Velevážení! Ke konci žádám, aby ministerstvo zemědělství, resp. generální ředitelství státních lesů a statků se přesvědčilo, zda lidé dostávají se na příslušná místa způsobem čestným, či nečestným, zdali skutečně ovládají to, co se na nich žádá, zdali mají odborné znalosti, zda jsou skutečnými odborníky, zda nám dávají jako státu a občanům záruku, že na těchto statcích dovedou řádně a ku prospěchu státu a veškerého občanstva hospodařiti. To se dosud nestalo, a mám velikou obavu, že staly se tam velké chyby. Proto prosím, aby tyto chyby byly pokud možno co nejdříve napraveny. - Poněvadž neztratil jsem ještě úplně naději v nějakou nápravu jak v těchto věcech, tak také v našem berním systému, poněvadž ještě věřím, že je možno nápravu zde přivoditi, poněvadž je k tomu možnost, prohlašuji, že budu hlasovati pro rozpočet.

Předseda: Přerušuji schůzi do 15. hodiny.

Schůze opět zahájena v 15 hodin 30 minut.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Ke slovu je přihlášen pan sen. Polach. Dávám mu je.

Sen. Polach (německy): Slavný senáte! Můj přítel dr Heller ve včerejší schůzi, když dělal bilanci československého státnictví, právem poukázal na ústavu a na rozdíl mezi duchem, kterého jste podle úvodu do této ústavy vnesli, a mezi skutečností československého státu. Tento úvod je tak charakteristickou značkou pro neplnění ducha, který v ní jest obsažen, že vždy znovu dlužno na to připamatovati. Pravíte-tam, že chcete zavésti spravedlivé normy v republice, že chcete prospívati blahu všech občanů tohoto státu, že chcete zabezpečiti požehnání svobody příštím pokolením, prohlašujete, že se chcete snažiti tuto ústavu a všechny zákony země tvořiti v duchu dějin československého národa a také v duchu moderního hesla, které jest obsaženo ve slově "sebeurčení", a že se chcete snažiti a namáhati, jak výslovně pravíte, přičleniti se do svazu národů jakožto člen mírumilovný, demokratický, pokrokový. A dnes, slavný senáte, kdy se nalézáme před ukončením života prvního Národního shromáždění, zvoleného na základě této ústavy, myslím, že je potřebí, konfrontovati tyto sliby a tato prohlášení s československou skutečností, zkoumati, jak jste ve smyslu toho, co stojí v úvodě, spravedlivě prováděli normy v republice, jak jste pomýšleli na blaho všech občanů, jak jste zabezpečili požehnání svobody příštím pokolením, jak jste ústavu prováděli v duchu a ve smyslu sebeurčení, jak jste se obzvláště uvedli jako demokratický, pokrokový a mírumilovný člen do svazu národů. Srovnání této theorie se skutečností ukazuje způsobem obzvláště roztrpčujícím, jak veliký je zde rozdíl mezi ideálem a skutečností, mezi theorií a praksí ve všech oborech, jak v oboru všeobecně politickém, tak obzvláště také v oboru sociálně-politickém, v oboru svobody, v oboru hospodářském, zcela obzvláště však v oboru oné politiky, která se přece stala právě kriteriem pokroku, kriteriem všeho toho, čím se vychloubáte, v oboru politiky kulturní, politiky školské, o které chci mluviti. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.)

Také podle mínění nejlepších lidí vašeho vlastního národa v minulosti a v přítomnosti - mohl bych uvésti mnoho citátů ze spisů vašich vlastních velkých mužů - je to tento obor, který má tak veliký význam jakožto prostředek, aby národy sobě přibližoval, aby je smiřoval, aby do nevyhnutelných zápasů, způsobených protivami zájmů a třídními protivami, vnesl kulturní formy, formy, které zabezpečují národům možnost, žíti vedle sebe. Vy jste však tím, jak jste v tomto státě jednali s německou školou od počátku a obzvláště v posledních letech, ztížili možnost přiblížení národů, vy jste tuto možnost přímo zasypali, vy jste německé školství a obzvláště německé obecné školství jak co do jeho počtu, také do jeho organisátorského vybudování uvrhli zpět do stavu, v jakém se nalézalo asi před 1 1/2 pokolením v dobách konkordátu, pro školy tak zlého. Vy jste školu, na kterou je poukázáno dítě německého dělníka, dítě malého německého občana, německého malorolníka jakožto na jediný prostředek a jedinou možnost přípravy pro boj o život, odnětím skoro 4000 tříd obrátili v sutiny, a vy jste ji v celé její stavbě desorganisovali.

