Předseda: Donát.

Místopředsedové: dr. Franta, Klofáč, Niessner, dr. Soukup, Valoušek.

Zapisovatelé: dr. Krouský, Svěcený.

108 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr. Franke, dr. Markovič, inž. Novák; odborový přednosta ministerstva financí dr. Valníček.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní a zítřejší schůzi sen. Reyzlovi, Dúrčanskému, Spiesovi, dr. Wittovi, Šperovi, K. Friedrichovi, pro dnešní schůzi sen. Práškovi a Hartlovi, pro zítřejší schůzi sen. Duchajovi.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená sen. Jelínkovi do 5. ledna 1925.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Tisk 2041. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění ustanovení § l bodu 4. zákona ze dne 18. března 1921, čís. 117 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1922, čís. 406 Sb. z. a n., o zmocnění vlády k dalšímu slučování a rozlučování obcí, ke změně hranic obcí, okresů, žup a zemí, jakož i k potřebným opatřením s tím souvisejícím (tisk 2036).

Tisk 2042. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o výši daně z cukru (tisk 2037).

Tisk 2043. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se částečně mění ustanovení § 94, lit. c, zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z., o osobních daních přímých (tisk 2038).

Tisk 2044. Zpráva I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se upravují odpočivné požitky některých župních zaměstnanců, obecních a obvodních notářů a některých státních zaměstnanců na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po těchto osobách (tisk 2039).

Tisk 2045. Zpráva národohospodářského výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se doplňuje a částečně mění zákon ze dne 17. února 1922, čís. 68 Sb. z. a n., o úpravě užívání pozemků v Podkarpatské Rusi za podíl jich naturálního výnosu (tisk 2033).

Tisk 2046. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 4944), jímž se mění některá ustanovení o přímých daních a stanoví se válečné přirážky ku přímým daním na r. 1925 (tisk 4953).

Zápisy o 233.-235. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 1. a 2. prosince 1924.

Zápisy o 240.-242. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož, v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Předseda: Přikročuji k projednávání denního pořadu:

V daném případě jedná se o záležitosti, jež s hlediska finančního a národohospodářského vyhledávají, by byly parlamentně v době nejkratší projednány.

Navrhuji, aby naznačeným věcem přiznána byla pilnost podle §u 55 jedn. řádu senátu.

Prosím pány, by zaujali místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo s návrhem pilnosti souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Pilnost těmto věcem se přiznává.

Dalším bodem denního pořadu je:

Navrhuji, aby byla stanovena celková doba k projednávání této věci na 1/2 hodiny a doba řečnická na 1/4 hodiny.

Námitek není? (Nebyly.) Přijímá se.

Zpravodajem je pan sen. dr. Krupka.

Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Slavný senáte!

Přítomný návrh zákona týká se jen Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Vláda byla totiž zmocněna zákonem ze dne 18. března 1921, čís. 117 Sb. z. a n., kterýž byl pozměněn zákonem ze dne 21. prosince 1922, čís. 406 Sb. z. a n., slučovati a rozlučovati obce, jakož i měniti hranice obcí, okresů správních a soudních, a k tomu účelu též hranice žup, a byla jí k tomu dána lhůta do konce prosince 1924.

Toto slučování, resp. rozlučování státi se mělo buďto na určitý podnět, nebo mohlo býti zahájeno úřední řízení ex ofo. Obé státi se musilo však do konce prosince 1923. U nás toto slučování a rozlučování obcí už je skončeno, na Slovensku a Podkarpatské Rusi však je potřebí ještě dále v této věci pokračovati, poněvadž až do konce prosince 1924 zůstalo asi 80 žádostí nevyřízených.

Již svého času, kdy se jednalo o tento zákon, upozorňovali jsme ve výboru ústavně-právním na to, že lhůta bude krátká, pokud se týče Slovenska a Podkarpatské Rusi. A skutečně - poměry nám daly za pravdu, neboť katastrální mapy jsou tam naprosto nedostatečné. Není tam na př. ani zákonného předpisu, že katastr má souhlasiti s knihovním stavem, pokud se týče map. Nemáme ani dostatečných map a map daňových a které tam jsou, obsahují jen povšechný obrazec. Mimo to také leckteré mapy byly zavlečeny do Maďarska, nebo se tam nalézají, takže skutečně veškeré pomůcky zde chybějí a bude nutno mnohdy osobně na místě samém hranice vytýčiti a uspořádati.

