Stalo se v imunitním výboru, že člen imunitního výboru přednesl stížnosti o tom, že četníci týrají zatčené. (Výkřiky německy: Slyšte! Slyšte!) Bylo nad tím v imunitním výboru veliké rozhořčení. Dotčený člen prohlásil, že jest ochoten podati důkazy. Přinesl také do příští schůze materiál a navrhl, aby byl přečten, anebo aby se ho jinak použilo. Avšak nebylo ho použito. Imunitní výbor prohlásil se nepříslušným a o věci nejednal. A je tomu v Podkarpatské Rusi jinak? Nebylo to "České Slovo", které nedávno od tamtud vyprávělo hrůzostrašné věci? Nebylo to "České Slovo", které vypravovalo, že policejní komisař v jednom velkém městě vnikl do soukromého bytu, když ho byl před tím úředně zapečetil, což bylo před soudem prokázáno. Nebylo to "České Slovo", tedy list vládní strany, které vypravovalo, že okresní náčelník v Mukačevě prohlásil stanné právo v obci Rahošíně a uspořádal dragonádu na ženy a děti? Pánové, týž list vypravoval, že přes udání koaličního poslance u příslušného úřadu dali přes hranice uprchnouti úředníkovi, který zpronevěřil přes 100.000 korun. Tento případ se udal v Berehově. O marmarošském županovi se vypravuje, že zpronevěřil několik set tisíc korun a že ze svého úkrytu v cizině s našimi úřady vyjednával o vydání důležitého spisu. A vypravovalo se tam také, že se s lidmi v úředních kancelářích zachází tak, že si musí dáti líbiti vyhazov, políčky a bití. Běda tomu, kdo si stěžuje, ten se pak ještě zavře, jak se v jednom případě stalo dělnici, která pak byla vzata ještě do vyšetřování.

Pánové, to jsou věci, jež nelze popříti. Netrestejte ty, kteří se proti těmto poměrům opírají, nýbrž zjednejte pořádek. Nespravujte tato území jako nějakou asijskou nebo africkou kolonii, zjednejte lepší poměry. Jsou to smutné dokumenty, které zde máme před sebou. Myslím, že to vše nemá snad nic společného s případem, o který jde. Ale, pravím, že v tomto případě spatřujeme článek systému, postupovati násilně proti oposičním stranám, obzvláště slovenským. Půjde-li to tak dále, nebude brzo žádný oposiční poslanec a senátor více na svobodě. Podařilo se vám v posledních dvou letech, od doby, od které zde v imunitních případech trvá tato prakse ve vydávání soudům, vydati soudům a politickému pronásledování více senátorů a poslanců, nežli se v Rakousku v posledních dvaceti letech (Výkřiky německy: Slyšte! Slyšte!) událo vůbec případů politického pronásledování. Pánové, tak zde již vypadá demokracie, tak daleko došlo, to je vláda reakce. Snažíte se zbaviti oposice násilím. To jest systém, proti kterému se alespoň některé strany musí opříti, je to systém, proti kterému alespoň svobodomyslné strany v koalici by měly zaujmouti stanovisko.

Pánové! Abychom docílili stejnoměrné prakse a imunitnímu výboru poskytli příležitost zrevidovati tento návrh, dovolil jsem si jménem své strany podati návrh, aby tato věc byla vrácena imunitnímu výboru, i prosím, abyste jej přijali. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Slovo dále má pan sen. Matuščák. (Hluk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím o klid, pánové!

Sen. Matuščák: Slávny senát! Nech je mi pripustené, aby som prehovoril k tejto svojej osobnej záležitosti, ktorá sa dnes v plene prejednáva, k t. zv. trestnému stíhaniu, mojej tak maličkej, chudej osoby. Čo sa mňa týče, som tejto republike veľmi nebezpečným, že niektorí majú obavy, že celú republiku rozborím.

