Schůze zahájena v 17 hodin 10 minut.
Přítomni:
Předseda: Donát.
Místopředsedové: dr Franta, Niessner, dr Soukup, Valoušek.
Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.
85 senátorů podle presenční listiny.
Zástupce vlády: ministr dr Hodža:
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Duchajovi, dr Herzigové, Hnátkovi, Horákovi, Križkovi, Kroiherovi, Lippertovi, Trčkovi, pro dnešní až středeční schůzi sen. dr Daxnerovi a Dúrčanskému, pro tento týden sen. Rozkošnému.
Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na dobu 3 neděl sen. Lukschovi, na dobu 3 měsíců sen. Bodnarovi.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj je přijat.
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tiskem rozdáno:
Tisk 2149. Zpráva I. výboru ústavněprávního, II. výboru technicko-dopravního k vládnímu návrhu zákona o letectví (tisk 2137 ).
Tisk 2152. Zpráva rozpočtového výboru o závěrečném účtu státních výdajů a příjmů republiky Československé za rok 1922 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 2130).
Tisk 2153. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří (tisk 2150).
Zápisy o 265. a 266. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.
Předseda: Přikročuji k projednávání denního pořadu, jehož 1. bodem je
1. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu senátu jednáním zkráceným projednána byla zpráva I. národohospodářského výboru, II. rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 2089), kterým se zvyšuje roční příspěvek státnímu melioračnímu fondu. Tisk 2148.
Jelikož zájmy nejen národohospodářské, nýbrž i státně-finanční naléhavě vyhledávají, aby co nejdříve účinně podpořen byl rozvoj melioračního ruchu, navrhuji, aby osnova tohoto zákona projednána byla podle §u 55 jedn. řádu.
Prosím, aby pánové zaujali místa. (Děje se.)
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj je přijat.
Přikročíme tedy k projednávání bodu dalšího, jímž je
2. Zpráva I. národohospodářského výboru, II. rozpočtového výbor u k vládnímu návrhu zákona (tisk 2089), kterým se zvyšuje roční příspěvek státnímu melioračnímu fondu. Tisk 2148.
Navrhuji, aby věc tato projednána byla v celkové době 2 hodin se stanovením řečnické lhůty na 30 minut.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj je přijat.
Zpravodaji jsou: za výbor národohospodářský pan sen. Hybš, za výbor rozpočtový pan sen. Hrubý.
Prosím, aby se zpravodaj za výbor národohospodářský pan sen. Hybš ujal slova.
Zpravodaj sen. Hybš: Slavný senáte! Jsem tomu opravdu povděčen, že vládní návrh zákona, jímž se zvyšuje dotace melioračnímu fondu z 15 milionů na 30 milionů Kč, dostal se na pořad jednání slavného senátu. Lituji, že tato záležitost čistě hospodářská stala se předmětem jednání a vyjednávání politického, ale mohu říci, že ještě více mne překvapilo, že proti tomu návrhu byly jisté náměty a návrhy, které se zdají býti rázu snad odborného a věcného, ale které přece jenom všecky shodují se jaksi v tom, že tímto vládním návrhem má býti dán snad jakýsi present zemědělství nebo jednotlivým zemědělcům. Kdyby se mělo mluviti už v tomto případě o nějakém presentu zemědělství, pak myslím, že to není present jen zemědělství, nýbrž že je to present také všemu ostatnímu obyvatelstvu, (Výborně!) hlavně konsumentstvu a potom státu jako celku, který z tohoto zákona bude míti prospěch nejen národohospodářský, ale i finanční. (Výborně!)
