Jak se hospodařilo, je viděti na libovolné virmaci jednotlivých položek rozpočtu, kterých bylo používáno docela k jiným účelům, než jak bylo rozpočtem určeno. Podle závěrečného účtu za rok 1921 staly se úchylky v 671 případech, které se daly zjistiti, ale kolikráte se staly a k jakým účelům, kde není zjištění možné, toho se nikdo nedozví.

Nejvyšší kontrolní úřad v úvodu k závěrečnému účtu za rok 1922 byl žádán ve 235 případech o svolení k úchylkám, ačkoliv podle zákonného článku III. je k tomu potřebí svolení ministerstva financí, jedná-li se o obnosy více jak 100.000 Kč, nejvyššího kontrolního úřadu a po případě ministerské rady. A že se jednalo o větší položky, vysvítá z toho, že sám pan referent zde řekl, že 23 % veškerého rozpočtu bylo užito k docela jiným účelům, než ke kterým bylo určeno. Ale i v těch případech, kde byl nejvyšší kontrolní úřad žádán, připadalo na jednu takovou úchylku 1,168.000 Kč. Tedy je otázka, zdali může senát takové hospodářství schvalovati. Myslím, že senát nemůže přes tyto nesrovnalosti přejíti a trpěti takové hospodářství, že musí žádati náležité vysvětlení, po případě potrestání vinníků. Senát je zde k tomu, aby kontroloval, a my žádáme také, aby konal svou povinnost. Je to v zájmu hospodářského i mravního života, ale zvláště k mravní výchově všech, kteří vedou tento stát. Zákon musí platiti pro všechny občany tohoto státu stejně, bez ohledu na stav a postavení. Je-li živnostník volán k odpovědnosti a krutě pokutován proto, že nemá vystavenou cenu na přepychovém zboží, musí býti trestán - a já bych řekl - ještě daleko více ten, kdo s penězi poplatníků hazarduje a vydává je podle své libovůle a na co chce.

Je potřebí dáti náležitou výstrahu všem, kdo se státním majetkem špatně hospodaří a staví často osobní zájmy a osobní prospěch nad zájmy všeobecné. Bohužel, úplatkářství a prodejnost ohrožuje důvěru občanstva ve spravedlnost v tomto státě. Státní dodávky, mimo ty, které jsme si, abych tak řekl, skoro násilím vynutili, jsou přidělovány docela jiným, jen ne živnostníkům a zejména ne těm, kteří v tom neumějí choditi. Živnostníci bojí se již oferovati, poněvadž dají značné sumy na kolky, promarní čas, vydají peníze za cesty a tiskopisy, ale obyčejně dodávku nedostanou. Nerozhoduje kvalita zboží, na tu se vůbec nehledí, jako na chování se oferenta, a pak to může býti také ten největší brak, všechno se přijme.

Tak při vyšetřování úpadku košického konsumu bylo zjištěno, že řeka byla největším odběratelem, poněvadž úplatkářští dodavatelé dodávali tak špatné zboží, že je nemohl nikdo potřebovati a uplacení funkcionáři konsumu musili je prostě přijímati, poněvadž byli s dodavateli srozuměni. A tak ztracených 8 milionů zaplatí poplatnictvo, a jako obyčejně zase poměrně nejvíce živnostnictvo.

Případ korupce v oděvním skladišti v Brně, o kterém dnes už nic neslyšíme, který je zatajován, a zdá se mi, že má býti ututlán, je zajímavým a také dokazuje, proč s našimi živnostníky bylo při odvádění dodávek tak krutě zacházeno. Prostě neuměli v tom choditi, neuměli podpláceti. Oni ale nechtějí a ani nemohou, poněvadž při své poctivé práci vydělávali sotva tolik, kolik by měli na úplatek dáti. Ale pak to není ani v povaze živnostníka, aby se tak mravně snížil a kupováním dodávky šidil svého odběratele, stát. On dá poctivé zboží, a žádá za ně jenom tolik, kolik nejnutněji žádati musí. Ministerstvo národní obrany vzpíralo se nadále platiti 8 % přirážku na vojenská bagančata malým živnostníkům a dokonce navrhovalo, aby na příště vojenská obuv byla zadávána jen cestou veřejné soutěže. Dnes ovšem dobře vidíme, že tento návrh mohl učiniti jen ten, kdo měl na věci osobní zájem a věděl, že tímto způsobem budou malí živnostníci na příště z dodávek těchto úplně vyloučeni. S velikými dodavateli nechá se ovšem jinak jednati.

