Poznamenávám, že chci zde uvésti jen některá podstatné body zákona, neboť kdybychom procházeli bod za bodem, paragraf za paragrafem pak bychom viděli, že není jediného paragrafu v zákoně, který by nepotřeboval zlepšení. Máme na příklad § 8, kde se praví, že doba v roce, kdy dělník svoji nepřítomnost neomluvil, má se mu od dovolené odečísti, ale nikoli jen odečísti, nýbrž že se také nemá zaplatiti. To je v pracovních smlouvách, v kolektivních smlouvách, které máme, upraveno zcela jinak. Tyto dny, které po případě nejsou omluveny, ty se jednoduše od t. zv. karenční lhůty nejvýše odpočítají, t. j. že se dělníkům zmenší počet pracovních dnů, ale že by se tyto dny odpočítaly od dovolené a také neplatily, toho v žádné kolektivní smlouvě nenajdete.
Věcí zdánlivě velmi málo významnou je toto: v §u 9 odst. 4. se praví: Placení dovolené má se státi v obyčejný den placení. Zde se musím rovněž diviti. Musili přece při poradách a sepsání tohoto zákona spolupůsobiti praktikové, odborní praktikové, kteří musí věděti, že tomu bylo dosud tak, že dělník, který obdrží dovolenou, nemá peněz. Nechce se přece po dobu dovolené posaditi za kamna, poněvadž by přece dovolená takovýmto způsobem neměla účelu. Bylo tomu dosud vždy tak, alespoň ve případech mně známých, že podnikatel vyplatil peníze na dovolenou dělníkům v den nastoupení dovolené. Mohl bych vám zde uvésti na důkaz jen libereckou smlouvu s velikými textilníky, kde jsme podnikatelům řekli, že dovolená dělníkům není nic platna, nemají-li těch několik krejcarů, aby dovolené také skutečně mohli užíti. Zde se tedy peníze na dovolenou vyplácejí většinou na počátku dovolené. Jak vypadá podle předloženého nyní zákona toto ustanovení v praxi? Ve většině závodů je pátek dnem vyplácení mzdy a dělá se to zpravidla tak, že dovolená začíná v pondělí anebo aspoň v sobotu. Dělník obdrží tedy peníze na dovolenou teprve o týden později, příští pátek nebo sobotu. Tato věc hrála ve vyjednávání o kolektivní mzdu zcela značnou úlohu, poněvadž si organisace a dělnictvo musili říci, že dělník, má-li z dovolené míti nějaký požitek, musí míti také v rukou potřebné prostředky, aby si mohl něco poskytnouti. Přítomný zákon však to přímo zakazuje, aspoň si to podnikatelé budou tak vykládati, že totiž dělníkům budou dávati peníze na dovolenou teprve dodatečně.
Vezměte mzdové prémie! Víte, že podnikatelé, aby pracovní síly jednotlivce pokud možno využili, zavedli prémiový systém v mnohých odvětvích průmyslových, kde zaměstnány jsou statisíce dělníků, místo akordní mzdy anebo místo zlepšení mzdy, řkouce: odvedeš-li tolik a tolik kusů anebo budeš-li pracovati tolik a tolik hodin, obdržíš základní mzdu, a dále obdržíš potom, učiníš-li to neb ono, prémii. Tato prémie stala se dnes v mnohých krajinách a v mnohém odvětví průmyslu podstatnou součástí pracovní mzdy. Zákon však prohlašuje, že prémie při placení peněz na dovolenou nemají se započítávati. V libereckém území na příklad vypadá třetina pracovní mzdy na prémie, mnozí dělníci vydělají 20 - 40 korun týdně na prémiích, ale při placení dovolené nemusí se to platiti s sebou. Což má zákonodárce zájem na tom chrániti podnikatele venku tak dalece, že dělníkům zadržuje i pravidelný příjem?
