Místopředseda dr Franta (zvoní): Slovo má nyní pan kolega Havlena.

Sen. Havlena: Slavný senáte! Kolega Niessner uznal za nutné adresovati naší československé sociálně-demokratické straně výtky, pro naší účast v koaliční vládě. Nezabýval bych se ani touto věcí, poněvadž máme své velké příčiny, proč jsme volili tento náš samozřejmě politický postup v republice. Jestli se ujímám slova, činím tak proto, abych jednou pro vždy řekl, že nesluší jedné socialistické straně, aby stále se domnívala, že ona je tady k tomu, aby komandovala a mentorovala druhé strany socialistické, že už dávno jsou ty doby pryč, kdy mohli choditi se žalobami před mezinárodní sjezdy. Ty doby, kdy se snad ještě dávalo jim za pravdu, ty doby, kdy na příkad na mezinárodních kongresech byli jsme obžalováni a zatracováni proto, že jsme budovali samostatné české odborové organisace, ty doby, kdy jsme byli proklínáni, jako°bychom měli příliš noci orální českou duši. Ty doby přešly. Ukazuje se, že všecky tehdejší žaloby byly podloženy jinými motivy, než jenom zájmy dělnickými a potřebami jednotnosti dělnického hnutí. Je to viděti na tom, že německá, strana sama dříve doporučovanou taktiku odborovou nyní nezachovává. Jsou to už jakési zvyklosti a už snad jakési takové domnělé právo, jako by tu jedna socialistická strana byla k tomu, aby druhé strany poručníkovala, nebo aby jim určovala směrnice.

Uznal, že jsme se musili společné práce s ostatními stranami zúčastnit po převratu, ale vytýkal nám hlavně, že jsme setrvali ve vládě koaliční většiny trvale, i když ve věcech sociálních druhé strany činily překážky, nebo jak to pan kolega Niessner nazval, nás zklamaly. Doporučoval při tom, abychom spíše hleděli bližšího spojení s druhou socialistickou dělnickou stranou v republice, se stranou německých sociálních demokratů. (Sen. Thoř: Poněmčit se!) To by nemuselo znamenati, kolego Thoři, poněmčení. Ale to vyžaduje určité předpoklady. Ta věc není bezvýznamná pro pracující lid, ani pro republiku a nebylo by bezvýznamné, kdyby část německého občanstva, určité politické strany německé, přiznaly se ke státu, když žádají od něho určitá výhody, a nastal by okamžik, kdy by byla možná práce československých politických stran, třeba s politickými stranami německými. To by bylo za jistých předpokladů nutno jen vítati.

Pokládám za nutné k tomu, co tady bylo adresováno proti naší straně kolegou Niessnerem, přičiniti několik poznámek. Účast ve vládě je uznávána i v socialistické internacionále jen jako věc taktického postupu podle určitých politických, anebo mocenských poměrů, podle určitě, dané situace. Je uznáváno jalo taktické rozhodování se, v jakém postupu hledati spíše dosažení výhod pro pracující třídy, nebo jak zabrániti eventuelním škodám. Nevidí se tedy v účasti na vládě žádné prohřešení na zásadách.

Vidíme, ze ještě teď v celé řadě německých států, v Prusku, Bádensku a myslím, že i ve Würtembersku jsou ještě pořád koaliční vlády. Tam to tedy nic špatného není. Vidíme, že byly koaliční vlády v Belgii, Dánsku, švédsku, a vzpomínám velikého apoštola a bojovníka socialismu, švédského ministerského předsedu Brantinga a jeho práce k zabezpečení míru na mezinárodních konferencích, jeho úsilí s ministerským předsedou anglickým Macdonaldem a nutno tu vzpomenouti s povděkem práce všeho druhu činovníků socialistických, kteří se zúčastnili v těžkých dobách popřevratových, anebo ještě dosud zůstávají ve vládě s jinými politiky, když socialisté sami nemají dostatek moci, aby určitý stát vedli. Zájem pracujícího lidu vyžaduje, aby oni účinně zájem pracujícího lidu hájili.