Celý finanční efekt na zmíněný příplatek malým živnostníkům činí ročně sotva půl milionu Kč. V oděvním skladišti v Brně je podle novinářských zpráv ztráta přes 20 milionů Kč, a možná, že při provedení revise by byla ztráta větší. Rozhodně však úplatkářští dodavatelé nahradili si úplatky v dodaném zboží a proto efektivní ztráta bude o to jistě větší. Ale i těch 20 milionů Kč stačilo by na 40 roků na příplatky malým živnostníkům; stát by měl zaručeně dobré zboží, kdežto dnes má mnoho braku, takže by ten domnělý příplatek byl několikráte ve zboží nahrazen.

Malí živnostníci při svědomitém provedení dodávky šli do Brna se strachem odváděti zboží, byly případy, že se jim dodávka z velké části pro naprosto neoprávněné výtky vrátila, byla jim způsobena nenahraditelná ztráta, ano mnozí byli tím úplně zničeni. Znám obuvníka, který dělal vojenské vysoké boty, ten je zničen úplně. Naproti tomu fabrikantům vyšlo se vstříc a přijalo se všechno.

Je zajímavé chování se ministerstva národní obrany, že zadává státní dodávky lidem, kteří nejsou vyslovenými přáteli našeho státu, kteří se chovají dosti často nepřátelsky (Sen. Holý: Nejsou vyrabiteli!), podporuje tím nepřátele státu spíše než státu spolehlivé české živnostníky. Z toho je také viděti, jaký duch panuje v naší armádě.

Z předloženého závěrečného účtu také vidíme, že břemena nejsou stejnoměrně rozdělena a zatížení živnostnictva oproti jiným stavům je nepoměrně větší. Nechci tím tvrditi, že by druzí platili málo, ale musím si stěžovati, že stav živnostenský je nejvíce utlačován. Tak na dani pozemkové bylo pro rok 1922 předepsáno a mělo se vybrati podle rozpočtu 151,600.000 Kč, bylo však - a tu ovšem s panem referentem se rozcházíme - podle závěrečného účtu, ze kterého jsem si to vypsal, vybráno a zaplaceno na dani pozemkové 136,154.403,76 Kč. Naproti tomu byl rozpočet na všeobecnou daň výdělkovou na 190 milionů Kč, podle závěrečného účtu ve skutečnosti bylo vybráno 221 milionů Kč. Tedy u pozemkové daně o 16 milionu méně a u všeobecné daně výdělkové o 29 milionů Kč více. Na úrocích z prodlení, exekuční poplatky a tresty mělo se podle rozpočtu zaplatiti 10 milionů Kč, bylo však zaplaceno 38,525.609,78 Kč, na daň z masa na venkově zněl rozpočet na 60 milionů Kč, bylo však zaplaceno 75,313.411,50 Kč. Tedy daní a poplatků, které platí živnostnictvo, bylo napořád více zaplaceno, než je v rozpočtu uvedeno. U některých daní byl preliminář zase tak vysoký, že přesahoval možnost ho dosáhnouti. Tak daň z vodní síly měla vynésti 30 milionů Kč, vynesla však jen 10 milionů Kč. Kdybychom měli zjištěno, kolik vyžaduje nákladu její předpis a vymáhání, pak by se zisk objevil v tak malé míře, že by bylo lépe tuto daň zrušiti vůbec. Malí mlynáři nesou těžko tuto daň, zrušení její bylo pro ně velikým ulehčením a úspora našla by se v řádném hospodaření.

