, které již od šesti let skutečně tento stát ovládají. Národnostní fanatismus - odpusťte mi, použiji-li trochu triviálního srovnání - řádil v bohatém hospodářském dědictví, jež tento stát převzal, jako slon ve skladišti porcelánu. Nyní se mají střepiny sklížiti poutem hospodářského nátlaku. Myšlenka, která do jisté míry jako reklamní štít stojí v čele těchto zákonů, myšlenka poskytnouti spořivosti vyšší ochrany a vyšší bezpečnosti, je zajisté bezzávadná a dlužno ji uvítati. Tento účel však lze provésti také stávajícími zákony, budou-li spravedlivě prováděny, dosavadním státním dozorem, trestním zákonem a přirozeným výběrem zdravých hospodářsky slušných ústavů, nikoli však svěrací kazajkou, která právě nejlepším ústavům brání v jejich vývoji. Musíme však také na druhé straně pochybovati, zdali myšlenka, o které jsem právě řekl, že jest zdravá, ve skutečnosti jest upřímně míněna, neboť před několika dny byl zde přijat zákon o konečné úpravě vyplácení válečných půjček. Tímto zákonem byla spořivost zasažena přímo do tváře tím, že peníze uspořené po desetiletí, učiněny byly bezcennými.

Pánové, poukázal jsem na počátku svých vývodů na způsob, jakým se tyto finanční předlohy projednávaly zde v senátě a jakým byly probičovány v poslanecké sněmovně. Forma tohoto projednávání není pro nás ničím novým, také při jiných podobných příležitostech jsme se opětovně setkávali s námitkou, že v senátě již nelze provésti změny na zákonech, o kterých se poslanecká sněmovna usnesla, poněvadž tyto zákony nelze více vraceti poslanecké sněmovně. Nuže, oceňuje-li se pouhé faktum vrácení některého zákona poslanecké sněmovně, jakožto ústavní přečin, a má-li senát býti určen jen k tomu, aby ještě jednou přežvykoval, co poslanecká sněmovna již spolkla, pak, upřímně řečeno, tato první komora, která přece měla býti vrcholem moudrosti a rozvážnosti, nemá žádného smyslu, pak jest lépe tuto první komoru vybudovati nikoli na politické, nýbrž na hospodářské základně. Snad by se v hospodářských kruzích nalezlo více uznání a také více páteře, neboť tak, jak se věci zde projednávají, musíme se často tázati, proč vlastně sem jezdíme. Kdybychom měli nadále setrvati při posavadním stanovisku v senátě, pak se mi skoro zdá, jako by se sem hodil výrok ruského ministra Witte o první dumě; řekl tehdy: Duma jest ventilem, aby se bez nebezpečí vybila senilní výmluvnost. Důvodová zpráva zákonů zdůrazňuje, že těmito zákony stupňována bude finančně-politická vážnost státu v cizině. Odpusťte, jsem právě opačného názoru. Slyšel jsem na sjezdu meziparlamentární Unie řeč švýcarského spolkového rady Musy-ho, o které bych si byl přál, aby byla pronesena zde. Mluvil o podstatě demokracie a skončil svoji řeč slovy: ťNikoli moc peněz, nikoli velikost vojenského zbrojení zakládají vážnost státu, nýbrž mravní výše na které se nalézají jeho vláda a jeho občané.Ť Obchodní morálka hospodářského státu, ve kterém se musí tvořiti zvláštní zákony proti korupci. proti uplácení úředníku a proti lehkomyslným úpadkům, nemůže v cizině býti vysoko ceněna. Pro nás a pro zdravé národní hospodářství platí jen jedno, a to jest: uvolněte dráhu zdatným lidem. Ale žádný systém zatušování, žádné okrašlování nezdravých poměrů a žádné podporování nezdravých podniků. Takováto opatření nemohou nikdy pozvednouti mravní úroveň státního hospodářství. Budeme hlasovati proti tomuto zákonu, který po našem přesvědčení nevyhovuje jak co do znění, tak co do ducha. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Valoušek (zvoní): Slovo má dále pan sen. Havránek.

Sen. Havránek: Slavný senáte! Kolega Jirásek již ve své řeči řekl, jaké stanovisko zaujímá naše strana, ke které mám čest přináležeti. Zejména dotkl se toho, jak se díváme na zákon o Všeobecném fondu peněžních ústavů a o Zvláštním fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů.

