Schůze zahájena ve 12 hod. 30 min.
Přítomni:
Předseda: Donát.
Místopředsedové: dr. Franta, Klofáč, Niessner, dr. Soukup, Valoušek.
Zapisovatelé: dr. Krouský, Svěcený.
125 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministerský předseda Švehla; ministři: inž. Bečka, dr. Dolanský, Habrman, dr. Markovič, Stříbrný, Udržal; odborový přednosta ministerstva spravedlnosti dr. Polák, odborový přednosta ministerstva vnitra dr. Bobek, odborový přednosta ministerstva zahraničí dr. Girsa, odborový přednosta ministerstva financí dr. Groš, odboroví přednostové ministerstva zdravotnictví Kolínský a dr. Bébr.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr.Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní a zítřejší schůzi sen. Janu Procházkovi, pro tento týden sen. Jesserovi a pro dnešní schůzi sen. Ackermannovi.
Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):
Z předsednictva přikázáno:
Výboru živnostensko-obchodnímu:
Tisk 2018. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4920) o zřizování a rozšiřování pivovarských podniků v obcích sousedících s městem Plzní (tisk 4931).
Výboru sociálně-politickému a rozpočtovému:
Tisk 2019. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 4922) o hranici příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců (tisk 4933).
Výboru ústavně-právnímu:
Tisk 2021. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4907), jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 8. června 1923, čís. 123 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o soudním řízení v občanských věcech, o exekučním řízení, o pozůstalostním řízení a o poručenských věcech (tisk 4932).
Předseda: Navrhuji, aby bylo uloženo výborům, aby o shora uvedených usneseních poslanecké sněmovny podaly zprávu ve lhůtě šestidenní.
Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj se přijímá.
Přikročuji k projednávání denního pořadu, a to ke
zprávě rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2015) o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1925. Tisk 2020.
Zpravodajem je pan sen. dr. Horáček. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj sen. dr. Horáček: Slavný senáte! Je to letos po páté, kdy pověřen jsem byl úkolem, podávati v senátě zprávy o státním rozpočtu. Jsem si vědom důležitosti a odpovědnosti tohoto úkolu, neboť státní rozpočet není jen pouhé sestavení skupin číslic. Kdo těmto číslicím rozumí a kdo v nich umí čísti, ten pozná, že státní rozpočet je zrcadlem, ve kterém se obrážejí všechny, nejen finanční, ale i hospodářské, sociální a kulturní poměry celého státu a jeho obyvatelstva. Ovšem schvalování státního rozpočtu není vlastně zákonodárnou činností, rozpočet a finanční zákon jest jen zákonem, jak se říká, formálním, ale přesto schvalování rozpočtu je velmi důležitým právem sborů zákonodárných, poněvadž právě při tom dána jest jim příležitost, zasahovati do exekutivy a zúčastniti se takto moci vládní.
Letošní rozpočet po stránce formální vykazuje jistou změnu. Tato změna je důsledkem zákona z 18. prosince 1922, a prováděcího nařízení k němu, které bylo vydáno teprve před nedávnou dobou, podle něhož většina podniků státních má býti spravována podle zásady soukromopodnikatelské. Následkem toho objevila se potřeba, aby tyto podniky co do rozpočtu svého vyloučeny byly ze všeobecného státního rozpočtu a sestavovaly své rozpočty zvláštní, které jsou připojeny k rozpočtu jen jako přílohy. Potřeba ta objevila se proto, aby těmto podnikům byla dána větší volnost v jejich hospodářství, aby nebyly tak vázány co do svého hospodaření schvalováním všech položek rozpočtu státního. A v tom jest jistá výhoda! Ovšem nelze smlčeti, že na druhé straně zase to má jakousi stránku stinnou, že tím totiž do jisté míry je porušena přehlednost celkového rozpočtu a že v rozpočtu se objevují jen výsledky hospodaření těchto státních podniků, tedy jakožto tak zvaný rozpočet čistý a nikoliv rozpočet hrubý.
