3. Druhé čtení zprávy živnostensko-obchodního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 208), kterým se upravuje territoriální rozsah nabytých živnostenských oprávnění. Tisk 2103.
Zpravodajem je pan sen. Sehnal.
Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. Sehnal: "V.§u 2, 2. věta, 2. řádek "na Slovensku a Podkarpatské Rusi . . ." za slovem "Rusi" má býti čárka."
Místopředseda dr. Soukup: Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých paragrafů a s úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, s opravou panem zpravodajem právě naznačenou, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých paragrafů i s úvodní formulí a s touto tiskovou opravou přijímají se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Přikročíme nyní k odstavci dalšímu, jímž je:
4. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Košicích ze dne 18. prosince 1924 č. Tk. III. 2451/24/3 za svolení k trestnímu stíhání sen. Klimko pro zločin násilí proti vrchnosti podle § 2 odst. 2 zák. čl. KL/1914, pro přečin rušení obecného pokoje podle 14 č. 3 zák. č. 50/1923, pro přečin šíření nepravdivých zpráv podle § 13 č. 2 a 3 zák. č. 50/1923 pro přečin utrhání na cti podle § 1 3 a 1 a 2 zák. čl. KLI/1914, pro přečin podle § 18 č. 1. 2 a 3 zák. č. 50/1923, a pro přečin podle § 15 č. 2 zák. č. 50/1923 (č. 10892 předs.). Tisk 2114.
Zpravodajem je pan sen. dr. Stránský, jemuž uděluji slovo. (Sen. dr. Heller [německy]: Po práci přijde zábava! Zákusek!)
Zpravodaj sen. dr. Stránský: Pro mne to není žádné potěšení.
Slavný senáte! Sedrie v Košicích žádá za svolení, aby směl býti stíhán sen. Klimko pro trestní činy, jichž se dopustil na 2 schůzích, a to na schůzi v Ciroké Belé, pořádané 24. února 1924 a na schůzi v Malčicích, pořádané 16. března 1924. Na první té schůzi v Cir. Belé dopustil prý se sen. Klimko zločinu veřejného násilí, spáchaného tím, že vztáhl ruku na úřadující osobnost, totiž na starostu Josefa Lojana, kterýž přišel do schůze, jež nebyla povolena úřady, a žádal, aby se legitimovali pořadatelé, resp. úřady. Tu prý sen. Klimko ho vzal za ruku a snažil se ho z místnosti školní, kde schůze se konala, vyhoditi. Poněvadž starosta jednal ve svém úřadě a byl k tomu také oprávněn, vidí v tom státní zastupitelství v Košicích podezření z dokonaného zločinu veřejného násilí. Za druhé prý na této schůzi pronesl sen. Julius Klimko následující výroky:
"Češi na Slovensku rekvirovali za nízké ceny pšenici a za vysoké ji prodávali . . ., Češi berou Slovákům víru . . ., Češi obsadili všechna úřednická a jiná místa na Slovensku a Slováci nemají kam jíti . . ."
V těchto výrocích shledává státní zastupitelství v Košicích přečin popuzování k zášti proti Čechům po stránce jejich národnosti.
Za třetí prohlašoval tam, že president Masaryk dostává 3,000.000 Kč ročně pro svoji osobu a s jeho dvorem že má 70,000.000 Kč ročně, (Hlas: Slyšte!) kdežto císař za rakousko-uherské vlády prý měl ročně pouze 11,000.000 korun, z čehož si vydržoval každý den nového koně, kdežto president že prý má pouze 3 koně a dostává pro svůj dvůr 70,000.000 Kč ročně. A přece prý za rakousko-uherské vlády bylo 52 milionů obyvatel a císařský dvůr stál pouze 11 milionů korun, kdežto nyní, že je v Československé republice 131/2 milionu obyvatel a stojí presidentův dvůr 70 milionů Kč ročně, na což prý jde celá ťarha - daň.
V tomto výroku shledává státní zastupitelství v Košicích rozšiřování nepravdivých zpráv.
Za druhé, co se týče schůze v Malčicích, tu vykládaje o práci ľudové strany na Slovensku, která snaží se lid přiblížiti k víře, prohlásil jmenovaný senátor, že s počátku samostatnosti se to nedělo, Češi že chtěli odstraniti víru, tudíž zde opět hleděl veřejně popuzovati k nenávisti proti Čechům na Slovensku působícím pro jejich národnost. Dále řekl, že ministr Šrámek a Mičura nadělali s benzinem veliké miliony dluhů, které jest nyní nucen lid platiti. Tento výrok zakládá skutkovou povahu přečinu utrhání na cti a ve spisech je také svolení obou ministrů, aby sen. Klimko pro toto utrhání na cti byl stíhán.