Myslím, že válka u nás, v celé Evropě i v celém světě změnila dojista podstatně různé názory na zemědělství a že změnila také velmi mentalitu obyvatelstva o významu zemědělství. Jedno je jasně prokázáno, že totiž musila býti zkoncována v tom okamžiku, když se nedostávalo ústředním mocnostem toho, čeho je potřebí k životu každého, i všeho národa, totiž chleba. Bylo jasně prokázáno, že skončení války a poražení ústředních mocností nestalo se tím, že by snad ústřední mocnosti neměly dostatek lidského materiálu k vedení další války, že by snad měly nedostatek pušek, strojních pušek, kanonů nebo letadel nebo nábojů. Toho měly všeho s dostatek, ba naopak; ony měly ještě všechno k disposici, hlavně v Německu, kde jsme viděli, že německá věda dala svou práci do služeb této vražedné války a že ty plyny otravné, které vyráběla německá věda, byly ne pro lidstvo, ale proti lidstvu. Tedy nedostatek těchto věcí nebyl příčinou skončení války, ale skončení války zavinil nedostatek toho, co nemohla, nemůže a nebude moci nikdy věda všech národů vyrobiti - totiž chleba, (Výborně!) který je výrobek pilné a pracovité ruky zemědělcovy za součinnosti přírody, za součinnosti světla a tepla.
My jistě také víme a jsme přesvědčeni, že i u nás názory na zemědělství a jeho význam pro stát a národ jsou jiné, nežli byly před válkou, a přáli bychom si, aby to všechno také ostatní stavy skutkem dokázaly.
Nám jde o to, aby zabezpečen byl stát, aby zabezpečen byl národ. A zabezpečen národ a stát může býti jen tenkráte, když stát bude, pokud se výživy týče, soběstačným. A k tomuto úkolu pracuje právě tato předloha, která je jednou že složek veškeré té práce, která;se nese k tomu, aby byla zabezpečena budoucnost naší vlasti a našeho národa. (Výborně!)
Jedno je jisto, že důležitost zemědělství uznávají všichni národové světa. A my to vidíme nyní také v té Anglii, kde tomu zemědělství zrovna růžově se nevede a kde zemědělci právě na růžích ustláno nemají. Ale i tam se vychází vstříc a jsou jistě pamětihodna slov liberála, bývalého ministr premiera Lloyda George, který řekl: "Existence národa kotví v půdě, a neštěstím pro národ je, jestliže nemůže býti uživen z domácího zemědělství, neboť pak je odkázán na cizí trhy, na cizí dopravu a cizí meziobchod." Nechoďme daleko. Po válce několikráte člen sociálně- demokratické strany David prohlásil: Obnovení Evropy není ničím jiným a neznamená nic jiného, než zvýšení výroby zemědělské. (Sen. Matuščák: U malého zemědělce jako u velkostatkáře?) Tato předloha je právě pro ty malé. Vládní návrh tento právě nese se k tomu, aby soběstačnost národa, pokud výživy se týče, byla zabezpečena. Dosavadní výsledky z těchto prací melioračních nasvědčují tomu, že od provedení melioračních prací můžeme čekati také zvýšení výroby, produkce zemědělské a tím také lepší zabezpečení národa i státu.
Sdělím slavnému senátu několik suchých cifer, které jsem nasbíral ze zpráv a z tisků vydaných státním statistickým úřadem a potom ze spisů odborníků, inženýrů, kteří se zabývají právě touto otázkou meliorace půdy. Z těchto čísel uvidíte, jak důležitý je tento zákon nejen pro nás zemědělce, ale i pro všechno obyvatelstvo a pro stát.
My v naší republice máme veškeré plochy 14,037.000 ha. Z této veškeré plochy, objímající celou republiku, jest orné půdy 5,907.000 ha čili 42 %. Luk je 1,385.000 ha čili bezmála 10 %. Zahrad 146.700, vinic 16.500, pastvin 1,201.000, lesů 4,652.000, veškerého vodstva 78.000, zastavené a neplodné půdy veškeré je 647.000 ha. Dohromady 14,037.000 ha. (Sen. Matuščák: Pane kolega, promiňte, buďte tak laskav, nemáte také statistiku o tom, jaké procento půdy připadá na chudé zemědělce?)