Budiž mně dovoleno, abych stručně přičinil několik poznámek k zákonu o vkladních knížkách, akciových bankách a o revisi bankovních ústavů, jakož i k zákonu o povinnostech bankéřů při úschově cenných papírů. (Místopředseda dr Soukup převzal předsednictví.)

Vážený senáte! Bylo zde již několika řečníky uvedeno, co bylo příčinou úpadku některých našich bank. Je jisto, že v prvé řadě to byl nedostatek kontroly. Jestliže dnes předkládá se nám zákon o povinné revisi bankovních ústavů, pak můžeme říci, že zákon tento, po němž v poslední době bylo voláno jako po záchraně těchto ústavů, přichází trochu pozdě. Ale přece jej vítáme a viděli bychom rádi, kdyby tento zákon byl rozšířen nejen na peněžní ústavy, ale také na úzce s peněžními ústavy související naše akciové společnosti. Peněžní ústavy to jsou, které musí hospodářským podnikům, nejen našim družstvům, ale také akciovým společnostem poskytovati úvěr. A jestliže pokytují úvěr, je přirozeno, že si samy vyhrazují revisi. Tedy může-li si soukromý podnik, nebo banka, nebo peněžní ústav vyhraditi revisi u toho, kdo od něho přijímá zápůjčku, pak není příčiny, proč by stát nemohl si vyhraditi povinnost revisi. Jsem toho názoru, že tak, jako naše družstva podléhají revisi, že tak, jako dnes přijímáme zákon o povinné revisi bank, v dohledné době bude ministerstvo financí nuceno - a kolega Jirásek to již řekl - když ne všeobecně, aspoň při určítých podnicích, které činí nárok na zadání státních dodávek, přikročiti k tomu, aby tato povinná revise u podniků veřejně účtujících akciových společností byla zavedena.

Slavný senáte! Příčinou úpadku našich podniků byla zejména v průmyslovém podnikání často pochybená prosperita v zakládání nových průmyslových podniků. Tyto případy přímo volají také po podobné revisi jako u akciových společností. Vedle toho byl to obchod se zbožím. To má býti odstraněno, bankám má býti zakázán nadále obchod se zbožím, ačkoliv výjimky aspoň v ojedinělých případech jsou možny. Třeba přihlížeti k tomu, aby tohoto zákona nebylo zneužíváno. Vedle toho byla to honba za vysokými dividendami akcionářů, která pak měla také vliv na to, že se prováděla honba za získáním vkladů. A já k tomu dodávám, že to nebyly jen peněžní ústavy, které toto nemorální stanovisko zaujaly, nýbrž často naše vedoucí peněžní ústavy, které za provisi opatřovaly bankám přebytky svých peněžních ústavů.

Vážený senáte! Banky jsou podniky veřejné a spravují cizí majetek. Je nutno, aby v tomto směru také podléhaly revisi.

Budiž mi ještě dovoleno, abych se zmínil zvláště o druhém zákoně, o povinnosti bankéřů při úschově cenných papírů. Předloha o povinnosti bankéřů při úschově cenných papírů je vlastně vyplněním mezery v našem zákonodárství a je prvním větším pokusem ochrany těch, kteří své cenné papíry svěřili do úschovy bankám. Poslední hospodářské otřesy, zejména v kruzích bankovních a hlavně úpadek několika bank, měly v zápětí, že došlo k předložení této osnovy. Tu je pochopitelno, že musíme také tento zákon vítati. Zákon tento má chrániti ty, kteří předávají své cenné papíru do úschovy bankéřům. Vážený senáte! Nejde vždy jen o to, aby ten, kdo do úschovy cenné papíry dával, byl chráněn proti jakýmkoliv účelům spekulačním, ale jde také o to, aby v každém případě byl si jist, že obdrží ty cenné papíry, které do úschovy uložil a předal tak, jak je bankovnímu domu odevzdal, aby měl jistotu, že nepřijde ke škodě, ať běží o moratorium, vyrovnání nebo konkurs.

Ten, kdo předá cenné papíry do úschovy, činí to za předpokladů, že tím vylučuje volné nakládání uschovatele s cennými papíry. Jestliže zákon činí v §u 2 výjimku a žádá zvláštní písemné zmocnění, je to nutno vítati, a to z té příčiny, že častokráte komitenti podepisují obchodní podmínky, aniž by je četli, a teprve, když dojde k nějakým sporům, prohlížejí je, a pozdě docházejí pak k správnému názoru.