Za třetí prohlásil, že pozemková reforma neprovádí se řádně. Kdyby byl přestal na tomto výroku, snad mnohý z nás by s ním souhlasil, ale on řekl dále, že prý stát vykupuje pozemky za laciné peníze a draho je lidu prodává. Tudíž v tom vidí opět státní zastupitelství v Košicích sdělování a rozšiřování nepravdivé zprávy, o které prý věděl, že je nepravdivá. Konečně při vchodu četnické hlídky, doprovázející okolního notáře Miroslava Tatara, který chtěl úřady nepovolenou schůzi rozpustiti, křičel na shora zmíněné obecenstvo mezi jiným:
,; . . . odstraňte žandáry, nebo je odstraním sám . . .", čímž vybízel k přečinu podle §u 4 1. odst. zák. čl. XL/19-14 a v tomto jednání vidí státní zastupitelství skutkovou povahu přečinu podle §u 15 č. 2 zákona na ochranu republiky.
Na základě tohoto návrhu žádá tedy sedrie v Košicích za svolení k trestnímu stíhání sen. Klimko.
Imunitní výbor uváživ, že sedrii v Košicích nejde snad o to, aby byl sen. Klimkovi znemožněn výkon senátorského mandátu, a uváživ dále, že tenor shora naznačených výroků nespokojuje se pouhou kritikou vládního systému, nýbrž nese se k tomu, aby vzbuzena a rozšiřována byla nenávist proti české národnosti a aby podkopán a zeslaben byl prestiž Československé republiky, a konečně uváživ, že všechny tyto a takové řečnické výstřednosti dějí se v očekávání, že poslanecká imunita toho kterého řečníka krýti bude proti stíhajícímu zákonu, čímž trpí veřejná mravnost, spravedlnost a autorita zákonů, usnesl se navrhnouti senátu, aby sen. Klimko byl vydán a aby byl dán souhlas k jeho stíhání pro shora naznačené trestní skutky.
Místopředseda dr. Soukup: Slovo si vyžádal pan sen. dr. Mudroň. Uděluji mu je.
Sen. dr. Mudroň: Vysoký senát! Upozorňujem napred a súčasne prízvukujem, že nehlásil by som sa ku sĺovu k vôli tomu, abysom bránil tu svojho vysokocteného priateľa sen. Klimku. Ale menovite prihlásil som sa preto, lebo chcem predniesť a v pravom svetle poukázať na túto záležitosť, že imunitný výbor ako ľahko vydáva svojich členov.
Vysoký senát! Tu hneď vidno z prvého prípadu, že tento Iíčený skutočný stav, ktorý sa líči vo zpráve imunitného výboru, že tento nezodpovedá tomu deliktu, ktorý sa imputuje sen. Klimkovi, ako spáchaný delikt.
Vysoký senát! Pudľa tohoto opisu, podľa tejto zprávy tedy sen. Klimko udajne na verejnom shromaždení ulapil tam prítomného starostu, ktorý starosta žiadal, aby sa legitimoval. Tak je skutočný stav ten, že toto vôbec nebola schôdza riadne oznámená, ale toto bola len privätna porada, na ktorej mali miesto výlučne len pozvaní. Nuž tu uznáva sama zpráva, že ked, žiadal legitimäciu pán rychtár, prednosta, vtedy Klimko chytil ho udajne za ruku a snažil sa ho vyhodit von. Nuž, prosím, tento skutkový stav naskrze nezodpovedá násiliu oproti úradnej osobe. Eebo, prosím, chytiť niekoho za ruku a snažiť sa ho vyhodiť, ťo neznamená vyhodenie, len snaženie sa, tedy; prosím ponížene, to skutočnosti neodpovedá, ako svedkami bude dokazovať sen. Klimko pred súdom, že sa ho ani nedotknul. Ale dato non konceso, že by sa to skutočne bolo stalo. Tedy, prosím ponížene, to bol skutočne len pokus násilníctva oproti úradnej osobe a pokus môže byť len vtedy trestný, keď je to v trestnom zákone vypovedané. Ale pokus násilníctva oproti úradnej osobe je nemožný. Tento skutok nebol dokončený á za to ani vôbec žalovaný byť nemôže, totiž nieto súdu, ktor ý by mohol vypovedať, že podľa tohoto skutkového stavu spáchal zločin násilníctva oproti úradnej osobe. Pokiaf sa týče druhého bodu, že vraj Česi na Slovensku r ekvirovali za nízku cenu pšenicu a za vysokú predávali. Sen. Klimko vôbec Čechov nevzpomenul, o Čechoch vôbec celkom nerozprával, ale rozprával o bývalom štátnom obilnom úrade. Vzpomenul, že tento štátny obilný úrad skutočne bral metrický cent a zaplatil zaň 120 až 160 korún, bral ale zaň 360 korún. Však to je aj zistené, že po likvidácii tohoto úradu zostalo, tuším 7 a 1/2 milionov korún dlžôb. To je všeobecne známa vec, ktorá sa nie jedným, ale sta svedkami dá pred súdmi zistiť, že skutočne za lacné peniaze bral tento obilný úrad a draho predával. Ešte raz osvedčím, ako som i od svedkov počul, že Čechov vôbec nevzpomenul, ale výlučne len tento bývalý štátny obilný úrad.
