Ničením a oslabovaním kresťanstva ničia sa súčasne i svedomitosť, spravodlivosť a spoľahlivosť, ktoré sú pri každom povolaní neomylne potrebné. Bez týchto prostriedkov je život jedného štátu len agoniou a zárodkom predbežne nepredvídanému nebezpečenstvu.

Slovenské porekadlo hovorí, že, keď Pán Boh chce voľakoho potrestať, tak odoberie mu rozum, to jest milosť, a mám obavu, že toto príslovie zastihlo i veľkú časť našich zákonodarcov, a začínam nad tým rozmýšľať a za pravdu uznávať, že v hriechu bolo všetko započaté a vybudované a preto nie je v účinkovaní našej republiky žiadneho požehnania, ani pozoruhodného výsledku, ktorý by sa mal už po 7ročnom jestvovaní preukazovať. (Sen. Matuščák: Pôjdme do Ríma pre požehnanie!) Môžete ísť do Ríma, len sa Ríma držte a potom budete vidieť, nakoľko ste blúdili!

Kultúrné otázky prevádzajú sa u nás vždy s urážaním rímsko-katolíckej cirkvi a jej duchovenstva, tej cirkvi, ktorá bola výchovou a zakladateľkou celej kultúry pre celý svet, s jej výtečným a obetavým duchovenstvom. Len duševne slepý a zlomyseľný nevidí a neuzná toto, lebo mu je večná nezmemiteľná pravda trňom v očiach. On chce vo tme chodit, podobne ako v kalnej vode ryby lapať, t. j., aby jeho hriech nebol hriechom považovaný, ale len pokrokárskym moderným skutkom, ktorým v smieva kultúru.

Celý postup tejto osnovy zákona značí ďalší krok chcieť, nový políčok dať rímskokatolíck ej cirkvi, čili tej obrovskej sile, na ktorej ramenách leží Československá republika. (Hluk. - Výkřiky odporu.) Áno, tak je! To je tá massa rímsko-katolíckeho obyvateľstva, ktoré je ešte dnes, ale len ešte dnes tak silne urážané a prenasledované s jeho duchovenstvom. (Výkřiky odporu u sen. Babky.) To je pravda, to ste tiež ostatne hlásal vtedy, keď ste mal svoju reč. (Sen. Babka: Nikdy nenapadám náboženstvo!) Napadal ste. Tu v senáte prosím, sa stalo, ža jeden senátor vzal všetky citáty biblické a začal sa im tu vysmievať a celý senát sa usmieval tomu. To je hanba pre celú Československú republiku, takto nedôjdeme ďaleko.

Ja mám ešte len ten dotaz na všetkých tých, ktorí si pri osnove tohoto zákona lámali hlavu, či nemajú vážnejšie, potrebnejšie a prospešnejšie práce pre Československú republiku, nežli bola táto? (Sen. Babka: Bola by odluka šiátu od církvi lepšia?) To vy nikdy neprevediete. Na to vám neprijde. Drieve vám dôjde dech na všetky tie zákony, na všetky takéto kotrmelce. Ešte sú dôležitejšie veci. Nezabúdajme pánovia, že základom všetkého dobrého a blaha celého štátu a celého sveta a čo sa ten hneď, aj Československou republikou bude volať, sú čisté mravy, sú čisté mravy vyrastené na fundamente stanov a zásad kresťanských. (Hlasy: Nemůže to přečíst! - Kdo vám to napsal?) Nemôžem to prečítať, ponevač mám slabé oči a prijdete na to, keď budete mať taký vek a budete musieť tiež toľko pracovať. To je ten váš barometer vašej výchovy a vašej duchovnej inteligencie, že sa dovediete nad tým pozastaviť. (Hlas: A to je znamenitá řeč!) Áno, hanbie sa, to je vážné poslúchanie záležitostí senátu? Bol som roky a roky vo výbore mestskom, ale o veľa vážnejšie pojednávali sme záujmy jedného mesta, ako vy tu v senáte jednáte o záujmoch celého obyvateľstva. Hanbite sa. Nech to počúvate vonku, to nikto si neosobí v Československej republike ani v žiadnom inom štáte, že sa takto bagatelizujú reči a dôkazy pravdy.