Velice nebezpečnou věcí pro dělníka je § 11 odst. 3. Praví se tam, že v podnicích, kde se dělníkům dává společná dovolená, nemají nároku na dovolenou anebo nějakou náhradu ti dělníci, kteří tím pozbudou práce, nemají-li sami následkem krátké doby svého zaměstnání ještě žádného nároku na dovolenou. Také zde měli a musili by odborníci, kteří přece na zákoně spolupracovali, věděti, jaké boje při smlouvách stál právě tento bod, který konečně u většiny podnikatelů byl vybojován. Kdysi byl počet dělníků, kteří tím byli poškozeni, malý, nyní jest obrovsky veliký. Bylo dosaženo aspoň toho, že těmto dělníkům, kteří neobdrží dovolené, zaplacena bude polovina mzdy, anebo že se podnikatelé zavazují dělníky zaměstnati jinde a v případě nemožnosti nésti útraty. Bylo po nějaký čas, také možno těmto lidem poskytnouti podporu v nezaměstnanosti na základě refundačního řízení v mnohých oborech průmyslových. Tím se docílilo, že dělníci, kteří nemají nároku na dovolenou, nejsou alespoň trestáni. Jak bude nyní? Budeme míti velké podniky, které dělníky pošlou na společnou dovolenou. Sestavil jsem si včera statistiku velkého libereckého podniku, který čítá 3000 dělníků. Asi 1400 dělníků z toho mělo by podle tohoto zákona o dovolené nárok na dovolenou. Těchto 1400 připadá na všechny kategorie, 1600 dělníků však nebude míti žádné dovolené, a těchto 1600 bude po 8 dní bez práce, poněvadž technický provoz nepřipouští, aby jedna polovina pracovala a druhá nikoli. Poněvadž se tedy jedné polovině musí zaplatiti 6 dní dovolené, bude druhá polovina 6 dní bez práce, aniž by obdržela haléř odškodnění. Tak se věci mají. Co se na jedné straně dává, na druhé se béře. Zmínil jsem se již, co se nám ve smlouvách v této příčině podařilo, ale zákon všechny tito věci zhoršuje. Není také správné, namítá-li se: co dělníci mají nyní, musí podržeti pro budoucnost. Je-li zde zákon, pak dovolává se podnikatel zákona. Nemáme-li zákona, pak je mnohem snazší na podnikateli v organisacích něco vybojovati. Ale zde dostává se podnikateli zákonitého podkladu, aby mohl říci: zákonem nejsem k ničemu více zavázán. Tu stává se stanovisko dělnictva obtížným. Právě tak se tomu také má s pověstným §em 82 živnostenského řádu, na který se zde rovněž odvolává. Tento § 82 poskytuje všechny možnosti dělníka propustiti, pak nemá více žádného nároku. Zažil jsem několik případů se závodními výbory. Nepříjemní členové závodních výborů byli zcela jednoduše na základě §u 82 propuštěni. Nebylo zde žádného důvodu. Rozhodčí komise prohlásila se nepříslušnou, musila býti podána u příslušného soudu určovací žaloba, ale takováto žaloba trvá celý rok a co má dělník mezi tím počíti ? Tvůrcové zákona musili přece rozuměti všem finessám, které podnikatel najde, a chrániti dělníky před takovýmito obtížemi.
