Zpravodajem je pan sen. dr Fáček.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Předkládaje jménem rozpočtového výboru návrh o závěrečném státním účtu za rok 1921, mám za to, že je žádoucno uvědomiti si význam našeho schvalovacího práva ohledně státních závěrek. Theoreticky je jistě tento význam veliký, poněvadž schvalování závěrky je nerozlučným korelátem schvalování rozpočtu, jedno bez druhého bylo by neúplné, ale ovšem v praxi nedá se upírati, že význam státních účetních závěrek a jejich projednávání v zákonodárných sborech je menší.

Neběží zde vůbec o to, aby vládě byla projevována důvěra nebo nedůvěra za to, jak hospodařila v příslušném roce. Máme před sebou dnes účetní závěrku za r. 1921. Rozpočet na tento rok sestavovala ještě druhá vláda Tusarova, hospodaření podle toho rozpočtu bylo částečně v rukou vlády Černého, která dokončila sestavení rozpočtu; a částečně v rukou vlády Benešovy. Všecky tyto vlády již zmizely, ale i kdyby byla poslední vláda ještě před námi, nečinili bychom ji asi výčitek pro její hospodaření, poněvadž je zde mnoho důvodů ke shovívavosti.

Je pravda, že hospodaření státní v r. 1921 neposkytuje obraz utěšený. Uvedu jen sumární číslice. Původní státní rozpočet stanovil výdaje částkou 13.841 milionů Kč, příjmy 14.129 milionů Kč. A vedle toho byly v tomto roce rozpočteny investice sumou 3.052 milionů Kč. Rozpočet tento nebyl dodržen. Stala se celá řada překročení, která byla potom vlastně až dodatečně schválena dodatkem k rozpočtu, který byl sice předložen ještě před koncem r. 1921, ale v Národním shromáždění byl vyřízen až počátkem r. 1922. Ale ani tímto dodatkem upravený rozpočet nebyl ještě dodržen. Zase ještě pak přišla celá řada zákonů, jimiž byly povoleny nové další výdoje, takže skutečný výdaj činí sice o 7 80,975.000 Kč méně oproti rozpočtu s dodatkem, avšak o 531,000.000 Kč více, připočtou=li se i výdaje povolené zvláštními zákony mimo rozpočet.

Také příjmy se valně odchýlily od rozpočtených sum, ovšem potěšitelným způsobem; vykazují o 3.416 milionů Kč více. Tyto celkové diference jsou ovšem výsledkem různých diferencí při jednotlivých kapitolách a ty zase jsou výsledkem velkého potu odchylek v rámci jednotlivých kapitol.

Co do výdajů některé kapitoly vykazují úsporu. Ovšem jsou to úspory, které vznikly vlastně jenom z odsunutí výdaje, jak je ve zprávě nejvyššího účetního kontrolního úřadu a ve zprávě rozpočtového výboru podrobně vysvětleno.

Naproti tomu u značnějšího počtu kapitol je překročení rozpočtových výdajů. V příjmech vykazuje ministerstvo financí značné zvýšení o 2.477 milionů Kč, což má příčinu v samočinném vzrůstu a v zavedení některých nových daní. Ale veliké úbytky proti rozpočtu jsou při báňských podnicích a při státních lesích a statcích.

Tedy, jak říkám, úchylek a nepravostí ve státním hospodářství v r. 1921 je mnoho, ale také mnoho důvodů, pro které můžeme je omluviti. Je to především nepohotovost našeho státu. My jsme ještě tenkráte ještě více než dnes byli ve stadiu vybudování našeho státu; nebylo zkušeností pro přesné sestavování rozpočtu. Přirozeně jsou potom úchylky od rozpočtů. Nehledě k tomu, že neustálenost poměrů politických a hospodářských uvnitř státu i v sousedství vyvolávala výdaje, které vůbec nebylo možno předvídati. Konečně musíme svojí přísnosti v nazírání na rozpočet a jeho dodržování položiti jisté meze.