Mimo to dlužno uvážiti, že ve význačnějších případech je potřebí vyslechnouti také župní zastupitelstva, která se pravidelně scházejí teprve za 1/4 roku. Tím se celé jednání prodlužuje; a skutečně se obávám, že ani do r. 1926, kteroužto lhůtu vláda žádá k ukončení těchto záležitostí, a to poslední prosinec 1926, nebude vláda s tím hotova. Než, jelikož doufá, že práce tyto mohou býti do konce r. 1926 ukončeny, souhlasí výbor ústavně-právní s dotčenou předlohou tak, jak byla usnesena poslaneckou sněmovnou, a doporučuje vám ji ke schválení.

Předseda: Nikdo není ke slovu přihlášen, prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly). Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou a vyznačeném v tisku 2036 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou a vyznačeném v tisku 2036 ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Nikoliv.

Předseda: Nikoliv.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly právě přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Bod

Navrhuji, aby věc tato projednána byla v celkové době půl hodiny se stanovením řečnické lhůty na patnáct minut.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Můj návrh je přijat.

Prosím pana zpravodaje sen. Koušu, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Předlohu zákona o výši daně z cukru projednáváme každého roku, a vždycky se jedná vládě o to, aby zase na další jeden rok tento zákon byl prodloužen a schválen.

Předloha má sama o sobě jen dva články. Článek prvý pojednává o vybírání daně. Daň z cukru řepového obnáší za l q 38 Kč čisté váhy a k této dani základní činí přirážka 16 Kč. Druhý článek vlastně dává vládě možnost, aby tento zákon uvedla v činnost.

Rozpočtový výbor tuto osnovu zákona projednal a usnesl se doporučiti senátu, aby předloha byla tak schválena, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna.

Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen. Prosím o zaujetí místa. (Děje se.)

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jest vyznačena ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou a vyznačeném v tisku 2037 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve znění usnesení poslanecké sněmovny, tisk 2037, ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Kouša: Nikoliv.

Předseda: Nikoliv.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla právě přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v uvedeném znění také ve čtení druhém.

Dalším odstavcem denního pořadu je:

Navrhuji, aby věc tato projednána byla v jediné debatě v celkové době půl hodiny se stanovením řečnické lhůty na patnáct minut.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh, můj je přijat.

Prosím, aby se pan zpravodaj sen. dr. Karas ujal slova.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Slavný senáte! Zákon o osobních daních přímých z 25. října 1896 čís. 220 v druhém díle pojednává o dani z výdělku podniků, které jsou povinny skládati veřejné účty. Jsou to zejména všechny podniky akciové, družstevní, těžařstva, pojišťovny, veškeré úvěrní podniky, záložny, raiffeisenky, spořitelny, které podléhají zdanění 10 % jejich ryzího výtěžku. Co je ryzím výtěžkem, vypisuje § 9 toho zákona, který praví, že všechny rozvahové přebytky bez rozdílu, ať se jakémukoliv účelu věnují, ať na reservní fondy, tantiémy nebo dividendy akcionářům, ba třebas i na splácení vydluženého kapitálu, všechny tyto zisky, že tvoří t. zv. rozvahové přebytky a podléhají zdanění.

§ 94 téhož zákona pak ještě podrobně vypisuje, že tomu zdanění podléhají rovněž ony t. zv. pasivní úroky. Jsou to totiž částky - a stanoví je zejména odstavec c) tohoto § 94 - sloužící k zúrokování a to kapitálu do podniku vloženého, jako akcií, prioritních akcií, vkladů společníkův dále půjček do podniku uložených, jako prioritních obligací nebo jinakých dílčích úpisů, a konečně i hypoték vložených do podniku jako půjčky, ovšem vesměs pokud jsou části kapitálu zakládacího.

Osnova tato byla vládou předložena již v r. 1922, která však teprve teď přichází k projednávání vzhledem k mimořádným poměrům poválečným, mění částečně toto ustanovení § 94, které jedná o těch pasivních úrocích, a praví, že tyto podniky smějí 4/5 těchto pasivních úroků sraziti, tedy nezapočítati jich do výtěžku, a že jen jedna pětina těchto úroků bude se připočítávati čistému zisku těchto podniků. Tím daně těchto podniků přiblíží se částečně charakteru daně rentové osob fysických a setře se dosavadní výluční ráz daně výdělkové.

Celý tento pasivní úrok není možno odečísti, neboť pak by se musil zdaniti zase věřiteli příjem těchto úroků do jeho osobní daně, a poněvadž velká část těchto věřitelů je za hranicemi a nemohli bychom je zdanit, tento příjem osob zahraničních by našemu zdanění ušel.