Co nemůže býti kazem a skvrnou na činnosti socialistických stran v cizině v těchto případech, nemůže býti také pohanou pro československou sociální demokracii. Chtěl bych říci ještě k tomu, že není také bez významu konstatovati, že může býti a je to věcí sporu, co je účinnější pro pracující třídu, býti za určitých okolností v oposici, třeba positivní, věcné, nebo býti ve vládě. Chtěl bych konstatovati, že na určitých případech můžeme viděti, že tam, kde sociální demokracie za určité politické situace vystoupila z koalice, tam věc socialismu a pokroku obyčejně pohořela. Byli potom vystřídáni režimem reakce protikulturní a protipokrokové, jak to vidíme třeba na sousedním Rakousku. Chtěl bych říci, že náš poměr k naší republice byl a je dán hledisky stejnými, jako z nich vychází na př. naše německé strany, pokrevní veliká strana německé sociální demokracie v říši. Konal se teprve nedávno sjezd říšské německé sociální demokracie v Heidelbergu, rodišti velikého prvního presidenta německé republiky Eberta. Na tomto sjezdu padla řada vřelých a velikých výroků na prospěch a podepření německé republiky. Tak soudruh Berthge z Drážďan prohlásil: "My, tvůrci republiky, nedopustíme, aby se republika dostala do rukou těch, kteří ji chtějí použíti k tomu, aby ji rozdupali." (Výborně!) A soudruh Wels, jeden z nejpřednějších vůdců, ba vůdce německé sociální demokracie, již v zahajovací řeči prohlásil: "My stojíme dnes s celým svým horoucím srdcem při tomto státě, neboť my ho budovali a my budeme nepřátelům jeho stále volati do uší znovu a znovu nezapomínejte, my máme nezničitelné právo k této republice!" Tak, jakoby mluvil každý z nás, takhle mohou mluviti jedněmi ústy všichni soc. demokraté, protože všichni jsou stoupenci republikánského systému vládního. (Výborně! - Sen. Niessner: Ale ve vládě jsou!) Jsou také ve vládě, jak jsem to právě byl konstatoval. Ne v říšské vládě, ale v jednotlivých státech německých, to se popříti nedá. Vždyť v Prusku soudr. Braun je v čele. Jestli ty výtky jsou činěny nám, chápal bych je, kdyby soudruzi němečtí v Československé republice, nechtějíce přímo kritisovati německou sociální demokracii, v sousední říši měli úmysl - a mám podezření - činiti výtky říšskoněmecké sociální demokracii.

Chtěl bych říci: my sociální demokraté máme podíl na znovuzrození této republiky jako sociálně demokratické strany ve vládě vůbec. (Sen. dr. Heller [německy]: Jenom je tu rozdíl ten, že němečtí sociální demokrati z vlády vyšli oproti německým nacionálům, zatím co v ní jste!) Vážení, myslím, že zde je rozdíl mezi tím, co bylo a co je, že je rozdíl mezi bývalou monarchií a republikou, mezi tím, kdy v čele státu stály pomazané hlavy Habsburgů a mezi tím, kdy jako představitel republiky representuje stát náš velký osvoboditel národa našeho a veliký president republiky naší. (Potlesk. - Sen. dr Heller [německy]: Velmi dobře. Ale ti, s nimiž jste koalovaní, ti byli ve vládě toho monarchistického státu!)

Myslím, že pro sociální demokracii, kolego dr Hellere, bylo, i když musila býti uváženo vážně, snadné a samozřejmé rozhodování. Měli jsme vedle sebe, před očima dvě protivy, staré Rakousko slátané z různorodých území s rúznorodou hospodářkou a kulturní úrovní. Když jsme se po dlouhých zápasech domohli alespoň části politické moci pro pracující lid, viděli jsme, že z nepochopení kulturně zaostalé části bývalé rakouské poloviny říše, z nepochopení pro vlastní zájmy, volili dělníci své nepřátele, a tato skutečnost byla jako olověný cent při každém kroku, jako závaží na patách našich sociálně-demokratických zástupců kteréhokoliv národnostního odstínu v rakouském parlamentě, jestli chtěli protlačiti někde nějaký úspěch pro pracující třídu.

