Mám mluvit mnoho o militarismu tohoto státu? O sebevraždách vojáků čteme každý den v novinách, dochází k týrání vojáků, jako v každé armádě. Hromadné nehody v letectví naší armády oproti civilnímu letectví ukazují, jak to všechno špatně stojí. Postavíme-li proti sobě jen dvě číslice, shledáte, že výdaje na armádu obnášejí v rozpočtu 1856 milionů, oproti tomu ve starém Rakousku 301 milionů korun v roce 1913. Vezmeme-li s ohledem na znehodnocení koruny v poměru k tehdejší zlaté koruně šestinásobný obnos, shledáme, že Československo se svými 131/2 miliony obyvatel ještě nyní, po všech těchto restrikcích, vydává právě tolik pro militarismus jako Rakousko, Rakousko se svými 35 anebo 40 miliony obyvatel. Vidíte, oč silnější jest zde militarismus.
A o milici všechno ztichlo. Pracujete na návrzích stran snížení služební doby. To všechno je velmi krásné a dobré. Také s návrhy stran snížení kontingentu úplně souhlasíme. Ale o milici jste všichni vespolek úplně ztichli. A přece se národům tohoto státu s branným zákonem slibovala milice. Není jí zde více.
Pánové, zbývá mi jen ještě zabývati se poněkud finanční částí rozpočtu. Finanční hospodářství tohoto státu rozvířilo přece v poslední době ve světě dosti mnoho prachu. Nechci se příliš zabývati těmito událostmi, ale bylo přece velmi podivno, že, když vyšel známý článek "Times" a ponejprv zde byl uveřejněn v "Prager Tagblatt", především jako na povel napadly nás české noviny a řekly, že to spáchali Němci. Děláte, jako by se v Anglii nečetl vůbec československý rozpočet. Ale ten, kdo rozpočet čte, vidí přece, že schodek letos ještě obnáší asi 1592 milionů korun, 273 milionů v řádném a mimořádném rozpočtu a 1319 milionů za investice, dohromady tedy 1592 milionů. A nyní pošle pan ministr financí svého zetě do Anglie, aby tam uzavřel půjčku. (Sen. dr. Horáček [německy]: To Bismarck učinil také!) Bismarck posílal sice také svého zetě hraběte Rantzau, a dokonce své syny do ciziny; ovšem byli to lidé, kteří již nesčetně let byli v diplomatické službě činnými a žádní mladí lidé, u kterých tomu tak není. Ale vždyť já to panu ministrovi vůbec nevytýkám, snad se nějakou oklikou přenesly finanční vlastnosti našeho pana ministra financí, abych tak řekl, ještě zaživa dědictvím na jeho zetě. Ale nemyslíte, že to přece bylo poněkud neopatrné? Časopis "Times" psal, že Československo tam poslalo neschopného vyjednavatele. Na to vyvstal ministr financí a řekl: "Tím neschopným člověkem byl můj zeť." Tedy, bylo to poněkud málo místné, poněkud naivní, řekl bych skoro, a myslím, že naivnost není bezpodmínečně nutným předpokladem pro kvalitu finančního ministra. Ale o tom jsem nechtěl mluviti, chtěl jsem jen říci, že tento pan Štancl byl v Londýně, aby uzavřel půjčku pro Československo. Domníváte se skutečně, že Anglická Banka, která přece v takovýchto věcech má v Anglii poslední slovo, jest tak naivní, že se nepodívá dříve na toho, komu chce půjčiti peníze? A tu - takoví už Angličané jednou jsou a takovými jsou také pan Montague a Norman, jakožto opatrní kapitalisté, jimiž jednou jsou - vezme do rukou rozpočet dotyčné země a z tohoto rozpočtu mohla seznati, že Československo v několika letech nahromadilo 30 miliard dluhů. Z rozpočtu seznali, že letos je zde zase schodek 1592 milionů, že tedy máme potěšení, neobdržíme-li žádné půjčky.... (Sen. dr. Horáček: To jsou také rakouské dluhy!) To může býti, ačkoli pan kolega Horáček bude věděti, že z rakouského dluhu, alespoň dosud nebyly placeny žádné úroky a že také v poslední době úplně přestalo placení úroků z rent. Neslyšíme a nevidíme ničeho více o splacení rent. Československá vláda není dlužna lidem jen