A nyní pánové nakonec mi dovolte jenom jednu poznámku. Kolega dr Heller zde mluvil o tom, že, má-li býti mír zahraniční, musí býti také pracováno k míru vniternímu. Zajisté, avšak mám za to, že zde musí býti nejenom vzájemná totožná vůle, ale že zde musí také býti odvaha k této vůli. Jde o věcí mimořádně komplikované a mimořádné obtížné. Nepochybuji o tom, že se řeší a že budou řešeny. Byli jsme optimisty a myslím, že tento optimismus je plně odůvodněn. Ale mám jen jednu prosbu: aby, v tom případě, když naší němečtí sociální demokraté píší o naší straně anebo o Československé republice: - v tom není žádné identifikace - a když podávají zprávy za hranice, aby tyto všechny zprávy byly opřeny o matematicky - přímo na lékárnických vážkách vyváženou pravdu a skutečnost. (Sen. Polach [německy]: Děláte to jinak se zahraniční propagandou? Vážíte také všechno na vážkách?) - (Předseda zvoní). Já říkám to, o čem jsem chtěl psáti v listech. Snad to mohu zde říci několika slovy. Náš vážený kolega prof. Polach je, řekl bych, generálním zpravodajem o poměrech u nás v zahraničním tisku německých soudruhů. Uveřejňuje své články v >Kampf< a v různých publikacích jiných. V jednom svém článku napsal: (čte): Die čechischen Genossen empfinden es als unangenehm, wenn Ihre politische Taktik von den deutschen Genossen kritisiert wird<. Tedy prosím, aby bylo vzato na vědomí, že my nepociťujeme jistě nikdy nepříjemně, je-li naše činnost politická kýmkoliv, kdekoliv a kdykoliv kritisována, ba naopak, my to jenom vítáme. Ale mám jeden dojem: Pokud jde kritika od našich kruhů bratrských, s nimiž jsme tolik roků spolupracovali a s nimiž nás svazuje společný hospodářský a kulturní program, snad pro celá desetiletí, snad navždy do budoucnosti, s takovéto strany kritiku jistě vítáme a klademe na ni váhu. Ale musí býti věcná a pravdivá. Jestli však kolega sen. Polach ve svých článcích o nás mluví jako: >Landsknechte der nationalen Burgeoisie<, pak myslím, že jsou jisté meze, které by neměly býti překračovány. Těmito >Landsknechty< jsme nikdy nebyli a nejsme, a k tomu, co konáme a budeme konati, máme svoje věcné argumenty.

Kolega Polach dává nám jednu medicínu a říká: To všechno, co děláte, není v duchu socialismu, to, co bychom od vás my žádali, je >Eine mannhafte socialistische Opposition<. To je požadavek, který znamená vyjíti z koalice, vlády a vstoupiti do >mužné< socialistické oposice. Nechci popírati, že takováto taktika byla by osobně i stranicky jistě nejsnadnější. Osobně proto, poněvadž zbavuje člověka těžké, zodpovědné práce, která jinak na jeho bedrech lpí, a stranicky proto, poněvadž by nám do té míry nesvazovala rukou ve veřejné propagandě.

Jestliže však nejdeme podle tohoto receptu kolegy Polacha, má to jistě své důvody. Nejsme za jisté v koalici pro krásné oči našeho pana ministerského předsedy, nebo pro líbezné tóny exposé pana ministra zahraničních věcí. (Veselost). Ty momenty jsou jistě neskonale vážnější a mají svoje hluboké opodstatnění. Kolega Polach ve své vědecké studii v >Kampf<: >Ein Jahrfünf čechoslowakischer Staatlichkeit< provádí ostré resumé pětileté činnosti zákonodárné i výsledků politických a správních našeho státu a potom zvláště širokým způsobem se rozepisuje o poměrech slovenských, Pittsburgu a o tom, že Čechoslováci jsou dva samostatní národové. Myslím, že by tyto věci již neměly býti do ciziny lancírovány způsobem, jakým se to zde děje. Kolega Polach praví zde do slova: >In Wirklichkeit sind es zwei verschiedene Sprachen<, a dokazuje, že jsou to dva různí národové, že proto mluví předně důvody etnografické a po druhé sama vůle slovenského obyvatelstva. Když sociální demokrat mluví o takovýchto věcech, pak mám za to, že by přece jenom bylo jeho první povinností, jíti k bratrské straně a tam položiti otázku: Jak vy se na tyto věci díváte? Já si dovoluji upozorniti na to, že v prohlášení Národní Rady 30. října 1918, která nese jméno Matúše Duly, je prohlášeno výslovně: >Slovenský národ je čiastka i řečove i kulturne - historicky jednotného československého národa.< Kolega Polach může říci: To je Národní Rada, to není pro mne důvod. (Výkřik). Prosím, pane kolego, do otázky jednoty národa Československého mají v prvé řadě mluviti ti, kteří tvoří součástku tohoto národa. (Sen. Polach [německy]: To musil by vypočísti nějaký matematik. Národní rada nemůže rozhodovati!)