Vážený senáte! Bylo by v zájmu ukladatelů cenných papírů, aby vedle oddělené úschovy od zásob vlastních a vedle odděleně vedených knih čísel byly také cenné papíry zevně označeny jako cizí, ať již na obalu, to jest plášti, nebo přímo na cenném papíru, aby v případě pokusu o zneužití bylo ihned patrno, že jde o papíry cizí a ne vlastní a tak se již předem zamezilo zneužití.

Chci věřiti, že jen důvody rázu technického, jak nám bylo uvedeno, byly příčinou, že od těchto označení bylo z technických důvodů upuštěno.

Dosavadní způsob přijímání cenných papírů do úschovy byl takový, že komitent u některých bankéřů nebo peněžních ústavů obdržel potvrzení o počtu kusů, aniž by byla udána čísla cenných papírů do úschovy uložených, neboť papíry do depot uložené byly vedeny kumulativně.

Zákon tento jest jedním z oněch zákonů finančních, které byly tohoto týdne senátu předloženy, proti kterému je poměrně nejméně námitek. Zákon tento, jako celá řada jiných zákonů, plně nevyhovuje. Leč nutno přiznati, že je značným pokrokem ve snaze, ochrániti ukladatele cenných papírů před zneužitím důvěry se strany bankéřů. Zákon tento nutno vítati také z té příčiny, že v poslední době jsou to drobní ukladatelé, kteří poznali výhodnost ukládati své úspory zakupováním cenných papírů, zejména státních ukládacích papírů vzhledem k výhodnému zúrokování. Má-li tato snaha drobných střádalů býti podporována úplnou důvěrou a jistotou, že také oni, svěřujíce své cenné papíry, častokráte velmi těžce získané, do úschovy peněžním ústavům, nebudou poškozeni, je tento zákon zárukou, že jim budou plně chráněni před možnými ztrátami.

Zákon tento,dříve než byl předložen slavnému senátu, byl projednáván také podrobně jak v plénu, tak i v komisích, zvláště zvolených při Poradním sboru pro otázky hospodářské, kde také za součinnosti kruhů bankovních doznal značných změn ve prospěch depositářů. Přes to však znamená značná zlepšení proti dosavadnímu stavu a je zároveň nutným doplněním našeho zákonodárství.

Přál bych si, aby veškeré zákony, které vláda předkládá, byly předem vždy dány k prozkoumání Poradnímu sboru pro otázky hospodářské vládou jmenovanému, a ne jen některé. Má-li býti skutečně tento sbor poradním sborem a nikoli jen dekorací, je nutno, aby zejména v důležitých národohospodářských otázkách i finančních věcech byl slyšen. Pro tento účel byl utvořen. Tato výtka zejména se týká zákona, kterým se zřizuje Všeobecný fond peněžních ústavů v republice, který velice značně zasahuje do našeho národohospodářského života, podle mého mínění přispěje zajisté k zvýšení úrokové sazby ze zápůjček, což nebude k prospěchu provozu našich průmyslových podniků, ani k povzbuzení podnikání a bude brzdou našeho stavebního ruchu.

Vyžádání dobrého zdání v otázkách tak důležitých, jako je zákon o všeobecném fondu peněžních ústavů, je příkazem nutnosti a svědčí, když ne o úmyslnosti, tedy aspoň o zbytečném urychlování a nepropracovanosti předlohy, která vyvolává, jak jste z řeči jednotlivých řečníků také slyšeli, značný odpor u ústavů solidně vedených a poskytujících dostatečné záruky, jako jsou spořitelny a záložny.

Osnova zákona zasahuje nejen obchod depositní, ale i bursovní obchod s cennými papíry. Budeme-li hlasovati pro tyto zákony, činíme tak v tom přesvědčení, že i zákon tento je zlepšením ochrany těch, kteří cenné papíry dávají do úschovy peněžním ústavům, a že jim skýtá zejména záruku, že s jejich majetkem bude správně hospodařeno a že cenné papíry nebudou spekulačním papírem, aby si jednotlivé peněžní ústavy cennými papíry opatřovaly lombardní zápůjčky.

To považoval jsem za nutné ještě k referátu kolegy Jiráska dodati a prohlašuji, že my jako členové koalice zajisté jsme nuceni nejen pro tento zákon hlasovati, nýbrž i pro všechny zákony, které jsou nám předloženy. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Slova má dále pan sen. Průša.