Ale nedosti na tom, vy jste k obrovské škodě, kterou jste tím způsobili sociálnímu zájmu lidstva, připojili také ještě výsměch tím, že jste také ještě prohlásili, že Němci mají příliš mnoho škol, tím že jste to vypočítati prostředkem, který je právě charakteristickým pro to, jak zle zneužíti vědy, totiž statistickým dokladem. Tak jste tedy od svých úředníků v potu tváři dali zhotoviti tento výpočet a svými vládními listy dali rozšiřovati, jakoby při srovnání mezi německým a českým školstvím školství německé se jevilo jakožto ještě lépe postavené, jakožto hýčkané. Vy jste právě pro tento soubor otázek podali důkaz, jak lze statistické methody zneužíti k tomu, aby se dokázal opak toho, co je pravda, jak statistika se stala novou formou a novým způsobem lži, že vedle lži z nouze a jiných lží existuje také ještě statistická lež. Cena statistiky pro důkaz věcí leží v tom, že je kvalitní statistikou, že shrnuje všechno to, všechny methody výpočetní, čím ciferný obraz skutečně je výrazem skutečnosti. Ale při všem tom, co jste ve svém tisku ad usum delphini uveřejňovali při srovnání německého a českého školství, nikdy jste do výpočtu nepojali plošnou rozlohu jednotlivých německých školních tříd, jakost učeben, ve kterých se německé školní dítky vyučují, zamlčeli jste, že jste skoro ve všech větších městech, kde byly a jsou německé školy. Němcům odňali lepší a přístupnější školní budovy a použili jich pro české školní účely, někdy také pro jiné než školní účely. Zamlčeli jste úplně, že nepřijde na počet odňatých tříd, nýbrž na skutečnost, že i ve velikých průmyslových městech Československa školy byly proměněny ve školy níže organisované, že existují v Československu veliká města, kde dnes není ani jediné pětitřídní obecné školy, a že stále ještě jsou dosti četné i takové případy, ve kterých zrušeny byly jednotřídní obecné školy, ke starosti rodičů, matek, které zimního času malé dítky, špatně živené a špatně oděné dítky proletářů, často musí posílati celé kilometry daleko, zasněženými a neschůdnými cestami, nemluvě ani o případech, kde dítky vůbec se musí zříci školského vzdělání. Především však jste se při této statistice, a to platí zejména, o obhajobě ministra vyučování, s absolutní důsledností bránili tomu, zakalkulovati do statistického obrazu počet českých menšinových škol při tomto srovnávacím výpočtu. To ovšem podává podstatně jiný obraz, to je s to ukázati, že tvrzení, která pronášíte o stavu německého školství, nejsou zcela správná. Nemyslete si však, že to uvádím snad proto, že by strana, jejíž jménem mám čest mluviti, měla snad nejmenší námitky proti zřizování českých menšinových škol. Nikdy nestála německá sociální demokracie na stanovisku, popírati právo národa, aby zabezpečil třeba malému počtu dětí školskou výchovu v mateřském jazyku. Ale stojíme na stanovisku, co platí pro jednoho, musí platiti pro druhého, že tedy platí rovné právo pro všechny, že se menšinové , školy musí zřizovati také pro německé děti. Ale argumenty, se kterými veden byl tento plánovitý a důsledný boj po celou dobu, ukazují se býti při bližším osvětlení zdánlivými argumenty a záminkami a zdánlivými argumenty a záminkami hledíte ospravedlniti špatné jednání s kulturou velikého národa v tomto státě. V prvé době, když odvaha ještě byla větší, tu také mnozí z vás měli odvahu přiznávati se ke stanovisku pomsty za to, co se českému školství učinilo za starých rakouských dob. Není pochybnosti o tom, že se českému školství za starých rakouských dob dálo bezpráví. Není pochybnosti o tom,že se v době panství německého kapitalismu ve starém Rakousku německý kapitalismus, ale ze zcela jiných nežli národnostních