Pane kolego, nechme otázky matematické a otázky historické. Pro mne je rozhodujícím to, co ten národ, jehož se to týká, sám o té věci myslí (Hlas: Máme pruský a bavorský národ?) Kdybychom chtěli aplikovati methody, kterých používá kolega Polach vůči národu československému, na ostatní národy, došli bychom k bizarním resultátům. Nedávno jsem byl ve Strassbourgu, kde do vlaku nasedala spousta elsaských vojáků, kteří mluvili dialektem elsaským. Mohu přece tvrditi, že německy trochu rozumím, ale zde jsem jim nerozuměl jediného slova. A přece nikde neslyšíme tvrditi, že Elsasané jsou zvláštním národem vedle národa německého! A takových kontrastů máte celou řadu. Jděte na Šumavu nebo do Hamburku a uvidíte, jaké kolosální propasti dialektické jsou jen v jedné literární řeči určitého národa. (Sen. Polach [německy]: Američané mluví anglicky a nejsou přece žádnými Angličany!)

Poukazuji proto na tuto věc: Kol. Polach, když tyto věcí píše do ciziny, má přijíti ke svým českým a slovenským soudruhům a otázati se: Jak vy o tom soudíte, jakému národu tedy patříte? - V Hamburku na posledním mezinárodním sjezdu socialistickém vydali naši soudruzi slovenští - jako delegáti - Pocisk, Dérer, Bečko, Hvízdák a náš Zimák František a j. pro poučení Internacionály a pro poučení našich soudruhů německých zprávu, v níž výslovně praví toto: Mám zde překlad francouzský a německý, dovolím si přečísti v německém překladu: >Die Informationen der deutschen Genossen über die slovakischen Verhältnisse stammen aus Angabe der Klerikalen und Reaktionären, nie haben sich die deutschen Genossen an die slovakischen Genossen gewendet, um sie zu befragen, wie dieselben in dieser oder in einer in erster Reihe sie angehenden Frage denken<. A pak praví: >Alle sozialistischen Arbeiterparteien der Slovaken ohne Unterschied, ob sie Sozialdemokraten, Zentristen oder Kommunisten sind, ja selbst alle fortschrittlichen und demokratischen Bürger aller Parteien beurteilen die Frage der čechoslovakischen Einheit von diesem Standpunkte aus... (Sen. dr Kovalik: Opytajte sa národa slovenského!),.. lediglich nur die klerikalen Parteien und die Horthysche Propaganda, gegen welche wir in der Slovakei den schärfsten Kampf führen, betreiben den Separatismus.<

Nyní kol. Polach ve svých článcích ještě poukázal k tomu, že pacifikace střední Evropy je podmínkou pro mír evropský a vytýká dr Benešovi, že po této stránce ničeho v západní Evropě nepodnikal. Mám za to, že v takovýchto případech je nutno také vzíti v úvahu nejen to, co se stalo, nýbrž i to, čemu bylo zabráněno. To, že bylo u nás zabráněno jakékoliv intervenci v Rusku, že se nepřikročilo k žádné vojenské intervenci v Maďarsku a Budapešti, je jistě jen důkazem pro to, že zde byla uvědomělá vůle a přesvědčení tyto věci nepodnikati. Pokud jde o tak zv. Karlův puč, o kterém velmi obšírně psal kolega Polach v jednom čísle >Kampfu<, kde poukazuje k tomu, že bylo chybou prováděti mobilisaci a radí, že jsme měli raději působiti >Mit friedlichen Mitteln des Parlamentarismus< - na to odpovídám, že kdybychom místo mobilisace se tenkráte omezili jen na tyto >mírné prostředky parlamentárních akcí<, není pochyby, že Karel Habsburg byl dávno na trůně v Maďarsku a že tím všechny komplikace evropské byly snad nevýstižně ještě zvýšeny. (Sen. Polach [německy]: Také jiní činitelé měli zájem na tom, aby Karlův puč byl zamezen, posuzujete-li správně situaci!)