Nebezpečí znamená také § 12, odst. 2, který jedná o rozdělení dovolené. Připouštím, že podnikatel patrně musí věděti nejlépe, kdy je technicky možno anebo příznivo, provoz zcela anebo částečně zastaviti. Zákon zde praví jen: podnikatel může voliti čas od 1. května do 1. října, jak chce, potřebuje jen vyrozuměti závodní výbor. Zde tedy nebylo dělníkům přiznáno žádné právo spoluurčovací, podnikatel je nejvýš zavázán vyrozuměti závodní výbor anebo důvěrníky, v menších podnicích důvěrníka: toho a toho dne začne dovolená. A co jest ještě horší, zákon nepředpisuje ani jednotnou, nepřetržitou dovolenou. Vezměte do rukou německo-rakouský zákon o dovolených, ten stanoví nepřetržitou dovolenou, ale zde se to může dělati na splátky. Víte, jak toho podnikatelé využitkují? Pošlou zcela jednoduše, když se to jednou hodí, anebo když bude potřebí nějaké opravy, lidi na jeden, dva nebo tři dni na dovolenou a po druhé zase, takže tím smysl dovolené vlastně bude zfalšován. V poslanecké sněmovně. naproti přijat byl návrh našich soudruhů, který stanoví, aby prováděcí nařízení v této otázce zabezpečilo spolupůsobení organisací. Přál bych si jen toužebně, aby ministerstvo sociální péče tuto resoluci tak provedlo, aby se na rady a návrhy organisací pohlíželo jako na něco skutečně plnocenného, abyste při vypracování prováděcího nařízení nebyli více přístupni vlivům podnikatelských kruhů, nežli vlivům a přání dělnictva odborově organisovaného. Doufáme a očekáváme, že v tomto směru alespoň některá krutost zákona odstraněna bude prováděcím nařízením.
Pánové, to je jen v podstatě krátkými slovy, co na zákoně musíme vytknouti.
Podali jsme celou řadu pozměňovacích návrhů. Uspořím si dnes mluviti zde vám k srdci tak důrazně, jak to učinil můj soudruh Löw předešlého pátku ve věci zákona na ochranu nájemníků. Snad ani nedovedu mluviti k srdci tak, jako můj soudruh Löw, ale obávám se, že právě tak, jako jste si nevzali k srdci důrazná slova soudruha Löwa, tak také nevezmete si k srdci má slova. Ale očekáváme a doufáme alespoň, že návrhy na zlepšení zákona, které jsme vám zde podali, budou alespoň v budoucnosti, sloužiti jakožto vůdčí myšlenky pro lepší zákon. Neboť stojíme na stanovisku, že boj o dělnické dovolené tímto zákonem není skončen, nýbrž že venku dále bude veden boj o lepší zákon o dělnických dovolených, a že tento boj dále veden. býti musí. Následky zákona pocítíme ještě. v tomto roce, když 1. května vstoupí v platnost. Pocítíme nevoli, kterou dělníci venku chovají proti tomuto zákonu. Jak jsem již řekl, polovina průmyslového dělnictva nebude se moci domáhati dobrodiní tohoto zákona.
Podáváme zde tudíž toto prohlášení: předloženou osnovou zákona má býti vyhověno starému požadavku dělnictva po placené dovolené. Avšak ustanovení osnovy činí kýžený výsledek pochybným. Je pravda, že v zásadě nárok na placenou dovolenou dělnictva se stanoví zákonem a že se širokým kruhům dělnictva, obzvláště organisačně slabého a tudíž hospodářsky více odvislého, sjednává možnost placené dovolené. Naprosto nepopíráme velikého dosahu tohoto sociálně-politického pokroku, litujeme však tím více, že bližší. prováděcí ustanovení, v návrhu obsažená, tento krok kupředu velmi značně znehodnocují. Již trvání dovolené zůstává zpět za tím, čeho si jednotlivé kategorie dělnictva silou svých odborových organisací v kolektivních smlouvách vydobyly. Přímo katastrofálním však jest ustanovení, podle kterého nárok na dovolenou vzniká teprve po jednoroční služební době u téhož podnikatele, kteréžto ustanovení ještě značně zostřeno je stanovením 1. května, jakožto rozhodného dne. Tímto omezením ohrožena jsou práva, kterých dělníci nabyli ve svých kolektivních smlouvách. Avšak desetitisíce dělníků přímo olupovány jsou o svůj nárok na dovolenou. Další ustanovení, že sezonní dělníci, zemědělští nádeníci a dělníci doma pracující vyloučeni jsou z dobrodiní zákona, činí zákon pro obě poslední kategorie dělnictva bezcenným, znesnadňuje však mimo to mnohým sezonním dělníkům, kteří si dosud vybojovali nárok na placenou dovolenou, zachování této vymoženosti. Také ustanovení o dovolené učedníkům neodpovídá ani hygienickým ani kulturním požadavkům mladistvých dělníků. Všechny tyto těžké nedostatky, jakož i úplná samovláda, poskytnutá podnikateli, pokud jde o udělení dovolené, jeví vývody generálního tajemníka svazu průmyslníků pochopitelným, ukazují však tím zřetelněji na nebezpečí, které dělníkům ze zákona hrozí. Pokusíme se odpomoci těmto nedostatkům pozměňovacími návrhy, ostatně však spoléháme více na odborové organisace dělníků, nežli na pochybná zákonitá ustanovení. (Potlesk ha levici.)