důvodů, stavěl proti rozvoji Českého školství. Kapitalismus přece co do vzdělání proletářských dětí považuje za nutnou jenom tu míru vědění, které je potřebí pro hájení výrobního aparátu v zájmu kapitalistické třídy. Ale vzdělání, které jde dále, zejména však vzdělání, které dělnickému dítěti umožňuje poznávati dějinnou anebo sociální souvislost, z poznání vývojových zákonů dějin vyvozovati praktické politické důsledky způsobu snad revolucionářského, takovéto vzdělání školních dítek nebylo ovšem v zájmu kapitalismu. Bezprostřední zájem kapitalismu byl především v tom, učiniti nedostatečně vzdělané dělnické dítě předmětem vykořisťování, odporu méně schopným, učiniti z českého dělníka, který byl ve špatnější škole, stlačovatele mzdy, aby se tím stlačila životní míra veškerého dělnictva. Dámy a pánové l Musíte přiznati, chcete-li dáti průchod pravdě, že my, němečtí sociální demokraté jsme se neostýchali vzíti na sebe nenávist německého kapitalismu a zasazovati se vášnivě a energicky bez výjimky o právo českého dítěte na lepší školy. V tomto směru nemůžete nám činiti výčitek, i kdybyste se sebe více namáhali. Němečtí sociální demokraté zasazovali se vždy o kulturní a školské nároky Čechů. V důsledku toho je morálně naprosto ospravedlněno, očekáváme-li od vás totéž, pokud jde o německé školství. Ale na obranu objektivní pravdy, nikoli na ospravedlnění těch, o kterých mluvím, nutno říci, že takovéto neslýchané tempo, že tak veliké rdousení škol, zavírání škol a poškozování škol za starých rakouských dob přece jen ani zdaleko neexistovalo. Ale nehledě k tomu, je pomsta vůbec nějakým argumentem? Je politickým a je především kulturním argumentem? Má se na škodu pro životní míru proletariátu všech národností, na škodu pro kulturní výši celého státu pokračovati ve frivolní hře předválečné s rozdělenými a změněnými úlohami? Může bezpráví, které se v tomto směru děje dnes, býti ospravedlněno v očích mravně usuzujícího člověka bezprávím dříve utrpěným? A nemá také znamenati zhola nic to, že se dnes již nenalézáme ve starorakouských dobách? Nebyla by republika a demokracie povinována vyšší kulturou, vyšším názorem, vyšší spravedlností, než jak tomu bylo v době monarchistického, feudálního, kapitalistického panství? Je tedy argument pomsty více nežli pathologickým argumentem, je také jen psychologickým argumentem? A nyní, pánové, když doba intensivní pomstychtivosti přešla a mnohé smýšlení se začalo uklidňovati, hleděli jste rdousení německého školství a německé kultury vysvětlovati argumentem spravedlnosti. Vzpomínám zde na krásná slova, která kdysi řekl německý filosof Bedřich Nietzsche: "Pravíte-li, že je to spravedlivé, zní to tak, jako kdybyste řekli, že to jest pomsta". Vaše spravedlnost není ničím jiným, nežli pomstou. A dámy a pánové, argument poslední doby, argument v době, ve které byly zavřeny také české školy - což se ovšem zřizováním menšinových škol v praktickém působení neutralisuje - argument šetření, jak to s tím vypadá? Také my jsme proti každému mrhání daňovými příjmy státu, také my jsme pro šetrnost ve státním hospodářství, také my jsme proti všem neproduktivním výdajům ve státě, aby státních prostředků použito bylo pro produktivní účely sociální politiky a kultury. A proto budeme vždy znovu poukazovati na nejbolavější místo vašeho rozpočtu, na obrovské neproduktivní výdaje, které činíte pro oficiosní tisk, jenž krmí veřejnost lží, a obzvláště na výdaje pro neproduktivní militarismus. Od trvání tohoto státu bylo pro militarismus jen tam, kde v rozpočtové předloze vystupuje zjevně jako takový, vydáno 15 ˝ miliard Kč. To je šestina všech dosavadních výdajů od trvání