Pokud se týče pozemkové daně, stěžují si obce a okresy v místech, kde se provádí pozemková reforma, že nyní neplatí ani staří majitelé, ani noví nabyvatelé. Staří majitelé platiti již nemusí, poněvadž nejsou již držiteli půdy a noví neplatí zase proto, poněvadž jim není daň vyměřena. V některých místech takový stav trvá již 3 roky. Proto je oprávněna obava, že pak při zúčtování daně budou předpisy daňové pro malé zemědělce tak veliké, že mnohý ji nebude moci zaplatiti a budou žádány odpisy a slevy, čímž budou poškozeny obce a okresy, které budou zkráceny o přirážky, a svou vinou i stát ztratí daně, které mohl při včasném předepsání dostati. Budou však poškozeni i ti noví nabyvatelé půdy, z nichž mnohý malé daně by mohl zaplatiti, velké nebude s to unésti a tak může ztratiti těžce nabytou půdu i peníze, které za ni dal.

Poslední dobou jedná se v ministerstvu školství a národní osvěty o reformu školství a, jak ani jinak v našem státě za tohoto režimu býti nemůže, mají přijíti na řadu nejdříve školy odborné a průmyslové. Ze stávajících 3 ročníků mají v budoucnu býti pouze dva. Ministerstvo školství tím jasně dokazuje, že mu je odborné a průmyslové školství cizí, že nezná jeho důležitost a potřebu a aplikuje jej s přeplněným školstvím středním. Je pravdou, že ve školství je potřebí reformy a že i školy odborné a průmyslové by potřebovaly obnovy, ale právě v opačném smyslu, než jak si to ministerstvo představuje. Tyto školy by měly býti náležitě vybudovány, doplněny a co nejvíce podporovány, aby bylo tím umožněno hojného jich používání. Státu musí záležeti na tom, aby živnostenský dorost byl vzdělaný, aby mohl čeliti svou schopností cizině. Ministerstvo školství má v úmyslu provésti reformu zmíněných škol bez ohledu na ty, kteří mají na věci zájem, nikoho se neptá, s nikým se neporadí, živnostenské korporace jsou přezírány, učitelstvo odborných škol ignorováno, a chce provésti reformu podle své vůle. To si dovoluje proto, že živnostnictvo pro tuto dobu nemá ve sněmovnách náležitého zastoupení a domnívá se, že si to musí dáti líbiti. My jménem veškerého živnostnictva proti tomuto postupu protestujeme a varujeme proti takovým reformám, které by byly ke škodě živnostnictva. Budeme pracovati také k tomu, aby odborné a průmyslové školství bylo dáno do správy ministerstva obchodu, kam svou povahou také náleží.

Vláda slibuje poplatnictvu již několik roků daňovou reformu. Měla již prvním lednem roku 1924 přijíti do provádění. Nestalo se tak. Podle všech známek bude nejtěžší řešení v tom, jak by samostatní podnikatelé měli býti k placení daní náležitě přidrženi, a přes to aby navenek činila reforma dojem spravedlnosti. Denním tiskem prošly již některé náměty, pravděpodobně jako pokusný balónek, jak budou veřejností posuzovány, a tyto náměty náš názor potvrzují. Podle těchto návrhů byla by hodnota naší koruny rozdílná, neměla by stejnou cenu. Kdyby na př. podnikatel, ať chudý podomní obchodník, trhovec, bačkorář zaplatil na dani jednu Kč, měla by oproti jedné Kč, zaplacené na dani zaměstnancem, pouze 1/4 ceny, musil by tedy dáti čtyřikráte tolik. Podle návrhu, jaký byl v denním tisku publikován, platil by zaměstnanec ze 20.000 Kč příjmu 221 Kč, zaměstnavatel ale 800 Kč. Existenční minimum zůstalo by u zaměstnavatele stávajících 6.000 Kč, kdežto pro zaměstnance bylo by zvýšeno na 10.000 Kč, takže zaměstnavatel platil by již daň od 6000 Kč, naproti tomu zaměstnanec teprve od 10.000 Kč. (Místopředseda dr Soukup převzal předsednictví.)