Predne dovoľujem si niekoľko slov, ako to stojí vo zpráve, k môjmu trestnému stíhaniu podľa x paragrafu x zákona sedrie levočskej. Kladie sa mi za vinu, že som riekol v Levoči: "Dolu s tou vládou!" I tu, slávny senát, opakujem svoj výrok: "Dolu s tou vládou!" Nie je to žiadny trestný čin, mám ako člen zákonodarného sboru právo na to, aby som kritizoval činnosť tejto vlády. Odpusťte, slávny senát, je tomu tak. Táto vláda konečne na veky nemôže panovať, poneváč musí po nej prijsť druhá. Keď som riekol: "Dolu s tou vládou!", nová vláda musí prijsť, poneváč špatne hospodári v tejto kuchyni, kde niekoľko ľudí sa pekne najie, majú plné žalúdky, a tisíce ľudí má hlad. (Sen. Kouša: Ty máš hlad?) Kolego Kouša, ja viem, že máš antipatiu k mojej osobe. (Sen. Kouša: To je demagogie!) To nie je demagógia, je to fakt! To hospodárstvo dnešnej vlády vidia všetci obyvatelia tejto Československej republiky. Je to vidieť v kasárňach, v četníctve, u pendrekárov, u chudobných proletárov a všetkého robotníctva. Tí všetci vidia ten útisk, to špatné hospodárenie, ktoré táto vláda robí. Odpusťte mi, slávny senát, že s tohoto odpovedného miesta robím kritiku. Nech ma stíha znovu nielen levočská sedria. Čo je pravda, nemôžem zapierať.

Že som riekol, že máme v kasárňach červenú armádu! Ježiši Kriste, to sa zaprieť nedá. Kto je v kasárňach? Nie sú tam džentri, sú tam proletárske deti. Rotmajstri vyhadzujú sa bez chlebíčka, bez zamestnania a táto vláda nemôže zapierať, že tomu nie je tak. Podrží si ich 5-6 rokov v službe a potom ich vyhodí na dlažbu z kasárieň, a ten človek nemôže byť sympatický, nemôže byť spokojený. Tak zvaní naši bojovníci, pendrekári, majú 700-1000 Kč mesačného platu, majú rodiny. Tak stará sa vláda o ochranu a táto armáda bodákov a pendrekov háji dnešnú sladkú, dobrú a peknú vládu. Takúto odmenu dať kasárnickým proletárom, pendrekárom, úradníkom, a chudobným učiteľom - ktorých povinnosťou je kultúrne vychovávať - dávať im žobrácky plat, to je uznanie od vlády? Český národ, ako si myslím, je v kultúrnom smysle vysoko vyspelý. Tak honorujú sa učitelia, títo úbohí ľudia, ktorí boli povolaní k tomu, aby k vysokému kultúrnemu stupňu vychovávali mladú generáciu, a oni nebožiaci, učitelia a štátni zamestnanci v tých a oných úradoch majú hlad, žobráci sú a keď my na schôdzi, niekde na tábore ľudu riekneme: "Dolu s tou vládou!", máme pravdu a i tu opakujem: "Dolu s takou vládou, ktorá tak špatne hospodári!" Ovšem, myslím, že slávny imunitný výbor alebo pán kolega dr Stránský, ako zpravodaj, musí rozhodnúť podľa toho, akú zprávu dostane. To uznávam, ale, slávny senát, všetci členovia, čo sme tu, nech sme v ktorejkoľvek strane a pracujeme medzi ľudom, presvedčili sme sa o tom, že pravdu nesmieme riecť, že nesmieme riecť, že je hlad medzi ľudom, naopak musíme tvrdiť, že každý má plný žalúdok, musíme dnes chváliť republiku Československú, že je sladká ako med, ako cukor pre každého. Áno, sú niektorí páni, ktorí sa majú pekne, ó áno, obohatili sa, ale pohľaďme na tie tisíce a milióny proletárov, chudobných robotníkov, úradníkov, štátnych zamestnancov, četníkov a pendrekárov, ako sa majú tí chudobní ľudia. (Veselost.) Odpusťte, vidím, že tu niektorí kolegovia sa smejú, ale je to dosť smutné, že sa môžu smiať takejto situácii. Nie je tomu tak, že by sa mohli smiať, je to poľutovania hodné. Máte tu tých sadzačov v tlačiarniach a tých všetkých zamestnancov, opýtajte sa ich. Oni sa nesmejú, oni mlčia, poneváč sú nútení mlčať, nesmejú požadovať väčší kúsok chleba, lebo jak ústa otvoria, hneď sú boľševici, hneď pôjdu z práce preč, poneváč naša vláda má dnes hojnú rezervu, a jak ty, Franto alebo Jozef, nechceš pracovať a požaduješ väčší kúsok chleba, iď preč, máme dosť rezervy a druhý pôjde na tvoje miesto. Tak to nejde.