Zdaňuje se pouze jedna pětina, poněvadž zdanění je 10%, tedy jedna pětina z 10 % jsou 2 %, asi tatáž výše tedy, jaké podléhá zdanění příjmů daní osobních. Původní zákon o osobních daních z r. 1896, tedy onen rakouský zákon, který je dosud v platnosti, při stanovení toho předpisu, že pasivní úrok se nemá odpočítávati z příjmů akciových podniků, veden byl zásadou, že není účelno pro národní hospodářství, aby se tvořily podniky s malým kapitálem, jež by pak obchodovaly kapitálem vydluženým. Bylo snahou donutiti tyto společnosti, aby si opatřily kapitál a nepracovaly jen pomocí kapitálu vydluženého. Po válce toto omezení nebylo však již tak potřebné, neboť známo, jak se mnohé podniky přeakcionovávaly, měly až příliš velmi rozšířený kapitál, říkalo se, že se rozvodňoval akciový kapitál, tedy nebylo toho potřebí, ale přes to bylo voláno po jisté odpomoci, neboť ty podniky, které musily pracovat s kapitálem vydluženým, stěžovaly si, že úrok je příliš vysoký - dnes 12-14% není zvláštností - a když společnost musila s vydluženým kapitálem pracovati, který musila zúrokovat tak vysokými procenty, přirozeně při vysokém zdanění 10% původního zisku, k tomu autonomní přirážky, které činí několikanásobný obnos státních daní, že potom společnosti nic nezbude.

Vláda byla vedena důvodem, že dnes je potřebí jisté ochrany. Je to ale zákon výminečný, výsledek poměrů poválečných, a proto prý má býti jen v době nejhorší konjunktury mezi roky 1922 až 1925 úleva dopřána, že je to zákon provisorní, je patrno z toho, že má platiti 25 let. Jen po tu dobu je možno úroky odpočítávati, aby ten, kdo si vydlužuje kapitál, nepřesahující původní kapitál, se nutil aspoň polovinu kapitálu si opatřiti sám od svých členů. Dále to platí pro výpůjčky kontrahované od r. 1922 do r. 1925. Jen v tomto období 4 let a pouze u autonomních korporací. Na př. je to obec pražská, která má elektrárnu, elektrické dráhy, které také podléhají veřejnému účtování, této vysoké dani. Také pro tyto autonomní podniky to bude plátno. Také Brno má podobné zařízení. Pro autonomní podniky se připouští zúrokování kapitálu od r. 1921, aby bylo takto odepisováno.

Kolik asi ubude na státních příjmech tímto snížením výdělkové daně, nebylo možno rozpočtovému výboru zjistiti, neboť zástupce vlády přímo prohlásil, že pro nedostatek úřednictva orgány finanční dodnes nemohly předepsati daně na r. 1921 až 1923. Tímto způsobem tedy nevíme, kolik přijde na tyto odpisy, a léta výminečná, předválečná, nemohou býti brána za podklad, neboť před válkou takových podniků bylo poměrně málo a úroky těchto činí malé částky, takže předválečné poměry by se nehodily na stanovisko dnešní. Tu je viděti, že v některých oborech státní správy je úřednictva málo a zejména v tomto oboru u finanční správy, kde následkem různých zákonů a soupisů nemá kdy úřednictvo finanční věnovati se této vlastní povinnosti, opatřovati státu příjem. Skutečně nevíme, jaký úbytek r. 1925 nastal, ale velký prý nebude. Vzhledem k účelu této reformy, pomoci těmto podnikům, navrhuje rozpočtový výbor, aby slavný senát přistoupil k této osnově zákona ve znění, jak je přijala poslanecká sněmovna. Poslanecká sněmovna jen dvě věty v tomto jediném článku zákona změnila tím, že jej rozšířila také na r. 1925 a návrh u autonomních podniků rozšířila i na r. 1921.

Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen, prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou. Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou a vyznačeném v tisku 2038 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se podle znění tisku ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Nikoliv!

Předseda: Není tomu tak.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se také ve čtení druhém.

Dále je bod:

Navrhuji, aby věc tato projednána byla v celkové době půl hodiny se stanovením řečnické lhůty na patnáct minut.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Prosím pana zpravodaje za výbor rozpočtový sen. Zimáka, by se ujal slova.