Jestliže by vláda přišla skutečně s takovou reformou, pak by taková reforma byla krajně nespravedlivá a v demokratické republice nemyslitelná. Taková reforma by byla prostředkem k výchově podvodníků, poněvadž by přímo nutila k falšování přiznání k dani a pokleslá berní morálka, která se z poválečné doby těžko zotavuje, by byla úplně pohřbena. Je ku podivu, jak si navrhovatelé představují demokratism a jak nedbají ústavních zákonů, když rozdělují poplatníky na dvě kategorie. § 106 ústavních zákonů praví: Výsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají. § 128 ústavních zákonů pak dále praví: Všichni státní občané republiky Československé jsou si před zákonem úplně rovni a požívají stejných práv občanských i politických.

Jak je tedy možno, aby vláda porušila ze své moci ústavní zákony? To by byl zjevný útok proti soukromému vlastnictví a soukromému podnikání, kterého bychom klidně snésti nemohli. V demokratické republice musí býti stejná práva a stejné povinnosti. Koruna musí míti stejnou cenu a při stejném příjmu musí býti i zdaňována. Je věcí vlády, aby hospodářství ve státě zařízeno bylo tak, aby daně pro poplatníky byly snesitelné, aby ani zaměstnavatele, ani zaměstnance nepřetěžovaly, a tak nebude potřebí sahati k nedemokratickým prostředkům. Navrhovaná reforma byla by nešťastná, přivodila by jen zlo a roztrpčení a poškodila by stát, a povinností vlády je, aby stát před poškozováním chránila.

Jest ovšem také povinností vlády, aby kontrola státního hospodářství, zejména těch závěrečných účtů byla ve státě včasná a účelná a ne pouze formální, jak to máme ve zvyku. Je potřebí prováděti kontrolu, jak nám to bylo sděleno v rozpočtovém výboru, po anglickém způsobu, kde během každého roku komise zkoumala, jak bylo té které položky užito a správně hospodařeno. Tento úkol převzala na sebe tehdá, jak víte, ta úsporná komise, o které bohužel od jejího ustavení vůbec jsme nic neslyšeli.

Proto tento závěrečný účet schvalovati nemůžeme a bylo by nejen v zájmu prestiže senátu, ale i v zájmu prestiže státu, aby nastalo dříve vyšetření, než ho senát schválí, aby ti, kdož docela zřejmě porušili zákon, byli potrestáni. (Potlesk stoupenců řečníkových.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Debata je skončena. Přeje si pan zpravodaj slovo?

Slovo má pan zpravodaj sen. dr Fáček.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Poopravil bych některé vývody pana kolegy Thoře, pokud se týkají samého státního účtu. Především není nikde žádného předpisu, podle kterého teprve úchylka nad jistou číslicí, nad 100.000 Kč, jak pan kolega uváděl, by vyžadovala schvalovacího řízení. (Sen. Thoř: To je v rozpočtu, III. článek ve finančním zákoně, račte se podívati!) Snad jste rozuměl tak ustanovení, která mají jiný smysl, že k výdaji mimořádnému nad 50.000. Kč je třeba souhlasu ministerstva financí.

Pan kolega se se mnou rozcházel v číslicích výnosu daní. To se vysvětluje tím, že on srovnává ve výkaze na stránce 196 a následující s rozpočtem platbu. Ale to není správné. Musí se srovnávati rozpočet s náležitostí. Náležitost není jen zaplacená daň, nýbrž jsou to i daně, které jsou již splatny a nebyly ještě zaplaceny. To obé představuje výnos daně, kdežto platba je věc nahodilá, která s rozpočtem přímo nesouvisí. To je všecko, co jsem chtěl k věci podotknouti. Navrhuji schválení.

Místopředseda dr Soukup: Jednání je skončeno, budeme hlasovati.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem výboru rozpočtového, aby závěrečný státní účet za rok 1922 spolu s účty státního fondu melioračního, státního bytového fondu a dávky z majetku byly schváleny, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru rozpočtového se přijímá.

Kdo souhlasí s resolucí výboru otištěnou ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená resoluce se přijímá.