tohoto státu. Co bylo lze učiniti při spořivosti - nepravím při škrtnutí výdajů? Nechci se v této souvislosti o tom příti, myslím, že vyjednávání v Locarnu ukazuje jasně, na jaké lži celá evropská vojenská politika je vybudována a jak by si jen bylo přáti a doufati, aby nastalo úplné odbourání a úplné odzbrojení; nemluvím o odbourám všech vojenských výdajů. Ale co mohlo býti vykonáno podstatným zmenšením těchto výdajů v oboru kulturní práce v tomto státě, jak bylo by se stalo zbytečným šetřiti v oboru školství, jak mnoho mohlo býti vykonáno v oboru sociální politiky! Jak mohly býti vyhojeny a zmenšeny v podstatě velké sociální potíže bytové nouze, kdyby se bylo k tomu užilo těchto prostředků! Ale uváděti slovo "šetrnost" v této souvislosti je již frivolností. Naučili jsme se přece v československém státě, pokud jde o veškerou politickou terminologii, že si musíme při slovech mysliti vždy pravý opak. Mluvíme o demokracii, necítíme však v obsahu politiky ničeho z demokracie, mluvíme o svobodomyslnosti, ve skutečnosti panuje diktatura, mluvíme o parlametarismu, ve skutečnosti panuje "Pětka". A mluvíme o šetrnosti při výdajích pro kulturní účely a tato šetrnost je ve skutečnosti největším mrháním. Neboť, co se dnes ušetří v oboru školství, kultury a sociální politiky, to zjedná zvýšení výdajů budoucně pro nezaměstnané, pro chudinské zaopatření, pro žalářnictví, pro výkon trestního práva, pro dobročinné ústavy; všechno, co snižuje a zmenšuje schopnost dorůstající mládeže k boji o život, je, nepohlížíme-li na to finančně-politicky, fiskálně, nýbrž národohospodářsky a zkoumáme-li to co do účinku pro delší dobu, je ve skutečnosti zcela obrovským mrháním. A aktivní rozpočet? Nebylo by těžko dokazovati, jak zdánlivou tato aktivnost jest i ve fiskálním smyslu slova. Ale zdánlivá aktivnost vašeho rozpočtu je ve skutečnosti největší pasivností vaší kulturní bilance. Ale což lze vůbec v otázkách kultury, školství a vzdělání říci, že cesta spravedlnosti vede přes utvoření poměru mezi tím, co se vydává pro kulturní účely jednoho a druhého národa? Což je kultura hokynářským zbožím, které se váží, odměřuje a srovnává s jiným? Může se o výměře kulturních potřeb některého národa rozhodovati tímto způsobem? Není samozřejmou věcí, že o tom, co některý národ potřebuje v kulturním ohledu, rozhoduje tento národ sám? A to není pouhá theorie, není pouhá utopie, my jsme vám podáním návrhů naší strany v poslanecké sněmovně ukázali - návrhu, který není novým vynálezem strany, nýbrž který znamená splnění programového požadavku sociální demokracie od celých desetiletí - že je cesta, která zabezpečuje uspokojení kulturních potřeb všech národů. To je náš požadavek k vládě, aby předložila zákon, kterým se veškeré školství státu upravuje na základě národnostní autonomie. Návrh naší strany v poslanecké sněmovně, ke kterému se naše strana také v této sněmovně zplna připojuje, jmenoval také zásady této úpravy. Jsou to tytéž zásady, za které bojujeme od roku 1899 a za které jsme ve starém Rakousku bojovali společně s naší českou bratrskou stranou. Žádáme národnostní katastr a konstituování jednotlivých národností jakožto právnických korporací. Na základě národnostního katastru mají se příslušníci každého národa ve státě konstituovati za účelem obstarávání svých záležitostí školských a osvětových nejdříve v jednotlivých místech ve školské obce a pak dále ve vyšší samosprávné korporace, a ve smyslu tohoto konstituování má býti organisována školská správa. V čele veškerého školství každého národa má státi říšská školní rada, která by obstarávala agendu posavadního ministerstva školství. Abyste si však nemyslili, že chceme