válečné půjčky, nýbrž zůstává jim dlužna nyní také renty. Ale pánové, víme, že alespoň těchto 1592 milionů, neobdržíme-li žádné zahraniční půjčky, přistoupí ve formě nových pokladničních poukázek k těmto 8 miliardám. Mimo to k tomu přistoupí nové úroky, takže během roku vzrostou pokladniční poukázky alespoň na 10 miliard. Dále víme, že v těchto dluzích není ještě obsaženo těch 91 milionů dolarů, které Československo dluhuje Americe, to jsou 3 miliardy Kč. Dále k tomu přistupují dluhy Itálii, Anglii a Francii. Přistupují k tornu reparační dluhy, dohromady obnos, který pan ministr věcí zahraničních odhadoval asi na 30 miliard. Víte, že tehdy vyslovil naději, že tento obnos bude značně snížen. Ale víme přece, že toto snížení v první řadě vůbec závisí od úpravy mezispojeneckých dluhů. Z poselství amerického presidenta Coolidge a ze všech jeho řečí jste přece seznali, že Amerika nepomýšlí na to, aby tyto dluhy odpustila. Musíme se tedy přece připraviti na to, že jim ještě musíme zaplatiti tyto obrovské obnosy. A tu neshledáváte to pak zcela samozřejmým, že tento muž v Anglii, který přece jest kapitalistou a který především musí dbáti o bezpečnost svých peněz, podívá se na věc se svého stanoviska, a spustí na vás tento varovný článek v časopisu "Times"? Pánové! Vyslovuji se právě tak jako vy proti jakémukoli kontroloru, ne tolik z důvodů prestiže, nýbrž proto, poněvadž ze zkušeností, které jsme učinili s kontrolorem v Rakousku, víme, že kontrola především směřuje proti dělníkům. (Souhlas.) Proto se vyslovujeme proti tomu. Ovšem vy, kteříž jste na kontrole v Rakousku spolupracovali, nemáte práva, abyste pro sebe kontrolu odmítali. Ale my, kteříž jsme kontrolu odmítali, máme již právo ohrazovati se co nejrozhodněji proti každé kontrole. Ale to nebrání tomu, abychom se musili vážně zabývati otázkou, co bude s financemi našeho státu. Nechci zde prorokovati něco špatného, ani mi nenapadá; Československo jest bohatou zemí. Kdyby v tomto státě nepanoval národnostní nešvár, kdyby se zde nedaly takové věci, jaké jsme dnes viděli a slyšeli při řeči kolegy Kovalika, pánové, kdybychom v tomto státě všichni spolupracovali na úpravu finančních obtíží a kdybyste vy jakožto většina vytvořili předpoklady pro tuto spolupráci, pak bylo by snad možno vyvésti znenáhla také tento stát z jeho finančních nesnází. Těchto předpokladů nezjednáte rdousením škol, nezjednáte pochybenou pozemkovou reformou, nezjednáte vytlačováním německého dělníka z jeho pracovního místa nesčetnými konfiskacemi, nezjednáte potlačováním svobody tisku a svobody shromažďovací, nezjednáte potlačováním demokracie a zřizováním oligarchie, nýbrž k tomu jest právě potřebí jiných věcí, a jest mně jen líto, že pan kolega Horáček ve svém referátu mluvil zase o státu věrných, státotvorných stranách... (Výkřiky na pravici.) Pánové, jak nebezpečno jest přece pro vás, že koalici ztotožňujete se státem! Pak přece jest porážka koalice, kterou přece při nejbližších volbách lehce může utrpěti, porážkou státu! Pochopte přece, co sami se svým státem děláte! Ale myslím již, že vědomí státní u vás velice souvisí se zájmem vašich stran, a to kolega Horáček letos zde zase potvrdil, jenž označil jako samozřejmé, že se u úřadů úředníci rozdělují podle klíče politických stran. (Sen. dr. Horáček: To jsou ministerstva, ministři!) Nikoli, vy jste mluvil o "centrálních úřadech". Ale také v ministerstvech: jest to nějaký klíč, politické strany? (Sen. prof. dr. Horáček: Ministerstva!) Nikoli, to jste nemohl míniti. Mluvil jste o úsporách zrušením úřadů. (Sen. dr. Horáček: To jsou ministerstva!) Těch několik ministerstev, která se zruší, to věci nedodá.