Předseda: Prosím, nevyrušovati řečníka!
Zpravodaj sen. Hybš (pokračuje): To si můžete nalézti. Z této orné půdy oseto bylo v naší republice: pšenicí 608.800, žitem 838.900, ječmenem 670.000 a ovsem 846.000 ha. Dohromady z veškeré orné půdy v republice oseto bylo obilninami asi 54 %. Kukuřicí oseto bylo 157.000 ha, bramborami 634.000 ha, cukrovkou 302.000 ha, chmelem 8.000 ha. Průměrný výnos po válce činil r. 1920 u pšenice 113 q po ha, r. 1923 16,2, r. 1924, kdy byla neúroda, 15,4; u žita r. 1920 bylo 9,3 q po ha, r. 1924 14 q; u ječmene r. 1920 117 q, r. 1924 15,3 q; u ovsa r. 1920 10,8 q, r. 1924 14,6 q; u brambor r. 1920 82,7 q, r. 1924 97,9 q; u cukrovky 2282 q, r. 1924 258,1 q.
Celkový výnos byl u pšenice r. 1920 7,200.000 q, r. 1924 9,300.000 q. U žita r. 1920 8,400.000 q, r. 1924 11,800.000 q. U ječmene r. 1920 8,100.000 q, r. 1924 10,400.000 q. U ovsa r. 1920 8,700.000 q, r. 1924 12,300.000 q. U kukuřice r. 1920 2,500.000 q, r. 1924 2,400.000 q, u brambor r. 1920 50,000.000 q, r. 1924 62,100.000 q, u cukrovky r. 1920 47,800.000 q, r. 1924 8,000.000 q.
To je domácí sklizeň. Nyní přehlédněme veškerou pohotovost, kterou měla naše republika nejen touto vlastní sklizní, ale i dovozem. Pšenice, jak jsem sdělil, bylo z domácí sklizně 7,200.000 q. Dovezeno z ciziny bylo zrna 898.500 q a mouky, přepočtené na zrno - 65 % mouky ze 100 % žita - r. 1920 4,144.000 q. Dohromady bylo tedy r. 1920 zásob 12,217.000 q.
R. 1923 bylo z domácí sklizně 9,859.000 q a z nákupu 981.000 q zrna a v mouce - převedeno na zrno - 4,670.000 q, dohromady 15,410.000 q. R. 1924, tedy loňského roku, tato sklizeň i s dovozem, který činil 4,500.000 q, činila 13,277.000 q. U žita domácí sklizeň činila r. 1920 8,367.000 q, a dovoz činil v zrně 709.000 q a v mouce 52.000 q. Nebudu léta všecka za sebou jmenovat, nýbrž udám ještě rok 1924.
Zásoby, získané z naší domácí sklizně r. 1924, byly 11,363.000 q, dovozem bylo přes 11/2 milionu q získáno, tudíž bylo dohromady 12,884.000 q zásob pohotově r. 1920.
Zásobní pohotovost pšenice, získaná domácí sklizní a dovozem zrna i mouky z ciziny, činila pro rok 1920 až do žní 1924 průměrně 13,5 milionů q, čili na hlavu a rok spotřebovalo se pšenice 98.6 kg. U žita bylo 125 milionů q, čili na rok a hlavu bylo spotřebováno 92,1 kg. Kdyby při předválečné průměrné osevné ploše a předválečném průměrném výnosu byla činila domácí sklizeň asi 10 milionů, nedostávalo by se množství 3,5 milionů q, které musí býti hrazeny dovozem, což by činilo asi 35 % výroby. Ale u žita, když přijdeme zase do předválečné míry, můžeme získati 17 milionů q toho žita, ač ho spotřebujeme, jak bylo dokázáno zásobami i. sklizní domácí od r. 1920 až do roku 1924, jen půl třinácti milionů.
