Ještě malou poznámku, která se vztahuje na pojmenování. Budoucí ústav bude se jmenovati Státní zdravotní ústav. To znamená jak zdravotní ústav, tak také ústav pro hygienu. Vše, co souvisí se zdravím, nazývá se zdravotní, stejný terminus technicus však existuje pro vědeckou nauku hygieny, zdravotní znamená tedy také hygienický. Myslím, že s touto možností záměny souvisí také že doposud přibíráni byli ke spolupráci výhradně hygienikové, že také regulativ pro poradní sbor, který má zdravotnímu ústavu býti k rukám, mluví výhradně o hygienicích, kdežto přece rozsah činnosti ústavu není naprosto jen povahy hygienické, nýbrž budou zúčastněny také jiné lékařské vědecké nauky, ba dokonce praktické lékařství potud, pokud Pasteurův ústav, ve kterém se přece vykonává praktická therapie, bude také částí Státního zdravotního ústavu. Všeobecné chyby, které se po mém názoru v posledním čase ve vedení ministerstva zdravotnictví staly pravidlem, nejsou předmětem mé řeči. Musím však vytknouti ještě jeden nedostatek u tohoto ministerstva, a to je systematický průtah, který se rozhostil při vyřizování všech věcí od doby úřadování pana ministra Šrámka; ale netoliko průtah ve vyřizování všech věcí, nýbrž také zpolitisování, které, jak se domnívám, se správou zdravotnictví teprve se nesrovnává; všechny zdravotní záležitostí posuzovány jsou dnes mnohem více s politického stanoviska, vzpomínám jen na lázeňský zákon resp. na jeho osnovu. Pan ministr staví mnohem větší měrou nežli tomu bylo dříve, politické úvahy nad věcné potřeby. To podle mého názoru, je také příčinou, že při zřizování prozatímního poradního sboru a při výkonném výboru takřka vůbec nebylo použito německé vědy. Nemyslím, že za ministerstva pána ministra Procházky, jenž byl prvním, kdo pozval německé universitní profesory do státní zdravotní rady, že za něho by bylo bývalo možným zahájiti toto nesmírně důležité dílo, aniž bychom si zabezpečili spolupráci zdatných, uznaných autorit, které zasedají na našich německých učebných stolicích. Řekl jsem již, že výklad slova >zdravotou ústav< resp. překlad jeho znamená jak >zdravotní< tak také >hygienický<, což odvoditi lze tím, že při poradě v původním komitétu pozváni byli všichni úřední hygienikové vysokých škol Československé republiky; také prof. Bayl, hygienik německé university v Praze, byl pozván. Ale na to se také omezila jeho činnost resp. to, co mu bylo přikázáno. Od té doby nebyl více přibrán a také ostatní universitní profesoři, kteří ve svém oboru mají styk se Státním zdravotním ústavem, byli dosud ze spolupráce vyloučení, resp. nebyli jako spolupracovníci přibráni. Považuji to za chybu; nedeklamuji to snad z nacionalistického stanoviska, nemyslete si to pánové; nýbrž považuji to jen za chybu a za škodu, že jste si jejich spolupráci nezabezpečili v zájmu ústavu a v zájmu státu.
Mluvil-li jsem o tom, že právě nyní zdravotní správa je více politickou nežli odbornou, pak pohnuly mne k tomu také události ve zdravotním výboru pří projednávání tohoto zákona. Pan ministr pozval k poradám výboru celou řadu referentů, kteří by byli mohli vyložiti každou jednotlivost. Ale nedosti na tom, také prof. Kučera byl pozván a tento dal do služeb věcí svůj drahocenný čas a své silně otřesené zdraví. Musil ztráviti několik hodin v zakouřené místnosti, když již čekal dvě hodiny na zahájení schůze, což jeho zdraví jistě nebylo na prospěch. Jeho přítomnosti však nebylo potřebí, neboť se mu nedostalo slova. Pan ministr, nemohu to označiti jinak nežli jakožto diletantské, sám hleděl odpověděti na všechny dotazy, které jsem učinil. Mluvili ve většině případů nikoli o věci a vyjádřil se v prvé řadě politicky, a to tak obšírně, že pak pro referenty ministerstva, zejména však pro prof. Kučeru, nezbylo žádného času, a ten odešel, aniž by se byl vůbec vyjádřil. Vyslovil jsem mu nad tím živé politování a dostalo se mi od něho v osobním rozhovoru odpovědi na mé dotazy. Musím říci, že se mně nesmírně dotkl způsob, jakým se zde jednalo s nemocným, ode všech vysoce váženým zástupcem vědy. Poněvadž jsem od pana prof. Kučery a také od pana sekčního šéfa slyšel jen velmi málo a čas nestačil, jsem nucen vrátiti se k oněm bodům, které jsem přednesl již ve výboru, i doufám, že to snad nebude úplně marné a že při definitivní úpravě regulativu, který je nejdůležitějším bodem celé věci, bude vzat zřetel na tato přání.