Je nutno, myslím, vzhledem k dnešním poměrům poopraviti zásadně požadavky, které dřívější theorie kladla na úplnost a přesnost státního rozpočtu a jeho dodržování. Úplnost rozpočtu a přesnost jeho dodržování byly spíše možny tenkráte, když se stát ještě omezoval prostě na udržování běžné zprávy veřejné. Ale situace je o mnoho nesnadnější v našich dobách a zejména v krisích, které prodělával náš stát při svém počátku ve dnech, kdy každou chvíli je nutný nějaký hluboký zásah státu do hospodářských poměrů, který vyžaduje neobvyklého nákladu. (Místopředseda dr Soukup převzal předsednictví.) Tak na př. byla to akutní krise zásobovací, která si vyžádala velikých peněžních prostředků od státu; a je také nemožné přesné hospodaření podle rozpočtu v době, kdy stát provozuje podniky obchodní a průmyslové, čehož dříve nebývalo. Přirozeně tyto podniky podléhají konjuktuře. Jejich výdaj nelze stabilisovati, také jejich příjem nelze zaručiti. Proto u těch státních podniků je vlastně přesné rozpočítávání a hospodaření podle rozpočtu přímo absurdností. Právě veliký schodek báňských podniků vysvětluje se z velké části tím, že následkem poklesu konjunktury klesly ceny jejich výrobků. Totéž platí o dříví, hlavním artiklu našich státních statků.

Ale přesto pečlivé zkoumání účetních závěrek není bez významu. Především mohly by tyto závěrky býti velmi dobrou pomůckou pro sestavování rozpočtu na delší léta. Ovšem to by předpokládalo, aby státní závěrka byla v rukou zákonodárného sboru již tenkráte, když o novém rozpočtu rozhoduje. To je ideální cíl, ke kterému směřujeme, ale kterého jsme doposud bohužel nedostihli. V tomto směru tedy závěrky zatím nemají pro nás valné ceny.

Ale mají cenou jinou. Zkoumání závěrek může objeviti závady jednak ve státním hospodaření rozpočtovém, a vůbec ve státní správě, závady, o jejichž odstranění musíme potom usilovati. Dovoluji si v tomto směru z předložené státní účetní závěrky vyvoditi některé důsledky.

Především po stránce formální ze zkoumání závěrek podává se úvaha, je-li forma našeho rozpočtu a našich státních závěrek nejúčelnější, či neměla-li býti v některých směrech pozměněna. Především nezdá se býti docela šťastné to, že jsme před několika lety vyloučili investice ze všeobecného státního rozpočtu a že připojujeme k tomuto rozpočtu zvláštní rozpočet investiční, pro který potřebná úhrada má býti opatřena státními výpůjčkami. Je to závadno jednak v tom směru, že usnesení o úhradě úvěrovými operacemi není ještě vlastně faktickou úhradou. Zkušenost potvrzuje, že často nebývá možno včas opatřiti si peníze úvěrem, a tu potom investice, které byly rozpočteny, nemohou býti prováděny, anebo, jsou-li to investice naprosto neodkladné, musí na ně býti spatřeny peníze jinou cestou. To dálo se r. 1921 tím, že velká část investic byla kryta zálohami z pokladní hotovosti, jež ovšem později z výpůjček byly refundovány. To je způsob dosti komplikovaný a méně účelný.

Tím, že jsme vyloučili investice z mimořádných výdajů, jichž bývaly dříve hlavní složkou, nadchází otázka, je-li vůbec účelno rozlišovati v rozpočtu mezi výdaji řádnými a mimořádnými, když vidíme, že i mimořádné výdaje se vracejí každoročně a houževnatě i co do předmětu a výše položek. Je také ještě závadou našeho hospodaření, že velmi mnoho výdajů, které jsou skutečnými výdaji, vyplácí se ve formě záloh, a objevují se jen v kontokorentním účtu, neúčtují se na etátní položky a tím vlastně kontrole vznikají. Neméně odůvodněn je stesk, že naše účetní závěrka nepodává přehled o stavu státního majetku. To jsou všechno požadavky, o kterých jsme jednali v rozpočtovém výboru a které také došly souhlasu pana presidenta nejvyššího účet. kontrol. úřadu. Ovšem jsou to požadavky, které snad ještě nebude možno provésti v nejbližší době, poněvadž prozatím nejnaléhavějším úkolem jest uzpůsobiti účtárenskou administrativu všech úřadů tak, abychom opravdu s urychlením a včas dostávali státní účetní závěrky byť i v té nynější nedokonalé formě.