ministra školství vůbec připraviti o chleba a oprávněnost jeho existence, chceme mu vyhraditi dohled nad školami všech národností. Ale o zřizování, rozšiřování, zavírání škol bude rozhodovati jen školní úřad téhož jazyka, i není obavy, že toto rozhodování je libovolné, neboť přirozený poměr sil, který vzejde z ekonomické síly každého jednotlivého národa, z jeho sociálního rozčlenění, ustanoví sám a automaticky výměru toho, co každý národ může pro svoji školu vykonati. Ale na rozdíl - chci se zde o tom zmíniti, poněvadž v poslanecké sněmovně nebylo k tomu více příležitosti - na rozdíl od návrhu na autonomii, jejž podal německý agrárník prof. Spina, nechceme míti školní autonomii provedenu v ten smysl, že by péči o školství měli úředníci vládou, jmenovaní, nýbrž ve smyslu a v duchu myšlenky autonomie chceme, aby obyvatelstvo samo svými zástupci, aby učitelstvo, jež má velký pedagogický zájem na školství, ve všech instancích bylo zastoupeno a mělo svůj hlas. A zjednání prostředků na udržování škol - také to jest obsaženo v našem návrhu - má býti zabezpečeno národnostním daňovým katastrem. Každý národ má své školy udržovati sám. Ale, dámy a pánové, když tento návrh byl podán, tu mínila řada vládních listů a listů vládních stran ve zlomyslných kritikách, že ohledně školy nejsou německé strany svorný, že s nimi o tom nelze vyjednávati. Nikoli, nejsme, pokud jde o obsah našich školských požadavků, uvnitř německého národa nikterak jednoho mínění, a požadavek školní autonomie není naším konečným. národnostním požadavkem, nýbrž byl by jen teprve konečným zjednáním právního stavu, splněním formálního právního požadavku. O obsah a směr školy budeme a budou také češi, bude-li zjednána, národnostní autonomie, samozřejmě bojovati dále. Ale diskuse mezi stranami, které jsou zástupci různých světových názorů a ztělesněním různých hospodářských zájmů, nastane teprve tehdy, když tento formální předpoklad bude splněn. Je zcela jasno, že my, sociální demokraté pro školní autonomii se snad nevzdáme svého boje o rozluku církve od školy, o úplné zesvětštění vyučování, nýbrž že tento boj proti odpůrcům těchto požadavků povedeme dále a že se nespokojíme snad shnilým kompromisem malého školského zákona, tohoto typického ovoce koaliční politiky, a že samozřejmě teprve pak budeme bojovati, aby se škola stala tím, co odpovídá modernímu bádání v oboru výchovy a vyučování, že dále budeme zastupovati myšlenku, učiniti pracovní metodu života škole užitečnou, že budeme dále bojovati o pracovní školu, že výsledek psychologického bádání, podle něhož je nemožno rozhodovati o budoucím životě dítěte v 10. nebo 11. roku věku a že se tím činí nesmírně hrubá chyba, pokud jde o vývoj školního dítěte, že tedy toho chceme využitkovati a na místě mnohostrannosti obecné a střední školy vytvořiti jednotnou školu, která těmto požadavkům vyhovuje a která zároveň je významným sociálním opatřením, poněvadž to chudým rodičům umožňuje ponechati své školní dítě ve většině případů právě déle v místě školy a poněvadž se tím umožňuje zaříditi výběr lidí, pokud jde o jejich budoucí povolání, podle nadání a nikoli jako dnes podle sociálního problému. Bohužel, padl pokus, který vaše vlastní školská správa učinila za ministra školství Bechyně. Byla sice ustanovena komise, která vypracovala návrh na reformu školství. Ale z tohoto návrhu na reformu školství nebylo ničeho, stal se jen předmětem prudkých útoků privilegovaných lidí a málo prozíravých pedagogů, ale že byste se snad byli pro to zajímali, učiniti tento reformní návrh podkladem parlamentární diskuse, anebo zákonodárného provedení, na to jste zcela zapomněli a toho jste se vzdali.