Místopředseda dr. Franta: Uděluji slovo panu sen: Průšovi.
Sen. Průša: Vážení pánové! Každému, kdo si přečte hlavičku právě projednávaného vládního návrhu zákona o placené dovolené a nezkouší jeho různá ustanovení, shrnutá v několika málo paragrafech, napadne, že konečně vláda tohoto státu vzpomněla si na to, aby splnila to, co před 4 roky bylo jí uloženo resolucí, přijatou při příležitosti projednáváni zákona č. 262 Sb. z. a n. V prvé chvíli má tento dojem, že, ač teprve po dlouhých 4 letech, ale konečně přece jen, vzpomněla si vláda a strany vládní koalice na svoji povinnost vůči dělnictvu. Z titulu tohoto zákona vzniká domnění, že konečně vládní koalice se rozhodla dáti pracujícímu lidu to, co po právu mu patří, to je možnost, aby po těžké vysilující práci znovu mohl nabrati životních sil. Dvojnásob byla oprávněna podobná myšlenka, když víme, že nejen vláda je složena z valné části ze socialistů, ale že i socialistické strany tento vládní návrh podporují a schvalují. To je ovšem dojem, který vyvolán byl titulem. Jinak je, když přihlédneme k obsahu zákona. Tu nastává rozčarování. Ovšem ten, kdo zná dosavadní praksi koaliční vlády v oboru sociální politiky, není a nemůže býti překvapen.
Navrhovaný zákon nese všechny známky kompromisního jednání v koalici. On názorně poučuje dělníky, jak o jejich zájmy je postaráno, když jejich vůdcové sedí ve vládě s kapitalisty. Znovu se potvrzuje stará socialistická pravda, že nelze dělati skutečně opravdovou socialistickou politiku ve prospěch vykořisťovaných spolu s vykořisťovateli: Je příznačným pro tento stát, který prý má nejdemokratičtější zřízení na světě, a v němž na vládě socialisté berou silný podíl, že tímto zákonem staví se daleko za ony státy, o kterých se tvrdí, že mají správu daleko reakčnější. Překvapuje, že koalice mohla přijíti se podobným nedochůdčetem, když neustále se troubí do světa, jak skvěle se konsolidujete hospodářsky i politicky, že se mohla postaviti tak daleko za ty státy, o nichž je známo, že nelze u nich mluviti o konsolidaci a které opravdu hospodářsky jsou mnohem slabší. Pro mne politicky je to pochopitelné, neboť vláda v tomto státě není ničím jiným, než výkonným orgánem kapitalistů, a proto u nás sociálně-politická opatření ve prospěch pracujících vrstev jsou sdělávána tak, aby pánům fabrikantům nekazily sny a dobré zažívání. Zkrátka, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Napřed zájem wertheimky pánů kapitalistů, jejich zisky a potom - no, potom nějaký ten drobeček dělníkům, aby koaliční socialisté za své věrné práce mohli se též něčím u těch dělníků, kteří jim dosud věří, vykázati.