Místopředseda dr Soukup: Žádám kolegu Matuščáka, aby mluvil k věci.

Sen. Matuščák: Poneváč som upozornený slávnym predsedom senátu, aby som toľko nehovoril... (Veselost.)

Místopředseda dr Soukup: Volám kolegu Matuščáka, aby mluvil k věci. To je moje právo a povinnost!

Sen. Matuščák: Prosím, beriem na vedomie. Ale mojou povinosťou je nie aby som sa obhajoval - viem, že čo tu budem rečniť, je zbytočné, že je to len formalita, poneváč ako sa usnesie imunitný výbor, Matuščák musí do basy, a pôjde. Pred dvoma mesiacmi dostal som 4 mesiace u košickej sedrie, 100 Kč pokuty a 548 Kč útrat, čo slávna sedria tam súčtovala. Taký materiál došiel do imunitného výboru, že Matuščák musí byť povesený.

Pánu zpravodajovi musím priznať jednu vec, že posledne dostal som pozvanie do imunitného výboru, aby som sdělil, čo je fakticky pravda v tom materiále, čo imunitný výbor dostal do rúk. Ja som sdělil krátko: fabrikujú na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi t. zv. imunitky pán četník a pán notár, mám úctu k týmto pánom, ale sú i neriadi medzi nimi, ako všade sú medzi všetkými národnosťmi. Oni zfabrikujú jeden aparát a dajú to na papier, ako posledne v Košiciach. Mal som svedka, ktorý bol predsedom na schôdzi, ale moji svedkovia neboli vypočutí, len pán notár a páni agrárnici prisahali a Matuščák - fuk na 4 mesiace! Dobre, nech je tomu tak. To je jedna porcia a pozdejšie bude zase jedna. Ale potom sa nedivte, že na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi je antipatia proti českému vládnemu režimu. Ja ako komunista nie som nepriateľom žiadnej národnosti, ale takéhoto panovania! Je špatné, že kolega Zimák, ako Slovák, tiež trošíčku nevidí ako medzinárodný človek, že si počína ako národovec, ale nie slovenský národovec. (Sen. Babka: To je medzinárodný špiritus, čo hovoríš!) Ty si medzinárodný špiritista, lenže ho nepiješ, ale si špiritistom, áno!

Dotkol som sa Podkarpatskej Rusi, poneváč odtiaľ pochádza všeobecná otázka, že Matuščáka treba obesiť. Alo Slovák zo Slovenska sa čudujem, že kolega Zimák sa neozve. Keď boly voľby v Podkarpatskej Rusi, každý člen senátu vie dobre, aký boj bol vtedy pri voľbách. Jeden mandát prišiel bývalému môjmu kolegovi. Menuje sa Nečas, ale prišiel na čas na jeden mandát. Pretože naša strana ohromne bojovala, tak fabrikoval pán župan vo Veľkom Sevljuši, v Akne Slatine, v Užhorode a inde proti tým mizerným komunistom, ale my sme národ presvedčili, že sme bojovali za pravdu. (Sen. Babka: Ale vy ste ho klamali!) Ty tiež klameš, len že pri tom do kapsy kladieš. Ty si spokojný, dobre viem, ako školský inšpektor si spokojný, budúcne trebárs tiež v niektorom ministerskom kresle budeš sedieť, ja nie.

