Tu jest obzvláště potřebí upozorniti na postup nejvyššího úřadu na Podkarpatské Rusi, který autoritu a dobrou pověst státního úřadu III. instance exponuje ve prospěch cizího kapitálu na úkor a ke škodě města a tím i širokých vrstev městského poplatnictva. Na konci celé této episody je potřebí podotknouti, že jmenované společnosti byla dána elektrisace celé Podkarpatské Rusi a že podobného počínání možno uvésti celou řadu. Užhorodské úřady v mnohých případech direktně propůjčily svoji úřední moc Všeobecné slovenské úvěrní bance a podnikům, které jmenovaná banka na Podkarpatské Rusi zřídila. Už jednou jsem mluvil o účasti pana Milauče v těchto věcech. Není to příjemné nám z koalice, jestliže musíme vystoupiti s těmito věcmi, ale koalice není k tomu, abychom o těchto věcech mlčeli. Jestliže je někde podlost, je naší povinností, abychom o ní mluvili. Zejména Podkarpatská Rus si toho zaslouží, aby se o ní neříkalo to, co se dříve říkalo v Rusku: "Bůh je vysoko a car daleko" - tedy: "Praha je daleko, a my si na Podkarpatské Rusi můžeme dělati co chceme!" Senát má pověst seriosního sboru. Nejsme pouhými kývaly a nebudeme jimi také!
Uvedu ještě několik případů. Ke konsorciu Všeobecné slovenské úvěrní banky patří i podnikatelská stavební firma "Granit" - ta už je také proslavená - která se těší v Užhorode veliké oblibě celé civilní správy - letos byl jeden společník této firmy zavřen na nějakou chvíli, ale to nevadí, to se ututlá - v referátu ministerstva veřejných prací a také ministerstva veřejných prací v Praze, kde má své příznivce. Prosil jsem, aby byla ministerstva upozorněna, že budu v této debatě mluviti o Podkarpatské Rusi. Nestřílím jim do zad. Je potřebí o těch věcech otevřeně mluviti. Nepřestaneme na tom, že tu jen promluvíme řeči, ale ty případy, o kterých zde mluvím, budou musiti býti velmi dobře vysvětleny. Mám za to, že senát začne míti iniciativu v mnohých věcech. Jestliže zmizela někde úsporná komise, můžeme si ji zaříditi zde a podobně také výbor, který by si všímal Podkarpatské Rusi. Cosi jsem slyšel o "Pětce", která je věnována Podkarpatské Rusi. Ale jako úsporná komise dříve byla a teď není, tak také ona "Pětka" pro Podkarpatskou Rus byla a není. Musíme křísiti mrtvé tu v senátě. Doufám, že u nás to nebude mrtvola, že budeme skutečně na stráží v zájmu podkarpatského lidu.
Firma "Granit", postavila u Tekeházy přes Tisu župní most, který byl podle rozpočtu i podle kolaudace po stavbě provedené odhadnut částkou 2.003.701,86 Kč. Přesto však, že veškeré práce byly odhadnuty právě uvedenou částkou - myslím, že ta firma vydělala aspoň 700.000 Kč, ovšem to nechci dokazovat, ale zdá se mi to - přesto, že firmě "Granit" více nepatřilo, darovalo jí ministerstvo veřejných prací proti návrhu všech odborníků v Užhorode "jedině z dobré vůle a bez uznání jakéhokoli právního nároku" v době, kdy se státním zaměstnancům z platů srážejí značné částky a kdy se všude má šetřiti, 70.000 Kč, na které firma neměla žádných nároků.
Jiný případ týkající se této firmy. Před několika měsíci vypukla v Užhorodě aféra, která se toho času - myslím - projednává u užhorodského sedriálního soudu. Podle spisů trestních zkrátila firma při dodávkách kamene na válcování město Užhorod o 160.000 Kč. Je dokázáno, že město samo bylo poškozeno různými peněžními transakcemi k dobru Všeobecné slovenské banky nejméně o 120.000 Kč, takže celková škoda města se páčí asi na 280.000 Kč. Také při této aféře vyšlo na jevo, jakým způsobem stranickým postupovaly užhorodské úřady. Městský vrchní inženýr přejímal kámen místo na ulici v kanceláři. Stavba byla zadána bez soutěže. Město musilo platiti firmě za l m3 kamene o 15 Kč více, než platil stát. Kolaudace provedeného válcování na ulicích užhorodských se dala teprve rok po skončení prací, a to v době, kdy byly veškeré silnice pod sněhem. To byla opravdu užhorodská kolaudace.