Ale je zde jiná věc, která by již opravdu měla býti opravena v nejbližší době. Ze zkoumání účetních závěrek vyplývá poznání, že jest u nás příliš velká lehkost virementů, přesunů mezi jednotlivými položkami rozpočtu. U nás ingerence nejvyššího kontrolního účetního úřadu je omezena finančním zákonem z roku 1921 jenom na ty případy, kde jde o přesun mezi položkami rozpočtu sumárního, jenž je přílohou finančního zákona. Použití položky k jinému účelu v detailním rozčlenění rozpočtu je zůstaveno jednotlivým resortům bez omezení a i když nejvyšší kontrolní úřad v mezích své kompetence činí námitky je nakonec rozhodnutí v rukou ministerské rady a věc se úplně vymyká ingerenci zákonodárných sborů, ačkoli každý takový přesun je změnou usnesení tohoto parlamentního sboru. Přesuny jsou velmi časté, v každé zprávě výroční se uvádí, je na sta a sta případů, o kterých bylo jednáno v nejvyšším kontrolním. účetním úřadě. Věc byla jistě omluvitelna v prvních letech našeho státního hospodaření, kde ještě nebylo podkladu pro bezpečné rozpočítávání. Dnes ale zdá se, že dospíváme již do poměrů, kdy by v té věci mohla nastati změna, zejména proto, že jsou ze státního rozpočtu vyloučeny státní podniky, ve kterých rozpočítávání a dodržování rozpočtu je nejvíce obtížné, takže to, co zbude po jejich vyloučení, nebude již poskytovati těchto obtíží, nebude vyžadovati tolika virementů.

Mám za to, že v příštím finančním zákoně, kterým bude schválen rozpočet na r. 1926, mělo by se pamatovati na tuto věc a že by dosavadní předpis o přípustnosti virementů měl býti změněn v tom směru, aby byla zvýšena ingerence nejvyššího kontrolního úřadu a aby také bylo zachováno schvalovací právo zákonodárným sborům ohledně odchylek od rozpočtu, kdežto dnes toto schvalovací právo je vlastně ilusorní.

Ze statní účetní závěrky podává se v materielním směru také velmi vážné poučení pro zákonodárnou praxi naši. Ukazuje se totiž, jak je pro rovnováhu rozpočtu nebezpečno, když zákonodárné sbory se usnášejí o zákonech, aniž se propočítá,předem jejich finanční dosah. Právě zákony, kterými byly svého času upravovány platy státních zaměstnanců - známé zákony o propočítání let - byly odhlasovány bez propočítání finančního efektu a z toho pak vyplynulo ve skutečném hospodaření mnohé překročení rozpočtových položek.

A konečně ještě jedné věci je tato účetní závěrka pádným dokladem, totiž toho, že stát není způsobilým podnikatelem. My vidíme nejen, že státní podniky nevynesly, co se od nich očekávalo, ale my vidíme také a to je horší - že při klesajícím výtěžku nedovedly stejným krokem také snížiti svou režii, ba máme případy, že v tomto roce 1921, ačkoli výtěžek státního podniku poklesl, že jeho režie přes to se ještě zvýšila. U báňských podniků máme o tom přesnější cifry, poněvadž tyto báňské podniky již dnes předkládají jakési stručné bilance. U zemědělských podniků, státních lesů a statků, kde není takový přehled, není přesný úsudek dobře možný, ale můžeme míti naději, že právě rozpočtové osamostatnění všech státních podniků i v tomto směru do budoucna poskytne možnost, abychom do rentability jednotlivých státních podniků lépe viděli a abychom mohli podle toho činiti z toho závěry.

