Ale nad týmito malými úradníkmi a diurnistmi visí ako Damoklesov meč ztráta služby, nezamestnanosť, upadnutie aj s rodinami do biedy, hladu, bezprístrešia. Štyridsať tisíc z nich bude odsúdených k smrti hladom v budúcom roku a dalších 80.000 pozdejšie. Nikto ešte nevie, na koho lós padne a každý sa strachuje, aby nebol medzi tými nešťastnými.

Najlepší výhľad udržať sa majú ti, ktorí sa vedia dobre vlastenectvom obháňať, ktorí sú príslušníkmi agrárnej a nár. demokratickej strany a potom v druhom rade českí socialisti a soc. demokrati. Na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi pravdepodobne v prvom rade budú vyhadzovaní na dlažbu Slováci a Rusi, poneváč česká buržoázia potrebuje všetky miesta pre svojich synov. Na Slovensko tiahnú ešte vždy celé vagóny českých úradníkov, ačkoľvek majú byť domorodci prepúšťaní. A musím dľa pravdy konštatovať, že slovenské obyvateľstvo českých úradníkov veľmi rádo nevidí. Nie je na tom vinen šovinizmus slovenský, ale šovinizmus českých úradníkov, ktorí sa nevedia prispôsobiť jazyku a zvykom Slovákov. Sú ovšem veľmi čestné výnimky, ktoré slovenský ľud vie dobre oceniť, ale väčšina českých úradníkov považujú Slovensko a Podkarp. Rus za kolóniu a rozťahujú sa tam ako Angličania v Indii alebo v Egypte.

K tomu musím ovšem podotknúť, že ten celý vládny systém, ktorý u nás je zavedený, núti priamo každého českého úradníka na Slovensku, aby špicloval, udával, bol bezohľadný a arogantný, keď chce byť u svojich predstavených obľúbený a tak sa vyšvihnúť do lepšej pozície, do vyššej hodnostnej triedy mimoriadnym postupom. Pomery majú vliv na tvorenie charaktera. Vidíme to najlepšie u generála Gajdu, čím viacej sa pracujúcemu ľudu zhnusuje, tým vyššie vstúpa v cene u buržoázie a u čsl. vlády. Českí úradníci na Slovensku sú tedy preto nevystajní, pretože vláda ich tak chce mať. Čím menej kvalifikovaný, čím neschopnější je taký český úradník, čím obmedzenejší jeho modzog je, tým viacej vlastenčí a tým viacej behá po ulici v sokolskej uniforme a každému Slovákovi, s ktorým sa stretne, neohrabane dohovára, aby pristúpil do jeho spolku. "My sme vám Slovákom doniesli kultúru," to môže človek často počuť od týchto ľudí. Títo ľudia s ich hlúpym dotieravým vystupovaním a veľkou namyslenosťou sa zhnusili slovenskému obyvateľstvu úplne. Bolo by na čase, keby si ich česká buržoázia vzala domov a nechala Slovákov na pokoji. Oni bez ich synáčkov docela dobre vyžijú.

Ako prijde slovenský ľud k tomu, aby dostával od úradov české výmery? Čo by povedal český maloroľník alebo aj meštiak, keby dostával slovenské výmery? Či by s tým bol spokojný? Ja veľmi pochybujem, panovia.

Nedbá sa ani zákona jazykového voči Nemcom a Maďarom na Slovensku, takže aj tam, kde je týchto viacej ako 20 %, nedostanú výmery vo svojej materinskej reči, ale v slovenskej alebo českej reči. Títo samozrejme rozumia česky ešte storazy horšie ako slovensky.