Stejně je i s jinými podniky konsorcia. Všeobecná slovenská úvěrní banka má několik průmyslových podniků, mezi něž patří i stavební podnikatelství Bogatiho. To je také slavné pravoslavné jméno na Podkarpatské Rusi ten Bogati, Borose a spol. v Užhorode. Tato firma se dopustila při stavbě úřednických domků podvodu při míšení cementu, jímž poškodila stát o 17.000 Kč, jak bylo komisionelně zjištěno. Než podnikatel Bogati, který je cizím státním příslušníkem, maďarským, byl potrestán pouze administrativně tím, že byl vyloučen ze státních dodávek na dobu 4 měsíců, to jest do konce roku 1923, a že mu byla zvýšena kauce, tedy trestem, který neznamená vůbec žádné potrestání. Soudu nebyl předán, jak to bylo povinností referátu ministerstva veřejných prací, kdežto jiný stavitel, rodem Čech, který je naším státním příslušníkem a který se podobným způsobem chtěl na úkor státu obohatiti při stavbě dělostřeleckých kasáren v Užhorode, je státním zastupitelstvím v Užhorode soudně stíhán pro zločin podvodu. Z těchto maličkostí, chcete-li to nazvati maličkostmi, je vidno, že poměry v Užhorode jsou neudržitelné. Pro malý, drobný lid se v celku nic neudělalo a mezinárodnímu židovskému kapitálu se vychází všemožně a protizákonně vstříc. Pracující lid trpí jako trpíval před převratem. Stížnosti jejich bývají odmítány nebo nepovšimnuty a často pro malicherné příčiny je prolévána krev. V Dulovu, Serenčovcích a jinde teče krev proto, že si lid nechce dáti zalesniti malý kousek půdy a užhorodskému kapitalistovi a řediteli elektrárenské společnosti Báanovi se povolí beze všeho vykáceti ohromný komplex lesa bez závazku opětného zalesnění! Ovšem, za takovým pánem stojí bezpochyby pan ministerský rada Frankenberger, nebo někdo podobný. Frankenberger patří mezi jména, která budeme musiti veřejně jmenovati. My již toho režimu Frankenbergerova v Podkarpatské Rusi máme také dosti. Možná, že strana, ke které se hlásí, nikoli, ale to není muž, který by dovedl získati srdce slovenského lidu, ale dá si našeptávati od avanturistů maďarských. Možná, že on tehdy dával se podpláceti, ale lid hlasoval potom podle svého srdce.
Stejně je to i s daněmi. Státní zaměstnanci na Podkarpatské Rusi platí na dani z příjmu průměrně 450.000 Kč, kdežto všechno ostatní obyvatelstvo Podkarpatské Rusi platí pouze dvakrát tolik, to jest ca 900.000 Kč. Dělník, hokynářka a státní úředník platí řádně svoje daně, kdežto užhorodská elektrárenská společnost přiznala za rok 1918 až 1922, tedy za 4 roky zisk 204.000 Kč. V době vyměřování daní vykazuje právě jmenovaná milionářská společnost akciového kapitálu 6.500.000 Kč a intabulovaných dluhů na 7.400.000 Kč. Malý člověk plní věrně svoje povinnosti ke státu, kdežto lidé kapitálově silní se těmto povinnostem vyhýbají.