Pánové! Musíte přihlížeti již k tomu, že těmito pokladničními poukázkami, jichž jednotlivé naprosto neveliké banky mají v depot na 800 milionů, mají za následek nesmírnou vázanost kapitálu, nedostatek peněz a obrovskou úrokovou míru. A je přece nejvýš na pováženou, když tak vážný anglický list "Nation" anglickým kapitalistům radí, aby místo osmiprocentní české půjčky upisovali 7%ní německou půjčku. Nesmíte se domnívati, že se tento anglický list dá tak snadno naštvati, soudí klidně a věcně podle toho, co vidí. List radí anglickým kapitalistům uložiti peníze tam..... (Sen. prof. dr. Horáček: U nás je úroková míra nižší, než v Rakousku!) Ano, úroková míra jest u nás nižší, nežli v Rakousku, ale nikoli nežli v Německu! Německá půjčka jest 7%ní.
Pánove! Není pravda, že výdaje pro vojenský rozpočet obnášejí jen 1800 milionů, neboť máme v rozpočtu asi 2 miliardy úroků z půjček. Tyto půjčky obnášejí dohromady asi 20 miliard. Právě to, co jsme za 6 let vydali pro vojsko. Musíme k vojenskému rozpočtu připočísti úroky. To jsou právě další 2 miliardy, a vojsko pohltí u nás nikoli 1800 milionů, nýbrž skoro 4000 milionů s těmito úroky. To ovšem pánové velmi neradi slyší.
Nemůžete si věru stěžovati do jednání německých bank v Praze. Dílem ze strachu, dílem ze servilnosti učinili bankovní ředitelé všechno, co jste chtěli. Nejsou to výhradně české banky, které mají ve svém depot tento vysoký obnos v pokladničních poukázkách. Trpíte - jak to mám říci - jakousi nucenou představou, že za vším, co se kde ve světě mluví, nebo píše nepříznivého o Československu, musí vězeti nějaký Němec. Ale vy sami za tím vězíte, způsob vašeho hospodářství, vaše hospodářská politika, vaše dosavadní obchodní politika, vaše finanční politika za tím vězí a poskytuje posuzovateli v cizině příčinu souditi tak, jak se to děje. Naše ministerstvo financí dovede výtečně chrániti jistá odvětví průmyslu, Českomoravská strojírna mohla své akcie okolkovati ze 400 na 800 v téže době, ve které proto, poněvadž prý měla ztráty, nesmírně snížila mzdy. Podíváme se velmi dobře na nový celní tarif; víme ale již nyní, že nastane celní ochrana pro ta odvětví průmyslu, která jsou v koncernu Živnobanky. Naše ministerstvo financí - jest zase škoda, že pan ministr financí není přítomen při debatě o rozpočtu, byl zde před krátkou dobou - pěstuje finanční politiku, která jest v zájmu jistého koncernu průmyslu, která však poškozuje ostatní průmysl a veškeré konsumující obyvatelstvo.