Přikročíme nyní k dalšímu bodu pořadu, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. dr Stránský, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Stránský: Vážený senáte! Státní zastupitelství v Levoči žádá, aby bylo zahájeno trestní stíhání sen. Matuščáka pro trestní činy spáchané řečí, kterou měl na veřejném shromáždění v Popradě dne 17. srpna 1924, a to pro výroky, v nichž státní zastupitelství v Levoči spatřuje jednak přečin pomluvy četnictva, přečin rušení obecného míru, přečin pomluvy československé vlády, pak přečin pomluvy hlavního služného ve Svaljavě a přečin rušení obecného míru.

Imunitní výbor uznává sice, že výroky inkrimované skutečně zakládají objektivní podstatu naznačených zde trestných skutků, ale slavný senáte, jak jsem celou řeč zde přečetl, o níž byla podána zevrubná zpráva, shledal jsem, že to byla tak popletená řeč, že skutečně nelze dobře sen. Matuščáka k odpovědnosti zde poháněti. To zračilo se také v tom, že posluchačstvo zůstalo úplně klidno a klidně se rozešlo, ačkoliv výroky byly tak popuzující a tak štvavé, že, kdyby bylo posluchačstvo výroky ty bralo vážně, kdyby tomu bylo věřilo, kdyby nebylo bývalo přesvědčeno, že jsou to jen řeči pronášené za účelem propagandy pro komunismus a proti republice, tedy by zajisté nebylo zůstalo klidno.

Následkem toho navrhuje imunitní výbor, aby žádosti za svolení k trestnímu stíhání pro přečiny shora uvedené v tomto případě vyhověno nebylo a aby sen. Matuščák vydán nebyl.

Místopředseda dr Soukup: Debata je skončena, budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby nebyl dán souhlas k tomuto trestnímu stíhání sen. Matuščáka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního, aby souhlas k trestnímu stíhání sen. Matuščáka dán nebyl, se schvaluje.

Přikročujeme k projednávání

Zpravodajem je pan sen. dr Stránský, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Stránský: Vážený senáte! V tomto případě se má věc jinak.

Ve Smolníku konána byla 18. ledna 1925 veřejná schůze lidu, na které promluvil sen. Matuščák řeč, která obsahovala velmi mnoho útoků proti republice a proti ústavnosti; mezi jiným pronesl se sen. Matuščák také následovně:

Červená garda je aj v kasárňach již zastúpená... (Hlas: Kde pak? - Sen. Matuščák: V kasárňach sú proletári!) Kde, na to vám musí dáti odpověď sen. Matuščák. (Hlas: S jeho fantasií?) Možná, že je to fantasie, možná také že ne. S takovými věcmi, pane kolego, se nežertuje... a v páde nepokoja nebudú strieľať na sestry vlastné a na bratov. Musíme to vyčkať, keď bude mať proletárstvo v 2/3 zbrojov v ruke. Vypukne na celom svete veľký boj, ale my budeme vedieť, keď budeme ozbrojení, čo máme robiť, lebo my sme tu v republike len ako macošské deti.

2. Keby matky nenosily so sebou batohy do kasáreň, by pomreli vojáci, lebo manipulovanie všetko prežre."

V prvém výroku spatřuje státní zastupitelstvo v Levoči přečin rušení obecného míru, v druhém urážku československého vojska a žádá proto sedrie v Levoči za svolení ku stíhání jmenovaného senátora pro oba naznačené přečiny.

Imunitní výbor nenalezl žádného důvodu, pro který by měla býti v tomto případě chráněna imunita senátora Matuščáka. Nejde o pouhou řečnickou výstřednost, nýbrž o případ útoku na nejcitlivější atribut republiky na bezpečnost její existence a její hranice, takřka na tepnu jejího života. Proto navrhuje imunitní výbor, aby slavný senát se usnesl, že dává souhlas ku stíhání senátora Matuščáka pro přečin rušení obecného míru a pro přečin urážky československého vojska.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zahajuji debatu.

Ke slovu je přihlášen pan sen. Niessner. Uděluji mu slovo.