Fundament týchto mravov sa u nás dnes tu v zákonodarstve od väčšiny už často a vyzývave otriasa, vlastne napadá, však ale nezapomínajte na nášho Spasiteľa, ktorý Petrovi, prvému rímsko-katolíckemu pápežovi preriekol a povedal mu: (Hlas: To nebyl papež!) Ano, Petre, ty si skala a na nej si postavím moju cirkev, ktorú ani pekelné brány nepremôžu. A to je tá skala, ktorej sa vysmievate, to je tá sila, ktorá vašich predchodcov vychovávala a urobila ľuďmi, vy sa dnes v tom pokrokárskom živote vynasnažujete tvrdiť, že človek pochádza z opice, vy patríte k opiciam, podľa úsmevu patríte k tomu, lebo len blázni sa smejú bez príčiny a vy sa smejete, keď máte vážne poslúchať.

Předseda: Volám pana řečníka k pořádku.

Sen. Walló (pokračuje): A k apoštolom ďalej predpovedal: ja sotrvám s va mi, to jest s cirkvou rímsko-katolíckou až do konca sveta. Tá čiastka zákonodarcov, ktorá sa zabýva políčkovaním rimsko-katolíckej cirkvi, koná jalovú prácu a rozsieva hriech medzi obyvateľstvom, zaiste nie na prospech našej republiky.

Nech sa radšej stará a pracuje k zaisteniu a dodávaniu chleba a o existenciu obyvateľstva slušným šetrením v pohybe v celom štátnom živote. (Sen. Babka: Aj o to sa staráme!)

Nestaráte sa, máme nezamestnanosť, máme konzuláty, ktoré sú veľmi platené, v Amerike dostane náš vyslanec 24.000 dolárov ročne, ale francúzsky dostane len 18 tisíc, tak sa u nás šetrí! Máme dobytkárske družstvo, tam umiesťujete tých masníkov za direktorov. (Obrácen k sen. Duchajovi): Aj vy patríte k tomu, poznám vás, ako svoj peniaz!

Tedy dosť že odoberajú obyvateľstvu jeho existenciu a nestarajú sa jemu telesného chleba poskytnúť, berú mu i duševný chlieb, aby bol všetkého zbavený, čo by mu nádeje a trpelivosti dodávalo.

Pre tieto vážné príčiny, my ľudová strana, sme oproti osnove tohoto zákona.

Předseda: Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! K vývodům pana kolegy Walló bych si dovolil jen několik slov. Pan kolega Walló míní, že zákon je útokem na římskokatolickou církev. Jistě, že toto obvinění je naprosto nesprávné a neodůvodněné.

Uvedl jsem již, že zákon nemá téměř nových ustanovení, nýbrž že jen znovu srovnává dřívější zákony, zejména rakouský zákon z roku 1868, a že převzal některá ustanovení uherského zákona a pak náš zákon z roku 1920, který však také nemá v podstatě nových ustanovení, nýbrž jinak upravená ustanovení rakouského zákona z roku 1868. Tedy zde jde skutečně o úpravu poměrů mezi jednotlivými církvemi a mezi jednotlivými vyznáními. Jestliže by tato úprava byla pokládána za útok, pak se tento útok stal roku 1868 za Rakouska. Tento zákon z roku 1868 podepsal císař František Josef. Tedy jestli on se dopustil útoku nějakého, pak ovšem bychom my v tomto útoku pokračovali. Myslím však, že útok to nebyl, nýbrž zde byla opravdová vůle upraviti poměry mezi jednotlivými církvemi. Nesmíme zapomenouti, jaký stav byl dříve. Vždyť v Rakousku byl konkordát s katolickou církví, který ovšem dával některá přednostní práva katolické církvi před jinými. Podle politických a kulturních poměrů nebylo možno udržeti konkordát. Proto se sáhlo k upravení poměrů zákonem mezi jednotlivými církvemi tak, jak se to stalo zákonem z roku 1868. To nebyl útok na žádnou církev, neboť dbalo se úzkostlivě o to, aby poměry mezi jednotlivými církvemi byly rovné, aby žádná církev neměla nadpráví nad druhou a aby také jiným vyznáním a jiným církvím bylo dopřáno stejné ochrany zákona, jako měla církev katolická. Tedy říkati, že tu jde o nějaký útok, o nějakou zlomyslnost atd., nemá podstaty a naprosto není odůvodněno.