Čtu v dnešním "Národním Osvobození" také doklad k tomu v článku "V době, kdy se hledá úhrada", jak se vybírají daně na Podkarpatské Rusi. Čtu v dnešním čísle: "Tamní obchodníci Podkarpatské Rusi a majitelé průmyslových závodů a vinic dluží státu daně až od r. 1916. K energickému vymáhání daní berní správy se sice odhodlaly, byly však včas z Prahy přes Užhorod zakřiknuty." Můj Bože, u nás jsou také velké podniky, které od r. 1916 neplatí daní. Já sám upozornil jsem pana ministra financí na Teplickou uhelnou společnost, která od r. 1916 neplatila daní. Na Podkarpatské Rusi máme tento systém ještě horší. "Daně byly vybrány jen u drobných zemědělců bez ohledu na letošní katastrofální neúrodu a bylo při tom použito i exekucí, při kterých byla zabavena i poslední kravka. Rusíni na Podkarpatské Rusi nemohou míti rádi republiku, která měří dvojím loktem. To však není všechno. Obchodníci, průmyslníci, vinaři nejenže dluží daně. Oni jich také nechtějí platiti. Sdružení obchodních grémií na Podkarpatské Rusi obrátilo se již na ministerstvo financí se žádostí o odpis dlužních daní, které dosahují výše desítek milionů. Mluvčím a přímluvčím za tyto kruhy je jeden československý poslanec." Přečtěte si dnešní "Národní Osvobození", tam to máte všechno. Mohl bych jmenovati mnohá jména i úředníků z Podkarpatské Rusi. Nejedná se mi o to, abych skandalisoval, jedná se mi o nápravu. "Většina obchodníků, průmyslníků a vinařů na Podkarpatské Rusi zisky zatajuje a daní nepřihlašuje. Včas dovedli své hotovosti ukrýti zakupováním realit a valut, které mají v sousedním Maďarsku. Toto zatajování je organisovaným systémem, který se řídí příkazy z Pešti. Co tomu říci, když advokát - máme zde také chudé advokáty a obracím se na ně - který má četnou klientelu, a bere více než slušné palmáry - v Podkarpatské Rusi umějí bráti palmáry - přihlásí ke zdanění roční příjem celých 5000 Kč?" A dále čtu: "Varujeme ministerstvo financí před takovou daňovou politikou vůbec, a na Podkarpatské Rusi zvláště. Bude dobře, když bude provedena revise příjmů u všech obchodníků, průmyslníků a vinařů na Podkarpatské Rusi a když budou energicky donuceni dlužné daně zaplatiti. Není možno, aby majitelé obchodů, průmyslových závodů a vinic se nadále vymykali placení daní, když na druhé straně chudí zemědělci musejí dáti poslední kravku na jejich zaplacení." Minulý týden jsem se zmínil o t. zv. libertinech z Velkých Louček. Upozorňuji na to. Jestliže po 50 letém sporu se věc urovnává, tito lidé mají také dostati duby, které tam vyrostly - ne dluhy, jak stálo omylem v tisku, a ne, aby tyto duby byly zase zašantročeny maďarsko-židovské společnosti. Ty patří tamním sedlákům a nikomu jinému. A nejlepší při tom je, že lidé poctiví, kteří na podobné zlořády upozorňují v zájmu celku, jsou z Užhorodu odstraňováni. (Hlas: Slyšte!) Tak na př. ministerstvo veřejných prací odstranilo z Užhorodu poctivého úředníka inž. Nuce, který podle své povinnosti jako poctivý úředník na různé přehmaty ukazoval. (Hlas: To učinila pražská centrála?) Přirozeně. (Hlas: Slyšte!) Stejně i ministerstvo obchodu, a jsem rád, že je zde pan ministr, přeložilo z Užhorodu referenta dr. Horáka, který svou činností se nelíbil podkarpatským handlířům. To rádi věříme, když tam přijde poctivý úředník, že se podkarpatským handlířům nelíbí. Ale já mám za to, že my musíme býti šťastni, že takového úředníka máme. Ten tam má zůstat. On je na stráži nejen cti naší byrokracie, ale i našich státních zájmů. Je velice smutné, že pražská ministerstva dají na sebe tak působit od židovsko-maďarských avanturistů a spekulantů a překládají z Podkarpatské Rusi úředníky, kteří se nemohou netečně dívati na korupci a tuto podle své občanské a úřední povinnosti udávají a trestají. To je důsledek této administrace. Za takových okolností se nedivím, že Podkarpatská Rus volila a bude voliti komunisticky. (Hlas: Teď jest jasno, proč tak volila!) Nedivím se také, že komunistické práci na Slovensku a Podkarpatské Rusi s heslem proti Čechům daří se tak dobře. Obě země jsou obývány lidem trpícím, v přítomnosti stále přehlíženým. Když se hospodářská práce v těchto zemích neděje pro lid, nýbrž pro cizí kapitalisty, kteří si postaví před sebe sem tam nějaké "štromany" z místních slovenských i českých vůdců, pak jsme nezačali na Podkarpatské Rusi osvobozovací hospodářskou politiku, o které kolega Hybš tak pěkně mluvil, a já jsem měl z toho velikou radost (Veselost.), nýbrž pokračujeme v politice maďarské, která se snažila drobný lid co možná nejvíce hospodářsky ujařmit, aby jej měla celý ve své hrsti a mohla s ním dělat co chce.
