Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Tisk 31.

Die Tschechoslovakische Republik verdankt ihre Entstehung den zwischen den aliierten und assoziierten Mächten und den ehemaligen Mittelmächten abgeschlossenen Friedensverträgen. Für lange hinaus werden die Friedensverträge für die innerstaatliche Gesetzgebung der betroffenen Staaten eine wichtige Grundlage bilden. Die Bestimmungen dieser Veträge bedürfen nun aber schon im Hinblick darauf, daß die authentischen Texte in Sprachen abgefaßt sind, die bei uns der Landesüblichkeit entbehren - einer sorgfältigen Prüfung und Auslegung, für welche die Kenntnis der Materialien unerläßlich ist. Das wurde denn auch in Österreich dadurch anerkannt, daß der umfangreiche Bericht der Friedensdelegation der Nationalversammlung vorgelegt und der Öffentlichkeit vorgelegt wurde. In der Tschechoslovakischen Republik wurde aber dieses Beispiel nicht befolgt. Vielmehr hat sich die Regierung darauf beschänkt, der Revolutionsver sammlug einen dürftigen >Motivenbericht< (Drucksache 1630, 4) vorzulegen, der sich in einer vielfach fast ganz oberflächlichen und nichtssagenden Paraphrase der Friedensverträge erschöpft. Die Unzukömmlichkeiten dieses Vorganges haben sich deutlich gezeigt, als die Frage der Staatsbürgerschaft der hierlands wohnenden Reichsdeutschen zu erlassen war. Die Revolutionsversammlung hat ein Gesetz beschlossen, dem der Präsident der Republik auf Grund seiner abweichender Auslegung des Friedensvertrages mit dem Deutschen Reiche die Bestätigung vrsägte und es mußte sodann erst eine Außerüng des Ministerium des Äußern über den wahren Sinn des Friedensvertrages eingeholt werden. Dem Vertrag, welche die 5 Hauptmächte mit der Tschechoslovakischen Republik am 10. September 1919 in St. Germain en Laye abgeschlossen haben sind Verhandlungen vorhergegangen; die für das Verständnis der Verhandlungen außerordentlich wichtig sind. Für die Lösung des Nationalitätenproblems hat die tschechoslovakische Friedensdelegation ein Memoire ausgearbeitet, welches wegen seiner angeblich weitgehenden Zugeständnisse an die nationalen Minderheiten von der Entente mit ungewöhnlichem Danke entgegengeriommen wuřde. Zum Verständnis des erwähnten Vertrages sowie des Sprachengesetzes vom 29. Feber 1920 ist die Kenntnis des gedachten Memoires außerordentlich wichtig. Außer den Friedens verträgen und dem Minderheitsschutzvertrag sind auch Abmachungen getroffen worden, welche das Verhältnis der Tschechoslovakischen Republik zu dem unmittelbar benachbarten Polnischen Staate und insbesondere die Abgrenzung des Gebietes zwischen beiden Staaten betreffen. Diese Abmachungen selbst sind der Revolutionsversammlung unseres Wissens überhäupt nicht vorgelegt worden, noch viel weniger die Materialien dazu.

Wir stellen auf Grund der vorstehenden Erwägungen die dringende Anfrage an die Regierung:

1. Ist die Regierüng geneigt, dem Senat ehestens einen eingehenden Bericht über das Verhalten der Tschechoslovakischen Friedensdelegation in der Pariser Friedenskonferenz und bei den Friedensverhandlungen in Versailles und St. Germain vorzulegen?

2. Ist die Regierung insbesondere geneigt, die Materialien zu dem von den 5 Hauptmächten mit der Tschechoslovakei am 10. September 1919 abgeschlossenen Vertrag ünd damit auch jenes Memoire vorzulegen, dessen der Minister des Äußern im vorigen Jahre in der Revolutionsversämmlung Erwähnung getan hat?

3. Ist die Regierung geneigt, die mit Polen in Bezug auf die streitigen Gebietsfragen, sowie auf etweige andere Fragen getroffenen Abmachungen nebst allen hierauf bezüglichen Aktenstücken und einem aufklärendem Berichte dem Ministerium des Äußern vorzulegen?