Maďari to robili tiež tak, to je pravda, ale my sa od nich nemáme učiť, poneváč nechceme docieliť takých výsledkov, ako oni. Sme tak zvaná demokratická republika a dali sme si zákon, ktorým sa zaručujú práva národnostných menšín. Vo vašom vlastnom záujme rešpektujte zákony. Musíte predsa uznať, že to, čo vy nemáte radi, ani druhý nemiluje. Všetky vyššie úradnícke miesta na Slovensku sú obsadené Čechmi, ktorí majú rôzne výhody, ľahkú službu a rozkazujú, kdežto Slováci musia byť radi, že môžu na podriadených miestach tuho otročiť pod komandom cudzých milosťpánov. A keby aspoň ľud videl, že títo milosťpáni niečomu rozumia, ale o tom nie je ani pomyslenia. Tak na pr. teraz sa ukazuje, že za džentrickej maďarskej vlády lepšie bolo postarané o existenciu pracujúceho ľudu v župe zvolenskej, ako teraz. Na 30-40 tisícov ľudí vyživovaly štátne železiarne podbrezovské a teraz železiarne odumierajú. Oddiel za oddielom sa zastavuje, robotníctvo sa prepúšťa, preto že továreň sa nerentuje, že sú veľké deficity. Výkon robotníctva sa zvýšil, bol stupňovaný so dňa na deň poháňačstvom vedúcich činiteľov a vzdor tomu všetkému závod upadává. Robotníctvo na tomto úpadku vinu nenesie, ale trpieť musí len ono a s ním malí slovenskí úradníci, ktorých vyhadzujú na dlažbu, ačkoľvek každým dňom sa dostaví nový český úradník, dobrý Sokol a veľký vlastenec. Posl. Hrušovský tvrdí v článku o rozpočte uverejnenom v "Prager Presse", že Slovensko je asi l miliardou passívné. Ako je to možné? Slovensko, ktoré má tak veľké prírodné bohatstvá, potrebuje, aby ste vy naň doplácali? Ako že to hospodarite s tým Slovenskom? Prečo by Maďari tak radi dostali Slovensko nazpät? Aby naň mohli platiť? Ja sa nazdávam, že tvrdí takéto nepravdy pán Hrušovský len preto, aby pobalamútil Slovákov a dokázal im, že Slovensko musí zostať českou kolóniou. Rozpočet v tomto prípade nie je smerodatný. Dokazuje len že vláda ponecháva Slovensko silným jedincom na vykorisťovanie, ale výdavky kryje za nich ona z vačku pracujúceho ľudu. Nečudujte sa po tom, že má Hlinka toľko prívržencov na Slovensku. To je docela prirodzená vec. Sami ste tento stav veci na Slovensku vyvolali. Hlinka chce panstvo českej buržoázie na Slovensku nahradiť panstvom slovenskej buržoázie a pospolitý ľud mu sadá na lep, pomáhá mu tento ideál uskutočniť. My komunisti nie sme otrávení nacionálnym šovinizmom, my priznávame každému národu rovnaké právo a preto žiadame, aby ste si vašich českých úradníkov vzali už raz zo Slovenska nazpät a nechali tam len tých, ktorých si budú Slováci sami žiadať. Na výmenu vezmite ale toľko Slovákov do Česka, koľko bude Čechov na Slovensku.

Tak sa slovenský národ uspokojí. Tvrdenie, že Slováci nemajú dosť schopných ľudí, odmietam. To tvrdí každý konkurent, chcejúci niekoho z miesta vytisknúť a sám sa tam posadiť. Pre Rakušiakov neboli Česi tiež schopní za ministrov mimo loyálnych agrárnikov a mladočechov a teraz u nás, kde je skoro toľko národností, ako v bývalom Rakúsku, není nikto tak schopný, ako oni.

Odmietam taktiež tvrdenie, že by Slováci gravitovali do Maďarska. Ani naši maďarskí robotníci nežiadajú sa dostať pod vládu Horthyho.

Maďarskí veľkostatkári a keťasi, ktorých vy chránite pred rozhorčením od nich vyssávaných slovenských, maďarských, ruských a nemeckých proletárov, tí ovšem gravitujú do Maďarska. Prečo ste ich nevyvlastnili? Prečo ich podporujete? Nepovažujte slovenský národ za menejcenný a sami seba za niečo vyššieho. Naučte sa byť trochu skrovnějšími, keď chcete sympatie Slovákov a Karpatorusov získať.