Sen. Niessner (německy): Pánové! Nejsme v téže dobré náladě, ve které se ocitnete vy, jedná-li se o nějakou imunitu a já v plnění své povinnosti vstupuji nu tuto tribunu. Pro nás je věc, o kterou jde, věcí velice vážnou. Podíváme-li se na denní pořad obou zákonodárných sborů, jak senátu, tak poslanecké sněmovny, tož většinu denního pořadu tvoří imunitní věci. Hlavní činnost parlamentu je ve vydávání poslanců a senátorů soudům. V dnešní schůzi poslanecké sněmovny bylo vyřízeno asi 12 nebo 15 imunitek (Výkřiky německy: Slyšte!), z toho polovina usnesením na vydání, a také zde v senátě máme mezi třemi body dva, ve kterých se senát zabývá těmito věcmi. Pánové! Otázka, zda senát nebo parlament v přítomné krisi je dělný či nic, zodpovědění této otázky závisí od nálad kolegy sen. Matuščáka. Kdyby on a několik jeho kolegů neřečnilo, neměl by senát vůbec nic na práci. (Veselost na levici.) Mnozí z pánů jeli 10, 12, 17, také 24 hodin, aby přišli do dnešní schůze, a práce, kterou zde mají vykonati, je v tom, že kolega Matuščák bude vydán, neboť první bod, který zde byl projednáván, mohl býti právě tak dobře projednán v poslední schůzi, byl jen odložen. Jen aby se řeklo, že senát zasedá, probírají se alespoň případy vydání. Mohu zde zase jen říci, že praxe, které se zde držíme v imunitním výboru, volá do nebes. Je nestejnoměrná, nedůsledná a je nespravedlivá - je nespravedlivá, srovnáváme-li mezi sebou oba případy dnes projednávané. V jednom případě bylo usneseno nevydati, ve druhém bylo navrženo vydání.

Mám nyní náhodou po ruce rozsudek stran sen. Matuščáka, na základě kterého byl před nějakým časem odsouzen na čtyři měsíce. V této řeči jsou místa, která jsou mnohem mírnější a klidnější než výroky, které shledáváme ve zprávě č. 2051. V jednom případě byl vydán, ačkoli jeho výroky byly mírnější, a ve druhém případě bylo navrženo ho nevydati, ačkoliv všechny výroky jsou vesměs ostřejší. Chci poukázati na nedůslednost a na nespravedlnost vašeho jednání. Prosím, to není jediná nedůslednost. Tím, že v jednom případě navrhujete nevydati, snažíte se - nemohu se aspoň zbaviti tohoto dojmu - vzbuditi zdání, jakoby jste byli vedeni citem pro spravedlnost, jakoby jste jednali objektivně, jakoby jste měli uznání a snášelivost a chtěli vzbuditi dojem, že každý případ pečlivě zkoumáte. To mně připomíná jiný případ. Můj známý, který zasedal v maďarské vládě rad, sociální demokrat, byl Horthyovou vládou, Horthyovými soudy po obsazení Budapešti internován a obžalován pro zabití 49 lidí. To všechno ovšem nebyla pravda. Etabloval se Horthyův soud. Byl osvobozen ze zabití 48 lidí, ale pro zabití jednoho člověka byl odsouzen. Známka spravedlnosti maďarských soudů! Zabití jednoho člověka tresce se přece smrtí, stejně jako zabití 49 lidí. Tak, jak vypadá spravedlnost maďarského Horthyovského soudu, tak také vypadá vaše spravedlnost. Navrhujete v jednom případě nevydání, poněvadž vám konečně stačí, bude-li kolega Matuščák vůbec zavřen, a vy víte velmi dobře, že tím, že bude vydán a odsouzen, nabude platnosti rozsudek, který nad ním byl před časem vynesen, že k trestu, který mu má býti uložen pro tento návrh, připočte se mu ještě čtyřměsíční vězení, ke kterému byl svého času podmínečně odsouzen. Pánové, jste tedy v jednom případě toho názoru, že řečnické extempore - a nemohu to jinak nazvati - je tak těžké, že může býti odčiněno jen jeho vydáním a potrestáním. Dovolte mi jednu poznámku. Myslím, že k provedení přečinu anebo zločinu je především potřebí vhodného prostředku. Také zákon to tak omezuje. Chce-li někdo provésti revolverový atentát, ba má k tomu vůli a použije nenabitého revolveru, pak nenalezne se soud, který by ho prohlásil vinným. A jestliže někdo položí pumu a tato puma místo ekrasitu nebo dynamitu je naplněna pískem nebo čokoládou, pak najde se sotva někdo, kdo by ho pro vržení takové pumy odsoudil.