Učiníme-li si o věci obraz podle regulativu, resp. podle předložených návrhů a podle důvodové zprávy, je činnost ústavu tato: je to činnost kontrolní, chceme-li pedagogická, anebo činnost vyučovací, z části dokonce klinická, v Pasteurově ústavě pak mají se konati samostatné vědecké práce a nakonec je pomýšleno také na výrobu léčiv. Pohlédneme-li v této příčině na program tohoto ústavu, shledáváme vedle zmíněné již hypertrofie zásah do cizích oborů, do cizího oboru činnosti. Neboť v jednom paragrafu zákona praví se výslovně, že se vláda zmocňuje, aby podniky, závody a zařízení, která s ústavem obsahově, anebo co do oboru souvisejí a jemu jsou podobny, s ústavem slučovala, anebo je také zrušovala. Musíme se obávati, že se to až do jistého stupně rozšiřovati bude na lékařské fakulty, pokud se jediná o výcvik úředních lékařů, který se posud konal universitami, resp. na universitách. Hypertrofie, o které jsem mluvil, projevuje se však také snad v nadšeném a pathetickém doslovu pana zpravodaje. Jestliže jsem dobře rozuměl, projevil také zde myšlenku, kterou se obíral již ve výboru, že se totiž zde jedná o příležitost ukázati, že my, Československá republika, dovedeme vykonati a poli vědy něco velikého, že se dovedeme s úspěchem měřiti s cizinou, že se dovedeme osamostatniti od výrobků ciziny, které za drahé peníze a mnohdy dokonce v horší kvalitě musily dováženy. Myslím, že celé věci prospěje, jestliže na ni pohlížíme s tohoto stanoviska, jaksi na konkurenci, na soutěž. To také právě souvisí s tím, o čem jsem se dříve zmínil, že se totiž nedostává osob, které mají vésti četné jednotlivé ústavy. Nemáme dostatečného vědeckého dorostu, abychom tento veliký ústav zalidnili skutečně prvotřídně. Můj dotyčný dotaz zodpověděl pan ministr v ten smysl, že si nynější správcové jsou velmi dobře vědomi toho, že je nedostatek osob. Ale proč se za těchto okolností zapomíná na Němce, a že němečtí státní občané jsou ponecháni stranou, toho neřekl. Ale snažíme se, pokračoval pan ministr, tyto mezery vyplniti; posíláme mladé lidi do Ameriky, aby se vycvičili, a doufáme, že tímto způsobem dostaneme prvotřídní lidi. Obojí, toto posílání jakož i posílání do Ameriky, ukazuje mi právě, že pan ministr zase v prvé řadě poprava slovo svým politickým citům a ve druhé řadě teprve znalostem, pokud jde o nutný základ pro takový ústav. Tím, že se třeba velmi nadaní studující, anebo mladí lékaři posílají do Ameriky, aby poznali, moderní experimentální methodiku, nenadělají se z nich ještě žádní badatelé. Zjednává se snad potřebný základ, ale ani to. V Americe provádějí se veliká zařízení, možno poznati jednotlivé části biologické experimentální vědy, ale nelze se naučiti vědě, v Americe okolkované, tato věda není soustředěna na určitou zemi, nýbrž zde jsou směrodatnými jednotlivé osoby v nejrůznějších zemích. Tím tedy nebude uhrazen nedostatek osob. I když plně bude využito německé vědy domácí, bude při dodržení programu, který tvůrcům ústavu tane na mysli, potřebí povolávati lidi z ciziny. A tu docházíme k otázce, na kterou nynější pan ministr jen ztěžka odpoví. V prvé řadě se totiž řekne: nejprve musí vědec ovládati státní jazyk, ve druhé řadě přijde vědecká kvalifikace! Nepravím tak pro výsměch, anebo jinak, abych někoho urazil, naprosto nikoli, pravím