Pánové! Zabývali jsme se loňského a letošního roku velmi zevrubně korupční aférou v lihovarnickém průmyslu. Řekli jste nám, že nepotřebujeme žádného parlamentárního vyšetřování, že bude vše vyšetřeno soudně. Kde zůstalo toto soudní vyšetření? Dnes již víme: cena lihu byla podstatně zvýšena a zisk lihovarníků jest zvýšen a korupční aféra byla potlačena. To jest stíhání korupce ve vaší zemi. Učinili jste před krátkou dobou cukrovarníkům dar 150 až 200 milionů na účet konsumujícího obyvatelstva. Tak vypadá vaše finanční politika, a vy chcete, aby se v tomto státě hospodářství povzneslo, kde vy sami neustále z moci státu ženete do výše ceny nejnutnějších výrobků. Prvním předpokladem k povznesení hospodářství jsou přece pokud možno laciné ceny výroby a pokud možno laciné ceny. Jen tak mohlo by se povznésti hospodářství a stát, kde může, to jest, kde to jest v zájmu některého protekčního dítěte, poskytuje pomoci k tomu, aby se ceny tohoto druhu zboží zvýšily.
Namáháme se zde, abychom vám vyložili důvody, které nás vedly k tomu, abychom letos oproti rozpočtu zachovali abstinenci. Domníváte se, že to jest otázkou 3 l/2 milionu Němců v tomto státě. V tom se mýlíte! Prusko bylo zcela jiný chlapík, nežli jste vy. Zcela jiný vojenský stát, zcela jiný byrokratický stát, čímž však váš byrokratismus a vaši byrokracii nechci snižovati. Ale Prusku se věru nepodařilo odnárodniti mnohem menší počet Poláků v Prusku, nepatrný počet Dánů v severním Šlesviku a málo Francouzů v Elsasku. Otázka, o kterou se jedná.... (Sen. dr. Horáček: To nechceme!) O ano, činíte k tomu všechny pokusy; dokázal jsem to (Výkřiky na levici [německy]: Neschopnými prostředky!) ani s tak neschopnými prostředky, malý výsledek to již bude míti. Ale jestliže se domníváte, že se vám podaří nějak vážně poškoditi těchto 31/2 milionu Němců - dovedli jste také německé dělníky vehnati do zcela prudké oposice - pak se mýlíte. Otázka, kterou svoji politikou nadhazujete, není existenční otázka 31/2 milionu Němců v tomto státě, nýbrž otázka, kterou nadhazujete, jest existenční otázka tohoto státu samého. (Živý souhlas a potlesk na levici.)
Předseda: Slovo dále má pan sen. Luksch.
Sen. Luksch (německy): Po výjevech, které se právě při pronesených dvou řečech odehrály, ukazuje se, že tu jest snaha oposici umlčeti. Proto omezuji se na krátké prohlášení, které pronáším jménem senátorů svazu zemědělců, německé strany národní, německé křesťansko-sociální strany lidové, německé demokratické strany svobody a německé národně-sociální strany dělnické: Od více než 4 let zúčastnili jsme se prací tohoto senátu, obzvláště porad o státním rozpočtu, a snažili jsme se při tom, abychom věcnými návrhy sloužili zájmům veškerého obyvatelstva. Naši spolupráci však panující vládní většina neocenila, všechny návrhy, i když byly sebe více odůvodněny, jednoduše přehlasovala a nám tím zcela zřejmě ukázala, že se nám v tomto senátě nepřiznává pražádný vliv na zákonodárství v tomto státě. Také předložený státní rozpočet, k němuž došlo bez jakékoli součinnosti německých členů parlamentu aneb jen německých úředníků, byl vládou a její parlamentární většinou předem prohlášen za naprosto nezměnitelný a tím rozpočtová debata snížena na pouhou formalitu. (Místopředseda dr. Soukup převzal předsednictví.) Toto jednání parlamentní většiny při projednávání státního rozpočtu tvoří jen částečný zjev plánovitého boje na zničení, který zákonodárství a správa v tomto státě vedou proti sudetsko-německému lidu, a který směřuje k úplnému zničení naší národnostní, politické, kulturní a hospodářské državy, a jenž se snaží Němce a jejich jazyk vytlačiti ze školy, půdy a pracovního místa. Vzhledem k tomu mám jménem uvedených stran prohlásiti, že se připojujeme k postupu našich kolegů v poslanecké sněmovně a že se tudíž porad o státním rozpočtu nezúčastníme. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Soukup: Další slovo má pan sen. Chlumecký; prosím, aby se ho uchopil.
