Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Tisk 18.

na pp. ministry sociální péče JUDra Lva Wintra a veřejného zdravotnictví MUDra Vávru Šrobara

Bývalý ředitel nemocnice v Praze p. Dr. Piesling založil svého času stipendium, z něhož měli býti vydržováni chudí nemocní vycházející ze Všeobecné nemocnice pražské, aby po přestálé chorobě zotavili se tak daleko, aby opětně mohli se prací živiti. Základ tohoto stipendia 200.000 K byl však malým k založení specielního ústavu a proto byl uložen pod úroky. Správa tohoto kapitálu svěřena zemřelému JUDru. Příbramovi, advokátu v Praze. Později na oslavu jubilea bývalého císaře Františka Josefa, přidala >Česká spořitelna< k nadaci Pieslingově další sumu 800.000 K a tak založen byl ústav pro rekonvalescenty v Tuchoměřicích, který počal svoji činnost v roce 1899. Do ústavu přijímají se až dosud podle stanov do bezplatného ošetřování chudí nemocní bez rozdílu národností a náboženství, vycházející z nemocnic pražských, předměstských i z domácího ošetřování, aby dodatečným léčením a vydatnou stravou zotavili se tak daleko, by se opětně stali práce schopnými a lidské společnosti užitečnými.

Účelu tohoto dosahuje ústav plně, poněvadž nemocní vydatnou stravou, pobytem na verandách, v zahradách i blízkém lese průměrně za 3-4 týdny přibyvše na tělesné váze 3-8 kg ba i více rychle se zotavují. Pro chovance má ústav zařízených 110 lůžek se vším příslušenstvím.

Poněvadž však ústav vydržován jest toliko z úroků kapitálu, jež obnášejí ročně okrouhle 70.000 K, jest na prvý pohled zjevným, že v dobách předchozích mohlo býti ošetřeno více chovanců, než v době dnešní, všeobecné drahoty.

Tak v letech 1910-1911 ošetřováno bylo 1200-1400 chovanců ročně, kdežto nyní za tytéž úroky možno ošetřovati s tíží chovanců polovinu, minulého roku 600, letos asi 500, což činí měsíčně as 40 chovanců, kdežto, jak výše uvedeno, mohlo by jich býti pravidelně 110.

Dosavadní kuratorium, mimochodem připomínáme, dosud pouze německé, jak ze všech známek jest patrno, nesnaží se nikterakž poměry tohoto ústavu na prospěch rozmnožení počtu chovanců zlepšiti, ba naopak pod záminkou, že ústav k jinému účeli má býti zabrán, provádí pokud nákupu nutných požívatin a jiných potřeb se týče, zřejmou pasivní resistenci, ponechávajíc tak ústav i té možnosti, že by byl konec konců úplně zavřen anebo snad někam jinam v obmezeném rozsahu přeložen.

Ve vědomí, že zejména v nynější době nalézá se v oblasti Československé republiky veliký počet rekonvalescentů, kteří by nutné zotavení potřebovali, a že by celkový roční náklad při stálém vydržování 110 chovanců nepřesahoval 250.000 Kč, táží se podepsaní:

Jest pp. ministrům sociální péče a veřejného zdravotnictví známo, že ústav pro rekonvalescenty v Tuchoměřicích, ač jinak vzorně zařízen, pro nedostatek potřebných finančních prostředků v nynější době přímo živoří? Nebylo by v zájmu sociálním a veřejného zdravotnictví vůbec, kdyby ústav tento převzat byl okamžitě do státní správy?

Potřebný k tomu náklad okrouhle 200 tisíc Kč vyvážilo by zachráněné zdraví tisíců a tisíců, rekonvalescentní ochrany potřebných státních občanů.

V Praze dne 10. června 1920.