Ústavně-právní výbor navrhuje schválení podané osnovy se změnami poslaneckou sněmovnou usnesenými, ježto usnadňuje dobývání pohledávek našich občanů, a to v plném znění přijatém poslaneckou sněmovnou.

Předseda (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen. Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena v usnesení poslanecké sněmovny tisk 2102 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, má-li textové změny.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Nikoli.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly právě přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Dalším odstavcem je:

Zpravodajem je pan sen. dr. Krupka. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Návrh podaný má za účel, aby chránil naše občany před účinky promlčení ohledně pohledávek, které vznikly do 28. října 1918, resp. do doby rozluky valutové 26. února 1919, ježto pro neurovnané dosud poměry mezi jednotlivými státy nástupnickými i jinakými cizími státy, jakož i pro sekvestraci majetku našich občanů v cizině, kteréžto překážky snažila se naše vláda odkliditi tu s větším, tam s menším štěstím odstraniti, by jinak soudně dobývány býti nemohly.

Návrhem tímto uděluje se vládě zmocnění, aby nařídila stavění promlčecích lhůt. Stavění promlčecích lhůt spočívá v tom, že lhůta, pro kterou stavění trvá, nemůže trvati déle a že pak, když skončí zbytek této lhůty, pokračuje dále. Tato promlčecí lhůta nastává dnem 28. října 1918, nebo pozdějším dnem, pakliže dotčená pohledávka je později splatná, a má trvati ještě dvě léta, a to po onom dni, který se stanoví vládním nařízením. Analogon toho vidíme také v předešlé osnově tyto dny přijaté také senátem, ohledně kontokorentních dluhů. Toto se děje totiž nařizovací cestou z té příčiny, aby vláda mohla vyhověti různým stadiím vyjednávacím a zejména tomu, kdyby na př. některé vyjednávání se táhlo delší dobu, a také vzhledem k tomu, že jsou zase lhůty kratší, do kterých jednání se ukončí. U některého státu vůbec k žádnému dojednání nepřijde, u jiných států zase docílí se jakéhosi ujednání, jenom pokud se týče určitého druhu pohledávek. To jsou vesměs momenty, kterých nelze zachytiti jediným zákonodárným aktem, a proto dlužno dáti pouvoir v té příčině samé vládě.

Tato ustanovení dotčené předlohy odpovídají nejenom zájmům našich státních občanů, ale odpovídají také zásadě našeho občanského zákoníka v §u 1496 vyslovené, ve kterémžto případě zákonodárce má právo, jako na př. pro případ moru nebo mimořádných okolností naříditi všeobecné stavění promlčení. Ustanovení tato jsou však vyloučena, mají-li platiti pro poměry našich státních občanů oproti občanům nástupnických států, nebo států cizích, které nešetří nebo nebudou šetřiti zásad reciprocity. To je přirozeno, neboť cizímu státu mohu poskytovati jenom tehdy jistých výhod, jestliže on mně vice versa poskytne rovněž výhod, nemohu udíleti někomu nějaké prémie za to, když mně v těchto případech nevychází vstříc. Ustanovení nového návrhu platí nejenom ohledně starých kont, nýbrž platí také, i pokud se týče pohledávek v cizí valutě. Dále jsou vyloučeny, jak se samo sebou rozumí, pohledávky, které se promlčí do 30tileté, nebo ještě do delší lhůty, poněvadž jsou i 40tileté lhůty. To by také nemělo smyslu, neboť je to přece jen tak dlouhá doba, po které by zajisté nebylo účelno vymáhati pohledávky. Po 30ti nebo 40ti letech, velectění, to víme, je to vždycky spojeno s těžkými důkazy i s jinými obtížemi, poněvadž někteří svědkové již zemřeli, nikdo potom se na to již řádně nepamatuje a pod., takže institut promlčení v této osnově se plně osvědčuje. Mimo to se vztahuje předloha na všechny pohledávky včetně závazků z cenných papírů, které dospěly v době od 28. července 1914 do 10. května 1923, a vyloučeny jsou pouze ony dluhopisy předválečné, týkající se založeného a nezaloženého dluhu, k jichž převzetí jsme nuceni mírovými smlouvami.