Sen. Chlumecký: Slávny senát! Každoročne predkladá vláda Národnému shromaždeniu rozpočet na budúci rok a koalované strany ho schvaľujú, ačkoľvek ohromná väčšina obyvateľstva tohoto štátu neni spokojená s tým, ako sa s jeho majetkom hospodarí. Spôsobom priamo marnotratným vyhadzujú sa u nás miliony a stamiliony na neproduktivne, nekultúrne, ľudu neprospešné veci, vyhadzujú sa stamiliony, kde sa jedná o prospech a upevnenie panstva privilegovanej nenasýtnej triedy, kdežto na účely sociálne, humanitné, kultúrne sa nedostáva, takže pre tieto do rozpočtu sú postavené smiešne malé položky. Pre pracujúci ľud peňazí niet - to je karakteristika kapitalistického štátu. Tak ako nepríčetný marnotratník rozhadzuje peniaze a hromadí dlžoby na dlžoby, nestarajúc sa o to, kedy a ako bude môcť tieto vyrovnať, tak, práve tak hospodarí panujúca trieda s majetkom pracujúceho ľudu tohoto štátu. Ľud pracuje a hladuje a vzdor tomu všetkému jeho štát je tak strašne zadlžený, že ani desať generácií nebude v stave zaplatiť buržoáznymi vládami narobené výdavky. Ba je otázkou, či že bude možné len úroky z ohromných dlžôb do nekonečna platiť. Predpokladám však, že pracujúce vrstvy nebudú vždy tak trpezlivé, ako boly až dosiaľ a že přijde onedlho čas, kedy tieto povedia: Neplatíme, poneváč my sme dlžôb nenarobili a poneváč výdavky neboly robené k nášmu dobru. Nech platí ten, kto tak zle hospodaril. Potom ovšem zaplatí si buržoázia sama, čo marnotratne prehýrila a čo doteraz ešte ľahkomyselne rozhadzuje. Vy vyhadzujete ohromné sumy na militarizmus, políciu, žandárov, špiclov, kriminály a na ohlupovanie ľudu, ale nemáte veľa pre osvetu, humanitu, pre zaistenie existencie a pre ochranu poctivých občanov. Týchto vydávate na milosť a nemilosť tupým vyssávačom a celý aparát vojenský, policajný a byrokratický, na ktorý ľud dáva svoje krvopotne zarobené haliere, slúži na ochranu týmto tupým vyssávačom, akonáhle pracujúci ľud sa bráni proti nemilosrdnému vyssavaniu a trýzneniu. A my vám máme váš rozpočet schváliť? My poctiví zástupcovia pracujúceho ľudu máme byť srozumění s tým režimom, ktorý ste vy zaviedli a ktorý ľud ženie do zúfalstva. To od nás žiadať bolo by naivné, alebo - chceme sa parlamentárne vysloviť - nehanoblivé. čo si môže chudobný ľud pomislieť, keď vidí, že pre poistenie starobné a invalidné máte len 78 miliónov Kč, kdežto pre francúzsku vojenskou misiu len samotnú 82 miliony Kč a na manévry 86 1/2 miliónov Kč. Aký pocit musia mať nezamestnaní robotníci, keď vidia ako položka ustálená k ich podpore sa znižila so 70 na 41 1/2 miliónu Kč, keď zároveň je postarané o ich posmrtnú blaženosť položkou 69 1/2 milionu na kňazov.