Vedle srovnávání skutečného výdaje a příjmu s rozpočteným výdajem a příjmem je také zajímavo srovnávati skutečný výdaj a příjem jednotlivých za sebou jdoucích let. V tom směru si dovolím uvésti některé číslice a vezmu do srovnání již také r. 1922, o jehož účetní závěrce jsme právě dnes v rozpočtovém výboru pojednávali.

Skutečné příjmy, ne podle rozpočtu, ale ve skutečnosti činily okrouhle v r. 1919 7.550,000.000 Kč, v r. 1920 14.257,000.000 Kč, v r. 1921 21.893,000.000 Kč, v r. 1922 20.269,000.000 Kč. Tedy je viděti rapidní vzestup příjmů, který byl důsledkem změny v našem daňovém systému, a který pokračuje až do r. 1921, ale v r. 1922 již nastává pokles státních příjmů. Naproti tomu výdaje státní v r. 1919 činily 7.449,000.000 Kč, v r. 1920 13.931.,000.000 Kč, v r. 1921 18.557,000.000 Kč, v r. 1922 20.495,000.000 Kč. Tedy výdaje stoupaly konstantně ještě i v roce 1922, ačkoli v tomto roce příjmy začaly již klesati. Rovněž, srovnáme-li skutečné výdaje s rozpočtenými příjmy, vidíme, že sice ještě v roce 1919 byly příjmy větší než v rozpočtu, i v roce 1920 a 1921, také ještě v roce 1922, ale tam již bylo docíleno zvýšení příjmů jen příjmy mimořádnými, kdežto v příjmech řádných se objevil schodek půl miliardy. Ve výdajích v prvých letech je stálé překročování rozpočtu, v posledních dvou letech jsou sice menší úspory, ze kterých ale nemažeme míti opravdu radost, poněvadž je zjevno, že vyplynuly spíše nepřesného rozpočtování, než ze skutečného uskrovnění se státní správy. Vše to je naléhavou připomínkou, abychom vší silou pokračovali v úsporách. Co do včasného předkládání účetních závěrek, dlužno konstatovati značný pokrok proti dřívějšku a dlužno vysloviti uznání nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu za jeho práci. Bylo by ovšem potřebí, by ještě vydatněji než dosud byl v této své práci podporován také úřady centrálními i úřady nižších instancí, které sestavují závěrky dílčí, z nichž nejvyšší účetní kontrolní úřad sestavuje závěrku celkovou. I zde je sice viděti jisté zlepšení, ale mnohé úřady stále ještě jsou značně liknavá a jsou v prodlení z důvodů, které nechci rozebírati. Jen jako doklad budiž uvedeno, že i za rok 1923 některé úřady ještě svých dílčích závěrek nepředložily a závěrek za rok 1924 je předloženo dosud z úhrnného počtu asi 800. Tím více dlužno vytknouti některé obory státní správy, které předcházejí ostatním skvělým příkladem; zejména poštovní úřady mohou býti uvedeny jako vzor pro všechny ostatní úřady, poněvadž přicházejí se svými závěrkami nejdříve.

Postupně však i tyto poměr se zlepšují a podle ujištění nejvyššího účetního kontrolního úřadu máme jistotu, že na podzim tohoto roku dostane se nám již do rukou; závěrka za rok 1923 a počínaje rokem 1924 že bude dodržena zákonná lhůta k předkládání závěrek, která ovšem je pro praktické použití při sestavování rozpočtu příliš dloubá, totiž 18 měsíci, ale není vyloučeno, že bude možno dodělati se závěrek i před touto zákonnou lhůtou.

Spolu s účetní závěrkou státní jsou předloženy také závěrečné účty několika zvláštních fondů, totiž státního melioračního fondu, který vzrostl novým přídělem tohoto roku o 15 milionů, ale zmenšil se zase subvencemi rozdělovanými, takže koncem roku vykazuje stav okrouhle 42 milionů Kč; dále fondu bytového, který ale nemá co činiti s dnešní podporou stavebního ruchu, nýbrž je to fond zřízený ještě podle starých zákonů rakouských. Tento vzrostl ve svém oddělení pro záruky na 7 milionů Kč, v oddělení pro zápůjčky, jež ani v tomto roce nebyly poskytovány, okrouhle na dva miliony Kč.