tak ze zkušenosti. Opětovně jsem slyšel, že před odbornou kvalifikací se staví jazyková kvalifikace. Srovnejme naproti tomu poměry v jiných státech. I do Bělehradu a do Záhřeba byli na university povoláni profesoři z Rakouska a z Německa, při čemž jim bylo přiznáno přednášeti určitou řadu let německy a v německém jazyce pokračovati po případě také tehdy, kdyby se jim nepodařilo osvojiti si dostatečně státní jazyk. Připomínám vám jen, abych zůstal při svém oboru, při farmakologii na povolání prof. Löwe do Dorpatu, na povolání Magnuse do Utrechtu, který tam již 15 let a stalé ještě přednáší německy. Takovýchto příkladů je ještě celá řada. Při takovémto ústavu nemělo by se alespoň, pokud jde o přednosty jednotlivých laboratoří, kteří přece nepřicházejí do styku s obecenstvem a s úřady, trvati na požadavku státního jazyka, ani u vlastních státních občanů, u kterýchž se dnes úplná znalost státního jazyka ve slově a v písmě staví jakožto conditio sine qua non. (Místopředseda dr Franta převzal předsednictví.)
Postrádám v zákoně dále jasné ohraničení kompetence proti sousedním oborům správy, totiž proti ministerstvu vyučování a zdravotnictví. Není jasno, jaký bude poměr nového ústavu k těmto oběma úřadům a ke stávající již státní zdravotní radě. Kladl bych směrodatným činitelům jen co nejvřeleji na srdce, aby v této příčině byli absolutně velkorysými, aby tento ústav učinili co možná nezávislým, pokud možno úplně nezávislým od ministerstev, tak aby bez vlivu jakéhokoli mohl plniti svoje vědecké úkoly. Jsou zde také jisté vztahy ministerstvu sociální péče, vztahy k lékařským fakultám. To vše jsou těžké otázky, které naprosto nelze řešiti byrokraticky, které lze řešiti jen úplnou autonomií ústavu a kolegiálním způsobem.
Dále bych vyslovil přání, aby se ústav věnoval více kontrole a vědecké práci, nežli výrobě. Je se totiž obávati, že ve výrobě budou investovány veliké sumy, které pak budou ztraceny pro jiné obory činnosti ústavu.
Chci přednésti ještě jedno přání. Naše stávající učitelské stolice pro hygienu, ale také učitelská stolice pro pathologickou anatomii budou poškozeny, pokud jde o materiál, jestliže, jak se v zákoně praví, t. zv. bakteriologické stanice u těchto ústavů budou zrušeny a bohatý vyšetřovací materiál centralisován v novém ústavu. Zde ztrácí věda, zejména kasuistika, mnoho materiálu, a to bylo také příčinou toho, že ze začátku všichni profesoři hygieny na československých universitách Společně se vyslovili proti zřízení ústavu v této formě. Tento odpor byl odstraněn, ale nebezpečí podle znění zákona trvá dále, že tímto způsobem ujde ústavům materiál, zejména epidemiologický materiál. Materiál ztrácejí ústavy také jiným způsobem, totiž odloučením ústavů pro zkoumání potravin, které posud s nimi byly spojeny. Jedná se zde o hygienický materiál jiného druhu, kterého sice posud systematicky nevyužily, který však při vyučování měly po ruce, což mělo veliký význam. Odpadne-li budoucně také podávání dobro zdání při zřizování kanalisací, vodovodů v obcích, kterážto dobrozdání posud obstarávali universitní profesoři hygieny, znamená pro budoucnost, bude-li zákon prováděn tak, jak to jeho znění dovoluje, ztrátu vědeckého materiálu a bádání hygienických ústavů. O zásahu do vyučovací činnosti fakult jsem již mluvil.