Pánové, co se zde kolegovi Matuščákovi klade za vinu, je hrozné, že prý pobuřoval vojsko k neposlušnosti, že prý ohrožoval bezpečnost hranic a existenci státu touto řečí. Považuji to za nesmírné přehánění. Pan kolega Matuščák nechť mně nevykládá ve zlé, známe ho všichni jakožto pána velice temperamentního; ale buďme přece poctivými! Je mezi vámi jeden pán, který by věřil, že by kolega Matuščák byl schopen skutečně sváděti vojska k neposlušnosti, že by byl schopen v případě nepokojů, v případě světové války pohnouti lidi k tomu, aby složili zbraně? Nebude nikoho mezi vámi, kdo tomu skutečně věří. Pánové! Právě úloha, nikoli kterou on hraje, nýbrž ke které vy ho odsuzujete, kterou mu přikazujete, tím že ho vždy hledíte zesměšňovati, právě to mělo by vás odvraceti od toho, abyste proti němu postupovali s tak drakonickou přísností, a měli byste si říci: je zde trochu přehánění, několik extempore, nic více. Když si představím, že kolega Matuščák - dám se zde vésti lidským cítěním - není přítelem mé strany, stojí ve straně, která proti mé straně chová nenávist a nepřátelství, když si představím, že pro takovéto nepředložené, ze souvislosti zcela vyrvané výroky má jíti na celé měsíce do vězení a že k tomu ještě má vstoupiti v platnost starý trest, když si představím, že maďarští četníci, bývalí maďarští zástupcové vlády u bývalých maďarsko-slovenských soudů budou mět vynášeti rozsudky, pak musím říci, že je to trochu mnoho, a měla by si také většina říci, že by měla alespoň dáti průchod milosti před právem, a že by, drží-li se v jednom případě takovéto prakse, jak tomu je zde, měla také ve druhém případě zachovati důslednost. V jednom případě se přece zásadně uznává, že tu jsou neschopné prostředky k porušení zákona, v jednom případě se říká, že věty, pro které zde je obviňován, nelze vytrhnouti z celé souvislosti řeči. V celé souvislosti řeči je, jak se praví ve zprávě, snůška frází. Praví se, že řeč na posluchače nepůsobila, že vše zůstalo klidno. Pánové, zkoumali jste, zda ve druhém případě posluchači byli mnohem více pobouřeni, rozčileni, zda byli rozhořčeni? To jste naprosto nezkoumali. Učinili jste tak jen v jednom případě. Berete jen druhý případ velice vážně, nezkoumáte zde naprosto, zda vznikl nějaký nepokoj. Na jedné straně prohlašujete ve zprávě pana kolegu Matuščáka za člověka, na jehož řeči nelze mnoho dbáti, prohlašujete ho za nerozvážného, přímo nepříčetného, kdežto ve druhém případě zde pravíte, že tato věc je zcela jiná, že musí býti vydán a že soud má vstoupiti v činnost.

Pánové, pokud věci dlužno bráti vážně, tato vážnost je jen v tom, že při všech řečech, anebo alespoň při mnoha řečech, jež pronášejí slovenští anebo podkarpatští řečníci, jistě s sebou zachvívá pocit trpkosti nad poměry v těchto obou územích státních. Je to pocit trpkosti vůči nepopiratelně špatným politickým a jinakým poměrům na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a není žádnou náhodou, že právě příslušníci stran slovenských a z Podkarpatské Rusi to jsou, kteří ve většině případů jsou předmětem jednání v této sněmovně, při nichž se žádá jejich vydání. Není to žádnou náhodou a bylo by mnohem důležitější úlohou této sněmovny, kdyby, na místě, aby vydávala řečníky, kteří snad příležitostně trochu vybočili, raději přezkoumala poměry na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. (Souhlas na levici.)