Slávny senát! Nech mi je odpustené, je to len formalita, len preto som to dokazoval, že tento imunitný výbor nemôže za to. Ja to uznávam, ani pán kolega zpravodaj nemôže za to, že ten materiál dostal, ale pravda je fakt, ktorý riekol tu pán sen. kolega Niessner, že ten ľud nerobil žiadnu revolúciu, že bol kľudný a republiku neprevracal. Slávny senát! Ráčiž podľa svojej vôle hlasovať pre Matuščákovo obesenie.

Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. Chlumecký.

Sen. Chlumecký: Slávny senát! Jestli sa ujímam slova v tejto záležitosti, nečiním tak, aby som obhajoval kolegu Matuščáka. Musím raz pre vždy prehlásiť, že kolega Matuščák do nášho klubu nepatrí, on je nie komunistom a nemá právo v mene komunistického klubu hovoriť. (Sen. Matuščák: Ja som, komunistom do dnes! Som väčším komunistom ako Ty!)

Ale čo sa týka jeho imunitnej záležitosti, musím poznamenať, že skutočne na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi nejedná sa korektne; žandári, policia nepostupujú, ako by mali postupovať. Ich tendencia je, každého opozičného rečníka dostať, ako sa kolega Matuščák vyslovil, do basy. To je fakt. Ja z vlastnej zkušenosti môžem tu jeden prípad pripomenúť, aby som ukázal, ako sa tam jedná. Bol som tiež vydaný slávnym senátom. Bol som obvinený, že som sa vyslovil, že v parlamente sedia sami zlodeji a lupiči. Prišiel som pred sedriu v Huste. (Sen. Havlena: A Ty v té společnosti sedáš? To je ku podivu!) Dočkaj, až budem rozprávať ďalej, a potom kritizuj!

Ja som prišiel pred súd a podotkol som, že na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi neužívam nikdy českých slov, poneváč tam nikto slovu "lupiči" nerozumie. Je vidno, že tá celá výpoveď bola falošne prekrútená. Ja som totiž vravel, že v parlamente až dodnes sedia jednotliví korupčníci, na ktorých by som mohol prstom ukázať. To som vravel na tomto shomaždení, a nie, ako to udali tí štyria svedkovia, českí úradníci. Keď som to tam vysvetlil, že rozprávam slovensky a neužívam českých slov, aby ľudia rozumeli, tak to prevrátili: My sme do protokolu udali "lupiči", poneváč sme Česi, ale snáď vravel pán senátor "zbojníci". Odprisahali to a bol som odsúdený. Keď to u súdu 4 ľudia odprisahajú, musím byť odsúdený, ačkoľvek celá obžaloba bola zkomponovaná podľa ich hlavy. Tak sa na Slovensku jedná. Apeloval som na štátneho zástupcu, ovšem neviem, jestli táto zmätočná sťažnosť, že výpoveď nebola správna, bude účinná.

To som chcel poznamenať k tejto veci, ako sa na Slovensku jedná a myslím, že kolega Matuščák, vážený senát, tú republiku neprevráti, tak ako vy sa tu zabávate, zabávajú sa i na shomaždeniach. Docela správne sa tu vyslovil pán kolega Niessner. Žiadne nebezpečie republiky nehrozí od súdruha Matuščáka, a ja myslím, že by bolo rozumné, keby ste ho nevydali. Tým spravíte z neho darmo martýra, ale veci samej neposlúžite.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím, aby byl přečten návrh sen. Niessnera a soudr.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Návrh senátora Niessnera a soudr. k čís. tisku 2159:

"Navrhujeme, aby věc byla vrácena výboru imunitnímu."

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Slovo závěrečné má pan zpravodaj sen. dr Stránský.