Sen. Průša: Ctěné dámy a ctění pánové! Vláda předložila řadu zákonných předloh označených jménem Finančních zákonů. Dva z těchto návrhů byly včera přijaty. Ovšem, že mezi všemi těmito návrhy je jistá souvislost, jak již z jejich označení je patrno. Všechny neseny jsou jedním duchem a řízeny za jedním cílem, a to nejen jak sanovati zbankrotělé a na čí účet, ale zároveň, jak nejlépe a nejjistěji upevniti panství a hospodářskou hegemonii těch kruhů, které vlivem svého velikého bohatství stávají se držiteli moci ve státě.

Zákony o revisi a o povinnostech bankéřů při úschově cenných papírů jsou jen dekorum, které má zakrýti pravou podstatu věci. Také zákon o všeobecném fondu peněžních ústavů je jednou z předloh nesených podobným duchem. Přihlédneme-li k věci blíže a uváží-li se také námitky se stran spořitelen a záložen vedené, pak naskytá se otázka, co vedlo vládu a koalované strany k tomu, aby podobné návrhy zákonů byly podány? Jaké byly důvody? Z protestů je jasno, že jednáno bylo o těchto návrzích, aniž byli slušeni ti, o jejichž bytí, či nebytí se jedná. Nebyl slyšen ani Svaz spořitelen, ani Poradní sbor při ministerstvu vnitra, ani t. zv. hospodářský parlament. Kdo tedy zde pracoval k podání těchto návrhů? Byla to jen starost vlády o vkladatele a dlužníky? Po krachu třech velkých bank byla by tato starost snad odůvodněna, avšak otázka tato měla by býti jinak řešena. Ne na účet vkladatele a dlužníka, ne na účet hospodářsky slabých, ale na účet těch, kteří z touhy po rychlém obohacení, z touhy po přepychovém a luxusním životě zneužili důvěry malých lidí. Zde by byl jen jeden lék, a to ten, aby vláda podala návrh zákona, kterým by byl přísně stíhán každý takový spekulant s lidskou důvěřivostí a trestán nejen na osobní svobodě, ale zabráním veškerého jeho majetku ve prospěch poškozených tak, aby jednou zakusili, jak chutná poctivá práce. Takto však vláda cestou zákona chce na účet občanstva zříditi fondu, jimiž případné nové zločiny a z nich vzniklé ztráty mají býti kryty. Bylo uvažováno o tom, jaké to bude míti důsledky. Pan kolega dr Horáček o tom praví v jednom svém článku v ťNárodní PoliticeŤ: Nutno tedy přiznati, že návrhy na zřízení obou těchto fondů, jak zajišťovacího, tak i sanačního, jsou jakýmisi dosti odvážnými pokusy, jichž účinky jsou nesnadno předvídatelné. Mohou býti dobré, ale také nepříznivé. Bylo již často řečeno, že experimentování v životě hospodářském je někdy nebezpečné, a že náš národ v jakési chorobné snaze, býti mezi ostatními národy vždy na prvém místě, má sklon k takovému experimentování. které se mu v minulosti již mnohdy špatně vyplatilo.

Myslím, že zde se nejedná o experiment, ale cílevědomou, dobře promyšlenou věc. To je až příliš dobře vypočítáno mocnými finančními kruhy v tomto státě! Ne experiment, ale pevná, cílevědomá práce pro upevnění moci nejbohatších ve společnosti, pro udržení si moci napříště za každou cenu, i na úkor těch nejubožších.

Třeba v předloze zákona se mluví o jistých trestech, víme z dosavadní prakse, že i staré rakouské zákonodárství mělo taky řadu přísných ustanovení pro kridatáře, pro provinilce na majetku občanstva. A zdali pak byli trestáni ti, kteří spáchali tak obrovské škody drobným vkladatelům v tomto státě právě v případě padlých tří bank?