A když tu byl převrat, viděli jsme, že Československá republika bude sestávati z těch průmyslových území, s kulturně dospělým proletariátem, s organisovaným proletariátem, že k těm historickým zemím přičleněno bude Slovensko s velkou částí průmyslu bývalého Uherska, třeba že na ten čas na určitou dobu s proletariátem, který pod tlakem maďarisace nemohl dosíci kulturní úrovně s proletariátem v českých zemích, přece jen jsme viděli, že ta bude jen otázkou času a že se podaří našemu uvolněnému školství slovenskému a úsilovné výchově a organisační práci, že se podaří dříve nebo později pozvolna po zvednutí úrovně proletariátu slovenského a že pak v Československé republice pracující lid, když bude míti ve státě velikou majoritu, bude záviseti jen od toho, jak poroste pochopení, jak poroste síla a myšlenka družnosti, aby se více a více uplatňovala moc pracujícího lidu v tomto státě, a také se rozumělo samo sebou, že tento stát může míti základy jen demokratické, jakých jsme se nemohli dodělat, jakých jsme nemohli uskutečnit za starého Rakouska. A prosím, tu bylo rozhodnouti: buď řekneme, postavíme se mimo tu práci pro upevnění republiky a pak bychom byli viděli, při nešťastných heslech a víře v zázrak okamžiku, kdybychom se byli postavili stranou, že byly by uvedeny v pohyb ty temné síly, které počítaly jen s katastrofálními výsledky, a pak by byla vydána republika těm, kteří by ji byli chtěli i u nás rozdupati, tak jako se toho obával pro poměry německé delegát Bethge na heidelberském sjezdě. My jsme se proto rozhodli pro spolupráci s druhými stranami, protože jsme uznávali, že celý stát v tomto dějinném okamžiku musí před celým světem představovati národ jednotné vůle, národ, který svůj stát a svou samostatnost a všechno potřebné zařízení. jaké stát musí míti, svorně chce vybudovati. (Výborně! Potlesk.)

My jsme se rozhodli pro tento postup, pro součinnost s drahými stranami z povinnosti národní, ale také přímo s ohledem na životní zájmy pracující třídy. Občanstvo často nedovedlo si vysvětliti, proč třeba řadu neděl, nebo měsíců nezasedá Národní shromáždění, a potom najednou v několika týdnech řeší se celá řada důležitých otázek. To je přímý úkaz toho, že tu byly často velmi těžké poměry a velmi těžké zápasy mezi stranami zájmově protichůdnými a že, jestli přes všechny těžké zájmové třídní a stavovské rozdíly, jak je jednotlivé politické strany zastupují, tato koalice vydržela pohromadě, bylo to především proto, že byla jednocena tím velikým úkolem vybudovati, upevniti a zabezpečiti pro budoucnost náš československý stát. (Výborně!) K této práci za tímto cílem se hrdě hlásíme a chtěl bych říci, že výsledky této práce. se kterými přicházíme před pracující lid, byly také uznány. I když nechce je někdo u nás uznati, byly vícekráte uznány cizinou. Měli jsme mezinárodní sjezdu práce, tam přímo se Československé republice od celé řady mluvčích dostalo uznání, že v těžkých poměrech řešila velmi těžké sociální úkoly. I na mezinárodních sjezdech socialistických dostalo se sociální demokracii a její účasti ve vládě uznání a byly oceněny výsledky této práce.

Nechci zde vypočítávati, co všechno bylo, stvořeno, a nebyl bych to činil, poněvadž jsou ta věci známé. Ale bylo tu řečeno, že zdi nebylo žádných výsledků, nebo že jsme byli klamáni. Nutno přece uvážiti, co z této spolupráce sociálních demokratů a druhé socialistické strany československých socialistů se stranami nesocialistickými vyplynulo a co přinášíme pracující třídě.