Podkarpatoruský lid přihlásil se k nám dobrovolně. My jsme přijali velké mravní závazky, také my, poslanci a senátoři. Kdybychom mlčeli k tomu všemu, co se děje v Podkarpatské Rusi, byli bychom spoluvinnými za tento režim, který zde na Podkarpatské Rusi je, který začal Žatkovičem a Ehrenfeldem a ve kterém se pokračuje, lhostejno, jak tento režim pojmenujete.
Řekl jsem, negeneralisuji. Máme v Podkarpatské Rusi řadu velmi čestných úředníků. Je nám radostí sledovat jejich práci. Máme v Podkarpatské Rusi lékaře, kteří v sociální hygieně pro stát vykonali dílo, které nemůžeme oceniti, a vše, co se děje tam v sociální politice. Víme, co tam dělá náš Československý červený kříž. Víme, jak se chovají malí úředníci a zřízenci, a prosím, i ti četníci. Nedívejme se na ně s patra, když oni jsou komandováni k nepopulárním a řekl bych, nesprávným věcem. Ti se chovají tak, že mohu jen pochvalně o nich mluvit, jako o všech těchto malých státních zřízencích, kteří do Podkarpatské Rusi přišli. Co však je to platno? Tam "nahoře" je zle. Užhorod působí otravně. Kdyby byl zavřen hotel "Koruna" a některé bary, a kdyby bylo zakázáno pořádat bankety, kdyby byl přerušen styk s nekalými živly, které známe, bude okamžitě lépe.
Jestliže jsem promluvil tuto řeč, poněvadž promluvit jsem již musil, říkám, není to jen řeč, budeme na stráži. Musí býti přísně vyšetřeno ve všech směrech, o kterých jsem promluvil, a pánové, do jejichž resortu to patří, nebát se, a až to budete míti vyšetřeno, vzíti pořádné koště, vymetat, bude-li potřebí trestat, a přísně trestat, poněvadž se jedná o čisté jméno republiky, poněvadž se jedná o dobré jméno československého národa, a mám za to, že dobrá pověst našeho národa a existenční zájem republiky stojí výše, než osobní poměr k některému úředníku, kterého máme v Užhorode nebo jinde v Podkarpatské Rusi, který svých povinností neplní a svou činností zájmy republiky těžce poškozuje. Tím končím. (Potlesk.)
Předseda: Přeje si pan zpravodaj doslov?
Zpravodaj sen. Hybš: Slavný senáte! Pan sen. Klofáč nemluvil k předloze, která má býti projednána, a já bych nemusil, jako zpravodaj již mluviti. Jsem však přece k tomu nucen, poněvadž pan sen.Klofáč několikráte mne apostrofoval, a divil jsem se, proč mně apostrofuje. Nevím, je-li to jeho temperament, nebo má-li mně tak rád. (Sen. Klofáč: Rád, rád!} Děkuji! Já myslím, že jsem nepotřeboval žádného apostrofování. Prosím, pánové, kdo sledoval mou řeč, já jsem řekl, je-li pro nás Podkarpatská Rus problémem, je v prvé řadě a pro tuto dobu - opakuji to - v prvé řadě problémem hospodářským. Nesmím však říci jen frási: Problém hospodářský. Musím míti také na to formulku, jak a kterak. A já také říkám, že ten hospodářský problém spočívá v tom, že musíme všechny složky snažení po zvelebení hospodářském uvésti v chod. To nejde snad jediným zákonem, jenž je jen součástí toho zvelebení.