Konečně ještě dlužno se zmíniti o jedné okolnosti, která zde padá na váhu a která je uložena v §u 7 dotčené osnovy.

Dosavadní naše zákonodárství stanovilo sice při všech pohledávkách zažalovaných nebo formalisovaných přerušení sporů, resp. odložení exekuce, neobsahuje však zvláštního ustanovení, že dobu tuto nesluší započítati do lhůt promlčecích nebo preklusivních, jako na př. podání žaloby, kteréžto podání vázáno je na určitou lhůtu a následkem toho úplně vhodně bylo dotčené ustanovení umístěno též v tomto §u 7.

Usnesení poslanecké sněmovny pak nepředsevzalo na osnově nijakých jiných podstatných změn, než dvě úplně nepatrné, stylistické. Ježto návrh plně vyhovuje účelům našich věřitelů a činí zbytečnou celou řadu konkrétních speciálních nařízení, která by bylo nutno vydati v takových případech, doporučuje ústavně-právní výbor senátu schválení této osnovy ve znění poslaneckou sněmovnou usneseném.

Předseda: Nikdo není ke slovu přihlášen. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena v usnesení poslanecké sněmovny tisk 2095 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Nemám.

Předseda: Nikoliv.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se také ve čtení druhém.

Navrhuji, aby 6. a 7. odstavec denního pořadu, totiž zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o ochraně nájemníků a zpráva téhož výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o odkladu exekučního vyklizení místností byly projednány v jediné debatě, a to ve lhůtě 3 hodin s řečnickou lhůtou půl hodiny.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Přejdeme tedy k odstavci dalšímu, jímž je:

Zpravodajem je paní sen. Ecksteinová. Prosím, aby se ujala slova.

Sen. Ecksteinová: Slavný senáte! Skončení platnosti zákona o ochraně nájemníků, zvláště ve větších obcích, nepadá do valné příznivějších poměrů, než jak byly dány situací v r. 1922,1923, 1924. Nejen jednotlivci sdružení v různých korporacích svépomocných a ochranných, ale celé obce zasypávají zákonodárné sbory usneseními, ale hlavně naléhavými žádostmi, aby z důvodů neztenčené bytové tísně ochrana nájemníků byla nejen prodloužena za nezměněných podmínek, ale aby se přikročilo k obnově zákona o zabírání bytů obcemi. Jak hrozná je situace jednotlivce i rodiny ocitnuvšího se bez viny bez přístřeší, tak obtížná je situace obcí, které jsou nuceny odčiňovati následky deložírování četných svých příslušníků budováním kolonií železničních vagónů a stavěním dřevěných nouzových baráků, ale i k tomuto nouzovému opatření v řadě obcí nenalézá se prostředků, pomocí jichž by aspoň té nejpalčivější bytové tísni způsobem nejprimitivnějším mohlo býti čeleno. Dva z nejožehavějších principů podávají si tu ruce, jak trefně řekl v jednání sociálně-politického výboru pan sen. dr. Reyl. Princip sociální a princip hospodářský. Z důvodů sociálních skončilo jednání o obnovení ochrany nájemníků vítězstvím motivů sociálních. Důvody hospodářské daly zvítěziti také slabším ze dvou zájemců, na řešení tohoto problému zúčastněných.