Ovšem, dovolávati se spravedlnosti v tomto směru je marno. Vládní kruhy v tomto státě dostávají se do vleku všemocného kapitálu a proto také z pokladny státní, z kapes všeho poplatnictva dává zákon roně 50 milionů do tohoto sanačního fondu. Je to určeno pro 50 let, jde o 21/2 miliardy. Odkud se vezmou? Zase jen z kapes hospodářsky slabých! A tu myslím, že zůstává v platnosti ono heslo: ťKrást a nebát seŤ a ťZ cizího krev netečeŤ. To bylo dosud a i na příště bude heslem parasitů lidské společnosti. Vždyť někdo to zaplatí. Že to budou chudáci, co na tom? Jsou to nádherné květy dnešního soukromokapitalistického systému. Ony jsou však také neklamným znamením, že celý tento systém spěje nezadržitelně k úplnému rozvratu. My ovšem víme, že všechna kritika, byť byla sebe ostřejší, nic na věci nezmění. ťPětkaŤ se o věci dohodla, zákony předložila a zákony také, kdyby byly sebe horší hospodářsky pro malý lid, který tvoří obrovskou většinu ve státě, sebe nebezpečnější, stanou se skutkem. Koaliční mašina je odhlasuje.

My komunisté ovšem nedáme souhlasu tomuto novému útoku na široké vrstvy lidové, který bude znamenati nové zhoršení hospodářské situace, který však znamená další pokus o upevnění panství buržoasie.

Věříme pevně, že tento nový útok otevře oči těm, kdož dosud vám věřili, aby tito pak společně s námi provedli zúčtování.

V debatě o sociálním pojištění jeden z pánů koaličních senátorů řekl, že přes to, že zákon má řadu nedostatků, bude pro zákon hlasovati, protože nelze se říditi srdcem ani citem, ale chladnou rozvahou, chladným rozumem. Myslím, že při projednávání těchto vládních návrhů nebylo již použito téže metody, že zde více působila krásná očka finanční buržoasie, že bylo zde již více srdečných vztahů, než chladného rozumu.

Není myslitelno, že by opravdový socialista, uvažující s chladným rozumem a rozvahou, nedávající se unášeti koaličními city, mohl pro tyto předlohy zvednouti ruku.

Příznačné pro panující kurs v tomto státě je, že právě v době, kdy projednávalo se sociální pojištění, o kterém zde bylo mluveno jako o díle grandiosním, ač jinak každý z debaterů nacházel na něm řadu nedostatků, že právě v této době předkládá vláda tyto tak zvané finanční předlohy, jimiž zejména bankám dávají se veliké sumy z prostředků státních, z prostředků všeho poplatnictva. Myslím, že je zde také vzájemná dohoda a že nebyly oprávněny obavy vyslovené panem dr Fáčkem, jako by výrobní kruhy měly nějaké risiko při zavedení sociálního pojištění, neboť již tyto předlohy dávají kapitálově silným dostatečnou náhradu. Jakým právem dávají se stamiliony válečným dodavatelům? Podle mírových smluv jsou povinny platiti tyto dlužné obnosy Vídeň s Peští. Hned po převratu bylo jasně řečeno, že tito dodavatelé pro rakouskou a maďarskou armádu nemohou ničeho čekati od československého státu, protože byli viníky prodlužování války. Ve většině případů také z těchto dodávek pro c. k. armády silně zbohatli. Nikdo nebude věřiti, že pracovali jen z lásky - a stalo-li se tak, pak ať jdou k Habsburkům pro úplatu.

Ovšem takto se soudilo po převratu. Dnes je situace jiná, dnes titíž pánové stali se mocnými, vlivnými činiteli ve státě a byl by v tom čert, když dělníkům se dává nějaký pakatel na sociální pojištění - mimochodem řečeno, který opět jen oni sami musí si vydříti - aby páni dodavatelé se při tom též nesvezli s nějakými 700 až více miliony! Od čeho pak by byli pánové novopečenými republikány!

Než pryč s ironií, jest to smutný zjev, že naši republikáni tak rychle opouštějí zásady kdysi vytýčené, ovšem lehce vysvětlitelný pro toho, kdo pozoruje, jak se u nás věci vyvíjejí směrem na pravo, směrem k úplnému ovládnutí státu velikým kapitálem.

Dvojnásob smutným je tento zjev, když vidíme, že děje se tak za účinné pomoci těch, kdož zovou se socialisty. (Hlas: Komunisty!) Já jsem to řekl česky, myslím, že to nemusím opakovati latinsky.

Zmíněné předlohy nejsou ničím jiným, než prostředkem k upevnění monopolního postavení bank a finančního kapitálu vůbec.