Ústavně-právní výbor navrhuje také, aby byla přijata resoluce, ve které se vyslovuje přání za zavedení druhých svátků velikonočních, vánočních a svatodušních. (Sen. Babka: A prečo nic Velký piatok?) Je mi líto, nemohu.

Tedy resoluce v tomto smyslu je navržena a já doporučuji, aby byla rovněž přijata, ovšem dodávám k tomu, že většina ústavně-právního výboru předpokládala, že zase z ostatních svátků tyto tři dny budou nahrazeny tím způsobem, že jiné svátky budou přeloženy na neděle, po př. odstraněny.

O tom koná vláda ještě potřebné vyjednávání, a já doufám, že tu k dohodě také dojde.

K obsahu zákona bych si dovolil ještě podotknouti vzhledem k řeči, která tu byla pronesena, že v §u 11 poslední odstavec mluví, že má býti zanecháno práce v blízkosti kostela, která by mohla rušiti neb překážeti náboženské slavnosti, a odst. 4. praví: "Totéž platí při obvyklých slavnostních průvodech náboženských na veřejných místech, kudy průvod se ubírá." Nejde tedy o pouhá procesí nebo o průvody, které by se sice pořádaly církevně, ale nikoliv slavnostně. Tady jde jen o slavnostní průvody, tedy na př. průvod o Božím Těle neb o Vzkříšení. To jsou slavnostní průvody, kterým se má věnovati zvláštní úcta, kdežto obyčejné pouti neb obyčejná procesí jistě těmi slavnostními průvody míněna nejsou.

Dovoluji si jen opakovati návrh, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo schváleno tak, jako bylo předloženo.

Předseda (zvoní): Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O celé osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých dílů a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Nejsou. Budeme tudíž tak postupovati.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých dílů, jakož i s úvodní formulí ve znění usnesení poslanecké sněmovny tisk 2129, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. - Osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých dílů a úvodní formulí přijímají se ve znění usnesení poslanecké sněmovny tisk 2129 ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr. Veselý: Nikoliv.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých dílů, jakož i s úvodní formulí tak, jak byly právě přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. - Osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých dílů, jakož i s úvodní formulí přijímají se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Nyní budeme hlasovati o resolucích výborů, otištěných ve zprávě výborové.

Kdo souhlasí s resolucemi, otištěnými ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. - Zmíněné resoluce se přijímají.

Jako dalším bodem je:

Zpravodajem za výbor technicko-dopravní je pan sen. Horák.

Zpravodaj sen. Horák: Slavný senáte Chceme-li účelně čeliti snahám po autonomii Slovenska, tu musíme v prvé řadě postarati se o dobré spojení se Slovenskem, nebo, železniční síť našich drah podle železniční mapy vyznačuje do dnešní doby na hranicích moravsko-slovenských velkou mezeru, vytvořenou bývalou maďarskou vládou na ohraničení a isolaci Slovenska.

Naše hlavní dráhy na Slovensko musí dříve dotknouti se hranic našeho státu, nežli dopraví nás přes. Bohumín nebo Bratislavu do vnitrozemí Slovenska, a tím trpí naše vzájemnost se Slovenskem, náš obchod i průmysl.

Náprava těchto neblahých poměrů vyžaduje značné přeměny a doplnění našich drah a k tomuto důležitému úkolu náleží především vykoupení a zestátnění dráhy Kúty-Trnava. (Místopředseda Valoušek převzal předsednictví.)

Dráha tato probíhá slovenským územím v délce 68 km a zkracuje cestu z Kút do Trnavy, eventuelně do Píšťan, o 43 km.

Vedle strategického významu prospěje zestátnění této dráhy i zanedbávanému okresu senickému, zejména městu Senici, které pro svůj čistě slovenský ráz, jsouc pohraničním městem, trpělo nejvíce pod maďarskou vládou a nese dosud následky maďarského nepřátelství v úmyslném odříznutí železniční stanice od města a důsledkem toho rozvoj města Senice je zabržděn.

Pro velkou důležitost svrchu uvedené dráhy rozhodla se naše vláda již v r. 1920 vybudovat tuto dráhu na trať prvotřídní a od té doby obyvatelstvo okresu senického na zestátnění dráhy bezvýsledně čeká.

Technicko-dopravní výbor pojednal o výše uvedeném návrhu a usnesl se senátu Národního shromáždění navrhnouti, aby schválil dotčený návrh ve znění vpředu uvedeném.