Návrh komunistických poslancov na zvýšenie podpory v nezaměstnanosti bol zamietnutý, státotvorní páni majú strach, aby niekto nedostal v nezamestnanosti viac, ako mu dá pažravý kapitalista za prácu. Orgán najsurovejších a najindolentnejších vyssávačov pracujúceho ľudu nazval tento návrh našich súdruhov návrhom zákona na kŕmenie dravej zvere. Takto sa opovážia dnes agrárni dravci označovať poctivých, bez vlastnej vinný nezamestnaných proletárov. To je odmena za to, že proletáři po prevrate hneď dôkladne nezúčtovali so všetkými zločincami a dali sa zradcami robotníctva napraviť na cestu pokojného vývoja. Naivná dôvera v dobré srdca notorických vyžeračov republiky a celého národa mstí sa teraz strašne na chudobnom ľude. A čo si môžu pomyslieť naši chudobní hladoví študenti, keď vidia, že pre nich má republika len 71/2 mil. Kč, kdežto pre ruských a ukrajinských kontrarevolucionárnych pseudoštudentov vydáva 60 mil. Kč!
Pre riadne zaopatrenie proletárov v uniforme vydá sa len 70,7 mil. Kč, kdežto pre vojenských gážistov je treba 358 mil. Kč, tedy 5 razy toľko. A tak by som mohol prirovnať ešte dlho a dokazovať na základe vášho rozpočtu, že tento štát je triedny, kapitalistický, ale nechcem vás pánovia, číslami dlho trápiť.
Chcem len ešte poukázať na to, že máme dosť peňazí pre sanáciu zkrachovaných bánk, pre úhradu ztrát vzniklých z válečných pomerov bankovným špekulantom, že máme stá milióny pre buržoáziu na válečné pôžičky rakúske, pre vyrovnanie požiadavkov válečných liferantov, dodávavším rakúskej monarchii tie granáty, ktorými boly ruky a nohy odtŕhané našim invalidom, ale kedy budeme mať prostriedky pre zaopatrenie válečných invalidov a k úbohému sociálnemu poisteniu, ktoré i tak na biede práce neschopných starcov nemôže veľa zmeniť, to je ešte otázka nerozluštěná. Zákon revolučného Národného shromaždenia zo dňa 15. apríla 1920, č. 333 Sb. z. a n., ktorým bola otázka náhrady škôd rakúskou perzekúciou spôsobených, nemá dodnes ešte prevádzacích nariadení, a preto sa tiež nepravádza. Prečo? Jednoducho preto, že sa jedná viac ako v 90 % o drobný ľud a nie o bankárov a veľkostatkárov.
Obetiam politickej perzekúcie zasadzujú sa dnes pamiatné tabule, stavajú sa pomníky, prevádzajú sa nákladné exhumácie, ale o pozostalých sirotkov a vdovic po nich nestará sa nikto, ačkoľvek žijú v najvätšej biede.
Máme v našej republike 280.000 válečných sirotkov. Ako sa staral až dosiaľ štát o tieto úbohé deti, ktorým bol hneď v útlom mládí celý budúci život otrovený, ktorý nepoznali šťastia rodinného života? Štát sa o nich nestaral. Na takéto veci niet úhrady. Sirotčince by stály veľa peňazí. Za to ale štát sa postará v budúcnosti o kriminály pre tých, ktorí nebudú dobre vychovaní.
Položka pre pečlivost' o mládež je zredukovaná na 15 mil. Kč pre budúci rok.
Kebyste pánovia sa postarali o to, aby Vrangelovci zmizeli z našej republiky a tých 60 miliónov priložili ste k tejto položke, nebolo by to rozumnejšie, humánnejšie, vlasteneckejšie?