Nyní sdělím, mnoho-li činí tento dovoz podle zpráv státního statistického ústavu v hodnotě, v obnosu dovezeného obilí, luštěnin, mouky a mlýnských výrobků; v roce 1923 činil obnos tento, který jsme dali za dovoz cizího obilí 878 milionů Kč, a v roce 1924 jsme zaplatili dokonce 2355 milionů Kč, z čeho hodnota dovozu pšenice r. 1923 činila 594,41 milionů Kč a v r. 1924 1325 milionů Kč.
Ve výrobě rostlinné jediná cukrovka ve všech poválečných letech přispěla kladně našemu zahraničnímu vývozu. A tak jsme na vývozní hodnotě participovali cukrem r. 1923 částkou 1884 milionů Kč a r. 1924 za vyvezený cukr obdrželi jsme částku 2432 milionů Kč.
Daleko ještě nepříznivější jsou poměry, pokud se týče dovozu dobytka a tuku. U nás máme tento stav veškerého dobytka. Koní máme u nás 590.000 kusů, skotu je 4,376.000 kusů. My jsme již skorem na té výši, jako jsme byli před válkou, pokud se týče počtu, ale nejsme ještě na té výši, pokud se týče váhy.
Skopového dobytka máme u nás 985.000 kusů, koz 1,220.000 kusů, vepřového bravu máme 2,052.000 kusů. Nyní, co jsme dovezli v roce 1923 a 1924. Hovězího dobytka dovezli jsme v roce 1923 121.000 kusů v ceně 343 milionů Kč. V roce 1924 dovezli jsme 190.000 kusů v ceně 567 milionů Kč, vepřového bravu dovezli jsme v roce 1923 229.000 kusů v sumě 270 milionů Kč a v roce 1924 228.000 kusů v ceně 223 miliony Kč. Tuků v roce 1923 přivezli jsme 70,329.000 kg, čili ve vagonech 7032 vagonů v ceně 735 milionů Kč. V roce 1924 přivezli jsme tuků 6395 vagonů v ceně 651 milionů Kč. Dohromady jsme přivezli tuků i dobytka v roce 1923 za 1.349,000.000 Kč a v roce 1924 za 1.000,442.000 Kč.
Nyní je otázka, jestli skutečně také bylo potřebí celého toho dovozu, zvláště pokud se týče obilnin. A tu mi dovolte, abych dal za sebe jiné mluviti, a to pana docenta dr Mrázka, který jako úředník statistického úřadu státního napsal do novin článek a tam udal o tomto dovozu, že zvláště v posledních letech, v posledních měsících - a on zde také dovozuje, že v roce 1924 v pěti měsících od 1. července do konce prosince 1924 - bylo dovezeno tolik obilí, že úplně kryje tu potřebu z naší sklizně, kterou naše obyvatelstvo ke své výživě žádá, a to všechno ostatní, co je dovezeno dále nezdá se mu, že by musilo býti dovezeno, nýbrž zdá se mu, že tyto dovozy nebyly sem, prosím, přivezeny za tím účelem, aby snad nedostatek kryly, nýbrž jen ze spekulace, a on sám také říká, letošní sklizeň . . . (Sen. Jarolim [německy]: Kde pak je to obilí? Pane kolego, řekněte nám také, co bylo v lednu, únoru, březnu a dubnu dovezeno? Snad potom bude ta věc jinak vypadati!) . . . Letošní sklizeň s dovozem a vývozem za posledních pět měsíců dává plnou roční potřebnou pohotovost. To znamená, že potřeba pro běžný spotřební rok až do příští sklizně je dovozy za měsíce červenec až listopad úplně uhrazena. Teprve další dovozy znamenají nebezpečné zatěžování obchodní bilance a nebezpečné hromadění zásob. Zdá se, že ve velkých dovozech posledních pěti měsíců dlužno spatřovati jen obchodní spekulaci, která chce využitkovati konjunktury cenové. Bude zajímavo, zda obchodní prozíravost těchto spekulantů se projeví v tom, že v dalších měsících dovozy ustanou. Prozatím z dosavadních dovozů není oprávněno, podle mého soudu, přeháněti tendenčně účinky pozemkové reformy, jíž se klade za vinu zmenšení výnosnosti rozdělené půdy a nehospodárnosti spotřeby zemědělských výrobků, ani nekriticky viniti z nesprávnosti data sklizňové statistiky. Z uvedených výpočtů vyplývá, že výsledky sklizňové z let 1921-1924 se s výsledky dovozu a vývozu přepočtenými na období hospodářská s obdivuhodnou harmonií doplňují."