Zdá se, že naši národohospodáři nepochopili sdostatek jasně účinky podobných zákonů na poměry výrobní. Bylo zde zapomenuto, za jakých podmínek a s jakými těžkostmi možno bylo získati úvěr až dosud. Napříště pod účinky těchto zákonů, ztíží se získání provozovacího kapitálu, zvlášť těžce dolehne to pak na ty, kdož nemají obydlí a budou chtíti si jej postaviti. Zdražením úvěru ovšem budou postiženi i ti, kdož dnes postaveno mají, ale jsou dlužni. To jsou všichni hospodářsky slabí. (Sen. Thoř: To je fakt!) Za toho stavu zhorší se poměry na výrobním trhu.

Ovšem jedná se o několik finančních veličin a proto nelze přihlížeti k potřebám malých. Podání a přijetí těchto zákonů plně potvrzuje, že tento stát stává se čím dále tím více státem kapitalistickým. Ty tam jsou pohádky o demokratické republice. Z tohoto státu pozvolna, ale jistě, stává se kolonie Živnobanky a druhých žraloků finančních.

Předmětem bezmezného, kolonisačního vykořisťování mají se státi všichni malí, drobní hospodářsky závislí. Pěkným nadělením obšťastnila vláda koalice pracující lid v druhé výročí svého panství. Pracující lid jí také podle zásluhy poděkuje. (Výborně! Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Přejí si. pánové zpravodajové doslov?

Zpravodaj sen. Kroiher: Ne.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Nikoliv.

Zpravodaj sen. Havlena:Ne

Místopředseda dr Soukup:Není tomu tak. Rozprava je skončena.

Prosím o přečtení podaných návrhů a resolucí k této skupině.

Zástupce senátního tajemníka dr Trmal (čte):

ťNávrh sen. Polacha a soudr. k čís. t. 1991:

ťVzhledem ke kritice se všech stran pronesené navrhujeme, aby předloha byla vrácena výboru.Ť

Resoluční návrh sen. dr Fáčka,.dr. Franty, dr Brabce, Križka, Slavíka, dr Soukupa, Svěceného, Klofáče, Pánka, Zavorala, dr A. Procházky a spol. k č. t. 1991:

ťVládě se ukládá, aby se vším důrazem čelila nekalé soutěži v získávání vkladů peněžními ústavy, a aby osnovu zákona o nekalé soutěži co nejrychleji předložila a aby tam zařadila zvláštní přísná opatření proti získávání vkladů nekalými prostředky.Ť

Resoluce výboru rozpočtového:

ťVláda se vyzývá, aby před vydáním prováděcích nařízení k zákonu slyšela zájemníky. Ť Ť

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Senát je schopen se usnášeti.

Přikročíme k hlasování, a to nejdříve o návrhu pana sen. Polacha a soudr., aby zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1965) k vládnímu návrhu zákona, kterým se zřizuje ťVšeobecný fond peněžních ústavů v republice ČeskoslovenskéŤ (tisk 1991), byla vrácena výboru.

Kdo, s návrhem pana sen. Polacha souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou vyznačeny v tisku čís. 1965, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí přijímají se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Budeme dále hlasovati o zprávě výboru rozpočtového stran usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1966) k vládnímu návrhu zákona o vkladních knížkách (listech), akciových bankách a o revisi bankovních ústavů (tisk 1990).

osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisu jednotlivých částí a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Námitky nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, s nadpisy jednotlivých částí i s úvodní formulí tak, jak jest vyznačena v tisku čís. 1966, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí přijímají se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Budeme nyní hlasovati o zprávě výboru rozpočtového stran usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1964) k vládnímu návrhu zákona o povinnostech bankéřů při úschově cenných papírů (tisk 1984).

osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Námitky nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou vyznačeny v tisku čís. 1964, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Konečně budeme hlasovati o zprávě rozpočtového výboru stran usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1962) k vládnímu návrhu zákona o příročí k ochraně peněžních ústavů a jejích věřitelů (tisk 1985).

osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Námitky nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou vyznačeny v tisku čís. 1962, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Přikročuji k dalšímu odstavci dnešního denního pořadu, totiž:

5 Zprávě I živnostensko - obchodného výboru, II siciálne - politického výboru o usnesení poslaneckej snemovne (tlač. 1970) k vládnemu návrhu živnostenského zákona pre územie Slovenska a Podkarpatskej Rusi. Tisk 1993.

Zpravodaji.jsou: za výbor živnostensko-obchodní sen. Kada, za výbor sociálně-politický sen dr Fáček.

Uděluji slovo prvnímu referentu, panu sen. Kadovi.