Především nemohli jsme ponechati druhem stranám - bylo by to bývalo nepolitické a byla by to na újmu pro všecky pracující vrstvy - kdybychom byli ponechali druhým stranám nesocialistickým, aby samy tvořily ústavu naší republiky, že této ústavě naší republiky nemohou upříti uznání ani soudruzi z tábora německé sociální demokracie, o tom jsem přesvědčen, poněvadž naše volební řády dávají právo všem občanům v celé republice a také minoritám ponechávají uplatnění. Našim úkolem bylo nejdříve dáti lidu výživu, umožniti mu bydlení, dáti mu výdělky, pomoci mu, nemá-li výdělku. To byly ty nejdůležitější úkoly v těžkých poválečných dobách a myslím, že i v těchto věcech nový stát, který začal bez prostředků, vykonal, co bylo v jeho silách, třeba ne všecko tak dokonale, jako my socialisté byli bychom si přáli. Nelze neuznati, že se vykonalo velmi mnoho, a myslím, že by se mohlo podle pravdy konstatovati, že v těžkých dobách poválečných bezprostředně po převratu tím, že se strany sestoupily dohromady, abychom před celou veřejností světovou vypadali jako spořádaný národ, jako činitelé, kteří stát chtějí vytvořiti, že jen tak jsme docílili úvěrů v cizině, nákupů obilí, chlebovin, tuků atd.. a že republika, chudá, malá republika, zachraňovala svůj lid před hladomorem. Můžeme, myslím, bez nadsazování říci, i když bylo mnoho námitek a ustavičných opětných každoročních zápasů, že držením ochrany nájemníků jsme zachránili střechu nad hlavou bezpočetných statisíců lidí, kteří nemají svých vlastních stavení. Myslím, že ohledně pomáhání v nezaměstnanosti, i když se ve veřejnosti častokráte mluvilo o nezaměstnaných jako o vyžíračích republiky, že se nám přece jen v těch těžkých poměrech podařilo prosaditi, že republika pomoci nezaměstnaným poskytovala a že se nám dokonce podařilo v jednom čase, když stoupala drahota, podporu v nezaměstnanosti i zvýšiti. Mohu podle pravdy konstatovati, že i starost, aby byl výdělek, aby se pracovalo, byla tady patrná nejen v tom, co stát přinesl na penězích jako finanční oběti při investičních pracech, při stavebním ruchu, nouzových pracích, stavbě silnic a mostů, vybudování železnic, které jsou dnes zajisté oproti stavu poválenému ve velmi dobrém stavu. Myslím, že uzavřením řady obchodních smluv a finanční operací s dávkou z majetku a snahou po zhodnocení naší koruny a dosažení její stabilisace, že těmito opatřeními dostali jsme se tak daleko, že dnes v celé řadě odvětví průmyslových přece jen se pracuje, a to, myslím, že není bez významu v krátkých sedmi letech od převratu. Myslím, že ani nebylo ještě dosti zváženo, čeho se docílilo zlepšením valuty. Mohou býti o tom spory, jestli deflační politika byla správnou v tom rozsahu, jak se prováděla. Jsou hlasy pro i contra. Ale tolik vím, že tato opatření, která čelila ke zhodnoceni koruny, znamenala pevnou půdu pod nohama celé dělnické třídy všeho pracujícího lidu, živnostníků, obchodníků, gážistů, protože každý věděl, když dostane na prvního měsíční výplatu, že za tu korunu na konci měsíce koupiti může tolik a tolik, nebo dělník, když dostal na týden vyplaceno, že tato koruna nemohla nijakým přesunem býti znehodnocena, jako to jinde docela jiné poměry přivalily. (Výborně!) Jestli výsledek srovnáváme s tím, co bylo ve státech, kde svou valutu už zavčas se nepokusili vůbec ani ozdraviti, jestli vidíme na těch nezměrných obětech a bídě, jakou musil prodělati německý proletariát v Rakousku a sousední říši německé, jestli to porovnáme s poměry, jaké byly u nás, pak myslím, že ani nebylo dosti oceněno, že tu právě v otázce drahoty byla nesmírně mnoho zachráněno pro všechny vrstvy našeho národa a především pro pracující lid; dělnictvo, neboť to přece není lhostejná věc, jsme-li s nákupem odkázáni na cizinu, na Ameriku, jestliže jsme dříve platili 125 nebo 126 Kč za 1 dolar a jestliže dnes stačí 34 Kč na 1 dolar.

Dále můžeme poukázati, co bylo učiněno pro válečné poškozence. Právě mluvil o této věci poslanec naší strany Novák v poslanecké sněmovně a ukazoval na všechny nedostatky, které se jeví v poskytování požitků válečným poškozencům. Snažili jsme se jako strana socialistická při nejmenším býti vždy záštitou těchto válečných poškozenců. Myslím, že není bez významu okolnost, že u nás je zavedena osmihodinová doba pracovní, že není bez významu ta skutečnost, že mezinárodní úmluvy o tomto zákonitém opatření právě podepsala jen naše republika. Přáli bychom si, aby se zdařilo všem našim činovníkům v zahraničí a aby se socialistickým stranám ve všech státech podařilo vykonati tolik vlivu, aby tyto mezinárodní závazky byly ratifikovány všemi státy.