Jiné formální změny rozpočet náš nevykazuje, a já bych při této příležitosti jen projevil své osobní mínění, že bych si přál, aby pro příště, pokud možno, zmizel také náš rozpočet investiční, jehož zavedení svého času nepokládám za šťastné, poněvadž v tomto investičním rozpočtu nalézají se některé výdaje, které nemají vlastně povahy pravých investic, nejsouce výdaji bezprostředně produktivními, jako na příklad stavby kasáren, škol atd., a náležejí vlastně do rozpočtu mimořádného, a dává to mnohdy i podnět k různým výtkám v cizině, že snad nesestavujeme svého rozpočtu dosti seriosně.
Po věcné stránce vykazuje náš letošní rozpočet zajisté pokrok v tom směru, že je o něco menší, než rozpočet loňský. Naše letošní výdaje rozpočtu řádného a mimořádného snížily se přes jednu miliardu. (Sen. Matuščák: Len na papíre! - Nepokoj.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Zpravodaj sen. dr. Horáček (pokračuje): Tedy o jednu miliardu se tyto výdaje snížily a také náš schodek se snížil o 330 milionů, takže činí pouze okrouhle 270 milionů. Můžeme to zajisté vítati, třebas zase nelze ovšem smlčeti, že by nám bylo bývalo ještě milejší, kdyby se bylo vládě podařilo ještě dále rozpočet stlačiti, poněvadž není pochybnosti, že náš rozpočet je přece jenom příliš vysoký. Nemyslím to snad z toho stanoviska, jak jsem to někde četl, že když se přepočítá tento rozpočet na zlatou relaci a srovná se s rozpočtem v roce 1922, že by vlastně podle zlaté relace byl letošní rozpočet a schodek vyšší než tehda, poněvadž my přece jen musíme si uvědomiti, že celkový index cenový od té doby stoupl a že na index cenový nemá vliv jen pokles měny, který je asi sedminásobný, nýbrž že nastalo zdražení ještě asi o dalších 50 %, jak je vidíme ve státech, které mají zlatou měnu. Vezmeme-li to v úvahu, vidíme, že ona výtka není docela oprávněna.
Také se tu nebudu zabývati těmi metodami, které propočítávají, kolik korun daní připadá na jednu hlavu obyvatelstva, atd. Považuji to více méně za jakousi hříčku, poněvadž, jak známo, všichni obyvatelé daní neplatí. Jsou zde děti, které daní neplatí, a naopak jsou zde právnické osoby, které platí daně velké a nejsou započteny do počtu obyvatelstva, a pak rozdíly daňové jsou tak ohromné, že, když to propočítáme průměrně na jednu hlavu, nepodává nám to správný obraz o zatížení daňovém obyvatelstva.
Ale přes to, jak řečeno, naše výdaje jsou ještě příliš vysoké. Naše výdaje jsou prostě proto příliš vysoké, poněvadž i naše daňové zatížení pokládám za příliš značné. Naše daňové zatížení je takové, že budeme musiti v budoucnosti pomýšleti na to, abychom obyvatelstvu značně ulevili. Platí to nejenom o daních státních, ale ještě více o daních a přirážkách samosprávných. Vím, že tu snad narazím na jiné mínění. Jsou mnozí páni, kterým naše samospráva tak přirostla k srdci, že nedají na ni dopustiti, a já nechci také generalisovati a tvrditi, že by hospodářství našich samosprávných svazků bylo naskrze snad špatné, to je mně velmi daleko, ale musíme přece uznati, že dnes samosprávné dávky a přirážky jsou tíživým a nestejnoměrným břemenem, uvážíme-li, že obyvatelé jednoho místa platí celkem třeba 4 až 5krát více daní než obyvatelé města jiného. Jistě v této věci musí nastati náprava, a tu ovšem budeme velmi vítati to, co se nám slibuje jakožto t. zv. reforma daňová, a myslím, že se tím jistě nejenom zjednoduší naše příliš spletitá soustava daňová, nýbrž zajisté také bude unifikována zejména k poměrům na Slovensku, ale konečně že nastane také hlavně snížení celkové našeho břemene daňového. Bylo by si přáti, aby tato reforma daňová skutečně co nejdříve vstoupila v život. Je škoda, že se to nestalo již roku letošního, že se vyskytly zase nějaké překážky, které, jak nám bylo řečeno, nejsou politického druhu, a bylo by si jen přáti, bude-li to jen trochu možno, bude-li tato daňová reforma příštím rokem provedena, aby se tak stalo se splatností zpáteční od 1. ledna 1925.