Zpravodaj sen. dr Stránský: Vážený senáte! Chci reagovati především na poznámku pana kolegy Niessnera o tom, že je jak ve sněmovně, tak zde mnoho imunitních afér. (Výkřiky: žel bohu!) Ano, velectění pánové, je jich, bohužel, velmi mnoho a jestliže pan kolega Niessner poukázal na to, že v Rakousku se za 20 roků tolik nevydalo jako u nás za 4 léta, pak je to jen důkazem, s jakými daleko horšími nepřáteli má republika co činiti, než mělo Rakousko. (Tak jest! Výkřiky na lavicích německých.) Ano, v Rakousku se takto nesmělo mluviti a ono se také tak nemluvilo. (Výkřiky. - Místopředseda dr Soukup zvoní.) Jsem přesvědčen, že to není snad následek toho, že by ta vláda byla zde tak špatná, jako to páni na levé straně tohoto senátu tvrdí, nýbrž že je to především následek ještě stále poválečné surové mentality mnohých částí našeho obyvatelstva a je to zároveň následek toho, že je jmenovitě velice mnoho poslanců a velice mnoho senátorů, kterým schází nejdůležitější vlastnost každého člena zákonodárného sboru, totiž odpovědnost mravní v tom ohledu, aby věděl vždy co činí, kde to činí, co mluví a kde to mluví, aby si dovedl vypočítati následky a ne aby mluvil demagogické řeči na schůzích, které mají sloužiti k tomu. aby upevnil své mandátové postavení. (Sen. Matuščák: Každý nemůže býti profesorem!) Ovšem že ne, já jsem první, který nemohu jím býti. To je příčina, že je mnoho imunitních afér.

Dále poukázal pan kolega Niessner, že jest velká inkonsekvence, když prý jednou - jmenovitě dnes - v první zprávě nevydáváme a v druhé navrhujeme, aby byl vydán Matuščák. Myslím, že by to mělo býti důkazem panu kolegovi Niessnerovi, že imunitní výbor nejedná šablonovitě, jak on o něm vždycky zde tvrdí, že my vydáváme každého oposičního řečníka. My tedy činíme rozdíl, a to ten, že se díváme na to, jak nebezpečný je ten který útok. Jestliže pan kolega Matuščák v první řeči pravil to, co zde opakoval: "Dolů s vládou" (Sen. Matuščák: Ano!) - hanc veniam damus - to propouštíme, vláda se ještě proto nemusí poděkovat. (Sen. Matuščák: Snad do podzima!) Možná, nejsem obhájcem této vlády. Ale činíme tu rozdíl. V té druhé věci vidíte, jak pak sen. Matuščák mluvil. On pravil "Červená garda je už v kasárnách zastoupená". (Výkřiky.) Zde to chce pan kolega Matuščák vykládati tak, že prý to jsou proletářské děti. My však nejsme tak naivní, abychom nevěděli, co znamená to slovo "rudá garda". Víme, když je rudá garda v kasárnách zastoupena, že by působila nejen snad proti jednotlivcům, nýbrž proti celému státu, proti bezpečnosti života, majetku a veřejného pokoje a řádu, zkrátka proti všemu, co činí základy našeho státu. Velectěný pane kolego, víme dobře, když přijde rudá garda k moci, jak se děje obyvatelstvu. Ta nežaluje pro přečin §u 14 na ochranu republiky, rudá garda každého svého odpůrce na místě zastřelí nebo oběsí. To je ta garda, kterou vy si přejete. My ale bychom byli neradi, aby se vám podařilo zříditi rudou gardu, které se vy těšíte a o které konstatujete, že už je v kasárnách - nechci pátrati po tom, jestli je to pravda nebo ne, zde není na to místa. Vím však, když takovouto věc rozšiřujete v obyvatelstvu na veřejné schůzi, že jednáte velmi nebezpečně pro celý stát. Jestliže dále praví kolega Matuščák "a v pádu nepokojů tato rudá garda nebude střílet na sestry a bratry" (Sen. Matuščák: No to je blbost přece, střílet na sestry a bratry!) Ovšem, sestru nebo bratra zastřelit je těžký zločin. Ale tu, velectění, je výslovně rozšiřována myšlenka, aby v případě nepokojů, tedy v okamžiku, kdy stát se nalézá v největším nebezpečí, kdy jde o jeho existenci, vojáci nepoužívali zbraně ve prospěch státu, ve prospěch veřejného pořádku, ve prospěch bezpečnosti životů lidských, nýbrž aby působili k zrevoltování veškerého obyvatelstva mezi sebou, ke vzájemnému se pozabíjení a střílení, jak se to dalo v Rusku. (Sen. Matuščák: Nezavraždil som dosud nikoho!) Pane kolego, o tom jsem přesvědčen. (Výkřiky.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím, pánové, o klid!