Ale darmo je vám dávať dobrú radu. Vy sa tomu nikdy nenaučíte. Kto netancuje podľa vašej píšťaly, ten hned je analfabet, vlastizradca a bohvie čo ešte. Vy dovediete vládnúť len brachiálnou silou, ale nie ideou. Vaša vláda je reakcionárska, násilnícka. Ona uznáva demokraciu len tak dlho, dokiaľ ľud je so svojim otroctvom spokojný, ale hneď je odhodlaná demokraciu hodiť do starého haraburdia, akonáhle ľud je iných názorov ako buržoázia a jeho vláda.

To zase potvrdil minister národnej obrany pán Udržal, ktorí sa vyslovil v rozpočtovom výbore senátu, že volebné právo

vojakov štátotvorným stranám prospech neprinieslo. My toho jeho prehlásenie berieme s radosťou na známosť: je to dôkaz, že sa nepodarilo až dosiaľ buržoasii našich bratov v uniformách premeniť na bezmyšlienkové automaty. Pán Udržal by veľmi rád volebné právo vojakov zrušil, ale vraj to ťažko pôjde, je to priveľmi háklivá vec. Ja som tiež tej mienky. Ďalej sa pán Udržal vyslovil, že podvratné živle - s tým mienil komunistov - majú všetko druhé na mysli, len nie poriadok v štáte a že bude treba pomýšľať na účinejšie prostriedky proti ním.

Vec sa má ale práve naopak. Komunisti chcú, aby sa nekradlo, aby bol poriadok, aby pracujúci človek dostal, čo mu patrí, nezamestnaný aby dostal prístup k práci a notorický zahálači aby boli prinútení k poctivej práci, alebo vymreli hladom. S týmto programom, pán Udržal nesúhlasí, poneváč s ním nesúhlasí buržoázia. A preto musí byť komunizmus zničený.

Na štiastie je komunizmus v Československu už tak v srdciach proletárov zakorenený, že ho žiadny teror kaprálsky není v stave z nich vytrhnúť. Pán Udržal bude sa márne namáhať, aby sa do kasárieň komunista nedostal. Po každej novej asentírke bude ich tam vždy viacej.

Tento prípad ale najlepšie ilustruje vašu demokraciu. Keby vojaci hlasovali so štátotvornými stranami, iste by pán Udržal postaral sa o to, aby ani jeden z nich v čas volieb hlasovať nezameškal, ba dirigoval by celé regimenty tam, kde by bola strana veľkoagrárnikov ohrožená.

Kuriosné je, že sociálpatrioti ešte vždy hlásajú, že cestou vývoja môžeme sa dostať do socialistického štátu; my ale vidíme, že cestou vývojovou buduje sa fašistický štát, v ktorom buržoázia bude bezohľadne vyssávať a korbáčovať proletárov v civile aj v uniforme a preto sa postaráme o to, aby sme pomocou vojakov váš plán zkrižovali. My sa s vami nikdy nevyrovnáme; vaša cesta ide na pravo, naša na ľavo; vy chcete fašistický štát a my komunistický.

Všade vo verejnom živote pozorujeme, že fašizmus u nás vždy otvorenejšie a nestydatejšie vystupuje. Tak na pr. v nedeľu 7. decembra vydržival veľkú schôdzu v "Lucerne" spolok majiteľov domov. Sišlo sa tu asi 3000 českých a nemeckých fašistov a dohodli sa, že budú svorne spolupracovať v boji za zrušenie ochrany nájemníkov. A komerčný rada Kratochvíl, národný demokrat prehlásil, že "nedotknuteľnosť súkromého vlastníctva je základom civilizácie a kultúry. Členovia vlády, poslaneckej snemovne a senátu, ktorí na nedotknuteľnosť siahajú, sú škodcovia ľudstva". Tak nestydate vystupujú vaši domáci páni!

Ďalej prijali títo páni rezolúciu, v ktorej sa stavajú ostre proti uznaniu sovjetského Ruska de jure. Pán dr. Beneš môže mať radosť z nich veľkú.

Robte si, čo chcete, budúcnosť patrí komunizmu. (Sen. Babka: I v Nemecku?) Len počkajte. Pomery samy donútia pracujúci ľud, aby sa sjednotil proti pažravému kapitalizmu a ho porazil aj s jeho vládou a celým parlamentným, byrokratickým a policajným aparátom a nastolil svoju vládu, vládu robotníkov a roľníkov. (Sen. Kroiher: Rolníků? To my za to pěkně děkujeme!)

