Předseda (zvoní): Slovo má dále pan sen.Thoř.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Je to snad poslední rozpočet za tohoto voleného Národního shromáždění, který máme projednati a který nám také dává příležitost, abychom jednak posoudili státní hospodářství, jednak abychom ukázali na stávající poměry. Je to šestý rozpočet za voleného zastupitelstva, a strana živnostenská s věcného stanoviska byla nucena téměř napořád všechny rozpočty podrobiti náležité a věcné kritice, prostě z toho důvodu, že tyto rozpočty byly sestavovány nad poměry poplatníků, a hlavně pak proto, že většina břemen byla ukládána stavu živnostenskému, který tímto způsobem byl postupně, ale jistě utiskován a ničen.

Veškeré naše stížnosti a upozorňování na utiskování tohoto důležitého stavu vlády ignorovaly a za celých šest roků nebyl podán jediný důkaz, že by vládě a vedoucím činitelům záleželo na udržení a posílení živnostenského stavu. To je důkaz, že zájem celku ustoupil zájmům stran a podle toho, kdo má větší politickou moc, se rozhoduje. Stav živnostenský; který měl až dosud v Národním shromáždění své vlastní malé zastoupení, přes to, že téměř všechny strany slibovaly mu pomoc a ochranu, podobá se sirotku, který je odkázán na celou obec, ale o nějž se nikdo nestará. (Sen. Kouša: A kdo vám ubližuje?) - Nejvíce vy! -

A přece každé politické dítě musí dobře viděti, co znamená pro náš stát stav živnostenský, ať po stránce hospodářské nebo národní, a jak veliký podíl má tento stav na tvoření nových statků a jak velikou hřivnou přispívá na udržení tohoto státu. (Sen. Kouša: Statky tvoří dělníci!) No, vy jste už jich asi hodně vytvořil!

Stačí podívati se do předloženého rozpočtu a shledáme, že daně, týkající se středních živnostenských vrstev, jsou při číselně sníženém rozpočtu vyšší, než v minulých letech. Tedy živnostnictvo bude podle tohoto rozpočtu platiti zase zvýšené daně a v důsledku toho zvýšené přirážky a ostatní dávky, než za minulá léta.

A přes to, že břemena se stále zvětšují, je živnostnictvo šikanováno a omezováno na své svobodě, ve svém podnikání, je mu zakazováno pracovati, znemožněno vydělávati na svou a svých rodin existenci, překáží se mu poctivou prací získati potřebný obnos na daně, přirážky a dávky. Tak zemská politická správa nyní svými dotazy na obce téměř vynucuje zavádění nedělního klidu a zavádí jej všude i přes protesty živnostnictva, kde se na tom usnese obecní zastupitelstvo. Za nynějšího složení obecních zastupitelstev, kde v častých případech rozhodují lidé, jimž hospodářství státu nepřirostlo k srdci, není žádnou vzácností takového usnesení docíliti. Zemská politická správa neohlíží se na to, že touto vnucenou zahálkou ničí tisíce poctivou prací se živících malých lidí, zejména velké množství vdov a sirotků. Zemské politické správě jde více o přízeň několika jednotlivců, než o přízeň poplatnictva a zachování existence živnostnictva. Veškeré úsilí u nás ve státě je vynaloženo na omezení práce a největší snaha věnuje se tomu, aby se nepracovalo nic. Jak si pak představuje naše vláda a vedoucí činitelé vůbec uspořádání poměrů a zabezpečení státu, zejména jeho financování, je nezodpověditelnou otázkou. Zákony a nařízeními stíhá se každý, kdo nechce zaháleti, a ten, kdo má lásku k práci, jemuž je práce celým životem, je více trestán, než mnohý dareba, který připravuje stát o miliony. Pod rouškou uspořádání hospodářských a sociálních poměrů se všechno škatulkuje a vymezuje, ale všechno se dělá tak, aby právě střední živnostenský stav byl postižen, a při tom se tvrdí, že je u nás svoboda a demokracie. Zemská politická správa vysvětluje si živnostenský řád podle nynějšího vládního režimu a řídí se podle toho, kdo má větší politickou moc. Přání stran je více respektováno, než potřeba místní, o níž mluví živnostenský řád, ano, více respektováno, než potřeba státní, a toto přání platí více, než zachování tisíce. živnostníků.