Myslím, že není bez významu, že jsme docílili pro pracující lid placené dovolené; ačkoli výpočet prázdninových dnů není ještě dostatečný. Myslím, že nemůže se přejíti zlepšení úrazového a nemocenského pojištění, myslím, že se nemůže přehlédnouti uspořádání pojištění hornického a že se nemůže přehlédnouti, že také něco je starobní a invalidní pojištění dělnické, že také něčím je starobní a invalidní pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné. Myslím, že také není bez významu poukázati na to, že jsme i našemu venkovu ve veliké míře umožnili aspoň pro určité období existenci a výdělek. Sáhli jsme na šlechtické statky a dnes je již několik set tisíc nových drobných zemědělců, kteří při svých těžkých mozolech přece jen aspoň najdou svou vlastní skývu chleba, chránili jsme zemědělce také tím, že jsme chránili zákony republiky a drobné pachtýře.

Myslím, že učinili jsme pokrok i v ohledu školském. Bylo vybudováno mnoho občanských škol a je potřebí jen, aby odstraněny byly závady, kterými občanské školy trpí, zákonem disparitním a změnou ohledně služebních požitků, že dnes postrádají měšťanské školy dostatek kvalifikovaných sil.

Myslím, že nutno vyzvednouti ještě jednu věc. Koaliční vláda se svými diplomatickými zástupci v politice zahraniční stará se v celém světě, aby podporovány byly mírové snahy. Náš zahraniční ministr přičinil se s Brantingem a Macdonaldem, s dřívějším švédským a anglickým ministerským předsedou, za dělnické vlády v Anglii o to, aby se dosáhlo toho velikého a vznešeného okamžiku, kde by všechny státy se zavázaly k tomu nepřipustiti vůbec válek a učiniti opatření proti každému, kdo by míru škodil a mír porušoval. My vědouce, jak lid po 4 léta války trpěl, odhodlali jsme se k zachování míru a pokoje pro náš lid i k velmi těžkým územním obětem, k čemuž se málokterý stát dabrovolně odhodlává, protože nerad dobrovolně ze svého dává. Těšínské Slezsko, které celé po několik set roků patřilo k zemím českého státu i s těmi jeho poklady uhelnými a velkou část jsme dali sousednímu státu. My jsme dali i část spižské župy a župy moravské k vykoupení míru a pokoje, aby se předešlo válečným zápletkám. To je důkazem, že chceme, aby našemu lidu byl zachován mír a pokoj.

Celá naše zahraniční politika je taková, že jí nikdo nemůže upříti uznání, že je to politika pokoje a míru. Nic na tom nemění, jestli také schvalujeme, proti čemu se činí mnoho námitek, určité položky pro naši národní obranu, poněvadž, jsou-li někde ještě určitá nebezpečí, že by nás někdo mohl ohrožovati ozbrojenou pěstí, má jako jednotlivec, tak i stát právo činiti opatření, aby se obhájil. (Výborně!) že výbojnou politiku jsme nesledovali a že jako socialisté ve vládě, ani napříště sledovati nebudeme, je věc samozřejmá.

Vážení, chtěl bych ještě říci, že, užil-li kolega Niessner toho tak obvyklého rčení, "mouřenín vykonal svou povinnost a může jíti", tedy mohu v odpovědi konstatovat, že my nejdeme před lid s prázdnými rukami. Jsou ještě mnohé věci nevyřešené a jsou mnohé věci, které byly uzákoněny a uskutečněny, které nejsou tak ideálními, jak bychom si je přáli míti, my socialisté. Ale myslím, to přece každý musí pochopit a uznat, že bez socialistické účasti tam, kde se jednalo o zájmy pracujícího lidu a ulehčení jeho existence, ať se jednalo o jakékoliv opatření sociálního rázu, že nebýti socialistů ve vládě, strany nesocialistické nebyly by dělaly ani takové zákony. (Tak jest! Výborně!)