Konečně předkládá se také účet dávky z majetku, jenž vykazuje do konce r. 1921 na dávce a úrocích platby 750,108.11066 Kč, nedoplatky 972,022.32831 Kč, přeplatky 598,294.08184 Kč.

Mimo tyto tři fondy je ve správě jednotlivých resortů ještě celá řada jiných zvláštních fondů. Uvádím na př. fondy, které jsou vedeny ve správě pozemkového úřadu, kolonisační pro zaopatření úředníků na velkostatcích, anebo v oboru správy zemědělské je fondy pro umělé hnojiva, ve správě vyučovací fond státního nakladatelství. Je zde tedy celá řada fondů, které podléhají také kontrole nejvyššího účetního kontrolního úřadu a dovoluji si vysloviti očekávání, že během doby také účetní závěrky těchto ostatních fondů nám budou předkládány.

Jménem rozpočtového výboru navrhuji, aby jak státní závěrečný účet na r. 1921, tak závěrky jmenovaných tří zvláštních fondů za týž rok byly schváleny.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Jednání je skončeno, přistoupíme k hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem výboru rozpočtového, aby závěrečný účet státních výdajů a příjmů republiky Československé za rok 1921 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku byly schváleny, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru rozpočtového, aby závěrečný účet státních výdajů a příjmů republiky Československé za rok 1921 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku byly schváleny, se přijímá.

Bodem dalším je:

Zpravodajem je pan sen. dr Fáček, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Slavný senáte! Předmět této zprávy vlastně byl již předstižen zprávou o závěrkách za rok 1921. Zpráva tato týká se závěrek státního bytového fondu za léta 1919 a 1920, ve kterých také tento fond, rozdělený na fond záruky a na fond pro zápůjčky, narůstal příděly z nové státní dotace. Pro překážky, které se naskytly stavbám novým v drahotních poměrech tehdejších, nebyly v zápůjčkách poskytovány, takže celý příděl zůstal nepoužit a uložen ve státních papírech.

Navrhuji jménem rozpočtového výboru, aby také tento účet byl schválen.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru rozpočtového, aby účel státního bytového fondu za léta 1919 a 1920 byl senátem schválen, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru rozpočtového, aby účet státního bytového fondu za léta 1919 a 1920 byl senátem schválen, se přijímá.

Přikročíme dále k dalšímu odstavci, jímž je:

Zpravodajem za výbor technicko-dopravní je pan sen Sehnal, za výbor rozpočtový pan sen. dr Karas.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! V §u 5 zákona je chyba tisková. Má zníti v předposlední řádce místo "svými právy" "jeho právy". A v resoluci č. 2 na místo "jízdní dráhy" má státi "jízdní řády" pro osobní dopravu.

Místopředseda dr Soukup: Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona tak, jak byla přijata ve čtení prvém s opravami panem zpravodajem naznačenými, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona přijímá se v tomto znění s uvedenými opravami také ve čtení druhém.

Přikročíme ke hlasování o resolucích, otištěných ve zprávě výborů, tisk 2141.

Kdo souhlasí s resolucemi čís, 1 a 2, s opravou v resoluci čís. 2, panem zpravodajem naznačenou, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce otištěná ve zprávě výborové se přijímá s uvedenou opravou v resoluci čís. 2.

Sděluji, že do výboru sociálně-politického nastupuje za sen. Cholka sen. Kada, za sen. Ackermanna sen. Šáda, za sen. Ecksteinovou sen. Cífka, za sen. Pánka sen. dr Krouský,

do výboru rozpočtového nastupuje za sen. Ecksteinovou sen. Havránek.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut po této za účelem přikázání došlých spisů.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.