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi máme rad osôb, ktoré žijú z penzie, pokiaľ sa týče z požitkov vymeriavaných podľa penzijných štatútov bývalého štátu uhorského. Sú to bývalí notári obecní a obvodní, potom bývalí zamestnanci župní a tiež niektorí zamestnanci a úradníci ústavov a úradov, ktoré boly zákonami Československej republiky poštátnené. Tak menovite prozatýmnou úpravou politickej správy na Slovensku zákonom čís. 210 z roku 1920 a nariadením čís. 476 z roku 1920 na Podkarpatskej Rusi, ako aj nariadením čís. 71 z roku 1921 poštátnená bola inštitúcia notárov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Tedy notári obecní a obvodní boli prijatí do štátnej služby, ale to len tí, ktorí vyhovovali podmienkam uvedeného zákona a citovaného nariadenia. Neprevzatí zamestnanci prišli do výslužby, pokiaľ neboli prepustení. Vedľa týchto sú na Slovensku a Podkarpatskej Rusi penzisti (pozostalí), ktorí boli skôr daní do výslužby a budú tiež takí, ktorí boli provizórne vzatí do služby a ako takí pôjdu do výslužby.

Požitky týchto osôb maly by sa vymerovať podľa penzijných štatútov bývalého Uhorska, čo v dnešnej dobe znamená almužnu, 80-200 Kč mesačne.

V rokoch 1921 a 1922 poskytla sa osobám takto penzionovaným alebo po týchto pozostalým podpora župami, z príjmov na pivnej dávke vybraných, k čomu dala ministerská rada svoje zvláštne svolenie. V roku 1923 dostalo sa týmto osobám prídavku, opät v dôsledku rozhodnutia ministerskej rady, zálohou z prostriedkov štátnych.

Úprava župného sriadenia na Slovensku umožňuje teraz stabilné upravenie zákonom požitkov penzistov a pozostalých po nich.

Predložená osnova zákona vzťahuje sa na všetkých penzionovaných obecných a obvodných notárov na Slovensku a na Podkarpatskej Rusi a na pozostalých po týchto, ďalej na zamestnancov župnej administratívy a vedľa toho zaraďuje penzijné a zaopatrovacie požitky úradníkov a zriadencov, sudcov, učitelské osoby a iné z úradov a ústavov bývalého uhorského štátu na terajšom území Československej republiky, pod účinnosť zákona z 3. března 1921, čís. 99 Sb. z. a n., čím sú ich nároky zhodnotené na nároky úradnictva a sriadenectva československého štátu.

Predloha zneje síce aj pre Podkarpatskú Rus, avšak len ako zmocňovacia, a to preto, že politická správa tejto zeme nie je ešte definitívne upravená. V smysle zákona dostane sa osobám, o ktorých je v predlohe reč, aj na Podkarpatskej Rusi primeraných prídavkov na požitkoch.

Zákon má, zlepšiť sociálne postavenie aspoň 3000 osobám a vyžiada si nákladu nad 14 miliónov korún čsl., ktorý sa má hradiť úsporami v kap. VIII. štát. rozpočtu. Pre prípad, že by sa úspor toľko nedocielilo alebo že by nestačily, zmocňuje zákon (§5) ministra financií, aby opatril nutne prostriedky úverovými operáciami,

Poneváč sa jedná o humanitu Československej republiky a jedná sa o záchranu sociálne slabých, ktorí nemali možnosti a ani nepočítali s iným zaopatrením večera svojho života, doporúča rozpočtový výbor, popri tom, že predloha zaťažuje štátny rozpočet neurčitým obnosom, aby v záujme humanity a princípov republiky, dal slávny senát súhlas k predlohe a schválil túto v nezmenenom znení.

Předseda: Zpravodajem výboru sociálně-politického je pan sen. Cholek. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Cholek: Vážený senáte! Vládním návrhem, přijatým dne 18. prosince 1924 poslaneckou sněmovnou - sen. tisk č. 2039 - učiněn opět krok k sjednocení zákonů republiky a to právě na místě nejcitlivějším, totiž v úpravě odpočivných a zaopatřovacích požitků některých župních zaměstnanců, obecních a obvodních notářů a některých státních zaměstnanců, jakož i pozůstalých po těchto osobách na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Jedná se celkově asi o 3000 percipientů, jimž se tímto zákonem zvýší průměr ročních odpočivných požitků asi o 4500 Kč, což činí náklad ročně 13.500.000 Kč. Na úhradu výše starých pensí je na rok 1925 pamatováno v rozpočtu v kapitole VIII. a zvýšený náklad bude uhrazen v r. 1925 úsporami. Na roky příští bude pamatováno v řádném rozpočtu.

Sociálně-politický výbor navrhuje, aby senát přijal osnovu zákona ve znění senátního tisku č. 2039.

Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen. Prosím pány senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou a vyznačeném v tisku 2039 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve znění usnesení poslanecké sněmovny vyznačeném v tisku 2039 ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Zimák: Nikoliv.

Zpravodaj sen. Cholek: Nikoliv.