Vážení pánové! Máme-li vystačiti s menšími daněmi, pak to ovšem není jindy možno než tenkráte, budeme-li míti také menší výdaje. A tu zase se musím vraceti k tomu starému heslu našemu, že musíme šetřiti. Toto heslo šetření se u nás opakuje již několik let, ale zdá se, že nemůžeme mu nějak dobře přivyknout. Jistě letos sluší vzdáti dík vládě, že se jí podařilo značně rozpočet stlačiti, ale přece jen zdá se mi, že postavení pana ministra financí v tomto ohledu není dostatečně respektováno a že, pokud se týče ostatních resortů, musí bojovati vždycky s velikými překážkami, aby mohl tu vůli šetření prosaditi. Mně se zdá, a já jsem to také ve své zprávě naznačil, že by přece jen snad ještě byly některé věci, na kterých by se dalo šetřiti. Je to všeobecné přesvědčení, že snad u nás máme příliš mnoho ústředních úřadů. Uznávám, že je to snad politika, ale konečně i kdyby bylo méně těch ministerstev, snad by se politické strany mohly také o ně podle jistého klíče rozděliti, takže by to snad nedělalo nepřekonatelných obtíží. (Sen. dr. Heller [německy]: To je aspoň upřímně řečeno, že úřady a ústavy jsou politických stran!) Prosím, to je v každém státě. (Sen. dr. Heller [ německy]: Ne. V žádném státě!) V každém státě, kde vládne parlamentní vláda a většina. (Sen. dr. Heller [německy]: Aby úředníci podle politických zásad, podle klíče politických stran byli vyhledáváni, to není nikde, to je pouze v korupčním státě!) To je prosím v každé vládě, račte se podívati do konstitučních států a uvidíte, že ministerstva jsou obsazována vůdci politických stran.
Snad by se dalo ještě jinak šetřiti, snad by se dalo mnoho nákladných staveb odložiti. Jsem také vděčen panu ministrovi zahraničních věcí, že nic nenamítal proti naší resoluci v rozpočtovém výboru, kde jsme žádali zmenšení počtu našich legací, že by se jich několik sloučilo dohromady atd. Snad by se dalo něco ušetřiti také v ministerstvu národní obrany, třeba ovšem uznávám plně, že naše vojsko musí býti dostatečně a plně vyzbrojeno. Ale na příklad letos má býti zavoláno 260. 000 záložních vojáků k vojenskému cvičení. Snad by stačilo o něco méně. Podobně se to má také při různých výlohách representačních. Uznávám, že to je velice hezké se representovati, jak pro jednotlivce, tak pro stát, ale i ten jednotlivec musí žíti podle své míry. Bohatý stát se může skvěle representovati, ale chudý stát, a my jsme ještě stále státem chudým, musí býti skrovnějším. Já jsem na to upozornil v rozpočtovém výboru, ale bylo mně připomenuto, že některé naše umělecké výpravy, jako do Barcelony, byly financovány ze soukromých prostředků. To tedy opravuji, ale v té věci bych si přál přece jen poněkud větší šetrnosti.
Je tu ještě jedna okolnost. Víte, že nás čeká k rozřešení jedna velice palčivá otázka: úpravy platů státních zaměstnanců, staropensistů atd., a víme, že tato otázka bude také vyžadovati úhrady. Nejsem do té věci zasvěcen, jak bude úhrada opatřena, mluví se o nějakém dodatečném úvěru. Mně by ten způsob byl velice nemilý, jsem rád, že jsme se takových dodatečných úvěrů již v loni zbavili, ale prosím, otázka zaměstnanců musí býti řešena. Jsme staropensistům dlužni, aby mohli býti lidsky živi, a musíme uznati, že životní míra úředníků proti předválečným poměrům hluboce poklesla. Ty věci tedy vyžadují rychlého řešení. Tedy zase jeden podnět k tomu, abychom co nejvíce šetřili. (Sen. Matuščák: Důstojníci už to mají zajištěno po 2000 korunách!) Důstojníci potřebují úpravy svých platů jako úředníci, poněvadž také platy důstojníků jsou dnes nedostatečné. (Sen. Matuščák: Platy těch staropensistů jsou také nedostatečné!) - Ty budou dojista také zvýšeny.