Proto tímto zákonem dáváte zaměstnanci po roce - po plném roce nepřetržité práce - 6 dnů dovolené. 6 běžných dnů, takže i neděle a svátky jsou v ní zahrnuty, čili, připadne-li v těch 6 dnech dovolené neděle neb svátek, bude o tyto dny dělník na dovolené zkrácen.
Po 10 letech nepřetržitého zaměstnání zvyšuje se dovolená milostivě o den, z 6 na 7 dní a po 15 letech nepřetržité práce na 8 dnů.
Mám obavu, že té lásky k dělnictvu je trochu příliš mnoho najednou, neboť uvažte, dělník, který se bude dříti 15 let nepřetržitě, dostane 8 dnů dovolené! Nebude to příliš mnoho? Nezdá se vám? Snad! Proto jste vložili do zákona § 7, že zaměstnanec musí v době, která zakládá jeho nárok na dovolenou, stále a správně zachovávati dobu pracovní, a běda mu, když nějaký den vynechá a omluva nebude uznána za dostatečnou. Pak bude po nároku, po dovolené, třeba se jinak dřel v podniku 15, 20 neb více let.
Rovněž učňovská dovolená, vyměřená na 8 dní svědčí o tom, že i vládní socialisté zapomněli na heslo "Vše pro dítě", zapomněli na povinnou péči o zdraví mládeže - a zde se jedná o mládež pracující.
§ 1, odst. 2 praví, že přerušení zaměstnání po dobu ne delší 6 týdnů nepřerušuje čekací dobu, nastoupil-li zaměstnanec opět službu neb práci u téhož podniku neb zaměstnavatele a nebyl-li mezi tím jinde zaměstnán. Co znamená v praksi podobné ustanovení, zvláště v době hospodářské krise?
Zaměstnavatel zastaví pro nedostatek odbytu aneb pro nedostatek surovin výrobu, buď v celém podniku, aneb v části na dobu delší 6 týdnů. Zaměstnanci při dnešní mizerii výdělkové a drahotě budou nuceni hledati náhradní zaměstnání, aby uživili sebe a své rodiny.
Podaří-li se jim nalézti na nějaký týden práci v jiném podniku, ztrácí podle tohoto zákonného ustanovení nárok na placenou dovolenou proto, že chtěli dělati a že měli hlad a musili dělat, přesto že budou zase opracovati v tomtéž podniku. Jinými slovy, naši koaličníci budou pomocí tohoto zákona trestati dělníky odnětím dovolené za to, že opatří sobě na čas nuceného přerušení práce zaměstnání, aby nemusili se svými rodinami trpěti hlad. Tomu se u nás říká sociální vymoženosti pro dělnictvo! Dělníci to ovšem nazvou jinak!
Vždyť je to velká vymoženost pro zaměstnavatele, pro kapitalisty! Fabrikantům se dává tímto ustanovením možnost, jak nejlépe a nejlehčeji zbaviti se povinnosti placení dovolené zaměstnancům. Vedle toho co jsem zpředu uvedl, stačí, aby zaměstnavatel uměle prodloužil přerušení výroby nad 6 neděli a všichni vysazení dělníci, i když nepracovali po tu dobu, ztratí nárok na placenou dovolenou.
Podařené je ustanovení §u 7, že zaměstnanec má jen tenkráte nárok na dovolenou, zachovával-li stále a správně dobu pracovní, stanovenou smlouvou.
Dělníci mohou býti přinuceni buď hrubým zacházením se strany některého nadřízeného, nebo pro jinou nepřístojnost v závodě k zastavení práce, zkrátka dojde k nějakým konfliktům mezi správou závodu a dělnictvem, které dosud v značné části se vyřizovaly tak, že, pokud nedošlo k urovnání sporu, dělnictvo přerušilo práci, mnohdy jen na velice krátkou dobu, po případě několik hodin. Napříště v takových případech dává se do rukou zaměstnavatelů zbraň proti zaměstnancům tímto §em 7, neboť mohou hroziti odejmutím i části dovolené vzhledem k §u 8 téhož zákona. Na základě tohoto ustanovení mají býti napříště znemožňována všechna obranná zastavení práce, pokud trvá t. zv. smluvní stav.