Místopředseda Valoušek (zvoní): Za výbor rozpočtový referuje pan sen. Zimák.

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Predložený návrh je výrazom želania obyvateľstva širokého pásma západného Slovenska. Od prispôsobenia sa železnice k novým štátnym útvarom očakáva sa hospodárske zveľadenie tohoto kraja a pevnejšie hospodárske pripútanie Slovenska k zemiam českej historie. Skôr bravitoval všetok priemysei zo slovenského územia smerom k Budapešti. Železnice sa stavaly v údoliach riek, tieto sa stiekaly v Dunaji a s týmto na slovenský juh. S týmto geografickým útvarom operuje dodnes maďarská iredenta. Tento podklad maďarskej iredenty musí sa podvrátiť a čím skorej sa tak stane, tým pevnejšia bude Československá republika.

Návrhom predloženým cieli sa na urychlené soštátnenie železničnej trate Trnava-Kúty, dlhej asi 68 km. Soštátnením docielilo by sa naj samprv zlacnenia dopravnyeh ťarifov, čo by prispelo k schopnosti konkurencie priemyslových výrobkov, pomohlo by obchodu a oživilo hospodársky ruch toho pásma vôbec a pevne by pripútaĺo Slovensko hospodársky k zemiam českej historie. Dnes je doprava na tejto trati zaťažená lámaním tarifu. Soštátnením zaviedol by sa jednotný barem československých štátnych železníc a zkrátila by sa aj tarifná vzdialenosť medzi Moravou a Povážím, čo by značne zlacnelo dopravu.

Pri soštátnení dalo by sa očakávať sosilnenie tejto železnice, ako ta vyžaduje už jej štrategický význam, a.ko o ňom hovorí isté usnesnie vlády z roku 1920. - Veď len v páde nejakého puču zpoza Dunaja, niekoľko ranami z diel je prerušená doprava medzi Moravou a Bratislavou.

Z praktického stanoviska znamenalo by sosilnenie tejto železnice, obľahčiť trať Bratislava-Kúty, ktorá je prílišne žaťažená. Bratislavské nádŕažie ťažko zdoláva premávku, je na nepríhodnom mieste, kde sa nemôže rozšíriť a jeho výstavby, na inom mieste je vzdialenou hudbou budúcnosti.

Okolo trati Trnava-Kůty je úrodný kraj. Okrem obilia dodáva sa odtiaľ mnoho zemiakov. Priemysel je hojne zastúpený v Trnave. Je tu sladovňa, cukrovar, záplkáreň, čokoládka, železiarne a nove vybudované dielne štátnych železníc. Nádaš-Smolenice má továreň na chemické výrobky - aceton, drevené uhlie -. Boleráz má továreň na kukuričný škrob, Šaštín tiež škrobáreň. Na iných miestach blízko trati sú kamenolomy a iné podniky, ktoré všetky od soštátnenia, sosilenia a prepočítavania dopravných tarifov očakávajú vzpruženie.

Najviac usiľuje o soštátnenie tejto trate okresné mestečko Senica. Je to mestečko, ktoré práve preto, že bolo húževnate slovenské, ostalo vzdialené od železnice. Stanica železničná je na 4 km od mestečka, čo samozrejme musí hatiť žiaducný jeho vzrast a vývin. Začína sa tu umiestňovať priemysel. Najnovšie bola tu sriadená továreň na umelé vlákna. Ale tak táto továreň, ako ostatný priemysel baziruje na tom, že železnica Trnava-Kúty bude skoro soštátnená a žé potom pri jej prestavbe äa silnejšiu trať dostane sa stanica až k samému mestečku.

Abysom len poukázal, že to bola skutočne zúmyselnosť, že zrovna slovenské mestečká zostaly vzdialené od železníc, toho dokladom je mestečko Senica sama, o ktorej hovorím, že bola húževnate slovenská. Potom máme Modru, ktorá je tiež asi na 7 km vzdialená od železnice len preto, že to bolo mestečko slovenské a žeľeznica sa stavala tak, aby nebol možný potom v tornto mestečku vývoj priemyslu a hospodárskeho života. Snáď ešte pádnejším dokladom by bola Krupina. Do Krupiny bola vystavená z Budapešti cez Šáhy už asi pred 25 rokmi železnica. Keď chceli stavať ďalej železnicu z Krupiny do Zvolena, aby odtiaľ bolo náležité spojenie s ostatnými dráhami, tak dostalo mestečko Krupina zprávu od maďarského ministra obchodu, že želaniu krupinských obyvateľov sa môže až vtedy vyhovieť, až sa preukáže, že Krupina má aspoň 45 % Maďarov.