S naším rozpočtem souvisí, jak bylo řečeno, také naše státní podniky. A tu, jak jsem již podotkl, tyto státní podniky podle nové úpravy mají býti postaveny na soukromopodnikatelský základ. To je zcela v pořádku, lze s tím souhlasiti, nanejvýš snad ohledně pošty by mohly zde býti nějaké pochybnosti, která také projevil pan ministr pošt v rozpočtovém výboru, jelikož při poště přece jen zájem veřejný a také kulturní ohled převyšuje momenty hospodářské.
Ovšem jedné naději se nemůžeme oddávati, to jest, že by již pouhými zákony neb nějakým pouhým účtováním také obchodní duch, který chceme míti v těch podnicích, byl zaručen. To jsou docela jiné věci: Účtování a rozpočet - a pak správa a duch, jakým tyto podniky mají býti vedeny. Podle předložených rozpočtů těchto podniků vidíme, že většina jich jsou aktivními, nebo mají býti aktivními. A sluší to zajisté velmi vítati vzhledem k tomu, že máme až dosud méně příznivé zkušenosti o tom, zejména ohledně našich železnic, které dosud vykazovaly značného schodku. Tedy i tu vidíme, že má nastati jistá náprava, že i železnice mají nám dáti čistý výnos 191 milionů Kč.
Vážení pánové! Jedním z nejtíživějších výdajů a výdajem stále rostoucím je zúročení našich státních dluhů. A dovolte, abych já k tomu také několik slov přičinil. My, jak známo, máme státních dluhů dnes asi ke 30 miliardám - pokud ovšem jsou nám všechny známy. (Výkřiky sen. Matuščáka. ) Jsou zde ještě dluhy osvobozovací a některé zahraniční, které nejsou ciferně zjištěny. Z toho připadají zejména na dvojí kategorii dluhů sumy, které nám jsou nepříjemny. Jsou to jednak krátkodobé dluhy, ony pokladniční státní poukázky, kterých dnes obíhá kolem 8 miliard, a pak jsou to zahraniční dluhy, něco přes 5 miliard. Krátkodobé poukázky jistě nejsou příjemnými již s toho hlediska, že jsou vždy v krátkých termínech splatny a že po případě musejí býti prolongovány. Bylo by dobře, kdybychom se mohli oněch krátkodobých výpůjček zbaviti. Ale, vážení pánové, nedělejme z toho jediného vinníka pana ministra financí, že máme 8 miliard krátkodobých výpůjček. Jak vznikly ty pokladniční poukázky? Prosím, u nás se přijímaly všelijaké zákony a v těch zákonech stálo na konec: "Úhrada budiž opatřena úvěrní operací... (Sen. Matuščák: Také sa prijímal zákon o dôstojníckych šablách! - Sen. Hrubý: Podívejme se, to je strašné!)... Ale co to znamená úvěrní operace? To neznamená nic jiného, než že se rozkazuje panu ministru financí, aby vydal nové pokladniční poukázky. Tedy nebyl to ministr financí, nýbrž byly to zákonodárné sbory, které nutily vládu a ministra financí k vydávání takových krátkodobých zápůjček.