§em 8 zajišťujete kapitalistům, aby v případě, že by došlo k zastavení práce po uplynutí dovolené mohli ještě v následujícím roce provést snížení dovolené, po případě její úplné odepření. Je až dojemné, jak vláda a celá koalice i s vládními socialisty se stará o klidné zažívání kapitalistů.
Rovněž ustanovení odst. 2. §u 9 o náhradě více odpracovaných hodin, kde nepřiznává se zaměstnanci nárok na připočtení příplatků, je zřejmým poškozením zaměstnanců. Kolega Hecker ukázal vedle toho, jak v tomto paragrafu se také macešsky nakládá s těmi dělníky, kteří pracují v t. zv. prémiovém systému, kde budou připraveni o třetinu i více své mzdy. (Místopředseda dr. Soukup ujímá se předsednictví.)
§ 14 praví, že méně výhodná ustanovení pracovních smluv o placené dovolené stávají se právně neúčinnými. Dobře, tedy to je samozřejmost, ale co bude s těmi podniky a zaměstnanci, kde již dnes jsou ustanovení o dovolených výhodnější? Pan zpravodaj sice řekl, že se s tím bude počítat, ale v zákoně nikde to nestojí, není tamo tom ani čárky. Tak lihovarničtí zaměstnanci mají po 6 letech 9 dnů dovolené, v papírnictví a jinde, zejména v chemickém průmyslu v severních Čechách, po 6 letech 10 dnů, tedy daleko výhodnější ustanovení, nežli jak dává zákon. A protože zákon v tomto směru o věci nemluví, nijak také nechrání, to je vyšší vymoženost, tedy až vejde v účinnost, nastane v těchto závodech automaticky zhoršení. (Hlas: Jak to?) To je docela logické, poněvadž v zákoně není žádného ustanovení, tam je jen zmínka, o tom, pokud je menší výměra dovolených, tím se řeší zákonem, ale kde je vyšší, nikde se o tom nemluví. Vyšší výměra má býti zachována. (Sen. Kouša: Dají-li si to dělníci líbiti!) Bude docházet ke sporům, přijde ke stávce, budou zbaveni vůbec nároku. Jak jinak se to měří u úředníků vyšších tříd, anebo jak se s nimi počítá, to ukazuje u úředníků vyšších tříd, kde je přiznána dovolená 4 až 5 týdnů. Nezávidíme jim toho, po řádné práci patří řádný odpočinek, ale proč se nepřiznává alespoň přibližně stejné právo také dělníkům, vždyť jejich práce je také vysoce cenná pro lidskou společnost.
Nejlépe vysvitne třídní charakter tohoto státu, když uvážíme, že dělníkům se dává dovolená po 15leté dřině 8 dnů, naproti tomu pánům důstojníkům se dává dovolená bez ohledu na leta, 56 dnů. A při tom zákon sdělaný za souhlasu socialistů upírá právo na dovolenou sezonním dělníkům, zemědělským a lesním dělníkům, pracujícím za denní plat.
Vláda a její socialisté zbavují zde statisíce proletářů nároku na placenou dovolenou a, nedej Perun, aby se ti sezonní vybírali podle té šablony ministerstva, sociální péče, které užívalo při uznávání podpor v nezaměstnanosti. Pak by se počet těch bez nároku na dovolenou ještě mnoho a mnoho zvětšil.