Chtěl jsem, prosím, toto uvésti jenom proto, aby bylo jasno, že není potřebí tolik dovozu a tolik vydávat za dovážené obilí, aby tím naše bilance hospodářská takto se stala pasivní. Chtěl jsem uvésti tato data, aby z nich bylo zřejmo, jak vypadá naše situace sklizňová, jak vypadá náš dovoz, a teď přejdu k tomu, je-li možno zlepšiti tuto naši sklizňovou výnosnost (Hlas: Zajisté!) a zdali je to právě mano pomocí meliorací, jichž se tento zákon, také týká.
Prosím, všichni odborníci tvrdí, že je to skutečně možno a že se to ve skutečnosti již projevilo a také projeví. U nás máme veškeré nemeliorované půdy v celé republice 2,235.000 ha, z toho pak 855.000 ha v Čechách, na Moravě 370.000 ha, ve Slezsku 77.000 ha, na Slovensku 758.000 ha a na Podkarpatské Rusi 175.000 ha. Od této plochy musíme odečísti také tu plochu, dosud soustavně již meliorovaných pozemků, která obnáší 295.600 ha, a zbývá nám tudíž ještě meliorovati 1,940.000 ha.
Kdyby to tempo, jak bylo dosud, bylo zachováno, pak by meliorování všech těchto pozemků trvalo při nejmenším 180 roků, poněvadž loňského roku zmeliorovali jsme okrouhle jenom 11.000 ha.
Chci ještě při tom vytýčiti tu důležitost meliorací, která se jeví ve zvýšené výnosnosti půdy, jež je meliorována. A prosím, zde zkušenost již získaná, i odborníci tvrdí toto: Že v krajinách s nadmořskou výší nad 300 m zvýší se výnosnost obilnin o 40 %, u zemáků o 60 %, u řepy o 50 % a u luk až o 80 %. V krajinách s nadmořskou výškou pod 300 m u obilnin o 70 %, u zemáků o 60 %, u řepy o 90 % a u luk o 100 i více procent. Činilo by to na 1 ha u zrna, u obilnin více 6 q, u zemáků 50 q, u řepy 140 q, u pícnin 16 q, u luk 22 q, při pastvinách, kde se jedná o sušiny, o 10 q na 1 ha.
Kdybychom vzali celé území republiky, celou plochu, která se má meliorovati, pak by u zrna to činilo v celé republice, v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku i v Podkarpatské Rusi nejméně 6 milionů q u obilí, u řepy 10 milionů q a u zemáků taktéž 10 milionů q.