Jedná se také o to, aby tyto krátkodobé zápůjčky byly po případě snad konsolidovány nějakou výpůjčkou zahraniční. Taková výpůjčka zahraniční je vždycky nemilá věc a my víme, jaké nám dělá obtíže. Poukazuji k tomu článku, o kterém se u nás tolik psalo ve světovém časopise "Times". Pánové, jistě uznáváme rozšířenost a význam tohoto časopisu a jsme ochotni přijati jakékoliv poučení od něho, ale přece jenom se mi zdá, že je to tak, jak říká francouzské pořekadlo: Tant de bruit pour une omelette, že to je zbytečný hluk pro jediný takový článek. Při té příležitosti musím se zmíniti o tom, že jistý pražský německý časopis velikou nelibost projevil oproti mně, že jsem konstatoval v rozpočtovém výboru, že byl ten článek uveřejněn v tomto časopise dříve, než "Times" do Prahy přišla. Tak jsem to doslovně řekl a nic jiného. Nejsem zvyklý mluviti vědomě nějakou nepravdu. Byla to tedy čipernost toho časopisu, že zprávu tu tak rychle přinesl a mohl býti rád, že jsem čipernost tu vytkl. Ale je zvláštní, že taková rychlost se u něho nevyskytuje, když někde vyjde článek, který nás chválí, nýbrž jen článek, který jest nám méně sympatický. (Sen. dr. Heller [německy]: Víte, kdo ho uveřejnil, odkud ho má "Prager Tagblatt"? Snad budete pátrati po věci a tu užasnete!) To nevím, to není mojí věcí. Pánové, ani zahraniční zápůjčky nelze předem odmítnouti, zejména slouží-li k účelům produktivním. Proč nemohli bychom zde cizího kapitálu použíti k účelům, které budou snad pro nás výnosné. Ovšem, jestliže by podmínky byly příliš kruté, pak nezbývá nic jiného než raději resignovati na takový zahraniční úvěr, a myslím, pánové, vezmeme-li to vážně, že u nás máme dosti vlastního kapitálu, abychom i po této stránce mohli býti soběstačnými.
V souvislosti s tím chci také několik slov pronésti o našich poměrech měnových. Naše měna jest také předmětem stálé kritiky a stálé nespokojenosti. Když svého času naše koruna klesala, byl rámus, když naše koruna stoupala, byl zase rámus, a nyní, když jest celkem stabilisována, je zde zase nespokojenost a jedni by chtěli to, a druzí ono. To je, pánové, docela přirozené, poněvadž jsou zde veliké soukromé zájmy, které ovšem vždycky si přejí každý něco jiného.
Myslím, že dnes se svou měnou můžeme býti celkem spokojeni a že jsou zejména neoprávněné výtky, které se činí našemu bankovnímu úřadu. Náš bankovní úřad také nemůže dělati žádné zázraky, ale jeho politika je jistě správná. On musí chrániti naši měnu a, jestli je to někdy nepříjemné jistým kruhům, ať bankovním, ať úvěrním, sluší toho litovati, ale nelze jinak zajisté jednati. A mluví-li se o tom, že by bankovní úřad měl býti nahrazen cedulovou bankou, nic proti tomu nemám. Předpokládalo by to ovšem změnu stávajícího zákona o naší národní bance cedulové, poněvadž tento zákon předpokládal již takovou úpravu měny, aby byla na zlatém základě. To dnes, vážení pánové, není možné. Není to proto možné, poněvadž také v sousedních státech nemáme ještě takové ustálené měny, a není to proto možné, poněvadž nejsou pro to dány všechny předpoklady. Nemáme ještě dostatečnou zásobu zlata, naše obchodní bilance není ještě plně ustálena a také náš rozpočet ještě nevykazuje tu rovnováhu, jakou by měl vykazovati. To jsou všechno předčasné věci. Kdybychom měli zříditi naší cedulovou banku, musili bychom to učiniti na tom základě stavu věcí, který nyní jest, a tu ovšem snad by to mělo jistý prestižní význam - v cizině se prý k tomu poukazuje a vyslovuje takové přání - ale nutno uvážiti, zdali by pak správa cedulové banky byla lacinější, než je dnes, a za druhé také je tu ta otázka opatření akciového kapitálu, která by také jen tak bez nesnází nemohla býti rozřešena. Musíme také uvážiti, že dnes u nás obíhá ještě asi kolem 8 miliard státovek a že z těchto státovek je uhrazena bankovně a drahým kovem jen menšina a že ještě asi půl šesté miliardy státovek, které obíhají, jsou hrazeny jen státním úvěrem. Tedy vidíme, že ještě musíme si velmi opatrně počínati, abychom stabilitu naší měny zachovali, ale jsem přesvědčen, že tak, jako se nám to podařilo až dosud a jako až dosud jsme odráželi všecky útoky spekulační na naší valutu, že se nám to podaří i pro příště.