Dalo by se ještě snésti mnoho důvodů proti tomuto vládnímu zákonu, než my víme, že pánové z koalice nepřipustí nějakých změn ve směru zlepšení. Dosavadní prakse při projednávání zákonných osnov ukázala, že i ti z koalice, kteří nesou firmu socialismu, na tolik jsou spojenci buržoasie, že ani nepřipustí, aby k nějakému zlepšení pro pracující třídu v tomto zákoně došlo. Zájem kapitalistů vyžaduje, aby co nejméně dali těm, kdož tvoří jejich bohatství, a proto ve jménu konsolidace kapitálu pro udržení a upevnění jeho moci ve státě bude přijat tento zákon i pány socialisty jako věrnými partnery kapitálu.
Ač mnozí z vás, pánové, znáte cenu života dělníkova, zapomínáte, že zájmem samotného státu má býti, aby staral se o zlepšení životní úrovně pracujícího lidu, toho lidu, který tvoří obrovskou většinu obyvatelstva ve státě, toho lidu, který svojí prací tvoří bohatství, ovšem pro jiné, aby sám strádal. Pro krásné oči kapitalistů zapomínáte na to, čím jste povinni těm, z jichž řad jste vyšli. Konečně je tak dobře, lid stále více a více prohledá a přijde doba, kdy bude syt té hry s jeho zájmy a naučí vás respektovat jeho vůli. (Sen. Kouša: To se už ukazuje! Je to vidět v Německu!) O tom budeme ještě mluviti!
Schválení tohoto zákona bude jen důstojným protějškem k tomu, jak vláda a koalice se chová v přítomné době oproti stávkujícím horníkům na Ostravsku. Od provokace k četníkům až po umlčování našeho tisku konfiskacemi, toť jsou vaše demokratické zbraně, jichž užíváte na podporu cizáckých uhlobaronů proti českým dělníkům. Na místo vyvlastnění tohoto těžkého průmyslu z rukou cizáckých, jak jste slibovali, pomáháte celým svým aparátem udržeti svoje dělníky, svou krev, v tuhém otroctví.
Nezapomeňte, že řežete větev, na které sedíte. Za postup váš v tomto spravedlivém boji hladovějících proletářů budete jednou souzeni a také odsouzeni.
Místopředseda dr. Soukup: Slovo si vyžádal pan ministr sociální péče dr. Winter. (Hluk. -Zvoní.) Prosím o klid!
Ministr dr. Winter: Slavný senáte! Oba páni, kteří mluvili proti této vládní osnově, poukázali k tomu, že osnova sama byla vyvolána resolucí, jež byla přijata před nějakými čtyřmi lety. Snad mi bude uvěřeno, řeknu-li, že vláda nečekala až do doby, kdy osnova byla skutečně poslanecké sněmovně předložena, nýbrž že o problému placené dovolené jednáno bylo již delší dobu za účasti vlády a za účasti interesovaných zájmových organisací. Ale zrovna tak, jako u každého jiného zákona sociálně-politického, i u tohoto zákona se objevilo, že jednání o každém jiném zákoně je lehčí, než o zákoně sociálně-politickém, poněvadž pravidelně zde naráží na sebe zájmy skupin, kterých se zákon týká, zájmy, které jsou pravidelně úplně protichůdné. Když jednáme o některém sociálně-politickém zákoně podobného druhu a jde pouze o otázku kvantity, tedy třeba zájmy jsou protichůdné, je přece snadněji možno najíti východisko, najíti střední cestu, najíti kompromis, najíti to jediné, co je možno, by v zákonodárném sboru mohlo býti schváleno. Zde však, slavný senáte, bylo jednání o tom těžší, že nešlo o otázku kvantity, nýbrž o otázku kvality. Jak pan zpravodaj, tak oba páni, kteří v debatě se ujali slova, konstatovali, že celá řada dělníků má již dres dovolenou, ba že má placenou dovolenou delší, než jakou osnova zákona;navrhuje. Při jednání se nevyskytl z kruhů zaměstnavatelů ani jednou hlas, že by zaměstnavatelé chtěli dělnictvo připraviti o dosavadní smluvní vymoženosti placené dovolené, naopak oni zdůrazňovali, že i