Zpravodaj sen. dr Stránský (pokračuje): A teď dále praví pan kolega Matuščák, že vypukne na celém světě veliký boj. My máme v dobré paměti, co znamenal ten veliký boj, ta světová válka, a v takovém případě prý, "keď budeme ozbrojeni, budeme vedeť, čo máme robiť", neboť my jsme v republice, jak on praví, "jenom deti macošské". (Sen. Matuščák: Poneváč sme ozbrojeni, aké povinnosti deláme!)

To byste musil nalézti, pane kolego Matuščáku, velmi naivní posluchačstvo, které by věřilo tomu výkladu, jaký podáváte. Jsem přesvědčen, jak na to poukazuje pan kolega Niessner, že pan kolega Matuščák prý není - a my to musíme věděti - nebezpečný člověk. O to nejde, nýbrž jde o to, jak dalece jsou nebezpeční ti, kteří poslouchají takové řeči štvavým způsobem tak pronášené.

Velectění pánové a dámy! Slyšeli jsme zde kolegii Matuščáka, jak nadával vládě teď, jak teprve mluví tam v té veřejné schůzi v hospodě! (Sen. Matuščák: Já nemôžem za to, že ta vláda tak špatne hospodarí!)

Pan kolega Niessner poukázal také na to, a to z politických důvodů, o kterých se nebudu šířiti, neboť máme v tom okamžiku jednati o imunitních věcech a nikoliv o politických poměrech na Slovácku a v Podkarpatské Rusi. On řekl, že prý je tam všeobecný pocit rozhořčení a roztrpčení. To je právě přitěžující okolností pro kolegu Matuščáka, neboť kdyby tam nebylo žádného roztrpčení, pak by ovšem taková řeč byla velmi nevinná, jmenovitě když ji pronese kolega Matuščák. Ale právě proto, že je tam roztrpčení, ovsem uměle vyvolávané, takovými řečníky, jako je kolega Matuščák, právě proto jsou tyto řeči nebezpečné.

A jestliže pan kolega Niessner na to poukázal, do jakého nebezpečí vydáváme takového senátora, když prý ho dáváme do rukou té slovácké justice, nu tož, velectění, je tu jen dvojí možnost. Buďto jsou tam v té justici také Češi, pak to není jen slovácká justice, anebo jsou tam také Slováci a pak by kolega Niessner měl o slovácké justici, o justici svých politických spojenců tady, Slováků, přece jen s větší úctou mluviti.