S naší měnou souvisí také stav naší obchodní bilance, a je známo, že naše obchodní bilance je stále aktivní. Pouze asi dva měsíce letos na podzim vykazovala jisté malé pasivní položky a z toho zase byl velký hluk a velké znepokojení. Uznávám, že aktivnost obchodní bilance jest pro náš stát, který je státem odkázaným na vývoz, důležitá. Já v tom ovšem nevidím žádný zvláštní prospěch, že máme tolik průmyslu, ale jednou ten průmysl zde jest a my ho nemůžeme zničiti, nemůžeme dělnictvo jinak zaměstnati, my s tím musíme počítati. Ale to ještě neznamená, že by snad, je-li obchodní bilance přechodně pasivní, bylo to nějaké neštěstí. Víme, že státy, jako Anglie, Nizozemsko mají pasivní obchodní bilanci a jsou to bohaté a zámožné státy. Ale toho nebezpečí u nás v budoucnosti dojista není. Ovšem musí se celá naše obchodní politika podle toho říditi. Vím, že je to velmi nesnadné, ale musíme jednou dospěti k tomu, abychom konečně naše povolovací řízení, které je vlastně jakousi prohibicí světového obchodu, odstranili a také tu disparátnost celní, kterou máme, že některé obory průmyslové jsou chráněny 15-25 násobnými celními koeficienty, kdežto jiná výroba jako zemědělská, vůbec žádné ochrany nepožívá. Myslím ale, že samo sebou tato vysoká celní ochrana bude tím způsobem zmírněna, že jsme nastoupili období obchodních smluv, které automaticky působí k snižování cel a tu ovšem je třeba zejména vzdáti dík zúčastněným resortům, že tak energicky a intensivně na této dráze obchodního smlouvání postupují, jakož i ministerstvu zahraničí se stanoviska jeho mírumilovné politiky, poněvadž jen politika míru, jaká zejména byla uplatněna na konferenci v Ženeve, může také zaručiti stabilnost a konsolidovanost našich hospodářských poměrů.
Tedy, vážení pánové, já jistě - a to mi musí pánové z oposice přiznati - velmi kriticky posuzuji celkový náš finanční a hospodářský stav. Ale i když zcela objektivně na to pohlížíme, nemusíme zajisté se oddávati žádnému pessimismu. Musíme si býti přece vědomi, v jakém stavu jsme převzali náš stát, jaké to byly ohromné náklady zařizovací, které byly spojeny s vytvořením naší celkové administrativy, jaké jsme měli ohromné výdaje vyživovací, za cizozemskou mouku, jaké jsme převzali dluhy po Rakousku, jaké jsme měli náklady za repatriaci našich legionářských vojsk a na ty různé příspěvky v nezaměstnanosti, vyživovací, invalidní, válečných poškozenců atd. Myslím, když toto všechno vezmeme v počet a když si uvědomíme nyní náš finanční stav, že skutečně můžeme říci, že jsme nehospodařili tak špatně, a doufáme, že budeme v budoucnosti hospodařiti ještě lépe.