Prosím, ďalej je tu otázka, že Česi brali vieru. Toho vôbec nevzpomínal, on Čechov vôbec nevzpomínal, ale rozprával o náboženstve, že tedy ako oproti náboženstvu sa reční. To je skutočne pravda, vysoký senát. To som i ja sám mockrát zkusil a u nás na Slovensku je to všeobecne známa vec, že totiž ešte i v r. 1923 chodili t. zv. agenti po poliach a všade búrili oproti náboženstvu. "Blbí Slováci, čo vy ešte veríte v boha, však boha niet, a na čo veríte tým kňažom? Tí vám len berú petrský halier, a oni z toho dobre žijú a vám peniaze berú." To sa dá tiež veľmi mnohými svedky pred súdom zistiť, že sa skutočne na Slovensku proti náboženstvu mnoho mluví. Vysoký senát! Čo sa tu o našom prezidentovi Masarykovi a jeho dôchodoch vzpomína, to je zcela falošná zpráva, ktorú urobilo četníctvo, avšak tá skutočnosti neodpovedá. (Sen. Klečák: Které je ale sen. Klimko schopen!) Môže byť! Ale on sám tvrdí, že toho nevzpomínal, že len kritizoval rozpočet. (Hlas: To je pěkná kritika! -Sen. Kouša: On si to spletl s maďarskými korunami!) To splietli četníci. (Výkřiky.)
Místopředseda dr. Soukup: Prosím o klid.
Sen. dr. Mudroň (pokračuje): Notár rozprával, že hovoril tiež o pánu ministrovi Šrámkovi a Mičurovi, že na benzíme ukradli 2 miliony. Než, vysoký senát, nemyslím, že by sa našiel človek, ktorý by mohol veriť, že je sen. Klimko natoľko neinformovaný, že by mohol do benzínovej otázky pliesť tých dvoch menovaných pánov. On vôbec ani týchto pánov nevzpomínal.
Ďalej čo sa týče pozemkového úrodu. Je predsa všeobecne známo, že s prevádzaním pozemkovej reformy je veľká nespokojnosť. (Sen. Hrejsa: U velkostatkárů ano!) Nedávno čítai som vo Šrámkových "Lidových Listoch" o prídele pôdy z veľkostatku v okolí Kladna. Podľa zákona majú dostat prídelom budovy menovite tí, ktorí boli na veľkostatku úradníkmi, ale tí neáostali vôbec nič, žiadné budovy. Boli na ponosu u pána pr ezidenta pozemkového úradu a ten im oznámil, že o tom vie. Áno, že patričného prídelového komisára potrestal tým, že ho odstránil a poslal na Slovensko. To je skutočná pravda, je to v "Lidových Listoch". (Sen. Walló: Tak nás obohacujú, na Slovensku, my tam máme špiny dosť!)
Slávny senát! Viem, že hovorím nadarmo, že sen. Klimko vydaný bude. To však na veci nič nemení. Uvidíte, slávny senát, že trestná senátna sedria žalobný spis odmietne a že sen. Klimko bude oslobodený.
Místopředseda dr. Soukup: Debata je skončena. Pan zpravodaj má slovo k doslovu.