Vítali bychom z celého srdce, kdyby návrat poměrů na trhu bytovém zprostil obyvatele tohoto státu povinnosti, omezovati toliko jistou kategorii vlastníků soukromého majetku, v jejich výsostních právech, ale jsou lidé, kteří poctivě pracujíce pro společnost, jsou odkazováni v okolích průmyslových středisk bydliti v děrách, hlídačských boudách, ploužiti se dnem i nocí po ulicích, vykazováni z čekáren nádražních, z čekáren různých úřadoven, ba i hostinců a kaváren. Jsou-li poměry na bytovém trhu takové, že státního zaměstnance, malého dělníka, malého živnostníka nutí, aby ze své mzdy 800 až 900 Kč měsíčně věnoval 400 Kč měsíčně na zaplacení bytu, jsou-li matky, které nemohou nalézti ani v útulcích k tomu určených pro jejich přeplnění přístřeší v těžké hodině, kdy dávají nový život, novou hodnotu lidské společnosti, jsme-li stále ještě v situaci, kde celá dělnická třída nemá bezpečnosti, jsouc v desetitisících nebo ve statisících vržena na dlažbu, bez výdělku, bez prostředků, nemůžeme, než hledíce s vyššího hlediska na tyto poměry, dáti zvítěziti slabšímu.

S prázdnou, i když není možno využíti naprosto příznivé konjunktury, nevychází však ani majitelé domovního majetku. I nadále jim zákonem zůstává zaručena možnost netrpěti ve svém majetku jakéhokoliv škůdce ať hmotného nebo ideálního, svévolníka, hašteřivce, člověka menších kvalit mravních. Po stránce hospodářské majetek domovní nově přijatými ustanoveními o zvýšení nájemného je zhodnocován velmi značně, na příklad proti majetku drobných i větších schránilů peněz. Malí schránilové, ukládající své úspory do spořitelen a záložen, nemohou očekávati výnosu většího po odpisu daně důchodkové a po odpisu 1 1/2% na fond pro zabezpečení vkladů, než 3%. Ale peníze, uložené v majetku domovním zvýšením nájemného tak, jak je povoleno předloženou osnovou, znamenají vyšší výnos domu a doznávají dvojnásobného i trojnásobného úrokového zhodnocení, při skoro žádném risiku. Od vyšší rentability domovního majetku, čili od vyrovnání činží v domech starých a nových na stejnou výši očekává se v některých kruzích rozvoj stavebního podnikání. Největší část, ne-li všichni nájemníci bytů, jsou ale přesvědčeni, že stavební podnikání rozvine se toliko, jestliže oběti, přinášené na zvýšeném nájemném nebudou sloužiti toliko k uspokojení majitelů domů, nýbrž když značné části vyššího výnosu nájemného bude použito přímo pro stavební podnikání. Doba, ukládající oběti, neskončila ještě pro nikoho v těchto 6ti letech poválečných. Státním zaměstnancům snížili jsme platy, státním zaměstnancům až po dnešní den nebyli jsme s to splniti slib zákonitého mimořádného příspěvku, dělníkům odbourali jsme mzdy o 50 i více procent a nebyli jsme s to zameziti stoupající drahotě všech životních potřeb. Státní zaměstnanci stojí před nejistou budoucností nevědouce, kdy který z nich bude postižen zákonem o propouštění, dělnické rodiny, jednoho večera nekladou hlavy ke spánku bez obav, nebude-li živitel zbaven možnosti výdělku, a za takových okolností není jinak možné, než že povinnost k obětem musí býti rozložena spravedlivě na bedra všech, že musí zvítěziti princip sociální ochrany a ochrany hospodářsky slabších.

Změny, provedené usnesením poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o ochraně nájemníků, týkají se ve větším rozsahu toliko §u l a 4 starého zákona, jednajících o výpovědi, dále §u 8 a 9 hlavy "O nájemném" a §u 12 o přípustnosti zvýšení nájemného nad míru odstavcem stanovenou, pak v §u 31 v ustanoveních všeobecných. Jinak změny, provedené usnesením poslanecké sněmovny, předloženým k projednání a ke schválení proti znění starého zákona, jsou jen změny namnoze stylistické.