Zvláště je třeba dbáti, aby meliorace byly prováděny na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Tam v rozsáhlých nížinách, jak Podunají tak i Tisy, jsou ty nejlepší pozemky, jaké potřebují právě meliorace, a které jsou tam; prosím, s plochou v Podunají 320.000 ha a v Potisí 230.000 ha. A tyto pozemky jsou všechny schopny, aby se na nich mohla pěstovati pšenice, které my nejvíce potřebujeme. My však můžeme již také výnosnost těch meliorací dokázati tím, kde máme už zmeliorováno u družstev - mám zde řadu výkazů a přehledů, kde byla, provedena meliorace, jako vodní družstvo v Luštěnicích, v Tuněchodech, Skochovicích, kde všude se jeví, že rentabilita, výnosnost půdy byla značně větší po melioraci. Na příklad vodní družstvo v Hrádku u Nechanic na jednom jitru dříve mělo 60 q řepy, nyní po melioraci až 100 q, rovněž tak čekanky 60 q dříve a nyní 100, brambor 50 hl, nyní 80 hl. U žita 10 hl dříve, po melioraci 12 hl, počítáme-li hl po 76 kg, u pšenice 12 hl, nyní 14 hl, u ječmene 16 hl, nyní 20 hl atd. Mohl bych vyjmenovati všecky možné již projekty, v nichž by se dalo dokázati, že skutečně meliorace mají na výnosnost neobyčejně blahodárný účinek, a jistě že pro zabezpečení státu nejedná se u toho obilí a toho, co k výživě potřebujeme, o ceny, nýbrž vždycky se bude jednati jen o množství, o tu zvýšenou rentabilitu.
Ale chci jen ještě říci, že prováděním meliorací není jen zlepšena půda, není to zájem jen toho zemědělce, ale samotnými melioracemi je dotčen i zájem zemědělství, zájem živnostnictva i řemeslnictva. Z nákladů melioračních vyplatí se průměrně dělníkům na mzdách 50-60 %, řemeslníkům vyplatí se 15 % a za stavivo obyčejně 25-30 %, z nákladů regulačních vyplatí se průměrně dělnictvu 34 % a na stavivo 42 %.
Chci ještě podotknouti, jak melioračním pracem nejen u nás, ale hlavně v cizině věnována byla pozornost. Víme na př., že v Anglii bylo odvodněno již v minulém století od roku 1850 do r. 1873 přes 1 milion ha polí. Ve Francii začalo se intensivně meliorovati také v letech 50tých minulého století a tam se provedlo meliorací, regulací toků, zemědělských drenáží a zavlažování luk několik milionů hektarů. V Italii zákonem z roku 1865 a zákonem z roku 1879 bylo meliorováno na 2 miliony ha. Německo napomáhalo melioracím tím, že stát dával zadarmo projekty . . . (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Zpravodaj sen. Hybš (pokračuje): . . . poskytoval levně zápůjčky a dával také státní příspěvky.
V Rakousku, u nás, byl položen finanční základ zákonem melioračním z roku 1884. První meliorace byla u nás provedena v Růžodole u Liberce, a to na čtyřech ha půdy, na kterou stát tenkráte věnoval 200 zlatých.
Meliorací bude dotčen také i stát tím, že jistě na daních bude míti větší příjem, a jsou to hlavně také daně spotřební. Ve zprávě finančního výboru z roku 1919 je uvedeno, že meliorace na 32.000 ha provedená v pěti letech před válkou odvedla na daních z cukru, lihu a piva našemu státu více o 2,195.000 Kč daní.