Velikého programu ústavu nelze dosáhnouti, nebude-li vedle zamýšlených oddělení zřízena řada jiných oddělení, která se mi zdají býti velmi důležitými a jen proto do předběžné osnovy nebyla pojata, poněvadž se při pracích zúčastnili skoro výhradně hygienikové. Tak je především potřebí oddělení pro studium minerálních zdrojů a léčebných zdrojů, jimiž náš stát přece je tak bohat. Neboť je se velmi obávati, že se lázeňský, zákon bude zabývati jenom zevnějšími stránkami politiky. Za druhé by bylo nezbytně potřebí oddělení pro zřízení standartních preparátů pro taková léčiva, jejichž cena může býti stanovena jen cestou biologickou. Dále chci se zmíniti ještě o eugenice a o živnostenské hygieně, pro které podle nynějšího plánu není zvláštních oddělení.
Shrnuje vše dohromady chci ještě vysloviti přání, aby budoucně německá věda, resp. němečtí zástupcové mezinárodní vědy byli přibráni k dalším poradám o regulativu a organizaci ústavu. Jde nepochybně o velikou věc. Nyní, kdy jsme se o ní usnesli, musíme s povděkem vzpomenouti velikého dárce, jenž umožnil toto obrovské dílo, které v červenci 1927 bude hotovo. Je přirozeno, že klub německých sociálnědemokratických senátorů bude hlasovati pro zákon. To neznamená snad nějaký projev důvěry pro vládu. Činíme tak v nadějí, že vůle dárcova také v tomto jednom z mnohých velkých, na celém světě rozptýlených podniků bude splněna, jeho vůle, projevená v poslední vůli, kterouž věnováno bylo 200 milionů dolarů. Tato vůle zní: >Účelu zvelebení lidského blaha na celém světě. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr Franta: Nikdo není ke slovu přihlášen. Dávám slovo panu zpravodaji k doslovu.
Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Vynikající pracovník v německé vědě prof. dr Wiechowski již ve zdravotním výboru našeho senátu ve velmi širokém výkladě hovořil o návrhu, který směřuje k vybudování našeho Státního zdravotního ústavu. Návrh sám stal se předmětem jednání mezi panem ministrem zdravotnictví msgr. Šrámkem a mezi všemi členy zdravotního výboru. Jako předseda musím doznati, že žádný návrh, pokud byl ve zdravotním výboru projednáván, nebyl projednáván tak živě, jako právě zákon o vybudování Státního zdravotního ústavu.
Pokud pan prof. dr Wiechowski v dnešní schůzi mluvil o samotném návrhu zákona, pocítil jsem, že mluvil ve formě zcela jiné, než ve schůzi zdravotního výboru. Pokud tedy pan prof. dr Wiechowski mluvil k návrhu zákona jako odborník, předpokládám, že jistě všichni ti kteří příští Státní zdravotní ústav budou budovati, přičiní se o to, aby každá dobrá rada, která byla nebo bude podána, byla využitkována. Mám však za povinnost jako referent, abych přece jen na některá slova pana prof. dr Wiechowskiho reagoval.
Pan profesor tvrdí, že jsme mohli obnosu 23 mil. Kč, který dodáváme k těm 50 milionům, případně použíti snad na některé jiné ústavy u nás, anebo že jsme s těmi miliony mohli snad vyříditi některé jiné věci. Pane profesore, račte vzíti do rukou smlouvu, která je mezi naším státem a Rockefellerovou nadací, a uvidíte, že podle smlouvy náš stát určitým obnosem přímo vytaxovaným musí přispěti. Jestliže našemu státu chybí ústav, který má odčiniti to, abychom nemuseli choditi do ciziny a za drahé peníze kupovati dosti často úplně bezcenný a zbytečný brak, mám dojem, že je správnějším, když si stát podobný podnik vybuduje sám.
Pane profesore. Vy jste řekl, že za režimu Šrámkova minisiterstva řeší se mnohé příliš politicky a ne odborově. Zmínili jste se pří tom o lázeňském zákoně. Pane profesore, Vy jste ve schůzi zdravotního výboru - nevím to s jistotou, ale při mluvení jste se do toho díval - měl v rukou nástin, který měl představovati příští náš lázeňský zákon. Prohlašují, že žádný neexistuje. (Sen. dr Wiechowski: To jsem já přece tak neříkal!)