Vzpomínám právě na chování se sociální demokracie na říšské radě při Badeniho nařízení, podle kterého měl každý státní zaměstnanec v Čechách se naučiti českému jazyku, jak tehdy sociální demokracie energicky potírala toto nařízení jen proto, že se tak nestalo zákonem, nýbrž pouze nařízením. A dnes v obecních zastupitelstvech zase energicky staví se za nařízení zemské politické správy. Táži se, kde je logika? Tvrdím, že nedělní klid mohl by býti ustanoven jen tenkráte, bude-li zabezpečena existence postiženého živnostenského stavu, ale zejména, usnese-li se na tom po zralém uvážení Národní shromáždění. (Sen. Kouša: Na čem?) Na nedělním klidu. (Sen. Kouša: To je starý zákon!) To není starý zákon, neznáte živnostenský řád a § 75. Pak se pusťte teprve do debaty. Může se tak státi zákonem, ale nemůže se tak státi nařízením. To, co dnes dělá zemská politická správa, je přecházením živnostenského řádu §u 75, odst. 9., jest omezováním svobody živnostnictva, je výrobou nucených lenochů. Tvrzení, že je potřebí nedělního klidu v zájmu zaměstnanců, aby měli oddech a klid, je velmi slabým důvodem jak se stanoviska sociálního, tím více hospodářského. Zaměstnavatelé dávají zaměstnancům buď volný den náhradní, aneb na nich nežádají vůbec, aby v neděli šli do práce. Ale v celé řadě případů zaměstnanci se sami nabízejí a přicházejí sami do práce, poněvadž obyčejně dostávají za tuto nedělní práci zvláštní odměnu. Vždyť železničáři, sklepníci, kuchaři a pod. zaměstnanci musí také v neděli pracovati a musí se spokojiti se dnem náhradním. Proč by to nešlo také při obchodu? Ale konečně zde se jedná o to, aby k vůli zaměstnancům nebyl nucen zaháleti zaměstnavatel, a to i takový, který zaměstnanců vůbec nemá a který pracuje sám. (Sen. Kouša.: Tak ať dělá!) Právě však zemská politická správa mu to zakazuje, on nesmí dělati.

Ale nedělní klid v místech, kde byl nařízen, zasáhl, jak jsem jíž pravil, mnoho vdov, které se živí prodejem zbytků a pod. zboží a které jsou odkázány téměř výhradně na nedělní prodej, aby pak v týdnu měly z čeho živiti sebe a své osiřelé děti. A také tam, kde nedělní klid byl již zaveden a odňala se možnost obyčejného výdělku těmto vdovám, staly se případy, že octly se v bídě a byly nuceny žádati obec o podporu. Až dosud byl nedělní klid nařízen v některých větších obcích, ale kdyby měl býti zaveden všeobecně, pak budou donuceni žádati podporu nejen vdovy, ale i muži, poněvadž ztratí většinu dosavadních příjmů a nebudou s to uživiti sebe, ani svou rodinu. Proto nechápeme, jak se mohou vydávati taková nepromyšlená nařízení, která hluboce zasahují do hospodářského života státu. Ovšem, nemůžeme se diviti takovým výnosům, když ti, kteří jsou dosazeni na přední místa některých úřadů, nechápou dosah svého počínání. V prvé řadě u úřadů je třeba nestrannosti a spravedlnosti, a ne zaujatosti a nenávisti. Zájem státu a zájem veřejný musí býti nad touhu, získati si přízeň strany. Toho jsme my živnostníci u zemské správy politické nenašli. Pan vicepresident zemské správy politické, Průša, vyslovil se k deputaci, kterou jsem náhodou vedl, a která byla vyslána z východních měst a žádala, aby nedělní klid zaváděn nebyl, uvádějíc proti němu mnoho věcných námitek, že prý on o tom nerozhoduje, ale kdyby rozhodoval "to byste se jinak točili". Můžeme se spoléhati na nestrannost, když si vysoký úředník dovolí takový zaujatý výrok?