A musím také k tomu dodati. Některé věci, čehož litujeme, nebyly vyřešeny, jako otázka stavebního ruchu, která přece není požadavkem žádné jedné strany. Nevzpečujeme se, vytýká-li se nám, že jsme nesli prapor majíce na zřeteli velikou nouzi bytovou, že jsme naléhali, aby otázka stavebního ruchu byla vyřešena. Jestli se nám říkalo a říká, že je to požadavek jedné strany, naší strany, ani se tomu nevzpíráme, i kdyby se nám celá ta zásluha příčila. Litujeme toho, že kolonisační zákon pro Slovensko nebyl uskutečněn i jiné věci nebyly vyřešeny. Ale mohu poukázati na to, že také my jsme nedávali, což je samozřejmé, všechno jenom na pospas druhým koaličním stranám, jak by si to ony představovaly a přály, ani ony nejdou domů s takovými zákony, aby je mohly všechny počítati za ideální se svého stanoviska.

A chtěl bych na konec ještě říci: Chápu, že kolegovi Niessnerovi nemusí se právě líbiti ta práce, která znamenala posilování republiky a našeho státu. Ale co bych chtěl vyzvednout je to, že u něho není dosti smyslu - u něho, který bydlí přece tady a musí všechno vidět a vidí to, kdyby chtěl - co všecko tato práce vynesla pro lid pracující, jestli to má význam, nebo nemá významu, že nemá spravedlivé ocenění, ani takového, jako mají socialistické kruhy za hranicemi pro všechno to, co československá sociální demokracie vykonala pro pracující lid. Nebyly to a nejsou snadné věci, pro strany, které jsou odpovědny. Snadnější postup a práce je pro ty, kdož stojí vedle a mohou s hlediska oposičního vyhledávat všechny nedostatky, nebo činit líbivé návrhy, pro které by za jistých okolností bylo potřebí možno i zvednout ruku, které ale pro zodpovědně strany vždycky uskutečnitelny nejsou. Není snadným pro odpovědné strany, mají-li míti na zřeteli na jedné straně veliké úkoly státu a potřeby všeho pracujícího lidu, a jestli mají na druhé straně starosti jak zase dáti státu všecko, aby tyto úkoly mohl plniti. Pak je pochopitelno, že jsme neváhali hlasovati pro určitá lomová břemena. Jestli jsme se usnášeli na určitých věcech, které zatěžují finance státu, chápali jsme, že musíme státu dáti, co potřebuje.

My jsme pohlíželi na svůj úkol vždy takovým způsobem, že jsou určité úkoly nejnutnější a nezbytné, na které vždy peněz býti musí, že jsou věci, že i kdyby se šetřilo na všech stranách, musí býti rozřešeny. Nemusím připomínati, že stát má předcházeti příkladem; zejména jako zaměstnavatel. Myslím,že nemusíme teprve zdůrazňovati, že i v té chvíli, když se očekával sestup drahoty a dělaly se zákony, které v něčem ubíraly státním zaměstnancům, sociálnědemokratická strana hájila zájem státních zaměstnanců, jak daleko jen mohla, a myslím, že nyní, když před tváří veřejnosti se projednává znovu otázka státně zaměstnanecká, veřejnost vidí, že naše strana stojí i v této době za otázkou vyřešení státně zaměstnaneckých platů a že sociální demokracie v této věci jedná v poradách se zástupci odborových organisací.

Chci na konec říci: Volání po bližší spolupráci mělo by býti věru podepřeno dobrou vůlí a především uznáním potřeb státu, toho, že také náš malý národ československý má právo míti svůj stát, že druhý kmen národnostní, silný, kulturní, oněch 3 1/2 mil. občanů německých, kteří s námi od dlouhých staletí pohromadě žijí, musí uznati, že je faktickým stavem spolužití již z minulosti, že, jestli žádají na státu, aby konal své povinnosti k občanstvu, musí míti k tomu určité zdroje příjmů. Musí se přiznati ke spolupráci pro stát a pak je dána základna spolupráce.

Náš postup bude i nadále určován potřebami státu a národa proto, že bude určován potřebami pracujícího lidu. Pro nás sociální demokraty je práce pro stát prací pro národ a práce pro národ znamená práci pro lid. Práce pro lid je nejlepší prací pro republiku, pro pracující lid nejen československý, ale všechen pracující lid, který naši republiku obývá a v ní uplatňuje svou činorodou práci.

Nejdeme odtud s prázdnýma rukama a předkládáme účet ze své činnosti celé pracující třídě národa, malým existencím zemědělským a středním vrstvám, všem těm za mzdu i gáži pracujícím, kteří dovedou spravedlivě souditi a soudu v nastávajícím zápase volebním československá sociální demokracie se nebojí. (Výborně!)