nadále budou dodržovati smlouvy o placených dovolených, bránili se však tomu, aby placené dovolené byly uzákoněny, poněvadž šlo o uzákonění nové zásady. Nešlo tedy o boj o množství, nýbrž šlo o boj o zásadu. Proto právě jednání o tomto zákoně, ačkoliv je poměrně velmi jednoduchý a velmi malý, trvalo mnohem déle, než pravidelně taková jednání trvají. Pánové, kteří se ujali v debatě slova, přehlíželi a podceňují padle mého názoru tento rozdíl. Není podle mého názoru lhostejno, zdali dělnictvo má placenou dovolenou na základě dohody mezi organisací dělnickou a organisací zaměstnavatelskou, anebo zdali ji má na základě zákona. Když se dovolená zakládá na dohodě, na smlouvě mezi organisacemi, tedy si musíme býti vědomi toho, že tato smlouva jako každá jiná smlouva tohoto rázu je sjednána na základě určitého stavu hospodářského doby, ve které se smlouva sjednává, že je výsledkem určité hospodářské konjunktury a že je dělnictvo v nebezpečí, že taková smlouva může býti vypověděna, po případě měněna, právě v době hospodářské konjunktury pro dělnictvo nejméně příznivé, se všemi důsledky, které docela logicky z takového stavu vyplývají.
Slavný senáte! Tímto zákonem je však vyňato z disposičního práva stran, ať již zaměstnavatelů, ať dělníků, o určitém minimu placené dovolené se dohodovati. Oba páni, kteří jako řečníci proti osnově zákona se ujali slova, jsou přece lidmi, kteří pracují v dělnickém hnutí, jistě delší dobu. Proto je mi nepochopitelno, jak mohou říci, že tento rozdíl, že z disposičního práva stran, jak jsem řekl, je vyňato určité minimum práva, jak mohou říci, že tento rozdíl je pro dělnictvo bezvýznamný.
Ale ještě na jeden moment je nutno upozorniti. Když se jedná o dohodování, když je dovolená založena na smlouvě a když se smlouva obnovuje, tedy i když nepřihlížím k tomu, že každá smlouva sociálně-politická je závislá na hospodářském stavu doby, kdy je sjednávána, tedy jako požadavek dělnických organisací je předmětem sjednávání, a ať chceme nebo nechceme, toho si musíme býti vědomi, že každé takové vyjednávání je na jedné straně poskytování výhod, na druhé straně přijímání nepříjemných stránek, přijímání nevýhod. Dovolená byla pak při dosavadním jednání kompensačním objektem pro zaměstnavatelské organisace, takže zcela právem mohly poukazovati na to, když poskytují dělnictvu určitý ústupek na tomto poli, že mohou zase od organisací dělnických vyžadovati ústupek na poli druhém. Máte za to, pánové, že je bez významu, když přestala u dovolené potřeba nutnosti vykoupeni alespoň tohoto minima, které zákon poskytuje? Já jsem možná skromnější než pan sen. Průša, já jsem možná méně optimistický, pokud jde o nazírání na vývoj věcí v nejbližší budoucnosti, a proto i takovému momentu, že totiž dovolená přestává býti v určitém rozsahu předmětem vykupování, i s hlediska dělnického, přiznávám velký zásadní význam. (Tak jest!) Ale, pánové, nejde jen o to. Bylo uváděno, jak jsem již řekl, jak panem zpravodajem, tak oběma pány řečníky, že řada dělníků má dovolenou smlouvami zaručenou. Bylo uváděno, že v některých podnicích, v některých oborech je dovolená mnohem delší, než osnova zákona navrhuje. To je pravda, ale tyto výhody na poli placeně dovolené jsou v dosahu působnosti výrobních odvětví, na poli působnosti dělnických organisací, které samy o sobě jsou tak silné, že při normálním stavu hospodářského života by si mohly dovolenou udržeti nadále a možná, že tam, kde dovolená je poněkud kratší, vymoci si i prodloužení dovolené.