So stanoviska finačného zaťaženia štátu nie je záležitosť na toľko pripravená, aby sa mohly podať číslice. Počita se len na povinnosť nového štátu, ktorý zaisťuje Slovákom právo na život, že bude od koreňa liečiť staré krivdy a zúmyselné zloby, pokial to jeho finančné sily stačia.

Tieto všetky dôvody majúc na zreteli, navrhuje rozpočtový výbor:

Slávny senát, ráčiž sa usniesť: Vláda sa vyzýva, aby urýchlene vyjednávala so Spoločnosťou slovemských západných železníc cieľom pre vzatia železnice Trnava-Kúty do vlastníctva štátu.

Místopředseda Valoušek (zvoní): K slovu se přihlásil pan sen. Matuščák. Prosím aby se ujal slova.

Sen. Matuščák: Slávny senát! Pri tejto otázke, čo sa týče soštátnenia súkromných dráh, musím v prvom rade ľutovať, že pán minister železníc nemá toľko - pardon, nechcem sa drasticky vyjadriť - ale povinnosťou jeho by bolo, aby tuto sedel a aspoň by slyšal tiež mienky, čo tuto v slávnom senáte o tejto otázke sa mluví. On má iné zábavy, to ho vôbec nezaujíma, aby do senátu prišiel, keď na dennom porade máme tento bod, soštátnenie súkromných železníc. Mojou povinnosťou, ako starého eisenboňáka, je, aby som v krátkosti o tom niekoľko slov prehovoril. Proti soštátneniu nemôžem ani slova riecť, poneváč schvaľujem soštátnenie súkromných dráh, ale upozorňujem pána ministra železníc na starých eisenboňákov, ktorí týmto soštátnením budú vyhodení na dlažbu. Je treba, aby bolo dbané a prehliadané na ich zásluhy, aby im boly udelené penzie, aby sa nepokračovalo pri nich tak, ako pri zamestnancoch bývalej Košicko-bohumínskej dráhy a tak zvanej M. A. V., kde stá a tisíce eisenboňákov bolo vyhodené a nebola uznaná ich vydobudnutá služobná doba. Dnes však bude musieť štát platiť 4 miliony korún, poneváč najvyšší súd v Brne rozhodol týmto týždňom, že náš štát prehral 3 miliony korún a že vyhodeným eisenboňákom sa musí dať náhrada, ktorým drieve štát nechcel uznať penzie a odbytné nechcel dať dobrovoľne. Doporučoval by som, aby to vláda vzala za vážné a pán minister železníc nech o to dbá, aby takéto spory neboly.

Místopředseda Valoušek (zvoní): Rozhovory jsou skončeny, budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí s resolučními návrhy výborů obsaženými ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluční návrhy výborů se schvalují.

Přistoupíme k dalšímu bodu programu, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. dr Horáček.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Horáček: Nemám nic k podotknutí.

Místopředseda Valoušek: Pan zpravodaj nemá žádného návrhu na změnu.

Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Přistoupíme k dalšímu bodu programu, jímž je:

Zpravodaji jsou: za výbor ústavněprávní sen. Hucl, za výbor technicko-dopravní sen. Šťastný, za výbor rozpočtový sen. Kouša.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Hucl: Nikoliv.

Zpravodaj sen. Šťastný: Nemám žádné změny.

Zpravodaj sen. Kouša: Nikoliv.

Místopředseda Valoušek: Páni zpravodajové nemají žádného návrhu na změnu.

Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve, čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Výboru rozpočtovému a živnostensko-obchodnímu:

Vládní nařízení ze dne 4. dubna 1925, č. 59 Sb. z. a n., kterým se částečně mění seznam přepychových předmětů a výkonů, vydaný vládním nařízením ze dne 29. srpna 1924, č. 185 Sb. z. a n.

Místopředseda Valoušek: Dovolená byla udělena pro dnešní schůzi panu sen. Kroiherovi.

Navrhuji, aby bylo předsednictvo zmocněno svolati příští schůzi podle §u 40 jedn. řádu senátu písemně neb telegraficky se stanovením denního pořadu.

Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.) Nejsou.

Končím schůzi.