To som chcel s tohoto miesta prehovoriť k pracujúcemu ľudu a preto som sa ujal slova k vašemu meštiackemu márnotratnému rozpočtu. (Sen. Babka: Aj ty z toho dostaneš! - Sen. dr. Krupka: Prohlášení žádné? A co, budete hlasovat pro rozpočet? nebo proti?)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Kroiher.

Sen. Kroiher: Slavný senáte! Já teprve mám čest zahajovati debatu o rozpočtu, neboť to, co jsme až dosavad slyšeli, byla pouze prohlášení. Musilo to tak býti, přes to, že páni, kteří nám zde ta prohlášení dávali, stále nám říkají, že my děláme totéž, co dělá poslanecká sněmovna, že nemůžeme dělati nic jiného. A oni proto, že Němci a oposice v poslanecké sněmovně podali prohlášení a potom se debaty nezúčastnili, udělali totéž, ačkoliv je k tomu nikdo nenutil. A podávají také prohlášení, ovšem že ta prohlášení mají silně příchuť účasti na rozpočtové debatě.

Částečně musíme přiznati, že jsme se při té debatě dosavadní nenudili a zrovna poslední okamžiky patřily mezi ty veselejší. Pánové, je v tom skutečně kus humoru, když zástupce strany, která má v Evropě v moci Rusko a státy přilehlé, nám zde mluví proti zadlužování státu. Pánové, to je něco neobyčejného, připomíná nám to finanční politiku jejich vzoru, kde skutečně jsou proti všem dluhům státu, neuznávají žádný dluh zahraniční a, kdyby někdo doma se ucházel o to, aby mu stát něco zaplatil - je dlužen na př. chudákům učitelům služné - tedy ho krátkým a lehkým způsobem umlčí, že se pak po druhé hlasití nebude.

Je to neobyčejně zajímavé, když slyšíme vytýkati naší vládě, že dáváme příspěvky studentům ruským a ukrajinským. Nevím, ale snad je to, pane kolego, jakási revanche za to, že sovětská vláda dává podpory našim poddaným. (Veselost.) Vy o tom budete zajisté něco vědět. (Sen. Chlumecký: Dejte našim studentům, kteří jsou hladoví, aby se mohli najíst!) Mluvme zatím o těch presentech, které dostali naši občané z Ruska od sovětské vlády. Mluvme o těch drahých kamenech, které sovětští vyslanci sami přinesli a které vám věnovali přes to, že byly přineseny na takovém místě, že nemusily voněti. Proč vytýkáte tedy naší vládě.... (Sen. Chlumecký: Já jsem je nikde neviděl!) To věřím, možná, že si ten váš vrchní vzal na mysl "kraďte nakradené" a že to nedošlo do vaší pokladny. Já Vás, pane kolego, nepodezřívám, že Vy byste nám to zde zapřel. Vy to nevíte, ale ví to někdo vyšší. (Sen. Chlumecký: Je velký rozdíl mezi buržoasií a proletariátem! Buržoasie krade!) Ale vy nemáte právo za proletariát mluviti, od toho jsou jiní lidé, kteří by mluvili za proletariát. To je ta chyba, že vy nemáte tu legitimaci. Vy máte právo mluviti za ten proletariát, který nepochopuje svůj prospěch, za ten proletariát, který jde za vámi proto, poněvadž je krátkozraký. Pánové, tady nám přijde komunista, jenž má ideál v bolševickém Rusku a vyčítá nám, že prý invalidi, kteří bojovali za Rakousko a pak optovali za naši republiku, nejsou náležitě opatřeni. Ptám se: Co pak dostává v Rusku průměrně carský rotmistr pense, který zůstal věren carovi, ale uznává ty poměry tam, nebouří se. Co dostává? (Hlas: Kulku!) Tu již měl, on dostává jen to, co nechtěl. Již jednou jsem to řekl, že mu ruská vláda sovětská nedává za živa nic a po smrti mu nechává svítiti světlo věčné, poněvadž to tu vládu nic nestojí. (Veselost.) A jiného nic ten pensista v Rusku nedostává.