Velmi rád jsem kvitoval, co řekl pan sen. Klofáč o družstvech. Řeknu jedno: Jestli co také povznese naši Podkarpatskou Rus, pak je to družstevnictví, a o to hlavně státotvorné strany všechny dohromady se musí starati, aby právě tato družstevní myšlenka nabyla tam nejvíce půdy. Lituji, a je to pro nás zde v Čechách, na Moravě a jinde dosti bolestné, že jsme si teď veřejný život postavili jen na politickou bási, na tu politiku politickou, a jestli je to u nás chybou, pak nejvíce je to chybou na Podkarpatské Rusi. Jestli, pánové, nepostavíme ten náš veřejný život na podklad hospodářský, sociální a finanční, dotud nebude lépe. To se musí státi i dole v každé obci a také v každé rodině. Prosím, podívejte se, jak ten náš politický život skutečně vypadá. My jsme zde v koalici a venku, pánové, neřekl bych, že jsou ti příslušníci našich stran v koalici.
Když se jmenují naši čeští úředníci, věřím, že tam bylo moc povolaných, ale málo vyvolených. Mluví-li se o tom režimu - nemyslete si, že někomu dělám advokáta, nechci žádnému advokáta dělat, i kdyby to byl příslušník mé strany - když se řekne Rozsypal atd. Já jsem tam byl několikráte v Podkarpatské Rusi a také vím a řeknu to, že ten Rozsypal je povolaný a není snad také vyvolený, ale já jsem u něho viděl dobrou vůli. Věřím, že na poměry, které jsou tam v Podkarpatské Rusi není potřebí jen dobré vůle, ale i energie atd.
Jsem také pro to, jestli se ten český úředník něčeho dopustí - v tom úplně souhlasím s panem místopředsedou Klofáčem - že se musí zavésti vyšetřování a že nesmí zůstati při slovech, ale jestli se najde chyba, ta musí býti také potrestána. Ale říkám, nesvalujme to pořád jen snad na ty naše české úředníky, podívejme se také jinam. Když člověk přijde do Podkarpatské Rusi a na Slovensko, a viděl jsem tam, co je tam také, za nace bradaté a nosaté.
Vzpomněl jsem si, že tady, v Revolučním Národním shromáždění, zvěčnělý kolega Sokol mluvil o jedné episodě ze života prvního císaře rakouského Františka. Když císař František nastoupil na trůn, usmyslil si, že shlédne své země, a zajel také do Polska i do severních Uher a když jel zpět, ptali se ho vyšší hodnostáři: "Vaše Veličenstvo, jak se vám líbilo v Polsku, v Uhrách a na Slovensku? Jak jste byl spokojen?" A Veličenstvo odpovědělo: "Velice se mi tam líbilo, poněvadž je to hodný a zdatný lid, a jsem spokojen, poněvadž touto cestou jsem rozluštil jednu záhadu, totiž, proč ve svém titulu mám také název král jeruzalémský." A pánové, když tam přijdete, nejen do Podkarpatské Rusi, nýbrž na Slovensko a když všechno vidíte, jdete do vesnic, uzříte tam 40-60 chalup, podivíte se, jak vypadají, bídné, ubohé a rozedrané, zejména na Vrchovině, ale je tam jedno stavení, které je kamenné a úhledné, ale to nepatří Rusínovi, to patří někomu jinému. A na tyto lidi se musíme také podívati. A tu souhlasím s kolegou sen. Klofáčem, že v prvé řadě potřebujeme tam družstevní práci, ale byl bych rád, kdybychom ji vykonávali ruku v ruce se všemi ostatními státotvornými stranami. Vy máte své, družstva, my máme rovněž svá družstva, ale tam musíme pokračovati ruku v ruce. Když tak budeme pokračovati, myslím, že připravíme Podkarpatské Rusi a jejímu lidu jinou budoucnost, které bychom mu tolik přáli, neboť kdo tam byl, jak jsem. již prve řekl, ví, jak je to krušný, těžký a skutečně obtížný život. (Místopředseda Valoušek ujal se předsednictví.)