Tedy pravím: Jestli poukazujete k tomu, že by snad bylo lépe pro věc dělnickou, aby se z vlády koaliční vystoupilo, odpovídáme, že naše strana s koalicí nesrostla, že může přijíti doba, jako pro strany jiné, že bude státi mimo koalici a v oposici. Ale prosím, to je všechno věcí velmi pečlivé úvahy a otázky, jakou cestou pomůžeme více dělnictvu a po druhé, jakou cestou zabezpečíme lépe a trvaleji fundamenty tohoto státu. (Výborně! Potlesk).

Nemůže nám býti vytýkáno, jestli my právě vůči tomuto státu, vůči této republice zaujímáme své stanovisko a jestli právě naše strana dala nesporně vše, co mohla dáti tomu, aby tento stát byl vybudován, aby byl udržen a aby jeho vývoj vnitřní šel cestou, který by dával garancii pro zdravý jeho vývoj pro všechnu budoucnost.

Stanovisko naše musí býti chápáno. Němci mají tři státy v Evropě. Mají své mohutné Německo, které znovu kráčí vstříc veliké budoucnosti, mají své Rakousko, které je jistě soběstačným a má své místo a význam v celém koncertu střední Evropy, a mají Švýcarsko. Tedy jistě národ německý má všechny možnosti, aby se vyžil státně i politicky. Národ Československý teprve nyní po strašném utrpení, pobělohorských a jiných persekucích dospěl k své státní samostatnosti. Pánové, nedivte se, že my tady cítíme více, než snad kdokoliv jiný. My v této republice Československé vidíme veliký nástroj lepší budoucnosti. A vidíme-li, pánové, že v čele tohoto státu stojí muž, který přece byl naším učitelem, který tolik rád stál vedle nás, když nám bylo nejhůře, muž, který má svou váhu v mezinárodním světě, vidíme-li že našim ministrem zahraničním je Edvard Beneš, jemuž jsme vděčni za to, co v tomto směru koná nejenom pro zájmy státu našeho, nýbrž také pro ostatní zájmy všelidské, vidíme-li v čele vlády tohoto státu Antonína Švehlu, státníka tak rozšafného, moudrého a rozmyslného, a vedle něho muže z řad dělnických, kteří prošli nejtěžším životem proletářským a uvážíme-li všechnu práci, která u nás na poli zákonodárném již byla provedena, pak musí každý pochopiti, že tento stát pro nás něco znamená a že by bylo zločinem jakýmkoliv lehkomyslným způsobem prováděti politické akce, které by nás nedovedly k lepšímu, ale naopak mohly by nás vrhnouti do důsledků a konců, kterých nelze ani domysliti.