Tím jsem chtěl dokázati také důležitost a význam meliorací. Přál bych si také, aby i ostatní obyvatelstvo a konsumentstvo u nás pochopilo význam meliorací, které znamenají zabezpečiti samostatnost obyvatelstvu, národu i státu. Proto je potřebí, aby stát na ně také přispěl. To není žádný present, to je potřeba. Ostatně stát náš se nesmí stavěti na stanovisko, že by nechtěl toto podporovati. Stát je v první řadě povinen, aby toto podporoval. Vždycky tak pozoruji tu finanční politiku našeho ministerstva financí a také jeho zástupců. Na jedné schůzi, tuším, že to bylo v obchodní komoře, známý přítelíček našeho zemědělství v ministerstvu financí, pan dr Valníček řekl, že stát je podílníkem a účastníkem a má býti a je v každém podniku. Nevím ale, jestli toto heslo je správné, poněvadž se mi zdá, že ti páni chtějí, aby stát byl podílníkem a účastníkem podniku, jen když bude bráti zisk, ale neponese žádného risika a ztráty. Ale aby někdo se zúčastnil v nějakém podniku a byl v podniku jen proto, aby bral zisk, jistě nebude u nás nikdo doporučovati. To se nedoporučovalo ani ve starém Římě. Římané znali tehdy tak zvanou "societas leonina", kde říkali, že je to něco nemravného a nečestného, poněvadž tam jeden účastník je účasten jen na zisku a nikoliv na ztrátě. Proto tedy je tu potřebí, aby byl stát účasten nejen na zisku, ale i na ztrátě. Ale ztráta nebude z toho hroziti žádná, poněvadž, budou-li pozemky meliorovány, budou-li zlepšeny, bude míti z toho prospěch nejen zemědělství, nejen konsumentstvo, ale také stát jako finanční faktor, jako celek. Také jen upozorňuji, že pod pojmem meliorace nesmíme si jen mysliti odvodňování pozemků, nýbrž meliorace je ještě něco jiného. Meliorace, prosím, je nejen odvádění vody, ale i zavlažování, zavádění vody, dále hrazení bystřin a regulace těchto bystřin, ovšem pokud nemají obchodního rázu, jen pokud je to v zájmu zemědělství. Nyní, po převratu, dohodlo se ministerstvo zemědělství s ministerstvem veřejných prací, že přebírá z ministerstva veřejných prací i hrazení bystřin a regulace toků povahy zemědělské. Všechny tyto náklady jdou do strašné sumy a vyžadují značného nákladu. Posavadní dotace 15 milionů Kč nikterak nestačila, přiměřená je dotace, kterou vláda navrhuje svým vládním návrhem, totiž 30 milionů Kč. To jsou peníze, které bulou dobře uloženy a které jistě ponesou státu také neobyčejně dobré úroky.
Národohospodářský výbor jednal o tomto vládním návrhu a po zevrubné debatě jednomyslně se usnesl doporučiti předlohu vládní beze změny slavnému senáty ke schválení. (Výborně! Potlesk.)
Předseda: Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. Hrubý. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Hrubý: Slavný senáte! Vládní návrh na zvýšení melioračního fondu z 15 milionů Kč na 30 milionů Kč, který projednáváme, byl vyvolán železnou nutností. Již 10. října loňského roku senát jednomyslně se usnesl na resoluci, kterou vláda se vyzývá, aby v nejbližší době předložila senátu návrh na takové zvýšení melioračního fondu, jež by stačilo všem žádoucím potřebám. Resoluce samotná je výrazem živelní touhy, abychom konečně učinili krok ke zvýšení produkce a ke konečné soběstačnosti, o které tak výstižným způsobem mluvil zde kolega Hybš. Tato snaha je také sdílena veškerým zemědělským lidem, neboť je vrcholným cílem jeho snažení dosáhnouti, pokud možno, největší výroby na svých pozemcích. Ona také je všeobecnou touhou veškerého našeho lidu a jak kolega Hybš dokázal, přinesla by bezměrné prospěchy samotnému státu.