Jako důvod pro zavedení nedělního klidu bývá také uváděn příklad jiných států, zejména Ameriky a Anglie, kde tento klid je zaveden. Tento důvod je naprosto nevhodný, poněvadž jsou jiné poměry tam a jiné poměry u nás. Tam jsou jednak zcela jiné zisky, tam nejsou tak soustavně střední stavy utiskovány a tam si je také každý poplatník jist, že to, co má, co si vyzískal, mu také zůstane. Tam se žádají na něm daně z jeho zisku, kdežto u nás živnostník není jist, zdali zítra nepřijde předpis daňový s takovým požadavkem, že mnohý nemá ani tolik svého majetku. U nás v mnohých okresích se provádí konfiskace majetku a proto ten shon a ten strach o budoucnost. Proto náš živnostník nemůže si dopřáti nedělního klidu.

Vždyť i letošního roku jsou opětně veškeré daně, které se dotýkají živnostnictva, přes to, že s takovou slávou bylo sděleno, že rozpočet je o 6 miliard menší, pro živnostnictvo vyšší, důkaz to, že se našemu stavu ulehčiti nechce. A nejtrapnější je, že ti, kteří platiti nemohou, jsou trestáni za to zvýšeným požadavkem vlády za exekuce a vymáhání daní, což pro příští rok je rozpočteno na 95 milionů Kč.

A tyto exekuce a vymáhání daní týkají se většinou daně výdělkové, která je nespravedlivá a nedemokratická vzhledem k tomu, že na ni jsou navěšeny všemožné přirážky, zejména autonomních sborů, takže platiti bude živnostník na potřeby její dvakrát: jednou přímo, po druhé nepřímo. A tato tíživá daň je pro příští rok opětně vyšší.

A při těchto velikých požadavcích vlády zakazují úřady živnostnictvu pracovati; ono nesmí se přičiniti, aby své platební povinnosti oproti obci a státu mohlo plniti. Nic není tak trestného jako práce. Na pekaře, který by chtěl o hodinu dříve pracovati, posílá se ozbrojená moc s bodáky na puškách. Krutě je trestán ten, kdo v neděli k vůli udržení své existence a výživy své rodiny chce pracovati. Tak v Pardubicích, kde je nařízen nedělní klid, 701etý stařec, který v neděli pracoval, měl zaplatiti pokutu a poněvadž neměl peněz, měl býti přes to, že byl churav, zavřen. (Sen. Cífka: Ten už má míti peníze, tak si měl odpočinouti!) Měl si odpočinouti a tys mu měl k tomu dát živobytí.

Ptáme se tedy vlády, jak chce zabezpečiti existenci ať vdovám nebo sirotkům a vůbec všem živnostníkům, kteří jsou na nedělní prodej odkázáni a bez něhož neuhájí své živnosti? Ale při zavedení nedělního klidu nejde pouze o zničení dotyčných živností, jde také o státní pokladnu, která by byla zkrácena o daně. (Sen. Kouša: Ta toho dostane!) Od nás více, než od vás. Zavedením nedělního klidu má býti pomoženo družstvům a konsumům, je to skrytý postup socialisace, útok proti soukromému podnikání. Ale, jak dokazují bilance těchto družstev, platí vzhledem ke svému velikému obratu buď velmi málo, nebo vůbec neplatí daní žádných. Kde bude stát bráti na své potřeby peněz, o to se nikdo nestará. Proto, bude-li se stav živnostenský ubíjet, ucítí to nejen státní pokladna, ale zejména obecní pokladny budou připraveny o přirážky a dávky.

Vláda tvrdí, že jsou poměry v našem státě konsolidovány. Ona se domnívá, že překotné plnění všech sociálních teorií, kolik se jich od francouzské revoluce narodilo, bez ohledu na hospodářské poměry, že to je konsolidace. Přehlíží se, že ke konsolidaci je potřebí upravení poměrů na snesitelnou míru všech stavů, tedy i stavu živnostenského. Bez upravení poměrů tohoto stavu nedá se mluviti o konsolidaci, a budou-li se mu ukládati veliká břemena na straně jedné a. zakazovati pracovati na straně druhé, pak si musí živnostnictvo pomoci samo. Živnostnictvo je si vědomo, co pro tento stát znamená, ono zná svou sílu a ono si vynutí náležitý respekt. Pak teprve přijdou doby, kdy bude rozhodovati všeobecná potřeba lidu a ne stran, pak teprve budou se upravovati otázky hospodářské, které dnes jsou odsunuty na vedlejší kolej.