Sen. Klečák (pokračuje): Ale Vy jste tu znovu mluvil o tom jako o lázeňském zákoně. Já bych si naopak přáli, abychom lázeňský zákon měli, a lituji, že se ten lázeňský zákon dosud neudělal, aspoň by nás mnozí pánové neposílali do Poděbrad a neříkali nám, že v Mariánských Lázních nemáme co dělati. Tedy když lázeňský zákon, tedy ať je zde, abychom mohli o něm hovořiti. O lázeňském zákonu mluvilo se již na valné hromadě majitelů lázní v Československé republice. Já jsem se oficielně tázal, zdali nějaký návrh zákona existuje, a řeklo se mi, že nikoli, že se pouze na zákoně pracuje. Na zákoně pracovati je přece něco docela jiného, než říci, že ten zákon existuje.
Pokud se týče stanoviska pana prof. dr Wiechowskiho, že pan ministr Šrámek ve zdravotním výboru všechny kladené otázky zodpověděl více méně politicky a ne odborně, že měl nechati mluviti prof. Kučeru, který byl jaksi pověřen vedením našeho příštího Státního zdravotního ústavu, tedy snad bylo chybou, že napřed si vzal slovo ministr, poněvadž bývá zvykem, že po ministru, když už se žádné otázky nekladou, přítomní referenti nemluví.
Pan profesor Wiechowski projevuje názor, že posíláme lidí do světa a zejména do Ameriky, aby se tam naučili něčemu, co by snad bylo prospěšno u nás při zřizování Státního zdravotního ústavu. Pane profesore, mám dojem, že, i kdyby to bylo pravdou, tedy to Vaše stanovisko nás, pokud jsme z české krve, příliš mnoha boleti nemusí. (Sen. dr Wiechowski: Co to má dělat s vědou?) Proč jste hovořil tedy o tom, že posíláme lidi do světa, aby se učili, aby zde potom mohli býti spolupracovníky Státního zdravotního ústavu? Pane profesore, musíte mi prominouti, že Vám řeknu nyní toto: Snad je to pravdou, že je tam posíláme. (Sen. dr Wiechowski: Pan ministr to řekl!) Ano, ale my za to nemůžeme. Vinníci jsou někde jinde. Kdyby byl bývalý stát s námi zacházel, když už ne jako s národem, který minulý stát vytvořil, tedy aspoň jako s národem rovnocenným, jako jste byli vy, dost možná, že jsme se nemusili chodit do světa k nikomu nic učiti! Pokud se týká toho, pane profesore, že budeme musiti do našeho zdravotního ústavu volatí lidi z ciziny a že oni nebudou uměti náš státní jazyk, poukázali jste na to, že prof. Magnus byl povolán na holandskou universitu do Utrechtu a že řekl: >Já neumím německy, jak holandskou mládež budu učiti?< Pane profesore, vy jste již prof. Magnusa jmenoval ve zdravotním výboru. Což pak v celém vzdělaném světě nebývá zvykem, že na vysoká učení volají se lidé různých národností? Děje se tak v zájmu toho, aby každé vysoké učení poznávalo kousek ciziny, aby se od ní učilo, aby tak skutečně věda samotná znamenala co nejvíce. Prof. Magnus volán byl do Utrechtu a vynikající tři čeští lidé prof. Albert, prof. Škoda, prof. Rokytanský, byli zavoláni na vysoké učení německé do Vídně.
Budiž prominuta moje neskromnost, pokud znám vědecké pracovníky našeho národa, jsem přesvědčen, že naši čeští vědečtí pracovníci na vysokém učení českém svým vzděláními a schopnostmi si nezadají ničím před vynikajícími pracovníky jiných národů. Bude dobré slyšeti odborníky případně i z ciziny, před tím uzavírati se nebudeme, ovšem, zase bych řekl, že jsme si vytvořili mnohé daleko lépe, nežli cizina. Máme však obavu, neboť když jsme sem volali cizáky, zpravidla jsme pochodili velmi špatně. Ve svém referátě končil jsem přáním, aby na poli Státního zdravotního ústavu sešli se všichni ti, kdo jsou opravdovými vědeckými pracovníky bez rozdílu národností, bez rozdílu náboženství v republice Československé. Jsem si plně vědom, že takový veliký ústav, jako má býti Státní zdravotní ústav, bude vyžadovati, aby k jeho vybudování, k jeho zmohutnění, k jeho skutečnému provádění sešli se všichni ti, kteří zdraví - opakuji znovu zdraví - občanstva v republice Československé kladou výše, nežli snad nějaké politické nebo náboženské třenice. (Místopředseda Valoušek převzal předsednictví.)