(Obrácen k sen. Chlumeckému): Ale, pane kolego, abychom se pořád neohlíželi na to Rusko.... (Sen. Chlumecký: Podívejme se blízko ku Praze!) Ano, podívejme se blízko ku Praze, kde svého času se odehrála jistá veselohra, že totiž na Kladně měli všecko dobře rozpočteno, kdo bude zastřelen a také to byli úředníci. Ptám se, jak bylo při tom usnášení se, že XY bude zastřelen, pamatováno na jejich vdovice a sirotky? Usnášeli jste se o něčem? (Sen. Chlumecký: Já jsem neslyšel, že bylo něco takového ujednáno!) Ale my o tom víme, my jsme měli seznam lidí, kteří byli odsouzeni k zastřelení, ale že jste nevěděli, kterou stranou flinta spouští, za to nemůžeme, že se vám to nepodařilo. Kdyby mně nebylo líto těch lidí, kteří by při tom zkusili, přál bych si, aby se vám podařil ten puč aspoň na týden a ukázalo by se, jak neumíte vládnout. U vás jsou lidé, kteří říkají, že umějí vládnout. (Sen. Chlumecký: V Rusku to umějí!) Ano, neobyčejně. Je to tuze jednoduché, je k tomu třeba zdi, munice a mezi zeď a vojáky se postaví ti, kteří nejsou spokojení, v Rusku není žádné oposice, tam jsou všichni spokojeni, kdežto zde u nás v buržoastickém státě slyšíme tady a na schůzích mluvení proti zdravému lidskému rozumu; a to mluvení pochází obyčejně z vašich řad. (Sen. Chlumecký: Proti zdravému rozumu, to bych mohl na ty černé poukázat!) Buďte bez starosti, když jste proti černým, pak jste proti zdravému rozumu. Já patřím k těm, proti nimž jste. Pan kolega nám jedním dechem řekl, že je proti armádě a hned týmž dechem pravil: "Naši brati, kteří jsou tam v té armádě, ti nám to odvolili." Zapomíná, že se tenkráte řeklo, že ti, kteří jsou na té vojně, nevolili z nějakého přesvědčení, nýbrž proto, aby z těch měšťáků, z těch buržoustů si udělali blázny. A já vám povídám, když chcete s tou naší armádou, s námi se srovnati, tak hlasujte pro všechna ta vydání. (Obrácen k sen. Chlumeckému.)

Vy jste si to ostatně reservoval, vy jste neprohlásil, jestli budete hlasovati pro rozpočet nebo proti rozpočtu. Hlasujte si proti všem položkám, ale pro tu armádu byste měl hlasovati, když bude nástrojem ve vašich rukou. (Hlas: A kdy to bude?) Jsou také lidé mladší, kteří se toho dočkají, že bude otázka bolševismu zlikvidována. Však jsme slyšeli proroctví tyto dny, a já myslím, že nejstarší senátoři mají možnost těch dvou roků se dočkati a že si vzpomenou: "Byli jsme přece už při letech, ale ještě jsme byli schopni mladistvého snu". Pan kolega se tu neobyčejně rozčiloval na lidi, kteří jsou ochránci soukromého majetku, na pány domácí. Proč jste proti nim? Nechtě je, ať ten soukromý majetek hromadí, až přijde vaše doba, potom budete to nakradené krást snáze, když to budete míti pohromadě. Ti lidé pracují ve vašich intencích a nesmíte se na ně zlobiti. (Sen. Matuščák: Máte fašistickou armádu!) Pane kolego, buďte bez starosti o ní, ona se o vás také nestará.

Bylo zde řečeno ústy posledního řečníka, že prý druhá Baehringova půjčka byla vyplacena s nějakými provisemi. To není pravda. My jsme dostali o té věci jasné a určité vyjádření, že ta část byla vyplacena beze srážek a bez provisí a že jí bylo použito na vyplácení určitých částek pokladničních poukázek. Ale při této příležitosti, když to slovo "Štancl" tolikrát zde padlo, dovolte mi, abych vám něco řekl. Pan kolega, přece jen řekne, že my černí nejsme při rozumu. Mně to připomíná tu věc, proti které se věda stavěla, že povídání o Jonášovi není možné, aby vydržel v břiše velryby do tří dnů živ. Štancla má oposice již tři neděle v žaludku a on je pořád ještě živ. (Veselost. - Hlas: V Československu ano!)