Zpravodaj sen. dr. Stránský: Slavný senáte! Dovolte mi, abych několika slovy reagoval na to, co právě kolega dr. Mudroň zde přednesl. On praví, že v té prvé otázce, co se týče zločinu násilného vztažení ruky na úřední osobu, že lze mluviti zde jen o pokusu a ne o dokonání činu. Tomu ovšem není tak. Pokus liší se od dokonaného činu tím, že pokusu se dopouští ten, kdo sice ten zlý skutek chce spáchati, avšak následkem překážek odjinud vzešlých nemůže se dopustiti toho skutku a nedochází tedy k uskutečnění jeho. Zde však trestnost spočívá v tom, že již vztáhl ruku na starostu, ne to, že chtěl ho vyhoditi. To je ovšem pokus, ale proto, že ho chtěl vyhoditi, v tom není ta trestnost, nýbrž trestnost spočívá v tom násilném vztažení ruky na úřední osobu. Mám veškeren respekt a úctu ke kolegovi dr. Mudroňovi, jsem přesvědčen ale, že mi dá za pravdu, že při výkladu trestního zákona zde nelze mluviti o pokusu, nýbrž o dokonaném činu.
Co se týče toho obilního úřadu, nedá, se upříti, že snad všichni, jak jsme zde, máme jisté stížnosti proti způsobu, jakým obilní úřad jednal. Avšak ve zprávách, které jsme sem dostali, ve spisech, které j sem prostudoval, nestojí slova o obilním úřadu, nýbrž tam stojí, že jmenoval Čechy.
Nuže především není to naší věcí rozhodnouti, jestli řekl to nebo ono, to je věcí soudu, aby to posoudil, a jestliže kolega dr. Mudroň praví, že bude sen. Klimko osvobozen, tedy musím upřímně říci, že bych mu to přál, aby byl osvobozen, aby prokázal před soudem, že tomu tak není, že je to věc, kterou nepovídal. Ale my neznáme o tom rozhodovati. Jedině můžeme rozhodovati na základě zpráv, které tu máme a jestliže kolega dr. Mudroň praví, že tyto zprávy nejsou pravdivé, že jsou falešné, to my nemůžeme zde rozhodovati: (Sen. dr. Heller [německy]: Ale už se to stalo! Udělali jste to zase! - Výkřiky. To je zbytečná celá imunita! - Výkřiky české i německé.) On prosím přednese před soudem své námitky a jestliže obžaloba, která bude vznesena od státního zastupitelství v Košicích, nebude moci jeho svědky nebo námitky vyvrátiti, ovšem bude kolega Klimko osvobozen. (Hluk. Sen. dr. Heller [německy]: To je naše stanovisko, které jste vy opustili! - Sen. Niessner [německy]: Soud bude svobodomyslnější nežli senát ? - Sen. Kroiher: My ho neodsuzujeme, dáváme mu možnost, aby se bránil!) Ještě jednou musím pánové na to upozorniti a budoucně přinesu statistiku toho a dokážu vám, kolikráte jsme navrhovali a usnesli se na nevydání, a jestli sami - nemýlím-li se - také členové klubu německých sociálních demokratů participují velkým procentem na tom usnesení, aby nebyli vydáni. (Sen. dr. Heller [německy]: Dvakrát nebo třikrát!) "Dreimal" je také něco. "Einmal je keinmal", ale "dreimal" není "keinmal"! (Veselost. - Sen. dr. Heller [německy]: Vždyť dříve byla také docela jiná prakse! - Sen. Niessner [německy]: Vy zacházíte s imunitou jako s nějakým cárem! - Sen. dr. Heller [německy]: Teprve od té doby, co má Stránský všechny případy imunitní, se tak stalo! - Sen. Niessner: . . . Oberhenker! . . .)
Místopředseda dr. Soukup: Pánové, prosím o klid!
Zpravodaj sen. dr. Stránský (pokračuje): Jsem jako ten františkán, který přišel . . . (Sen. dr. Heller [německy]: Ta vaše porovnávání!) . . . prositi o almužnu a ten surový člověk, u něhož žebral, mu dal pár facek. Já ty facky od vás beru, ale prosím, abyste hlasovali podle zákona a podle práva. (Sen. Niessner [německy] Budeme hlasovati tak, jak budeme chtíti a ne jak Vy si přejete! - Kde pak je zákon?)