My víme také, že těmto stát zde je, že jakákoliv změna tohoto státu, jakékoliv posunutí jeho hranic, jakékoliv odtržení té nebo oné části, jakékoli vytržení jednoho kamene z celé budovy by znamenalo ztroskotání poměrů, které tak pracně byly ve střední Evropě vybudovány a mohlo by jedním rázem rozplameniti nové strašné konflagrace středoevropské a tím i evropské, jaké byly před námi. Proto máme tím větší zájem i povinnost, aby těmto důsledkům bylo zabráněno. Boj za udržení republiky Československé, za její prestyž zahraniční a za její rozvoj vnitřní je také eminentní práce pro mír evropský i světový. Čím pevnější a mírumilovnější bude postup republiky Československé v srdci a centru Evropy, tím větší budou dány záruky proto, aby byly udrženy velké statky mezinárodní, jako je evropský mír, a proto v tomto směru je naší povinností, pracovat vytrvale a důsledně dále. Víme, že resolucemi ženevskými nejsou a ještě zdaleka nebudou zahojeny drásavé rány, které válka světová zasadila celé Evropě a že ženevský Protokol sám o sobě není ještě tím pevným a konečným instrumentem, který by válkám mohl zabrániti. Války jsou produktem doby, produktem dnešního hospodářského řádu, dnešní anarchie v mezinárodní výrobe, dnešní ohromné propasti mezi kapitálem a prací, mezi chudobou a bohatstvím. Jen vývoj věcí od demokracie politické k demokracii hospodářské a k socialismu bude jedinou pevnou zárukou trvalého světového míru. Toto veliké dílo je ovšem také podporováno postupem doby. Celý dnešní úžasný rozvoj technický klade nové a nové mosty k mezinárodnímu zbratření národů a k mezinárodnímu míru. Nikde snad tak, jako v Londýně na poslední výstavě ve Wembley ve velkém paláci průmyslovém nevidíme tak názorně, jak národové srůstají v jednu ohromnou federaci světovou, jak sbližuje se zde lidstvo v jednu rodinu a jak právě ty ohromné síly, které se tu vybavují, podporují historické dílo Ženevy.

Kamkoliv přijdete do západní Evropy, všude vidíte pomníky na jejichž podstavcích jsou nápisy: Un soldat inconnu - neznámý vojín. Nestaví se pomníky těm, kteří válku vedli. Na Champs Elysées v Paříži pod triumfálním obloukem, pod nímž kdysi projížděl Napoleon, spočívá tělo neznámého vojína francouzského. V tom je ohromný symbol celé budoucí doby. Hrdiny na poli války nebyli ti, kteří v dobách dřívějších odnášeli řády a statky, nýbrž ty statisíce a miliony neznámých mužů, kteří s heroismem neslýchaným nesli na bedrách hrůzy a obtíže války, jako červi plazili se zemí a pili celý kalich Golgoty utrpení válečného. Tak dnes vyrůstá nové Veličenstvo. To jsou ty miliony a miliony mužů práce, ta nová velká síla světa, to nové veličenstvo pracujícího lidu. S tímto novým výsostním činitelem stojíme dnes za Ženevou, odhodláni práce její podepírati a z toho důvodu budeme také pro ženevský Protokol s radostí a z přesvědčení hlasovati. (Potlesk).

Předseda: Podle § 65 jedn. řádu jest nám zakončiti debatu o prohlášení ministra zahraničních věcí hlasováním, schvaluje-li senát prohlášení ministra zahraničí čili nic; senát se však může usnésti, že hlasování odkládá.

Návrh na odložení hlasování mně podán nebyl.

Kdo schvaluje prohlášení pana ministra věcí zahraničních, nechť zvedne ruku. (Děje se).

To je většina. Prohlášení pana ministra zahraničních věcí se schvaluje.

Přikročuji k dalšímu bodu, jimiž je:

2. Druhé čtení zprávy I. národohospodářského výboru, II. ústavně - právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1891), jímž se hornické vyhledávání a těžení živic (bitumen) podřizuje obecnému hornímu zákonu. Tisk 1994.

Zpravodajem: za výbor národohospodářský jest pan sen. Hybš, za výbor ústavně-právní pan sen. Lukeš.

Táží se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen, Hybš: Nemám.

Zpravodaj sen. Lukeš: Nikoliv!

Předseda: Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se).

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne. ruku. (Děje se).

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se také ve čtení druhém.

Přikročuji k hlasování o resoluci výborové otištěné ve zprávě výborové.

Pan zpravodaj sen. Hybš má slovo.

Zpravodaj sen. Hybš: Prosil bych, aby do resoluce v druhé řádce za slova >Vládě se ukládá, aby do 3 měsíců předložila osnovu zákona, podle něhož< byla vložena ještě slova > by tomu<.

Předseda: Kdo souhlasí s resolucí i dodatkem, navrženým panem zpravodajem, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se).

To je většina. Přijímá se.

Navrhuji, aby bylo předsednictvo podle §u 40 jedn. řádu zmocněno svolati příští schůzi písemně neb telegraficky se sdělením příslušného denního pořadu.

Jsou proti mému návrhu námitky? (Nebyly). Nejsou.

Končím schůzi.

Konec schůze ve 14 hodin 40 minut.