Vdovy po padlých a nezvestných vojakoch dostávajú ako vyživovací príspevok 100 Kč mesačne. Tak sa stará naša buržoázia o ženy, ktorých mužovia dali život za jej buržoázny štát. Ale tak ohromnú sumu nepovolí naša buržoázia len tak ľahko. Vdovica musí sa podrobiť lekárskej prehliadke a keď je zdravá a bezdetná, nedostane docela nič. Vojak vykonal len svoju povinnosť, štát k jeho pozostalej vdovici povinnosti nemá. Takéto výdavky by ohrozily blahobyt a dobrú náladu boháčov, ktorí milerádi iným spôsobom sa zaujímajú o mladé, zdravé, chudobné ženy.
V rozpočte na rok 1923 nachádzala sa síce položka 31/2 miliónov Kč pre obeti válečnej perzekúcie a minister financií sľúbil deputácii internovaných, že tejto položky bude bez meškania k zmierneniu ich biedy upotrebené, ale dodnes sa tak nestalo. Za to ale boly povolené stámiliónové odpisy na daniach, miliardové sľavy na uhoľnej dávke, železničných tarifách bez toho, že by sa tým prispelo k všeobecnému sníženiu životných potrieb.
Páni, sediaci teraz u kormidla veľmi ľahko vydávajú peniaze, keď sa nejedná o pracujúci ľud. Pre nádherné byty ministrov je postarané a na reprezentácie sa nikde nešetrí, poneváč k pumpovaniu vo, veľkom je potreba náležité elegantného vystupovania. Na úrokoch za dlžoby budeme platiť v budúcom roku 2.096 miliónov Kč. Pri tom ešte si dovolíme vydať na armádu 1.815 miliónov Kč. Za to sa škrtí všade na nutných potrebách pre obyvateľstvo. Tak na pr. ministerstvo železníc smie vydať len 44 miliónov Kč a musí prepúštat personál, ačkoľvek má ohromné príjmy; a tabáková réžia, vykazujúca veľký zisk, platí robotníctvu svojmu mizerné mzdy.
Pri tom vykazuje rozpočet ale 272 1/4 miliónov Kč deficitu. Za posledné dva roky vzrastly naše dlžoby o 7 miliard. Bezstarostne však vláda robí dlžoby ďalej, čím viacej dostane, tím viacej bude vydávať, tým veselejšie bude, keď aj náš štát sa stáva čím ďalej tím viacej odvislým od cudzieho kapitálu. To štátotvorným pánom nevadí. Máme rôzne dispozičné fondy, z ktorých sa kŕmia protekčné deti, tak ako to vidíme na príklade paní Práškovej, manželky senátora Práška, mnohonásobného milionára, ktorá dostala veľmi pekné štipendium, aby mohla študovať domáce hospodárstvo Ašantov-černochov. Možná, že výsledky tohoto štúdia budú prekvapujúce, možná, že buržoázne slečinky dostanú v krátkom čase nový ašantí tanec, ale, pánovia, proletariát nedáva svoje krvavé groše do štátnej pokladne preto, aby sa takto s nimi hospodárilo.
Je trapné pre každého štátneho občana, ktorý sám má sporiadanú domácnosť a vie svoje príjmy s výdavkami udržať v súlade, keď vidí ako pokladník jeho štátu vždy sa obzerá, kde by veľké sumy sohnal na úver a chytro zase vydal, len preto, aby bol vždy dobrý obrat.
Vieme dobre, že pri každej pôžičke dostanú zprostredkovatelia veľké provízie a že sa preto kde kto natíska, aby tiež niečo zarobil na milovanej vlasti. Nemôže sa tedy nikto čudovať, že pán Štancl, zaťko pána ministra Bečku, staral sa v Londone "nezištne" o drahú československú vlasť.