Já vím, že budete hlasovati jak chcete a právě tak dobře vím, že budete hlasovati proti, poněvadž my navrhujeme pro. To je vaše zásada. (Sen. Niessner [německy]: Protože je to nespravedlivé!) Není to nic nespravedlivého, když chceme, aby zákonu dán byl průchod nejen proti veškerému občanstvu, nýbrž také proti senátorům a poslancům, poněvadž vycházíme z toho názoru, že my senátoři nemáme žádných privilejí před jinými občany, žádné další jiné právo porušovati zákony a že naopak musíme vzorně se chovati před voličstvem a musíme těmto zákonem pomáhati k průchodu. (Sen. Walló: Na čo je ta imunita potom?) To je právě váš omyl, pane kolego, že vy myslíte, že pod rouškou a záštitou imunity můžete mluviti a jednati jak chcete. (Sere. Walló: Já to tak nemyslil! -Sen. Niessner [německy]: Pane doktore, stokrát byste byl musil býti za Rakouska vydán, jak jste mluvil!)
Já jsem prosím nikdy nebyl udán . . . (Sen. Niessner [německy]: Protože jste věděl, že vůbec nebudete vydán!) . . . a jsem přesvědčen, kdyby ve vídeňském parlamentě imunitní výbor byl navrhl, abych byl vydán, že by mne sněmovna rakouská byla vydala. (Sen. Niessner [německy] Nevypravujte nám to, ani jeden takový případ nenastal! - Sen. Walló: Ale Klimko dal jeho vážné čestné slovo a vzdor tomu slovu jste ho vydali! Vy neznáte rozdílu mezi svědomitým a nesvědomitým, když nedáte na čestné slovo nic senátorovi, pak nedáte vůbec nic na čestné slovo! Já, jsem byl dojat nad tím čestným, slovem!)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Pane kolego Walló, nemáte slovo! Prosím pana řečníka, aby pokračoval.
Zpravodaj sen. dr. Stránský (pokračuje): Já věřím, že jste byl dojat nad tím čestným slovem, ale upozorňuji, že zde nerozhodují žádná čestná slova, ale že nemají se také dávati lidem slova nečestná. (Hlas: Tak jest! - Sen. Walló: Není pravda, co se tam udává, vy budete překvapen, až se dovíte pravdu! Já mám 22 zápisnic v rukách o tom, jaké nespravedlivosti spáchali někteří četníci!)
Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Kolego Walló, nemáte slova, neračte se rozrušovati.
Zpravodaj sen. dr. Stránský (pokračuje): Bylo zde řečeno, že kolega Klimko nepronesl ona slova o presidentu Masarykovi. Já bych milerád tomu věřil, poněvadž skutečně mám za to, že kolega Klimko přece ví dobře, že to není pravda, a také tvrdí státní zastupitelství v Košicích, že on rozšiřoval tuto zprávu, ačkoliv věděl, že není pravdivá. Kdyby se zde jednalo o nějaká dvě, tři slova, pak bych řekl, možná, že ten zpravodaj se mýlil, ale celou tu historii o těch sedmdesáti milionech si přece ten četník, který tam byl, nebo úřadující komisař nevymyslil. To by musil býti velice zlomyslný člověk, aby si něco takového vymyslil. Není-li to ovšem skutečně pravda, pak se to před soudem dokáže, resp. vyvrátí, ale to není naší věcí zde rozhodovati. Já bych si dovolil k panu kolegovi dr. Mudroňovi učiniti dotaz a otázati se ho: jsou takové řeči způsobilé čest a prestiž republiky před celým světem a před vlastním občanstvem obhájiti, nebo jsou způsobilé je poškoditi? Jsem přesvědčen, že kolega dr. Mudroň je vlastenec a že si přeje zdaru republiky Československé, ale je-li tomu tak, musí mně dáti za pravdu, když řeknu, že republika musí se proti takovýmto útokům hájiti. Věřte mně, není to příjemno navrhnouti zde vydání senátora, když takovýmto způsobem jedná. Takováto apel bych si netroufal učiniti k pánům s levé strany, poněvadž jsou to nepřátelé republiky, ale vy, kteří musíte s námi býti za jedno v tom, že za své osvobození máte co děkovati nám, jako tmy máme za posílení a vzrůst republiky děkovati také zároveň vám, nemůžete si přáti, by takovým způsobem na veřejné schůzi bylo mluveno. A konečně jen ještě jednu věc.