Je jasno: u nás nemeliorovaných pozemků je téměř 2 miliony ha. Co to znamená? Na těchto 2 milionech ha pracují pilní lidé do úpadu, z těchto pozemků platí velké daně, přirážky a veškeré dávky. I za normálních let nesklidí na těchto pozemcích ani tolik, aby velká režie byla uhrazená. Avšak nejen to, když přijde jen poněkud vlhčí rok, pak na těchto pozemcích se nic nesklidí. Tyto pozemky nevlastní jen velcí lidé. Kdybychom měli jasnou statistiku, viděli bychom, že na těch 2 milionech ha participuje jistě 80 % těch nejmenších, nejchudších, nejdrobnějších zemědělců, jejichž život je jen těžký boj za skývu chleba, lidí, kteří na světě nepoznali ani trochu radosti, blaha a dostatku. Bylo uvedeno kolegou Hybšem, jaké prospěchy by plynuly z provedení meliorace. Jen na zrnu obilním, žel Bohu, že nemůžeme rázem ty 2 miliony ha půdy zmeliorovati, by byl ročně zisk více o 6,050.000 q, u slámy o 10,920.000 q, zemáků o 10,490.000 q, řepy o 10,590.000 q, u pícnin o 3,630.000 q, u luk, sena by bylo více o 10,330.000 q, a u pastvin-sušin bylo by o 2,240.000 q více. Co to znamená? Že pak jisté bychom byli soběstačni. Potom zcela určitě by do pokladnice státní plynuly bezměrné zisky. Ti lidé, kteří dnes k nám chodí celí zkroušení a prosí - je to zajímavé, právě našich nejmenších, nejdrobnějších lidí nejvíce přichází - abychom pokud možno brzy postarali se o melioraci jejich pozemků, mohli by pak klidně obdělávati svá políčka u vědomí, kdyby žádosti jejich bylo vyhověno. Bylo zde také nadhozeno, že ti velcí by mohli svým nákladem meliorovati. Pardon, v tomto směru račte vzíti na vědomí, kdyby jen příspěvek státem stanovený byl dán melioračním družstvům, že by ,absolutně ona nemohla přikročiti k melioraci. Vedle státu také zemské výbory přispívají kvotou téměř stejnou jako sám stát na melioraci, a členové družstva, než konečně dojde k melioraci, ježto musí nad finanční schopnost se napnouti, aby mohli příspěvek na ně připadající zaplatiti. Kdyby meliorace nebyla tak nákladná, pak jistě nebylo by potřebí těchto zákonů a zemědělci by si provedli meliorace sami, ale právě že je spojena s tak obrovským výdajem a nepřináší zisku jen těm jednotlivcům, jichž se týče, nýbrž také přináší eminentně veliký zisk státu, proto je nutno, aby stát na meliorace náležitou měrou přispěl.
Jsem přesvědčen, kdyby všichni členové slavného senátu byli si jasně vědomi ohromných potíží našich malých zemědělců, že by ochotně se přičinili, aby ne o 15 milionů Kč byl zvýšen příspěvek státu na meliorační fond, nýbrž aby byl zvýšen o příspěvek několikanásobně vyšší, poněvadž právě prospěchy z provedení meliorace plynoucí netýkají se jen zemědělců, nýbrž také státu. Ale nedosti na tom. Na základě dohody, která byla roku 1923 učiněna mezi ministerstvem zemědělství a veřejných prací, přispívá se z tohoto melioračního fondu na hrazení bystřin a na regulace potoků, které mají ráz zemědělský. Domnívám se, že v celém slavném senátě není ani jediného člena, který by nebyl býval buď deputativně žádán, nebo nedostal řadu dopisů z jednotlivých obcí a míst, v nichž žádán je velmi tklivě, ale také důrazně, aby zakročil o pomoc nezbytnou k úhradě bezměrných škod, které byly způsobeny tím, že nemáme bystřiny a potoky regulovány. Stává se, že zejména na jaře a při větších deštích právě neregulované potoky se vylejí, odnášejí ornici, zanášejí luka, činí průrvy, rokle, a poškozují silnice a cesty. Každého roku ztráty tímto způsobem činěné dosahují velkých obnosů a mnohdy přesahují řady milionů. A je samozřejmo, že nelze poškozený lid nechati úplně bez pomoci. Tato skutečnost nejvýmluvněji odůvodňuje potřebu, aby meliorační fond byl dostatečně vyzbrojen, by právě takovýmto neštěstím bylo zabráněno, a jak zemědělský lid, tah i stát ušetřen byl velikých ztrát.