Finančná politika pána ministra Bečku s pánom Štanclom je tak fotrovsky komická, že by sa veľmi dobre hodila do bájky o tom chýrnom Kocúrkove. Ale tá vec nie je k smiechu, keď uvážime, že pán Bečka nedávno, totiž 8. júla t. r. dostal 5 mil. funtov šterlingov Baehringovej pôžičky a že nevieme, na čo sa peniaze vydaly, že veľké milióny zarobili niektorí machri pri tom, to už vieme. A teraz zase uchádza sa pán Bečka o novú pôžičku. Tak to má ísť do nekonečna? Ľud má vždy znova a znova premrhané peniaze zo svojich mozolov nahradzovať? Takýmto spôsobom musí sa dostať do otroctva angloamerického kapitalizmu. My tedy nemôžeme odhlasovať rozpočet vláde, ktorá nemá ani toho najmenšieho citu pre široké ľudové vrstvy, žijúce v biede a v strašnej neistote, že aj to málo, čo ešte majú, ztratia, vláde, ktorá sa nestará o válečných invalidov, ponechajúc ich na humanitu skúpej buržoázie, vláde, ktorá vždy len tým najbiednejším bere a válečným zbohatlíkom a najväčším žralokom do vriec nadháňa.
My nemôžeme odhlasovať rozpočet vláde, ktorá ani svojim vlastným zamestnancom nezabezpečuje ľudskú existenciu.
A tu som u jednej smutnej kapitoly, u kapitoly štátnych zamestnancov. Decembrovým zákonom boly platy štátnych zamestnancov znižené a aby sa títo utíšili, bolo im vysvetľované, že automaticky bude nasledovať zniženie cien všetkých životných potrieb. Zamestnanci, z veľkej čiasti triedne neuvedomelá massa, nemajúca politický rozhľad a sympatizujúca vždy s tou stranou, ktorá je práve pri vláde, ktorá usadzuje svoje protekčné deti do úradov a vyhadzuje na dlažbu politicky podozrelých, zamestnanci uverili sľubom a čakali na zniženie cien. Čakali dlho, ale ceny išly hore na miesto dolu. Konečne prešla trpezlivosť týmto inačej veľmi loyálnym a trpezlivým občanom a oni sa začali hýbať. Tisíce rezolúcií rozposlali zamestnanci na zástupcov všetkých strán štátotvorných aj opozičných, žiadali, prosili, urgovali, hrozili.
Štátotvorní, sociál-patriotickí poslanci a senátori, ktorí zákon decembrový z r. 1922, č. 394, odhlasovali, dostali sa takto do veľmi nepríjemnej situácie. Museli sľubovať, že sa postarajú o nápravu, ačkoľvek dobre vedeli, že vláda radšie berie ako dáva, keď sa jedná o najnižšie kategórie štátnych zamestnancov. Nebolo úhrady. Konečne ale predsa našla sa úhrada natoľko, že platy staropenzistov, týchto najväčších nešťastníkov, budú o niečo zvýšené a štátnym zamestnancom dá sa dáročok k vianočným sviatkom, aby sa aspoň na 14 dní utíšili. Na r. 1925 majú dostať štátni zamestnanci príplatok primerane k dnešnému miestnemu prídavku o 20 %. Samozrejme v prvom rade se pomôže vyšším kategóriám a vysokoškolákom až 80 %, kdežto malým úradníkom a diurnistom sa veľa nedostane.
Ale ani to by nedostali, nebyť buržoázie strachu pred komunistickou propagandou, ktorá by sa mohla zachytiť v radoch štátneho zamestnanectva. Národní demokrati chceli pridať len tým vyšším úradníkom a tým nižším nedať vôbec nič, ale sociálpatrioti ich upozornili na nebezpečie. A tak museli veľkostatkári, veľkopriemyselníci a bankári pristať na to, že sa vedľa zlepšenia existencie ich synkov vysokoškolákov dostane aj akási omrvinka diurnistom a malým úradníkom.