Vážení pánové! Státní rozpočet má nejen význam finanční, ale i politický. Je to v každém ústavním státě, že schvalováním rozpočtu vyjadřuje se také důvěra dočasné vládě, a myslím, že my - a mohu tu zajisté mluviti jménem všech koaličních stran - můžeme míti k této vládě plnou důvěru. Uznávám, že ani politický stav náš snad není nejideálnější. My víme, že celá naše vládní většina spočívá na tak zvané koalici, že v této koalici následkem našeho demokratického volebního řádu a poměrného volebního práva zastoupeny jsou politické strany různých a někdy i protichůdných světových názorů. Následkem toho ovšem celá koalice nemůže dělati jinou politiku, než politiku kompromisu, my nemůžeme jinou politiku dělati. Pohříchu jsou zde oposiční strany - nejsou všechny, já uznávám - které jsou proti našemu státu v negaci zásadní. (Sen. Matuščák: Sama koalice je proti státu!) Jsou to strany, které neuznávají reálný stav, který vznikl na podkladě mírových smluv, které neuznávají, že náš stát má zaručené mezinárodní trvání. Jestliže ovšem s toho hlediska tyto strany zavrhují náš rozpočet, pak musíme toho litovati, ale nebudeme si proto zoufati. My máme plnou důvěru k nynější vládě... (Sen. Matuščák: K Mussolinimu a Horthyovi atd., ale k našemu národu nemáte důvěru. Výkřiky. - Hluk. )
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Zpravodaj sen. dr. Horáček (pokračuje):
... poněvadž naše státotvorné koaliční strany mají to, čeho nemají oposiční strany, mají víru v tento stát, mají naději v jeho budoucnost a mají lásku k tomuto státu. (Tak jest! Výborně! Potlesk.)
Proto jménem rozpočtového výboru prosím, aby slavný senát schválil letošní rozpočet, finanční zákon a resoluce k němu připojené. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Navrhuji, aby věc tato projednána byla v jednotné rozpravě rozdělené na čtyři skupiny, a to na skupinu:
1. politickou, 2. finanční, 3. hospodářskou, 4. kulturní.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Můj návrh je přijat.
Uděluji slovo panu sen. dr. Kovalikovi.
Sen. dr. Kovalik: Slávny senát! Klub senátorov slovenskej ľudovej strany ohľadne predloženého rozpočtu na rok 1925 prehlašuji nasledovne: Naša strana nezúčastní sa pojednávania o rozpočte z níže uvedených dôvodov - aby však tieto dôvody neboly považované za výplod fantázie, prinútení sme len na ukážku predniesť krátku, ale tým výmluvnejšiu presnú štatistiku o poštách na Slovensku, z kterej štatisticky bude zrejmé aj to, že na koho sa dopláca na Slovensku. Toto je rozdelené na dve poštové riaditeľstvá: bratislavské a košické.
V bratislavskom riaditeľstve je hlavných úradníkov: Čechov 197, Slovákov 24. (Hlasy: Čujte! To je škandál!) Toto je presná štatistika. (Hlas: Měli jsme tam dáti Maďary?) Slovákov ste tam mali dať! (Hluk. - Různé výkřiky slovenských ľudovců. )
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Sen. dr. Kovalik (pokračuje): Podúradníkov je Čechov 19, Slovákov 5, traťmajstrov, dozorč. sriadencov Čechov 12, Slovákov 4. (Výkřiky sen. Dúrčanského.)
Předseda (zvoní): Prosím pana sen. Dúrčanského o klid!
Sen. dr. Kovalik (pokračuje): V košickom riaditeľstve a v Podkarpatskej Rusi hlavných úradníkov Čechov je 176 a Slovákov 17, podúradníkov Čechov 22, Slovákov 7, traťmajstrov atď. Čechov 21, Slovákov niet. Prosím, koľko prednostov je Slovákov a Čechov na poštových úradoch? (Sen. Klečák: Kolik jich tam bylo dříve? - Hlas: Ani jeden!) Tedy v riaditeľstve bratislavskom prednostov je Slovákov 16, Čechov 19. V I. triede Slovákov 26, Čechov 28. Teraz nasledujú nižšie triedy, čím menší je plat, tým menej Čechov u poštových úradov. (Hlas: Kolik tam bylo dříve Slováků? - Ani jeden!) Boli tam Slováci! (Hlas: Byli tam Maďari a odrodilci! Výkřik sen. inž. Klimka. - Sen. Klofáč: Vy tam mlčte, vy jste kamenoval Slováka, když se opovážil kandidovati, vy jste házel kameny a štval psy na Slováky! - Hluk. - Předseda zvoní. - Sen. Klofáč: To je muž, který štval psy a kameny házel na Slováky! Ten ať zde mlčí! Vy jste renegát, renegát a renegát!)