Pánové, my si vůbec musíme zde jednou zvyknouti a uvědomiti si, my strany většiny, že si nesmíme z toho nic dělat, když nám oposice přináší všelijaké filosofické a jiné pojmy, jestli nám tu oposice mluví o demokracii, o lidu a p. Tu věc musíme bráti docela klidě. Demokracie, pánové spravedlnost, a co všecko patří k vedení pořádné republiky, to jsou pojmy, do nichž obsah dáme my, a nedáme se poučovati od Němců, ať jsou té neb oné politické strany. Pánové, demokracie pro nás jest pojem jasný, třebas bychom se u nás ve veřejnosti ještě nesetkali s její úplnou definicí. Ale hlavní je pro mně demokracie vlády, většiny. Lid vládne tím, že většina toho lidu odevzdá hlas pro určitý směr, resp. lidé zvolení od většiny, representující většinu občanů, spojí se, aby vládli podle určitých kompromisů, jako jest tornu u nás. To je demokracie. Ale v Rusku, kde vládne pár židů, to není žádná demokracie. (Výkřiky sen. Matuščáka.) My se nedáme učiti, od Vás už dokonce ne, pane kolego, ani od pana dr. Hellera, co je to demokracie.

My si budeme tyto věci říditi sami a také samostatně na ně nazírati tak, jak nám káže svědomí a chceme obstáti před celým světem a ne jen před uzavřeným územím. My to můžeme říci tím spíše, poněvadž ti lidé, kteří si sem vstoupli a chtěli nás mistrovati, s tohoto místa nemluví pravdu. (Hlas: Jen vy!) Pánové, dokažte mi, že ji nemluvím. Na př. pan sen. Heller mluvil o tom, že my jsme v r. 1918 německé sociální demokraty vyloučili z vlády. Já se ptám, je to pravda, že byl tenkrát Seliger s Lodgmanem v Německu žádati, aby sem německé vojsko vtrhlo? Kdo takovou žádost přednesl za hranicemi, nebyl schopen spolu s námi zřizovati náš stát. Dále mluvil tady pan sen. Heller, že my prý užíváme pozemkové reformy k tomu, abychom čechisovali a uváděl nám zde příklady, kterak se to dělá. Když jsem byl ještě na nižším gymnasiu, tak jsme tam měli v čítance článek o vrabci. Nebylo tam pověděno pěkného nic o tom vrabci, ale bylo řečeno: "Všemu tomu naučil se od lidí". A já povídám, jestliže se něco takového děje, jak nám zde vytýkal pan sen. dr. Heller, všemu tomu jsme se naučili od Němců, kteří nás takovým způsobem tak dlouho odváděli od naší mateřské řeči. Neschvaloval bych to, kdyby se takového něco dálo, ale jestliže se to děje, tedy od nich to máme.

Proč nám pan sen. dr. Heller pořád říká: nemluvte o minulosti. "Vy jste minulost" tak to nějak řekl, že máme ideologii jen minulosti - mluvme o budoucnosti. Pánové, o naší minulosti může se mluviti pořád, my se toho nebojíme. Proč oni nechtějí, aby se mluvilo o jejich minulosti? Protože se za ni stydí. Konstatuji zde, že - nevím, ale myslím, že to byl Schwatz nebo tak nějak to jmenoval pan dr. Heller. Myslím, že podle jména kupce toho velkostatku Kokše, že je to Světlá. Prosím, pánové, já zde konstatuji, že ten Kokš nenabízí docela nikomu nic, protože má už několik měsíců vnucenou správu, kterou provádí Zemědělská záložna zde v Praze. On vůbec nemůže ničím disponovati a obci se docela nic nenabízelo ani lacino, ani draho. Tady bohužel jsme přistihli pana sen. dr. Hellera při nesprávných informacích, abych to neřekl hůře.