To jsem chtěl několika slovy poznamenati, a prosím znovu slavný senát, kdyby laskavě dal souhlas k předložené osnově. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Valoušek (zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáli hlasovati najednou.
Jsou nějaké námitky proti tomu? (Nebyly.) Není jich.
Kdo tedy souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou tisk 2033, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve znění usnesení poslanecké sněmovny tisk 2033 ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táži se pana zpravodaje, zda má nějaké textové zrněny.
Zpravodaj sen. Hybš: Nemám.
Místopředseda Valoušek: Není textových změn.
Kdo tudíž souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Jako dalším bodem je:
7. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řadu senátu jednáním zkráceným projednána byla zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2026) k vládnímu návrhu zákona o prodloužení účinnosti o doplnění zákona o mimořádných opatřeních bytové péče. Tisk 2035.
Jelikož platnost dosavadního zákona končí rokem 1924 a příčiny bytové a sociální nezbytně vyhledávají, by nenastala vakance zákona, navrhuji, aby byla tato věc projednána zkráceným jednáním podle § 55 jedn. řádu senátu.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Pilnost této věci je přiznána.
Bod
8. Zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2026) k vládnímu návrhu zákona o prodloužení účinnosti a doplnění zákona o mimořádných opatřeních bytové péče. Tisk 2035.
Navrhuji, aby věc tato projednána byla v celkové době 1/2 hodiny se stanovením řečnické lhůty na 15 minut.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh je přijat.
Zpravodajem je pan sen. Pánek.
Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Touto předlohou prodlužuje se a částečně mění zákon ze dne 11. července 1922, č. 225 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče, a to ve znění zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 87 Sb. z. a n.
Účelem obou citovaných zákonů bylo zabezpečiti hospodárné využití místností hodících se k obývání, a to v tom smyslu, že zmocňují se politické úřady, aby po projití stanovených lhůt určily nájemníka volného bytu vykonatelným nálezem, kterým se založí zákonem (ex lege) nájemní poměr mezi vlastníkem domu a nájemníkem úřadem určeným. Tento zákon nahrazuje do jisté míry zákon o zabírání bytů obcemi a mimo to skytá obcím možnost zabrániti pronajímání bytů osobám, které bytu v obci nutně nepotřebují. Řečené zákony zavedly také zajišťování bytů po státních zaměstnancích přeložených na jiné místo služební a konečně upravily právní poměry bytů zabraných podle zákona o zabírání bytů obcemi.
Platnost posledního zákona čís. 87/23 upravujícího svrchu uvedenou materii končí koncem tohoto roku a poněvadž důvody, pro které byl vydán, trvají dosud a poněvadž provádění jeho neomezuje přespříliš vlastníky domů v jich disposičním právu, navrhuje vláda prodloužení zmíněného zákona na další dva roky do konce roku 1926.
Kromě toho navrhuje se pouze změna v § 2 této osnovy, ve kterém ustanovení řečeného zákona o zajišťování bytů státních a železničních zaměstnanců se rozšiřuje také na učitelstvo veřejných škol obecných a občanských, čímž se vyhovuje přání senátního sociálně-politického výboru, projevenému svého času při projednávání osnovy zákona čís. 87 ex 20.
Sociálně-politický výbor doporučuje, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo schváleno ve znění otištěném v senátním tisku čís. 2026.
Místopředseda Valoušek: Ke slovu není nikdo přihlášen.
Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Přikročíme k hlasování.
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou námitky proti tomuto mému návrhu? (Nebylo.) Námitek není.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena v usnesení poslanecké sněmovny tisk 2026 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve znění usnesení poslanecké sněmovny tisk 2026 ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. Pánek: Nikoliv.
Místopředseda Valoušek: Pan zpravodaj nemá žádných návrhů na změnu textovou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v uvedeném znění také ve čtení druhém.
Přerušuji jednání a navrhuji, aby se příští schůze konala za 10 minut po této s tímto
denním pořadem:
Projednání nevyřízených předmětů dnešního denního pořadu.
Má někdo z pánů námitky? (Nebyly.) Námitek není.
Končím schůzi.
Konec schůze v 18 hodin.