My jsme u vědomí, že republika nejenom má velice mnoho a nebezpečných nepřátel za hranicemi, nýbrž ještě více jich má ve svých vlastních hranicích, že tedy tu je nebezpečí ještě větší . . . (Sen. dr. Heller [německy]: Vy jste ten nejhorší nepřítel se svým štvaním! Štvete neustále!) Ano, já vaše fráse snesu. Víte, mně můžete říci, co chcete, já vás znám pánové, já znám vaše smýšlení o republice, já vím, že vy jste političtí jesuité, kteří zde nechcete připustiti pravdu toho a nemáte odvahy hájiti svoje vlastní přesvědčení o tom, že si nepřejete tuto republiku. (Sen. dr. Niessner [německy]: Jak pak mluví dr. Kramář o Masarykovi? Jak pak mluví dr. Kramář o presidentovi? Kde pak jsou ti vlastenci u národních demokratů? Příště ukážeme, jak pan dr. Kramář mluví o presidentovi!) Mně také nepřekřičíte. Nedělám si nic z vašeho křiku, to je všecko marné, pánové.
Tedy jestliže republika přišla k tomu přesvědčení, že musí si utvořiti zákon na ochranu svoji proti všem těm útokům svých nepřátel, pak také musí skutečně hledět zákonodárný sbor zjednati tomu platnost. Neboť, račte si představiti, že veškeré úřednictvo naše, které je povoláno k tomu, aby zachován byl klid, veřejný pořádek a zákonitost v obyvatelstvu, dostane do ruky takový zákon a nyní, když by mělo zjednávati tomu zákonu průchod, řekne senát nebo sněmovna: Nesmíš proti těm lidem zakročiti! To by z těch úředníků byli brzo jeleni, nevěděli by, co mají a co nemají dělati. Proto jsem toho názoru, poněvadž je velké nebezpečí v rozšiřování takových názorů na schůzích a v takových řečích, že senát nemůže prokazovati žádné milosti, nýbrž že skutečně, když žádá ten úřad, který koná jen svoji povinnost, abychom svolili k stíhání toho kterého senátora, nelze jinak, než vyhověti. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Debata je skončena.
Vážený senáte! . . . (Výkřiky sen. Walló.) Pane kolego Walló, nemáte slova, prosím o klid.
Slavný senáte! Když pan zpravodaj mluvil a replikoval na vývody kol. dr. Mudroně, vyslovil se pan sen. Niessner zvláštním výkřikem vůči němu, že je "Oberhenker". (Sen. Kroiher: To je místopředseda senátu!) Jsem povinen, abych pro tento urážlivý a neparlamentární výrok volal pana sen. Niessnera k pořádku. (Výborně!)
Když pan zpravodaj ve své řeči pokračoval, vyslovil se mezi jiným také, poukazuje na senátory s levé strany, že jsou nepřáteli republiky. Mám za to, že tento výrok přesahuje formu parlamentární kritiky a cítím povinnost, abych pana zpravodaje na to upozornil, a za tento výrok také jej volal k pořádku.
Přikročíme k hlasování.
Kdo, prosím, souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby sen. Klimko byl vydán k trestnímu stíhání pro naznačené trestní skutky, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím je tento návrh výboru imunitního přijat.
Sděluji, že do výboru rozpočtového na místo sen. Kroihera nastupuje sen. Hrubý,
do výboru branného za sen. Měchuru sen. Ackermann,
do výboru sociálně-politického za sen. Bbabku sen. Ackermanna za sen. Kadu sen. Cholek a
do výboru technicko-dopravního za sen. Hrubého sen. Sehnal.
Pro úterní schůzi udělil jsem dodatečně dovolenou sen. Egrymu.
I. místopředsedou výboru zahraničního zvolen byl sen: Rozkošný.
Navrhuji, aby příští schůze se konala zítra, t. j. v pátek dne 3. dubna 1325 o 10. hodině s tímto
denním pořadem:
1. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu senátu řízením zkráceným projednána byla:
a) zpráva ústavně-právního výboru o usnesen í poslanecké sněmovny (tisk 2113) k vládnímu návrhu zákona o nedělích, svátcích a památných dnech republiky Československé. Tisk 2126;
b) zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2108) k vládnímu návrhu zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních. Tisk 2127.
2. Zpráva ústavně-právním výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2113) k vládnímu návrhu zákona o nedělích, svátcích a památných dnech republiky Československé. Tisk 2126.
3. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2108) k vládnímu návrhu zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních. Tisk 2127.
4. Druhé čtení zprávy rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2104) k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení o poplatcích, taxách a kolcích (hrací karty). Tisk 2121.
5. Druhé čtení zprávy výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2112) k vládnímu návrhu zákona, kterým, se zavádí placená dovolená pro zaměstnance. Tisk 2120.
Jsou námitky proti tomuto návrhu ? (Nebyly.) Nejsou.
Končím schůzi.
Konec schůze v 19 hodin.