Die Dringlichkeit der Interpellation ist damit begründet, daß sich die Verfassungs urkunde und eine Reihe von anderen Gesetzen bereits auf die zwischenstaatlichen Verträge berufen und daß es darum ein schwerer Übelstand ist, wenn das einschlägige Material der Öffentlichkeit und insbesondere der Nationalversammlung nicht bekannt ist.

Prag, am 17. Juni 1920.

Mayr, Dr. C. E. Schmidt, Karl Fridrich, Vetter, Dr. K. Hilgenreiner, H. Knesch, Zuleger, Spies, Oberleithner, Meissner, Jos. Luksch, Hartl.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Tisk 31.

Československá republika děkuje za svůj vznik mírovým smlouvám uzavřeným mezi spojenými a spojeneckými velmocemi a mezi bývalými centrálními mocnostmi.

Tyto mírové smlouvy budou tvořiti dlouho do budoucna důležitý základ vnitřního zákonodárství dotyčných států. Ustanovení těchto smluv potřebují již nyní, ježto autentické texty jsou sepsány v takových jazycích, jež u nás nejsou užívány, pečlivého přezkoušení a výkladu, pro něž je nezbytnou znalost materiálu.

To bylo již také v Rakousku uznáno tím, že Národnímu shromáždění a veřejnosti byla předložena podrobná zpráva mírové delegace. Československá republika však toho příkladu nedbala. Naopak vláda se obmezila na to, že předložila revolučnímu shromáždění skrovnou důvodovou zprávu (tisk 1630, 4), která není velmi často ničím jiným, než skoro úplně povrchní a nic neříkající parafrasí mírových smluv. Nepřístojnost tohoto postupu zřejmě se ukázala, když měla býti rozřešena otázka státního občanství zde bydlících říšských Němců. Revoluční Národní shromáždění odhlasovalo zákon, jemuž president republiky odepřel potvrzení pro odchylný výklad mírové smlouvy s říší německou a muselo býti teprve potom dodatečně podáno vyjádření ministra zahraničí o pravém smyslu mírové smlouvy. Smlouvě, kterou velmoci s Československou republikou dne 10. října 1919 v St. Germain en Laye uzavřely, předcházela jednání, která jsou pro porozumění vyjednávání mimořádně důležitá. Pro řešení poměru národnostního československá mírová delegace vypracovala memorandum, které pro své domněle dalekosáhlé výhody národnostním menšinám bylo přijato od Ententy s neobyčejným povděkem. K porozumění zmíněné smlouvy právě tak jako k jazykovému zákonu ze dne 29. února 1920 jest znalost zmíněného memoranda velmi důležitá. Mimo zmíněné mírové smlouvy a smlouvy o ochraně minorit, stala se také ujednání, stran poměrů Československé republiky k bezprostřednímu sousedu - Polskému státu - obzvláště pak stran ohraničení území mezi oběma státy. Tato ujednání, pokud víme, sama nebyla revolučnímu Národnímu shromáždění předložena, tím méně pak materiál k němu.

Klademe na základě dřívějších úvah naléhavý na vládu:

1. Jest vláda ochotna podati senátu o nejdříve zevrubnou zprávu o chování se československé mírové delegace na pařížské mírové delegaci a při mírových jednáních ve Versailles a St. Germain?

2. Jest vláda ochotna předložiti zejména materialie ke smlouvě uzavřené mezi 5 velmocemi a Československou republikou dne 10. října 1919 a zároveň také to memorandum, o němž měl ministr zahraničí minulého roku v revolučním Národním shromáždění svoje exposé?

3. Jest vláda ochotna předložití ujednání s Poláky, pokud se týče sporných územních, jakož i jiných snad se vyskytnuvších otázek vedle všech k tomu se vztahujících spisů a vysvětlující zprávy ministra zahraničí? Nutnost interpelace odůvodněna jest tím, že se ústavní listina a řada jiných zákonů již odvolává na mezistátní smlouvy a že tím vzniká těžká nesnáz, když příslušný materiál jest veřejnosti a zejména Národnímu shromáždění neznám.

V Praze dne 17. června 1920.

Mayr, Dr. C. E. Schmidt, Karl Fridrich, Vetter, Dr. K. Hilgenreiner, H. Knesch, Zuleger, Spies, Oberleithner, Meissner, Jos. Luksch, Hartl.