Já však jako zkušený právník na tomto poli mohu vás ujistiti, že na mne činí postup tamnějších soudů proti takovým řečem přímo dojem, že se justice slovácká mazlí takořka s těmi lidmi. (Tak jest!) Jmenujte mi stát... (Sen. dr Wiechowski [německy]: Proč neodpovídáte na to, co kolega Matuščák řekl? On pravil, že výpovědi ty jsou vymyšleny?) Pardon, jestli je něco vybájeného nebo ne, to je věcí soudního řízení, to ještě necharakterisuje soud, ale soud charakterisuje otázka, jak on se dívá na politické delikty, a tu já vyzývám pana kolegu Niessnera a jeho přátele, aby mně jmenovali stát v Evropě, ve kterém by řeč, v níž nabádá někdo vojsko ke vzpouře proti státu, v níž nabádá někdo ke vzpouře proti občanstvu a obyvatelstvu, by to v tom státě bylo pokládáno jen jako u nás tady za přečin proti jistotě a bezpečí republiky? (Sen. Niessner [německy]: Jmenujte mi nějaký stát, kde jsou takové poměry!) Pane kolego Niessnere, račte se podívati do Německa, to je stát, který je vám sympatičtější, než republika Československá. Račte se tam zeptati nějakého státního návladního, jestli on takovou řeč, jako byla řeč kolegy Matuščáka, bude kvalifikovati jako přečin. To je řeč, která všude jinde zakládá svádění k nejtěžšímu zločinu, totiž k velezradě. Tak je to v jiných státech. A jestli myslíte, že v jiných státech je větší pořádek nebo ne, že je tam vláda lepší, přijde na to, jaké má vláda v tom státě obtíže, zda má takové obtíže a překážky jako naše a zejména má-li doma ve svém obyvatelstvu takové nebezpečné nepřátele, jako má vláda naše, republiky Československé. Podle toho musíte také posuzovat naše poměry. Pan kolega Niessner také poukázal na to, že prý imunitní výbor ani nechtěl zkoumati materiál, který mu podal onehdy jeden člen imunitního výboru. (Sen. Walló: Já jsem to podal!) Byl to kolega Walló. My jsme měli případ odbytý, zpráva byla podána, byla již v tisku a na to do budoucího jistého sezení přinesl kolega Walló dlouhé protokoly a žádal, (Sen. Walló: Vy jste to před tím žádal!) abych ty protokoly předčítal, když o té věci se již dávno nejednalo. Vy jste měl příležitost... (Sen. Walló: Já jsem Vám dal čestné slovo, že v budoucím imunitním výboru Vám to dám, že Vás prosíme, abyste zakročili a potom jste to nepřijal!) Já Vás poukázal k tomu, abyste ty věci přednesl v plenu, jelikož imunitní výbor je svolán jen proto, aby rozhodl, má-li ten který člen býti vydán, nebo ne. Z toho vidíte, že věc není taková, jak ji líčí kolega sen. Matuščák nebo Niessner, nýbrž že imunitní výbor zcela objektivně a jen po právu rozhoduje o tom, je-li ta která řeč způsobilá, aby zakládala podstatu některého trestního skutku nebo ne. Podle toho se imunitní výbor řídí a proto trvám při návrhu imunitního výboru.

Místopředseda dr Soukup: Jednání je skončeno, budeme hlasovat.

Dám nejprve hlasovati o návrhu sen. Niessnera a soudr., aby věc byla vrácena imunitnímu výboru.

Kdo s tímto návrhem sen. Niessnera a soudr. souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh tento se zamítá.

Teď budeme hlasovat o návrhu imunitního výboru a prosím, aby ten, kdo souhlasí s návrhem imunitního výboru, aby souhlas k trestnímu stíhání sen. Matuščáka pro přečin rušení obecného míru a ublížení na cti československému vojsku byl dán, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh imunitního výboru se v tomto směru schvaluje.

Dnes byla tiskem rozdána naléhavá interpelace sen. dr Hellera, Lorenze a soudr. na vládu stran zavedení pohyblivých cel na potraviny cestou nařizovací. Tisk 2157.

Podle §u 68 jedn. řádu rozhodne senát bez rozpravy prostým hlasováním, zda a kdy je o ní zahájiti rozpravu.

Kdo souhlasí s tím, aby interpelaci sen. dr. Hellera, Lorenze a soudr. přiznána byla pilnost, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Pilnost projednání této interpelace se nepřiznává.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut po této schůzi za účelem přikázání došlých spisů.

Námitek není? (Nebylo.)

Končím schůzi.